o žalobě proti rozhodnutí katastrálního úřadu ve věci vkladu zástavního práva k nemovitosti

1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne [datum] došlou stejného dne zdejšímu soudu domáhala povolení vkladu zástavního práva k nemovitosti identifikované shora ve výroku I. tohoto rozsudku k zajištění podmíněné pohledávky ze smluvní pokuty ve výši 0,1 % z jistiny úvěru za každý den prodlení se splacením úvěru, která může vznikat při prodlení dlužníka se se splácením úvěru dle smlouvy o úvěru ze dne [datum] (ve vkladovém řízení se žalobkyně odvolávala na smlouvu o úvěru ze dne [datum]) uzavřené mezi žalobkyní na straně jedné jako věřitelkou a účastnicí řízení na straně druhé jako dlužnicí; v tomto rozsahu pak nahrazení rozhodnutí katastrálního úřadu identifikovaného opět shora ve výroku I. tohoto rozsudku (dále též jen napadené rozhodnutí). Skutkově líčila, že Katastrální úřad pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště [adresa] (dále též jen KÚ) napadeným rozhodnutím pod bodem 1. povolil vklad zástavního práva k jednotce čísla [Anonymizováno] s příslušnými spoluvlastnickými podíly na společných částech budovy a na pozemcích nacházejících se v katastrálním území (dále též jen k. ú.) [adresa] k zajištění existující pohledávky ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] ve výši [částka] s příslušenstvím a vklad zákazu zcizení a zatížení nemovitosti. Výrokem 2. napadeného rozhodnutí pak zamítl vklad zástavního práva ke stejné nemovitosti k zajištění podmíněné pohledávky ze smluvní pokuty ve výši 0,1 % z jistiny úvěru za každý den prodlení se splácením úvěru, jež může vznikat při prodlení dlužnice se splácením úvěru dle úvěrové smlouvy ze dne [datum]. Napadené rozhodnutí žalobkyně obdržela dne [datum] a podává žalobu dle části páté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), v platném znění.

2. Žalobkyně doplňovala, že uzavřela stejného dne [datum] (dle spisu KÚ nese zástavní smlouva datum [datum] a [datum] byl ověřen pouze podpis osoby oprávněné jednat za žalobkyni – poznámka soudu) v postavení zástavního věřitele s účastnicí řízení jako zástavcem zástavní smlouvu zajišťující mimo jiné i podmíněnou pohledávku ze smluvní pokuty. Vklad zástavního práva do katastru nemovitostí (dále též jen KN) KÚ zamítl z důvodu, že u podmíněné pohledávky nebyla sjednána výše jistiny, do které se zajištění poskytuje. Argumentovala, že u budoucích dluhů musí být nejvyšší výše jistiny uvedena pouze v situaci, kdy je zřizováno zástavní právo k zajištění pohledávek určených pouze podle druhu (tj. dluhy nespecifikované v době zřizování zástavního práva jejich právním titulem, neboť ten často v tu dobu ještě neexistuje, jen se s jeho vznikem do budoucna počítá). Pouze na tyto případy dopadá ustanovení § 1311 odstavce 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), v platném znění. Dluh v hodnocené věci je však jednoznačně individualizovány právním titulem, konkrétní podmínkou vzniku i výší, ve které může vznikat. Tím je zajištěno pro případ vzniku dluhu, že bude v každém okamžiku konkrétně určitelná jeho výše. Nepředstavuje dluh určený podle druhu, ale dluh podmíněný a konkrétně individualizovaný, u něhož je konkrétně určena podmínka možného jeho vzniku v budoucnu. V podrobnostech odkazovala na důkladnou analýzu celé problematiky zpracovanou [tituly před jménem] [jméno FO] a publikovanou v Právních rozhledech. Na zvýrazněné části, zejména výklady týkající se podmíněného dluhu a vzniku zástavního práva, odkazovala.

3. Účastnice řízení se k žalobě nevyjádřila.

4. Katastrální úřad se ve své reakci na výzvu soudu s odkazem na ustanovení § 250c odstavce 2 o. s. ř. vyjádřil tak, že v dané věci rozhodl správně a navrhoval zamítnutí žaloby. Odkázal na ustanovení § 17 odstavce 5 zákona čísla 256/2013 Sb., katastrálního zákona (dále jen KZ), v platném znění, podle něhož ve vkladovém řízení přezkoumává skutečnosti uvedené v odstavcích 1 až 4 stejného paragrafu podle stavu existujícího v okamžiku podání návrhu na vklad. S odkazem na ustanovení § 18 odst. 1 KZ vklad povolí, jsou-li pro povolení splněny všechny podmínky, v opačném případě či tehdy, ztratil-li návrh před rozhodnutím o povolení vkladu své právní účinky, návrh zamítne. U soukromé vkladové listiny KÚ ve vkladovém řízení mimo jiné zkoumá, zda její obsah odůvodňuje navrhovaný vklad s odkazem na § 17 odstavce 1 písmena b) KZ.

