pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 19 C 11/2021-124,

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako náhrady škody, která mu vznikla nesprávným úředním postupem Krajského soudu v Brně v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], když nebylo rozhodnuto o nároku žalobce na odměnu v zákonem stanovené lhůtě. Škoda představuje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka], která byla žalobci přiznána jako odměna a náhrada hotových výdajů, tj. [částka] za každý den prodlení. Žalovaná byla v prodlení s vydáním rozhodnutí po dobu 368 dní (od [datum] do [datum]), škoda tak činí částku [částka] (368 dní x [částka]).

3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s tím, že podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu nelze úroky z prodlení považovat za škodu ve smyslu občanského zákoníku, neboť se nejedná ani o skutečnou škodu, ani o ušlý zisk a již z podstaty věci ani o dluh, který by vznikl na straně žalované. Žalovaná dále uvedla, že i vymezení časového období, za nějž měla žalobci tvrzená škoda vzniknout, je vadné, když zejména v období od [datum] do [datum] k nesprávnému úřednímu postupu nedocházela.

4. Soud I. stupně vyšel z mezi účastníky nesporných tvrzení, že žalobce v řízení u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] vykonával bezplatnou obhajobu pro obžalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], který dne [datum] zemřel. Žalobce podal dne [datum] u soudu žádost o odměnu za právní zastoupení a náhradu nákladů za bezplatnou obhajobu obžalovaného. Vydání rozhodnutí žalobce urgoval dne [datum] a dne [datum] podal návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a odst. 1 a násl. zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích. Následně se žalobce stížností ze dne [datum] obrátil na vedení soudu, kdy tato stížnost byla místopředsedou Městského soudu v Brně vyhodnocena jako důvodná a žalobci bylo sděleno, že usnesení bude vypraveno nejpozději do [datum]. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], bylo rozhodnuto o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů žalobci ve výši [částka]. Žalobce podal proti usnesení stížnost, o které bylo rozhodnuto usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 3 To 165/2019-26112, tak že napadené usnesení soudu I. stupně bylo změněno a žalobci byla přiznaná odměna za právní zastoupení ve výši [částka]. Tato částka byla žalobci zaplacena Krajským soudem v Brně dne [datum]. Žalovaná učinila nesporným, že žalobce u ní svůj nárok předběžně uplatnil dne [datum], ta jeho žádosti nevyhověla.

5. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 1 odst. 1, § 2 a § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen„ OdpŠk“), že žaloba není důvodná.

6. Soud I. stupně nejprve vysvětlil, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu je současné naplnění tří podmínek: 1) nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem/nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Soud I. stupně konstatoval, že Krajský soud v Brně se v řízení pod sp. zn. 46 T 5/2015 dopustil nesprávného úředního postupu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk, když o žalobcem podaném návrhu na přiznání odměny za bezplatnou obhajobu ze dne [datum] nerozhodl v zákonem stanovené lhůtě dvou měsíců, jak stanoví § 151 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád (dále i jen „tr. ř.“), ale až dne [datum].

7. Soud I. stupně však dospěl k závěru, že žalobcem požadovaná náhrada škody, která je definována jako zákonný úrok z prodlení, není škodou ve smyslu občanského zákoníku. Jedná se o příslušenství pohledávky, které není ani skutečnou škodou, ani ušlým ziskem (§ 2952 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále i jen „o. z.“). Nemůže být ani vznikem dluhu, neboť žalovaná nebyla ve vztahu k žalobci dlužníkem a žalobce nebyl jejím věřitelem. Na daný případ nedopadá ani žalobcem citované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 264/2012, neboť se týká prodlení žalované v souvislosti s předběžným uplatněním nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy.

8. Soud I. stupně uvedl, že z toho, jak žalobce vymezil svůj žalobní návrh je zřejmé, že výše peněžní částky, která byla žalobci vyplacena jakožto odměna za právní zastoupení, zůstala nezměněná a žalobce tím, že soud o jeho návrhu nerozhodl včas, neutrpěl žádnou majetkovou újmu. Žalobce, pakliže se domáhá náhrady ve výši úroků z prodlení, nedokládá a ani netvrdí, že by se jeho majetek snížil právě o tuto nárokovanou částku. Žalobci nevznikla ani škoda v podobě ušlého zisku, neboť odpovědnost státu za škodu v podobě ušlého zisku jako výnosu z peněz, který by přinesly při obvyklém způsobu hospodaření, by byla dána tehdy, pokud by žalobci v důsledku uvedeného nesprávného úředního postupu nebylo umožněno po určitou dobu disponovat s jeho penězi a mohl mu tak ujít zisk, jehož by při běžném nakládání s těmito peněžními prostředky za normálního běhu věcí dosáhl. Pouze hypotetické závěry o možném zúročení předmětné částky, což ovšem žalobce ani ve své žalobě nečiní, nelze považovat za dostatečně tvrzený a dokládající vznik škody. Soud I. stupně uzavřel, že žalobci v souvislosti s nesprávným úředním postupem Krajského soudu v Brně žádná škoda nevznikla, proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

9. Pouze pro úplnost soud I. stupně dodal, že žalobcem vymezený nárok byl učiněn nesprávně, neboť v posuzovaném případě mohlo o odpovídající dobu v příčině s nesprávným úředním postupem soudu I. stupně jít maximálně v období od [datum] do [datum], tedy v období, kdy o podaném návrhu žalobce nebylo včasně rozhodnuto, a navíc maximálně stran částky [částka], která byla žalobci přiznána soudem I. stupně. Ohledně dalšího období, tj. od [datum] do [datum] (jak žalobce vymezil ve své žalobě), není dána ani existence odpovědnostního titulu v podobě nesprávného úředního postupu, neboť v tomto období rozhodoval odvolací soud o odvolání žalobce, přičemž pro jeho rozhodnutí není již stanovena žádná zákonná lhůta, když v § 151 odst. 3 tr. ř. se hovoří o lhůtě pro rozhodnutí soudu I. stupně.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně s poukazem na § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, dle nichž přiznal úspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. Uvedl, že náklady spočívají v paušální náhradě nákladů nezastoupeného účastníka ve výši [částka] za úkon (vyjádření k žalobě, příprava k jednání a účast při jednání) podle § 1 odst. 1 písm. a), b), c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

11. Žalobce napadl rozsudek soudu I. stupně včasným a přípustným odvoláním z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Nejprve uvedl, že soud I. stupně v odůvodnění svého rozsudku vůbec nezmínil, že žalobce podal také stížnost ministryni spravedlnosti České republiky dne [datum], která žalobci dne [datum] sdělila, že stížnost byla oprávněná a jménem žalované požádala žalobce o omluvu za pochybení soudu a poučila žalobce, že z důvodu nedodržení lhůty k rozhodnutí o nároku na odměnu je možno se domáhat náhrady škody za nesprávný úřední postup podle zákona č. 82/1998 Sb. Žalobce dále zopakoval, že výši škody, která mu vznikla, vyčíslil jako ušlý zisk odpovídající úroku za dobu prodlení odkazem na § 1970 o. z. Žalobce proto nesouhlasil s právním názorem soudu I. stupně o tom, že žalobci škoda nevznikla, neboť ustanovení § 1970 o. z. přiznává úroku z prodlení právní postavení dluhu. Dle žalobce pak soud I. stupně nesprávně posoudil, že žalovaná v popsaném případě nebyla ve vztahu k žalobci dlužníkem a žalobce nebyl věřitelem. Žalobce odkázal na § 5 písm. a) OdpŠk a uvedl, že s ohledem na tuto právní úpravu nemohl žalovat o náhradu škody přímo Krajský soud v Brně, ale pouze Českou republiku jednající Ministerstvem spravedlnosti. Došlo tak k sukcesi, právnímu nástupnictví České republiky ze zákona, povinnosti plnit pohledávku věřitele, tedy žalobce, pokud vznikla dlužníkovi, tj. Krajskému soudu v Brně. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a nově rozhodl tak, že žalobě v celém rozsahu vyhoví.

