o žalobě proti rozhodnutí katastrálního úřadu ve věci vkladu vlastnického práva k nemovitosti

1. Žalobci se svou žalobou ze dne 29. listopadu 2024 došlou zdejšímu soudu stejného dne a upřesněnou před vyhlášením rozsudku dne 29. května 2025 domáhali povolení vkladu vlastnického práva žalobce b) k jednotce identifikované shora ve výroku I. tohoto rozsudku spolu se spoluvlastnickými podíly na společných částech domu a tamtéž identifikovaných pozemků a v tomto rozsahu nahrazení napadeného rozhodnutí Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrálního pracoviště Praha (dále jen KÚ), ze dne [datum], čísla jednacího (dále jen č. j.) [spisová značka] (dále též jen napadené rozhodnutí). Doplňovali, že se domáhali svým návrhem ze dne 12. srpna 2024 povolení vkladu vlastnického práva žalobce b) jako kupujícího na základě kupní smlouvy ze dne 25. června 2024 uzavřené se žalobkyní a) v postavení prodávající. KÚ podaný návrh zamítl.

2. Žalobci citovali z odůvodnění napadeného rozhodnutí, které je sice formálně správné, avšak přepjatě formalistické. Jediným záměrem žalobců bylo převedení vlastnického práva k jednotce na žalobce b), jejímž příslušenstvím jsou podíly na všech uvedených pozemcích. Vlastnické právo k jednotce nelze nabýt, není-li současné navrhován i převod odpovídajících spoluvlastnických podílů na pozemcích, které jsou v katastru nemovitostí (dále jen KN) sice vedeny jako orná půda, ve skutečnosti však zemědělskými nejsou a nikdy nebudou, neboť jsou na nich umístěny bytové domy a příslušenství. S přihlédnutím k zanedbatelnému spoluvlastnickému podílu na pozemcích je zřejmé, že na nich žalobce b) nikdy nebude provádět zemědělské práce nebo bránit jejich provedení. S ohledem na jejich rozlohu a umístění nemohou být užívány za účelem zemědělských prací.

3. Žalobci zdůrazňovali příliš formalistický přístup správního orgánu, který se vůbec nezabýval tím, zda formální zákaz nabytí zemědělské půdy pro občany Arménské republiky s pobytem mimo Evropskou unii je v hodnocené věci aplikovatelný a smysluplný. Upřednostnění formalistického přístupu na úkor materiálního, respektive skutečně zjištěného stavu věci, označil za nezákonné opakovaně i Ústavní soud. Mnohokrát uvedl, že netoleruje orgánům veřejné moci formalistický postup za použití v podstatě sofistikovaného odůvodňování zřejmé nespravedlnosti. Zdůraznil současně, že orgán veřejné moci, zejména soud, není vázán doslovným zněním zákona absolutně, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, vyžaduje-li to jeho účel, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Povinnost soudů nalézat právo neznamená pouze vyhledávat přímé a výslovné pokyny v zákonném textu, ale též povinnost zjišťovat a formulovat, co je konkrétním právem i tam, kdy jde o interpretaci abstraktních norem a ústavních zásad s odkazem na nález Ústavního soudu spisové značky (dále jen sp. zn.) Pl. ÚS 21/96 nebo nález sp. zn. 19/98 Sbírky nálezů Ústavního soudu, svazek 13, nález čísla 19. Při výkladu a aplikace právních předpisů nelze opomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách právního předpisu, v němž jsou vždy přítomny i principy uznávané demokratickými právními státy. Ústavní soud považuje za samozřejmé a určující pro nalézání práva, že je vždy nezbytné vycházet z individuálních rozměrů každého jednotlivého případu založených na zjištěných skutkových okolnostech. V hodnocené věci na dotčených pozemcích nikdy nebude nikdo zemědělsky hospodařit, neboť na jejich většině celkové plochy jsou umístěny bytové domy, na ostatních trávníky a cesty pro chodce. Některé pozemky jsou odděleny od jiných veřejnou komunikací a parkovacími stáními. Napadené rozhodnutí se tím nachází v rozporu s judikaturou Ústavního soudu. Správní orgán se měl odchýlit od formálních ustanovení § 3d odstavce 1 zákona čísla 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu (dále jen ZOZPF), v relevantním znění, neboť účel zákona nesleduje ochranu drobných pozemků pod bytovými domy a příslušných k bytovým domům.

