o zaplacení 38 750 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 38 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 25. 5. 2024 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu na zaplacení částky 155 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 28. 11. 2023 a spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 38 750 Kč od 28. 11. 2023 do 24. 5. 2024 (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 6 800 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.).

2. Takto soud I. stupně rozhodl o návrhu žalobce na zaplacení částky 193 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 28. 11. 2023 do zaplacení, požadované po žalované jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou žalobci v souvislosti s nepřiměřenou délkou insolvenčního řízení vedeného u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], když žalobce konkrétně požadoval zadostiučinění za dobu od 19. 11. 2009 do 31. 10. 2023, tedy za dobu 13 let a 11 měsíců. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu s tím, že poskytla žalobci dostačující formu satisfakce za vzniklou nemajetkovou újmu v podobě konstatování porušení práva na přiměřenou délku řízení.

3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobce uplatnil mimosoudně tento svůj nárok na zadostiučinění u žalované dne 24. 11. 2023, přičemž žalovaná stanoviskem ze dne 27. 11. 2023 poskytla žalobci zadostiučinění v podobě konstatování porušení práva a požadavek na peněžité zadostiučinění odmítla. Soud I. stupně dále podrobně popsal průběh předmětného insolvenčního řízení vedeného u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] (včetně průběhu jednotlivých incidenčních sporů), který nebyl ani mezi účastníky sporný.

4. Na podkladě těchto skutkových zjištění, s odkazem na ustanovení § 1, § 2, § 13 odst. 1, § 15, § 31a odst. 1, 2 a 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále jen „OdpŠk“), s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu (např. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, rozhodnutí ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011; ze dne 29. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3908/2009; ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2012/2010; ze dne 2. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2888/2010), jakož i na rozhodnutí Městského soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka], dospěl soud I. stupně po provedeném dokazování k následujícím závěrům.

5. Žalobce jako jeden z věřitelů dlužníka [právnická osoba] přihlásil dne 19. 11. 2009 do předmětného insolvenčního řízení svoji pohledávku ve výši 833 875 Kč a na základě rozvrhového usnesení ze dne 15. 8. 2023 mu byla dne 30. 4. 2024 vyplacena částka 40 338,32 Kč. Samotné insolvenční řízení pak bylo zahájeno dne 6. 2. 2009 a dosud nebylo pravomocně skončeno. Ačkoli celková délka řízení ve vztahu k žalobci byla 14 let a 5 měsíců, byl soud I. stupně vázán návrhem žalobce, který požaduje odškodnění pouze za období 13 let a 11 měsíců. Posuzované řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. Po skutkové i právní stránce byla věc obtížná. V rámci insolvenčního řízení bylo přihlášeno celkem 163 přihlášek 168 věřitelů. V průběhu tohoto řízení musel soud rozhodovat o změně věřitelů v důsledku úmrtí, jakož i dalších změnách v osobě věřitelů, odmítnutí řady přihlášek a nadto se soudy musely vypořádat s celkem osmi skončenými incidenčními spory, z nichž jeden byl veden i u soudu dovolacího. Insolvenční soud postupoval v přiměřených lhůtách, řádně dohlížel na činnost insolvenčního správce. V řízení se nevyskytla období nečinnosti či prodlev insolvenčního soudu. Žalobce se na délce řízení nijak nepodílel. Soud I. stupně rovněž poukázal na zvláštní povahu insolvenčního řízení, v němž věřitelé hromadně uplatňují své nároky vůči majetku dlužníka (úpadce) a s vědomím, že z tohoto majetku budou uspokojeni jen poměrně, když si svými nároky též vzájemně konkurují. Uvedená skutečnost tak rozhodujícím způsobem snižuje význam původního řízení pro žalobce.

6. Ve vztahu k samotné délce řízení soud I. stupně uzavřel, že posuzované řízení bylo i přes jeho složitost nepřiměřeně dlouhé, tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 OdpŠk a žalobci vznikla nemajetková újma, kterou je nutné odškodnit v penězích, když samotné konstatování porušení práva neshledal jako dostačující.

7. Při stanovení konkrétní výše zadostiučinění soud I. stupně vyšel ze sazby 15 000 Kč za první dva roky řízení a 15 000 Kč za každý další rok řízení. Takto vypočtenou základní částku 193 750 Kč soud ponížil o 50 % z důvodu složitosti posuzovaného řízení a rovněž ponížil o dalších 30 % z důvodu sníženého významu posuzovaného řízení pro žalobce. Ve výsledku tak soud I. stupně modifikoval základní částku odškodnění jejím snížením o 80 %, tj. na výslednou částku 38 750 Kč. Částku 38 750 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 25. 5. 2024 soud přiznal žalobci ve výroku I. rozsudku, přičemž ve zbývajícím rozsahu žalobu výrokem II. zamítl.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně s poukazem na § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Konkrétně přiznal žalobci náklady řízení v částce 6 800 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a z nákladů právního zastoupení advokátem za 2 úkony právní služby po 3 100 Kč podle § 7 bod 5. ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“) za převzetí věci a podání žaloby, a dále 2 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT.

9. Žalovaná napadla rozsudek soudu I. stupně včasným a přípustným odvoláním, a to v rozsahu výroků I. a III. rozsudku. Namítla, že soud I. stupně nevzal plně v potaz specifika předmětného insolvenčního řízení, které je tzv. „řízením on-line“, u něhož může kdokoliv a hlavně kdykoliv zjistit jeho stav, jednotlivé úkony a faktickou realizaci zpeněžování. Uvedla, že insolvenční řízení představuje kolektivní uspokojování přihlášených věřitelů založené na poměrném principu. Podstatným tedy není, kolik věřitel přihlásil, nýbrž kolik se mu dostane na základě rozvrhového usnesení. Žalobci se v daném případě dostalo částky ve výši 40 338,32 Kč, kterou žalovaná, na rozdíl od soudu I. stupně, vnímá jako částku mající blízko k částce bagatelní. Ohledně data vyplacení této částky vytkla soudu I. stupně špatné skutkové zjištění, neboť uvedená částka byla žalobci vyplacena dne 12. 1. 2024, přičemž toto zjištění má pak vliv na konec délky řízení ve vztahu k žalobci. Akcentovala, že žalobce nemůže přenášet důsledky svého rozhodnutí v podobě rizikového investování do úpadce na žalovanou. Namítla, že odkaz žalobce na jiné případy délky konkursního řízení, tj. konkursní řízení společnosti [právnická osoba], není přiléhavý, neboť posledně uvedené řízení trvalo mnohem déle a nejednalo se o „řízení on-line“. Uzavřela, že žalobce fakticky v nejistotě ohledně výsledku tohoto insolvenčního řízení nikdy nebyl, neboť mu muselo být od počátku zřejmé, jakým zhruba procentem bude uspokojen. Délka insolvenčního řízení byla ovlivněna též počtem přihlášených věřitelů i průběhem devíti incidenčních sporů, u nichž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by trvaly nepřiměřeně dlouhou dobu.

10. Z vyložených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadeném rozsahu změnil tak, že se žaloba zamítá a přiznal žalované náhradu nákladů řízení, nebo aby rozsudek v napadené části zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

11. Žalobce se ve vyjádření k odvolání žalované ztotožnil se správnými skutkovými i právními závěry soudu I. stupně. Ohledně významu posuzovaného řízení pro žalobce poukázal na zrušující rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 3. 2024, č. j. [spisová značka], v němž dovolací soud mj. uvedl, že i případně snížený (nikoli však nepatrný) význam předmětu řízení by měl zásadně vést k zadostiučinění peněžitému, a že jen na základě skutečnosti, že je v konkursním řízení předpokládaná nízká míra uspokojení dovolatele (v řádu jednotek procent), není možné dovodit, že význam řízení je pro dovolatele nepatrný. Žalobce akcentoval, že v dané věci bylo porušeno jeho právo na projednání věci v přiměřené lhůtě, neboť délka řízení není vzhledem k okolnostem případu již přiměřená, a žalobci tak vznikla nemajetková újma. V doplňujícím vyjádření ze dne 13. 1. 2025 žalobce uvedl, že v mezidobí byly vydány ve stejné posuzované věci ohledně jiných žalobců vyhovující rozsudky Městského soudu v [adresa] – např. rozsudek ze dne 8. 10. 2024, č. j. [spisová značka], nebo rozsudek ze dne 2. 1. 2025, sp. zn. [spisová značka], a další, které zde uvedeným žalobcům přiznaly odškodnění nemajetkové újmy ve finanční rovině.

12. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné potvrdil a přiznal žalobci náklady odvolacího řízení.

13. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost rozsudku soudu I. stupně včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo. Poté dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

14. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávných úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

15. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 tohoto zákonného ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 tohoto zákonného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

16. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, z nichž čerpal správná skutková zjištění (o průběhu řízení vedeného u Městského soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a o předběžném uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy u žalované dne 24. 11. 2023), která zákonem stanoveným způsobem hodnotil. Soud I. stupně nepochybil, když na jím zjištěný skutkový stav věci aplikoval příslušná ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., jež v odůvodnění napadeného rozsudku citoval. Své závěry soud I. stupně rovněž řádně a srozumitelně odůvodnil, odvolací námitky žalované tak nebyly shledány důvodnými.

17. Soud I. stupně správně shledal v případě žalobce naplnění předpokladů odpovědnosti státu za škodu, resp. nemajetkovou újmu, jakož i to, že je odpovídající poskytnutí zadostiučinění v penězích.

18. Odvolací soud shodně se soudem I. stupně dospěl k závěru, že délka posuzovaného řízení nebyla přiměřená, i když se jednalo o řízení značně složité.

19. Odvolací soud si je vědom rozhodnutí Městského soudu v [adresa] vydaných v obdobných věcech (na něž ostatně účastníci řízení i v průběhu odvolacího řízení poukazovali), přičemž se přiklonil k převažujícím závěrům senátů Městského soudu v [adresa], které shledaly důvody pro přiznání přiměřeného zadostiučinění ve formě peněžitého plnění (viz rozsudky ze dne 8. 10. 2024, č. j. [spisová značka]; ze dne 2. 1. 2025, č. j. [spisová značka]; ze dne 26. 2. 2025, č. j. [spisová značka]), které na rozdíl od rozsudku Městského soudu v [adresa] ze dne 11. 9. 2024, č. j. [spisová značka], navazují na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2024, sp. zn. [spisová značka].

20. Soud I. stupně správně vyšel z délky řízení vymezené žalobcem, když žalobce vystupoval v posuzovaném řízení jako přihlášený věřitel, přičemž z hlediska jeho nároku byl pro určení počátku insolvenčního řízení rozhodující den, kdy přihláška jeho pohledávky došla insolvenčnímu soudu (tj. den 19. 11. 2009), a pro určení jeho konce pak okamžik, kdy insolvenční správce vůči němu splnil pravomocné rozvrhové usnesení (tj. správně den 12. 1. 2024), avšak žalobce sám dobu řízení, za níž požadoval zadostiučinění, vymezil v žalobě pouze do data 31. 10. 2023. Posledně uvedeným vymezením byl soud v daném případě vázán.

21. Při posuzování významu předmětného insolvenčního řízení pro žalobce soud I. stupně vzal správně v úvahu zvláštní povahu tohoto řízení, která sama o sobě význam pro poškozeného snižuje. Pro přihlášeného věřitele se jedná v podstatě jen o to, v jaké míře bude jeho pohledávka nakonec uspokojena. Míra uspokojení přihlášené pohledávky z majetku v konkursní podstatě je proto z hlediska významu předmětu řízení naprosto určující, i když s konečnou platností je zřejmá až z rozvrhového usnesení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2012/2010, nebo ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1313/2010). V poměrech souzené věci nebylo zjištěno nic, co by nasvědčovalo tomu, že žalobce mohl v průběhu insolvenčního řízení očekávat vyšší míru uspokojení své přihlášené pohledávky, než jakého se mu nakonec dostalo. Význam řízení lze mít tudíž za nízký, nikoli však nepatrný (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1166/2020).

22. Soud I. stupně správně stanovil základní částku odškodnění ve výši 15 000 Kč za první dva roky řízení a ve stejné výši i za každý další rok trvání řízení, což za délku řízení v rozsahu 13 let a 11 měsíců představuje výchozí (základní) částku 193 750 Kč /(12 x 15 000 Kč) + (11 x 1 250 Kč)/.

23. Odvolací soud rovněž souhlasí s modifikací této základní částky dle zákonných kritérií § 31 a odst. 3 OdpŠk ze strany soudu I. stupně, a to v podobě snížení základní částky o 50 % z důvodu složitosti věci a dále i o 30 % z důvodu nízkého (nikoli však nepatrného) významu řízení pro žalobce.

24. Ve výsledku tak odvolací soud dospěl, shodně se soudem I. stupně, k celkovému ponížení základní částky o mínus 80 % (- 50 %, - 30 %), čemuž odpovídá zadostiučinění v částce 38 750 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení ode dne 25. 5. 2024, když poslední den zákonné šestiměsíční lhůty pro mimosoudní plnění žalované připadá na pátek 24. 5. 2024. Soud I. stupně tedy postupoval správně, pokud výrokem I. přiznal žalobci zadostiučinění ve výši 38 750 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 25. 5. 2024 do zaplacení, přičemž ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

25. Na základě těchto skutečností postupoval odvolací soud podle ustanovení § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně potvrdil v napadeném výroku ad I. jako věcně správný.

26. Změny podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. však doznal akcesorický výrok ad III. o náhradě nákladů řízení stran samotné výše této náhrady a stanovení platebního místa, jinak byl jako správný podle § 219 o. s. ř. potvrzen, když soud I. stupně správně přiznal žalobci náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Odvolací soud pouze napravil početní chybu při vyčíslení těchto nákladů, které byly však správně specifikovány ze strany soudu I. stupně.

27. Zamítavý výrok ad II. rozsudku nebyl napaden odvoláním žádného z účastníků. Zůstal tak stranou přezkumné činnosti odvolacího soudu a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

28. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř., za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobci v odvolacím řízení vznikly náklady právního zastoupení v rozsahu dvou úkonů právní služby, a to za vyjádření k odvolání žalované ze dne 1. 10. 2024 se sazbou odměny 3 100 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) a § 7 bod 5. AT, ve znění účinném do 31. 12. 2024, a za účast u odvolacího jednání dne 28. 3. 2025 se sazbou odměny 2 660 Kč podle § 9a odst. 2 písm. a) a § 7 bod 5. AT, ve znění účinném od 1. 1. 2025; dále 1x režijní paušál 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT, ve znění účinném do 31. 12. 2024, a 1x režijní paušál 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT, ve znění účinném od 1. 1. 2025. Náklady žalobce tvoří i náklady cestovného za cestu dne 28. 3. 2025 z [adresa] a zpět v délce 186 km osobním automobilem tov. zn. [nazev], reg. zn. [SPZ], s průměrnou spotřebou nafty 5,2 l/l00 km, cenou pohonných hmot 34,70 Kč/l, sazbou základní náhrady 5,80 Kč/km. Celkem cestovné činí 1 414,40 Kč (§ 157 a § 158 zákona č. 262/2006 Sb., § 1 a § 4 vyhl. č. 475/2024 Sb.). Žalobci náleží rovněž náhrada za promeškaný čas cestou k jednání a zpět, a to za celkem 8 půlhodin po 150 Kč podle § 14 odst. 3 AT, ve znění účinném od 1. 1. 2025. Celkem náklady řízení před odvolacím soudem na straně žalobce činí 9 124,40 Kč (3 100 + 2 660 + 300 + 450 + 1 414,40 + 1 200).

29. Zaplacení náhrady nákladů odvolacího řízení uložil odvolací soud neúspěšné žalované ve lhůtě patnácti dnů od právní moci rozsudku (§ 211 a § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.), k rukám advokáta žalobce dle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř.