# Nejvyšší soud, sp. zn. 11 Tz 293/2001

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 11 Tz 293/2001
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2002:11.TZ.293.2001.1
- Datum rozhodnutí: 19. 2. 2002
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009

## Výrok

Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 26. 1. 2000, sp. zn. 29 T 7/2000, a v řízení, jež mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 35 odst. 2 tr. zák. a § 314e odst. 4 písm. d) tr. ř. v neprospěch obviněného K. Š.

Tento trestní příkaz s e z r u š u j e . Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obvodnímu soudu pro Prahu 10 s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

## Odůvodnění

Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 26. 1. 2000, sp. zn. 29 T 7/2000, byl obviněný K. Š. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. a odsouzen za použití § 314e odst. 2 tr. ř. k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, přičemž podle ustanovení § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.

Uvedený trestný čin obviněný K. Š. spáchal tím, že dne 17. 11. 1999 kolem 15.00 hodin v P., v obchodním domě OBI odcizil dva kusy bezpečnostního kování, čímž způsobil poškozené firmě K., k. s. škodu v celkové výši 3.180,- Kč. Uvedeného jednání se dopustil přesto, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 7 T 75/96, ze dne 5. 6. 1996 byl odsouzen pro trestný čin podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku a trest vykonal dne 8. 5. 1997 a dále rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 2 T 75/98, ze dne 9. 6. 1998 pro trestný čin podle § 247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku.

Trestní příkaz byl doručen obviněnému Š. dne 13. 7. 2000 a nabyl právní moci dne 22. 7. 2000.

Proti tomuto trestnímu příkazu podal ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona ministr spravedlnosti České republiky. Poukázal v ní na skutečnost, že obviněný byl v době mezi vydáním trestního příkazu a jeho doručením odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. 5. 2000, sp. zn. 2 T 156/99, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců nepodmíněně. Podle názoru ministra spravedlnosti tím, že trestní příkaz byl doručen až po tomto odsouzení, došlo k tomu, že jím byl porušen zákon v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák., neboť vzhledem k opožděnému doručení trestního příkazu měl být v této věci uložen souhrnný trest vzhledem k stavu souhrnnosti mezi trestem, který jím měl být uložen a trestem, uloženým rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ve věci sp. zn. 2 T 156/99. Kromě toho mělo být nařízeno hlavní líčení a věc rozhodnuta rozsudkem, neboť i předchozí věc Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 2 T 156/1999 byla vyřízena rozsudkem. Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhuje, aby Nejvyšší soud po vyslovení porušení zákona v uvedeném směru napadený trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud na podkladě této stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. napadený trestní příkaz, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a dospěl k následujícím závěrům.

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. 5. 2000, sp. zn. 2 T 156/99, byl obviněný K. Š. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. a odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců nepodmíněně s tím, že pro jeho výkon se zařazuje do věznice s ostrahou. Zároveň byl vysloven trest pobytu na území hlavního města Prahy na dobu 2 let. Zároveň byl zrušen výrok o trestu 1 roku odnětí svobody nepodmíněně z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. 10. 1999, sp. zn. 3 T 117/99, a výrok o souhrnném trestu 17 měsíců odnětí svobody nepodmíněně, uloženém rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 4. 2000, sp. zn. 3 T 107/99. Rozsudek nabyl právní moci dne 16. 5. 2000.

Uvedený trestný čin spáchal obviněný K. Š. tím, že dne 10. 10. 1999 ve 13.00 hodin v prostoru OD Tesco v P. vzal z volného prodeje 2 kusy nábytkového kování v hodnotě 3.358,- Kč ku škodě OD Tesco a prošel kolem pokladny bez placení, zde byl zadržen a zboží vráceno do prodeje, přičemž jednání se dopustil, přestože byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 2 T 75/98 ze dne 9. 6. 1998 odsouzen pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák.

Pro úplnost je třeba dodat, že trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. 10. 1999, sp. zn. 3 T 117/99, a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 4. 2000, sp. zn. 3 T 107/99, byl obviněný uznán vinným vždy trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., které spáchal zcela obdobným způsobem jako v ostatních dvou popsaných případech, a to dne 1. 6. 1999 a 31. 7. 1999. Ve všech případech trestné činnosti mu bylo sděleno obvinění ten den, kdy se skutku dopustil.

Za uvedených okolností lze plně souhlasit se stížností pro porušení zákona, že v důsledku opožděně doručeného trestního příkazu byl tímto trestním příkazem z objektivních důvodů porušen zákon v ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. Podle tohoto ustanovení soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v ustanovení § 35 odst. 1 tr. zák. (o úhrnném trestu), jestliže odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Přitom trestní příkaz má účinky spojené s vyhlášením odsuzujícího rozsudku až okamžikem jeho doručení obviněnému (§ 314e odst. 5 tr. ř.). Jinými slovy trestní příkaz byl vydán správně v době, kdy přicházelo v úvahu jen uložení trestu samostatného, neboť u obviněného nebyl ještě vyhlášen rozsudek za jiný jeho trestný čin, ale doručen obviněnému (s účinky spojené s vyhlášením rozsudku) byl v době, kdy již bylo nutné ukládat trest souhrnný. Ostatně bylo to také za situace, kdy trestní příkaz nelze vydat, jestliže má být uložen souhrnný trest a předchozí trest byl uložen rozsudkem [§ 314e odst. 4 písm. d) tr. ř.]. Přitom k takovému porušení zákona se soud v době doručování trestního příkazu nemohl vyhnout, neboť vydaný trestní příkaz je nutno doručit, a to bez ohledu na skutečnost, že mezitím došlo ke změně situace ohledně ukládání trestu. Jde o důsledek popsané právní úpravy trestního příkazu a takto objektivně vzniklé porušení zákona lze napravit jen cestou mimořádného opravného prostředku - stížnosti pro porušení zákona. Soudy vzniku této situace mohou předcházet jen důsledným postupem při rychlém doručování trestního příkazu s využitím všech možností, které jim pro to trestní řád dává.

Nejvyšší soud proto vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl v neprospěch obviněného K. Š. porušen zákon v ustanoveních § 35 odst. 2 tr. zák. a § 314e odst. 4 písm. d) tr. ř., tento trestní příkaz zrušil a Obvodnímu soudu pro Prahu 10 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/11-TZ-293/2001-1)