4. Katastrální úřad se ve své reakci na výzvu soudu s odkazem na ustanovení § 250c odstavce 2 zákona čísla 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), v platném znění, vyjádřil tak, že v dané věci rozhodl správně a navrhoval zamítnutí žaloby jako zcela nedůvodné. Odkázal na ustanovení § 17 odstavce 5 zákona čísla 256/2013 Sb., katastrálního zákona (dále jen KZ), v platném znění, podle něhož ve vkladovém řízení přezkoumává skutečnosti uvedené v odstavcích 1 až 4 stejného paragrafu podle stavu existujícího v okamžiku podání návrhu na vklad. S odkazem na ustanovení § 18 odstavce 1 KZ vklad povolí, jsou-li pro povolení splněny všechny podmínky, v opačném případě či tehdy, ztratil-li návrh před rozhodnutím o povolení vkladu své právní účinky, návrh zamítne. Zdůraznil, že u soukromé vkladové listiny mimo jiné zkoumá, zda účastník není omezen právním předpisem v oprávnění nakládat s nemovitostí s odkazem na ustanovení § 17 odstavce 1 písmena d) KZ. Zdůraznil existenci ustanovení § 3d odstavce 1 ZOZPF v návaznosti na článek 31 Ústavy Arménské republiky a článek 4 odstavce 3 zákona o půdě Arménské republiky. Podle druhých dvou cizozemských zákonů zahraniční rezidenti a osoby, které nejsou občany Arménské republiky, nemohou na jejím území nabývat zemědělskou půdu, takže žalobce b) nemůže platně nabýt do vlastnictví převáděnou jednotku, kterou částečně tvoří i spoluvlastnické podíly na zemědělských pozemcích, neboť je v nabytí vlastnictví omezen odkazovaným ustanovením § 3d odstavce 1 ZOZPF.

5. KÚ zdůrazňoval postavení zeměměřických a katastrálních úřadů jako evidenčních, které podle ustanovení § 5 odstavce 1 písmena a) zákona čísla 359/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních orgánech, ve znění pozdějších předpisů, vykonávají státní správu KN, provádějí zápisy údajů do KN na základě předložených listin potvrzujících existenci či neexistenci určitých práv nebo povinností vztahujících se k nemovitosti. Změna druhu a způsobu využití pozemku se v KN provádí v režimu zápisu jiných údajů katastru podle § 28 a následujících KZ a § 30 a následujících vyhlášky čísla 357/2013 Sb., katastrální vyhlášky (dále jen KV), v relevantním znění. Standardně se změna druhu a způsobu využití pozemku do KN zapisuje po naplnění ohlašovací povinnosti vlastníka pozemku s odkazem na ustanovení § 37 odstavce 1 písmena d) KZ, jehož přílohou je v souladu s ustanovením § 31 písmena a) KZ rozhodnutí nebo souhlas vydaný příslušným orgánem veřejné moci podle jiného právního předpisu, jsou-li vyžadovány. U zemědělských pozemků je přílohou ohlášení vlastníka o změně druhu pozemku nebo jiného souhlasu orgánu ochrany zemědělského půdního fondu (dále jen ZPF) s odnětím ze ZPF dle ustanovení § 9 odstavce 1 ZOZPF nebo rozhodnutí orgánu ochrany ZPF v pochybnostech dle ustanovení § 1 odstavce 4 stejného zákona; případně pouze vyjádření orgánu ochrany ZPF, že v daném případě souhlas s odnětím nebo rozhodnutí v pochybnostech není zapotřebí, protože se nejedná o pozemek náležející do ZPF s odkazem na ustanovení § 39 písmena c) KZ.

6. KÚ konkretizoval, že v hodnocené věci je s vlastnictvím převáděné jednotky čísla [Anonymizováno] nerozlučně spojen i spoluvlastnický podíl na pozemcích parcelních čísel (dále jen p. č.) [parc. č.] v obci Praze v katastrálním území (dále jen k. ú.) [adresa], které byly v okamžiku podání návrhu na vklad a jsou i nyní v KN evidovány s druhem pozemku „orná půda“ a se způsobem ochrany „zemědělský půdní fond“. Evidencí došlých návrhů na zápis v uvedeném okamžiku neprocházelo a ani nyní neprochází žádné ohlášení spoluvlastníků pozemků o změně druhu pozemků a související změny ochrany ZPF.

