pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 10 C 335/2015-430,

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu se žalobním návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok I.), uložil žalobci povinnost zaplatit Českému státu poukázáním na účet Obvodního soudu pro Prahu 7 na nákladech řízení - svědečném částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalovaného (výrok III.) a uložil žalobci povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi na nákladech řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.).

2. Soud I. stupně tak rozhodl již potřetí o žalobě, kterou se žalobce po žalovaném domáhal náhrady škody v celkové výši [částka] s příslušenstvím, již měl právnímu předchůdci žalobce (Ing. [jméno] [příjmení], [datum narození]) způsobit žalovaný jako advokát zastupující právního předchůdce žalobce v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 280/2009 a v řízeních navazujících, tj. u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 22 Co 394/2013 a u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 25 Cdo 2109/2014, když nedostál svým povinnostem advokáta, což vedlo k zamítnutí žaloby právního předchůdce žalobce v uvedeném řízení. Žalovaná jistina [částka] představovala ušlý zisk právního předchůdce žalobce, který mu vznikl v důsledku dopravní nehody (a zranění, která při ní utrpěl) z nerealizovaného obchodu se společností [právnická osoba] Právnímu předchůdci žalobce tak vznikla škoda za soudní poplatek za odvolání ve výši [částka], soudní poplatek za dovolání ve výši [částka], náklady řízení žalovaným [číslo] [číslo] náklady odvolacího řízení žalovanému [číslo] nepřiznaná jistina [částka] a úroky z prodlení.

3. Soud I. stupně uvedl, že nejprve rozhodl mezitímním rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 10 C 335/2015-149, tak, že základ nároku je opodstatněný. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 4. 2019, č. j. 91 Co 11/2019-177, mezitímní rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud uložil soudu I. stupně zabývat se tím, zda byly splněny všechny zákonné předpoklady pro vznik odpovědnosti žalovaného za škodu, tzn., zda je ve vztahu ke každému samostatnému nároku žalobce na náhradu škody dána příčinná souvislost mezi porušením povinnosti žalovaného při výkonu advokacie a vznikem škod, a zda případně nejsou nároky žalobce na náhradu jednotlivých škod promlčeny.

4. Následně rozhodl soud I. stupně rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 10 C 335/2015-306, kterým žalobu zamítl a rozhodl o nákladech účastníků a nákladech státu. K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 91 Co 11/2019-403, rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud uložil soudu I. stupně, aby nejprve provedl důkaz celým spisem Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 25 C 280/2009 a zjistil, jak právní předchůdce žalobce svůj nárok na náhradu škody spočívající v ušlém zisku uplatnil, jaká byla obrana žalovaných, jaké důkazy byly k předmětnému nároku provedeny, jaká tvrzení a důkazy by právní předchůdce žalobce či jeho právní zástupce (nynější žalovaný) doplnil v případě, kdyby se dostavil k jednání soudu dne [datum], a zda by tato tvrzení a důkazy mohly vést k úspěchu právního předchůdce žalobce ve věci samé.

5. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalovaný v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 280/2009 zastupoval právního předchůdce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] jako advokát na základě dohody o podmínkách poskytnutí právních služeb ze dne [datum], ve kterém se Ing. [příjmení] domáhal na žalovaných 1) [právnická osoba] a 2) Ing. [jméno] [příjmení] zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení jako náhrady škody, která mu byla způsobena v důsledku dopravní nehody dne [datum], již zavinil Ing. [jméno] [příjmení] jako řidič osobního automobilu, a který měl sjednáno pojištění odpovědnosti provozovatele vozidla u [právnická osoba] [příjmení] v řízení tvrdil, že je osobou samostatně výdělečně činnou, podnikatelskou činnost vykonával samostatně a v důsledku zranění, která utrpěl při dopravní nehodě, byl v období od [datum] do [datum] v pracovní neschopnosti a nemohl tak realizovat potvrzenou objednávku společnosti [právnická osoba] ze dne [datum], čímž mu byla způsobena škoda v podobě ušlého zisku ve výši [částka] (příjem ze zakázky ve výši [částka] mínus náklady na tisk katalogů ve výši [částka]). Dále mu vznikla škoda ve výši [částka] na smluvní pokutě, kterou byl Ing. [příjmení] nucen zaplatit společnosti [právnická osoba] za nesplnění objednávky. Žalovaní namítali, že Ing. [příjmení] do nákladů nezapočítává všechny náklady. Ostatní náklady, které by nutně musel vynaložit, zcela pomíjí. Za rok 2006 měl Ing. [příjmení] náklady na zajištění dosahovaných příjmů cca 95 % a za rok 2007 uváděl výdaje jen ve výši 10 % z očekávaného příjmu. Další námitkou žalovaných bylo, že pro závěr o tom, že k ušlému zisku došlo v důsledku úrazu, nestačí jen sjednání určité výdělečné činnosti, nezbytné je zjištění, že k dosažení sjednaného výdělku nedošlo jen z důvodu následků úrazu, a že nebýt úrazu, poškozený by takovou činnost skutečně vykonal a sjednanou odměnu za ni by obdržel. Soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 16 a § 24 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, a judikaturu Nejvyššího soudu (rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 1862/2001, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 3046/2016 nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 2533/2007), že žaloba není důvodná. Soud I. stupně nejprve uvedl, že tím, že se žalovaný k nařízenému jednání dne [datum] bez omluvy nedostavil a o konání jednání neuvědomil právního předchůdce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], při výkonu advokacie pochybil a porušil § 16 zákona o advokacii. Soud I. stupně konstatoval, že kdyby se žalovaný na jednání dne [datum] dostavil a byl řádně poučen, mohl by tak právní předchůdce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] doplnit tvrzení a prokázat, že pokud jde o příjmy v částce [částka], označenými jako„ splátka SAVING“, jednalo se o příjem inzerentů za katalog v roce [rok], kdy poskytl tuto službu na splátky (splátkové kalendáře ke smlouvě o obchodní spolupráci uzavřené v roce [rok]). Pokud jde o zaplacenou mzdu Ing. [jméno] ve výši [částka], že se jednalo o dohodu o provedení práce spočívající ve zhotovení internetové prezentace právního předchůdce žalobce, která byla dojednána v době před nehodou (dohoda o provedení práce ze dne [datum]). To, že byl právní předchůdce žalobce v pracovní neschopnosti do [datum], bylo soudu známo již v předchozím řízení, ale to, že mu zdravotní stav neumožňoval vykonávat jakoukoliv pracovní činnost spojenou s jeho náplní práce, kterou běžně vykonává v souvislosti s danou činností, tak mohl právní předchůdce žalobce prokázat (lékařské potvrzení [právnická osoba] ze dne [datum]). Právní předchůdce žalobce mohl prokázat to, že začal jednat v létě 2007 se zájemci o inzerci ve slevovém katalogu SAVING pro rok 2008 (čestná prohlášení [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], JUDr. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení]), z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], že si právní předchůdce žalobce u něj rezervoval čas na vytištění katalogu a z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], že se dohodli, že bude probíhat realizace zakázky. Oba uvedení svědci však uvedli, že se s přípravou nezačalo. Z výpovědi svědkyň [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], že v dřívější době se předchůdce žalobce snažil práci vykonávat i za pomoci třetích osob, práce byla časově náročná a tyto jí dělaly po zaučení samy. Soud I. stupně měl za to, že i kdyby se žalovaný k jednání nařízenému dne [datum] dostavil, právní předchůdce žalobce by ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 280/2009 nebyl úspěšný. Právní předchůdce žalobce ani přes poučení soudem podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. dané mu usnesením ze dne [datum] nedoplnil tvrzení, ani neoznačil důkazy jaké náklady a v jaké výši by za obvyklých okolností vynaložil na dosažení zisku, když výdaje právního předchůdce žalobce by se nemohly rovnat pouze nákladům na tisk. Bylo by nepochybně třeba přihlížet i k dalším přímým nákladům, jako např. k nákladům na grafiku, či nákladům nepřímým, jako je jízdné, nájem kanceláře či náklady na telefon apod., jak namítala žalovaná [číslo] v řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 1 Městský soud v Praze v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 22 Co 394/2013-183, uvedl, že z provedeného dokazování nelze uzavřít ani to, že byl prokázán další z předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu ve smyslu § 420 obč. zák., tj. vznik škody spočívající v žalobcem tvrzeném ušlém zisku. Ani v podaném odvolání právní předchůdce žalobce neprokázal své tvrzení, že platby jednotlivých inzerentů v katalogu by pokryly náklady spojené s vyhledáním inzerentů, když přitom připouštěl, že činnost spočívající ve vyhledávání inzerentů ve většině případů k zahájení spolupráce ani nevedla. Právní předchůdce žalobce by dle soudu I. stupně nebyl úspěšný ve sporu u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 280/2009, resp. před Městským soudem v Praze pod sp. zn. 22 Co 394/2013, neboť e-mailem ze dne [datum] požadoval podání odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 a z e-mailů ze dne [datum] a [datum] je prokázáno, že právní předchůdce žalobce souhlasil s podáním dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze. Není zde dána příčinná souvislost mezi škodou, která měla právnímu předchůdci žalobce vzniknout v podobě zaplaceného soudního poplatku za odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum] ve výši [částka], soudním poplatkem za dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum] ve výši [částka] a ani ve vyplacených nákladech řízení žalované [číslo] ([částka]) a žalovanému [číslo] ([částka] + [částka]) za řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 1, a nedostavením se žalovaného k jednání dne [datum]. Soud I. stupně proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

6. O náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovaným rozhodl soud I. stupně s poukazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal úspěšnému žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. Uvedl, že náklady sestávají z nákladů právního zastoupení za 23 úkonů právní služby po [částka] podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále i jen„ advokátní tarif“ nebo„ AT“), a to převzetí a příprava věci, vyjádření k žalobě, účast u jednání dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast u jednání dne [datum], [datum], [datum], vyjádření ze dne [datum], účast u jednání [datum], [datum], sepis odvolání ze dne [datum], účast u jednání před odvolacím soudem dne [datum], sepis vyjádření ze dne [datum], účast u jednání před soudem I. stupně [datum], sepis vyjádření ze dne [datum], účast u jednání dne [datum], vyjádření [datum], účast u jednání dne [datum], vyjádření k odvolání ze dne [datum], vyjádření k návrhu žalobce ze dne [datum], [datum], jednání u soudu I. stupně dne [datum], 23 x režijní paušál po [částka] podle § 13 AT, jízdné z [obec] do [obec] zpět ve dnech [datum] (studium spisu), účast u jednání ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] vždy po [částka] (2 x 127 km x 6,40), tj. cestovné [částka], náhrada za promeškaný čas ve dnech [datum] (studium spisu), účast u jednání ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] vždy po [částka] (8 půlhodin), tj. [částka], plus 21 % DPH z částky [částka] ve výši [částka].

7. O náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a vedlejším účastníkem na straně žalovaného rozhodl soud I. stupně s poukazem na § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášku č. 254/2015 Sb. tak, že přiznal vedlejšímu účastníkovi na straně úspěšného žalovaného náhradu nákladů řízení ve výši [částka], tj. za 13 úkonů po [částka] (převzetí věci, vyjádření k žalobě ze dne [datum], účast u jednání dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]).

8. O nákladech státu rozhodl soud I. stupně podle § 148 odst. 1 o. s. ř. s tím, že představují náklady za svědečné [jméno] [příjmení] v částce [částka], [jméno] [příjmení] v částce [částka], [jméno] [příjmení] v částce [částka] a [jméno] [příjmení] v částce [částka].

9. Žalobce napadl rozsudek soudu I. stupně včasným a přípustným odvoláním z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř. Nesouhlasil se závěrem soudu I. stupně o tom, že by právní předchůdce žalobce v předchozím řízení neprokázal výši ušlého zisku, když poukázal na to, že se žádný ze soudů v předchozím řízení podrobně nezaobíral účetnictvím právního předchůdce žalobce natolik, aby bylo bezpochybně prokázáno, že žádný ušlý zisk neměl. Zpochybněním výše ušlého zisku právního předchůdce žalobce se začal zabývat až odvolací soud v předchozím řízení, kdy konstatoval, čím by se měl soud I. stupně (Obvodní soud pro Prahu 1 v řízení pod sp. zn. 25 C 280/2009) ve vztahu k ušlému zisku zabývat. Obvodní soud se tímto dostatečně nezabýval, když usnesením ze dne [datum] vyzval právního předchůdce žalobce k doplnění tvrzení a označení důkazů, na což právní předchůdce žalobce reagoval. [příjmení] nepředložil veškeré prvotní účetní doklady, neboť je obvodní soud nepožadoval, proto soud neměl k dispozici kompletní účetnictví právního předchůdce žalobce, což mu bránilo objektivně posoudit výši ušlého zisku právního předchůdce žalobce. Účast žalovaného a právního předchůdce žalobce na jednání dne [datum] byla velmi důležitá, neboť mohl reagovat na jakoukoliv připomínku či dotaz k účetnictví. Na jednání dne [datum] se však soud I. stupně prokazováním výše ušlého zisku právního předchůdce žalobce dostatečně nezabýval, jak je zřejmé z odůvodnění jeho rozsudku č. j. 25 C 280/2009-159. Žalobce vytkl soudu I. stupně, že se dostatečně nezabýval podáním jeho právního předchůdce ze dne [datum], v němž provedl podrobnou analýzu veškerých příjmů a výdajů a prokázal tak ušlý zisk. Žalobce dále uvedl, že pro výpočet ušlého zisku je možné zvolit několik postupů. Právní předchůdce žalobce na radu svého právního zástupce (zde žalovaného) zvolil a předložil soudu v předchozím řízení takový postup pro určení ušlého zisku, kdy se rozhodl vymáhat jen jeho část, která je nejsnáze čitelná, protože měl za to, že jde o nejvíce objektivní a pro soud více srozumitelný postup. V podání ze dne [datum] v tomto řízení pak použil pro výpočet ušlého zisku druhý postup, kdy provedl kompletní analýzu příjmů a výdajů v r. 2006. Žalobce tak byl na rozdíl od soudu I. stupně toho názoru, že mezi nedostavením se žalovaného k jednání dne [datum] a neúspěchem právního předchůdce žalobce v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 280/2009 je příčinná souvislost. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně zrušil a ve věci sám rozhodl tak, že žalobě vyhoví a přizná žalobci náhradu nákladů řízení, případně aby věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu rozhodnutí.

10. Žalovaný se k odvolání žalobce vyjádřil tak, že s ním nesouhlasí. Uvedl, že tvrzení žalobce o tom, že žádný ze soudů se v předchozím řízení podrobně nezaobíral účetnictvím právního předchůdce žalobce natolik, aby bylo bezpochybně prokázáno, že žádný ušlý zisk neměl, neodpovídá ani průběhu dokazování v řízení vedeném pod sp. zn. 25 C 280/2009 ani dokazování v tomto řízení. Žalovaný připomněl, že Městský soud v Praze ve svém rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 22 Co 394/2013-183, konstatoval, že: žalobce také v období pracovní neschopnosti vynakládal výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů (nákupy vybavení, mzdy zaměstnanci a cestovní náhrady); žalobce podnikatelskou činnost po úrazu v srpnu 2007 nepřerušil a přes svoji pracovní neschopnost v určité podnikatelské činnosti pokračoval; žalobce byl schopen zakázku uskutečnit sám nebo za pomoci třetí osoby (z čestných prohlášení předložených žalobcem vyplývá, že se nejednalo o osoby, které by žalobce nově nalezl, a proto není důvod se domnívat, že by podnikatelská činnost byla vázána jen na osobu žalobce, bez něhož by v ní nebylo možné pokračovat); soud se z důvodu neprokázání základních předpokladů odpovědnosti za škodu již nezabýval dalšími námitkami žalovaných v původním řízení proti žalobcem uplatněnému nároku; nárok proto byl sporný nejen z hlediska výše škody, ale i z hlediska pochybností, zda vůbec platně vznikl; nebyla prokázána příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného v předchozím řízení a vznikem škody ve formě ušlého výdělku a nebyla prokázána ani škoda vzniklá žalobci. Žalovaný uvedl, že jeho neúčast na jednání u soudu dne [datum] nebyla v žádném případě klíčová, neboť účetnictví, které v té době požadoval soud, žalovaný soudu předložil a žádné jiné listiny od právního předchůdce žalobce neměl (a tudíž ani nemohl soudu předložit). Žalovaný dále poukázal na to, že právě na základě dodatečně předložených listinných důkazů dospěl soud I. stupně v dalším řízení k závěru o neprokázání příčinné souvislosti mezi tvrzeným ušlým ziskem právního předchůdce žalobce a škodnou událostí. Z obsahu odvolání tak měl žalovaný spíše za to, že žalobce napadá správnost skutkových zjištění soudů v předchozím řízení ve vztahu k tehdy předloženým listinám, nicméně to je skutečnost, kterou žalovaný nezavinil a jeho neúčast na jednání nemohla být příčinnou neúspěchu právního předchůdce žalobce v předchozím řízení. Ani analýzy účetnictví právního předchůdce žalobce v tomto řízení nepřinášejí nic jiného než to, co již měly k dispozici soudy v předchozím řízení, a proto ani z tohoto důvodu nemohla být neúčast žalovaného na jednání příčinou neúspěchu právního předchůdce žalobce v řízení.

