# Nejvyšší soud, sp. zn. 11 Tdo 1509/2005

- Soud: Nejvyšší soud
- Spisová značka: 11 Tdo 1509/2005
- ECLI: ECLI:CZ:NS:2006:11.TDO.1509.2005.1
- Typ rozhodnutí: Usnesení
- Datum rozhodnutí: 26. 9. 2006
- Datum zveřejnění: 31. 12. 2009

## Výrok

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. s e dovolání o d m í t á .

## Odůvodnění

Obviněný L. M. byl rozsudkem Krajského soudu v Plzni sp. zn. 33 T 11/2002 ze dne 10. 10. 2003 uznán vinným pomocí k trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. ve znění novely zák. č. 265/2001 Sb.

Tohoto trestného činu se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že

1. dne 13. 10. 1994 jako podnikatel v dopravě - fyzická osoba používající obchodního označení A. I. H. sám jako řidič převzal v K. V. u a. s. J. B. - K. B. na základě objednávky na přepravu fiktivního subjektu náklad alkoholických nápojů, když věděl, že náklad má být podle smlouvy přepraven do M., neboť zboží bylo nakoupeno bez spotřební daně a daně z přidané hodnoty, na pokyn nezjištěných osob zboží vyložil v přesně nezjištěném místě poblíž Ž. a s prázdným vozidlem se vrátil zpět do H., jednáním nezjištěných osob, které přepravu objednaly, byla zkrácena spotřební daň o 779.760,- Kč a daň z přidané hodnoty o 341.244,- Kč, celkem tedy o 1.121.004,- Kč,

2. ve dnech 2. 2. 1995, 15. 2. 1995, 1. 3. 1995 a 29. 3. 1995 jako podnikatel v dopravě - fyzická osoba používající obchodního označení A. I. H., dal pokyn svým zaměstnancům, aby na základě instrukcí nezjištěných osob převzali v K. V. u a. s. J. B. - K. B. náklad alkoholických nápojů a přepravili jej dle instrukcí těchto osob kamkoli, a to i na místo v Č. r., ač věděl, že se přepravuje zboží nakoupené bez spotřební daně a daně z přidané hodnoty, které má být vyvezeno do M., jednáním nezjištěných osob, které přepravu objednaly, byla zkrácena spotřební daň o 3.521.232,- Kč a daň z přidané hodnoty o 1.460.262,- Kč.

Za takto zjištěné jednání soud prvního stupně odsoudil obviněného podle § 148 odst. 3 tr. zák. ve znění novely zák. č. 265/2001 Sb. k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. ho zařadil pro výkon tohoto trestu do věznice s dozorem.

Podle § 228 odst. 1 tr. zák. prvoinstanční soud odkázal poškozeného J. B. - K. B., a. s., K. V. s nárokem na náhradu škody uplatněným proti obviněným L. M. aj. P. na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti tomuto rozsudku podali obviněný L. M. a poškozený J. B. - K. B., a. s., K. V. odvolání.

Vrchní soud v Praze zrušil z jejich podnětu napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), f), odst. 2 tr. ř. ohledně obviněného L. M. v celém rozsahu.

Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného L. M. uznal vinným tím, že

1. dne 13. 10. 1994 jako podnikatel v dopravě - fyzická osoba používající obchodního označení A. I. H. sám jako řidič převzal v K. V. u a. s. J. B. - K. B. na základě objednávky na přepravu fiktivního subjektu náklad alkoholických nápojů, když věděl, že náklad má být podle smlouvy přepraven do M. a zboží bylo nakoupeno bez spotřební daně a daně z přidané hodnoty, přesto na pokyn nezjištěných osob zboží vyložil v přesně nezjištěném místě poblíž Ž. a s prázdným vozidlem se vrátil zpět do H. a byl srozuměn s tím, že na základě nezjištěných osob, které přepravu objednaly, nebude Českému státu odvedena spotřební daň a daň z přidané hodnoty a tak bude spotřební daň zkrácena o 779.760,- Kč a daň z přidané hodnoty o 341.224,-Kč, celkem tedy o 1.121.004,- Kč,

2. ve dnech 2. 2. 1995, 15. 2. 1995, 1. 3. 1995 a 29. 3. 1995 jako podnikatel v dopravě - fyzická osoba používající obchodního označení A. I. H., dal pokyn svým zaměstnancům, aby na základě instrukcí nezjištěných osob převzali v K. V. u a. s. J. B. - K. B. náklad alkoholických nápojů a přepravili jej dle instrukcí těchto osob kamkoli, a to i na místo v Č. r., ač věděl, že se přepravuje zboží nakoupené bez spotřební daně a daně z přidané hodnoty, které má být vyvezeno do M. a v důsledku jednání nezjištěných osob, které přepravu objednaly, nebyla odvedena Českému státu spotřební daň a daň z přidané hodnoty a spotřební daň byla zkrácena o 3.521.232,- Kč a daň z přidané hodnoty o 1.460.262,- Kč.

