pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 23 C 42/2018-177,

1. Napadeným rozsudkem vyhověl soud I. stupně zčásti žalobnímu návrhu a žalovanému uložil povinnost, aby žalobci zaplatil částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Současně žalobu zamítl co do částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok II.). O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo (výrok III.). Dále uložil žalobci povinnost, aby České republice zaplatil na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.). Zároveň uložil žalovanému, aby České republice zaplatil na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o návrhu, kterým se žalobce proti žalovanému domáhal zaplacení celkové částky [částka] s tím podstatným odůvodněním, že se jedná o nájemné za užívání náhradního vozidla po dopravní nehodě z [datum], při níž pojištěnec žalovaného poškodil vozidlo žalobce tov. zn. Mercedes Benz S 320. Žalobce si proto na dobu opravy pronajal vozidlo náhradní. Náhradní vozidlo tov. značky Audi A8 měl žalobce pronajato po dobu 38 dnů. Za užívání náhradního vozidla uhradil autopůjčovně dne [datum] částku [částka].

3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě, při které bylo poškozeno vozidlo žalobce tov. zn. Mercedes Benz S 320, registrační značky 4 B [číslo] [ulice] nehodu způsobil řidič škodícího vozidla, které bylo pojištěno u žalovaného. Po dobu opravy poškozeného vozidla měl žalobce pronajato náhradní vozidlo tov. zn. Audi A8. Za užívání náhradního vozidla v délce trvání 38 dnů zaplatil žalobce [právnická osoba] s.r.o. částku v souhrnné výši [částka] (včetně DPH). V této souvislosti soud I. stupně konstatoval, že nájem za užívání náhradního vozidla činil [částka] plus DPH za den užívání (celkem [částka] denně). Žalobce náhradním vozidlem ujel celkem [číslo] km. Současně soud I. stupně zjistil, že žalobce pojistnou událost řádně nahlásil žalovanému, který mu dopisem ze dne [datum] oznámil, že pojistné plnění za nájem náhradního vozidla odmítá vyplatit s tím, že žalobce měl v rozhodné době vlastnit další 3 vozidla: VW Crafter, BMW X5 a BMW 5 GT. Předžalobní výzvu podal žalobce [datum] a řízení před Obvodním soudem pro Prahu 8 bylo zahájeno žalobním návrhem podaným [datum].

4. Dále se soud I. stupně zabýval tím, zda a jaká další vozidla žalobce v rozhodné době užíval. V této souvislosti vzal za prokázané, že namítané vozidlo BMW X5 žalobce prodal již dne [datum] (tedy ještě před dopravní nehodou, k níž došlo dne [datum]). Současně zjistil, že žalobce v rozhodné době vlastnil také vozidlo značky BMW 5 GT, jehož vlastníkem se stal dne [datum]. Posledně uvedené vozidlo bylo v registru vedeno na žalobce jakožto osobu podnikající. Žalobce v řízení před soudem I. stupně prokázal knihou jízd, že vozidlo BMW 5 GT skutečně používal za účelem podnikání. Současně soud I. stupně zjistil, že žalobce vlastnil též vozidlo tov. značky VW Crafter, když z předložené fotodokumentace bylo postaveno najisto, že se jedná o odtahové vozidlo, nevhodné k běžnému používání za účelem přepravy osob.

5. Soud I. stupně se v řízení následně zabýval otázkou, jaká byla v místě a čase obvyklá výše půjčovného (nájemného) u obdobného vozu, který v rozhodné době užíval žalobce ([příjmení] A8). Ze znaleckého posudku [jméno] [příjmení] ze dne [datum] a z výpovědi jmenovaného znalce pak soud I. stupně zjistil, že obdobné vozidlo tov. zn. Audi A8 bylo možno si v rozhodné době pronajmout za částku v rozmezí od 27 542 do [částka] (na dobu 38 dnů). Znalec vycházel z ceníku autopůjčoven, které nabízejí služby po celé České republice.

6. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně podle ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb., za použití § 1970 o. z., a poté shledal, že návrh žalobce je opodstatněný pouze zčásti. Soud I. stupně zdůraznil, že poškozený při dopravní nehodě má nárok na pojistné plnění, přičemž pojišťovna je povinna hradit veškeré náklady, kterému v souvislosti s nehodou vznikly a které byly vynaloženy nutně a účelně.

7. V daném případě soud I. stupně dovodil, že za půjčení náhradního vozidla Audi A8 bylo ze strany žalobce nutné i účelné. Pokud jde o délku nájmu, přisvědčil soud I. stupně žalobci, že užívání náhradního vozidla bylo účelné po celou dobu trvání opravy vozidla poškozeného. Tento závěr odůvodnil odkazem na podnikání žalobce, když jmenovaný prokázal, že jako krizový manažer jezdí po celé [obec] i Slovenské republice a je pro něj nutné mít vozidlo neustále k dispozici. Soud I. stupně se naopak neztotožnil s námitkou žalovaného, že za účelnou by bylo možno označit maximálně dobu užívání vozidla v rozsahu 8 dnů, když soud I. stupně zdůraznil, že po žalobci nelze spravedlivě požadovat, aby si vozidlo pronajímal vždy jen na konkrétní den. Soud I. stupně tedy uzavřel, že náklady na zapůjčení vozidla v délce trvání 38 dnů byly vynaloženy účelně. Jiný závěr však učinil ohledně výše půjčovného. V této souvislosti zdůraznil, že znaleckým posudkem bylo prokázáno, že obvyklá výše nájemného činila v rozhodné době [částka], včetně DPH, tedy [částka] za jeden den užívání náhradního vozidla.

8. Z tohoto důvodu soud I. stupně žalobě vyhověl pouze v té části, ve které žalobce požadoval za náhradní vozidlo zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok I.), ve zbylé části žalobní návrh zamítl (výrok II.).

9. Výrok ad III. o nákladech řízení mezi účastníky odůvodnil soud I. stupně odkazem na ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že poměr úspěchu a neúspěchu účastníků řízení byl v podstatě stejný.

10. Výroky ad IV. a V. o nákladech státu odůvodnil soud I. stupně odkazem na ustanovení § 148 o. s. ř. s tím, že procesní úspěch žalobce činí přibližně 45 % a procesní úspěch žalovaného přibližně 55 %. V uvedeném poměru rozdělil mezi účastníky povinnost k náhradě nákladů státu, které byly tvořeny znalečným v celkové výši [částka].

11. Proti tomuto rozsudku podali včasné odvolání žalobce i žalovaný. Odvolání žalobce směřovalo proti zamítavému výroku ad II. rozhodnutí a dále proti závislým výrokům III., IV. a V. rozsudku. Žalobce zejména namítl, že soud I. stupně při rozhodování nepřihlédl k žalobcem předloženým důkazům a provedené důkazy nesprávně vyhodnotil. Současně soudu I. stupně vytkl nesprávné právní posouzení věci.

12. Žalobce nesouhlasil především se závěry znaleckého posudku, na který soud I. stupně v odůvodnění rozhodnutí odkázal. Zdůraznil, že za účelem zpochybnění znaleckého posudku znalce [příjmení] nabízel již v řízení před soudem I. stupně nabídky na zapůjčení obdobných vozidel u jiných autopůjčoven. Soud I. stupně však předložené nabídky odmítl a nekriticky přejal závěry znalce [příjmení].

13. Za nepřezkoumatelný označil žalobce výpočet, jakým způsobem dospěl soud I. stupně k částce [částka] a nevzal potaz například částku [částka]. Předmětem sporu bylo stanovení výše nájemného za náhradní vozidlo [jméno] [příjmení] třídy S, pročež dle přesvědčení žalobce nemělo být přiznáno plnění v rozsahu [částka], které odpovídá znalcem stanoveným nákladům za pronájem vozidla Audi A8.

