# Nejvyšší soud, sp. zn. 20 Cdo 1032/2007

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 20 Cdo 1032/2007
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.1032.2007.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 31. 3. 2009
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009

## Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

## Odůvodnění

Shora označeným rozhodnutím krajský soud v napadeném, tj. III. výroku, jímž byl zamítnut návrh povinné na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., a ve IV. "závislém" výroku (o náhradě nákladů řízení), usnesení okresního soudu z 22. 2. 2006, č. j. 25 Nc 5425/2002-82, potvrdil

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje - pouze - z ustanovení § 238a odst. 1 písm. d) o. s. ř., povinná namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právní posouzení věci a že "podle obsahu spisu nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování". Soud totiž podle jejího názoru "skutečnou výši nákladů exekuce nezjišťoval......a s možným výtěžkem exekuce ji neporovnal".

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) a b), popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§ 238 a 238a), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

I kdyby bylo pominuto, že povinná - namítá-li, že "rozhodnutí nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování" - neuplatňuje žádný z taxativně vymezených dovolacích důvodů (občanský soudní řád totiž zná jako dovolací důvod pouze případy, kdy rozhodnutí vychází ze skutkových zjištění, která nemají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), nelze dovolání považovat za přípustné.

Dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. je totiž uplatnitelný (viz. výše) jen v případech, kdy je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., případně podle obdobného užití těchto ustanovení, zatímco v daném případě - potvrzujícího rozhodnutí odvolacího soudu bez předchozí kasace - jde o situaci, kdy by přípustnost dovolání měla být dána podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 238a odst. 2 o. s. ř. Toto posledně citované ustanovení však povinná - jež přípustnost dovolání dovozuje pouze z ustanovení § 238a odst. 1 písm. d) o. s. ř., a jež tak ani netvrdí, že rozhodnutí má zásadní právní význam, a v čem by tento význam měl spočívat - opomíjí.

Pokud jde o dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ten zůstal pouze ohlášen. Povinná totiž ani netvrdí nesprávnou aplikaci či interpretaci práva; její výtka nesprávnosti právního posouzení věci je vznesena pouze jako důsledek (namítnuté) nesprávnosti skutkového zjištění stran výše nákladů exekuce.

Protože tedy dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

Dovolání bylo odmítnuto, oprávněné, jež by jinak měla podle § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o.s.ř. právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady podle obsahu spisu nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. března 2009

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/20-CDO-1032/2007-1)