Za toto jednání obviněného L. M. odsoudil dle § 148 odst. 3 tr. zák. ve znění zák. č.265/2001 k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. mu výkon trestu odložil na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let.

Současně uložil obviněnému zaplatit podle § 228 odst. 1 tr. ř. na náhradě škody poškozenému J. B. - K. B., a. s., K. V., T. G. M., částku ve výši 4.848.712,- Kč s 6,5 % úroku z prodlení od 1. 3. 2002 a společně se samostatně stíhaným J. P. témuž poškozenému částku ve výši 1.253.786,- Kč s 6,5% úroku z prodlení od 1. 3. 2002.

Tímtéž rozsudkem odkázal podle § 229 odst. 2 tr. ř. poškozeného J. B. -K. B., a. s., K. V., T. G. M. se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Opis tohoto rozsudku byl obviněnému doručen dne 13. 6. 2005, jeho obhájci dne 2. 6. 2005 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 31. 5. 2005.

Proti shora uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný dne 29. 7. 2005 prostřednictvím obhájce JUDr. V. S. dovolání, které bylo Nejvyššímu soudu České republiky předloženo dne 25. 11. 2005.

V průběhu dovolacího řízení (dne 13. 4. 2006) byl Nejvyššímu soudu České republiky doručen rozsudek Vrchního soudu v Praze sp.zn. 3 To 98/2005 ze dne 28.3.2006, z něhož senát Nejvyššího soudu zjistil, že proti obviněnému M. bylo před Krajským soudem v Plzni vedeno další trestní řízení (33 T 7/2002) pro skutek, jenž byl dílčím útokem pokračujícího trestného činu pomoci k trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., v jehož rámci v odvolacím řízení Vrchní soud v Praze zrušil podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Plzni sp. zn. 33 T 7/2002 ze dne 20. 4. 2004 ohledně obviněného L. M. v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle § 37a tr. zák. zrušil v rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 10. 2003, č. j. 33 T 11/2002, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 4. 2005, sp. zn. 3 To 68/2004, výroky o vině obviněného L. M. trestnými činy zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a výroky o uložených trestech za tyto trestné činy, jakož i další výroky, které mají ve výrocích o vině svůj podklad a znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem pomoci k trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. v platném znění.

Podle zjištění odvolacího soudu se obviněný tohoto trestného činu dopustil tím, že

1. dne 13. 10. 1994 jako podnikatel v dopravě - fyzická osoba používající obchodního označení A. I. H. sám jako řidič převzal v K. V. u a. s. J. B. - K. B. na základě objednávky na přepravu ve prospěch fiktivního subjektu náklad alkoholických nápojů, když věděl, že náklad má být podle smlouvy přepraven do M. a zboží bylo nakoupeno bez spotřební daně a daně z přidané hodnoty, přesto na pokyn nezjištěných osob zboží vyložil v přesně nezjištěném místě poblíž Ž. a s prázdným vozidlem se vrátil zpět do H. a byl srozuměn s tím, že na základě nezjištěných osob, které přepravu objednaly, nebude Českému státu odvedena spotřební daň a daň z přidané hodnoty a tak bude spotřební daň zkrácena o 779.760,- Kč a daň z přidané hodnoty o 341.244,- Kč, celkem tedy o 1.121.004, - Kč,

2. jako podnikatel v dopravě - fyzická osoba používající obchodního označení A. I. H., dával k dispozici nezjištěným osobám jednajícím za firmu K. F. tahače a návěsy, ve většině případů i s řidiči své firmy, kterým dal pokyn, aby na základě instrukcí nezjištěných osob převzali náklad alkoholických nápojů a přepravili jej dle instrukcí těchto osob kamkoli, a to i na místo v Č. r., ač věděl, že se přepravuje zboží nakoupené bez spotřební daně a daně z přidané hodnoty, které má být vyvezeno do S. r. a v důsledku jednání nezjištěných osob, které přepravu objednaly, nebyla odvedena Českému státu spotřební daň a daň z přidané hodnoty, přičemž takto byly provedeny ve dnech 22.12.1994, 5.1.1995, 10.1.1995 a 12.1.1995 přepravy z obchodní společnosti G. H. D., a. s., D. B. a ve dnech 11. 1. 1995, 13. 1. 1995, 17. 1. 1995, 2. 2. 1995, 7. 2. 1995 a 23. 2. 1995 přepravy z obchodní společnosti A., spol. s r. o., a tak byla spotřební daň zkrácena o 11.024.820,- Kč a daň z přidané hodnoty o 3.251.728,- Kč, celkem byla daň zkrácena ve výši 14.276.548,- Kč,