14. Žalobce zpochybnil rovněž rozhodnutí o nákladech řízení. Dovodil, že rozhodnutí soudu v dané věci záviselo na znaleckém posudku. Soud I. stupně měl tedy zvolit postup podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznat žalobci právo na plnou náhradu nákladů řízení. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně v napadeném výroku II. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

15. Odvolání žalovaného směřovalo proti vyhovujícímu výroku ad I. rozsudku a též proti závislým výrokům ad III., IV. a V. rozhodnutí soudu I. stupně. Žalovaný zdůraznil, že žalobce měl prokazatelně druhé vozidlo, které používal po dobu 8 dní, což také doložil knihou jízd. Po zbytek doby bylo i toto druhé vozidlo nevyužité, respektive sám žalobce uváděl, že po zbylou dobu stálo vozidlo před domem. Žalovaný tak dovodil, že nebylo nutné nahrazovat vozidlo po jinou dobu, než právě po dobu osmi dnů prokázaných dle knihy jízd a nebylo tedy nutné si pronajímat třetí vozidlo na celých 38 dní. Podle názoru žalovaného si žalobce měl vozidlo pronajímat jednorázově, a to vždy dle potřeby. Pokud tak žalobce nečinil, mělo jeho jednání znaky parazitování na povinném ručení.

16. Žalovaný současně poukázal na závěry znalce [příjmení], podle něhož by náklady na zapůjčení náhradního vozidla [jméno] [příjmení] [jméno] 320 CDI, r. v. 2007, za období od [datum] do [datum] (8 dní) činilo [částka] bez DPH ([částka] včetně DPH). Pokud tedy žalobci vůbec něco náleží, mělo by se jednat maximálně o částku [částka], přičemž podle žalovaného by od této částky měly být ještě odečteny tzv. pevné náklady.

17. Ze všech těchto důvodů žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil ve výroku ad I. a také v závislých výrocích ad III., IV. a V. a v tomto rozsahu věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

18. Odvolací soud přezkoumal podle ustanovení § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. napadený rozsudek soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo. Poté dospěl k závěru, že odvolání žádného z účastníků proti rozhodnutí ve věci samé není důvodné.

19. Účastnících řízení v dané věci uplatnili především odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. c), d), e) a g) o. s. ř., když namítli, že rozhodnutí soudu I. stupně je z části nepřezkoumatelné (žalobce) a dále, že soud I. stupně nepřihlédl k jimi navrženým důkazům (žalobce) a rovněž, že soud I. stupně při rozhodnutí vyšel z nesprávného skutkového zjištění a věc nesprávně posoudil po stránce právní (žalobce i žalovaný).

20. Odvolacím důvodem podle § 205 odst. 2 písm. c) o.s.ř. jsou všechny vady řízení s výjimkou těch, které jsou uvedeny v § 205 odst. 2 písm. a) nebo písm. b) o.s.ř. a uplatní se bez ohledu na to, zda se týkají postupu soudu I. stupně při dokazování, posuzování procesních otázek v průběhu řízení, poučování účastníků a dalších nedostatků, ke kterým došlo v průběhu řízení před soudem I. stupně nebo v souvislosti s jeho rozhodování. Porušení procesněprávních předpisů představuje vadu řízení jen tehdy, nebylo-li výsledkem právního posouzení určité procesní otázky v rozhodnutí soudu, neboť se projevilo toliko činností nebo opomenutím při provádění jednotlivých úkonů. Uvedené tzv. jiné vady řízení však nejsou způsobilým odvolacím důvodem podle § 205 odst. 2 písm. c) o.s.ř. samy o sobě, ale jen tehdy, jestliže mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

