# Nejvyšší soud, sp. zn. 20 Cdo 1235/2003

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 20 Cdo 1235/2003
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1235.2003.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 29. 4. 2004
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.; § 238a odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.; § 238a odst. 2 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 21. 8. 2001, č.j. 35 E 2553/2001-13, kterým Okresní soud v Teplicích nařídil podle usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 11. 2000, sp. zn. 33 Cm 102/2000, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 4. 2001, sp. zn. 7 Cmo 254/2001, výkon rozhodnutí uložením pokuty ve výši 50.000,- Kč za porušení stanovených povinností a povinného zavázal k náhradě nákladů řízení; o nákladech odvolacího řízení rozhodl krajský soud tak, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků. Odvolací soud - odkazuje na ustanovení § 251 a § 351 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o.s.ř.") - uzavřel, že předpoklady pro nařízení výkonu byly splněny, zejména shledal vykonávané rozhodnutí po obsahové i formální stránce vykonatelným.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, namítaje, že jako řadový člen oprávněného nemůže nakládat s majetkem družstva, ani za něho jednat, že výkon byl nařízen "ke konání něčeho, co je v rozporu s obecně závazným předpisem, v tomto případě obchodním zákoníkem," a že "nemá možnosti ani prostředky k tomu, aby konal podle rozhodnutí o předběžném opatření." Navrhl proto, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím - jako v projednávaném případě - usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější - odvolacím soudem zrušené - rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je dovolací soud vázán a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).

Povinný neuplatnil - podle obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) - námitky podřaditelné důvodu uvedenému v § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. Tvrdí-li, že "nemůže být účastníkem tohoto řízení, ani povinnou osobou" a vytýká-li odvolacímu soudu pochybení v posouzení své "aktivní legitimace," brojí ve skutečnosti proti vymezení toho, čeho se podle exekučního titulu musí zdržet nebo co má provést [usnesením o nařízení předběžného opatření mu soud uložil a/ zdržet se (i prostřednictvím třetích osob) bránění vstupu nových členů představenstva do prostor sídla oprávněného, b/ zdržet se provádění právních úkonů jménem představenstva oprávněného a oprávněného, c/ zdržet se rozhodování o nakládání s prostředky oprávněného, d/ zdržet se vstupu a setrvání v kancelářích sídla oprávněného bez jeho souhlasu, e/ předat představenstvu oprávněného (v souladu s jeho pokyny a jím určeným osobám) veškeré písemnosti související s činností oprávněného a poskytnout potřebnou součinnost k provedení inventur finančních a ostatních prostředků ve vlastnictví oprávněného]; v exekučním řízení však nelze přezkoumávat věcnou správnost podkladového rozhodnutí a námitka, že uložené povinnosti jsou v rozporu s obchodním zákoníkem, je bezcenná. Pokud argumentací v dovolání chtěl sdělit, že se podrobil podkladovému rozhodnutí, tj. zdržel se jednání za oprávněného a nakládání s jeho majetkem (ad b/ a c/ shora), jde o námitku, která může být významná toliko v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí (§ 268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř.).

Jestliže nejsou dány podmínky přípustnosti ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněnému v tomto stadiu řízení náklady nevznikly a dovolatel na jejich náhradu právo nemá).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. dubna 2004

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/20-CDO-1235/2003-1)
