pro [část Prahy] dne 22. dubna 2022, č. j. 98 C 270/2020-188,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost přispívat na výživu žalobce částkou 5 000 Kč splatnou 15. dne v měsíci předem k rukám žalobce od (datum) (výrok I.), rozhodl, že nedoplatek na výživném tímto rozsudkem zvýšeném za období od (datum) do (datum) je žalovaný povinen splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč spolu s běžným výživným s tím, že tím se mění rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci (datum) (výrok II.), zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen přispívat na výživu žalobce o dalších 1 000 Kč od (datum) (výrok III.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě podané dne (datum), kterou se žalobce domáhal, aby od (datum) bylo zvýšeno výživné hrazené žalovaným ve výši 3 000 Kč měsíčně na částku 6 000 Kč měsíčně. Tvrdil, že vyživovací povinnost žalovaného, který je jeho otcem, byla naposledy upravena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] v době, kdy navštěvoval gymnázium. Uvedl, že nyní studuje (anonymizováno 5 slov) a žije ve společné domácnosti s matkou a sestrou, která rovněž studuje vysokou školu. Žalovaný nad rámec stanoveného výživného nehradí ničeho.

3. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhoval, aby byla zamítnuta.

4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel zejména ze zjištění, že vyživovací povinnost žalovaného k žalobci byla naposledy upravena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým byla žalovanému uložena povinnost platit žalobci výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně. Soud tehdy vyšel z příjmu matky žalobce ve výši 27 000 Kč měsíčně a z příjmu žalovaného ve výši výdělku 10 393 Kč měsíčně, respektive cestovních náhrad ve výši 8 000 Kč až 9 650 Kč měsíčně. Žalobce je ve školním roce 2021 2022 studentem (anonymizováno 5 slov). Žije ve společné domácnosti se svou matkou a sestrou. Matka žalobce hradí náklady na bydlení a hypotéku. Je zaměstnána u (právnická osoba) a její čistá mzda v roce (rok) činila 34 600 Kč měsíčně. Matka žalobce a sestra žalobce jsou spoluvlastníky rodinného domu v obci a v (katastrální uzemí). Žalobce není vlastníkem a ani spoluvlastníkem nemovitosti, nevlastní motorové vozidlo, nepobírá žádné sociální dávky. Žalovaný je vlastníkem domu (adresa) a pozemků parc. (číslo) parc. (číslo) parc. (číslo) parc. (číslo) v (katastrální uzemí), (územní celek). Vlastní osobní motorové vozidlo a přívěs k motorovému vozidlu. Nepobírá žádné sociální dávky. Je zaměstnaný, roce (rok) činila jeho průměrná mzda 15 628 Kč měsíčně a cestovní náhrady za leden 18 285 Kč, v roce (rok) měl průměrnou mzdu 14 207 Kč měsíčně a cestovní náhrady od 17 092 Kč do 47 089 Kč měsíčně, v roce (rok) pobíral průměrná mzdu 11 321 Kč měsíčně a cestovní náhrady od 20 212 Kč do 37 395 Kč měsíčně, v roce (rok) činila jeho průměrná mzda 12 429 Kč a cestovní náhrady od 10 558 Kč do 47 213 Kč měsíčně a v roce (rok) pobíral průměrnou mzdu 13 298 Kč a cestovní náhrady od 20 001 Kč do 43 643 Kč měsíčně. Od (datum) žalovaný z důvodu pracovní neschopnosti pobírá dávky v nemoci, přičemž (datum) byl ošetřen pro onemocnění (anonymizováno), které jej limituje ve výkonu jeho zaměstnání řidiče kamionu. Rodiče žalovaného jsou starobní důchodci a pobírají starobní důchod ve výši 15 824 Kč a 14 835 Kč měsíčně.