5. KÚ doplňoval, že v hodnocené věci rozhodoval o návrhu podaném ke dni [datum], k němuž byla připojena jako soukromá vkladová listina zástavní smlouva ze dne [datum]. Opakoval argumentaci obsaženou v odůvodnění napadeného rozhodnutí ve vztahu k částečnému zamítavému výroku týkajícímu se vkladu zástavního práva zajišťujícího podmíněnou pohledávku ze smluvní pokuty. U ní musí být pro účely zajištění stanoven v souladu s § 1312 odstavce 1 o.z. maximální limit, do kterého se zajištěním poskytuje. Je-li zajišťován dluh ještě nedospělý, tj. v případech, kdy zpravidla konkrétní výše dluhu není dosud známa, požaduje se alespoň ujednání o tom, do jaké nejvyšší výše jistiny je zajištění poskytnuto. Výklad ustanovení § 1312 o.z. zjednodušeně znamená, že v zástavní smlouvě je buďto uvedena již známa výše zajišťovaného dluhu, anebo alespoň maximální limit, do kterého se zajištění poskytuje. Takový výklad je jediný konzistentní s dalšími ustanoveními o.z. týkajícími se zástavního práva. Zejména jde o ustanovení o uvolnění zástavního práva a o záměně zástavního práva shodně vyžadující, že nové zástavní právo nesmí zajišťovat dluh, jenž převyšuje dluh původní. Instituty uvolnění zástavního práva a záměny zástavního práva představují právní konstrukce, které již v minulosti byly součástí našeho právního řádu v době, kdy přímo z knihovního zákona vyplýval jednoznačný požadavek, aby u zajišťovaného dluhu byla uvedena zcela konkrétní částka, a to již známá, stanovená (§ 14 věta první obecného knihovního zákona) nebo „nejvyšší částka, až do které má jíti úvěr nebo závazek“ (§ 14 věta třetí obecného knihovního zákona). I k těmto souvislostem je při výkladu ustanovení § 1312 o.z. třeba přihlédnout a v tomto duchu je i interpretovat. V opačném případě by byla nejen značně narušena, ne-li přímo znemožněna aplikovatelnost institutů uvolnění a záměny zástavního práva, ale i „platný systém veřejných knih, jehož základní zásady publicity a speciality, neméně i bezpečnost reálného úvěru, byly by nebezpečně zviklány“ s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], spisové značky [právnická osoba] 401/19, publikované ve Vážného sbírce pod číslem 303. Uvedené rozhodnutí se sice vyslovuje k požadavku na knihovní vložení úroků, jeho závěry však obecně vypovídají o potřebě jednoznačnosti toho, co má být ohledně zajišťovaného dluhu zapsáno.

6. KÚ trval na nedůvodnosti podané žaloby. Citoval z ujednání obsaženého v článku II. zástavní smlouvy a z ustanovení § 1311 odstavců 1 a 2, § 1312 odstavce 1 o.z. [právnická osoba] ve vztahu k zajišťování budoucích nebo podmíněných pohledávek mj. dovozuje, že i budoucí nebo podmíněný dluh musí být v zástavní smlouvě vymezen nezaměnitelným způsobem. Předpoklady dostatečné individualizace budou obecně splněny, vymezí-li se budoucí dluh označením věřitele, dlužníka, předmětem plnění a právním důvodem vzniku, přičemž v konkrétním případě si může požadavek nezaměnitelnosti vyžadovat i další specifikaci jinými údaji. V obecné rovině sice určení výše budoucího nebo podmíněného dluhu není obligatorním prvkem dostatečné jeho individualizace, nicméně soud s ohledem na ustanovení § 1312 odstavce 1 o.z. bude nezbytné v zástavní smlouvě vždy sjednat, do jaké nejvyšší výši jistiny se zajištění poskytuje, nebo půjde zásadně o zajištění „dluhu ještě nedospělého“ s odkazem na Vymazal, L.: Zástavní právo v novém občanském zákoníku. 3. vydání. [adresa], Wolters Kluwer 2019, s. 131 a násl. Důvod požadavku na určení výše zajištěné pohledávky v zástavní smlouvě spatřuje právní teorie i v širším uplatnění principu publicity a s tím související ochrany třetích osob. Zákonodárce zde chce, aby se publikum mělo možnost dozvědět, jaká je výše zástavního odpovědnosti zástavního dlužníka a třetí osoby se mohly například rozhodnout, zda přijmou nabízený předmět zástavy a vstoupí se svým zástavním právem na juniorní pořadí s odkazem na Bezouška, P. in Spáčil, J. , Králík, M. kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář. 2. vydání. [adresa], [právnická osoba]. Beck 2021, s. 1265).

