o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. března 2021 č. j. 98 C 47/2018-278 ve znění opravného usnesení ze dne 9. února 2022 sp. zn. 98 C 47/2018

1. Shora v záhlaví specifikovaným rozhodnutím soud I. stupně zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal omluvy a nemajetkové újmy ve výši 20 000 Kč za zásah do jeho osobnostních práv za ústní a písemná jednání žalovaného, ke kterým došlo v souvislosti s úředním jednáním ohledně stavby zastřešeného parkovacího stání v řízeních na (anonymizováno) (obec) - (anonymizována dvě slova), před (stát. instituce) v (obec) a (anonymizována dvě slova) (anonymizována dvě slova) v (obec), včetně napadení sprostými, vulgárními nadávkami a vyhrožováním fyzického násilí. Žalobce v řízení uplatnil celkem 9 nároků (výroků), jimiž se domáhá omluvy ze strany žalovaného a náhrady nemajetkové újmy tak, jak jsou specifikovány ve výroku I rozsudku. Výrokem II. soud I. stupně uložil žalobci povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 45 234 Kč.

2. Podle skutkových tvrzení žalobcem označenými nepravdivými tvrzeními ze strany žalovaného došlo ke snížení žalobcovy vážnosti a postavení při projednávání sporné záležitosti parkovacího stání, ze strany žalovaného docházelo po dobu dvou a půl roku k opakované kampani vůči žalobci a jeho manželce sledující skandalizační a pomlouvačné cíle, nepravdivými vyjádřeními se žalovaný snažil oba co nejvíce očernit a nepravdivě křivě obvinit. Nepravdivá a nepodložená tvrzení uváděl žalovaný jak ústně, tak písemně na (anonymizována dvě slova) (obec), na (anonymizováno) v (obec) a (anonymizována dvě slova) (anonymizována dvě slova) v (obec) v době od (datum) do (datum). Všechna nepravdivá a urážlivá tvrzení, která postrádají jakýkoliv reálný podklad, negativně ovlivňují žalobcovu pověst i vážnost na veřejnosti, ale současně také způsobují újmu na jeho cti a vážnosti, rovněž negativně ovlivňují žalobcův soukromý život.

3. Zásadní pro posouzení věci podstatná skutková zjištění učinil soud I. stupně z předložených listinných důkazů (dohody uzavřené mezi účastníky dne (datum), ze vzájemných trestních oznámení žalobce i žalovaného tak, jak jsou zaznamenány ve spise (stát. instituce) sp. zn. (anonymizováno) (číslo) (tel. číslo), ze spisu (stát. instituce) – (anonymizována dvě slova) sp. zn. (anonymizováno) (spisová značka), z výpisu z katastru nemovitostí zapsaných na (list vlastnictví) v (katastrální uzemí), (územní celek), ze svědeckých výpovědí svědků (celé jméno svědka), (celé jméno svědka) a (celé jméno svědkyně), z účastnických výpovědí žalobce i žalovaného, předloženými fotografiemi, rozhodnutím (anonymizována dvě slova) (obec) – (anonymizována dvě slova) ze dne (datum) o dodatečném povolení stavby zastřešeného parkovacího stání u rodinného domu (adresa) (obec) na pozemku parc. (číslo) v k. ú. (obec) u (část obce), z rozhodnutí (anonymizována dvě slova) (anonymizována dvě slova) – (územní celek) sp. zn. (číslo) ze dne (datum)), které podrobně rozvedl pod body 10. až 29. odůvodnění svého rozhodnutí. Provedené důkazy považoval za dostatečné pro závěr o skutkovém stavu, a proto důkazy specifikované pod bodem 30. a 31. odůvodnění napadeného rozhodnutí neprovedl, neboť neobsahují žádná skutková zjištění, která by již nebyla prokázána, či skutková zjištění mající pro závěr o skutkovém stavu v dané věci zásadní vliv.