11. Odvolací jednání bylo nařízeno na den [datum] [ulice] účastník na straně žalovaného, který byl k jednání řádně předvolán dne [datum], se z jednání omluvil. Odvolací soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř. a spornou věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti vedlejšího účastníka na straně žalovaného.

12. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání proti výroku o věci samé a proti výroku o nákladech státu není důvodné.

13. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů (odst. 8. až 10. odůvodnění rozsudku soudu I. stupně), ze kterých čerpal správná skutková zjištění o průběhu a výsledku řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 280/2009, která odvolací soud shrnul v odst. 5. až 15. tohoto rozsudku. Takto správně zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně přiléhavým způsobem i po stránce právní, aplikuje přitom (správně) příslušná ustanovení zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii.

14. Odvolací soud se zejména ztotožňuje s právním hodnocením soudu I. stupně, že žalovaný při výkonu advokacie pochybil, když se dne [datum] bez omluvy nedostavil k jednání Obvodního soudu pro Prahu 1 v řízení vedeném pod sp. zn. 25 C 280/2009 a o konání jednání neuvědomil právního předchůdce žalobce (svého klienta Ing. [jméno] [příjmení]), čímž porušil § 16 zákona o advokacii, neboť takové jednání advokáta nelze považovat za svědomité. Soud I. stupně též správně uzavřel, že námitka promlčení žalobou uplatněných nároků vznesená žalovaným v průběhu řízení není důvodná. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na odůvodnění svého předchozí rozhodnutí ze dne 1. 7. 2021, č. j. 91 Co 12/2021-403 Odvolací soud má pak shodně se soudem I. stupně za to, že mezi uvedeným pochybením žalovaného jako advokáta a vznikem škod, které jsou předmětem tohoto řízení, není příčinná souvislost.

15. Žalobce tvrdí, že neomluvená absence žalovaného (resp. Ing. [jméno] [příjmení]) při jednání Obvodního soudu pro Prahu 1 v řízení vedeném pod sp. zn. 25 C 280/2009 dne 27. 5. 2013 vedla k zamítnutí žaloby Ing. [příjmení] v uvedeném řízení, v němž se domáhal po žalovaných [právnická osoba] a Ing. [jméno] [příjmení] zaplacení mimo jiné částky [částka] s příslušenstvím jako náhrady ušlého zisku po dobu pracovní neschopnosti v období od [datum] do [datum]. Žalobce dále tvrdí, že při uvedeném jednání soudu dne [datum] byla dokazována výše ušlého zisku Ing. [příjmení], který měl být soudem poučen podle § 118a o. s. ř. a mohl by tak uvést, že mu v období pracovní neschopnosti dobíhaly příjmy z dříve vystavených faktur, že v době pracovní neschopnosti nepodnikal a nevystavoval žádné faktury, že částka vyplacená Ing. [jméno] [jméno] byla z dohody ze dne [datum], že uplatnil provozní režie jako cestovní náhrady z důvodu snížení daňového základu a že byl ve své práci nezastupitelný, a též mohl k důkazu navrhnout znalecký posudek z oboru lékařství hodnotící jeho schopnost vykonat objednávku společnosti [právnická osoba] Také mohl tvrdit, že v době, kdy se stala dopravní nehoda, již započal s plněním pro společnost [právnická osoba] a navrhnout ke svému tvrzení důkazy. Takto doplněná tvrzení a provedené důkazy by dle žalobce vedly k tomu, že by byl Ing. [příjmení] v řízení o náhradu ušlého zisku zcela úspěšný.

16. Odvolací soud konstatuje, že žaloba Ing. [jméno] [příjmení] byla v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 280/2009 v celém rozsahu zamítnuta, když obvodní soud vyhodnotil provedené důkazy (faktury, pokladní doklady a peněžní deník) tak, že Ing. [příjmení] podnikatelskou činnost po úrazu v srpnu 2007 i přes svou pracovní neschopnost nepřerušil, že byl schopen s případnou pomocí další osoby dodat společnosti [právnická osoba] včas katalogy podle objednávky ze dne [datum] a že vzhledem k tomu, že se nedostavil k jednání dne [datum], nemohl být poučen o nutnosti označit důkazy k prokázání svého tvrzení, že nebyl objektivně schopen pro zranění při dopravní nehodě objednávku [právnická osoba] Městský soud v Praze jako soud odvolací shledal napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný. Ačkoliv Městský soud v Praze posoudil [příjmení] Ing. [anonymizováno] v odvolání proti rozsudku soudu I. stupně o tom, že v době pracovní neschopnosti nepodnikal a nevystavoval žádné faktury, neboť mu v období pracovní neschopnosti jen dobíhaly příjmy z dříve vystavených faktur a částka vyplacená Ing. [jméno] [jméno] byla z dohody ze dne [datum], nebo že uplatnil provozní režie jako cestovní náhrady z důvodu snížení daňového základu, jako nepřípustné novoty, není správná domněnka žalobce, že pokud by k nim přihlédnuto bylo, neboť Ing. [příjmení] by je uplatnil již při jednání obvodního soudu dne [datum], byl by se svým nárokem na náhradu škody spočívající v ušlém zisku ve výši [částka] s příslušenstvím úspěšný.

17. Odvolací soud poukazuje na to, že Ing. [obec] [příjmení] se v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 280/2009 domáhal náhrady škody spočívající (kromě jiného) v ušlém zisku za dobu pracovní neschopnosti ve výši přesahující částku [částka], kterou mu zaplatila [právnická osoba] již před zahájením soudního řízení na základě Ing. [příjmení] předloženého daňového přiznání za kalendářní rok [rok], tedy za období předcházející dopravní nehodě dne [datum]. Dle daňového přiznání v roce 2006, kdy již platila rámcová smlouva o výhradním prodeji mezi Ing. [příjmení] a společností [právnická osoba], dosáhl Ing. [příjmení] příjmů z podnikatelské činnosti ve výši [částka], na jejich dosažení vynaložil náklady ve výši [částka], zisk za celý rok [rok] činil 148 376. Městský soud v Praze v odůvodnění svého rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 22 Co 101/2012, 22 Co 102/2012-108, přisvědčil [právnická osoba], že prozatím nelze dovodit, že by poměr očekávaných příjmů a výdajů Ing. [příjmení] v roce [rok] měl být oproti roku [rok] rozdílný. Přestože z daňového přiznání Ing. [příjmení] za rok [rok] vyplynulo, že jeho skutečné výdaje (procentuální paušál nebyl využit) související s příjmy činily přibližně 95 % jeho příjmů, nic nenasvědčovalo tomu, že by v roce [rok] měly být tyto výdaje dle Ing. [příjmení] zcela minimální, a to pouze ve výši [částka] (odpovídající úhradě za tisk katalogů) při očekávané platbě za zakázku [částka] (výdaje by tedy měly činit jen cca 10 % jeho příjmů). Z přílohy [číslo] k daňovému přiznání Ing. [příjmení] za rok 2006 také Městský soud v Praze zjistil, že ani na začátku uvedeného zdaňovacího období, ani na jeho konci nevykazoval Ing. [příjmení] jakýkoliv dlouhodobý hmotný majetek či majetek ostatní.

18. Odvolací soud konstatuje, že výše uvedené otázky Ing. [příjmení] nezodpověděl ani po prvním rozhodnutí Městského soudu v Praze dne [datum] (a tedy před jednáním soudu I. stupně dne [datum]). Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 25 C 280/2009, se podává, že výpočet ušlého zisku Ing. [příjmení] v žalobě ze dne [datum] stojí na pouhých spekulacích o tom, že by vytiskl určité množství katalogů SAVING pro různé lokality o domnělém počtu stran, a že by tak měl nárok na odměnu v domnělé výši; náklady [příjmení] mít oproti roku 2006 z neznámého důvodu jen minimální (jen za tisk katalogů; ale již ne výdaje za grafiku, telefony, cestovné, atd.). Při jednání obvodního soudu dne [datum] sám Ing. [příjmení] uvedl, že nelze vyčíslit náklady a příjmy, které by vynaložil či obdržel v roce [rok], pokud by se zrealizoval předmětný obchod pro společnost [právnická osoba] Uvedl dokonce, že obtížně je lze i jen odhadnout. To vše Ing. [příjmení] zopakoval i při jednání obvodního soudu dne [datum]. Vzhledem k tomu, že se výše náhrady ušlého zisku určuje rozdílem mezi předpokládaným ziskem a náklady, které by bylo třeba vynaložit na jeho dosažení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 2858/2015), pak za situace, kdy tyto veličiny byly dle Ing. [příjmení] i jen obtížně odhadnutelné, nezbývalo, než stanovit výši jeho ušlého zisku po dobu pracovní neschopnosti z posledně známého daňového přiznání v roce 2006, v němž provozoval zcela shodnou podnikatelskou činnost, jak učinila [právnická osoba] Z uvedeného důvodu Městský soud v Praze v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 22 Co 394/2013-183, uzavřel, že Ing. [příjmení] vznik škody spočívající v tvrzeném ušlém zisku neprokázal, když se jeho výdaje s předmětnou objednávkou nemohly rovnat pouze nákladům na tisk a zároveň nebylo prokázáno, že by platby jednotlivých inzerentů v katalogu pokryly náklady spojené s jejich vyhledáváním. Městský soud v Praze též výslovně konstatoval, že„ samotná konstrukce v řízení tvrzeného ušlého zisku žalobce, který jej vztahuje pouze k tomu, co mu ušlo nevytištěním katalogů pro společnost [právnická osoba] na základě objednávky ze dne [datum], je za situace, kdy sám přiznává, že v daném období měl mít i jiné příjmy, zejména od společností, které se prezentovaly v šekových knížkách a reklamních prezentech se slevovými kupony, zcela nelogická“. Neúspěch Ing. [příjmení] v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 280/2009 tedy nebyl zapříčiněn nedostavením se žalovaného (či Ing. [příjmení]) k jednání soudu dne [datum], ale zejména nelogickou konstrukcí jím uplatněného nároku na náhradu ušlého zisku, potažmo neprokázáním předpokládaného zisku a výše nákladů, které by bylo třeba vynaložit na jeho dosažení.