7. KÚ akcentoval, že shodné interpretační závěry plynou i z rozhodovací praxe soudů s odkazem na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne [datum], čísla jednacího [spisová značka], který konstatoval, že se již v minulosti zabýval výkladem a vzájemným vztahem ustanovení § 1311 a 1312 o.z. Připouštěl, že způsob úpravy zvolený zákonodárcem může být pro účastníky matoucí, z hlediska systematického výkladu je však zásadní, že se jedná o samostatná ustanovení a navíc § 1311 o.z. je zařazen v obecných ustanoveních o zástavním právu, zatímco § 1312 o.z. se nachází až v následujícím pododdíle a upravuje problematiku zástavní smlouvy. Ze vztahu obou ustanovení plyne, že § 1311 o.z. upravuje obecná kritéria pro určení zajišťovaného dluhu tak, že se má primárně jednat o dluhy o určité výši nebo dluhy, jejichž výši lze určit kdykoliv v době trvání zástavního práva. Dále lze zajistit dluhy určitého druhu vznikající mezi dlužníkem a věřitelem v určité době nebo i různé dluhy vznikající z téhož právního důvodu. Oproti tomu § 1312 o.z. stanoví další a zcela samostatně stojící podmínky pro vymezení zajišťovaného dluhu v případě, že se zástavní právo zřizuje zástavní smlouvou. Zástavní právo totiž může dle § 1342 o.z. vzniknout i na základě rozhodnutí orgánu veřejné moci či dále přímo ex lege s odkazem na ustanovení § 2344, 2481 či 2571 o.z. a další. Je-li zřizováno zástavní smlouvou, pak je pro vymezení zajišťovaného dluhu nutné, nad rámec nezbytných náležitostí dle § 1311 o.z. aplikovatelných vždy na všechny dluhy zajišťované zástavním právem, v zástavní smlouvě uvést náležitosti dle § 1312 odstavce 1 o.z., ve vztahu k projednávané věci zejména obsažené v části věty za středníkem. Zákon sice umožňuje rozlišovat dluhy také podle druhu nebo právního titulu jejich vzniku, avšak takové rozlišení se týká pouze nezbytných náležitostí dle § 1311 o.z. Naopak nezbytné náležitosti pro vymezení dluhu v zástavní smlouvě dle § 1312 odstavce o.z. se použijí bez ohledu na to, zda se jedná o dluh o určité výši nebo jehož výši lze kdykoliv určit (§ 1311 odstavce 1 o.z.), nebo zda se jedná o dluhy určitého druhu vznikající v určité době nebo o dluhy vznikající z téhož právního důvodu (§ 1311 odstavce 2 o.z.). Krajský soud v Brně uzavíral, že každý dluh zajištěný zástavním právem bez ohledu na způsob vzniku zástavního práva musí splňovat náležitosti dle § 1311 o.z. Je-li zástavní právo zřízeno zástavní smlouvou, musí vymezení dluhu navíc splňovat kumulativně podmínky dle § 1312 odstavce 1 o.z.

8. KÚ poukazoval na stejný závěr, k němuž dospěl rovněž Vrchní soud v Olomouci v rozsudku ze dne [datum], čísla jednacího [spisová značka]. Dovolání proti němu odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne [datum], spisové značky [spisová značka]. V rozhodnutí, k jehož závěrům se opětovně přihlásil například v usnesení ze dne [datum], spisové značky [spisová značka], dovolací soud judikoval, že z pohledu § 17 odstavce 1 písmena b) [právnická osoba] příslušný katastrální úřad, ale i následně pro soud v řízení podle části páté o.s.ř. zahájeném na základě podané vkladové žaloby, bylo povinností nejen verifikovat, zda s návrhem na vklad předložená smlouva vskutku představuje (vůbec) právní jednání směřující ke zřízení zástavního práva (že např. nejde o jiný typ smlouvy), ale také, v případě projevů vůle účastníků zástavní smlouvy zajistit dospělý dluh, respektive více dluhů, posoudit, zda v této smlouvě i explicitně – coby pro takovou eventualitu obligatorní požadavek plynoucí z § 1312 odstavce 1 o.z. – vyjádřeno, do jaké nejvyšší výše jistiny se zajištění poskytuje. Jen v takovém případě – jistěže při splnění dalších obligatorních náležitostí zástavní smlouvy – by v rámci zrealizované verifikace [v limitech stanovených ve smyslu § 17 odstavce 1 písmena a) až g) KZ] mohl KÚ a případně v navazujícím řízení podle části páté o.s.ř. pak soud dospět k závěru, že obsah jemu předložené zástavní smlouvy odůvodňuje navrhovaný vklad.