7. KÚ shrnoval, že námitky žalobců o nemožnosti provádění zemědělských prací kvůli vlastnostem pozemků atp. nenáležejí do vkladového řízení. Návod, v jakém řízení a před jakým orgánem takové námitky uplatňovat, plyne např. rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. května 2024, č. j. 10 As 121/2023-29, podle kterého (i) legální definici ZPF obsahuje ZOZPF zejména v jeho ustanovení § 1 odstavce 2, kde je vymezen jako formální, tak materiální znak ZPF; (i) formální znak se váže na evidence pozemku v KN, v případě ZPF bude pozemek evidován jako jeden z vymezených druhů pozemků (orná půda, chmelnice, vinice atd.), přičemž se současně eviduje i samotný ZPF jako způsob ochrany pozemku; (iii) materiální znak plyne ze zákonného požadavku, že pozemek musí být buď aktuálně využíván pro zemědělské účely nebo tak využíván dříve byl a v budoucnu být má, což se týká především případů dočasného odnětí ze ZPF; (iv) vzhledem k existenci formálního i materiálního znaku nemusí být vždy na první pohled jasné, zda pozemek skutečně náleží do ZPF, pak v pochybnostech rozhoduje orgán ochrany ZPF dle § 1 odstavce 4 ZOZPF; (v) nejsou-li pozemky formálně evidované jako orná půda skutečně ve stavu, kdy by mohly být užívány pro zemědělské účely, avšak takového stavu se dostaly nelegálně, nadále zůstávají součástí ZPF. Zařazení pozemku v ZPF je objektivních stav nezávislých na osobě vlastníka, má charakter ad rem, nikoliv ad personam. Nemůže tak obstát námitka, že pro současného vlastníka není formálně stanovený charakter závazný jen proto, že jej koupil už v neobhospodařovatelném stavu.

8. KÚ nepatří mezi orgány ochrany ZPF dle ustanovení § 13 ZOZPF a contrario, takže není ani oprávněn posuzovat sám, zda se pozemek evidovaný jako součást ZPF dostal do stavu vylučujícího jeho zemědělské využití a zda k takové změně došlo v souladu s právem. Ve vkladovém řízení může vycházet pouze z toho, jak je pozemek v současné době evidován, popřípadě zda vlastník potřebné změny katastrálnímu úřadu ohlásil a doložil je příslušnými listinami. Doplňoval, že bytový dům čísla popisného (dále jen č. p.) 741, jehož součástí je sporná bytová jednotka číslo 741/722, stojí pouze na pozemcích p. č. 629/664, 665 a 666 s evidovaným druhem pozemků „zastavěná plocha a nádvoří“, a k vlastnictví jednotek vymezených v domě náleží i spoluvlastnictví pozemků p. č. 629/682 a 691 s evidovaný druhem pozemků „ostatní plocha“ a způsobem využití „ostatní komunikace". Na ně se ochrana ZPF nevztahuje. Dopadá však na devět výše uvedených pozemků, jejichž spoluvlastnictví je s vlastnictvím jednotek taktéž nerozlučně spojeno. Ony představují důvod pro zamítnutí návrhu na vklad ve prospěch kupujícího, kterému zákon nabývat vlastnictví zemědělské půdy v České republice neumožňuje. Odmítal též názor žalobců, že by se měl odchýlit od formálních ustanovení § 3d odstavce 1 ZOZPF, jehož účel nesleduje ochranu drobných pozemků pod bytovými domy a příslušných k bytovým domům. Vychází naopak z předpokladu racionálního zákonodárce, jenž si je nepochybně vědom, jak širokou škálu pozemků ZPF zahrnuje. Chtěl-li by některé z nich, například zahrady u rodinných domů nebo právě spoluvlastnické podíly na pozemcích tvořících funkční celek s jednotkami vymezenými podle zákona o vlastnictví bytů, z dosahu omezení nabývání vlastnického práva k zemědělské půdě vyjmout, jistě by takový záměr vyjádřil zařazením odpovídající výjimky do textu zákona. Trval na správnosti svého rozhodnutí o zamítnutí návrhu na vklad vlastnického práva žalobce b) ke sporné bytové jednotce postupem dle ustanovení § 18 odstavce 1 KZ.

Skutková zjištění a důkazní prostředky:

9. Návrh na vklad podal žalobce b) zastoupený stávajícím zástupcem obou žalobců, advokátem, ke dni 12. srpna 2024. Připojil kupní smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a) jako prodávající a žalobcem b) v postavení kupujícího dne 25. června 2024, na níž jsou podpisy ověřeny jejich zástupcem. Za žalobkyni a) ji uzavřel jako jediný jednatel žalobce b) mající současně postavení jediného společníka žalobkyně a), nebyl jinak v realizaci smlouvy omezen. Předmětem smlouvy byl úplatný převod bytové jednotky identifikované shora ve výroku I., včetně spoluvlastnických podílů na pozemcích bytovým domem zastavěných a na pozemcích souvisejících, s kupní cenou [částka]. Oznámení o zahájení řízení a informace o vyznačení plomby vyhotovil KÚ dne 13. srpna 2024. Ke dni 11. září 2024 vypracoval „Seznámení s podklady pro rozhodnutí“, v němž sdělil, že navrhovaný vklad nelze provést s odůvodněním, že žalobce b) jako občan Arménské republiky nemůže na území České republiky nabývat do vlastnictví zemědělskou půdu s odkazem na ustanovení § 3d odstavce 1 ZOZPF v návaznosti na článek 31 Ústavy Arménské republiky, podle něhož zahraniční rezidenti a osoby, které nejsou občany Arménské republiky, nemohou na jejím území nabývat zemědělskou půdu. Své nesouhlasné vyjádření ke stanovisku KÚ doručil žalobce b) dne 24. září 2024 se zdůrazněním jediného záměru převést vlastnické právo k bytové jednotce, jejímž příslušenstvím jsou pouze podíly na uvedených pozemcích, ve kterých jsou v KN sice evidovány jako orná půda, ve skutečnosti však zemědělskými nejsou a nikdy nebudou, neboť na nich stojí bytové domy a s přihlédnutím k zanedbatelnému spoluvlastnickému podílu na nich je zřejmé, že žalobce b) nikdy nebude schopen na nich provádět zemědělské práce nebo bránit provádění zemědělských prací.

10. KÚ ke dni 29. října 2024 vydal napadené rozhodnutí, jehož písemné vyhotovení následujícího dne doručil zástupci žalobce b) a žalobkyni a). V jeho odůvodnění odkázal na ustanovení § 1 odstavce 2 ZOZPF, podle něhož ZPF tvoří zemědělsky obhospodařované pozemky, mimo jiné též orná půda, stejně jako půda, která byla a má být nadále zemědělsky obhospodařována, ale dočasně obdělávána není. Citoval též z ustanovení § 3d odstavce 1 ZOZPF, podle kterého nemůže nabývat zemědělskou půdu do vlastnictví mimo jiné občan státu či fyzická osoba s pobytem na území státu, jehož právní pořádek neumožňuje občanům České republiky, fyzickým osobám s pobytem na území České republiky ani právnickým osobám se sídlem v České republice, nabývat vlastnictví k zemědělské půdě. Dle ustanovení § 3 odstavce 2 ZOZPF se uvedené omezení nevztahuje pouze na občany, fyzické osoby s pobytem nebo právnické osoby se sídlem ve státě Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru, Švýcarské konfederace či států, pro které plyne něco jiného z mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána. Žalobce b) je osoba s pobytem na území Arménské republiky a patrně též jejím občanem. Odkázal na veřejně dostupné zdroje, ze kterých zjistil, že dle článku 31 Ústavy Arménské republiky nemohou zahraniční rezidenti a osoby, které nejsou občany Arménské republiky, nabývat zemědělskou půdu. Tu mohou nabývat v Arménii pouze arménští občané nebo právnické osoby, jejichž většinovým vlastníkem jsou občané Arménie.

11. KÚ uzavřel, že omezení zakotvené v ustanovení § 3d odstavce 1 ZOZPF dopadá též na obyvatele Arménie, takže v hodnocené věci není splněna zákonná podmínka pro povolení vkladu uvedená v ustanovení § 17 odstavce 1 písmena d) KZ, která odůvodňuje zamítnutí návrhu. Poznamenával k námitkám účastníků, že je orgánem evidenčním a vychází jako takový pouze z evidovaných údajů. Dotčené pozemky jsou k dnešnímu dni v KN evidovány jako orná půda, na kterou dopadá ochrana ZPF. Žádost o změnu druhu pozemku a související změny ochrany ZPF nebyla do dnešního dne vlastníky ke KÚ předložena. Vyjádření, zda bude nabyvatel na dotčených pozemcích schopen provádět zemědělské práce či nikoliv, je ve vztahu ke vkladovému řízení irelevantní, neboť KÚ může vycházet pouze z toho, jak je pozemek v současné době evidován, popřípadě zda vlastníci potřebné změny úřadům ohlásili. Bytový dům č. p. [č. p.] stojí pouze na pozemcích p. č. [parc. č.]. Na dotčených zemědělských pozemcích identifikovaných shora v odstavci 8. se bytový dům nenachází. KÚ vyslovil, že mu nezbylo než v souladu s ustanovením § 18 odstavce 1 KZ návrh zamítnout.