19. Odvolací soud dále uvádí, že Ing. [jméno] [příjmení] bylo v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 280/2009 známo, jaké skutečnosti je třeba tvrdit a prokazovat, aby mohl být se svým nárokem na náhradu ušlého zisku úspěšný, a to nejpozději od té doby, kdy byl první rozsudek obvodního soudu částečně zrušen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 22 Co 101/2012, 22 Co 102/2012-108. Ing. [příjmení] byl vyzván usnesením obvodního soudu ze dne [datum], aby doplnil skutková tvrzení a důkazy. Na výzvu reagoval Ing. [příjmení] dne [datum] tak, že již vše uvedl a doložil. Při následujícím jednání obvodního soudu dne [datum] další návrhy na doplnění dokazování (kromě účetních dokladů) neměl. Hodnocení Ing. [příjmení] předložených důkazů soudy v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 280/2009, které vedlo k zamítnutí žaloby Ing. [příjmení], není v příčinné souvislosti s pochybením žalovaného jako advokáta při výkonu advokacie.

20. Pokud žalobce nyní namítá, že při jednání soudu dne [datum] mohl Ing. [příjmení] tvrdit a prokázat, že v době, kdy se stala dopravní nehoda, již započal s plněním na zakázku společnosti [právnická osoba] ze dne [datum], pak tak dle odvolacího soudu mohl a měl učinit již při jednání soudu dne [datum], kdy [právnická osoba] na tato nedostatečná tvrzení poukázala. Žalobce však uvedené tvrzení svého právního předchůdce neprokázal ani v tomto řízení, neboť bylo v rozporu s provedenými důkazy. Při jednání soudu I. stupně dne [datum] byl původní žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] poučen podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnil rozhodné skutečnosti o tom, jakým konkrétním způsobem započal s faktickou činností na objednávce, a aby ke svým tvrzením předložil důkazy. Ing. [příjmení] reagoval na výzvu soudu I. stupně dne [datum] tak, že v krátké době po obdržení objednávky dne [datum] začal jednat s grafikem [jméno] [příjmení] a tiskařem [jméno] [příjmení], s nimiž dohodl konkrétní termíny grafických prací a tisku (jejich data však nedokázal ani přibližně označit). Dále uvedl, že jednal s různými osobami, které se snažil získat jako inzerenty. Předložil jejich čestná prohlášení a navrhl, aby byli vyslechnuti jako svědci. Všichni označení svědkové ve svých čestných prohlášeních uvedli, že s Ing. [příjmení]„ někdy v létě 2007“ jednali o spolupráci v souvislosti se slevovým katalogem SAVING.

21. Odvolací soud konstatuje, že jestliže měl Ing. [příjmení] nejprve oslovit a získat inzerenty pro katalog SAVING, po navázání spolupráce s inzerenty měl předložit svědkovi [jméno] [příjmení] podklady ke grafickému zpracování a následně vše předložit k tisku katalogů svědkovi [jméno] [příjmení], pak taková časová posloupnost se z provedených důkazů nepodává. Inzerenty měl totiž dle výsledků dokazování Ing. [příjmení] začít oslovovat„ někdy v létě [rok]“, grafik [jméno] [příjmení] měl zpracovat inzeráty začátkem prosince a tisk katalogů se měl uskutečnit dle [jméno] [příjmení] v létě, přičemž bylo třeba rezervovat termín tisku asi měsíc až dva měsíce předem. Ing. [právnická osoba] společnosti [právnická osoba] na základě její objednávky ze dne [datum] do [datum] (lokalita [obec]), do [datum] (lokalita [obec]) a do [datum] (lokalita [obec]), jejich tisk v létě [rok] by se proto uskutečnil po uplynutí lhůt k plnění a pro tisk v létě [rok] neměl Ing. [příjmení] žádné podklady. Tvrzení Ing. [příjmení] a jím předložené důkazy o tom, že v době, kdy se stala dopravní nehoda, již započal s plněním na zakázku společnosti [právnická osoba] (podání ze dne [datum]), je navíc ve zjevném rozporu s jeho předchozím tvrzením v podání ze dne [datum], dle kterého měla činnost Ing. [příjmení] nárazový charakter, kdy veškerá aktivita byla koncentrována pouze do několika měsíců konce roku, během nichž pracoval takřka bez přestávek; obsah této činnosti spočíval převážně v osobních jednáních a prezentaci produktu potenciálním inzerentům a poté v zajištění výroby katalogů SAVING. Lze tak uzavřít, že Ing. [obec] [příjmení] svá tvrzení o podstatě, náročnosti a harmonogramu svého podnikání neustále měnil, a to i v předcházejícím řízení, což významně snížilo jejich věrohodnost.

22. Soud I. stupně tedy správně uzavřel, že bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] by nebyl v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 280/2009 o zaplacení ušlého zisku ve výši [částka] s příslušenstvím úspěšný, ani kdyby nedošlo k pochybení jeho advokáta (žalovaného) tím, že se bez omluvy nedostavil k jednání soudu dne [datum] a o konání uvedeného jednání nevyrozuměl právního předchůdce žalobce. Mezi pochybením žalovaného a vznikem škody proto není příčinná souvislost. Zamítnutí žaloby o náhradu škody ve výši [částka] a ve výši [částka] (nepřiznaná jistina a zákonný úrok z prodlení z jistiny ve výši [částka] od [datum] do [datum]) soudem I. stupně bylo správné.

23. Existenci příčinné souvislosti mezi pochybením žalovaného při výkonu advokacie odvolací soud shodně se soudem I. stupně neshledal ani u dalších nároků žalobce na náhradu škody. Právní předchůdce žalobce soudní poplatek ve výši [částka] za odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 5. 2013, č. j. 25 C 280/2009-159, sice skutečně zaplatil, učinil tak ale na základě svého vlastního rozhodnutí podat odvolání. Vznik této škody není v příčinné souvislosti s nedostavením se jeho právního zástupce k jednání obvodního soudu dne [datum]. [příjmení] závěr pak platí i pro zaplacení soudního poplatku ve výši [částka] za dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2013, č. j. 22 Co 394/2013-183, když také dovolání podal Ing. Kabát na základě svého vlastního rozhodnutí.