9. KÚ aplikoval judikatorní závěry na hodnocenou věc. Právní úprava a její výklad znamenají, že zástavní smlouva předložená žalobkyní jako vkladová listina musí nad rámec požadavků dle § 1311 o.z. odpovídat také náležitostem dle § 1312 odstavce 1 o.z. Současně platí, že dluh z podmíněné pohledávky ze smluvní pokuty je dluhem nedospělým, neboť v době sepsání zástavní smlouvy nebylo jisté, kdy a jestli vůbec takový zástavci vznikne, natož aby již byl splatný. Nezbytnou náležitostí zástavní smlouvy tak bylo též ujednání o maximální výší jistiny, do které se zajištění poskytuje. Takové ujednání v předložené zástavní smlouvě chybí. Z toho důvodu je zástavní smlouva pro absenci zákonné náležitosti považována za vkladovou listinu, jejíž obsah neodůvodňuje navrhovaný vklad s odkazem na ustanovení § 17 odstavce 1 písmena b) KZ.

10. KÚ odmítal představu žalobkyně, podle které by měla být „nejvyšší výše jistiny uvedena pouze v situaci, kdy je zřizováno zástavní právo k zajištění pohledávek určených pouze podle druhu“, když „na tyto případy dopadá ustanovení § 1311 odst. 2 občanského zákoníku.“ Nachází se totiž v přímém rozporu s výslovným zněním ustanovení § 1312 odstavce 1 části věty za středníkem o.z. zakotvujícím obligatorní požadavek na vyjádření toho, do jaké nejvyšší výši jistiny se zajištění poskytuje. Toto ustanovení se vztahuje jak na případy, kdy je zajišťován dluh ještě nedospělý, tak na případy, kdy je zajišťováno více dluhů. Nesprávnost představy žalobkyně dokládají závěry odborné literatury i soudní judikatury, jak byly výše uvedeny. Tvrzení žalobkyně, že zajišťovaný dluh „není dluhem určeným podle druhu, ale podmíněným dluhem, kterým je konkrétně individualizován a je konkrétně určena podmínka jeho možného vzniku v budoucnu“, toliko účelově přehlíží rozdíl mezi otázkou určitosti stanovení výše smluvní pokuty a (nutno zdůraznit, že zcela odlišnou) otázkou stanovení parametrů zajištění pro účely zřízení zástavního práva. Nezbytné náležitosti pro vymezení dluhu v zástavní smlouvě dle § 1312 odstavce 1 o.z. se použijí bez ohledu na to, zda se jedná o dluh o určité výši nebo jehož výši lze kdykoliv určit (§ 1311 odstavce 1 o.z.), nebo zda se jedná o dluhy určitého druhu vznikající v určité době nebo o dluhy vznikající z téhož právního důvodu (§ 1311 odstavce 2 o.z.). Na nedůvodnosti námitek žalobkyně nic nemění ani její odvolávka na „podrobnou analýzu“ [tituly před jménem] [jméno FO] publikovanou v Právních rozhledech v roce 2016. Závěry článku odporují platné právní úpravě, právní teorii i soudní judikatuře, kterou nebyly akceptovány. Krajský soudu v Brně ve svém rozsudku zmíněném shora v odstavci 7. výstižně konstatuje: „V neposlední řadě soud doplňuje, že pokud snad žalobce vycházel při formulaci zástavní smlouvy z článku [tituly před jménem] [jméno FO], pak, aniž by zdejší soud jakkoliv hodnotil odbornou úroveň tohoto článku, sám autor v závěru bodu III.1.2 uvádí, že prakticky uvažujícímu věřiteli lze doporučit, aby nejméně do doby jasného judikatorního výkladu sporných ustanovení § 1311 a § 1312 občanského zákoníku uváděl ve smlouvách také výši dluhu vznikajícího ze smluvní pokuty, příp. do jaké výše nejvyšší výše jistiny se zajištění na smluvní pokutu poskytuje.“

11. KÚ trval na závěru, že předložená vkladová listina, zástavní smlouva, ve vztahu k podmíněné pohledávce ze smluvní pokuty neobsahovala všechny zákonem stanovené náležitosti, tudíž její obsah neodůvodňoval navrhovaný vklad dle ustanovení § 17 odstavce 1 písmena b) KZ, takže mu nezbylo, než v této části podaný návrh na vklad zástavního práva zamítnout postupem dle ustanovení § 18 odstavce 1 KZ.

Skutková zjištění a důkazní prostředky:

12. Žalobkyně je obchodní korporací s firmou, identifikačním číslem a sídlem uvedenými v záhlaví tohoto rozsudku shora, jejímž předmětem činnosti jsou výroba, obchod a služby. Tyto skutečnosti vzal soud za prokázané z výpisu žalobkyně z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddílu C, vložky [Anonymizováno].

13. Identifikační údaje účastnice řízení uvedené v záhlaví tohoto rozsudku vzal soud, vedle spisu KÚ spisové značky [Anonymizováno], napadeného rozhodnutí a zástavní smlouvy ze dne [datum] vzal soud za prokázané z výpisu z registru obyvatel týkajícího se její osoby ze dne [datum].

14. Žalobkyně (viz odstavec 2. shora) i KÚ (viz odstavec 10. shora) odkazovaly na článek „Vznik zajištění dluhů určitého druhu“ od autora [jméno FO] s podpisem autorů [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] v Praze, jenž byl rovněž předložen jako listinný důkaz Jeho rozebírané a pro hodnocenou věc relevantní části, odkazované zejména žalobkyní, znějí: „Ustanovení § 1311 a 1312 ObčZ pak dále stanoví požadavky na určitost odlišně pro a) dluhy existující, podmíněné a budoucí, které vznikly/mohou vzniknout na základě právního titulu, který existuje ke dni uzavření zástavní smlouvy; b) dluhy určitého druhu, ke kterým právní titul ke dni uzavření smlouvy neexistuje a ani není jisto, zda a kdy existovat bude; a c) dluhy vznikající z téhož právního důvodu...Podmíněný je dluh, který v okamžiku vzniku zástavního práva již existuje, nicméně jeho splatnost je vázána na splnění určité podmínky. Jako typický příklad podmíněného lze uvést smluvní pokutu. Teoreticky lze do této kategorie zahrnout též úroky z prodlení. Tyto jsou však spolu se smluvními úroky a náklady spojenými s uplatněním pohledávky zástavním právem zajištěny přímo ze zákona dle § 1313 ObčZ…34 Aby byla smluvní pokuta zajištěna, je nutné, na rozdíl od příslušenství dluhu (pohledávky), její zajištění ve smyslu § 1313 ObčZ zvlášť ujednat. ...35 Co se týká požadavku na určení výše dluhu, který může vzniknout ze smluvní pokuty, domnívám se, že ta v zástavní smlouvě být uvedena nemusí. Je tomu tak proto, že její výše určitelná kdykoliv za trvání zástavního práva...36 Obdobně za platnosti obecného zákoníku občanského se k zajištění podmíněného dluhu nevyžadovalo sjednání nějaké maximální jistiny. Dle tehdejší komentářové literatury se totiž jednalo o dluh, resp. pohledávku existující již v době vzniku zástavního práva, ovšem splatnost této pohledávky byla vázána na splnění budoucích podmínky. V kontextu obecného zákoníku občanského se tedy vůbec nejednalo o pohledávku vznikající v budoucnu, nýbrž o pohledávku, u které je factum obligatoium dáno již při samotném vzniku zajištění…37 Prakticky uvažujícímu o věřiteli však lze doporučit, aby do okamžiku případného judikatorního potvrzení těchto závěrů její výši do zástavní smlouvy uváděl, a nepřeje-li si tak, aby se ve smyslu § 1312 odst. 1 ObčZ se zástavcem v zástavní smlouvě dohodl, do jaké nejvyšší výše jistiny se zajištění na smluvní pokutu poskytuje.“

15. Z dopisu KÚ ze dne [datum] s připojeným jeho stanoviskem ze stejného dne a zejména z jeho vkladového spisu značky [Anonymizováno] vzal soud za prokázané, že ke dni [datum] podala žalobkyně prostřednictvím svého jednatele [jméno FO] návrh na vklad zástavního práva k pohledávce na vrácení úvěru ve výši [částka] s příslušenstvím dle textu smlouvy o úvěru ze dne [datum] a k podmíněné pohledávce ze smluvní pokuty ve výši 0,1 % z jistiny úvěru za každý den prodlení zástavce s vrácením úvěru, která může vznikat při prodlení zástavce s vrácením úvěru dle smlouvy o úvěru ze dne [datum], dále věcného práva, podle kterého je účastnice řízení jako zástavce oprávněna zcizit předmětnou nemovitost v k. ú. [adresa], bytovou jednotku, nebo ji zatížit jakýmkoliv věcným právem nebo obligačním právem, které by snižovalo hodnotu nemovitosti (zejména výpůjčka nebo nájem za nájemné nižší než v místě a čase obvyklé či na dobu delší než jeden rok) pouze s předchozím souhlasem zástavního věřitele. Zákaz zcizení a zatížení se zřizoval na dobu trvání zástavního práva zřízeného k zajištění závazku ze smlouvy o úvěru ze dne [datum]. K návrhu byla přiložena vkladová listina, zástavní smlouva uzavřená mezi žalobkyní jako zástavním věřitelem a účastnicí řízení jako zástavcem, kde je podmíněná pohledávka ze smluvní pokuty definována tak, jak je uvedeno opakovaně výše nejen v odůvodnění, ale i ve výroku I. tohoto rozsudku shora.

