o žalobě proti rozhodnutí katastrálního úřadu ve věci vkladu výhrady zpětné koupě k nemovitosti

1. Žalobce se svou žalobou ze dne 11. června 2025 došlou stejného dne zdejšímu soudu domáhal povolení vkladu výhrady práva zpětné koupě k bytové jednotce a souvisejícím spoluvlastnickým podílům identifikovaným shora ve výroku I. tohoto rozsudku (dále též jen sporná BJ) do katastru nemovitostí (dále též jen KN) a současně nahrazení napadeného rozhodnutí Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrálního pracoviště Praha (dále též jen KÚ) ze dne [datum], čísla jednacího (dále jen č. j.) [číslo jednací] (dále též jen napadené rozhodnutí), kterým KÚ zamítl návrh na vklad podaný žalobcem. Žalobu podával s odkazem na ustanovení § 246 zákona čísla 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), v platném znění s tvrzením, že z výhrady zpětné koupě plynou žalobci práva i povinnosti.

2. Žalobce předně namítal nesprávné právní posouzení jeho aktivní věcné legitimace k podání návrhu na vklad ze strany KÚ. Závěr napadeného rozhodnutí, podle kterého žalobce není oprávněn činit právní jednání ohledně sporné BJ, neboť není jejím vlastníkem, nejen neodpovídá skutečnému právnímu stavu, ale ani správné aplikaci ustanovení § 17 odstavce 1 písmena g) zákona čísla 256/20132 Sb., katastrálního zákona (dále jen KZ), v platném znění. Sporná BJ byla v minulosti ve společném jmění manželů (dále jen SJM) žalobce a účastnice řízení čísla 1) na základě kupní smlouvy s účinky vkladu ke dni 1. října 2018. Právní režim zaručoval oběma manželům oběma manželům rovné postavení ve vztahu k majetku, který do SJM spadá. Každý z manželů je oprávněn s takovým majetkem právně jednat, pokud nejsou dány výjimky ze zákona. Po zániku manželství připadla sporná BJ výlučně účastnici řízení čísla 2) na základě smlouvy o vypořádání vzájemných majetkových práv, práv a povinností společného bydlení a úpravě ostatních majetkových poměrů účastníků pro dobu po rozvodu (dále též jen dohoda o vypořádání SJM) ze dne 4. dubna 2023 s právními účinky zápisu ke dni 24. května 2023. Výhrada zpětné koupě, jejíž vklad žalobce navrhuje, byla sjednána ve smluvním ujednání označeném jako Dodatek č. 2 ze dne 15. srpna 2018, jímž byla sjednána označená výhrada na dobu deseti let od uzavření původní kupní smlouvy. Žalobce byl v době uzavření dodatku osobou oprávněnou jednat s nemovitou věcí spolu se svou tehdejší manželkou, účastnicí řízení čísla 2), v rámci SJM. Jeho právní jednání tedy navazuje na právní vztahy existující v rozhodné době. Žalobce i jeho manželka totiž byli v den uzavření Dodatku č. 2 vlastníky sporné BJ. Návaznost dodatku jako vkladové listiny na zápisy v KN je proto dána nejen fakticky, ale i právně, KÚ ji zcela ignoroval.

3. Žalobce akcentoval, že napadené rozhodnutí nesprávně vychází z premisy, že návrh na vklad může podat pouze osoba, která je v době podání návrhu na vklad vlastníkem dotčené nemovité věci. Výklad KÚ se neopírá o žádné ustanovení KZ či vyhlášky čísla 357/2013 Sb., katastrální vyhlášky (dále jen KV), v platném znění, a je v rozporu s ustálenou aplikační praxí. Z ustálené praxe katastrálních úřadů vyplývá, že oprávněným navrhovatelem je jakákoliv osoba, jejíž právo má být v důsledku vkladu založeno, zrušeno nebo změněno. V případě výhrady zpětné koupě je touto osobou povinný z věcného práva, tedy i žalobce. Nepřijetí popsaného výkladu by v praxi znemožnilo zápis věcných práv sjednaných ve prospěch třetích osob, které nejsou zapsanými vlastníky, čímž by došlo k popření samotného institutu veřejné evidence práv. Žalobci totiž z výhrady zpětné koupě plyne nejen povinnost v případě uplatnění této výhrady ze strany tehdejších prodávajících, účastníků řízení čísel 2) a 3), převést spornou BJ zpět prodávajícím, ale i právo na vrácení zaplacené kupní ceny ve výši [částka] a právo na úplatu za uplatnění výhrady zpětné koupě ve výši [částka]. KÚ rovněž pochybil, pokud neposoudil postavení žalobce jako účastníka vkladového řízení podle ustanovení § 27 odstavce 1 zákona čísla 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen SŘ), v platném znění. Žalobce je osobou, o jejíž právech a povinnostech z výhrady zpětné koupě má být v řízení rozhodováno, a z toho titulu má nejen právo podat návrh na vklad, ale i být vnímán jako účastník řízení. Jeho výklad plyne i ze zvláštního ustanovení § 13 KZ, dle kterého platí, že účastníkem vkladového řízení je ten, jehož právo vzniká, mění se nebo se rozšiřuje, a ten, jehož právo zaniká, mění se nebo se omezuje. Výklad KÚ omezující účastenství toliko na vlastníka nemovité věci, je nepřijatelně restriktivní a v rozporu s výkladovým rámcem veřejného práva, a to zejména za situace, kdy žalobci v případě uplatnění výhrady zpětné koupě svědčí právo na vrácení kupní ceny a na zaplacení úplaty za uplatnění stejné výhrady.

4. Žalobce doplňoval, že KÚ rovněž porušil zásadu materiální pravdy. Napadené rozhodnutí vydal, aniž by dle ustanovení § 3 SŘ zjistil všechny skutečnosti potřebné pro posouzení, zda jsou splněny podmínky pro provedení vkladu. Správní orgán měl přezkoumat obsah vkladové listiny (jakož i obsah předchozích nabývacích titulů) a zjistit, zda právní jednání odpovídá zákonným podmínkám pro vklad věcného práva. Z odůvodnění rozhodnutí však není patrné, že by KÚ vůbec zohlednil účel či kontext právního jednání a jeho návaznost na dosavadní zápisy v KN. KÚ opomenul rovněž relevantních skutkové okolnosti. Z napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by se jakkoli vypořádalo s obsahem kupní smlouvy ze dne 11. června 2018 a Dodatku č. 2 ze dne 15. srpna 2018, ve kterém byla výhrada zpětné koupě výslovně sjednána. Pouze formálně odkázal na ustanovení § 17 a § 18 odstavce 1 KZ, aniž by provedl výklad těchto ustanovení ve světle konkrétní právní situace žalobce. V důsledku tohoto opomenutí je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné.