5. Zjištěný skutkový stav hodnotil soud prvního stupně po právní stránce dle § 911 a § 913 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzal v úvahu, že žalobce se denním studiem 2. ročníku vysoké škody připravuje na své budoucí povolání, a proto není schopen si vlastní prací opatřit finanční prostředky na život. Zohlednil odůvodněně potřeby žalobce sloužící k jeho materiálnímu zabezpečení, bydlení i studiu a uzavřel, že komplexní náklady na život žalobce, a to včetně bydlení s internetovým připojením v (obec) v dosahu městské hromadné dopravy činí nejméně 10 000 Kč měsíčně. Vzal v úvahu, že příjem matky žalobce ve výši cca 34 660 Kč měsíčně a konstatoval, že matka žalobce plní svou vyživovací povinnost k žalobci přiměřeně svou osobní péčí a především zajišťováním společného bydlení a společné domácnosti. Při hodnocení majetkových poměrů žalovaného – otce žalobce vyšel z toho, že jeho měsíční příjem v období od roku (rok) do roku (rok) obvykle přesahoval 34 000 Kč a je tak o dost vyšší než příjem, ze kterého vycházel soud v době poslední úpravy jeho vyživovací povinnosti. Současně soud prvního stupně zohlednil, že manželka žalovaného nepracuje a náklady na bydlení mu z jedné třetiny platí zestárlí rodiče. Zdůraznil přitom, že provedeným dokazováním bylo vyvráceno tvrzení žalovaného, že by jeho manželka celodenně pečovala o jeho rodiče, a proto pobírala sociální dávky. Dovozoval, že žalovaný musel mít úspory, když v roce (rok) zkolaudoval zděný domek včetně bazénu. Zdůraznil, že žalovaná má finanční a materiální zázemí, které mu dovoluje žít radostný život na dobré materiální úrovni. K námitkám žalovaného ohledně zdravotních obtíží v souvislosti s poklesem víčka, poukázal na to, že dle lékařské zprávy se zdravotní stav žalovaného již po měsíci zlepšil, přičemž vzhledem k silnému rodinnému a finančnímu zázemí se nemůže pracovní neschopnost žalobce v řádech měsíců nijak odrazit na jeho schopnosti platit žalobci výživné. Na základě uvedeného dospěl k závěru, že na straně žalobce došlo ke změně poměrů, která opodstatňuje zvýšení výživného, přičemž za odpovídající potřebám žalobce a možnostem a schopnostem žalovaného považoval výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně. Počátek povinnosti žalovaného platit zvýšené výživné odvíjel v souladu s žalobním požadavkem žalobce od jeho nástupu na vysokou školu, tj. ode dne (datum) O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně s poukazem na § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný odvolání. Odvolání směřoval do všech výroků napadeného rozsudku. Namítal, že rozhodnutí soudu prvního stupně se v některých bodech nezakládá na pravdě a neodpovídá skutečnosti. Odmítl, že by v řízení před soudem prvního stupně zkreslil svou finanční situaci. Vysvětlil, že zděný zahradní domek s betonovým základem jsou ve skutečnosti čtyři stavební plechové buňky, které zakoupil v roce (rok), sešrouboval a vybudoval v nich bydlení pro své rodiče. Zpochybnil závěr soudu prvního stupně o tom, že jeho rodiče jsou postiženi normálními stařeckými nemocemi a poukázal na to, že jeho otec je osobou s těžkým funkčním postižením pohyblivosti a orientace a byl mu přiznán II. stupeň závislosti. Uvedl, že o otce se stará jeho manželka (jméno) (příjmení), neboť vyhodnotili, že takový způsob péče bude lepší pro otce i pro ně, než kdyby platili služby sociální pracovnice. Vytýkal soudu prvního stupně, že opomenul skutečnost, že musí hradit náklady na elektrický proud, vodu i plyn, i když nebydlí v (obec). Uvedl, že po rozvodu manželství s matkou žalobce se snažil o kontakt se žalobcem, nyní je jeho vztah se žalobcem takový, že jej žalobce ani nepozdraví, ve výhružných dopisech ohledně výživného mu vyká, vídají se jen u soudu. Dále zdůraznil, že nesprávnost napadeného rozhodnutí spatřuje předně v tom, že soud prvního stupně vycházel z jeho majetkových poměrů a výdělkových možností bez přihlédnutí k jeho nepříznivému zdravotnímu stavu. Uvedl, že trpí nemocí (anonymizována dvě slova), která jej v možnosti vykonávat povolání řidiče kamionu výrazně omezuje. Poukázal na to, že musí častěji odpočívat, a tudíž není schopen pracovat pravidelně a jeho měsíční příjem se mění v závislosti na jeho aktuálním zdravotním stavu. Za pochybení soudu prvního stupně označil to, že při rozhodování o výši výživného zohlednil nejen jeho pracovní výdělek, ale také výši cestovních náhrad, které jsou určeny k hrazení jeho cestovních nákladů a nákladů na stravování během pracovních cest. Dále požádal, aby bylo při rozhodování o výživném přihlédnuto k tomu, že od dubna (rok) se změnila životní a finanční situace jeho rodiny, neboť pečují o dvě nezletilé děvčata z Ukrajiny, dcery bratra jeho manželky, které z důvodu válečného konfliktu musely opustit svůj domov ve městě (anonymizováno). Ze všech uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu co do požadavku na výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně zamítne a uloží mu povinnost hradit žalobci výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně s tím, že dlužné výživné zaplatit ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně.