12. Skutečnosti v předchozích třech odstavcích uvedené vzal soud za prokázané z dopisu KÚ ze dne 26. února 2025, sp. zn. [spisová značka], z jeho vyjádření ze dne 4. dubna 2025 a ze spisu stejné spisové značky, zejména z návrhu na vklad podaného u KÚ dne 12. srpna 2024, z kupní smlouvy ze dne 25. června 2024 jako vkladové listiny a z napadeného rozhodnutí, stejně jako ze snímků katastrální mapy a ortofotomapy přiložených k žalobě žalobců a zachycujících mimo jiné i bytový dům č. p. [č. p.] v k. ú. [adresa] a související pozemky identifikované ve výroku I. tohoto rozsudku shora.

13. Žalobkyně a) je v KN dosud zapsána jako vlastnice dotčené bytové jednotky a spoluvlastnice všech čtrnácti souvisejících pozemků, což vzal soud za prokázané z informativních výpisů z KN vedeného ze strany KÚ, listů vlastnictví [LV] a [LV], pro obec Prahu a k. ú. [adresa] ze dne 29. května 2025.

14. Žalobkyně a) je obchodní korporací vzniklou ke dni 16. prosince 2008, jejímž jediným společníkem a jednatelem je žalobce b), což vzal soud za prokázané z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddílu C, vložky [hodnota], ze dne 29. května 2025.

15. Soud shledal splněné předpoklady pro vyhlášení rozsudku bez nařízení jednání na základě předložených listin dle ustanovení § 115a, § 245 o.s.ř. Vyzval oba žalobce ke sdělení ve lhůtě patnácti dnů počítané ode dne doručení výzvy, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. Výzvu převzali dne 22. února 2025. Soud je současně poučil, že souhlas s navrhovaným postupem bude považovat za daný, zůstane-li výzva bez vyjádření, ve smyslu ustanovení § 101 odstavce 4, § 245 o.s.ř. Žalobci se k výzvě nevyjádřili, soud považoval předpoklady pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání za splněné. Žalobci zpochybňovali napadené rozhodnutí pouze na základě nesprávného právního posouzení listin ze strany správního úřadu, o jejichž existenci a podobě žádný spor nepanoval. K vyhlášení rozsudku se navíc jejich zástupce dostavil Po zhodnocení opatřených listin jednotlivě i ve vzájemné souvislosti a z nich zjištěného skutkového stavu popsaného v odstavcích 9. až 11. a 13. a 14. výše ve smyslu ustanovení § 132, § 245 o.s.ř. soud shledal, že žaloba je důvodná.

Právní posouzení a náklady řízení:

16. V řízení dle části páté o. s. ř. soud podle jeho ustanovení § 244 odst. 1 rozhoduje ve sporu nebo jiné právní věci plynoucích z občanskoprávních vztahů poté, co je zvláštním právním předpisem k rozhodnutí o takové věci primárně povolán správní orgán a jeho rozhodnutí nabylo právní moci. Ve vztahu k řízení před katastrálním úřadem je pravomoc soudu založena ustanovením § 18 odstavce 5 KZ pouze pro rozhodnutí o zamítnutí vkladu, je-li žaloba podána ve lhůtě 30 dnů od doručení napadeného rozhodnutí. KZ jako lex specialis zde modifikuje základní dvouměsíční lhůtu plynoucí z ustanovení § 247 odstavce 1 věty první o. s. ř., kterou žalobci dodrželi. Napadené rozhodnutí jim KÚ doručil dne 30. října 2024, svou žalobu k soudu podali dne 29. listopadu 2024. O věcné a místní příslušnosti Městského soudu v Praze s odkazem na ustanovení § 249 odstavce 2, § 250 odstavce 2 o. s. ř. rovněž nepanovaly pochyby.

17. Soud akcentuje, že není při přezkoumání postupu KÚ povolán k rozhodnutí jakéhokoliv skutkového či právního sporu o (ne)existenci hmotného práva panujícího mezi účastníky občanskoprávních vztahů. Jedná se v kontextu § 244 odstavce 1 o. s. ř. o „jinou právní věc“, kdy soud pouze hodnotí, zda napadené rozhodnutí KÚ bylo vydáno v souladu s katastrálními předpisy, KZ a KV, či nikoliv.

