pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 46 C 198/2021-48,

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci [částka] zamítl (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení [částka], do patnácti dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce (výrok III.). Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení [částka] jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 43 C 283/2014.

2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že předmětné řízení bylo zahájeno dne [datum] žalobou [právnická osoba] s. r. o. proti statutárnímu městu [obec], městské části [obec] - [část obce] a [část obce]. Předmětem žaloby bylo plnění ze smlouvy o dílo ve výši [částka]. Dne [datum] byl vydán elektronický platební rozkaz, který byl žalovanému doručen dne [datum]. Žalovaný podal dne [datum] odpor proti platebnímu rozkazu a vyjádřil se k žalobě. Odpor byl zaslán žalobci dne [datum], který se k němu dne [datum] vyjádřil a vyjádření bylo zasláno žalovanému. Žalovaný podal dne [datum] repliku. Předsedkyní senátu byl dán pokyn, aby bylo vyznačeno, že věc čeká na nařízení jednání. Dne [datum] byl spis předložen předsedkyni senátu, která dala dne [datum] pokyn k založení věci na kalendář na 4 měsíce. Dne [datum] byla věc založena na kalendář na 3 měsíce, dne [datum] byl dán pokyn k vytištění příloh. Dne [datum] byl sepsán úřední záznam, že s účinností od [datum] došlo ke změně v obsazení senátu. Dne [datum] byl dán pokyn k vytištění příloh. Dne [datum] bylo nařízeno jednání na den [datum], který bylo dne [datum] odročeno na den [datum] z důvodu nepřítomnosti soudkyně. Dne [datum] sdělil nový zástupce žalobce, že převzal zastoupení a dozvěděl se o jednání nařízeném na den [datum], proto žádal o odročení jednání. Omluva z jednání obsahující novou plnou moc právního zástupce žalobce byla předložena soudkyni dne [datum], jednání bylo odročeno na den [datum]. Dne [datum] předložil žalobce doplnění vyjádření, dne [datum] se k vyjádření žalobce vyjádřil žalovaný. Dne [datum] se konalo jednání, při kterém bylo zahájeno jednání, provedeno dokazování, předneseny závěrečné řeči a jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na den [datum]. Rozsudek ze dne [datum] byl rozeslán účastníkům dne [datum]. Žalobce podal proti rozsudku odvolání dne [datum], dne [datum] byl vyzván k úhradě soudního poplatku za odvolání, který žalobce zaplatil dne [datum]. Dne [datum] žalobce doplnil své odvolání, které bylo dne [datum] zasláno žalovanému k vyjádření. Žalovaný k odvolání vyjádřil dne [datum] a dne [datum] byla věc předložena odvolacímu soudu Odvolací soud nařídil dne [datum] jednání na den [datum]. Jednání se konalo a bylo odročeno na den [datum] za účelem vyhlášení rozhodnutí. Dne [datum] byl odvolacím soudem vyhlášen rozsudek, kterým byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum].

3. Soud I. stupně dále zjistil, že žalobce svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy uplatnil u žalované dne [datum]. Žalovaná stanoviskem ze dne [datum] konstatovala porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě.

4. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 1 odst. 1, § 13 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen„ OdpŠk“), že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, který spočívá v nepřiměřené délce řízení. Soud I. stupně poukázal na to, že v řízení došlo ke dvěma významným průtahům v období od [datum] do [datum] (od zaslání repliky žalobci do nařízení jednání) a od [datum] do [datum] (od předložení věci odvolacímu soudu do nařízení jednání). Tyto průtahy pak negativně ovlivnily celkovou dobu řízení, které ve vztahu k žalobci trvalo 5 let a 11 měsíců (od [datum], kdy byla žalobci doručena žaloba, do [datum], kdy bylo řízení pravomocně skončeno).

5. Soud I. stupně uvedl, že vznik újmy na straně žalobce dovodila i sama žalovaná ve svém stanovisku, kterým přiznala žalobci zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. V daném případě však dospěl soud I. stupně k závěru, že nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat žalobci finanční zadostiučinění. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vyšel soud I. stupně ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], Cpjn 206/2010, uveřejněného pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále i jen„ Stanovisko“), dle kterého stanovil základní částku zadostiučinění ve výši [částka] za rok řízení (za první dva roky řízení v poloviční výši) a ve výši [částka] za měsíc řízení, za délku řízení trvajícího 5 let a 11 měsíců částku ve výši [částka]. Tuto základní částku pak soud I. stupně snížil o 10 % z důvodu vyšší právní a skutkové složitosti, o 10 % za počet stupňů soudní soustavy a o 30 % z důvodu sníženého významu řízení pro žalobce, na konečnou částku zadostiučinění ve výši [částka]. Žalované proto uložil povinnost zaplatit žalobci zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši [částka], ve zbývající části žalobu zamítl.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně s poukazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a přiznal zcela úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. Uvedl, že náklady představují zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], odměnu advokáta za 3 úkony právní služby po [částka] dle § 7 a § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ AT“), a to za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby a repliku, 3 režijní paušály náhrady hotových výdajů po [částka] dle § 13 odst. 3 AT a 21 % DPH ve výši [částka].