16. Z vkladového spisu vzal soud dále za prokázané, že ke dni [datum] vyhotovil KÚ „Oznámení o zahájení řízení“ a stejného dne podal „Informaci o vyznačení plomby“ na příslušném listu vlastnictví. Ke dni [datum] vyhotovil „Seznámení s podklady pro rozhodnutí“, které doručil žalobkyni do její datové schránky ke dni [datum], účastníci řízení byla nevyzvednutá poštovní zásilka obsahující stejné seznámení vhozena do schránky na adrese jejího bydliště uvedené v záhlaví tohoto rozsudku shora ke dni [datum]. Ve svém seznámení informoval KÚ, že nelze povolit vklad zástavního práva zajišťujícího pohledávku budoucí, konkrétně smluvní pokutu, neboť je nutné určit maximální výši, do které mohou pohledávky vznikat, což v zástavní smlouvě absentuje. Své nesouhlasné vyjádření vyhotovila žalobkyně ke dni [datum] a připojila výše v odstavci 14. zmiňovaný článek [tituly před jménem] [jméno FO] z časopisu Právní rozhledy. Ke dni [datum] vydal KÚ napadené rozhodnutí. Jeho písemné vyhotovení bylo účastníci řízení vhozeno do poštovní schránky ke dni [datum] po marném pokusu o přímé doručení listovní zásilky učiněném poštou ke dni [datum]. Do datové schránky žalobkyně KÚ doručil písemné vyhotovení napadeného rozhodnutí dne [datum]. Právní moci nabylo ke dni [datum].

17. Skutkový stav popsaný v odstavcích 12. až 16. vzal soud za prokázaný z listin žalobkyní předložených a soudem obstaraných, jak jsou tamtéž vypočteny. Soud dalšími řízení nedoplňoval, opatřené listiny považoval za dostatečné k náležitému zjištění skutkového stavu potřebného pro řádné rozhodnutí ve věci. Účastnice provedení dalších důkazů ani nenavrhovaly. Po jejich zhodnocení jednotlivě i ve vzájemné souvislosti ve smyslu ustanovení § 132, § 245 o.s.ř. soud shledal, že žaloba není důvodná. Rozhodl o ní rozsudkem vyhlášeným bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a, § 245 o.s.ř. Žalobkyně s takovým postupem souhlasila výslovně. Účastnice řízení se k výzvě soudu, zda s ním rovněž souhlasí, nevyjádřila. Byla soudem vyzvána ke sdělení, zda s tím postupme souhlasí, a současně poučena s odkazem na ustanovení § 101 odstavce 4, § 245 o.s.ř., že soud bude považovat její souhlas za daný, pokud se ve stanovené lhůtě patnácti dnů k němu nevyjádří. Poučení s výzvou jí soud doručil do poštovní schránky na adrese pro doručování ke dni [datum] ve smyslu ustanovení § 46b písmena a), § 49 odstavce 2 věty první, odstavce 4 vět první a druhé, § 245 o.s.ř. Předpoklady pro vyhlášení rozsudku bez nařízení jednání soud považoval za splněné.

Právní posouzení a náklady řízení:

18. V řízení dle části páté o. s. ř. soud podle jeho ustanovení § 244 odst. 1 rozhoduje ve sporu nebo jiné právní věci plynoucích z občanskoprávních vztahů poté, co je zvláštním právním předpisem k rozhodnutí o takové věci primárně povolán správní orgán a jeho rozhodnutí nabylo právní moci. Ve vztahu k řízení před katastrálním úřadem je pravomoc soudu založena ustanovením § 18 odstavce 5 KZ pouze pro rozhodnutí o zamítnutí vkladu, je-li žaloba podána ve lhůtě 30 dnů od doručení napadeného rozhodnutí. KZ jako lex specialis zde modifikuje základní dvouměsíční lhůtu plynoucí z ustanovení § 247 odstavce 1 věty první o. s. ř., kterou žalobkyně dodržela, neboť napadené rozhodnutí jí bylo doručeno do datové schránky [datum] a její žaloba soudu došla ke dni [datum]. O věcné a místní příslušnosti nadepsaného soudu s odkazem na ustanovení § 249 odstavce 2, § 250 odstavce 2 o. s. ř. rovněž nebylo pochyb.

