# Nejvyšší soud, sp. zn. 20 Cdo 1234/2003

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 20 Cdo 1234/2003
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2004:20.CDO.1234.2003.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 29. 4. 2004
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009
- Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb.; § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 30. 7. 2001, č.j. E 2377/2001-15, kterým Okresní soud v Šumperku nařídil podle předložených platebních výměrů k vymožení pohledávky ve výši 1.746.092,35- Kč výkon rozhodnutí prodejem označených nemovitostí. Odvolací soud uzavřel, že předpoklady pro nařízení výkonu byly splněny, zejména měl podkladová rozhodnutí za vykonatelná (§ 251, § 274 písm. e/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále jen "o.s.ř."), vlastnické právo povinného k nemovitostem za doložené (§ 335 odst. 1 o.s.ř.) a způsob výkonu neshledal ve smyslu § 264 odst. 1 o.s.ř. nevhodným. Nepřisvědčil rovněž námitce, že osoba, která podala návrh na nařízení výkonu, postrádá právní subjektivitu a procesní způsobilost.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný (za něhož jednal zaměstnanec s právnickým vzděláním) dovoláním, jímž vytýká, že "v návrhu označený účastník - oprávněný - neodpovídá označení účastníka, který je právnickou osobou (viz. ust. §§ 1 a 2 odst. 3 zák. č. 551/1991 Sb), neboť zde není uvedeno sídlo a je zde uvedena jen organizační složka této právnické osoby." Navrhl, aby dovolací soud usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím - jako v projednávaném případě - usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější - odvolacím soudem zrušené - rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit (a kterým je při přezkumu dovolací soud vázán, viz § 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), je tedy pouze důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci).

Posuzováno podle obsahu podání (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) dovolatel nevytýká, že odvolací soud vystavěl své rozhodnutí na nesprávném právním posouzení otázek, jež jsou v daném stadiu vykonávacího řízení z věcného hlediska relevantní, jeho námitky nesměřují proti nedostatku věcné legitimace oprávněné (neoponuje odvolacímu soudu ani v rovině danosti podmínek řízení, tj. tomu, že V. z. p. ČR je právnickou osobou mající způsobilost být účastníkem řízení a procesní způsobilost), ale týkají se jejího označení v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, jež - podle dovolatele - neodpovídá tomu, co vyplývá z ustanovení § 79 odst. 1, věty druhé, ve spojení s § 254 odst. 1, věty první, o.s.ř. Uvedená argumentace - upozorňující na neúplnost či nesprávnost v označení oprávněného subjektu - je podřaditelná důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., který je vyhrazen vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; k takovým vadám, jakož i k tzv. zmatečnostním vadám může však dovolací soud přihlédnout jen za - zde nenaplněného - předpokladu, že shledá napadené rozhodnutí zásadně právně významným (srov. § 242 odst. 3, větu druhou, o.s.ř.).

Jestliže tedy dovolatel nenapadl právní posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž tvrdil, že se oprávněná označila v návrhu na nařízení výkonu v rozporu s požadavky zákona, je třeba dovolání jako nepřípustné odmítnout (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněné náklady v tomto stadiu řízení nevznikly a povinný na jejich náhradu nemá právo).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. dubna 2004

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/20-CDO-1234/2003-1)