18. Základem právního sporu mezi žalobci na straně jedné a KÚ na straně druhé bylo zodpovězení otázky, zda se na žalobce b) jako nabyvatele vztahuje omezení zakotvené v ustanovení § 3d odstavce 1 ZOZPF, podle kterého nemohou na území České republiky nabývat do vlastnictví zemědělskou půdu občané států či fyzické osoby s pobytem nebo právnické osoby se sídlem na území cizího státu, jehož právní řád neumožňuje (zrcadlově) občanům České republiky, fyzickým osobám s pobytem na jejím území ani právnickým osobám se sídlem v České republice nabývat vlastnictví k zemědělské půdě. Žalobci nijak nezpochybňovali závěr KÚ, že žalobce b) má evidovaný pobyt na území Arménské republiky a je jejím občanem. V hodnocené věci shledal KÚ důvod pro zamítnutí návrhu na vklad ve faktu, že devět pozemků, spoluvlastnické podíly na nichž tvoří součást převáděné nerozlučné vlastnické jednoty (bytu jako prostorově vymezená část domu, spoluvlastnických podílů na společných částech domu a zastavěného pozemku a spoluvlastnických podílů na pozemcích funkčně souvisejících), nemovitosti, je evidováno v KN nadále jako orná půda, tedy součást ZPF. Soud shledal, že označené ustanovení § 3d odstavce 1 ZOZPF, ve kterém KÚ spatřoval zákonné omezení pro nabytí vlastnického práva k jednotce a důvod pro zamítnutí návrhu s odkazem na ustanovení § 17 odstavce 1 písmena d) KZ, na žalobce b) nedopadá.

19. Soud nijak nepolemizuje se závěry KÚ, že má postavení evidenčního orgánu a není oprávněn sám posuzovat, zda určitá nemovitost, pozemek, tvoří součást ZPF či nikoliv (viz zejména odstavec 5. výše). Sám však v odstavci 7. shora odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu zabývajícího se vymezením ZPF a jeho znaky. Z ustanovení § 1 odstavce 2 ZOZPF plyne, že vedle formálního znaku představovaného evidovaným druhem pozemku a způsobem využití v KN, musí být pozemek současně nadán též materiálním znakem zemědělské půdy, tedy fakticky zemědělsky obhospodařován. Oba předpoklady musí existovat kumulativně pro přijetí závěru, že daný pozemek představuje zemědělskou půdu. Materiální znak může jistě být naplněn tehdy, pokud pozemek byl a nadále měl být zemědělsky obhospodařován a pouze dočasně obděláván není s odkazem na ustanovení § 1 odstavce 2 věty první in fine ZOZPF. Lze jistě přisvědčit závěru, že součástí ZPF bude i fakticky zemědělsky neobdělávaný pozemek, došlo-li k jeho vynětí ze ZPF způsobem porušujícím právní předpisy, jak uzavíral i Nejvyšší správní soud. Ani o jeden z případů se však u hodnocené kupní smlouvy nejedná.

20. Soud nemůže odhlédnout od faktu jinak akceptovaného i ze strany KÚ, že dům s bytovými jednotkami, včetně jednotky dotčené a vkladovou listinou převáděné vznikl v režimu zákona čísla 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, v posledním platném znění. Rozhodně tedy před 1. lednem 2014. Zákon o vlastnictví bytů byl zrušen ustanovením § 3080 bodu 60. zákona čísla 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), v původním znění. Z přechodného ustanovení § 3063 o. z. plyne, že jednotky v domě, v němž je vymezena i sporná jednotka čísla [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], začaly vznikat ještě za účinnosti dřívější právní úpravy. Na jednu stranu KÚ správně argumentoval, že dosud (spolu)vlastníci dotčených pozemků tvořících formálně součást ZPF nepodali příslušné ohlášení o změně druhu pozemků a související změně ochrany ZPF (viz odstavce 5. a 6. výše). Žalobci ani netvrdili, že by existovalo rozhodnutí orgánu ochrany ZPF o charakteru dotčených devíti nemovitostí v pochybnostech s odkazem na ustanovení § 1 odstavce 4 ZOZPF.

