o zaplacení částky 74 747,75 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem vyhověl soud I. stupně žalobnímu návrhu a žalovanému uložil, aby žalobci zaplatil částku 74 747,75 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 74 747,75 Kč od 16. 7. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Dále uložil žalovanému, aby žalobci na nákladech spojených s uplatněním pohledávky zaplatil částku 1 200 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.). Současně uložil žalovanému, aby žalobci na náhradě nákladů řízení zaplatil částku 24 286 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o návrhu, kterým se žalobce proti žalovanému domáhal zaplacení peněžitého plnění na základě smlouvy o zřízení skladového hospodářství, sjednané mezi účastníky dne 23. 1. 2024. V této souvislosti tvrdil, že podle výše uvedené smlouvy vykonával pro žalovaného v době od února 2024 do června 2024 organizaci a vedení skladu zboží a zajišťoval též logistiku jeho zboží. Žalovaný však neuhradil cenu sjednaných služeb za měsíc červen 2024, kterou mu žalobce vyúčtoval fakturou č. [číslo] (splatnou dne 15. 7. 2024). Neuhrazená cena služeb za měsíc červen 2024 činila 74 747,75 Kč. Vedle toho požadoval žalobce po žalovaném zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 0,05 % denně z dlužné částky a domáhal se též přiznání nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, neboť se jednalo o závazek mezi podnikateli.

3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla dne 23. l. 2024 sjednána smlouva o řízeních skladového hospodářství, předmětem které byl závazek žalobce zajistit pro žalovaného řízení, organizaci a vedení skladu se zbožím žalovaného a současně logistiku zboží a vydávání tohoto zboží k přepravě zákazníkům žalovaného. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Cena služeb žalovaného byla mezi účastníky dohodnuta v příloze č. 1 výše uvedené smlouvy.

4. Soud I. stupně dále zjistil, že za měsíc květen 2024 vyúčtoval žalobce žalovanému za poskytnuté služby podle smlouvy částku 156 293,75 Kč. Tato částka byla v celém rozsahu uhrazena společností [právnická osoba] se sídlem v [stát], která podle informací žalobce přistoupila k dluhu žalovaného. Za měsíc červen 2024 vyúčtoval žalobce žalovanému za poskytnuté služby částku 74 747,75 Kč, která byla splatná dne 15. 7. 2024. Žalovaný přes upomínku dlužnou částku neuhradil. Dluh za žalovaného tentokrát neuhradila ani žádná třetí osoba. Současně soud I. stupně zjistil, že zboží žalovaného se ve skladu provozovaného žalobcem nacházelo ještě ke dni 1. 7. 2024. Tuto skutečnost vzal za prokázanou z korespondence účastníků, z pokynu k nakládce zboží a dále z dodacích a svozových listů předložených žalobcem.

5. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně podle ustanovení § 1746 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění platném od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.). Poté shledal, že žaloba je v celém rozsahu po právu. Dovodil, že žalobci se v řízení podařilo prokázat tvrzení, že mezi účastníky byla dne 23. 1. 2024 sjednána nepojmenovaná smlouva, předmětem které byly služby skladového hospodářství, poskytované žalovanému žalobcem. Dále bylo prokázáno, že smluvní vztah mezi účastníky trval i v rozhodném období (měsíc červen 2024). Žalobce pak prokázal, že v rozhodném období poskytl žalovanému služby za cenu 74 747,75 Kč. Žalobce má proto právo za poskytnuté služby požadovat též dohodnutou cenu ve výši 74 747,75 Kč.

6. Pro úplnost soud I. stupně poznamenal, že obrana žalovaného, spočívajících v tvrzení, že v červnu 2024 již prostory ke skladování zboží nevyužíval, nebyla způsobilá k vyvrácení žalobního tvrzení. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že nárok na zaplacení žalované částky za služby poskytnuté mu v červnu 2024 nevznikl. Žalovaný se k ústnímu jednání dne 27. 11. 2024 nedostavil, a proto soud nemohl postupovat podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. a vyzvat jej k doplnění jeho obrany a označení dalších důkazů k této obraně.