19. Soud zdůrazňuje, že při přezkoumání postupu KÚ není povolán k rozhodnutí jakéhokoliv skutkového či právního sporu o (ne)existenci hmotného práva panujícího mezi účastníky občanskoprávních vztahů. Jedná se v kontextu § 244 odstavce 1 o. s. ř. o „jinou právní věc“, kdy soud pouze hodnotí, zda napadené rozhodnutí KÚ bylo vydáno v souladu s katastrálními předpisy, KZ a KV, či nikoliv.

20. Ve vztahu k pohledávce ze smluvní pokuty identifikované tak, jak je zachyceno v zástavní smlouvě jako vkladové listině ze dne [datum] a opakovaně zmíněno výše zejména v odstavcích 1. a 15. panoval zásadní spor o právní posouzení celé věci mezi žalobkyní na straně jedné a závěry KÚ shrnutými v napadeném rozhodnutí a jeho vyjádření v soudním řízení na straně druhé. Zcela správným shledává soud závěr KÚ, že nedostatky v označení zajišťované pohledávky vedou k závěru, že obsah zástavní smlouva neodůvodňuje navrhovaný vklad ve smyslu ustanovení § 17 odstavce 1 písmena b) KZ. Podrobná argumentace stran a KÚ je zachycena v odstavcích 5. až 10. shora, na které soud pro stručnost odkazuje. Považuje za jazykově, logicky i systematicky správný výklad dotčených ustanovení o. z., jenž předestírá KÚ. V ustanovení § 1311 odstavce 1 vět první a druhé, odstavce 2 o.z. zakotvuje zákon možnost vzniku zástavního práva k zajištění nejen individuálního dluhu kvantifikovaného jeho nominální výší, kvantifikovatelného kdykoliv během doby trvání zástavního práva nebo dluhu budoucího a tudíž ke dni vzniku zástavního práva ještě neexistujícího, ale i k zajištění blíže neurčeného počtu různých dluhů jen druhově, skupinově vymezených dobou, během které mohou mezi zástavním věřitelem a dlužníkem vzniknout, nebo právním důvodem jejich vzniku (tzv. globální zástavní právo). Pro případ zajištění mj. i dluhu budoucího a dosud neexistujícího, byť individualizovaného a založeného jedinou smlouvou, zakotvuje a vyžaduje splnění jediné, minimální omezující podmínky (viz formulace „postačí ujednání“) ustanovení § 1312 odstavce 1 části druhé věty za středníkem o. z., kterou je určení nejvyšší výše jistiny, do které je dosud nedospělý dluh nebo jsou v součtu všechny dluhy „globální“ množiny dluhů zajištěny (maximální zástavní právo). Výklad adorovaný žalobkyní v odstavci 2. soud nepřijal i s ohledem na vyčerpávající obsah polemiky s ním, jak byla předložena ze strany KÚ. Jiný výklad se jako rozumný a přijatelný i z hlediska účelu interpretovaného ustanovení nenabízí. Shoduje se na něm nejen převážná část odborné komentářové literatury, ale zejména již v zásadě ustálená judikatura i vyšších soudů odkazovaná ze strany KÚ výše v odstavcích 7. a 8. Rovněž nadepsaný soud akceptoval výkladové závěry zdůrazněné ze strany KÚ např. v řízení vedeném pod spisovou značkou [spisová značka]. V zájmu předvídatelnosti jeho rozhodnutí a zájmu na jednotném rozhodování obdobných případů nevidí důvod se od uvedeného výkladu odchýlit.

21. Rozebírané ustanovení § 1312 odstavce 1 části druhé věty za středníkem o. z. dopadá i na pohledávku ze smluvní pokuty v hodnocené věci. Představuje jednoznačně pohledávku nejen nedospělou, ale i takovou, u níž není jisté, zda vůbec, kdy a v jaké případné výši vznikne. Jeho vznik je zjevně vázán na splnění nejisté události budoucí, vzniku prodlení na straně účastnice řízení jako zástavního dlužníka a zástavce v jedné osobě. Tedy podmínky odkládací předpokládané ustanoveními § 548 odstavce 1 věty první, odstavce 2 věty první o.z. Smysl a účel rozebíraného ustanovení spočívá mimo jiné v jednoznačné a jasné deklaraci rozsahu zatížení předmětu zástavního práva, zvláště jedná-li se o nemovitost podléhající veřejné evidenci v KN, údaje v níž jsou nadány presumpcí, (vyvratitelnou) domněnkou správnosti ve smyslu ustanovení § 980 odstavce 2 vět první a druhé o. z. Slouží i ochraně právního postavení nejen zástavního dlužníka, ale rovněž třetích osob, např. potenciálních dalších, budoucích zástavních věřitelů, jejichž pohledávka bude zajištěna stejnou nemovitostí, jak správně KÚ zmiňoval výše v odstavcích 5. a 6. Smluvní pokuta sjednaná v zástavní smlouvě je jistě v případě jejího vzniku jednoznačně a určitě kvantifikovatelná dle sjednaných parametrů. Nepředstavuje tudíž důvod neplanosti zástavní smlouvy ve smyslu ustanovení § 580 odstavce 1 o. z. Pro vznik zástavního práva k jejímu zajištění však ustanovení § 1312 odstavce 1 části věty za středníkem o.z. jasně a nepochybně vyžaduje určení maximální výše zajištěné a dosud nekvantifikované pohledávky.