5. Žalobce tvrdil i další důvody nesprávnosti a nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Podle ustanovení § 68 odstavce 2 SŘ platí, že ve výrokové části rozhodnutí se uvede řešení otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno, a označení účastníků podle ustanovení § 27 odstavce 1 SŘ. Napadené rozhodnutí sice obsahuje označení účastníků i ustanovení, podle kterého rozhodl, výrok rozhodnutí však neobsahuje přesný popis řešení otázky, která byla předmětem řízení. Výrok napadeného rozhodnutí předně uvádí, že KÚ rozhodl „v řízení o povolení vkladu vzniku Výhrada“. Ze znění výroku tak není zřejmé, o vkladu jakého práva KÚ rozhodoval. Ze slova „Výhrada“ nelze seznat, o jaké konkrétní věcné právo se jedná. Za druhé je zřejmé, že KÚ ani správně neoznačil nemovitou věc, ke které se návrh na vklad vztahoval. Citoval z ustanovení § 8 písmena e) KZ, které stanovuje požadavky na obsah listin pro zápis práv do KN ve vztahu k označení dotčené nemovitosti. Ve správním rozhodnutí musí být nemovitá věc jednoznačně a určitě vymezena. Jediné označení nemovité věcí uvedené ve výrokové části napadeného rozhodnutí však uvádí „J: [č. p.] v katastrálním území [adresa]“. Chybí označení sporné BJ v souladu s citovaným ustanovením KZ. Sporná jednotka byla navíc vymezena dle zákona o vlastnictví bytů, s jejím vlastnictvím je tak neoddělitelně spojeno vlastnictví spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku s podílem ideálních [číslo]. Napadené rozhodnutí se tak ve výrokové části nedostatečně vypořádalo s označením otázky, která byla v řízení řešena, a tudíž je nepřezkoumatelné. Souhrnně je stiženo vadou nesprávného právního posouzení, nepřezkoumatelností i porušením procesních pravidel.

6. Účastnice řízení čísla 1) se žalobou, jejími skutkovými tvrzeními a právními závěry nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí v plném rozsahu. Žalobce pouze účelově tvrdí, že byl napadeným rozhodnutím dotčen ve svých právech, ačkoliv je správné, včetně posouzení aktivní legitimace žalobce. Dodatek č. 2 ke kupní smlouvě přiložený k návrhu na vklad jako vkladová listina je nicotný. Týká se zejména souhlasu s výstavbou a nebyla v něm sjednána žádná práva s věcněprávními účinky. Sporná BJ původně patřila do SJM žalobce a účastnice řízení čísla 1). V rámci vypořádání zaniklého SJM po rozvodu jejich manželství připadl do vlastnictví účastnice řízení čísla 2) na základě dohody o vypořádání SJM ze dne 4. dubna 2023, ve které není žádné údajné právo zpětné koupě upraveno. Žalobce na základě dohody o vypořádání SJM již není vlastníkem sporné BJ, není tedy aktivně věcně legitimován a nemůže být účastníkem ani navrhovatelem vkladového řízení, které se jí týká, jak správně KÚ uzavřel. Podáním sporného návrhu na vklad a následné žaloby činí pouze úmyslné komplikace účastnici řízení čísla 2) za to, že si „dovolila se“ s ním rozvést. Dodatek č. 2 ze dne 15. srpna 2018 je jako vkladová listina obsahově nesrozumitelný, nemá návaznost na původní nabývací titul a nesplňuje náležitosti pro zápis do KN.

7. Účastníci řízení čísel 2) a 3) se k žalobě nevyjádřili.

8. Katastrální úřad ve své reakci na výzvu soudu s odkazem na ustanovení § 250c odstavce 2 o. s. ř. navrhoval zamítnutí žaloby, neboť ve věci samé rozhodl správně. Odkázal na ustanovení § 17 odstavce 5 KZ, podle něhož ve vkladovém řízení přezkoumává skutečnosti uvedené v odstavcích 1 až 4 stejného paragrafu podle stavu existujícího v okamžiku podání návrhu na vklad. S odkazem na ustanovení § 18 odstavce 1 KZ vklad povolí, jsou-li pro povolení splněny všechny podmínky, v opačném případě či tehdy, ztratil-li návrh před rozhodnutím o povolení vkladu své právní účinky, návrh zamítne. Zdůraznil, že u soukromé vkladové listiny ve vkladovém řízení mimo jiné zkoumá, zda její obsah odůvodňuje navrhovaný vklad s odkazem na ustanovení § 17 odstavce 1 písmena b) KZ, zda k právnímu jednání účastníka vkladového řízení byl udělen souhlas podle jiného právního předpisu ve smyslu ustanovení § 17 odstavce 1 písmena e) KZ a zda navrhovaný vklad navazuje na dosavadní zápisy v KN dle ustanovení § 17 odstavce 1 písmena g) KZ.

9. KÚ dále shrnoval průběh vkladového řízení a žalobní argumenty. Spornou BJ eviduje na listu vlastnictví (dále jen LV) čísla [hodnota] pro katastrální území (dále jen k. ú.) [adresa], na němž je jako výlučný vlastník zapsána účastnice řízení čísla 1). Podkladem jejího zápisu se staly kupní smlouva uzavřená mezi účastníky řízení čísel 2) a 3) jako prodávajícími na straně jedné a žalobcem a účastnicí řízení čísla 1) jako kupujícími na straně druhé dne 11. června 2018 s právními účinky vkladu ke dni 1. října 2018 Žalobce svůj návrh na vklad výhrady práva zpětné koupě podal jednostranně dne 20. března 2025, tedy poté, co již na základě dohody o vypořádání SJM vlastnické právo ke sporné BJ pozbyl. Jeho tvrzení, že KÚ „pochybil, pokud neposoudil postavení žalobce jako účastníka vkladového řízení“, neodpovídá skutečnosti, když fakticky se žalobcem jako s účastníkem řízení jednáno bylo, přestože požadavky § 13 KZ, podle kterého účastníkem řízení o povolení vkladu je ten, jehož právo vzniká, mění se nebo se rozšiřuje, a ten, jehož právo zaniká, mění se nebo se omezuje, pro takové postavení nesplňoval. Nabízí se tak úvaha, že vkladové řízení mohlo být zastaveno podle § 66 odstavce 1 písmena b) SŘ s odůvodněním, že byla podána žádost zjevně právně nepřípustná. Po vydání rozhodnutí o zamítnutí návrhu na vklad ale již KÚ vkladové řízení zastavit nemůže a vyjadřuje se tak k důvodům, pro které nelze navrhovaný vklad povolit.