7. Žalobce ve vyjádření k odvolání vyjádřil nesouhlas s odvolací argumentací žalovaného. Poukázal na to, že soud prvního stupně se v napadeném rozsudku dostatečně vypořádal s majetkovou, rodinnou i sociální situací žalovaného. Za irelevantní pro danou věc označil v kontextu s hrubými výroky žalovaného o početí žalobce jeho argumentaci, kterou se snaží vzbudit dojem, že za špatný vztah mezi žalobcem a žalovaným nese odpovědnost matka žalobce. Zdůraznil, že výše vyživovací povinnosti se neodvíjí od kvality vztahu mezi otcem a synem, nýbrž je určována podle životní úrovně a možností vyživovatele a podle potřeb vyživovaného. Závěrem poznamenal, že péče o děti z [země] je sice chvályhodná, nemůže však být na úkor plnění vyživovací povinnost k vlastnímu dítěti. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

8. Odvolací soud se nejprve zabýval tím, zda žalovaný je osobou oprávněnou k podání odvolání do všech výroků napadeného rozsudku soudu prvního stupně. K podání odvolání je oprávněna v prvé řadě osoba, která je účastníkem řízení, popřípadě jiná osoba ve vztahu k rozhodnutím, která se týkají jejich práv a povinností. Z povahy odvolání současně vyplývá, že jej mohou podat jen ti účastníci, respektive jiné osoby, které jsou nositeli tzv. subjektivní legitimace; těmi se rozumí osoby, jimž nebylo z objektivního hlediska rozhodnutím soudu prvního stupně plně vyhověno nebo jimž byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na právech, kterou lze odstranit zrušením nebo změnou napadeného rozhodnutí. Při posuzování subjektivní legitimace je třeba vycházet z výroku napadeného rozhodnutí a případnou újmu posuzovat pouze z procesního hlediska. V posuzované věci žalovaný směřoval své odvolání nejen do výroků rozsudku soudu prvního stupně, kterými bylo rozhodnuto o jeho povinnosti platit výživné a zaplatit nedoplatek na výživném, ale také do výroku, kterým byla žaloba částečně, co do požadavku žalobce na placení výživného ve výši 1 000 Kč, zamítnuta Tímto zamítavým meritorním výrokem však žalovanému žádná povinnost uložena nebyla a je tak zřejmé, že z procesního hlediska mu tímto rozhodnutím soudu prvního stupně žádná újma nevznikla. Za tohoto stavu nelze žalovaného považovat za osobu subjektivně legitimovanou k podání odvolání do výroku III. rozsudku soudu prvního stupně, a proto odvolací soud v tomto rozsahu odvolání žalovaného v souladu s § 218 písm. b) o.s.ř. odmítl.