4. Při své úvaze soud I. stupně vycházel z následujícího skutkového stavu: účastníci byli po dobu cca 20 let vlastníky sousedících zastavěných pozemků, žalovaný svoji nemovitost v roce (rok) prodal. Dne (datum) účastníci uzavřeli písemnou dohodu, podle které se mimo jiné dohodli, že (1) žalobce souhlasí s přizděním betonové podezdívky a s přizděním cihlového plotu vysokého 1,8 m po celé délce západní stěny drobné stavby. Součástí plotu je sloupek k uchycování výdřevy za drobnou stavbou na její západní straně a (3) žalobce zabezpečí, aby dešťová voda byla odváděna ze střechy drobné stavby mimo pozemek (číslo) bude udržovat okap v dobrém stavu. Žalovaný na svém pozemku postavil v roce (rok) bez stavebního povolení zastřešené parkovací státní na úrovni žalobcovy kůlny, stojícím na jeho pozemku. Z důvodu stavby zastřešeného parkovacího stání došlo mezi účastníky k řadě sousedských sporů, které byly řešeny v rámci podaných trestních oznámení o podezření ze spáchání trestného činu, (anonymizována čtyři slova) – (územní celek), ve stavebním řízení vedeném (anonymizováno) (obec) - (ulice) (anonymizováno), sp. zn. (anonymizováno) (spisová značka). Obsah jednotlivých listin (podání, záznamů a protokolů z jednání) soud I. stupně ve svém odůvodnění podrobně popsal a odvolací soud jej proto nepovažuje za nezbytné rekapitulovat. Dne (datum) nabylo právní moci rozhodnutí komise, která řízení zastavila, protože ke spáchání přestupku nedošlo – nebylo prokázáno. Dne (datum) nabylo právní moci rozhodnutí (anonymizováno) (obec) - (ulice) úřad, (anonymizována dvě slova) (spisová značka), ze dne (datum rozhodnutí) o dodatečném povolení stavby zastřešeného parkovacího stání u RD (adresa), (obec), na pozemku parc. (číslo) k. ú. (obec) u (část obce).

5. Na zjištěné soud I. stupně aplikoval ustanovení § 81 a § 82 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.). Dospěl k závěru, že žaloba není po právu.

6. Pokud se jedná o existenci neoprávněného (protiprávního) zásahu, který objektivně narušil, nebo alespoň byl schopen ohrozit osobnostní práva žalobce (s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR) soud I. stupně uzavřel, že v daném případě k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobce nedošlo.

7. Podáním k (anonymizováno) (obec) – (anonymizována dvě slova) dne (datum) se žalovaný vyjadřoval v rámci běžícího stavebního řízení, jehož druhým účastníkem byl žalobce, toto podání je odpovědí na výzvu stavebního úřadu, kterým žalovaný naplňoval své právo tvrdit ve stavebním řízení skutečnosti, jež sám považuje za zásadně významné pro právní posouzení věci. Postoj žalovaného obsažený ve vyjádření ze dne (datum) našel spravedlivou procesní konsekvenci ve stavebním řízení a nepředstavuje exces z pravidel řízení, ani neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce.

8. Neoprávněnost zásahu do práv žalobce je vyloučena i v případě slovního projevu žalovaného na ústním jednání před stavebním úřadem dne (datum), kam byl žalovaný předvolán stavebním úřadem a měl i nadále postavení účastníka správního řízení.

9. K neoprávněnému zásahu do práv žalobce nedošlo ze strany žalovaného ani v podání k (stát. instituce) ze dne (datum) doplněné k výzvě ústně do úředního záznamu dne (datum), neboť žalovaným popsaná situace týkající se dosud nezlegalizovaného zastřešeného parkovacího stání vzbudila podezření, že se jedná o jednání způsobilé naplnit skutkovou podstatu přestupků proti občanskému soužití. Rovněž při výpovědi ze dne (datum) před (anonymizováno) k (anonymizována dvě slova) žalovaný vykonával svá účastnická práva v podobě výpovědi, nepoužil žádný expresivní výraz, nekarikoval ani neironizoval žalobce, celkově je jeho podání ve všech souvislostech, s ohledem na projednávané podezření ze stalkingu, věcně i slovně akceptovatelné. Pokud se jedná o rozhodnutí přestupkové komise ze dne (datum), není toto pro soud závazné, pro nepřezkoumatelnost je i nepoužitelné.

10. Pokud se jedná o vulgarismy vyslovené žalovaným při jednání u (anonymizováno) (obec) – stavební úřad dne (datum), vzal soud I. stupně v úvahu, že žalovaný již na prvním soudním jednání žalovanému nabízel omluvu, za tento svůj projev se opakovaně jasně omluvil, a soud tímto osobní výpad žalovaného, který zásahem do osobnostních práv žalobce byl, považuje za odčiněný. Užité výrazy jsou nepřijatelné, byť pro svědky, kteří byli přítomni jednání, pohoršlivé nebyly. Výrazy byly navíc přednesený na ústním jednání před správním úřadem, které bylo neveřejné a jeho obsah tak zveřejňován nebyl, pokud by došlo k jejich zveřejnění v souladu se zákonem o svobodném přístupu k informacím, soud I. stupně zdůraznil, že v protokolu z tohoto jednání (ač je v něm zmínka o hrubém slovním napadení žalobce žalovaným) jiné souvislosti či konkrétní nadávky zde uvedeny nejsou a žádná další osoba o obsahu proslovu žalovaného by se tak nedozvěděla. Žalovaný se vůči žalobci nedopustil neoprávněného zásahu, neboť chybí předpoklad zveřejnění, nemohlo tedy objektivně dojít k jakémukoliv snížení vážnosti žalobce v očích jeho okolí, a nelze proto uvažovat o zákonné satisfakci, které se žalobce domáhá. Pokud sám žalobce poskytuje všechny listiny, které považuje za urážlivé svým dcerám, jedná se o jeho vlastní aktivitu, na kterou žalovaný nemá žádný vliv.

11. Nad rámec shora uvedeného soud I. stupně uzavřel, že stavba dotčeného zastřešeného parkovacího stání byla dodatečně stavebním úřadem povolena. Soud je vázán stavem ke dni vydání rozhodnutí, a tedy jestliže stavební úřad přede dnem rozhodnutí soudu dospěl k definitivnímu závěru, že stavba není škodlivá veřejnému zájmu tak, aby trval na její demolici, žalovanému neuložil ani pokutu za její zbudování bez řádného povolení, není možno žalobě na omluvu ohledně„ nepovolené stavby“ vyhovět. Současně soud I. stupně zdůraznil, že žalobcem popsaná újma (přes poučení dané dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.) zůstala v pouhé rovině tvrzení.

12. Ze všech shora uvedených důvodů soud I. stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř.

13. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. V odůvodnění označil rozhodnutí soudu prvního stupně v jednotlivých specifikovaných částech jako zmatečné, nepřesné a neodpovídající skutečnosti, neboť jsou v něm vynechány výpovědi některých svědků, zejména výpověď svědkyně (celé jméno svědkyně) je hodnocena neobjektivně bez přihlédnutí k tomu, že dříve u soudu nikdy nebyla. Soud I. stupně zcela rozdílně přistoupil ke stejným hrubým výrazům u žalobce i žalovaného. Otázky kladené soudem neměly žádnou rozumnou vazbu na souzenou věc. Odvolatel nesouhlasil se závěrem, podle něhož soud I. stupně považoval za rozhodné, že v době jeho rozhodování byla již stavba zlegalizována, neboť časové období je v žalobě vymezeno od (datum) do (datum), kdy probíhala úřední jednání ohledně nepovolené stavby.

14. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Odvolání žalobce označil za nepřehledné a nesrozumitelné s tím, že jeho obsah toliko kopíruje písemná a slovní vyjádření učiněná před soudem I. stupně. Žalobce opomíná, že úlohou soudu I. stupně nebylo vypořádat se se vším, co mu bylo žalobcem předloženo. Soud I. stupně naopak na základě provedeného dokazování dospěl ke správným skutkovým zjištěním, a rozhodnutí, které ve věci vydal, spočívá na správném právním posouzení věci. Napadené rozhodnutí splňuje i zákonný požadavek na přesvědčivost jeho odůvodnění. Pokud se jedná o výtku žalobce soudu I. stupně za„ opomenutí důkazu“ (míněno neuvedení celé části vyjádření slyšeného svědka nebo části textu z listiny čtené k důkazu“), uvedené znamená, že soud I. stupně z jinak provedených důkazů považoval pro rozhodnutí ve věci samé za důležité jiné skutečnosti, než které za podstatné shledává žalobce. Pokud žalobce namítá, že soud neprovedl opakování výslechů svědků na jeho žádost, tímto postupem nezatížil řízení vadou, která by mohla způsobit nesprávnost rozhodnutí, neboť svědci byli vyslechnuti a vypovídali naprosto spontánně a nelze jim vyčítat, že si nevzpomněli na vše, co chtěl žalobce od nich slyšet. Dle čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (usnesení č. 2/1993 Sb.) má každý právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.

15. Odvolací soud dle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

16. Dle § 81 odst. 1 o. z. je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Dle § 81 odst. 2 o. z. ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

17. Dle § 82 odst. 1 o. z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

18. Dle § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

19. Dle § 2951 odst. 2 o. z. se nemajetková újma odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

20. Odvolací soud neshledal důvod pro zrušení rozsudku soudu I. stupně dle ust. § 219a odst. 1, písm. b) o. s. ř., tedy pro nepřezkoumatelnost danou nesrozumitelností či nedostatkem důvodů, když soudem zvolený způsob odůvodnění odvolateli nebrání vůči skutečným důvodům rozsudku věcně argumentovat. K měřítkům přezkoumatelnosti rozhodnutí soudu nižších stupňů odvolací soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2543/2011 publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod (číslo).

21. Shora rekapitulovaná stěžejní skutková zjištění soudu I. stupně představují dostatečný podklad pro rozhodnutí ve věci a spolehlivě vyplývají z obsahu všech provedených důkazů, a to včetně těch důkazů, o nichž je odvolatel přesvědčen, že je soud pominul. Rovněž právní posouzení věci, s vyjímkou níže rozvedenou, je věcně správné.