21. V dané věci žalobce namítal, že rozsudek soudu I. stupně je nepřezkoumatelný přinejmenším v části posouzení obvyklé výše nájemného. Tuto námitku hodnotí odvolací soud jako neopodstatněnou. Odůvodnění napadeného rozhodnutí splňuje veškeré náležitosti ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř. Soud I. stupně přehledně a srozumitelným způsobem vysvětlil, z jakého důvodu žalobci přiznal peněžité plnění pouze do výše [částka], když odkázal na závěry znaleckého posudku. Je logické, že když žalobce v rozhodné době užíval náhradní vozidlo Audi A8, zkoumal znalec obvyklou cenu za zapůjčení tohoto typu vozidla. Soud I. stupně ostatně v odůvodnění svého rozhodnutí (na str. 3 rozsudku) přesvědčivým způsobem vysvětlil, proč považuje závěry znaleckého posudku za přesvědčivé a z jakého důvodu při rozhodování nevycházel z listinných důkazů doložených žalobcem (ceníky jiných autopůjčoven v České republice). Odvolací soud se se závěry soudu I. stupně ztotožňuje a ve shodě se soudem I. stupně považuje i odvolací soud závěry znalce [jméno] [příjmení] za přesvědčivé, neboť znalec závěry znaleckého posudku ze dne [datum] vyčerpávajícím způsobem vysvětlil při jednání dne [datum]. Rovněž odvolací soud má za to, že navržený revizní znalecký posudek by byl nadbytečný a jeho provedení by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení.

22. Z výše uvedeného plyne, že soud I. stupně v řízení postupoval procesně korektním způsobem a nedopustil se žádného pochybení, které by mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé. Odvolací důvod podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. ve věci založen nebyl.

23. Žalobce v odvolání dále namítal, že soud I. stupně v řízení neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy nutné k prokázání jeho žalobních tvrzení. V této souvislosti žalobce zpochybňoval podklady, ze kterých vycházel znalec [jméno] [příjmení] a soudu I. stupně současně vytýkal, že se nezabýval nabídkami jiných autopůjčoven, které v průběhu řízení předložil žalobce. Odvolací soud shledal, že výše uvedená námitka žalobce není opodstatněná. Z obsahu spisu se podává, že soud I. stupně žalobcem předložené ceníky jiných autopůjčoven provedl k důkazu při ústním jednání dne [datum]. V odůvodnění rozhodnutí se s těmito listinnými důkazy také řádně vypořádal, když srozumitelně vysvětlil, z jakého důvodu má za to, že z uvedených listin nebyly zjištěny žádné rozhodné skutečnosti. Žalobcem předložené ceníky autopůjčoven se totiž týkaly jiného rozhodného období. Odvolací soud v tomto ohledu se závěry soudu I. stupně rovněž souhlasí a pro stručnost na ně odkazuje.

24. Soud I. stupně si tedy ve sporné věci opatřil dostatek podkladů pro konečné rozhodnutí. Důkazy následně hodnotil v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. a v odůvodnění svého rozhodnutí řádně vyložil, ze kterých důkazů vyšel, jakými úvahami se řídil při jejich hodnocení a proč považuje listiny předložené žalobcem za právně bezvýznamné. Odvolací soud proto shledal, že odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř. není dán.

25. Žalobce i žalovaný shodně uplatnili též odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř., když namítli, že soud I. stupně ve věci učinil nesprávná skutková zjištění a v důsledku toho je nesprávné i jeho právní posouzení.

26. Odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o.s.ř. míří na pochybení ve zjištění skutkového stavu věci, které spočívá v tom, že skutkové zjištění, jež bylo podkladem pro rozhodnutí soudu, je nesprávné. Musí tedy jít o takové skutkové zjištění, na jehož základě soud věc posoudil po stránce právní a které je nesprávné v tom smyslu, že nemá oporu v provedeném dokazování. Mezi vadami skutkového zjištění a vadami právního posouzení je úzká vzájemná souvislost. Právní posouzení je nesprávné ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., jestliže soud na správně zjištěný skutkový stav aplikuje nesprávnou právní normu, případně aplikuje správnou právní normu, ale nesprávně ji vyloží či neaplikuje adekvátní právní normu.

