o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 23 C 90/2021-21,

1. Napadeným rozsudkem vyhověl soud I. stupně žalobnímu návrhu a žalovanému uložil povinnost, aby žalobci zaplatil částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Současně uložil žalovanému povinnost, aby žalobci na nákladech řízení zaplatil částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.). Soud I. stupně takto rozhodl o návrhu, kterým se žalobce proti žalovanému domáhal zaplacení regresního nároku zdravotní pojišťovny podle ustanovení § 55 odst. 1 zák. č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, a to na náhradu nákladů za léčení újmy na zdraví, kterou pojištěnci žalobce způsobil zaviněným protiprávním jednáním pojištěnec žalovaného.

2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že dne [datum] došlo v [obec a číslo] v ulici pod náměstím k dopravní nehodě, kterou zavinil pojištěnec žalovaného [jméno] [příjmení], který řídil vozidlo tov. zn. Subaru Legacy, RZ 2 AK [číslo]. Uvedené vozidlo bylo pro případ odpovědnosti způsobené za škodu provozem motorového vozidla pojištěno u [právnická osoba] (žalovaný). Podle zjištění soudu I. stupně nerespektoval [jméno] [příjmení] při jízdě ve směru od ulice Na Hlinách k ulici [ulice] na křižovatce ulic [ulice] a [ulice] dopravní značku„ dej přednost v jízdě“ a najel do křižovatky, kde se střetl s motocyklem tov. zn. Kawasaki, RZ 4 L [číslo], který řídil poškozený [jméno] [jméno]. Při dopravní nehodě utrpěl [jméno] [jméno] těžká zranění – rozlomení spony stydké, zlomeninu zesílené části kosti křížové vpravo, poškození stehenního nervu vpravo v třísle, zlomeninu základních částí článku palce levé i pravé ruky a byl převezen do ÚVN v [obec], kde byl následně hospitalizován. V trestním řízení byl viníkem dopravní nehody shledán [jméno] [příjmení], který se k činu doznal a ve výpovědi uvedl, že poškozeného motocyklistu přehlédl. Poté poškozenému dobrovolně zaplatil částku ve výši [částka] nad rámec pojistného plnění, vyplaceného žalobcem, u něhož měl poškozený [jméno] [jméno] sjednánu pojistku pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla.

3. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně dle § 2932 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014, ve spojení s § 6 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Nejprve se zabýval otázkou zavinění dopravní nehody, přičemž vyšel ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] a rovněž z trestního spisu, vedeného v trestní věci proti [jméno] [příjmení]. Z výsledku analýzy nehodového děje vyplynulo, že vozidlo Subaru, které řídil [jméno] [příjmení], vyjíždělo z ulice [ulice], když odbočovalo na křižovatce vlevo do ulice [ulice]. Při tomto manévru se pohybovalo rychlostí [číslo] km/h. V té době stála v ulici [ulice] z pohledu řidiče vozidla Subaru vlevo kolona vozidel, přičemž [jméno] [příjmení] při své výpovědi uvedl, že provedl při vjezdu do křižovatky kontrolu možného pohybu vozidel na přilehlém nevyvýšeném tramvajovém pásu. Vozidlo Subaru minulo dle znalce jízdní pruh, ve kterém stála kolona vozidel a v čase 1,5 až 2,4 sekundy před střetem započalo najíždět na tramvajový pás, kdy následně po ujetí 3,5 metru se střetlo s motocyklem Kawasaki, který řídil [jméno] [jméno]. Příčinu dopravní nehody spatřoval znalec v náhlém vjetí vozidla Subaru do koridoru pohybu motocyklu, přičemž hodnotil i konání řidiče motocyklu, především jeho způsob předjíždění stojící kolony vozidel po tramvajovém pásu. Řidič motocyklu dle znalce před střetem nebrzdil. Znalec vyšel z předpokladu, že řidič motocyklu mohl registrovat vozidlo na vzdálenost 15 až 17 m před místem střetu, při reakční době 1 sekunda s předpokladem maximálně bezpečného brzdného zpomalení motocyklu 5 minut za sekundu, by byl řidič motocyklu schopen zastavit stroj před místem střetu pouze tehdy, pokud by jel rychlostí do 28 km/h. Dle znaleckého závěru se ovšem řidič motocyklu ([jméno] Beneš) v okamžiku střetu pohyboval rychlostí [číslo] km/h, motocykl tak nestihl bezpečně zabrzdit.

4. Soud I. stupně v této souvislosti shledal, že poškozený tím, že nepřizpůsobil rychlost konkrétní vzniklé dopravní situaci, částečně spoluzavinil vznik újmy vlastním jednáním, toto jednání však soud I. stupně nepovažoval za nijak zásadní, když za převažující a podstatnou příčinu dopravní nehody shledal skutečnost, že řidič vozidla Subaru nedal řidiči vozidla Kawasaki zákonnou přednost v jízdě, přestože se řidič motocyklu pohyboval po hlavní silnici. Poukázal přitom i na okolnost, že podle znaleckého závěru lze o spoluzavinění poškozeného hovořit v minimální míře. Pokud jde o jízdní manévr řidiče motocyklu, který se pohyboval po nevyvýšeném tramvajovém pásu a objížděl stojící vozidla, jednalo se dle závěru soudu I. stupně o právem aprobované objíždění stojících vozidel, navíc v rychlosti mezní či nepřevyšující nejvyšší povolenou rychlost v daném místě.

5. S tímto podstatným odůvodněním soud I. stupně uzavřel, že poškozený [příjmení]. [jméno] dopravní nehodu z převážně části nezavinil. Jelikož sám žalobce vzal před podáním žaloby v potaz i dílčí spoluzavinění poškozeného a v žalobě požadoval zaplacení pouze částky v rozsahu 85 % z částky vynaložené na náklady léčení poškozeného, soud I. stupně návrhu v celém rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost, aby žalobci zaplatil částku [částka] s příslušenstvím. V této souvislosti, vysvětlil, že celkové náklady léčení poškozeného dosáhly částky [částka] 85 % z této částky činí [částka], přičemž žalovaný již dobrovolně zaplatil 30 % z celkového nároku ([částka]). Jelikož však žalobci náleželo 85 % z vynaložených nákladů ([částka]), zbývá dle závěru soudu I. stupně doplatit [částka] (255 775 - 90 274 = [částka]).

6. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud I. stupně odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalobce byl ve věci plně úspěšný. Výši nákladů na straně žalobce soud I. stupně vypočetl podle § 151 odst. 1 a 3 o. s. ř., ve spojení se vyhláškou č. 254/2015 Sb., na [částka], když žalobce byl zastoupen pověřeným zaměstnancem.

7. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dne [datum] včasné odvolání, které k výzvě soudu I. stupně ještě doplnil podáním ze dne [datum]. Odvolání žalovaného směřovalo proti oběma výrokům napadeného rozhodnutí. Podle obsahu namítl odvolatel zejména nesprávná skutková zjištění soudu I. stupně a nesprávné právní posouzení věci.

8. Žalovaný setrval na svém původním stanovisku, podle něhož řidič [jméno] [příjmení], jehož vozidlo bylo u žalovaného pojištěno, není hlavním viníkem dopravní nehody. Poukázal přitom na okolnost, že podle PČR porušil řidič motocyklu [jméno] [jméno] svým chováním ustanovení § 4 písm. c) a § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Podle názoru žalované měl soud I. stupně přihlédnout k tomu, že [jméno] [jméno] řídil svůj motocykl v rozporu s předpisy, když předjížděl na tramvajovém pásu přes podélnou souvislou čáru kolonu stojících vozidel. Motocyklista měl a mohl dbát zvýšené opatrnosti, neboť jde o velmi frekventované místo. Poškozený tak měl při jízdě přizpůsobit rychlost tak, aby mohl v případě ohrožení zabrzdit. Těmito okolnostmi se soud I. stupně podle názoru žalovaného nezabýval vůbec či zabýval nedostatečně.

9. S tímto podstatným odůvodněním žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne a žalovanému přizná právo na náklady řízení před soudy obou stupňů.

10. Žalobce se ve vyjádření k odvolání žalovaného ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně. Poukázal na okolnost, řidič vozidla [příjmení] [jméno] [příjmení] při výpovědi výslovně uvedl, že motocyklistu přehlédl a vjel mu proto do jízdní dráhy. Poškozenému [jméno] [jméno] navíc jako snahu o reparaci dobrovolně zaplatil částku [částka] na újmě na zdraví, a to nad rámec částky, která byla vyplacena skrze pojistné plnění. Podle názoru žalobce mohl poškozený najet a pokračovat v jízdě po nevyvýšeném tramvajovém pásu, a to nehledě na to, zda stojící vozidla předjížděl či objížděl (§ 13 odst. 2 zák. č. 361/2000 Sb.). Pokud jde o údajné překročení povolené rychlosti ze strany řidiče motocyklu, žalobce uvedl, že dle technických zjištění znalce rychlost motocyklisty neměla vliv na dopravní nehodu, navíc se jeho rychlost pohybovala kolem horního limitu rychlosti v obci povolené.

11. Ze všech těchto důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil jako věcně správné a žalobci přiznal též náhradu nákladů řízení před soudem odvolacím.

12. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost rozsudku soudu I. stupně, včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo. Postupem podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval listinný důkaz rozhodnutím PČR ze dne [datum], kterým byla věc [jméno] [jméno] podle § 159a odst. 1 písm. a) trestního řádu odevzdána správnímu orgánu k projednání přestupku. Poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

13. Z obsahu odvolání žalovaného se podává, že odvolatel tímto opravným prostředkem uplatnil zejména odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. když namítl, že soud I. stupně ve věci učinil nesprávná skutková zjištění a zároveň, že ji nesprávně posoudil po stránce právní.

14. Odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. míří na pochybení soudu ve zjištění skutkového stavu věci, které spočívá v tom, že skutkové zjištění, jež bylo podkladem pro rozhodnutí soudu, je nesprávné. Musí jít o takové skutkové zjištění, na jehož základě soud věc posoudil po stránce právní a které je nesprávné v tom smyslu, že nemá oporu v provedeném dokazování. Mezi vadami skutkového zjištění a vadami právního posouzení je úzká vzájemná souvislost. Právní posouzení je nesprávné ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., jestliže soud na správně zjištěný skutkový stav aplikuje nesprávnou právní normu, případně aplikuje správnou právní normu, ale nesprávně ji vyloží, či neaplikuje adekvátní právní normu.

15. V dané věci učinil soud I. stupně správná skutková zjištění, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje. Dne [datum] došlo na křižovatce ulic [ulice] a [ulice] v [obec a číslo] k dopravní nehodě, kterou zavinil řidič motorového vozidla tov. zn. Subaru, [registrační značka], pojištěný u žalovaného pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla. [jméno] [příjmení] najel dle šetření policie do křižovatky, kde měl dát přednost jízdě, přičemž se střetl s motocyklem tov. zn. Kawasaki, RZ 4 L [číslo], který řídil poškozený [jméno] [jméno]. Poškozený přitom utrpěl těžká zranění, která si vyžádala jeho dlouhodobou hospitalizaci. Na nákladech léčby poškozeného vynaložil žalobce částku [částka]. Při formulaci skutkového závěru vycházel soud I. stupně rovněž ze skutkového zjištění, podle něhož se poškozený v okamžiku střetu pohyboval po nevyvýšeném tramvajovém pásu, neboť objížděl stojící vozidla. Soud I. stupně správně přihlédl rovněž ke zjištění, že se řidič motocyklu v okamžiku střetu pohyboval povolenou rychlostí (případně rychlostí jen mírně překračující rychlost povolenou).

16. Skutková zjištění soudu I. stupně tedy byla správná a měla též oporu v provedeném dokazování. Odvolací důvod podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. proto nebyl dán.

17. Soud I. stupně věc zcela správně posoudil i po stránce právní. K dopravní nehodě došlo dne [datum]. Právní vztahy mezi účastníky vzniklé je proto třeba posuzovat již podle § 2932 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014. V dané věci šlo o střet dvou řidičů motorových vozidel v provozu, a proto mají být jejich provozovatelé vypořádáni podle své účasti na způsobení vzniklé škody. V souladu s tímto pravidlem ostatně žalobce již při formulaci žalobního návrhu promítl spoluzavinění svého pojištěnce na nehodě, když po žalovaném požadoval zaplacení pouze 85 % uhrazených léčebných nákladů. Předmětem sporu před soudem zůstala míra spoluzavinění poškozeného na výše popsané dopravní nehodě. S ohledem na okolnost, že se jednalo o pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla, aplikoval soud I. stupně ve věci zcela správně ustanovení § 9 odst. 1, ve spojení s § 6 odst. 4 zák. č. 168/1999 Sb. a správně též dovodil, že žalobce má právo požadovat poskytnutí pojistného plnění na náhradu nákladů léčby svého pojištěnce přímo po pojišťovně viníka dopravní nehody, tedy po žalovaném.

18. Pokud jde o míru spoluzavinění poškozeného na dopravní nehodě, ztotožnil se odvolací soud se závěrem soudu I. stupně, podle něhož tato míra nepřekročila žalobcem v návrhu vypočtených 15 % Odvolací soud v této souvislosti odkazuje na ustálené závěry judikatorní praxe, podle níž je za střet vozidel zásadně vinen ten řidič, který jí při jízdě nerespektoval přednost v jízdě (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR publikované pod sp. zn. 25 Cd 553/2014 či rozhodnutí NS v trestní věci, publikované pod sp. zn. [spisová značka]). V dané věci bylo nepochybně zjištěno, že to byl právě pojištěnec žalovaného a řidič motorového vozidla [jméno] [příjmení], který dopravní nehodu zavinil, když při vyjíždění z vedlejší ulice na ulici hlavní nerespektoval dopravní značku„ dej přednost jízdě“ a při najetí do křižovatky ulic [ulice] a [ulice] v [obec a číslo] se střetl s motocyklem poškozeného [jméno] [příjmení] [jméno] zavinění řidiče [jméno] [příjmení] nebylo pochyb, ostatně jmenovaný řidič automobilu se k činu sám doznal a dne [datum] uzavřel s poškozeným dohodu o finančním vyrovnání, na základě které poškozenému vyplatil částku [částka] na zmírnění následků dopravní nehody nad rámec pojistného plnění. V důsledku této dohody bylo následně trestní stíhání [jméno] [příjmení] dne [datum] podmíněně zastaveno státním zástupcem podle § 307 tr. řádu.

19. Jako neopodstatněnou hodnotí odvolací soud též námitku žalovaného, podle které by se spoluzavinění poškozeného mělo pohybovat v míře vyšší než 15 % z toho důvodu, že se poškozený v okamžiku střetu pohyboval na vyznačeném tramvajovém pásu. Při hodnocení této skutečnosti je třeba přihlédnout ke zjištění, že se jednalo o tramvajový pás vyznačený v úrovni vozovky, na který smí vozidlo při objíždění v podélném směru vjet na základě § 13 odst. 2 věta prvá zákona č. 361/2000 Sb. o silničním provozu. Jedná se tedy o manévr, který je právním předpisem za určitých podmínek dovolený. O nízké míře protiprávnosti jednání poškozeného ostatně svědčí též zjištění, podle něhož byla věc [jméno] [jméno] policejním orgánem odevzdána správnímu orgánu k projednání (případného) přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu Magistrátu hlavního města Prahy, jak zjištěno z rozhodnutí komisaře Policie ČR ze dne [datum]. Podle přesvědčení odvolacího soudu nelze poškozenému v dané věci přičítat k tíži ani vyšší rychlost, neboť tato se dle znaleckého závěru pohybovala na horní hranici rychlosti, která je v obci povolena.

20. Z výše uvedeného plyne, že právní posouzení věci ze strany soudu I. stupně bylo zcela správné. Odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. proto nebyl založen.

21. Na základě těchto skutečností postupoval odvolací soud podle ustanovení § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný, včetně věcně správného výroku o náhradě nákladů řízení, jehož znění bylo v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., za použití § 151 odst. 3 o. s. ř.

22. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., za použití § 151 odst. 3 o. s. ř., neboť procesně úspěšný žalobce byl v řízení před odvolacím soudem zastoupen pověřeným zaměstnancem. Za dva úkony (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání) mu proto dle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. náleží paušální náhrada za dva úkony po [částka], celkem [částka].