7. S tímto podstatným odůvodněním soud I. stupně žalobě vyhověl a žalovanému uložil povinnost, aby žalobci zaplatil částku 74 747,75 Kč spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,05 % z dlužné částky denně. Vedle toho přiznal soud I. stupně žalobci též náklady spojené s uplatněním pohledávky, neboť konstatoval, že se jedná o závazek mezi podnikateli a žalobci tak podle § 3 nařízení č. 351/2013 Sb. náleží částka 1 200 Kč na nákladech spojených s uplatněním předmětné pohledávky.

8. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud I. stupně odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalobce byl ve věci plně procesně úspěšný. Náklady řízení na straně žalobce, který byl zastoupen advokátem, jsou potom tvořeny zaplaceným soudním poplatkem 2 990 Kč, odměnou advokáta za 4 úkony právní služby po 4 100 Kč podle § 7 ve spojení s § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradou hotových výdajů za 4 úkony po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21 % DPH v částce 3 696 Kč. Celkem 24 286 Kč.

9. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dne 31. 12. 2024 včasné a přípustné odvolání. Odvolatel zejména namítl, že soud I. stupně pochybil, když jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. Doplnil, že se jednatel žalovaného z ústního jednání dne 27. 11. 2024 řádně omluvil a včas zaslal soudu dokument, z něhož muselo být jasné, že je v pracovní neschopnosti. Soud I. stupně na to vůbec nereagoval a bez jakéhokoliv vyrozumění žalovaného vydal předmětný rozsudek. Žalovaný dovodil, že tímto postupem soudu I. stupně byla porušena jeho práva na obhajobu, neboť mu soud znemožnil, aby předložil písemné důkazy, které osvětlují rozpory ohledně faktury vystavené žalobcem za měsíc červen 2024.

10. Ze všech těchto důvodů žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, a to k novému a řádnému projednání.

11. Žalobce se k odvolání žalovaného písemně nevyjádřil. Při odvolacím jednání se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně a navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný. Současně žádal přiznat náhradu nákladů odvolacího řízení.

12. Odvolací soud přezkoumal postupem podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. napadený rozsudek soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo. Poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

13. Podle obsahu uplatnil žalovaný v přezkoumávané věci především odvolací důvod podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř., když namítl, že soud I. stupně jednal v jeho nepřítomnosti, čímž mu znemožnil předložit písemné dokumenty (důkazy), které by osvětlily rozpory v tvrzeních o náhradě faktury za měsíc červen 2024.

14. Odvolacím důvodem podle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. jsou všechny vady řízení s výjimkou těch, které jsou uvedeny v § 205 odst. 2 písm. a) nebo písm. b) o. s. ř. a uplatní se bez ohledu na to, zda se týkají postupu soudu I. stupně při dokazování, posuzování procesních otázek v průběhu řízení, poučování účastníků a dalších nedostatků, ke kterým došlo v průběhu řízení před soudem I. stupně, anebo v souvislosti se rozhodováním soudu. Porušení procesněprávních předpisů však představuje vadu řízení jen tehdy, nebylo-li výsledkem právního posouzení určité procesní otázky v rozhodnutích soudu, neboť se projevilo toliko činností, anebo opomenutím při provádění jednotlivých úkonů. Uvedené tzv. jiné vady řízení však nejsou způsobilým odvolacím důvodem podle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. samy o sobě, ale jen tehdy, jestliže mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí soudu ve věci.