7. Žalovaná napadla rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I. a III. z důvodu nesprávného právního posouzení významu předmětu posuzovaného řízení pro žalobce. Dle žalované nemohla žalobci s ohledem na jeho postavení, kterým je statutární město, vzniknout nemajetková újma spočívající v nejistotě z výsledku řízení, která by citelně zasahovala do psychické či majetkové sféry žalobce. Psychická sféra žalobce je v tomto případě diskutabilní, zásah do majetkové sféry žalovaná s ohledem na možné majetkové poměry žalobce nepředpokládá. Předmětem posuzovaného řízení byla žaloba o zaplacení [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o dílo. Ač tuto částku nelze označit za bagatelní, dá se předpokládat, že ve vztahu k žalobci se nejedná o částku existenční, a jako taková není předmětem řízení natolik významným, aby odůvodňovala zadostiučinění nemajetkové újmy z nepřiměřené délky řízení v penězích. Žalovaná měla za to, že újmu je možné nahradit právě již provedeným konstatováním nesprávného úředního postupu. Žalovaná v této souvislosti odkázala na rozhodování soudu I. stupně v obdobných případech, a to rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28 C 228/2017-102, rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 20 C 49/2016-71 nebo rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 15 C 142/2017-78 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze, č. j. 29 Co 112/2018-96. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil v napadeném výroku I. tak, že se žaloba zamítá, a aby rozhodl o nákladech řízení.

8. Žalobce se k odvolání žalované vyjádřil tak, že s ním nesouhlasí, neboť dle takové argumentace by v důsledku soudního sporu o zaplacení částky ve výši„ pouhých“ [částka] nemohla statutárnímu městu nikdy vzniknout újma, kterou by bylo nutno kompenzovat v penězích, ačkoliv o bagatelní částku se přitom zjevně nejedná. Žalobce dále poukázal na to, že soudní spor, v němž došlo k průtahům, se bezprostředně týkal nikoli statutárního města Brna jako celku (které má právní subjektivitu), nýbrž městské části [obec] [část obce] a [část obce], která hospodaří s mnohem menším majetkem a rozpočtem než statutární město Brno jako celek. Tato městská část musela po celou dobu trvání řízení rozpočtově počítat s tím, že případně bude muset částku [částka] (pouze na jistině), a vedle toho rovněž blíže neučenou částku náhrady nákladů řízení, ve kterémkoli roce, v němž soudní řízení o její zaplacení trvalo, bez dalšího vyplatit protistraně. Tyto peněžní prostředky, v nikoli přesně předvídatelné úhrnné výši, musely být žalobcem, resp. městskou částí, po celou dobu trvání soudního řízení blokovány. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadeném rozsahu potvrdil a přiznal žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení.

9. Účastníci v dané věci souhlasili s tím, aby o odvolání bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Odvolací soud proto postupoval podle § 214 odst. 3 o. s. ř. a o odvolání žalované rozhodl, aniž by za tímto účelem nařizoval ústní jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne [datum] Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.). Poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, ze kterých čerpal správná skutková zjištění (o průběhu soudního řízení a o předběžném uplatnění nároku žalobce u žalované). Takto správně zjištěný skutkový stav posoudil správně i po stránce právní, aplikuje přitom (správně) příslušná ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. Odvolací soud se tak se závěry soudu I. stupně (skutkovými i právními) jako správnými ztotožňuje a v podrobnostech na ně pro stručnost odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje.

11. K odvolací námitce žalované, jakkoliv není způsobilá vyvrátit správnost přezkoumávaného rozsudku, dodává odvolací soud nad rámec přiléhavého odůvodnění napadeného rozsudku soudu I. stupně toliko následující:

12. Soud I. stupně k formě odškodnění nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 43 C 283/2014 (§ 31a odst. 2 OdpŠk), jejíž presumovaný vznik žalovaná nevyvrátila, správně uvedl, že samotné konstatování porušení práva není v posuzované věci dostačujícím zadostiučiněním vzniklé újmy.

