# Nejvyšší soud, sp. zn. 11 Zp 33/98

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 11 Zp 33/98
- ECLI: ECLI:CZ:NS:1998:11.ZP.33.98.1
- Datum rozhodnutí: 10. 7. 1998
- Datum zveřejnění: 31. 1. 2014

## Výrok

Stížnost se zamítá.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

## Odůvodnění

Návrhem doručeným soudu dne 8. 7. 1998 podala organizace označená Slezko moravské odborové služby OS ČMS stížnost proti vydání osvědčení o zvolení poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Z obsahu stížnosti není přesně patrno, o které poslance navrhovateli jde ani jaké jsou důvody stížnosti.
Nejvyšší soud přezkoumal důvodnost stížnosti a dospěl k těmto závěrům:

Podle § 88 odst. 1 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů (dále "zákona"), se stížností proti vydání osvědčení o zvolení poslancem Poslanecké sněmovny může každý občan zapsaný v seznamu voličů ve volebním okrsku, kde byl poslancem volen, jakož i každá politická strana nebo koalice, která podala kandidátní listinu ve volebním kraji, domáhat nejpozději do deseti dnů po uveřejnění výsledků voleb Ústřední volební komisí rozhodnutí soudu podle zvláštního zákona. K řízení je příslušný Nejvyšší soud České republiky (§ 89 zákona).

O stížnosti proti vydání osvědčení o zvolení poslancem rozhodne soud bez jednání usnesením do deseti dnů. Účastníkem řízení je navrhovatel, poslanec, jehož osvědčení je stížností napadeno, a příslušný volební orgán (§ 200n o. s. ř.).

Organizace, která podala volební stížnost není oprávněným subjektem, který může takovou stížnost podle § 88 odst. 1 zákona úspěšně podat. Navíc tato stížnost byla podána opožděně, neboť lhůta deseti dnů uvedená v § 88 odst. 1 k jejímu podání uplynula dne 3. července 1998, neboť Ústřední volební komise vyhlásila výsledky voleb dne 23. června 1998. Jde totiž o lhůtu, která je svou povahou lhůtou hmotněprávní, důsledkem čehož je, že v této lhůtě musí být příslušná stížnost proti vydání osvědčení o zvolení poslancem u podána u soudu nebo soudu doručena.

Nejvyšší soud proto z uvedených důvodů stížnost zamítl.

O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší soud podle ustanovení § 146 odst. 2, věty první, o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že odpůrcům žádné náklady řízení, o nichž by měl soud podle § 151 o. s. ř. rozhodnout, nevznikly.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/11-ZP-33/98-1)