24. Co se týká částky ve výši [částka] zaplacené Ing. [příjmení] na nákladech řízení žalovanému [číslo] podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 25 C 280/2009-159, částky ve výši [částka] zaplacené Ing. [příjmení] na nákladech řízení žalovanému [číslo] podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 25 C 280/2009-159, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 22 Co 394/2013-183, a částky ve výši [částka] zaplacené Ing. [příjmení] na nákladech odvolacího řízení žalovanému [číslo] podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 22 Co 394/2013-183, pak právní předchůdce žalobce tím, že se sám rozhodl v řízení pokračovat, zapříčinil růst nákladů řízení úspěšných žalovaných, čímž došlo k přerušení příčinné souvislosti mezi pochybením žalovaného a vznikem škody. [příjmení] uvedené nelze přehlédnout, že část nákladů řízení, které byl právní předchůdce žalobce povinen žalovaným zaplatit, byla důsledkem neúspěchu Ing. [příjmení] s jeho nárokem na náhradu škody spočívající v zaplacené smluvní pokutě ve výši [částka]. Zamítnutí žaloby o náhradu škody ve výši [částka], [částka], [částka], [částka] a [částka] soudem I. stupně bylo správné.

25. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně ve výroku ad I. o věci samé jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně akcesorického výroku ad II. o nákladech státu, jehož znění je v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř.

26. Odvolací soud dále konstatuje, že soud I. stupně postupoval správně, když o nákladech řízení mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy podle zásady úspěchu, kdy žalovanému, který měl ve věci plný úspěch, jakož i vedlejšímu účastníkovi na straně úspěšného žalovaného, přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalobci, který ve věci úspěch neměl. Soud I. stupně správně určil sazbu mimosmluvní odměny advokáta žalovaného za úkon právní služby ve výši [částka] podle § 7 bodu 6. a § 8 odst. 1 advokátního tarifu, jakož i částku paušální náhrady hotových výdajů nezastoupeného účastníka ve výši [částka] za úkon ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Jím provedený výpočet účelně vynaložených nákladů úspěšných účastníků řízení však odvolací soud nesdílí.

27. Odvolací soud připomíná, že obecným kritériem, jímž soud hodnotí všechny náklady řízení, a tedy i odměnu za úkony právní služby advokáta, je účelnost jejich vynaložení posuzovaná jak ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., tak s ohledem na obecně platnou zásadu přiměřenosti a zákazu zneužití práv ve smyslu § 2 o. s. ř. (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 988/12 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1748/2015). Z uvedeného rovněž vyplývá, že počet úkonů právní služby zahrnutých soudem do výroku o náhradě nákladů řízení nemusí odpovídat počtu úkonů, které daný účastník zaplatil svému advokátovi na základě jeho vyúčtování. Advokátní tarif mimo jiné stanoví, že mimosmluvní odměna náleží za písemné podání nebo návrh ve věci samé / § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu Odměna za písemné podání náleží zpravidla tam, kde byl účastník k takovému podání vyzván soudem, nebo kdy by nebylo možné přednést jej při jednání soudu (srov. Svoboda, K., Hromada, M., Levý, J., Vláčil, D., [příjmení], Š., [příjmení], T. Náklady řízení. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. [číslo]).

28. Odvolací soud s ohledem na výše uvedené shledal jako neúčelná písemná podání žalovaného ze dne [datum], [datum] a [datum], neboť k učinění takových úkonů nebyl žalovaný soudem vyzván a jejich obsah mohl žalovaný případně přednést při následujících jednání soudu. Pokud jde o účtovanou cestu právního zástupce žalovaného k soudu a zpět za účelem studia spisu dne [datum], pak studium spisu v občanském soudním řízení nespadá pod žádný z úkonů právní služby vyjmenovaných v § 11 odst. 1 a 2 advokátního tarifu; úkon dle § 11 odst. 1 písm. f) AT (prostudování spisu při skončení vyšetřování) náleží pouze obhájci v trestním řízení. V občanském soudním řízení lze výjimečně odměnu za studium spisu přiznat, zejména v případech, kdy účastník řízení nemá jinou možnost seznámit se s nově založenými důkazy v průběhu řízení, zejména nenásleduje-li již žádné jednání soudu, při kterém by byly takové důkazy provedeny, což nebyl tento případ.