12. Žalovaná se k odvolání žalobce vyjádřila tak, že není důvodné. Uvedla, že soud I. stupně řádně a správně učinil veškerá relevantní skutková zjištění a věc i po stránce právní správně a v souladu se zákonem i příslušnou judikaturou vyšších soudů posoudil. Žalovaná zopakovala, že požadavek žalobce na náhradu škody je namístě posoudit podle zákona č. 82/1998 Sb. Argumentace žalobce ustanovením § 1970 o. z. je lichá, neboť žalovaná Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti nebyla nikdy v prodlení s úhradou částky [částka] žalobci, protože žádnou takovou povinnost nikdy neměla. Žalobce směšuje dohromady různé právní instituty (povinnost dlužníka dle § 1970 o. z. a nárok na náhradu škody v režimu speciálního zákona č. 82/1998 Sb.), na základě čehož dovozuje nesprávné právní závěry. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil.

13. Odvolací jednání bylo nařízeno na den [datum]. Žalovaná, která byla k jednání řádně předvolána dne [datum], se z jednání omluvila. Odvolací soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř. a spornou věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované. Rozsudek soudu I. stupně přezkoumal odvolací soud včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

14. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku konstatuje, že soud I. stupně neprováděl žádné dokazování, neboť vzal za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř. Odvolací námitka žalobce, že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním / § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř., tedy není opodstatněná. Pokud žalobce namítal, že soud I. stupně v odůvodnění svého rozsudku nezmínil výsledek šetření jeho stížnosti podané ministryni spravedlnosti České republiky, která se žalobci dne [datum] za pochybení soudu omluvila a poučila žalobce o možnosti domáhat se náhrady škody za nesprávný úřední postup podle zákona č. 82/1998 Sb., pak odvolací soud konstatuje, že tato skutečnost nemohla mít žádný vliv na správnost rozhodnutí soudu I. stupně.

15. Odvolací soud neshledal důvodnou ani odvolací námitku žalobce podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., tedy že rozhodnutí soudu I. stupně má spočívat na nesprávném právním posouzení věci.

16. Žalobce se domáhá náhrady škody za nesprávný úřední postup Krajského soudu v Brně spočívající v tom, že v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] nebylo rozhodnuto o odměně a náhradě hotových výdajů žalobce, jako ustanoveného obhájce, v zákonné lhůtě dle § 151 odst. 3 tr. ř. Za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem soudů v trestním řízení odpovídá stát /§ 1 odst. 1, § 3 odst. 1 písm. a), § 5 písm. b) a § 13 odst. 1 a 2 OdpŠk/, za který jedná Ministerstvo spravedlnosti / § 6 odst. 1, odst. 2 písm. a) OdpŠk/. Vzhledem k tomu, že zákon č. 82/1998 Sb. neobsahuje úpravu náhrady škody, je třeba vyjít z obecné právní úpravy obsažené v občanském zákoníku (§ 26 OdpŠk). Soud I. stupně z těchto předpokladů vycházel a správně uzavřel, že škoda tak, jak ji žalobce vymezil, tzn. částka odpovídající zákonnému úroku z prodlení za včas nevyplacenou částku [částka] v období od [datum] do [datum], není škodou ve smyslu občanského zákoníku, neboť není ani skutečnou škodou (snížení aktiv), ani ušlým ziskem (§ 2952 věta první o. z.).