15. Řízení v dané věci bylo zahájeno návrhem došlým Obvodnímu soudu pro [adresa] dne 29. 7. 2024. Z obsahu spisu se podává, že soud I. stupně vydal ve znění žalobního návrhu dne 11. 9. 2024 elektronický platební rozkaz, proti němuž podal žalovaný dne 25. 9. 2024 včasný odpor. Tím se elektronický platební rozkaz ze zákona zrušil a soud I. stupně proto nařídil ústní jednání na 30. 10. 2024. Předvolání k tomuto jednání bylo doručeno zástupci žalobce dne 3. 10. 2024 a žalovanému do datové schránky dne 4. 10. 2024. Podáním ze dne 23. 10. 2024 se zástupce žalobce ze soudního jednání omluvil a požádal o jeho odročení. Soud I. stupně žádosti zástupce žalobce vyhověl a ústní jednání ve věci odročil na den 27. 11. 2024. Předvolání s novým termínem bylo doručeno zástupci žalobce i žalovanému do datové schránky dne 24. 10. 2024. Současně je z obsahu spisu zřejmé, že dne 26. 11. 2024 bylo do datové schránky Obvodního soudu pro [adresa] dodáno podání společnosti [Jméno žalovaného]. (žalovaný) nazvané „Omluvenka“ a opatřené platným elektronickým podpisem žalovaného. Předmětem tohoto elektronického podání byla pouze příloha (scan lékařské zprávy) bez jakéhokoli průvodního textu. Tato lékařská zpráva (založena na č. l. 23 soudního spisu) obsahuje sdělení praktického lékaře [tituly před jménem] [jméno FO], že [jméno FO], nar. [Datum narození], byl u lékaře vyšetřen dne 26. 11. 2024 pro akutní respirační onemocnění. Stav pacienta by dle textu zprávy odpovídal PN minimálně do dne 29. 11. 2024. Odvolacímu soudu je z úřední činnosti známo, že [jméno FO] je jednatelem žalované obchodní společnosti.

16. Z protokolu o jednání ze dne 27. 11. 2024 se současně podává, že předsedkyně senátu soudu I. stupně měla výše citovanou lékařskou zprávu k dispozici, před zahájením ústního jednání konstatovala, že je zpráva založena do spisu a že není připojena žádost o odročení. Skutečnost, že [jméno FO] je jednatelem žalovaného, zjistila předsedkyně senátu z úplného výpisu z obchodního rejstříku žalovaného. Dále je z obsahu spisu zřejmé, že soud I. stupně věc projednal a rozhodl postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného. Vycházel přitom ze založených důkazů. Ve věci samé bylo rozhodnuto při jediném ústním jednání dne 27. 11. 2024. Před vyhlášením jednání poskytla předsedkyně senátu přítomnému zástupci žalobce závěrečné poučení podle § 119a odst. 1 o. s. ř. Současně předsedkyně senátu během jednání konstatovala, že není možné poskytnout procesní poučení nepřítomnému žalovanému.

17. Z výše uvedeného plyne, že soud I. stupně postupoval v přezkoumávané věci procesně korektním způsobem. Ústní jednání dne 27. 11. 2024 bylo dle referátu předsedkyně senátu odročováno z původního termínu již 24. 10. 2024 a téhož dne bylo předvolání k novému jednání doručeno do datové schránky žalovaného. Lhůta pro přípravu žalovaného k jednání tedy byla zachována (§ 119 odst. 2 o. s. ř.). Současně bylo z obsahu spisu odvolacím soudem zjištěno, že žalovaný před konáním ústního jednání dne 27. 11. 2024 soudu I. stupně žádnou výslovnou žádost o odročení tohoto jednání nezaslal. Dne 26. 11. 2024 doručil do datové schránky OS pro [adresa] pouze přílohu v rozsahu jednoho listu A4, která obsahovala fotokopii (scan) lékařské zprávy jednatele [jméno FO]. Zpráva přišla z datové schránky žalovaného a byla opatřena spisovou značkou soudu I. stupně a nazvána „omluvenka.“ Průvodní text ve zprávě chyběl. Soud I. stupně tedy nikterak nepochybil, pokud poté, kdy zjistil, že pacientem je jednatel žalovaného, toto podání považoval za prostou omluvu účastníka, nikoliv za žádost o odročení ústního jednání. Skutečnost, že poté věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. tedy nelze považovat za vadu, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí soudu ve věci. Ústní jednání dne 27. 11. 2024 se konalo veřejně, přítomen byl zástupce žalobce. Soud I. stupně žalovaného omluvil a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti tohoto účastníka, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Podle protokolu četla předsedkyně senátu při jednání rovněž všechna vyjádření žalovaného a v rámci dokazování provedla k důkazu též korespondenci mezi účastníky. Před vyhlášením rozhodnutí poskytla přítomnému zástupci odpovídající procesní poučení. Jak soud I. stupně správně uvedl v odůvodnění svého rozhodnutí, poučení o neunesení důkazního břemene ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. nemohlo být poskytnuto tomu z účastníků, který se jednání nezúčastnil. Odvolací soud k tomu dodává, že skutečnosti nebo důkazy, které nebyly účastníkem uplatněny před soudem I. stupně, přestože soud I. stupně splnil svou poučovací povinnost, jsou v odvolacím řízení již nepřípustné /§ 205a písm. d) o. s. ř./.

18. Na podkladě těchto skutečností odvolací soud uzavřel, že odvolací důvod podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. není ve věci založen.

19. Soud I. stupně ve věci učinil rovněž správná skutková zjištění, která zcela správně posoudil i po stránce právní. Listinnými důkazy /smlouvou ze dne 23. 1. 2024, fakturou č. [číslo], e-mailovou korespondencí mezi účastníky, dopisem ze dne 1. 7. 2024, pokynem k nakládce, dodacími listy (výdejkou) ze dne 30. 6. 2024 a dne 2. 7. 2024 a listem svozovým ze dne 4. 7. 2024/ bylo v řízení před soudem I. stupně spolehlivě prokázáno, že žalobce poskytoval žalovanému služby skladového hospodářství ještě ke dni 1. 7. 2024, neboť žalovaný k tomuto datu užíval sklad žalobce (měl zde uskladněno zboží). Je tak zřejmé, že tento sklad byl žalobcem užíván rovněž v rozhodném období (červen 2024). Žalovaný přitom neunesl důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že by cenu za užívání skladu za měsíc červen 2024 uhradil on či třetí osoba. Skutkový závěr soudu I. stupně byl tedy správný, odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. ve věci není dán.

20. Zcela správný byl i právní závěr soudu I. stupně. Ve věci tak nebyl založen ani odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Mezi účastníky byla dne 23. 1. 2024 uzavřena nepojmenovaná smlouva ve smyslu ustanovení § 1746 odst. 2 o. z. Žalovaný se zavázal za služby tzv. skladového hospodářství žalobci hradit částku, která je uvedena v příloze č. 1 smlouvy. V rozhodné době sklad žalobce užíval a služby skladového hospodářství čerpal. Přes výzvu žalobce však cenu služeb neuhradil. Žaloba tak byla v celém rozsahu po právu. Žalobce má právo na zaplacení dlužné částky 74 747,75 Kč. Vedle toho mu vzniklo právo i na zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 0,05 % z dlužné částky denně (Čl. V. odst. 2 smlouvy). Jelikož se jednalo o vzájemný závazek podnikatelů, vzniklo žalobci též právo na zaplacení minimální výše nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč podle § 3 nařízení č. 351/2013 Sb.

21. Na základě těchto skutečností postupoval odvolací soud podle ustanovení § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek ve výrocích I. a II. potvrdil jako věcně správný. Rozhodnutí soudu I. stupně bylo jako věcně správné potvrzeno rovněž v nákladovém výroku III., jehož znění bylo v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Výši nákladů řízení na straně žalobce, který byl zastoupen advokátem, soud I. stupně rovněž správně vypočetl podle § 6 odst. 1, ve spojení s § 11 odst. 1 a § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.

22. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce byl v odvolacím řízení plně úspěšný. Náklady řízení na straně žalobce, který byl i před odvolacím soudem zastoupen advokátem, jsou tvořeny: odměnou advokáta za jeden úkon právní služby podle § 7 bod 5., ve spojení s § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 4 100 Kč, náhradou hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 téhož předpisu a 21 % DPH v částce 955,50 Kč. Celkem 5 505,50 Kč. Náklady řízení jsou splatné k rukám advokáta žalobce podle § 142 odst. 1 o. s. ř., za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.