29. Žalovanému proto náleží náhrada nákladů řízení před soudem I. stupně za zastoupení advokátem ve výši [částka], která sestává z mimosmluvní odměny za 16 účelně vynaložených úkonů právní služby po [částka], a to: 1) převzetí a příprava zastoupení, 2) vyjádření k žalobě ze dne [datum], 3) účast na jednání před soudem I. stupně dne [datum], 4) písemné podání ve věci samé k výzvě soudu ze dne [datum], 5) – 9) účast na jednání před soudem I. stupně dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], 10) odvolání proti rozsudku soudu I. stupně dne [datum], 11) účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum], 12) – 14) účast na jednání před soudem I. stupně dne [datum], [datum] a [datum], 15) vyjádření k odvolání žalobce dne [datum] a 16) účast na jednání před soudem I. stupně dne [datum], vše podle § 1 odst. 1, § 6 odst. 1, § 7 bod 6., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a k) AT, z mimosmluvní odměny za 3 účelně vynaložené úkony právní služby ve výši jedné poloviny po [částka], a to: 1) písemné dotazy na svědka k výzvě soudu ze dne [datum], 2) a 3) písemná vyjádření k návrhu právního předchůdce žalobce na rozhodnutí o procesním nástupnictví ze dne [datum] a [datum] podle § 11 odst. 2 písm. d), odst. 3 AT, z náhrady hotových výdajů v paušální výši [částka] za 19 úkonů právní služby podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, z náhrady za promeškaný čas zástupce žalovaného ve výši [částka] (11 x 8 půlhodin x [částka]) za 11 cest z [obec] do [obec] k jednáním soudu I. a II. stupně a zpět dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] při celkové délce jedné cesty 2 hodiny podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT, z náhrady cestovních výdajů zástupce žalovaného ve výši [částka], z toho ve výši [částka] za 3 jízdy k jednání soudu v roce 2017 ([datum], [datum] a [datum]) osobním automobilem zn. [příjmení] 6, [registrační značka], při průměrné spotřebě pohonných hmot (motorová nafta) 4,9 l [číslo] km, na trase [obec] – [obec] a zpět v délce jedné zpáteční cesty 264 km, při vyhláškové ceně motorové nafty ve výši [částka] litr a při sazbě základních náhrad za používání silničních motorových vozidel ve výši [částka] km (§ 1 písm. b) a § 4 písm. c) vyhlášky č. 440/2016 Sb.), ve výši [částka] za 3 jízdy k jednání soudu v roce 2018 ([datum], [datum] a [datum]) při vyhláškové ceně motorové nafty ve výši [částka] litr a při sazbě základních náhrad za používání silničních motorových vozidel ve výši [částka] km (§ 1 písm. b) a § 4 písm. c) vyhlášky č. 463/2017 Sb.), ve výši [částka] za 3 jízdy k jednání soudu v roce 2019 ([datum], [datum] a [datum]) při vyhláškové ceně motorové nafty ve výši [částka] litr a při sazbě základních náhrad za používání silničních motorových vozidel ve výši [částka] km (§ 1 písm. b) a § 4 písm. c) vyhlášky č. 333/2018 Sb.), ve výši [částka] za 1 jízdu k jednání soudu v roce 2020 ([datum]) při vyhláškové ceně motorové nafty ve výši [částka] litr a při sazbě základních náhrad za používání silničních motorových vozidel ve výši [částka] km (§ 1 písm. b) a § 4 písm. c) vyhlášky č. 358/2019 Sb.) a ve výši [částka] za 1 jízdu k jednání soudu v roce 2021 ([datum]) při vyhláškové ceně motorové nafty ve výši [částka] litr a při sazbě základních náhrad za používání silničních motorových vozidel ve výši [částka] km (§ 1 písm. b) a § 4 písm. c) vyhlášky č. 589/2020 Sb.) a z 21 % DPH z částky [částka] ve výši [částka] podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.

30. Žalovanému dále náleží náhrada účastníka, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř. a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, a to v paušální výši [částka] za 3 úkony po [částka] (příprava účasti na provedení důkazu – výslech svědka před dožádaným soudem, účast na jednání před dožádaným soudem dne [datum] a účast při vyhlášení rozsudku dne [datum]) podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 1, odst. 3 písm. b), c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Celkem tak žalovanému náleží náhrada nákladů řízení před soudem I. stupně ve výši [částka].

31. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně ve výroku ad III. změnil jen tak, že výše nákladů řízení žalovaného činí [částka], jinak jej v tomto výroku jako věcně správný potvrdil /§ 220 odst. 1 písm. a) a § 219 o. s. ř.

32. Vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného náleží za řízení před soudem I. stupně náhrada účastníka, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř. a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, a to v paušální výši [částka] za 23 úkonů po [částka] (vyjádření k žalobě dne [datum], účast na jednání před soudem dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] a 11 příprav účasti na jednání soudu) podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 1, odst. 3 písm. a), b), c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

33. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně ve výroku ad IV. změnil jen tak, že výše nákladů řízení vedlejšího účastníka na straně žalovaného činí [částka], jinak jej v tomto výroku jako věcně správný potvrdil /§ 220 odst. 1 písm. a) a § 219 o. s. ř.

34. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšnému žalovanému přísluší náhrada nákladů řízení odpovídající nákladům právního zastoupení ve výši [částka], které sestávají z odměny za 2 úkony právní služby po [částka] (písemné vyjádření k odvolání žalobce ze dne [datum] a účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum]) podle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g) a k) AT, z paušální náhrady hotových výdajů za 2 úkony právní služby po [částka] podle § 13 odst. 1 a 4 AT, z náhrady za promeškaný čas zástupce žalovaného ve výši [částka] (8 půlhodin x [částka]) za cestu z [obec] do [obec] k jednání odvolacího soudu a zpět dne [datum] při celkové délce jedné cesty 2 hodiny podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT, z náhrady cestovních výdajů zástupce žalovaného ve výši [částka] za jízdu k jednání odvolacího soudu dne [datum] osobním automobilem zn. BMW G3, [registrační značka], při průměrné spotřebě pohonných hmot (motorová nafta) 6 l [číslo] km, na trase [obec] – [obec] a zpět v délce 264 km, při vyhláškové ceně motorové nafty ve výši [částka] litr a při sazbě základních náhrad za používání silničních motorových vozidel ve výši [částka] km (§ 1 písm. b) a § 4 písm. c) vyhlášky č. 511/2021 Sb.) a 21 % DPH ve výši [částka]. Jejich zaplacení odvolací soud uložil neúspěšnému žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám zástupce žalovaného dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

35. Vedlejšímu účastníkovi na straně úspěšného žalovaného, kterému by příslušela náhrada nákladů odvolacího řízení v plné výši podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., žádné náklady nevznikly, proto odvolací soud rozhodl, že žalobce a vedlejší účastník na straně žalovaného nemají na náhradu nákladů odvolacího řízení vzájemně právo.