9. Ve zbývajícím rozsahu odvolací soud podle § 212 a § 212a o.s.ř. přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 213 odst. 4 o.s.ř. částečně doplnil dokazování a poté dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

10. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně. Další skutková zjištění si opatřil prostřednictvím doplnění dokazování potvrzením o studiu žalobce, zprávami o výdělku žalovaného a o čerpání dávek v nemoci a potvrzením (anonymizována dvě slova) – (anonymizováno) (pobočka) o poskytování péče. Odvolací soud tak má za prokázané, že žalobce ukončil studia na (anonymizována dvě slova) (anonymizována dvě slova) (anonymizováno) a ve školním roce (rok) (číslo) je studentem prezenční formy studia bakalářského studijního programu (anonymizována dvě slova) na vysoké škola (anonymizována dvě slova) (anonymizována dvě slova) (anonymizováno) a bylo mu přiznáno poskytnutí mimořádného stipendia ve výši školného. Žalovaný je zaměstnán jako řidič kamionové dopravy u (právnická osoba) s.r.o.. V červenci (rok) mu byla vyplacena čistá mzda ve výši 3 812 Kč. V období od (datum) do (datum) mu byly vyplaceny nemocenské dávky ve výši 7 653 Kč, v období od (datum) do (datum) mu byly vyplaceny nemocenské dávky ve výši 9 713 Kč, v období od (datum) do (datum) obdržel nemocenské dávky ve výši 11 610 Kč, v období od (datum) do (datum) obdržel nemocenské dávky ve výši 11 223 Kč a v období od (datum) do (datum) mu byly vyplaceny nemocenské dávky ve výši 14 319 Kč. Za měsíc prosinec 2021 mu byla vyplacena čistá mzda ve výši 14 330 Kč a cestovní náhrady ve výši 26 233 Kč. V období od ledna (rok) do června (rok) činila průměrná čistá mzda žalovaného 17 214 Kč a za jednotlivé měsíce tohoto období mu byly vyplaceny cestovní náhrady ve výši 24 690 Kč, 22 780 Kč, 17 757 Kč, 16 675 Kč, 30 244 Kč a 36 765 Kč. Potvrzením (anonymizována dvě slova) – (anonymizováno) (pobočka) ze dne (datum) bylo prokázáno, že manželka žalovaného paní (jméno) (příjmení) poskytuje péči otci žalovaného panu (jméno) (celé jméno žalobce) se stupněm závislosti II. s tím, že příspěvek na péči byl přiznán od února (rok). Příspěvek byl vyplacen v období od ledna do prosince (rok) ve výši celkem 52 800 Kč, v období od ledna do prosince (rok) ve výši celkem 52 800 Kč a v období od ledna do června (rok) ve výši 26 400 Kč.

11. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že došlo ke změně poměrů účastníků opodstatňující zvýšení výživného, jež je v rámci plnění zákonné vyživovací povinnosti vůči žalobci žalovaný povinen platit.

12. Podle § 910 odst. 1 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

13. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávnění není schopen sám se živit.

14. Podle § 913 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (odstavec 1). Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost (odstavec 2).

15. Podle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

16. Ve smyslu zákonných ustanovení a judikatury Ústavního soudu ČR vyživovací povinnost rodičů k dětem není podmíněna věkem, ani ukončením určitého stupně vzdělání, nýbrž pouze schopností sám se živit, což je pojem, který musí soud vyložit jednotlivě podle specifik každého konkrétního případu. V případě, že dítě, byť zletilé, pokračuje ve studiu (dokončuje studium), které zvyšuje úroveň jeho vzdělání, a tím i šance na pracovním trhu, jedná se o soustavnou přípravu na budoucí povolání (srovnej nález Ústavního soudu ČR ze dne (datum) sp. zn. II. ÚS 2155/09).

17. V daném případě se žalobce soustavně připravuje vysokoškolským studiem na své budoucí povolání, když od (datum) v návaznosti na ukončení studia na gymnáziu začal studovat na (anonymizováno 5 slov) a počínaje školním rokem (rok) (číslo) pokračuje ve vysokoškolském vzdělávání studiem na vysoké škole (anonymizováno 5 slov) s . Byť žalobce změnil obor svého studia, lze s ohledem na konkrétní okolnosti případu považovat jeho studium za účelné, neboť vede ke zvyšování jeho kvalifikace a zvyšuje jeho šanci uspět na pracovním trhu. Denní prezenční forma studia přitom žalobci znemožňuje výkon soustavné výdělečné činnosti k uspokojení životních potřeb, a tudíž vyživovací povinnost žalovaného k žalobci i nadále trvá.

18. Vyživovací povinnost žalovaného k žalobci byla naposledy upravena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 10. 5. 2017, č. j. 6 P 161/2017 – 129, kterým byla žalovanému uložena povinnost platit žalobci výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně. Soud při této úpravě vyživovací povinnosti vycházel z toho, že žalobce byl studentem gymnázia, žil ve společné domácnosti s matkou a s rovněž studující sestrou (jméno). Výdělek matky žalobce se pohyboval okolo cca 27 000 Kč měsíčně. Příjem žalovaného spočíval ve výdělku ve výši v průměru 10 393 Kč měsíčně a v cestovních náhradách ve výši 8 000 Kč až 9 650 Kč měsíčně. Manželka žalovaného nepracovala a zajišťovala péči o nemocného otce žalovaného. Při porovnání tehdy zjištěných poměrů s nyní zjištěnými skutečnostmi lze souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, že zahájením vysokoškolského studia žalobce počínaje dnem (datum) došlo k významné změně jeho poměrů, neboť došlo k podstatnému zvýšení nákladů na uspokojování jeho potřeb, a to nejen základních životních potřeb s ohledem na dospělý věk, ale také potřeb souvisejících s řádným plněním studijních povinností. Současně došlo i k nárůstu příjmu jeho rodičů, a to nejen u matky, jejíž měsíční příjem se nyní pohybuje kolem 34 600 Kč, nýbrž také na straně otce – žalovaného, jehož průměrný výdělek v roce (rok) činil 14 207 Kč, v první polovině roku (rok) činil 15 628 Kč, respektive v první polovině roku (rok) činil 17 214 Kč. Za součást celkových majetkových poměrů otce je přitom třeba považovat také měsíčně vyplácené cestovní náklady, jež se v období let (rok) až (rok) pohybují v rozmezí od minimálně cca 15 500 Kč do cca 48 000 Kč, neboť byť se nejedná o mzdu, jedná se o další příjem žalovaného sloužící k úhradě nákladů na uspokojování jeho životních potřeb. Za změnu poměrů na straně žalovaného nelze přitom považovat jím poukazovanou skutečnost, že jeho manželka paní (jméno) (příjmení) není zaměstnána a pečuje o rodiče žalované, neboť soud v době poslední úpravy vyživovací povinnosti k žalobci vycházel ze stejné rodinné situace žalovaného, která v tomto ohledu zůstala nezměněna.