22. Soud I. stupně se správně zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady pro vznik odpovědnosti za neoprávněný zásah do osobnosti člověka a zda jsou splněny předpoklady pro vznik odpovědnosti žalovaného za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti žalobce. Předpokladem pro vznik odpovědnosti je 1) existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení, nebo ohrožení osobnosti člověka v její morální integritě, 2) neoprávněnost, resp. protiprávnost tohoto zásahu a 3) existence příčinné souvislosti mezi zásahem a porušením osobnostní sféry (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 593/2013).

23. Každá fyzická osoba má právo na ochranu osobnosti, ale ochrana se poskytuje výlučně proti takovým jednáním, která jsou objektivně způsobilá přivodit újmu na osobnosti subjektu, a není rozhodující, zda k újmě došlo, ale stačí již objektivní způsobilost daného jednání takovou újmu způsobit. K porušení práva tak může dojít nepravdivými skutkovými tvrzeními difamačního charakteru či publikací nepřípustných hodnotících úsudků. Jde však i o posouzení otázky, zda jde o kritiku přiměřenou či nepřiměřenou, která je způsobilá zasáhnout do práva na ochranu osobnosti. Vždy je třeba zkoumat míru, tj. intenzitu, tvrzeného porušení práva na ochranu osobnosti, a to v kontextu se svobodou projevu, s právem na informace a se zřetelem na požadavek proporcionality uplatnění těchto práv a jejich ochranu. Nutno zdůraznit, že každé zveřejnění nepravdivého údaje nemusí automaticky znamenat neoprávněný zásah do osobnostních práv. Současně je nutno zdůraznit, že při hodnocení míry a dopadů předmětného zásahu do práva na ochranu osobnosti fyzické osoby je třeba vycházet z objektivního principu, kdy zásahem by se takto cítil dotčeným na cti a vážnosti každý, kdo by se nacházel na místě této osoby (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2300/18).

24. Je třeba souhlasit s námitkou odvolatele, že dodatečně vydané stavební povolení pro stavbu dotčeného zastřešeného parkovacího stání nemůže případný zásah (pokud by k němu došlo) do osobnostních práv žalobce zhojit. V dalším je ovšem závěr soudu I. stupně, podle něhož k zásahu do osobnostních práv žalobce shora popsaným způsobem nedošlo, správný, s výjimkou žalovaným užitých vulgarismů při jednání u MÚ (obec) – stavební úřad dne (datum). Pokud však žalovaný žalobci za užité výrazy omluvu poskytl, je závěr soudu I. stupně o poskytnutí dostatečné satisfakce na místě.

25. Odvolací soud souhlasí s tím, že ani jeden z výše uvedených výroků žalovaného nesplňuje podmínky pro vznik odpovědnosti za zásah do osobnosti žalobce. Především je nutno poukázat na to, že výroky žalovaného byly učiněny ve stavebním a přestupkovém řízení, přičemž byly koncipovány jako obrana žalovaného proti tvrzením žalobce, případně v reakci na vyjádření žalobce. Jedná se pouze o vyjádření názoru žalovaného, které žádným způsobem nepřekračuje ustanovení objektivního práva ani obecně přijímané morální principy. Uvedenými výroky sledoval žalovaný zákonem dovolený účel, a to obranu proti tvrzením žalobce. Tyto výroky svou povahou nejsou způsobilé osobnost žalobce porušit ani ohrozit. Z protokolů o jednání je zřejmé, že při jednání nebyla přítomna veřejnost. Už to samo o sobě snižuje potenciální nebezpečnost vynesených výroků. Pokud by měl soud považovat výroky za způsobilé porušit nebo ohrozit osobnost žalobce, pak sám žalovaný by se mohl stejným způsobem domáhat odškodnění na žalobci za jím užité výroky.

26. Závěr soudu I. stupně, podle něhož nebylo shledáno naplnění veškerých předpokladů pro odpovědnost žalovaného za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti žalobce, je tedy věcně správný, pročež odvolací soud napadený rozsudek dle § 219 o. s. ř. potvrdil, včetně věcně správného akcesorického výroku o nákladech řízení.

27. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení má oporu v ust. § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Účelně vynaložené náklady odvolacího řízení na straně procesně úspěšného žalovaného představují náklady na právní zastoupení v rozsahu 2 úkonů právní služby. Konkrétně jde o 1) vyjádření k odvolání, 2) účast při jednání před odvolacím soudem dne (datum). S oběma úkony je spojena odměna advokáta ve výši 3 100 Kč/úkon (§ 7, § 9 odst. 4, písm. a/, § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb.), paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč/úkon (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a DPH v sazbě 21% (§ 137 odst. 3, písm. a/ o. s. ř.). Celková výše nákladů odvolacího řízení náležející žalovanému činí 8 228 Kč.