3. ve dnech 2. 2. 1995, 15. 2. 1995, 1. 3. 1995 a 29. 3. 1995 jako podnikatel v dopravě - fyzická osoba používající obchodního označení A. I. H., dal pokyn svým zaměstnancům, aby na základě instrukcí nezjištěných osob převzali v K. V. u a. s. J. B. - K. B. náklad alkoholických nápojů a přepravili jej dle instrukcí těchto osob kamkoli, a to i na místo v Č. r., ač věděl, že se přepravuje zboží nakoupené bez spotřební daně a daně z přidané hodnoty, které má být vyvezeno do M. a v důsledku jednání nezjištěných osob, které přepravu objednaly, nebyla odvedena českému státu spotřební daň a daň z přidané hodnoty a spotřební daň byla zkrácena o 3.521.232,- Kč a daň z přidané hodnoty o 1.460.262,- Kč.

Za takto zjištěné jednání odsoudil obviněného podle § 148 odst. 3 tr. zák. za použití § 37a tr. zák. ke společnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let.

Podle § 58 odst. 1 tr. zák. mu výkon trestu podmíněně odložil a podle § 59 odst. 1 tr. zák. obviněnému stanovil zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) let.

Tímto rozsudkem byla obviněnému L. M. uložena povinnost nahradit poškozenému J. B. - K. B., a. s., K. V., T. G. M., škodu ve výši 4.848.712,- Kč s 6,5% úroku z prodlení od 1. 3. 2002 a podle § 228 odst. 1 tr. ř. zaplatit společně a nerozdílně s již odsouzeným J. P. poškozenému J. B. - K. B., a. s., K. V., T. G. M., částku ve výši 1.253.786,- Kč s 6,5% úroku z prodlení od 1. 3. 2002.

Podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozeného J. B. - K. B., a. s., K. V., T. G. M., se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Na základě těchto skutečností modifikoval státní zástupce své vyjádření k dovolání podanému proti rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 To 68/2004 ze dne 12. 4. 2005.

S poukazem na změněnou právní situaci po vyhlášení rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 To 98/2005 ze dne 28. 3. 2006 dospěl k závěru, že tímto dnem přestaly právně existovat výroky o vině a trestu, jakož i navazující výroky z rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 To 68/2004 ze dne 12. 4. 2005 napadené dovoláním obviněného L. M..

Z těchto důvodů proto státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen "Nejvyšší soud") jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především přezkoumal, zda jsou v dané věci splněny zákonné podmínky vymezující přípustnost takto podaného dovolání, a to z hlediska ustanovení § 265a tr. ř. a konstatoval, že dovolání přípustné není. To proto, že podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) - h) tr. ř. potom taxativně vymezuje, která soudní rozhodnutí se považují pro řízení o dovolání za rozhodnutí ve věci samé. Podle § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. lze podat dovolání proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání či podmíněně upuštěno od potrestání s dohledem. Takovýmto odsuzujícím rozsudkem může být i rozsudek odvolacího soudu vydaný podle § 259 odst. 3 tr. ř. po zrušení rozsudku soudu prvního stupně z některého z důvodů uvedených v § 258 odst. tr. ř., vždy však musí jít o odsuzující rozsudek v uvedeném smyslu.

Z hlediska přípustnosti takto podaného dovolání je ovšem zjevné, že Vrchní soud v Praze rozsudkem sp. zn. 3 To 98/2005 ze dne 28. 3. 2006 zrušil podle § 37a tr. zák. v rozsudku Krajského soudu v Plzni sp. zn. 33 T 11/2002 ze dne 10. 10. 2003 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 To 68/2004 ze dne 12. 4. 2005 výroky o vině obviněného L. M. trestnými činy zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a výroky o uložených trestech za tyto trestné činy, jakož i další výroky, které mají ve výrocích o vině svůj podklad.

Vyhlášením rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 To 98/2005 dne 28. 3. 2006 ve vztahu k obviněnému L. M. tak přestaly právně existovat výroky o vině, trestu a výroky mající ve zrušeném výroku o vině svůj podklad (výroky o náhradě škody). Za této situace již rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 To 68/2004 ze dne 12. 4. 2005 nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., když celá odsuzující část výroku tohoto rozsudku, tj. právě část, do které projednání dovolání směřuje, byla zrušena a neexistuje.

Nejvyšší soud proto shledal dovolání obviněného L. M. podané proti rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 To 68/2004 ze dne 12. 4. 2005 nepřípustným a jako takové je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 26. září 2006

Předseda senátu:

JUDr. Stanislav Rizman

---

[Kanonická webová stránka](https://pravnianalyza.cz/judikaty/ns/11-TDO-1509/2005-1)