22. V hodnocené věci je pouze pohledávka ze smlouvy o úvěru individualizována. S ní se zajištění zástavním právem s ohledem na ustanovení § 1313 o. z. vztahuje bez dalšího na její příslušenství, které tvoří pouze úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s s uplatněním pohledávky ze zápůjčky ve smyslu ustanovení § 513 o. z. Pro smluvní pokutu, u které se zřízením zástavního práva v případě zvláštního ujednání počítá ustanovení § 1313 o. z. a která příslušenství pohledávky ze zápůjčky netvoří, již nutně platí omezení plynoucí z ustanovení § 1312 odstavce 1 části věty za středníkem o. z. o určení maximální výše, do které je zajištěna, není-li sjednána rovnou pevnou částkou.

23. Soud se neztotožňuje ani s názorem žalobkyně, že sjednaná smluvní pokuta zatěžující účastnici řízení představuje pouze dluh podmíněný, avšak zcela určitý. Podmíněným a současně určitým je závazek vyjádřený přesnou výší vyjádřenou v jednotkách existující měny, jehož vznik či splatnost či jiné parametry jsou jen vázány na splnění podmínky, jako nejisté události budoucí. Dluh ze smluvní pokuty v hodnocené věci na druhou stranu jistě představuje dluh, jehož výši lze z hlediska ustanovení § 1311 odstavce 1 o.z. určit kdykoliv v budoucnu. Nicméně i pro ten, je-li zřizován zástavní smlouvou, platí omezení zakotvené v ustanovení § 1312 odstavce 1 části věty za středníkem o.z. o nutnosti stanovení maximální zajištěné výše anticipované budoucí pohledávky. Správně KÚ zmiňoval (viz zejména odstavec 7. shora), že ustanovení § 1311 odstavců 1 a 2 o. z. dopadají na zástavní práva vzniklá z jakéhokoliv důvodu, vedle smlouvy i např. ze zákona (ex lege) či na základě zákonného rozhodnutí orgánu veřejné moci (ex acto iure imperii). Ustanovení § 1312 o.z. i s ohledem na jeho systematické zařazení do pododdílu 2 oddílu 3 dílu 5 hlavy II části třetí o.z. a části nazvané „Zastavení“ dopadá pouze na zástavní práva, u nichž právní titul vzniku představuje zástavní smlouva.

24. Ze všech shora uvedených důvodů vypočtených v odstavcích 18. až 23. soud shledal napadené rozhodnutí věcně správným a žalobu dle ustanovení § 250i o. s. ř. výrokem I. tohoto rozsudku v celém rozsahu zamítl. KÚ postupoval věcně správně, zamítl-li podaný návrh na vklad zástavního práva k pohledávce ze smluvní pokuty postupem dle ustanovení § 18 odstavce 1 KZ, vkladová listina v této části neodůvodňovala navrhovaný vklad. Částečný vklad zástavního práva k pohledávce ze smlouvy o úvěru se nestal předmětem soudního přezkumu.

25. Na závěr lze ještě doplnit, že obecným zákonem knihovním, který zmiňoval KÚ (viz odstavec 5. shora) nutno rozumět zákon čísla 95/1871 Říšského zákoníku, o zavedení obecného zákona o pozemkových knihách, jenž byl zrušen s účinností k dni [datum] na základě ustanovení § 12 bodu 1., § 13 zákona čísla 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, v původním znění.

26. O náhradě nákladů řízení ve výroku II. tohoto rozsudku soud rozhodl s odkazem na ustanovení § 142 odstavce 1, § 245 o. s. ř. Žalobkyně se domáhala povolení vkladu zástavního práva ke sporném BJ při k podmíněné budoucí pohledávce ze smluvní pokuty založené zástavní smlouvou uzavřenou mezi ní jako zástavcem a věřitelem a účastnicí řízení jako zástavním dlužníkem a zástavcem v jedné osobě. Účastnice se v řízení nijak nevyjádřila, proti žalobě ničeho nenamítala. Nelze tak uvažovat o jejím úspěchu ve věci. Nenabízelo se jiné rozhodnutí, než že žádná z účastnic nemá právo na náhradu řízení. Účastnici žádné ani nevznikly.