27. V dané věci učinil soud I. stupně správná skutková zjištění, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje. Dne [datum] došlo k dopravní nehodě, kterou zavinil pojištěnec žalovaného. Poškozeno bylo vozidlo žalobce tov. zn. Mercedes Benz S 320. Pojistná událost byla řádně nahlášena Policii ČR i pojišťovně. V době od [datum] do [datum] měl žalobce pronajato náhradní vozidlo od [právnická osoba] s.r.o. Jednalo se o vůz tov. zn. Audi A8, registrační značky 6 B [číslo]. Nájemné činilo [částka] denně (bez DPH). Znaleckým posudkem bylo postaveno najisto, že se v případě vozidla Audi A 8 jednalo o vozidlo stejné kategorie jako poškozené vozidlo [jméno] [příjmení] [jméno] 320. V obou případech šlo o vozidlo starší pěti let, obě srovnávaná vozidla tak dle znalce ztratila charakter vozidla v kategorii luxusní a přešla do kategorie vyšší třída. Žalobce v řízení dále prokázal, že za nájem náhradního vozidla zaplatil dne [datum] částku ve výši [částka]. Náhradní vozidlo tak užíval po dobu 38 dnů. Zjištěno bylo rovněž, že v rozhodném období najel [číslo] km (tedy průměrně 68 km za den užívání náhradního vozidla).

28. Skutková zjištění soudu I. stupně tedy byla správná. Odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. proto nebyl založen.

29. Soud I. stupně věc zcela správně posoudil i po stránce právní. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem, že žalobci coby poškozenému vznikl nárok na pojistné plnění u pojistitele vozidla, které způsobilo dopravní nehodu podle § 9 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. V řízení bylo nepochybně prokázáno, že žalovaný je pojistitelem vozidla, které dne [datum] způsobilo dopravní nehodu, při níž bylo poškozeno vozidlo žalobce tov. zn. Mercedes Benz S 320, RZ 4 B [číslo]. Žalobce v řízení prokázal, že si od [právnická osoba] s.r.o. pronajal náhradní vozidlo Audi A 8 na dobu 38 dnů. Podle závěrů znalce se jednalo o vozidlo srovnatelné s vozidlem poškozeným v důsledku dopravní nehody. Za této situace je rozsah plnění, k němuž je žalovaný pojistitel povinen přistoupit podle § 6 odst. 2 zák. č. 168/1999 Sb. dán rozsahem způsobené škody.

30. Soudní rozhodovací praxe již dříve dovodila, že újma spočívající v tom, že poškozený vynaložil vyšší náklady na nájem osobního automobilu ve srovnání s náklady, které by jinak vynaložil na provoz svého (poškozeného) automobilu, je skutečnou škodou, kterou je škůdce povinen nahradit v rozsahu nutně a účelně vynaložených nákladů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 11. 1990, sp. zn. 1 CZ 86/90, publikován pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Soudní praxe se později ustálila též v závěru, že poškozený má právo na náhradu nákladů účelně vynaložených na vypůjčení či pronájem vozů, zejména po dobu opravy vlastního motorového vozidla, je-li skutečně opravováno. Tato náhrada zásadně nesmí přesahovat obvyklou cenu pronájmu obdobných aut v daném místě a čase (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], publikován pod sp. zn. 25 Cdo 3911/2007).

31. Problematikou se zabýval i Ústavní soud ČR, který v nálezu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3831/17, vyslovil právní názor, podle něhož je podstatou užívání náhradního vozidla umožnit pojištěnci zachování určitého životního standardu v situaci, kdy dojde, ať již k částečnému nebo k totálnímu poškození vozidla. Poskytnutím náhradního vozidla nebude poškozený ponechán v tísni a bude mu umožněno vést co do kvality obdobný život jako před dopravní nehodou. Podle náhledu Ústavního soudu není výše škody v obdobných případech dána jen hodnotou zničeného vozidla, ale též těmi náklady, které by poškozený nemusel vynaložit v případě, že by ke škodě nedošlo. Ve své podstatě tak není důvodu, pro který by tyto náklady, jsou-li účelně vynaloženy, měl nést poškozený.

32. Z výše uvedeného plyne závěr, že žalobci náleží za nájem náhradního vozidla nutné náklady, které byly vynaloženy účelným způsobem. Rovněž odvolací soud má za to, že v daném případě je nutno za účelně vynaložené považovat náklady za nájem náhradního vozidla, a to po celou dobu opravy vozidla poškozeného, tedy za celých 38 dní ([datum] - [datum]). Žalobce v řízení před soudem I. stupně prokázal, že je podnikatelem. Bylo zjištěno, že se zabývá podporou prodeje pro [právnická osoba], přičemž nárazově řeší problémy jejích zákazníků v [obec] i Slovenské republice. Z tohoto důvodu často cestuje. Za situace, kdy bylo zjištěno, že poškozené vozidlo užíval žalobce a jeho manželka k osobním účelům, jsou náklady vynaložené za náhradní vozidlo účelně vynaloženy i v tom případě, že žalobce měl souběžně k dispozici další vozidlo, které bylo žalobcem využíváno výhradně k podnikání (ke služebním cestám). Není možno po žalobci spravedlivě požadovat, aby po celou dobu opravy poškozeného vozidla užíval on i jeho rodina pouze jediné vozidlo, které bylo primárně určeno k podnikání žalobce. Takový závěr by byl v rozporu s výše citovaným názorem Ústavního soudu, neboť by se výrazně snížil životní standard poškozeného (žalobce).

33. Odvolací soud proto nesouhlasí ani s námitkou žalovaného, že žalobce by mohl mít právo na zaplacení náhradního vozidla maximálně po dobu osmi dnů, tedy po dobu, kdy prokazatelně využíval vozidlo určené k podnikání (a jeho rodina jej tak nemohla použít pro soukromé účely). Jak vysvětlil Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3831/17, poškozenému musí být umožněno vést co do kvality obdobný život jako před dopravní nehodou. Za situace, kdy žalobce coby poškozený není vázán pevnou pracovní dobou a za klienty vyjíždí nahodile (dle potřeby), navíc na poměrně dlouhé vzdálenosti, byl správný závěr soudu I. stupně, že žalobce musel mít k dispozici náhradní vozidlo po celou dobu opravy vozidla poškozeného. Žalobci tedy náleží náhrada za pronájem vozidla Audi A8 po dobu celých 38 dnů.

34. Za účelně vynaložené náklady je však dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR, publikovaného pod sp. zn. 25 Cdo 3911/2007, nutno považovat pouze takovou náhradu, jejíž výše zásadně nepřesahuje obvyklou cenu pronájmu obdobných aut v daném místě a čase. Z tohoto důvodu se odvolací soud ztotožnil i se závěrem soudu I. stupně, podle něhož je výše náhrady v případě žalobce limitována částkou [částka], což je dle znaleckého závěru obvyklá cena za pronájem srovnatelného vozu po dobu 38 dnů.

35. Na základě těchto skutečností postupoval odvolací soud podle ustanovení § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek ve výrocích o věci samé potvrdil jako věcně správný (výrok I. rozsudku odvolacího soudu).

36. Jiná situace nastala v případě rozhodnutí o nákladech řízení ve výroku III. rozsudku soudu I. stupně. Je třeba přisvědčit žalobci, že v dané věci měl prvostupňový soud přihlédnout ke skutečnosti, že žalobce byl co do základu ve věci úspěšný, přičemž soudní rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku. Žalobci proto náleží podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. plná náhrada nákladů řízení.

37. Náklady řízení na straně procesně úspěšného žalobce, který byl před soudem I. stupně zastoupen advokátem, jsou tvořeny: soudním poplatkem ve výši [částka], odměnou advokáta z puncta [částka], a to v rozsahu 8,5 úkonu právní služby po [částka] podle § 7 bod 5., ve spojení s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradou hotových výdajů podle § 13 odst. 3 téhož předpisu za 9 úkonů právní služby po [částka] a 21 % DPH ([částka]). Celkem [částka] Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a napadený rozsudek ve výroku o nákladech řízení ad III. změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení před soudem I. stupně ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce (výrok II. rozhodnutí odvolacího soudu).

38. Rozhodnutí soudu I. stupně, kterým byly poměrně rozděleny náklady státu mezi účastníky řízení, bylo správné, neboť jeho znění bylo v souladu s ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud proto postupoval podle § 219 o. s. ř. a napadené rozhodnutí ve výrocích IV. a V. potvrdil jako věcně správné.

39. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť žádný z účastníků nebyl před odvolacím soudem úspěšný s opravným prostředkem proti rozhodnutí o věci samé.