19. Na základě uvedeného dospěl tedy odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že žalobní požadavek žalobce na zvýšení výživného počínaje dnem (datum) lze považovat za opodstatněný. Při hodnocení relevantních zákonných kritérií pro určení výše výživného má nicméně odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně za to, že je namístě zohlednit postupný nárůst příjmů žalovaného v období od (datum) dosud a zejména skutečnost, že v druhé polovině roku 2021 byl žalovaný v dlouhodobé pracovní neschopnosti a v době od (datum) do (datum) pobíral pouze nemocenské dávky, což mělo významně nepříznivý dopad na výši jeho příjmů. Současně však nad rámec uvedeného nelze nepříznivý zdravotní stav žalovaného zohlednit, neboť pro soud je rozhodující stav ke dni jeho rozhodování, přičemž ze zjištěného skutkového stavu ke dni rozhodnutí odvolacího soudu neplyne, že by zdravotní stav žalovaného omezil ve schopnosti dosahovat výdělku v takové míře, která by plnění vyživovací povinnosti k žalobci ve stanoveném rozsahu vylučovala. Za relevantní kritérium pro určení výše výživného pro žalobce pak nelze rovněž bez dalšího považovat skutečnost, že žalovaný spolu se svou rodinou zajišťuje péči o nezletilé neteře z Ukrajiny, neboť poskytování takové péče nemůže být na úkor plnění zákonné vyživovací povinnosti žalovaného k nezaopatřenému synovi, a to zvláště za situace, kdy výživné je žalovaným hrazeno ve výši, jež umožňuje uspokojování pouze základních a nikoliv zřejmě nadstandardních potřeb žalobce.

20. Ze všech uvedených důvodů tedy odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. a rozhodl tak, že výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně, které je žalovaný povinen platit žalobci na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], se pro dobu od (datum) do (datum) zvyšuje na částku 4 000 Kč měsíčně a počínaje dnem (datum) na částku 5 000 Kč měsíčně s tím, že výživné je splatné vždy do každého 15. dne v měsíci. V návaznosti na to, odvolací soud zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení výživného ve výši 1 000 Kč měsíčně za dobu od (datum) do (datum). Pro úplnost pak lze dodat, že výrok III. rozsudku soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby co do požadavku žalobce na zaplacení výživného ve výši 1 000 Kč měsíčně od (datum) zůstal rozhodnutím odvolacího soudu nedotčen, neboť nebyl předmětem odvolacího přezkumu, respektive odvolání žalovaného do tohoto výroku bylo z důvodů shora uvedených odmítnuto.

21. Vzhledem ke zvýšení výživného a skutečnosti, že žalovaný dosud nad rámec původně stanoveného výživného 3 000 Kč měsíčně nic neuhradil, vznikl mu plynutím času za období od (datum) do (datum) nedoplatek na zvýšeném výživném v celkové výši 34 000 Kč ( (datum) – (datum), tj. 16 měsíců nedoplatek 1 000 Kč / 4 000 Kč – 3 000 Kč/měsíčn, 1. 1. 2022 – 30. 9. 2022, tj. 9 měsíců nedoplatek 2 000 Kč / 5 000 Kč – 3 000 Kč měsíčně. V souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. odvolací soud umožnil žalovanému zaplatit nedoplatek na zvýšeném výživném ve dvou splátkách, pod ztrátou výhody splátek, a to tak, že první splátka ve výši 17 000 Kč je splatná do (datum) a druhá splátka ve výši 17 000 Kč je splatná do (datum) Odvolací soud přistoupil ke stanovení splátek s ohledem na majetkové a výdělkové poměry žalovaného tak, aby mu poskytl větší časový prostor pro získání potřebných finančních prostředků ke splnění jeho peněžitého závazku. Současně však nevyhověl jeho požadavku, aby mu povinnost zaplatit nedoplatek na výživném byla stanovena ve splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně. Žalovaným navrhovanou výši splátek považuje odvolací soud s ohledem na výši nedoplatku za nepřiměřeně nízkou, neboť jejich prostřednictvím by došlo ke splnění peněžitého závazku žalovaného vůči žalobci za nepřiměřeně dlouhou dobu (34 měsíců), což je v příkrém rozporu s oprávněnými zájmy žalobce a zejména s účelem výživného, které je určeno především k úhradě aktuálních životních potřeb vyživované osoby.

22. Vzhledem k tomu, že odvolací soud částečně změnil rozsudek soudu prvního stupně, rozhodoval ve smyslu § 224 odst. 2 o.s.ř nejen o nákladech odvolacího řízení ale také o nákladech řízení před soudem prvního stupně. O nákladech řízení před soudy obou stupňů pak bylo rozhodnuto s ohledem na částečný úspěch obou účastníků podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.