13. Odvolací soud souhlasí se žalovanou a jejím odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1684/2010 nebo usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3076/2012), že konstatování porušení práva je plnohodnotnou formou morální kompenzace utrpěné újmy, a to zejména s ohledem na závažnost vzniklé újmy a okolnosti konkrétní věci. Nejvyšší soud však také vyslovil, že samotné konstatování porušení práva bude postačovat zejména v takových případech, pokud délka řízení byla v nezanedbatelné míře způsobena vlastním chováním poškozeného, nebo pokud byl význam předmětu řízení pro poškozeného pouze nepatrný a celkově tak lze uzavřít, že doba řízení nemohla negativně zasáhnout psychickou sféru poškozené osoby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2828/2011). I případně snížený (nikoli však nepatrný) význam předmětu řízení by měl zásadně vést k zadostiučinění peněžitému (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1166/2020).

14. Délka nyní posuzovaného soudního řízení byla zapříčiněna výhradně nečinností soudů, která tvořila téměř ¾ jeho celkové délky, jak správně uvedl soud I. stupně. Naopak žalobce se na délce řízení negativním způsobem nepodílel. Soud I. stupně dále k námitce žalované dospěl ke správnému závěru o nižším významu předmětu řízení pro žalobce, který však nelze hodnotit jako nepatrný. Odvolací soud v této souvislosti souhlasí se žalobcem, že posuzované řízení se týkalo nikoli statutárního města Brna, nýbrž městské části [obec] [část obce] a [část obce], která hospodaří s mnohem menším majetkem a rozpočtem než statutární město Brno. Předmětem řízení bylo zaplacení peněžité částky ve výši [částka] s příslušenstvím, tedy nikoliv částky zanedbatelné.

15. Odvolací soud dále připomíná rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3422/2013, dle kterého nemajetková újma v důsledku nepřiměřené délky řízení vzniká i právnické osobě veřejného práva (v tomto případě se jednalo o Národní banku Slovenska), a že nelze v žádném případě uzavřít, že právnické osobě veřejného práva vždy vzniká menší nemajetková újma, než by tomu bylo u soukromoprávní právnické osoby. Žalobce je jako obec základním územním samosprávným společenstvím občanů, v právních vztazích vystupuje svým jménem, nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající, má vlastní majetek, pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů (§ 1 a § 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích). Pověst žalobce mezi občany tak mohla jistě utrpět s ohledem na jeho schopnost řádně spravovat svůj majetek a tím pečovat o své občany.

16. Co se týká odkazů žalované na rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28 C 228/2017-102, a ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 20 C 49/2016-71, jejich obsah není odvolacímu soudu znám ani z úřední činnosti a žalovaná je ke svému odvolání nepřipojila. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 15 C 142/2017-78, nebyl předmětem přezkumu soudem vyšší instance, neboť odvolací řízení bylo z důvodu zpětvzetí odvolání zastaveno usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 29 Co 112/2018-96 Odvolací soud nicméně uvádí, že napadený rozsudek soudu I. stupně není v rozporu se závěrem Obvodního soudu pro Prahu 2 obsažený v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 15 C 142/2017-78, o tom, že konstatování porušení práva hlavního města Prahy na vydání rozhodnutí v přiměřené době v řízení o zaplacení [částka] je s ohledem na zanedbatelný význam předmětu řízení pro uvedeného účastníka dostačující formou zadostiučinění za nemajetkovou újmu.

17. Odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně neshledal žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva, proto rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku ad I. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného výroku ad III. o nákladech řízení, jehož znění bylo v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř.

18. Výrok ad II. rozsudku soudu I. stupně nebyl dotčen odvoláním žádného z účastníků. Zůstal proto stranou přezkumné činnosti odvolacího soudu a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.).

19. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšnému žalobci přísluší náhrada nákladů řízení odpovídající nákladům právního zastoupení ve výši [částka], které sestávají z odměny za 1 úkon právní služby po [částka] (vyjádření k odvolání žalované ze dne [datum]) podle § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. g) AT, paušální náhrady hotových výdajů za 1 úkon právní služby po [částka] podle § 13 odst. 1 a 4 AT a 21 % DPH ve výši [částka].

20. O lhůtě k plnění rozhodl odvolací soud podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám advokáta žalobce bylo rozhodnuto podle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř.