o zaplacení částky 196 200 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem vyhověl soud I. stupně žalobnímu návrhu a žalovanému uložil povinnost, aby žalobkyním zaplatil částku 196 200 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 196 200 Kč za období od 16. 6. 2015 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Současně uložil žalovanému povinnost, aby žalobkyním na náhradě nákladů řízení zaplatil částku 392 997,39 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyň (výrok II.). Dále soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit státu na náhradě nákladů řízení částku 4 170 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně proti žalovanému domáhaly zaplacení smluvní pokuty na základě smlouvy o dílo sjednané mezi účastníky dne 19. 10. 2011. Žalobkyně tvrdily, že žalovaný měl podle této smlouvy zhotovit pro žalobkyně rodinný dům v [adresa] pozemku parc. č. [číslo] v kat. území [adresa], a to v rozsahu cenové nabídky na základě rozpočtu ze dne 19. 10. 2011. Dílo bylo žalobkyním předáno dne 11. 10. 2013 a byla jim poskytnuta záruka v délce trvání 60 měsíců. Od samého počátku však dílo vykazovalo vady, které žalobkyně u žalovaného postupně uplatňovaly. V této souvislosti tvrdily, že jim podle čl. 9.3 citované smlouvy o dílo vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty za prodlení žalovaného při odstraňování již reklamovaných závad díla. V době rozhodnutí soudu I. stupně bylo rozhodným obdobím prodlení žalovaného za leden 2015 až březen 2016, přičemž žalobkyně po žalovaném požadovaly zaplacení smluvní pokuty za prodlení zhotovitele s odstraněním vad označených jako vada A) netěsnost kanálků ve sprchových koutech (zatékání do sprchových koutů), vada B) prasklé střešní tašky a ulámané růžky střešní krytiny a vada C) zatékání odkouření T – kotle (vady střechy v místě komína). Z důvodu prodlení žalovaného při odstraňování vad požadovaly žalobkyně po zhotoviteli smluvní pokutu ve výši 200 Kč za každý den prodlení u každé z výše specifikovaných vad díla.

3. Soud I. stupně ve věci samé rozhodoval opakovaně poté, kdy bylo jeho předchozí zamítavé rozhodnutí zrušeno usnesením Městského soudu v [adresa] ze dne 10. dubna 2024, č. j. [spisová značka]. Odvolací soud ve zrušujícím usnesení vytkl soudu I. stupně, že jeho závěry ohledně termínu sjednaného pro odstranění vad díla nemají oporu v provedeném dokazování, v důsledku čehož je považoval za nepřesvědčivé. Současně odvolací soud shledal, že přestože se v dané věci jedná v případě termínu k odstranění vad o dohodu sjednanou v rámci elektronické komunikace, splňuje podmínku písemnosti, nutnou pro dohodu na odstranění vad v nejkratším technicky možném termínu ve smyslu čl. 7.7 smlouvy o dílo ze dne 19. 10. 2011. Podle názoru odvolacího soudu je tak možné v dané věci (za splnění dalších podmínek) považovat dohodu o odstranění vad, sjednanou v rámci prostředků elektronické komunikace, za dohodu sjednanou písemně. Za přinejmenším předčasný, tedy nesprávný, tak odvolací soud považoval závěr soudu I. stupně, podle něhož mezi účastníky ke sjednání dohody o termínu k odstranění vad nedošlo. Skutková zjištění, která soud I. stupně ohledně této dohody činil, byla podle odvolacího soudu nedostatečná, když se soud I. stupně ani nezabýval námitkami účastníků. Podstatná byla též námitka žalovaného, který při ústním jednání dne 1. 9. 2022 do protokolu uvedl, že zpochybňuje pravost obsahu e-mailů, ve kterých měly být jednotlivé termíny dohodnuty.

4. Odvolací soud proto konstatoval, že ve věci jsou splněny odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. c), d) a e) o. s. ř, rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně prvostupňovému soudu uložil, aby se v dalším řízení zaměřil na doloženou elektronickou komunikaci účastníků (e-maily z období od 26. 2. 2015 do 29. 11. 2015). S ohledem na námitku žalovaného týkající se pravosti elektronické komunikace, měl soud I. stupně v dalším řízení nejprve poskytnout žalobkyním procesní poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. a vyzvat je k prokázání tvrzení o pravosti jimi předkládaných listinných důkazů (e-mailů). Současně byl prvostupňový soud zavázán právním názorem soudu odvolacího, podle něhož dohoda o termínu odstranění vad, sjednaná v rámci elektronické komunikace účastníků, má u jednotlivých vad náležitostí písemné dohody ve smyslu čl. 7.7 smlouvy o dílo (za předpokladu, že žalobkyně unesou důkazní břemeno o pravosti předložených listin).

5. Soud I. stupně se řídil instrukcí soudu odvolacího a v dalším řízení poskytl žalobkyním procesní poučení , aby doplnily svá dosavadní žalobní tvrzení a označily důkazy k prokázání pravosti předložené e-mailové komunikace. Na podkladě jejich důkazních návrhů pak soud I. stupně důkazní řízení doplnil podstatným obsahem spisu vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], sdělením společnosti [právnická osoba]., e-mailovou korespondencí mezi účastníky z období 30. 11. 2014- 29. 11. 2015, snímkem obrazovky webové stránky žalovaného, informací z webové stránky „[www]“ a v neposlední řadě úplným výpisem z obchodního rejstříku žalovaného ke dni 24. 7. 2024. Poté ve věci samé znovu rozhodl.

6. V napadeném rozsudku vyšel soud I. stupně ze zjištění, že mezi účastníky byla dne 19. 10. 2011 uzavřena smlouva o dílo, v rámci které se žalovaný zavázal zhotovit pro žalobkyně rodinný dům v [adresa], a to na pozemku p. č. [číslo] v kat. území [adresa], v rozsahu cenové nabídky na základě rozpočtu ze dne 19. 10. 2011. Dílo bylo žalobkyním předáno dne 11. 10. 2013 a žalovaným byla na toto dílo poskytnuta záruka v délce trvání 60 měsíců. Záruční doba byla sjednána v čl. 7.1 smlouvy s tím, že žalovaný byl povinen započít s odstraňováním vad předmětu plnění ve smyslu čl. 7.1 a 7.5 smlouvy do 30 dnů od uplatnění oprávněné reklamace objednavatelem a vady pak odstranit „v co nejkratším technicky možném termínu.“ Současně bylo sjednáno, že termín odstranění vad bude účastníky dohodnut písemnou formou (čl. 7.7 smlouvy). Při prodlení se sjednaným termínem odstranění reklamačních závad bylo účastníky dohodnuto, že žalovaný zaplatí žalobkyním smluvní pokutu ve výši 200 Kč denně za každou vadu (čl. 9.3 smlouvy).

7. Dále bylo soudem I. stupně ve věci zjištěno, že žalobkyně při převzetí díla nevytkly žalovanému žádné vady. K vytčení vad díla došlo až v průběhu záruční doby. Podle zjištění soudu I. stupně reklamovaly žalobkyně žalovanému Vadu A) již dne 17. 2. 2015 v 11:37. Žalovaný reklamaci přijal dne 26. 2. 2015 v 12:34. K dohodě o termínu reklamace Vady A) došlo v emailu ze dne 26. 2. 2015 v 18:45 tak, že oprava Vady A) proběhne 3. 3. 2015 v 9,30 hodin. Vada A) nebyla ke dni 17. 3. 2016 opravena. Žalobkyně dále reklamovaly Vadu B) již 30. 11. 2014, nicméně žalovaný navrhl odstranění vady B) až v emailu z 29. 11. 2015 v 12:01 tak, že oprava Vady B) proběhne 30. 11. 2015 v 13. hodin. Vada B) byla dne 30. 11. 2015 odstraněna. Žalobkyně nakonec reklamovaly Vadu C) dne 11. 3. 2015, dne 12. 3. 2015 vzal žalovaný tuto reklamaci na vědomí a dne 18. 3. 2015 v 16:24 byl dohodnut termín opravy Vady C) tak, že oprava Vady C) proběhne 23. 3. 2015 v 10 hodin. Žalovaný Vadu C) odstranil až dne 30. 11. 2015.

8. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně podle § 35 odst. 1.2, ve spojení s § 631 a § 645 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném do 31. 12. 2023 (dále jen občanský zákoník). V souladu s instrukcí soudu odvolacího se soud I. stupně v dalším řízení zaměřil na pravost doložené elektronické komunikace a zkoumal, zda se mohlo jednat o dohodu stran o termínu pro odstranění jednotlivých vad A) až C).

9. Soud I. stupně v této souvislosti podrobně rozebral smluvní ujednání obsažené v čl. 7.7 smlouvy o dílo, podle něhož se žalovaný jako zhotovitel zavázal započít s odstraňováním vad předmětu plnění do 30 dnů ode dne uplatnění oprávněné reklamace žalobkyněmi a vady odstranit v co nejkratším technicky možném termínu. Založenou e-mailovou komunikaci mezi žalobkyněmi a žalovaným pak soud I. stupně na základě dokazování posoudil jako pravou, tedy komunikaci pocházející od uvedených osob a nezměněnou, zachycující skutečně projevenou vůli účastníků řízení. Zdůraznil, že provozovatel e-mailové adresy používané žalobkyněmi ([e-mail]) zaslal soudu originální, nezměněné, soudem požadované e-maily, které byly odeslány a přijaty z adresy „[e-mail]“ z porovnání žalobkyněmi původně založených a provozovatelem předložených mailů, včetně jejich technických informací pak soud I. stupně dovodil, že text těchto e-mailů je identický. Soud I. stupně dále zjistil, že doménu „[www].cz“ zaregistroval její jednatel [jméno FO], který se rovněž sám v každém mailu podepisoval rovněž je třeba přihlédnout k tomu, že žalovaný na základě této e-mailové komunikace ohledně termínu vad se k žalobkyním opakovaně dostavoval a jinak též jednal, musel tedy být o obsahu e-mailů informován. Na podkladě provedených důkazů pak soud I. stupně učinil závěr o pravosti e-mailové komunikaci účastníků, doložené žalobkyněmi do soudního spisu dne 25. 4. 2022. Dohoda účastníků ohledně termínu odstranění vad v rámci elektronické komunikace tak podle soudu I. stupně splňovala podmínku písemnosti dle čl. 7.7 Smlouvy s ohledem § 35 odst. 2 obč. zák., kdy z vůle stran, které spolu po celou dobu komunikovaly emailovou cestou (kdy pravost těchto emailů byla soudem zjištěna) plyne preference operativního jednání prostřednictvím emailu, nikoliv listinnou písemnou formou, neboť účastníci o záležitostech týkajících se díla a jeho vad běžně komunikovali prostřednictvím emailů a žalobkyně jako spotřebitelky vstřícně reagovaly na návrhy termínů pro odstranění reklamovaných vad, které navrhoval jednatel žalovaného.

10. Ze všech těchto důvodů proto soud I. stupně uzavřel, že žalobkyním nárok na zaplacení smluvní pokuty dle článku 9. 3 Smlouvy vznikl. Smluvní pokuta byla platně sjednána nejen pro odstranění závad namítnutých při předání díla dle článku 10 odst. 10. 1, ale jednoznačně také pro další reklamované vady díla tak, jak je v dikci článku 9. 3 Smlouvy výslovně uvedeno. Z provedené emailové komunikace vyplynulo, že Vady A) - C) byly řádně reklamovány, u Vad A) a C) byla jejich reklamace žalovaným přijata a následně mezi účastníky došlo k dohodě o termínu odstranění Vad, kdy ve vztahu k Vadě A) byl sjednán termín 3. 3. 2015, u Vady C) termín 23. 3. 2015. Ohledně Vady B) žalovaný včas na reklamaci žalobkyň ze dne 30. 11. 2014 nereagoval, od 1. 12. 2014 tedy byl v prodlení s odstraněním Vady B), neboť reklamace byla oprávněná – žalovaný totiž stejnou reklamaci přijal v emailu ze dne 29. 11. 2015 a navrhl její odstranění na termín 30. 11. 2015, kdy k jejímu odstranění i došlo. Žalovaná tak byl v prodlení s odstraněním Vady A) k 17. 3. 2016 v délce 380 dní, s odstraněním Vady B) k 30. 11. 2015 v délce 365 dní a s odstraněním Vady C) k 1. 12. 2015 v délce 253 dní.

11. Soud I. stupně proto konstatoval, že smluvní pokuta, na kterou by žalobkyně měly právo, odpovídá součtu dnů v prodlení (999) a násobku denní smluvní pokuty ve výši 200 Kč, tj. částce 199 800 Kč. Protože však byl soud I. stupně vázán předmětem žalobního návrhu, který ke dni rozhodnutí aktuálně činil 196 200 Kč, uložil žalovanému povinnost k úhradě částky 196 200 Kč s příslušenstvím (výrok I. rozsudku).

12. Výrok ad II. o nákladech řízení odůvodnil soud I. stupně odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalobkyně byly ve věci zcela úspěšné, a proto jim náleží plná náhrada nákladů řízení v částce 392 997,39 Kč. Výši nákladů vypočetl soud I. stupně podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za řízení před soudy všech stupňů.

13. Výrok ad III. o nákladech státu odůvodnil soud I. stupně odkazem na ustanovení § 148 o. s. ř. s tím, že náklady řízení vynaložené státem nese žalovaný, který byl ve věci neúspěšný. Náklady státu se skládaly ze znalečného ve výši 4 170 Kč.

14. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dne 24. 9. 2024 včasné a přípustné odvolání, které ještě doplnil podáním ze dne 31. 10. 2024.[Anonymizováno]Odvolání žalovaného směřovalo proti všem výrokům napadeného rozhodnutí.

15. Žalovaný především namítl, že soud I. stupně své opakované rozhodnutí postavil na důkazech, které byly žalobkyněmi navrženy v rozporu se zásadou koncentrace řízení a poučení ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. Žalovaný ještě před předchozím rozhodnutím soudu I. stupně, jímž byla žaloba zamítnuta, rozporoval pravost důkazů označených žalobkyněmi (e-mailových zpráv). Na to konto soud I. stupně žalobkyně výslovně poučil o tom, že mají označit důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení. I přes takové explicitní poučení tak žalobkyně neučinily, a proto byla žaloba v celém rozsahu po právu zamítnuta. Teprve zásahem odvolacího soudu, který nezákonným způsobem prolomil koncentraci řízení, byl soud I. stupně nucen akceptovat nově navržené důkazy, kdy žalobkyně již řádně poučeny, označily další důkazy a soudu I. stupně poté nezbylo, než se řídit závazným právním názorem soudu odvolacího a žalobě vyhovět. Žalovaný v této souvislosti dovodil, že došlo k prolomení zásady koncentrace řízení.

16. Odvolatel současně namítl, že soud I. stupně nesprávně vyložil ujednání účastníků o termínu odstranění vad. I kdyby bylo prokázáno, že se účastníci dohodli na nějakém termínu, tak termíny, kterých se chytil odvolací soud, nelze považovat za ve smlouvě sjednané nejkratší technicky možné termíny. Nejkratší technicky možný termín byl a je vždy vázán na dodávku materiálu. Žalovaný je přesvědčen, že obecné soudy nejsou oprávněny vykládat vůli účastníků svévolně, respektive nejsou oprávněny ji jakkoliv dotvářet.

17. Ze všech těchto důvodů žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí znovu zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

18. Žalobkyně se ve vyjádření k odvolání žalovaného ztotožnily se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně. Dovodily, že soud I. stupně v dalším řízení postupoval v souladu se zákonem. Pokud s ohledem na odlišný právní názor týkající se smlouvy o dílo, vyslovený dovolacím a následně odvolacím soudem, žalobkyně doložily e-mailovou komunikaci k prokázání skutečností, že byly sjednány termíny pro odstranění jednotlivých vad písemně, nemohlo dojít k nezákonnému prolomení koncentrace řízení. Po poučení o změně právního názoru soudu totiž musí být účastníkovi dána možnost tvrdit nové skutečnosti a předložit k jejich prokázání i nové důkazy. Rozsudek soudu I. stupně proto označily za spravedlivý a navrhly, aby odvolání žalovaného bylo zamítnuto a žalobkyním přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.

19. Účastníci v dané věci souhlasili s tím, aby o odvolání žalovaného bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Odvolací soud proto postupoval podle § 214 odst. 3 o. s. ř. a o odvolání rozhodl, aniž by za tím účelem ústní jednání nařizoval. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 28. 3. 2025. Odvolací soud přezkoumal postupem podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo. Poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

20. Žalovaný v odvolání uplatnil především odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř., když namítl, že soud I. stupně postavil své rozhodnutí na důkazech, které byly žalobkyněmi navrženy v rozporu se zásadou koncentrace řízení (e-mailová korespondence). Mimo jiné dovodil, že zásahem odvolacího soudu, který předchozí rozhodnutí soudu I. stupně zrušil, došlo k prolomení koncentrace řízení a soud I. stupně tak byl nucen v dalším řízení akceptovat žalobkyněmi nově navržené důkazy.

21. Odvolacím důvodem podle § 205 odst. 2 písm. c) o.s.ř. jsou všechny vady řízení s výjimkou těch, které jsou uvedeny v § 205 odst. 2 písm. a) nebo písm. b) o.s.ř. Uplatní se bez ohledu na to, zda se týkají postupu soudu I. stupně při dokazování, posuzování procesních otázek v průběhu řízení, poučování účastníků či dalších nedostatků v činnosti soudu I. stupně, ke kterým došlo v průběhu řízení anebo v souvislosti s rozhodováním soudu. Porušení procesněprávních předpisů představuje vadu řízení jen tehdy, nebylo-li výsledkem právního posouzení určité procesní otázky v rozhodnutí soudu, neboť se projevilo toliko činností nebo opominutím při provádění jednotlivých úkonů soudu. Uvedené, tzv. jiné vady řízení, nejsou způsobilým odvolacím důvodem ve smyslu § 205 odst. 2 písm. c) o.s.ř. bez dalšího, ale jen tehdy, jestliže mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

22. Soud I. stupně se v dalším řízení žádného procesního pochybení nedopustil. Naopak, řídil se pokynem odvolacího soudu, když žalobkyním poskytl poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o nutnosti prokázat tvrzení o pravosti předkládaných e-mailů. Vyšel tak ze správného předpokladu, že v případě pravosti předložené elektronické komunikace tíží důkazní břemeno žalobkyně. Žalobkyně na podkladě této výzvy soudu I. stupně doložily důkazy s technickými údaji o prokázání pravosti elektronické komunikace účastníků. Jako neopodstatněnou hodnotí odvolací soud námitku žalovaného, že se v důsledku tohoto postupu jednalo o porušení zásady koncentrace řízení.

23. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že žalobkyně důkaz elektronickou komunikací mezi účastníky označily a do spisu založily již dne 25. 4. 2022, tedy ještě před vyhlášením předchozího zamítavého rozhodnutí soudu I. stupně (rozsudek ze dne 25. 7. 2023). Soud I. stupně tyto důkazy tehdy provedl, učinil z nich však jen dílčí a předčasný, tedy nesprávný skutkový závěr, podle něhož se nejedná o lhůtu pro odstranění vad, nýbrž pouze o jakýsi „časový harmonogram prací.“ Tento závěr neměl oporu v provedeném dokazování a vedl také k zrušení předchozího rozsudku. Dalším důvodem byla (mimo jiné) skutečnost, že soud I. stupně činil ohledně elektronické komunikace mezi účastníky pouze dílčí skutková zjištění a nezabýval se námitkou, kterou žalovaný zpochybnil její pravost. Všechny tyto nedostatky soud I. stupně v dalším řízení, které předcházelo vydání napadeného rozsudku, napravil procesně korektním způsobem. Z výše uvedeného je zřejmé, že se v případě (žalobkyněmi) označeného důkazu elektronickou komunikací účastníků za období 26. 2. 2015 – 29. 11. 2015 nejednalo o nepřípustné novoty ve smyslu ustanovení § 205a o. s. ř. Odvolací soud proto shledal, že odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. není ve věci dán.

24. Žalovaný v odvolání dále uplatnil odvolací důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř., když namítl, že soud I. stupně - jednajíc pod závazným právním názorem soudu odvolacího- nesprávně vyložil skutková zjištění, která sám činil a poté dospěl i k nesprávnému závěru právnímu. Odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. míří na pochybení ve zjištění skutkového stavu věci, které spočívá v tom, že skutkové zjištění, jež bylo podkladem pro rozhodnutí soudu, není správné. Musí tedy jít o takové skutkové zjištění, na jehož základě soud věc posoudil po stránce právní a které je nesprávné v tom smyslu, že nemá oporu v provedeném dokazování. Mezi vadami skutkového zjištění a vadami právního posouzení je úzká vzájemná souvislost. Právní posouzení je nesprávné ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. tehdy, jestliže soud na správně zjištěný skutkový stav aplikuje nesprávnou právní normu, případně aplikuje správnou právní normu, ale nesprávně ji vyloží či neaplikuje adekvátní právní normu.

25. V dané věci učinil soud I. stupně správná skutková zjištění, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje. Mezi účastníky byla dne 19. 10. 2011 sjednána smlouva o dílo, která obsahovala záruku na žalovaným prováděné dílo. Dílo bylo žalobkyním předáno dne 11. 10. 2013 a v souladu se smlouvou na něj byla poskytnuta záruka v délce trvání 60 měsíců. Při převzetí díla žalobkyně žalovanému žádné vady díla nevytýkaly. K vytčení vad došlo až v záruční době, kdy žalobkyně zhotoviteli postupně vytkly 3 okruhy vad (vady označené jako A, B a C).

26. V řízení bylo dále spolehlivě zjištěno, že žalobkyně uplatnily právo na odstranění vad A - C u žalovaného dne 30. 11. 2014, respektive dne 11. 3. 2015, tedy v otevřené lhůtě 60 měsíců od převzetí díla. Vadu A (netěsnost kanálků ve sprchových koutech) reklamovaly žalobkyně dne 17. 2. 2015 v 11 hodin 37 minut. Žalovaný reklamaci přijal dne 26. 2. 2015 ve 12 hodin 34 minut. A téhož dne bylo v rámci emailové komunikace dohodnuto, že oprava vady A) proběhne dne 3. 3. 2015 v 9 hodin 30 minut. V rozporu s tím nebyla vada odstraněna ani ke dni 17. 3. 2016. Dále bylo zjištěno, že vadu B (prasklé střešní tašky a ulámané rohy střešní krytiny) reklamovaly žalobkyně již dne 30. 11. 2014. Žalovaný navrhl odstranění této vady v elektronické komunikaci ze dne 29. 11. 2015 tak, že oprava proběhne 30. 11. 2015. Uvedeného dne byla vada též odstraněna. Pokud se jedná o vadu C (vady střechy – zatékání v místě komína), bylo zjištěno, že ji žalobkyně reklamovaly dne 11. 3. 2015. Žalovaný vzal tuto reklamaci na vědomí dne 12. 3. 2015. Elektronickou komunikací ze dne 18. 3. 2015 pak byl dohodnut termín této opravy na den 23. 3. 2015. Vada však byla odstraněna až 30. 11. 2015.

27. Výše popsaný skutkový děj zjistil soud I. stupně správně a na jeho podkladě formuloval též správný skutkový závěr. Odvolací důvod podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. proto není v přezkoumávané věci založen.

28. Soud I. stupně spornou věc zcela správně posoudil i po stránce právní. Smlouva o dílo byla mezi účastníky sjednána dne 19. 10. 2011, dílo bylo žalobkyním předáno dne 11. 10. 2013. Právní vztahy mezi účastníky vzniklé se tedy řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném do 31. 12. 2013 (dále jen občanský zákoník).

29. Smlouva o dílo byla v občanském zákoníku upravena v ustanovení § 631 a násl. Podle § 645 odst. 1 občanského zákoníku odpovídá zhotovitel za vady, který má věc na zakázku zhotovená při převzetí objednatelem, jakož i za vady, které se vyskytnou po převzetí věci v záruční době. Stejně odpovídá za to, že věc má vlastnosti objednatelem při zakázce vymíněné.

30. Ve smlouvě o dílo ze dne 19. 10. 2011 si smluvní strany výslovně sjednaly odpovědnost za vady díla v čl. 7 smlouvy. Podle čl. 7.1 smlouvy se základní záruční lhůta sjednává v délce 60 měsíců ode dne podepsání zápisu o předání a převzetí díla mezi zhotovitelem a objednatelem bez vad a nedodělků. V čl. 7. 5 se smluvní strany dohodly pro případ vzniklých vad díla, že v průběhu záruční doby má objednatel právo požadovat a zhotovitel povinnost bezplatně odstranit oprávněně a řádně reklamované vady. Termín odstranění a případné penále za nedodržení termínu odstranění vad bude sepsán při potvrzení reklamované části samostatným zápisem a odsouhlasen oběma smluvními stranami. Podle čl. 7.6 smlouvy se objednatel zavazuje, že případnou reklamaci díla uplatní bez zbytečného odkladu po zjištění vady písemnou formou do ruky oprávněného zástupce zhotovitele. Podle čl. 7.7 se zhotovitel zavazuje započít s odstraněním vad předmětu plnění ve smyslu čl. 7, odstavců 7 .1, 7. 5 této smlouvy a na základě odstavce 7. 6 smlouvy do 30 dnů od uplatnění oprávněné reklamace objednatelem a vady odstranit v co nejkratším technicky možném termínu. Termín odstranění vad bude dohodnut písemnou formou.

31. Dovolací soud v této věci již závazně vyložil rozsudkem ze dne 9. 12. 2021, č.j. [spisová značka], že z jazykového vyjádření čl. 7.7, 9.3 a 10.1 smlouvy o dílo ze dne 19. 10. 2011 vyplývá, že smluvní pokuta v tomto případě zajišťovala: 1) splnění závazku žalovaného odstranit do 14 dnů či v jiné sjednané lhůtě vady a nedodělky stavby nebránící užívání, které žalobkyně vytkly při předání a převzetí díla a 2) splnění závazku žalovaného odstranit v nejkratším technicky možném termínu, který si smluvní strany písemně dohodnout, vady stavby reklamované žalobkyněmi v záruční době po převzetí díla, tj. závady A), B) a C).

32. Jak rozebráno výše, předmětem tohoto řízení zůstaly již jen vady označené jako A), B), C), které byly žalovanému vytčeny v záruční době po převzetí díla. Nárok na smluvní pokutu podle čl. 9.3 smlouvy o dílo je tedy vázán na sjednaný termín odstranění reklamačních závad podle čl. 7 .7 téže smlouvy. Elektronickou komunikací mezi účastníky, která byla do spisu založena již dne 25. 4. 2022, bylo v řízení spolehlivě prokázáno, že v případě všech tří závad došlo mezi účastníky k dohodě o termínu jejich odstranění. Přestože se jednalo o dohodu stran v rámci elektronické komunikace, splňovala podmínku písemnosti, nutnou pro dohodu na odstranění vady v nejkratším technicky možném termínu ve smyslu ustanovení čl. 7 .7 smlouvy o dílo. Tuto dohodu je možno považovat za dohodu sjednanou písemně, protože bylo prokázáno, že žalobkyně coby objednateky běžně komunikovaly se zhotovitelem díla (žalovaným) elektronicky a termíny oprav, které navrhoval provést jednatel žalovaného a objednatelky vždy dalším e-mailem odsouhlasily, mohly žalobkyně při zvážení okolností, které jim byly v rozhodné době a v jejich postavení spotřebitele zřejmé, považovat za písemně dohodnuté termíny pro odstranění jednotlivých jimi vytčených vad díla v nejkratším možném termínu. V tomto případě je třeba zohlednit i tu skutečnost, že žalobkyně v právním vztahu se žalovaným vystupovaly jako spotřebitelky ve smyslu § 52 odst. 3 obč. zákoníku a naproti tomu žalovaný zde vystupoval jako podnikatel ve smyslu § 52 odst. 2 téhož zákona. Podle § 55 odst. 3 obč. zákoníku v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivější.

33. Soud I. stupně tedy v dané věci správně uzavřel, že mezi účastníky došlo k písemné dohodě ohledně termínu odstranění všech zbylých vad díla. Správně též vypočetl délku prodlení, od které se odvíjí smluvní pokuta podle čl. 9.3 smlouvy. Ujednání o smluvní pokutě splňuje náležitosti ustanovení § 544 občanského zákoníku. Tato smluvní pokuta byla mezi účastníky sjednána ve výši 200 Kč denně (za každou vytčenou vadu). V případě vady A) byl žalovaný v prodlení po dobu 380 dní, v případě vady B) po dobu 365 dní a v případě vady C) po dobu 253 dní. Celkem tedy 999 dnů, smluvní pokuta tedy činí 199 800 Kč (999 × 200). Předmětem řízení před soudem I. stupně však zůstala pouze částka 196 200 Kč. Za této situace soud I. stupně správně konstatoval, že je vázán žalobním návrhem a žalobě vyhověl co do částky 196.200 Kč s příslušenstvím.

34. Z výše uvedeného plyne, že soud I. stupně věc po právní stránce posoudil zcela správně. Odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. proto nebyl založen. Na základě těchto skutečností postupoval odvolací soud podle ustanovení § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně potvrdil ve výroku I. jako věcně správný. Jako věcně správný byl rozsudek potvrzen rovněž v závislém výroku III., neboť jeho znění bylo v souladu s ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř.

35. Odlišná situace nastala v případě rozhodnutí soudu I. stupně o nákladech řízení mezi účastníky. Soud I. sice v napadeném rozhodnutí správně vypočetl částku plné náhrady nákladů řízení, která by žalobkyním náležela v případě plného procesního úspěchu, při vypořádání nákladů však přehlédl, že žalobkyně dosáhly pouze částečného procesního úspěchu. Z obsahu spisu se podává, že předmětem řízení byla původně částka 287 470 Kč s příslušenstvím. Usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 23. 5. 2022, č. j. [spisová značka], bylo na základě částečného zpětvzetí žaloby řízení zastaveno co do částky 79 200 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tento procesní úkon učinily dne 25. 4. 2022 na základě právního názoru dovolacího soudu. V uvedeném rozsahu se tak jednalo o procesní neúspěch žalobkyň. Již před tím bylo řízení ve věci částečně zastaveno co do částky 12 070 Kč s příslušenstvím, a to rozsudkem Městského soudu v [adresa] ze dne 22. 5. 2019, č. j. [spisová značka]. K částečnému zastavení řízení (a zrušení prvostupňového rozhodnutí) přistoupil odvolací soud na základě zpětvzetí žalobního návrhu při odvolacím jednání dne 15. 5. 2019. V tomto rozsahu pak nebyl rozsudek Městského soudu v [adresa] ze dne 22. 5. 2019 napaden ani dovoláním. Předmětem dalšího řízení před soudem I. stupně i soudem odvolacím (po částečném zrušení rozsudku odvolacího i prvostupňového soudu) tak zůstala pouze částka 196 200 Kč s příslušenstvím, která byla konečným rozhodnutím soudu I. stupně žalobkyním též přiznána. Pouze v rozsahu této částky je proto možno hovořit o procesním úspěchu žalující strany.

36. Při vypořádání nákladů řízení mezi účastníky je tedy třeba v konečném rozhodnutí vycházet ze zásady, upravené v ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Podle této zásady se určuje poměr úspěchu obou účastníků ve věci tak, že se od úspěchu účastníka (jedné strany) odečte její neúspěch, tj. míru úspěchu druhé strany. Za situace, kdy bylo předmětem řízení původně 287 470 Kč s přísl., přičemž žalobkyním bylo konečným rozhodnutím přiznáno pouze 196 200 Kč s přísl., činí procesní úspěch žalobkyň 68 %. V rozsahu 32 % původně žalované částky (91 270 Kč) je třeba spatřovat procesní úspěch žalovaného. Žalobkyním proto za řízení před soudy všech stupňů náleží náhrada nákladů v rozsahu 36 % jimi účelně vynaložených nákladů (68 - 32 = 36).

37. Jak vysvětleno výše, částku odpovídající plné náhradě nákladů řízení podle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, vypočetl soud I. stupně správně. Rovněž přehledně vysvětlil, proč některé úkony právní služby poskytnuté zástupkyní žalobkyň považoval za neúčelně vynaložené. V případě plného procesního úspěchu by tedy žalobkyním na nákladech řízení náležela částka 392 997,39 Kč. Žalobkyně však dosáhly jen procesního úspěchu v rozsahu 68 %. Po odečtení procesního úspěchu žalovaného (32 %) jim proto správně náleží 36 % z této částky, což činí 141 479 Kč.

38. Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a napadený rozsudek v nákladovém výroku II. změnil jen tak, že výše náhrady nákladů řízení, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyním, činí 141 479 Kč, jinak rozsudek i v tomto výroku potvrdil jako věcně správný podle § 219 o. s. ř.

39. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byly v odvolacím řízení plně úspěšné. Náklady řízení na straně žalobkyň, které byly zastoupeny advokátem, jsou tvořeny jedním úkonem právní služby z puncta 196 200 Kč podle § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 8 980 Kč, náhradou hotových výdajů podle § 13 odst. 4 téhož předpisu ve výši 300 Kč a dále 21 % DPH v částce 1 948,80 Kč. Celkem 11 228,80 Kč. Po zaokrouhlení na celé koruny dosáhla náhrada nákladů odvolacího řízení na straně žalobkyň částky 11 229 Kč. Náhrada za daň z přidané hodnoty je součástí nákladů řízení podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. Náklady řízení jsou splatné k rukám advokátky žalobkyň podle § 149 odst. 1 o. s. ř.