10. KÚ odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2016, sp. zn. 21 Cdo 806/2015, podle něhož při zkoumání podmínky vkladu podle ustanovení § 5 odstavce 1 písmena a) zákona čísla 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, v tehdy platném znění, spočívající v tom, že navrhovanému vkladu není na překážku stav zápisů v KN, se KÚ a potažmo soud v řízení podle části páté o.s.ř. zabývá – podle stavu ke dni podání návrhu na vklad – tím, zda navrhovaný vklad navazuje na předcházející zápis v katastru. Vklad lze povolit, jen jsou-li údaje v KN v souladu s tím, co je uvedeno v listině, na jejímž základě má být zapsáno právo do katastru. Stav zápisů v KN je na překážku navrhovanému vkladu zejména tehdy, není-li v KN evidována nemovitost, ke které má být právo zapsáno, nebo je-li v KN zapsán jako vlastník nemovitosti někdo jiný (popřípadě jako spoluvlastník nemovitosti též někdo jiný) než ten, kdo je uveden jako vlastník v listině, na základě které má být zapsáno právo do katastru [ledaže je důvodem tohoto rozporu okolnost, že vlastnické právo osoby označené v uvedené listině mělo být do katastru zapsáno záznamem (§ 7 zákona čísla 265/1992 Sb.), který nebyl v rozporu se zákonem ze strany KÚ proveden]. Není-li takový rozpor mezi vkladovou listinou a stavem zápisů v KN odstraněn nejpozději do dne podání návrhu na vklad, nelze vklad práva povolit.

11. KÚ pokračoval, že vyslovené závěry ve vztahu k ustanovení § 5 odstavce 1 písmena a) zákona čísla 265/1992 Sb., jsou v zásadě použitelné i pro poměry KZ, podle jehož § 17 odstavce 1 písmena g) KÚ zkoumá, zda navrhovaný vklad navazuje na dosavadní zápisy v KN. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2025, sp. zn. 24 Cdo 768/2025, i nadále platí, že tam, kde dochází ke vkladu derivativním způsobem nabytého práva (zejména v důsledku jeho převodu či přechodu), musí nově provedený zápis logicky navazovat na zápis předchozí (dosavadní). V případě právního jednání musí právo jednající osoby, která právo převádí, zřizuje, mění nebo ruší, vyplývat z (aktuálního) stavu zapsaného v katastru (míněno ke dni zahájení řízení o vklad vlastnického práva). Ve vkladovém řízení lze povolit nejen vklad opírající se přímo o dosud zapsaný stav, nýbrž zákon nyní výslovně připouští dříve jen praxí dovozovanou možnost tzv. „zápisu (nyní vkladu) skokem“. Taková možnost však dopadá výlučně a jen na situaci, kdy ten, kdo se vkladu domáhá, vyplní logickou mezeru a doloží, že mu svědčí na základě tzv. souvislé řady tzv. vkladu schopných listin vlastnické právo odvozované vždy od osoby zapsané ke dni zahájení řízení jako vlastníka či spoluvlastníka evidované nemovité věci. V dané věci žalobce pozbyl vlastnické právo ke sporné BJ ke dni 24. května 2023, kdy nastaly právní účinky vkladu vlastnického práva ve prospěch účastnice řízení čísla 1) podle dohody o vypořádání SJM. Vkladem provedeným podle ní se [Jméno účastníka] stala výlučným vlastníkem sporné BJ, která již nadále není omezena stejným vlastnickým právem bývalého manžela. K okamžiku podání návrhu na vklad výhrady práva zpětné koupě v nyní hodnocené věci, tedy ke dni 20. března 2025, podmínka vkladu uvedená v ustanovení § 17 odstavce 1 písmena g) KZ zcela nepochybně není splněna. Navrhovaný vklad nenavazuje na dosavadní zápisy v KN.

12. KÚ shledával další důvod, pro který nelze vklad výhrady práva zpětné koupě povolit, v zákazu zcizení a zatížení, který je u sporné BJ evidován. Zákaz zcizení a zatížení byl k předmětné jednotce zřízen s právními účinky ke dni 15. srpna 2018 na základě zástavní smlouvy, v níž jako zástavci vystupovali účastníci řízení čísel 2) a 3). Zavázali se v ní, že předmět zajištění do doby zániku zástavního práva, nejdéle však po dobu 37 let od uzavření zástavní smlouvy, nezcizí a nezatíží právem třetí osoby bez předchozího písemného souhlasu zástavního věřitele. Právo bylo zřízeno ve prospěch zástavního věřitele jako právo věcné. Podle § 1761 zákona čísla 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), v platném znění. zákaz zatížení nebo zcizení věci působí jen mezi stranami, pokud nebyl zřízen jako věcné právo. Z ustanovení § 2128 odstavce 1 o. z. plyne, že pro ujednání o zákazu zcizení nebo zatížení, kterým má být zřízeno věcné právo k nemovité věci, se vyžaduje písemná forma, stejně jako při prodeji a koupi nemovité věci (§ 560 o. z.). Podle § 2128 odstavce 2 o. z. vzniká takové právo až zápisem do veřejného seznamu., zřizuje-li se ujednáním o zákazu zcizení nebo zatížení věcné právo k věci zapsané do takového seznamu, Pokud se zapisuje převod vlastnického práva do veřejného seznamu, typicky KN, předchozí zápis zákazu zcizení je překážkou pro zápis převodu vlastnického práva, ale i zápis zatížení, který je v rozporu se zákazem zcizení nebo zatížení [viz Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck 2014, s. 206]. Zákaz zcizení nebo zatížení brání nakládání s nemovitostí ve sjednaném rozsahu; sjednaný zákaz lze překročit jen s předchozím souhlasem oprávněného. Pro účely vkladového řízení musí být souhlas oprávněného písemný (viz Šustrová, D., Borovička, P., Holý, J.: Katastrální zákon. Praktický komentář. 1. vydání. Praha, Wolters Kluwer 2018, s. 123). Podmínku, zda k právnímu jednání účastníka vkladového řízení byl udělen souhlas podle jiného právního předpisu, KÚ – stejně jako všechny ostatní podmínky vkladu – zkoumá podle stavu, jaký tu byl v okamžiku podání návrhu na vklad dle § 17 odstavce 5 KZ. K tomuto okamžiku byla v dané věci osobou oprávněnou ze zákazu zcizení a zatížení Raiffeisenbank a.s. jako oprávněná ze zákazu zcizení a zatížení sporné BJ. Žalobce ke svému návrhu na vklad výhrady práva zpětné koupě žádný její souhlas nepředložil a netvrdí ani, že by vůbec kdy existoval. Za splněnou tak nelze považovat ani podmínku vkladu uvedenou v ustanovení § 17 odstavce 1 písmena e) KZ.