21. Na druhou stranu i ze založených katastrálních map a současného zapsaného stavu v KN plyne, že materiální znak příslušnosti devíti dotčených pozemků k ZPF naplněn být nemůže. Jako funkčně související pozemky tvoří součást nedělitelné vlastnické jednoty představované bytovou jednotkou jako prostorově vymezenou částí domu, spoluvlastnickými podíly na společných částech domu a zastavěného pozemku a obdobnými spoluvlastnickými podíly na pozemcích funkčně souvisejících s odkazem na příslušná ustanovení, zejména § 5 odstavce 1, § 8 odstavce 1, § 20 odstavců 1 a 2, § 21 odstavce 2 a § 30 odstavců 1 a 2 zákona o vlastnictví bytů, v posledním platném znění. Neexistuje důvod, pro který by měl orgán ochrany ZPF v hodnocené věci vydávat rozhodnutí v pochybnostech o charakteru pozemků. KÚ rozhodně netvrdil, že by sám v době jeho vzniku zapsal celý bytový dům a jednotlivé bytové jednotky do KN spolu s podíly na zastavěných a funkčně souvisejících pozemcích v rozporu se zákonem. Stavba celého domu a s ním i celá bytová jednotka nerozlučně spjatá se spoluvlastnickými podíly též na dotčených devíti pozemcích formálně dosud náležejících do ZPF byla k výstavbě a následně k trvalému užívání povolena příslušnými úřady ve stavebním řízení a zapsána v KN. Bez příslušného rozhodnutí vynětí pozemků ze ZPF nemohl být v minulosti platně realizován ani záměr stavby celého bytového domu ve smyslu ustanovení § 9 odstavce 1 ZOZPF, byť se jeho přesné znění v průběhu let častují měnilo. Základ a smysl ustanovení zůstával stejný. Nebylo možné legálně povolit stavbu a vznik bytových jednotek, nedošlo-li k vynětí dotčených pozemků ze ZPF. Existence bytového domu s vymezenými jednotkami dle zákona o vlastnictví bytů vylučuje možné budoucí využití dotčených devíti pozemků jako zemědělské půdy. Součást ZPF tak netvoří a tvořit ani nemůže. Soud sice rozhodnutí předpokládané ustanovením § 9 odstavce 1 ZOZPF k dispozici neměl. Jeho existenci však předpokládal a měl ji předpokládat i KÚ, respektoval-li by domněnku o důvěře v postup orgánů veřejné moci, orgánů územního a stavebního řízení, v souladu se zákonem, není-li prokázán opak. Existuje-li letňanský dům s bytovými jednotkami více než deset let a podle zápisu v KN v souladu se zákonem, není důvod nyní zpochybňovat zákonné předpoklady jeho vzniku pouze kvůli patrně jen neopravenému evidenčnímu údaji o druhu a způsobu využití dotčených pozemků v KN.

22. I v případě výkladového závěru o příslušnosti devíti dotčených pozemků do ZPF soud shledává, že by bylo namístě provést teleologickou redukci dopadu ustanovení § 3d odstavce 1 ZOZPF a na věc žalobce je neaplikovat. Smyslem ustanovení § 3d odstavce 1 ZOZPF se jeví, při prosazení principu reciprocity, omezit nabývání fakticky užívané a zemědělské prvovýrobě sloužící nemovitosti, právnickým a fyzickým osobám těch států, které osobám s občanstvím České republiky nebo s pobytem či sídlem na území České republiky nabývání zemědělské půdy na svém území neumožňují. Žalobci opět nezpochybňovali, že ustanovení článku 60 odstavec 6 Ústavy Arménské republiky a článku 4 odstavce 3 zákona o půdě Arménské republiky zakazují zahraničním rezidentům nabývat na území Arménské republiky zemědělskou půdu. Tedy cizím státním občanům, fyzickým osobám s pobytem na území cizího státu a právnickým osobám se sídlem na území cizího státu. Nezpochybňovali ani závěr napadeného rozhodnutí, že na územní Arménské republiky může zemědělskou půdu nabývat pouze její občan nebo právnická osoba, jejímiž většinovými vlastníky jsou občané Arménie. Smysl dotčených ustanovení arménského právního řádu i recipročního ustanovení § 3d odstavce 1 ZOZPF (aniž by se snažil samostatně a svébytně arménské právo vykládat, vychází z výkladu obdobného ustanovení práva českého) shledává soud právě jen v úmyslu zákonodárce omezit nabývání zemědělské půdy určené a využívané k zemědělské prvovýrobě označeným subjektům. Právní úpravy tohoto typu vycházejí z vědomí omezenosti a nerozmnožitelnosti zemědělské půdy, kterou ve zvýšené míře chrání a vyhrazují nabytí vlastnického práva k ní pouze vlastním občanům přímo či prostřednictvím právnických osob, zejména obchodních korporací, většinově domovskými občany vlastněných. I minulosti český právní řád omezoval nabývání nemovitostí cizozemskými subjekty obecně, nejen ve vztahu k zemědělské půdě. Omezení z právního řádu v důsledku novel zákona čísla 219/1995 Sb., devizového zákona, v relevantních zněních, postupně mizela, až následně ke dni 18. října 2016 „zmizel“ i devizový zákon. Ustanovení článku 11 odstavce 2 Listiny základních práv a svobod vyhlášené jako součást ústavního pořádku České republiky pod číslem 2/1993 Sb., dosud předpokládá možnost zákonného omezení nabývání vlastnického práva k některým věcem pouze pro tuzemské občany při existenci obecnějšího, veřejného zájmu, kam patří i zájem na zachování omezeného rozsahu zemědělské půdy v rukou subjektů spjatých s jejím územím.

23. ZOZPF ve svém ustanovení § 3d odstavce 1 podrobněji neřeší všechny možné situace, na které může hypotéza jeho omezující normy obecně dopadat, byť mohou být značně různorodé. Cílem označeného ustanovení však rozhodně není omezení nabývání nemovitostí obecně, včetně bytů primárně určených k uspokojování bytové potřeby v situaci, kdy je podle právního řádu České republiky součástí vlastnické jednoty, bytové jednotky, i spoluvlastnický podíl na pozemcích funkčně souvisejících se zastavěným domem, které mohou mít, byť jen formálně, povahu zemědělské půdy. Jako zemědělská půda však využívány nejsou a vzhledem k jejich současnému časově neomezenému účelovému určení zemědělsky využívány být ani nemohou. Slouží k uspokojování potřeby bytové, jež vylučuje jejich využití k zemědělské prvovýrobě. Soud by na základě nyní popsaných úvah zachycených v tomto a předchozím odstavci žalobě vyhověl, i kdyby jinak shledal, že zákaz zakotvený v ustanovení § 3d odstavce 1 ZOZPF formálně dopadá i na devět sporných pozemků funkčně souvisejících s domem zastavěným a obsahujícím bytovou jednotku, která jako primární hospodářský účel byla předmětem smlouvy a vkladové listiny. Nepřijetí redukujícího interpretačního závěru by vedlo k absurdnímu výsledku, podle něho by nebylo lze nabýt vlastnické právo k vlastnické jednotě sloužící k uspokojování bytové potřeby pouze z důvodu, že některou její část (spoluvlastnický podíl výrazně menšinového rozsahu) považují dopadající ustanovení právního řádu České republiky za zemědělskou půdu.

24. S ohledem na závěry uvedené shora v odstavcích 16. až 23. soud ve smyslu ustanovení § 250j odstavce 1 věty první o.s.ř. shledal, že o věci mělo být ze strany KÚ rozhodnuto jinak. Povolení vkladu vlastnického práva žalobce b) k bytové jednotce a nerozlučně spjatým spoluvlastnickým podílům nebrání odkazované zákonné ustanovení § 3d odstavce 1 ZOZPF, takže ustanovení § 17 odstavce 1 písmena d) KZ nemohlo být důvodem pro zamítnutí návrhu na vklad. Kupní smlouva, vkladová listina, splňovala i další předpoklady pro povolení vkladu s odkazem na ustanovení § 17 odstavce 1 písmen a) až g) KZ, takže soud rozhodl o povolení vkladu vlastnického práva žalobce, pro nějž byly splněny všechny podmínky ve smyslu ustanovení § 18 odstavce 1 věty první KZ. Smlouva kupní s úředně ověřenými podpisy rovněž odpovídá požadavku zakotvenému pro tzv. Insichgeschäfte v ustanovení § 13 věty první zákona čísla 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, v platném znění. Soud v rozsahu, v němž povolil vklad, současně výslovně nahradil napadené rozhodnutí KÚ, jak ustanovení § 250j odstavce 2 vět první a druhé o.s.ř. předpokládá a požaduje.

25. O náhradě nákladů řízení ve výroku II. tohoto rozsudku soud rozhodl výkladem ustanovení § 142 odstavce 1, § 245 o. s. ř. Žalobci byli v řízení úspěšní. Žádní další účastníci v něm nevystupovali. KÚ mezi účastníky řízení dle části páté o.s.ř. nepatří vzhledem k legální definici účastníků zakotvené v ustanovení § 250a odstavce 1 o.s.ř., nemůže být k náhradě nákladů řízení zavázán. Soud tak rozhodl, že žádný ze žalobců jako jediných účastníků řízení nemá právo na náhradu jeho nákladů.