17. Odvolací soud souhlasí se soudem I. stupně též v jeho závěru, že zákonný úrok z prodlení není ani skutečnou škodou spočívající ve vzniku dluhu ve smyslu § 2952 věty druhé o. z. Je pravdou, že skutečná škoda může s účinností od [datum] spočívat též v dluhu (zvýšení pasiv); tzn., že podmínka vzniku povinnosti nahradit škodu může nastat již tím, že jmění poškozeného je zatíženo dluhem, a to bez ohledu na to, jak a zda bude dluh splněn. V této věci je však třeba rozlišit jednak to, že vůči žalobci měl dluh Krajský soud v Brně, nikoliv Ministerstvo spravedlnosti, jak správně uvedl soud I. stupně, a jednak vysvětlit vztah škody vzniklé nesplněním peněžitého dluhu a úroku z prodlení.

18. Podle § 1968 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle § 1971 o. z. věřitel má právo na náhradu škody vzniklé nesplněním peněžitého dluhu jen tehdy, není-li kryta úroky z prodlení.

21. Odvolací soud konstatuje, že jestliže byl Krajský soud v Brně příslušným orgánem státu nejen k vydání rozhodnutí o výši odměny a náhradě hotových výdajů žalobce, ale též k vyplacení přiznaného nároku žalobci (§ 151 odst. 3 a 5 tr. ř.), pak byl zároveň ve vztahu k žalobci jeho dlužníkem. Pokud dlužník - Krajský soud v Brně - svůj dluh řádně a včas nesplnil, byl v prodlení (§ 1968 věta první o. z.), a žalobce tak po něm mohl požadovat zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády (§ 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Ačkoliv je cílem úroku z prodlení (kromě preventivního působení na dlužníka, aby dlužnou částku zaplatil včas) také nahrazení újmy, která může věřiteli opožděnou platbou vzniknout, z hlediska právní povahy úroků z prodlení platí, že jsou ve vztahu k jistině nárokem akcesorickým (§ 513 o. z.). Úroky z prodlení je proto věřiteli povinen zaplatit vždy dlužník, kterým je v této věci Krajský soud v Brně. Tato povinnost dlužníka nemůže přejít na žalovanou, a to ani v případě, že žalobce (věřitel) svůj požadavek na zaplacení úroků z prodlení označí jako škodu.

22. Jak již bylo uvedeno výše, úrok z prodlení plní též funkci náhrady škody. Zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. se hradí vždy, bez ohledu na to, jaká a zda vůbec nějaká škoda vznikla. Souběžná kompenzace utrpěné materiální újmy ještě i skrze náhradu škody v té samé výši je vyloučena. Právě v úrocích z prodlení se již realizuje zákonný reparační mechanismus, který utrpěnou škodu nahrazuje. Pokud by však v určitém případě konkrétní rozsáhlejší škoda přeci jen vznikla, může ji věřitel bez omezení nárokovat; vždy však pouze v části, která úroky z prodlení převyšuje (§ 1971 o. z.). Zákon se tím snaží zamezit, aby k reparaci újmy docházelo dvakrát (srov. [příjmení], M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ [číslo]). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. [číslo] - [číslo]).

23. Odvolací soud uzavírá, že žalovaná v tomto řízení není pasivně věcně legitimována, neboť jí nesvědčí povinnost podle hmotného práva k zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky [částka], s jejíž úhradou žalobci byl v prodlení Krajský soud v Brně. Žalobce se zároveň nedomáhá náhrady rozsáhlejší škody, která by převyšovala zákonný úrok z prodlení. Zamítnutí žaloby soudem I. stupně tak bylo správné.

24. Odvolací soud s ohledem na veškeré výše uvedené skutečnosti napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně správného výroku o nákladech řízení, jehož znění bylo v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř.

25. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšné žalované přísluší náhrada nákladů řízení v plné výši odpovídající paušální náhradě hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Žalované vznikly v odvolacím řízení náklady ve výši [částka] za jeden úkon, a to písemné vyjádření k odvolání žalobce ze dne [datum] podle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb., které odvolací soud uložil zaplatit neúspěšnému žalobci. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.