13. KÚ doplňoval, že účastnice řízení čísla 2) ve svém stanovisku ze dne 10. dubna 2025 předloženém ve vkladovém řízení případně upozorňuje, že žádná práva v předloženém dodatku č. 2 ze dne 15. srpna 2018 nebyla sjednána jako práva s věcněprávními účinky. Citoval z ustanovení § 2135 odstavce 1 o. z., podle něhož z ujednání o výhradě zpětné koupě vzniká kupujícímu povinnost převést na požádání věc prodávajícímu za úplatu zpět. Podle dalšího ustanovení § 2138 o. z. lze věc zatížit jen se souhlasem toho, pro koho je právo zpětné koupě ve veřejném seznamu zapsáno, byla-li výhrada zpětné koupě ujednána k věci zapsané do veřejného seznamu jako právo věcné. O. z. pro zřízení práva zpětné koupě nevyžaduje žádnou formu, ledaže je strany v případě koupě nemovité věci chtějí zřídit jako právo věcné. V takovém případě musí být dodržena písemná forma podle § 2128 o. z. s odkazem na Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck 2014, s. 106. Má-li být výhrada zpětné koupě vložena do KN, musí být návrh na vklad odůvodněn smlouvou, ve které bude výslovně ujednáno, že se výhrada zpětné koupě zřizuje jako věcné právo s odkazem na Pavelec, J.: Zápisy práv do katastru nemovitostí. 2. vydání. Praha, Wolters Kluwer 2022, s. 548. V dané věci se žalobce domáhá vkladu výhrady práva zpětné koupě na základě smluvního ujednání, z něhož je zřejmé, že se může jednat toliko o klasický závazkový vztah, neboť dodatek nikde neuvedeno, že by se výhrada práva zpětné koupě sjednávala jako právo věcné. Neobsahuje-li vkladová listina žádné vyjádření vůle účastníků, že by měla být (co do navrhované výhrady práva zpětné koupě) uzavřena smlouva s věcněprávními účinky, nelze dospět k jinému závěru, než že obsah takové listiny neodůvodňuje navrhovaný vklad ve smyslu ustanovení § 17 odstavce 1 písmena b) KZ.

14. KÚ stran námitek žalobce je nutno opětovně zdůraznit, že splnění všech podmínek vkladu, taxativně vymezených ustanovením § 17 KZ, zkoumá KÚ podle stavu, jaký tu byl v okamžiku podání návrhu na vklad s odkazem např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2009, sp. zn. 21 Cdo 39/2008, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. ledna 2021, sp. zn. 24 Cdo 279/2020. Není tedy významné, že „žalobce i jeho manželka byli v den uzavření dodatku č. 2 ze dne 15. 8. 2018 vlastníky předmětné nemovité věci (jednotky)“. Podstatnou je pouze skutečnost, že v okamžiku podání návrhu na vklad již žalobce vlastníkem nebyl. Podal-li by žalobce svůj návrh na vklad výhrady práva zpětné koupě podal ještě za trvání SJM, musel by KÚ takový návrh i tak zamítnut přinejmenším pro porušení zákazu zcizení a zatížení a z důvodu absence ujednání o zřízení výhrady práva zpětné koupě jako práva věcného.

15. KÚ ve vztahu k polemice žalobce s formulací výroku napadeného rozhodnutí, ze kterého „nelze seznat, o jaké konkrétní věcné právo se jedná“ a který „ani správně neoznačil nemovitou věc, ke které se návrh na vklad vztahoval“, připouštěl, že předmět řízení mohl být označen dokonalejším způsobem, než jako „vklad vzniku Výhrada k nemovitosti (…) na základě Smlouva kupní, o zřízení výhrady práva zpětné koupě dodatek č. 2 ze dne 15.08.2018.; Smlouva kupní ze dne 11.06.2018“, a sporná BJ mohla být identifikována vhodněji, než jako „J: [číslo] v katastrálním území [adresa]“. Zvolené označení a formulace však neznamenají, že by snad z výroku napadeného rozhodnutí nebylo jednoznačně seznatelné, jaký byl předmět řízení před správním orgánem a ohledně jaké nemovitosti bylo vkladové řízení vedeno. O tom, jaký návrh byl napadeným rozhodnutím zamítnut, nevzniká v dané věci žádná pochybnost. Uzavíral, že v dané věci rozhodl správně, pokud napadeným rozhodnutím návrh na vklad výhrady práva zpětné koupě do KN podle ustanovení § 18 odstavce 1 KZ zamítl.

Skutková zjištění a důkazní prostředky:

16. Žalobce a účastnice řízení čísla 1) nabyly do svého SJM spornou BJ na základě kupní smlouvy, kterou v postavení kupujícím uzavřeli s účastníky řízení čísel 2) a 3) v postavení prodávajících dne 11. června 2018. Vklad jejich (spolu)vlastnického práva do KN provedl KÚ v řízení sp. zn. [číslo jednací] s právními účinky ke dni 1. října 2018. Tyto skutečnosti mezi stranami jinak nesporné vzal soud za prokázané z kupní smlouvy ze dne 11. června 2018 (součást spisu KÚ sp. zn. [číslo jednací]), z dopisu KÚ ze dne 31. července 2025 a z jeho vyjádření ze dne 27. srpna 2025, obou sp. zn. [číslo jednací].

17. U sporné BJ došlo ke zřízení zákazu jejího zcizení a zatížení na základě zástavní smlouvy ze dne 15. srpna 2018, uzavřené mezi zástavním věřitelem Equa Bank a.s. a zástavci, jimiž byli účastníci řízení čísel 2) a 3). Vklad zástavního práva a zákazu zcizení a zatížení do KN provedl KÚ v řízení vedeném pod sp. zn. [číslo jednací] s právními účinky ke dni 15. srpna 2018. Podle odstavce 5.2 písmena a) smlouvy se zástavci zavazují, že předmět zajištění do doby zániku zástavního práva, nejdéle však po dobu 37 let od uzavření této smlouvy, nezcizí a nezatíží právem třetí osoby bez předchozího písemného souhlasu zástavního věřitele; toto právo zřídili zástavci ve prospěch zástavního věřitele jako právo věcné. Právním nástupcem Equa Bank a.s. se stala Raiffeisenbank a.s. Změna zástavního věřitele a oprávněného ze zákazu zcizení a zatížení byla do KN zapsána v řízení sp. zn. [číslo jednací] s právními účinky ke dni 7. ledna 2022. Tyto skutečnosti mezi stranami jinak nesporné vzal soud za prokázané z výpisu z KN vedeného ze strany KÚ pro obec Prahu a k. ú. [adresa], LV [číslo], ze dne 31. července 2025, (součást spisu KÚ sp. zn. [číslo jednací]), z dopisu KÚ ze dne 31. července 2025 a z jeho vyjádření ze dne 27. srpna 2025, obou sp. zn. [číslo jednací].

18. V den podpisu zástavní smlouvy uvedené v předchozím odstavci uzavřeli všichni čtyři účastníci tohoto řízení, žalobce[Anonymizováno]a účastnice řízení čísla 1) jako kupující a účastníci řízení čísel 2) a 3) jako prodávající, dodatek čísla 2 ke kupní smlouvě zmíněné v odstavci 16. výše za účasti Bc. [jméno FO], narozené dne [datum] v postavení stavebníka. Dodatek odkazuje ve svém záhlaví na ustanovení § 2128 o. z. a § 6 zákona čísla 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, v posledním platném znění. Článek I. dodatku řeší pro rozhodnutí v nadepsané věci nepodstatný záměr výstavby stavebníka, rekonstrukce a přestavby posledního patra a střešní nástavby celé budovy. V článku II odstavci 1 smluvní strany sjednávají „výhradu zpětné koupě bytové jednotky č. 586/5“ s tím že, „prodávající může písemně uplatnit své právo zpětné koupě do deseti (10) let ode dne uzavření kupní smlouvy“ a „do jednoho měsíce od doručení uplatnění výhrady zpětné koupě předmětu převodu na adresu kupujících převedou kupující vlastnické právo k předmětu převodu zpět prodávajícím a prodávající vrátí kupujícím kupní cenu stanovenou kupní smlouvou ve výši [částka] (slovy: [částka]“. Článek II odstavec 2. zakotvuje úplatu za uplatnění výhrady zpětné koupě v částce [částka]. Výhrada zpětné koupě nebyla sjednána jako právo věcné, dodatek nepředpokládá její vklad do KN. Tyto skutečnosti vzal soud za prokázané z označeného dodatku č. 2 ke kupní smlouvě, jenž se nachází ve spisu KÚ, sp. zn. [číslo jednací] a předložila jej rovněž účastnicí řízení čísla 2), z dopisu KÚ ze dne 31. července 2025 a z jeho vyjádření ze dne 27. srpna 2025, obou sp. zn. [číslo jednací].

19. Žalobce a účastnice řízení čísla 1) byly rozvedeni rozsudkem soudu s právní mocí ke dni 2. května 2023. Uzavřeli dohodu o vypořádání SJM dne 4. dubna 2023, na jejímž základě se účastnice řízení čísla 2) stala výlučnou vlastnicí sporné BJ, jak si strany dohody sjednaly v jejím článku IV. bodu A. Vklad jejího vlastnického práva do KN provedl v řízení sp. zn. [číslo jednací] s právními účinky ke dni 24. května 2023. O výhradě zpětné koupě se dohoda nezmiňuje. Tyto skutečnosti jinak mezi stranami nesporné vzal soud za prokázané z dohody o vypořádání SJM ze dne 4. dubna 2023, z rozsudku o rozvodu manželství vydaného Obvodním soudem pro Prahu 5 dne [datum], č. j. [spisová značka], z výpisu z KN vedeného ze strany KÚ pro k. ú. [adresa] a obec [adresa], LV [číslo], ze dne [datum], z dopisu KÚ ze dne 31. července 2025, z jeho vyjádření ze dne 27. srpna 2025 a ze správního spisu vkladového řízení, všech tří pod sp. zn. [číslo jednací].

20. KÚ rozhodoval o návrhu na vklad výhrady práva zpětné koupě ke sporné BJ, který podal pouze žalobce dne 20. března 2025. Připojil k němu kupní smlouvu ze dne 11. června 2018 zmíněnou shora v odstavci 16. a „Dodatek č. 2 dle ustanovení § 2128 Sb., občanského zákoníku a podle § 6 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění pozdějších předpisů“ ze dne 15. srpna 2018 (viz odstavec 18. výše). Ke dni 21. března 2025 KÚ vyhotovil oznámení o zahájení řízení a informaci o vyznačení plomby. Oba dokumenty doručil též účastnicí řízení čísla 1), první z nich též účastníkům řízení čísel 2) a 3). Přípisem ze dne 10. dubna 2025 své stanovisko ke vkladovému řízení vyjádřila jeho účastnice [Jméno účastníka]. Uvedla, že listina přiložená k předmětnému návrhu na vklad je nicotná, týká se zejména souhlasu s výstavbou. Žádná práva ve vkladové listině nebyla sjednána jako práva s věcněprávními účinky. Původně sporná BJ patřila do SJM manželů [jméno FO]. V rámci vypořádání zaniklého SJM nebylo zmiňované právo zpětné koupě upraveno. Navrhovatel [jméno FO] již není vlastníkem sporné BJ, takže není ani aktivně legitimován a nemůže být ani účastníkem, ani navrhovatelem vkladového řízení. Uzavřela, že vkladová listina je obsahově nesrozumitelná, nemá návaznost na původní nabývací titul. Považovala ji za vadnou, neplatnou a nesplňující náležitosti pro zápis. KÚ ke dni 17. dubna 2025 vyhotovil své Seznámení s podklady pro rozhodnutí, které doručil žalobci ke dni 2. května 2025. V něm předběžně sdělil, že navrhovaný vklad nelze povolit, neboť nenavazuje na stav zápisů v KN, když v návrhu i v dodatku disponuje s předmětnou nemovitou věcí kromě účastnice řízení čísla 1) též žalobce, který ke dni podání návrhu na vklad není vlastníkem sporné BJ a nemůže s ní tedy ani nakládat.

21. KÚ vydal dne 20. května 2025 napadené rozhodnutí pod č. j. [číslo jednací]. Žalobcův návrh na vklad zamítl. V odůvodnění konstatoval, že navrhovaný vklad nenavazuje na dosavadní zápisy v KN, neboť s předmětnou nemovitou věcí tímto nakládá mimo osoby k tomu oprávněné také nevlastník p. [jméno FO], jenž není ke dni podání návrhu na vklad vlastníkem (ani podílovým), a není tudíž oprávněn činit jakékoliv právní jednání ohledně předmětné nemovité věci. Návrh na vklad tak nesplňuje podmínku uvedenou v § 17 odstavci 1 písmena g) KZ. Katastrálnímu úřadu proto nezbylo, než v souladu s ustanovením § 18 odstavce 1 KZ přistoupit k zamítnutí návrhu na vklad. Písemné vyhotovení rozhodnutí doručil KÚ do datové schránky žalobce ke dni 25. května 2025, účastnici řízení čísla 1) dne 23. května 2025 a účastníkům řízení čísel 2) a 3) ke dni 26. května 2025. Ke dni 18. června 2025 sdělil žalobce KÚ, že podal k nadepsanému Městskému soudu v Praze žalobu proti napadenému rozhodnutí.

22. Skutečnosti v předchozích dvou odstavcích uvedené a mezi stranami jinak opět nesporné vzal soud za prokázané z dopisu KÚ ze dne 31. července 2025, z jeho vyjádření ze dne 27. srpna 2025 a ze správního spisu vkladového řízení, všech tří pod sp. zn. [číslo jednací].

23. Soud mylně považoval za splněné předpoklady pro vyhlášení rozsudku bez nařízení jednání na základě předložených listin dle ustanovení § 115a, § 245 o.s.ř. Vyzval žalobce i zbylé účastníky řízení ke sdělení ve lhůtě patnácti dnů počítané ode dne doručení výzvy, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. Výzvu žalobce převzal prostřednictvím svého zástupce ke dni 26. června 2025, účastnice řízení čísla 1) ke dni 4. srpna 2025, účastnice řízení čísla 2) ke dni 28. července 2025 a účastník řízení čísla 3) ke dni 24. července 2025. Soud je současně poučil, že souhlas s navrhovaným postupem bude považovat za daný, zůstane-li výzva bez vyjádření, ve smyslu ustanovení § 101 odstavce 4, § 245 o.s.ř. Účastníci řízení čísel 2) a 3) se k výzvě nevyjádřili. Účastnice řízení čísla 1) ke dni 19. srpna 2025 výslovně soudu sdělila, že souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů Soud považoval chybně předpoklady pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání za splněné, neboť přehlédl při přípravě jednání vyjádření žalobce došlé soudu ke dni 7. července 2025, že nesouhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a žádá o jeho konání. Žalobce sice zpochybňoval napadené rozhodnutí pouze na základě nesprávného právního posouzení listin ze strany správního úřadu, o jejichž existenci a podobě předložené ve vkladovém řízení žádný spor nepanoval. Nicméně soud pochybil, rozhodl-li ve věci bez nařízení jednání. Po vyhlášení rozsudku je však jeho zněním vázán s odkazem na ustanovení § 156 odstavce 3, § 245 o. s. ř. Popsanou procesní vadu zkracující právo žalobce na veřejné projednání jeho věci lze v současné chvíli odstranit pouze v případném odvolacím řízení. Jinak soud po zhodnocení opatřených listin jednotlivě i ve vzájemné souvislosti a z nich zjištěného skutkového stavu ve smyslu ustanovení § 132, § 245 o.s.ř. shledal, že žaloba není důvodná.

Právní posouzení a náklady řízení:

24. V řízení dle části páté o. s. ř. soud podle jeho ustanovení § 244 odst. 1 rozhoduje ve sporu nebo jiné právní věci plynoucí z občanskoprávních vztahů poté, co je zvláštním právním předpisem k rozhodnutí o takové věci primárně povolán správní orgán a jeho rozhodnutí nabylo právní moci. Ve vztahu k řízení před KÚ zakládá pravomoc soudu ustanovení § 18 odstavce 5 KZ pouze pro rozhodnutí o zamítnutí vkladu, je-li žaloba podána ve lhůtě 30 dnů od doručení napadeného rozhodnutí. KZ jako lex specialis zde modifikuje základní dvouměsíční lhůtu plynoucí z ustanovení § 247 odstavce 1 věty první o. s. ř., kterou žalobce dodržel. Napadené rozhodnutí mu KÚ doručil dne 25. května 2025, svou žalobu k soudu podal dne 11. června 2025 včas v otevřené lhůtě. O věcné a místní příslušnosti Městského soudu v Praze s odkazem na ustanovení § 249 odstavce 2, § 250 odstavce 2 o. s. ř. rovněž nepanovaly pochyby.

25. Soud předně akcentuje, že jej při přezkoumání postupu KÚ zákon nepovolává k rozhodnutí jakéhokoliv skutkového či právního sporu o (ne)existenci hmotného práva panujícího mezi účastníky občanskoprávních vztahů. Jedná se v kontextu § 244 odstavce 1 o. s. ř. o „jinou právní věc“, v jejímž rámci soud pouze hodnotí, zda napadené rozhodnutí KÚ bylo vydáno v souladu s katastrálními předpisy, KZ a KV, či nikoliv. Zejména není oprávněn řešit případné spory mezi účastníky občanskoprávních vztahů, které by překračovaly kritéria přezkumu soukromé vkladové listiny zakotvená v ustanoveních § 17 odstavce 1 písmen a) až g) KZ. K jejich řešení jsou příslušné soudy rozhodující ve sporném civilním řízení vedeném v režimu části třetí o. s. ř.

26. V napadeném rozhodnutí KÚ zmínil jediný důvod pro zamítnutí návrhu na vklad vycházející z ustanovení § 17 odstavce 1 písmena g) KZ. Žalobce podal návrh na vklad výhrady zpětné koupě do KN v situaci, kdy již dříve pozbyl svého vlastnického práva ke sporné BJ. Závěr KÚ v tomto ohledu soud shledává zcela správným a pro stručnost může jen od odkázat na jeho argumentaci zachycenou v odstavcích 10. a 11. tohoto odůvodnění shora. Žalobce se mýlí ve svém tvrzení, že s ním KÚ ve smyslu ustanovení § 27 odstavce 1 SŘ nejednal jako s účastníkem řízení (viz argumenty shrnuté shora v odstavci 3.). KÚ s ním naopak jednal, ač mohl vkladové řízení zastavit s odkazem na ustanovení § 66 odstavce 1 písmena b) SŘ, jak správně zmiňoval (viz odstavec 9. výše). Ve smyslu ustanovení § 13 KZ totiž žalobce rozhodně nebyl ke dni podání návrhu na vklad a není dosud osobou, jejíž právo do KN zapisované mohlo na základě předložené vkladové listiny vzniknout, změnit se či rozšířit, eventuálně zaniknout či se omezit. Účastníkem řízení dle části páté o. s. ř. se podáním žaloby stal žalobce bez dalšího s odkazem na ustanovení § 250a odstavce 1 o. s. ř.

27. Soud se neztotožňuje rovněž se žalobcovou argumentací zachycenou zejména v odstavcích 2. a 3. shora, podle které navrhovanému vkladu nebrání fakt, že ke dni podání návrhu na vklad již dříve na základě uzavřené dohody o vypořádání SJM pozbyl svého vlastnického práva ke sporné BJ. Soud nijak nezpochybňuje jeho zmínky, podle nichž navrhovatelem při zřízení zástavního práva k nemovité věci jistě nemusí být pouze zapsaný její vlastník, ale i zástavní věřitel, jemuž vlastnické právo nesvědčí. V případě zástavního věřitele se však jedná o osobu, jejíž věcné zástavní právo s věcněprávními účinky vzniklo na základě vkladové listiny a má být do KN zapsáno podle podaného návrhu. Níže soud zmiňuje, že sjednaná výhrada zpětné koupě nevznikla jako právo věcné, jež mělo být do KN zapsáno.

28. I v případě, že by jako věcné právo vznikla, ke dni podání návrhu na vklad již žalobce nemohl být osobou z výhrady oprávněnou či povinnou. V době uzavření původní kupní smlouvy v roce 2018 sice vystupoval na straně kupující. V mezidobí však spoluvlastníkem sporné BJ přestal být. Žalobce pomíjí způsob realizace výhrady zpětné koupě. Z ní na základě ustanovení § 2135 odstavce 1 věty první o. z. vzniká kupujícímu povinnost převést na požádání věc prodávajícímu za úplatu zpět. Z povahy právní úpravy citovaného subjektivního práva odpovídajícího výhradě zpětné koupě a při respektování obecné zásady právní, že nikdo nemůže na jiného převést více práv, než sám má, jednoznačně plyne, že v okamžiku realizace výhrady zpětné koupě může tato zavazovat pouze osobu, která je aktuálně vlastníkem předmětu koupě. Tedy v případě sporné BJ jako nemovitosti zapsané v KN ve smyslu ustanovení § 3 odstavce 1 písmena e), § 11 odstavce 1 písmena a) KZ pouze řádně zaknihovaného jejího vlastníka. Jen vlastník v KN zapsaný může v okamžiku realizace výhrady zpětné koupě převést vlastnické právo zpět na prodávající. Žalobce pozbyl popisovaného práva před okamžikem podání návrhu na vklad v roce 2023.

29. Mezi stranami nepanoval spor, že účastníci řízení čísel 2) a 3) do dnešního dne jako oprávnění z výhrady zpětné koupě své právo po dobu více než sedmi let nezrealizovali. Stalo-li by se tak kdykoliv v budoucnu, žalobce by nemohla stíhat povinnost převést na prodávají zpět vlastnické právo ke sporné BJ, neboť ho v mezidobí již pozbyl a ke dni realizace výhrady zpětné koupě by jím již nedisponoval. Způsobem, kterým jedině může být výhrada zpětné koupě naplněna, je uzavření nové kupní smlouvy (snad jen s výhradou soudního rozhodnutí o žalobě na uložení povinnosti uzavřít kupní smlouvu, odepřel-li by povinný z výhrady zpětné koupě, aktuální vlastník, po výzvě učiněné na základě ustanovení § 2135 odstavce 1 věty první o. z. novou kupní smlouvu uzavřít), ve které vystupují strany v reverzním postavení. Dřívější prodávající v postavení kupujících a dřívější kupující v postavení prodávajících, avšak pouze za podmínky, že jsou dosud v KN jako vlastníci evidováni. Jen ti totiž mohou s vlastnickým právem disponovat v rámci očekávané budoucí smlouvy i s odkazem na ustanovení § 1012 věty první o. z. Na základě dohody o vypořádání SJM žalobce ztratil své postavení vlastníka v celém rozsahu, nesvědčí mu tedy nadále ani dílčí právo s předmětem vlastnictví nakládat, zejména převést je na jinou osobu. Neexistence jeho iuris disponendi jako dílčí součásti vlastnického práva, všeobecného právního panství nad věcí, vylučuje a ke dni podání sporného návrhu na vklad 20. března 2025 vylučovala, aby mohl být osobou povinnou z výhrady zpětné koupě, jak sám tvrdí. V případě sjednání výhrady zpětné koupě jako práva věcného a současné změny v osobách zaknihovaných vlastníků v mezidobí by se osobami povinnými k realizaci práva zpětné koupě nestali účastníci původní kupní smlouvy, resp. smlouvy o zřízení výhrady zpětné koupě, ale aktuálně zaknihovaní (spolu)vlastníci. Z nyní uvedených úvah plyne jednoznačná nesprávnost názoru žalobce, že nepřestal být osobou oprávněnou a povinnou ve vztahu k ujednání o výhradě zpětné koupě pouze kvůli tomu, že byl stranou právního titulu, na jehož základě vznikla.

30. Argumentace žalobce nemůže obstát ani při přijetí jeho tvrzení, že mu na základě sjednané výhrady zpětné koupě svědčí právo na vrácení zaplacené kupní ceny navýšené o úplatu za realizaci výhrady ve výši [částka]. Přesněji na zaplacení odpovídajícího podílu na kupní ceně a úplatě za realizaci výhrady zpětné koupě při zohlednění obdobného majetkového práva účastnice řízení čísla 1). Došlo-li na základě dohody o vypořádání SJM k tomu, že sporná BJ v celém rozsahu a bez dalšího připadla do vlastnictví účastníce řízení čísla 1), pak i peněžní ekvivalent této majetkové hodnoty nadále přísluší výlučně stejné účastnici, včetně případného nároku na vrácení kupní ceny navýšené o úplatu za realizaci práva zpětné koupě. Dohoda o vypořádání SJM nic jiného nestanoví. Nesouhlasil-li by žalobce s nyní uvedeným závěrem soudu, nic by mu v budoucnu nebránilo, aby se žalobou na plnění podanou proti účastnici řízení čísla 1) v postavení žalované domáhal ve sporném řízení dle části třetí o. s. ř. zaplacení vyplacení svého podílu, došlo-li by snad k realizaci výhrady zpětné koupě, tedy ke zpětnému prodeji sporné BJ účastníkům řízení čísel 2) a 3) za původně sjednanou kupní cenu navýšenou o úplatu ve výši [částka]. Popsaná skutečnost však sama o sobě nemůže bez dalšího odůvodnit vklad výhrady zpětné koupě do KN jako práva věcného.

31. Nad rámec odůvodnění napadeného rozhodnutí KÚ ve svém vyjádření správně shledával založeným i další důvod, pro který nelze návrhu na vklad na základě předložené soukromé vkladové listiny vyhovět a jenž spadá po hypotézu právní normy obsažené v ustanovení § 17 odstavce 1 písmena e) KZ. Ve prospěch Raiffeisenbank a.s. bylo v minulosti ke sporné BJ do KN vloženo vedle práva zástavního též omezení vlastníka spočívající v zákazu zcizení a zatížení předmětu vlastnictví. Zatížení sporné BJ výhradou zpětné koupě se nachází v konkurenci se zákazem jejího zatížení, takže je nelze vložit do KN bez písemného souhlasu peněžního ústavu, jemuž svědčí zákaz zatížení sjednaný ve věcněprávní podobě. V podrobnostech soud opět může jen odkázat na argumentaci a právní rozbor KÚ zachycený shora v odstavci 12., se kterým se v plné míře ztotožňuje.

32. Stejné platí i o dalším důvodu uváděném ze strany KÚ nad rámec odůvodnění napadeného rozhodnutí a který spočívá v závěru, že obsah vkladové listiny, dodatku čísla 2 ke kupní smlouvě z roku 2018, neodůvodňuje navrhovaný vklad ve smyslu ustanovení § 17 odstavce 1 písmena b) KZ. Podle znění dodatku nedošlo ke zřízení výhrady zpětné koupě jako práva věcného, tudíž zapisovaného do KN, byť by jinak do KN typově zapsáno být mohlo. Opět soud v podrobnostech odkazuje na argumentaci a rozbor KÚ shrnuté shora v odstavci 13. tohoto odůvodnění. Se závěry KÚ se i zde soud v plném rozsahu ztotožňuje a odkazuje na ně.

33. Důvodem pro vyhovění žalobě nemohly být ani zmínky žalobce popsané shora v odstavcích 4. a 5. tohoto odůvodnění. Ve smyslu ustanovení § 244 odstavce 1 o. s. ř. soud rozhodující o žalobě v řízení dle části páté o.s.ř. znovu projednává a rozhoduje věc soukromého práva, o které dříve na základě výslovného zákonného zmocnění rozhodl správní orgán a jeho rozhodnutí nabylo právní moci. Znovu a s konečnou platností soud rozhoduje věc soukromého práva. Nestává se kasační instancí, která by měla přezkoumávat úplnost odůvodnění napadeného správního rozhodnutí a hodnotit jeho formální nedostatky. Nemůže tedy například pro nedostatek důvodů správní rozhodnutí zrušit a věc vrátit správnímu orgánu k dalšímu řízení právě proto, že o věci znovu meritorně rozhoduje. Může v rámci úplné apelace napadené rozhodnutí pouze nahradit zcela či zčásti nebo podanou žalobu zamítnout s odkazem na ustanovení § 250i a § 250j odstavce 1 věty první a odstavce 2 vět první a druhé o. s. ř. Případně KÚ poznamenával (viz odstavec 15. shora), že ne zcela „katastrálně správné" označení sporné BJ a další vytýkané formální nedostatky napadeného rozhodnutí nemohou dostatečně odůvodnit podanou žalobu. V řízení nevznikly žádné pochybnosti o tom, se kterým návrhem na vklad práva zapisovaného do KN se napadené rozhodnutí vypořádává a jaké nemovitosti v KN evidované se týká. Soud pak hodnotí pouze věcnou správnost napadeného rozhodnutí, nikoliv plnou jeho formální a obsahovou preciznost a bezvadnost.

34. Z důvodů popsaných výše zejména v odstavcích 24. až 33. tohoto odůvodnění soud shledal napadené rozhodnutí věcně správným a postupem dle ustanovení § 250i o. s. ř. výrokem I. tohoto rozsudku podanou žalobu v plném rozsahu zamítl pro její zjevnou nedůvodnost. Ke dni podání návrhu na vklad a tím zahájení vkladového řízení ve smyslu ustanovení § 14 odstavce 1, § 17 odstavce 5 věty druhé KZ nemohl žalobce navrhovaným způsobem se spornou BJ nakládat a vkladu bránily důvody zakotvené v ustanoveních § 17 odstavce 1 písmen b), e) a g) KZ, z nichž každý samostatně by odůvodňoval věcně správné zamítavé rozhodnutí KÚ.

35. O náhradě nákladů řízení ve výroku II. tohoto rozsudku ve vztahu mezi žalobcem a účastnicí řízení čísla 1) soud rozhodl podle ustanovení § 142 odstavce 1, § 245 o. s. ř. Účastnice čísla 1) byla v řízení plně úspěšná. Nesouhlasila s podaným návrhem na vklad. Soud jejímu stanovisku znějícímu na podporu napadeného rozhodnutí KÚ zcela vyhověl. Má tak vůči žalobci právo na plnou náhradu jejích nákladů, jež byly dle ustanovení § 137 odstavce 1, § 245 o. s. ř. tvořeny odměnou a náhradou hotových výdajů zastupujícího advokáta. Odměna a náhrada se dle ustanovení § 151 odstavce 2 věty první o. s. ř. řídí vyhláškou čísla 177/1996 Sb., advokátním tarifem (dále jen AT), v platném znění. Odměna přísluší zástupci účastnice řízení čísla 1) v částkách po [částka] za každý úkon právní služby s odkazem na ustanovení § 9 odstavce 5, § 7 bodu 5. AT z tarifní hodnoty [částka]. Zástupce účastnice jí poskytl celkem dva úkony právní služby, kterými byly převzetí a příprava zastupování na základě plné moci dne 6. srpna 2025 dle ustanovení § 11 odstavce 1 písmena a) AT a sepsání písemného vyjádření k žalobě ze dne 19. srpna 2025 jako písemného podání soudu týkajícího se věci samé podle ustanovení § 11 odstavce 1 písmena d) AT. Za každý z těchto dvou úkonů právní služby přísluší zástupci dále náhrada hotových výdajů v částkách po [částka] dle ustanovení § 13 odstavce 4 AT. Částka [částka] jako součet odměny ve výši [částka] a náhrady režijních paušálů ve výši [částka] se zvyšuje o částku [částka] jako 21 % sazbu daně z přidané hodnoty (dále jen DPH) podle ustanovení § 137 odstavce 3 písmena a), § 245 o.s.ř. a ustanovení § 5 odstavce 1 věty první, § 14 odstavce 1 věty první a § 47 odstavce 1 písmena a) zákona čísla 235/2004 Sb., o DPH, v platném znění. Náhradu účelně vynaložených nákladů na straně účastnice řízení čísla 1) soud stanovil na částku [částka] (2 × [částka] na odměně + 2 × [částka] na náhradě režijních paušálů + [částka] na náhradě za DPH). O povinnosti žalobce zaplatit tuto náhradu k rukám advokáta jako zástupce účastnice řízení čísla 1) soud rozhodl dle ustanovení § 149 odstavce 1, § 245 o.s.ř.; o třídenní lhůtě ke splnění této povinnosti pak dle ustanovení § 160 odstavce 1 části věty před středníkem, § 245 o. s. ř.

36. O náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a účastníky řízení čísel 2) a 3) ve výroku III. tohoto rozsudku soud rozhodl výkladem stejných ustanovení § 142 odstavce 1, § 245 o. s. ř. Označení účastníci řízení se nedomáhali vkladu jejich výhrady zpětné koupě do KN. K žalobě se nijak nevyjádřili, lze je však považovat za účastníky úspěšně. I oni by měli právo na náhradu jejich nákladů. V řízení jim však žádné nevznikly, pouze bez reakce přebírali soudní písemnosti. Soud tak rozhodl, že ve vztahu mezi žalobcem a účastníky čísel 2) a 3) nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení.