pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 5 C 336/2017-221,

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] (výrok I.), zastavil řízení do částky [částka] a částky [částka] (výrok II.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku [částka] k rukám JUDr. [jméno] [příjmení] [příjmení], advokátky, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně po žalovaném v konečném znění domáhala náhrady škody ve výši [částka] (původně žalobkyně požadovala zaplacení částky [částka], následně vzala žalobu částečně zpět co do zaplacení částky [částka] a zároveň žalobu rozšířila o částku [částka] a následně vzala opět žalobu částečně zpět co do zaplacení částky [částka]), která jí vznikla v souvislosti s podáním insolvenčního návrhu věřitelem žalobkyně společností [právnická osoba] za aktivní účasti žalovaného. Žalobkyně uvedla, že se jí nedostalo finančního plnění ze tří smluv o půjčce, které uzavřela se žalovaným, tato plnění byla poskytnuta známému žalovaného, Ing. [jméno] [příjmení] Tito měli na žalobkyni podpisy připravených smluv vylákat pod záminkou pouhého ručení pro případ, že by pan [příjmení] nebyl schopen půjčky žalovanému řádně splácet.

3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně uzavřela se žalovaným tři smlouvy o půjčce, a to dne [datum], jejímž předmětem bylo plnění ve výši [částka], což bylo potvrzeno notářským zápisem NZ 35/ 2009, N 40/2009 z téhož dne, dále dne [datum] na částku [částka], což bylo potvrzeno notářským zápisem NZ 96/ 2009, N 110/2009 z téhož dne, a dne [datum] na částku [částka], což bylo potvrzeno notářským zápisem NZ 243/ 2010, N 288/2010 z téhož dne. Plnění ze smluv o půjčce ze dne [datum] ze dne [datum] bylo zajištěno zástavním právem zřízeným zástavními smlouvami ze dne [datum] ze dne [datum] na nemovitostech žalobkyně zapsaných na [list vlastnictví] pro katastrální území Nová Ves pod [obec], Katastrální úřad pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Příbram.

4. Soud I. stupně dále zjistil, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 53 C 82/2011-88, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 91 Co 245/2014-131, byla žalobkyni (žalované v uvedené věci) uložena povinnost zaplatit žalující společnosti [právnická osoba] (právní nástupce [právnická osoba], resp. [právnická osoba]) částku [částka] s příslušenstvím a řízení bylo částečně zastaveno.

5. Soud I. stupně měl za zjištěné, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. MSPH 96 INS 19663/2011-A-49, byl zjištěn úpadek žalobkyně a bylo povoleno řešení úpadku oddlužením. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. MSPH 96 INS 19663/2011-B-50, bylo schváleno oddlužení žalobkyně plněním splátkového kalendáře věřitelům: 1) [právnická osoba], 2) Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra České republiky, 3) [ulice] správa sociálního zabezpečení, 4) Finanční úřad pro Středočeský kraj, 5) žalovaný [jméno] [příjmení], 6) JUDr. [jméno] [příjmení]. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. MSPH 96 INS 19663/2011-B-214, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. MSPH 96 INS 19663/2011, 1 VSPH 1113/2019-B-225, byl udělen souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli [právnická osoba] ve výši [částka] a zajištěnému věřiteli [jméno] [příjmení] ve výši [částka]. Soudy vyšly ze závěru rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. MSPH 196 ICm 2156/2013-112, dle něhož zajištěné pohledávky [jméno] [příjmení] byly řádně zjištěny. Po ukončení incidenčních sporů byla uspokojena pohledávka [jméno] [příjmení] splátkovým kalendářem v celkové výši [částka]. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. MSPH 96 INS 19663/2011-B-262, vzal soud na vědomí splnění oddlužení dlužnice Mgr. [jméno] [příjmení].

6. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o. z.“), § 37 odst. 1, § 40a, § 49a, § 100, § 101, § 106 odst. 1 a 2, § 420 a § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), že žaloba není důvodná.

7. Nejprve soud I. stupně konstatoval, že dříve, než začal ve věci jednat, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, proto bylo řízení v rozsahu zpětvzetí o částkách [částka] a [částka] výrokem ad II. zastaveno.

8. Soud I. stupně poté uvedl, že požadavek žalobkyně na náhradu škody způsobené jí insolvenčním řízením, kterého se vedle žalovaného účastnilo dalších pět věřitelů, nesplňuje základní náležitosti pro vznik odpovědnosti žalovaného za tvrzenou škodu (tj. porušení právní povinnosti, škoda, způsobení škody, zavinění). Za porušení právní povinnosti nelze dle soudu I. stupně považovat úkon žalovaného, který do insolvenčního řízení přihlásil své zajištěné pohledávky za žalobkyní, které byly řádně zjištěny.

9. Soud I. stupně konstatoval, že neobstojí žalobkyní tvrzená příčinná souvislost mezi škodou a zaviněným protiprávním jednáním žalovaného spočívajícím v tom, že zatajil žalobkyni, že Ing. [příjmení] ani jemu dluhy nesplácí. Žalobkyně měla totiž za to, že tím, že finanční situaci Ing. [příjmení] žalobkyni oba zatajili, uvedli ji v omyl a žalovaný jako druhý věřitel inicioval insolvenční řízení, čímž vznikla žalobkyni škoda.

10. Soud I. stupně vyhodnotil, že smlouvy o půjčce, které žalobkyně uzavřela se žalovaným v letech [rok] a [rok], byly uzavřeny platně (svobodně a vážně). Uvedl, že vysokoškolsky vzdělané žalobkyni bylo nejméně od roku 2008 známo, že finanční situace Ing. [příjmení] není dobrá a že své finanční závazky neplní. Stejně jako insolvenční soud měl soud I. stupně za to, že je lhostejné, za jakým účelem (z jaké pohnutky) si žalobkyně prostředky půjčila, neboť peníze přijala a zavázala se k jejich vrácení, což neučinila. Soud I. stupně navíc uvedl, že s ohledem na námitku promlčení uplatněnou žalovaným, se žalobkyně po uplynutí tříleté promlčecí lhůty nemůže dovolávat relativní neplatnosti smluv o půjčce. Vzhledem k těmto skutečnostem se soud I. stupně nezabýval výpočtem škody a žalobu o zaplacení částky [částka] jako nedůvodnou zamítl.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně s poukazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a přiznal úspěšnému žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši [částka], které spočívají v nákladech právního zastoupení, a to odměna advokáta za 2 úkony právní služby po [částka] z tarifní hodnoty [částka] podle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za převzetí zastoupení a vyjádření k žalobě, za 3 úkony právní služby po [částka] z tarifní hodnoty [částka] podle § 7 a § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu, za vyjádření k rozšířenému žalobnímu návrhu a účast na jednání soudu dne [datum] od 13,00 hod. do 15.25 hod., hotové výlohy advokáta ve výši [částka] (5 x [částka]) dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a 21 % DPH ve výši [částka].

12. Soud I. stupně vysvětlil, že ačkoli si je vědom tíživé finanční situace žalobkyně, neshledal podmínky pro použití § 150 o. s. ř., neboť žalobkyně ponechala půjčky dlouhodobě nesplacené a tímto protiprávním postupem zkrátila žalovaného na jeho právech disponovat s určitou částí jeho finančních prostředků. Žalovaný se jako věřitel žalobkyně přihlásil se svoji zajištěnou pohledávkou do insolvenčního řízení, dostalo se mu však jen částečné úhrady dluhu. Soud I. stupně také nemohl přehlédnout, že žalobkyně v této chvíli dluží žalovanému náklady řízení z jiných soudních řízení.

13. Žalobkyně napadla rozsudek soudu I. stupně v části výroku ad I., kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky [částka], a ve výroku ad III. o nákladech řízení včasným a přípustným odvoláním. Uvedla, že zaplacení této částky jako náhrady škody se domáhala z toho důvodu, že žalovaný jako druhý věřitel spoluinicioval insolvenční řízení vůči žalobkyni. Pokud by tak neučinil, insolvenční řízení by se nekonalo a žalobkyni by škoda nevznikla. Soud I. stupně se však nesprávně domnívá, že insolvenční návrh může podat jediná osoba, pokud existuje jediný věřitel. Žalobkyně vytkla soudu I. stupně, že nezohlednil její vysvětlení, proč byl insolvenční návrh společností [právnická osoba] podán, tedy že si překupníci bankovních pohledávek mohli tyto pohledávky vůči spotřebitelům nejméně zdvojnásobit, neboť až do [datum] neměl dlužník právo účinně popřít zajištěné pohledávky. Žalovaný se k těmto nekalým praktikám společnosti [právnická osoba] připojil, jak vyplývá z insolvenčního návrhu ze dne [datum], v kterém je uvedeno, že žalovaný uvedl, že svoji pohledávku do insolvenčního řízení přihlásí. Dle žalobkyně žalovaný porušil podmínky předsmluvního jednání o půjčkách, když plnění vymáhal výhradně od žalobkyně, ačkoliv měl plnění vymáhat od Ing. [jméno] [příjmení], kterému finanční prostředky poskytl. Žalobkyně vysvětlila, že částka [částka], která byla napadena odvoláním, představuje škodu, jak byla specifikována v žalobě a následně upřesněna v podání žalobkyně ze dne [datum], bod II. A až II. D. Žalobkyně se dále vyjadřovala ke smlouvám o půjčce a k jejich platnosti, dle jejího názoru měly být soudem I. stupně posouzeny jako absolutně neplatné. Žalobkyně měla také za to, že promlčení mělo být stanoveno nikoliv od podpisu smluv, jak učinil soud I. stupně, ale až od roku 2012, kdy se žalobkyně o jejich neplatnosti dozvěděla. Žalobkyně nesouhlasila se soudem I. stupně, že nebyly dány předpoklady pro rozhodnutí o nákladech řízení podle § 150 o. s. ř. a navrhla, aby odvolací soud rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od podání žaloby do zaplacení a náklady řízení.

14. Žalobkyně své odvolání následně dne [datum] a [datum] (po uplynutí odvolací lhůty) doplnila tak, že jí uvedená škoda vznikla i tím, že se žalovaný přihlásil se svými pohledávkami do insolvenčního řízení, přičemž soud I. stupně nesprávně dovodil, že všechny pohledávky žalovaného byly přihlášeny po právu, ačkoliv jedna ze šesti pohledávek přihlášena po právu nebyla. Žalobkyně však i tuto část neoprávněně přihlášené pohledávky v insolvenčním řízení uhradila, čímž jí vznikla škoda. Žalobkyně konstatovala, že opět přepočítala výši škody, která dle bodu II. A až II. D. činí [částka]. Dále uvedla, že insolvenční správce vyplatil žalovanému z depozita, do něhož bylo 5 let spláceno, částku [částka]. Celková škoda tak činí [částka]. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud zrušil rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I. a III. a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni [částka] a náklady řízení.

15. Žalovaný ve vyjádření k odvolání uvedl, že se jedná o jedno z mnoha dalších řízení, v nichž se žalobkyně domáhá rozhodnutí, kterým by buď byly prohlášeny za neplatné smlouvy uzavřené mezi účastníky, nyní se žalobkyně domáhá náhrady škody, kterou měl žalovaný způsobit žalobkyni tím, že se měl domluvit s jiným věřitelem žalobkyně, že jako druhý věřitel podá přihlášku do insolvenčního řízení, nebo dokonce tím, že sám jako věřitel přihlášku do insolvenčního řízení vedeného proti žalobkyni podal. Žalovaný zopakoval, že svým jednáním žalobkyni škodu nezpůsobil, žalované škoda ve skutečnosti ani nevznikla. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně potvrdil a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení.

16. Vzhledem k tomu, že žalobkyně až v odvolacím řízení rozšířila žalobu o zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od podání žaloby do zaplacení, rozhodl odvolací soud v průběhu odvolacího jednání dne [datum] usnesením tak, že se rozšíření žaloby učiněné žalobkyní v podání ze dne [datum] o zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od podání žaloby do zaplacení nepřipouští (§ 216 odst. 2, § 211 a § 95 o. s. ř.). Usnesení nebylo třeba doručovat, neboť proti němu není opravný prostředek přípustný a jeho vyhlášení byli přítomni účastníci řízení (§ 211 a § 168 o. s. ř.).

17. Odvolací soud dále posoudil podání žalobkyně ze dne [datum] (odvolacímu soudu doručené dne [datum]) podle jeho obsahu (§ 211 a § 41 odst. 2 o. s. ř.) jako částečné zpětvzetí žaloby, když žalobkyně uvedla, že„ přepočítala žalovanou výši škody dle bodu II. A až II. D“, která tak má činit [částka] (na místo původní částky [částka], která byla předmětem odvolání). Žalovaný k výzvě odvolacího soudu při jednání dne [datum] sdělil, že s částečným zpětvzetím žaloby souhlasí. Odvolací soud proto postupoval podle § 222a o. s. ř. a výrokem I. řízení částečně, co do zaplacení částky [částka] zastavil a v tomto rozsahu rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. zrušil.

18. Odvolací soud následně přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně v rozsahu podaného odvolání (po částečném zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby) včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.). Poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

19. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, z kterých čerpal správná skutková zjištění o tom, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2013, č. j. MSPH 96 INS 19663/2011-A-49, byl zjištěn úpadek žalobkyně a bylo povoleno řešení úpadku oddlužením. Dne [datum] bylo schváleno oddlužení žalobkyně plněním splátkového kalendáře celkem 6 věřitelům žalobkyně, mj. i žalovanému. Dne [datum] vzal insolvenční soud na vědomí splnění oddlužení žalobkyně.

20. Odvolací soud postupem podle § 213 odst. 4 o. s. ř. za použití § 213a odst. 2 o. s. ř. doplnil dokazování o usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. MSPH 96 INS 19663/2011-A-49 (žalovaný navrhl ve vyjádření k žalobě ze dne [datum] provedení důkazu spisem Městského soudu v Praze, sp. zn. MSPH 96 INS 19663/2011), neboť tento důkaz nebyl dosud proveden a odvolací soud shledal, že jeho provedení je potřebné ke zjištění skutkového stavu věci. Z citovaného usnesení odvolací soud zjistil, že insolvenční návrh na žalobkyni podal dne [datum] věřitel [právnická osoba], jemuž byla postoupena pohledávka [právnická osoba] za žalobkyní, která bance řádně nesplácela úvěr ve výši [částka], a který byl proto dne [datum] zesplatněn. Navrhovatel uvedl, že dalším věřitelem žalobkyně je žalovaný, který má za žalobkyní pohledávku ze smlouvy o půjčce. Dne [datum] doručila žalobkyně insolvenčnímu soudu návrh na povolení oddlužení splátkovým kalendářem, v němž uvedla, že má nedoplatky na sociálním a zdravotním pojištění a závazek vůči [právnická osoba] Žalobkyně v průběhu insolvenčního řízení vyslovila souhlas se svým úpadkem. Insolvenční soud konstatoval, že navrhovatel prokázal, že má za žalobkyní splatnou pohledávku, dalšími pohledávkami se nezabýval (neboť se jimi měl zabývat insolvenční správce v rámci přezkumu přihlášených pohledávek), když vycházel ze skutečnosti, že alespoň jedna z tvrzených pohledávek byla osvědčena. Insolvenční soud zjistil, že žalobkyně se nachází v úpadku ve formě platební neschopnosti, jelikož má více věřitelů (insolvenční navrhovatel, [ulice] správa sociálního zabezpečení a Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra), peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, kdy tyto závazky není schopna plnit, jelikož je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Vzhledem k těmto skutečnostem konstatoval insolvenční soud stav úpadku.

21. Soud I. stupně správně zjištěný skutkový stav posoudil správně i po stránce právní, pokud dospěl k závěru, že v daném případě nebyly splněny předpoklady odpovědnosti žalovaného za tvrzenou škodu ve smyslu § 420 obč. zák. ve spojení s § 3028 odst. 3 o. z., když chybí již jedna z podmínek odpovědnosti, a to porušení právní povinnosti žalovaným.

22. Žalobkyně se domáhala náhrady škody původně ve výši [částka], po částečném zpětvzetí žaloby v řízení před soudem I. stupně ve výši [částka] a po částečném zpětvzetí žaloby v odvolacím řízení ve výši [částka] (spočívající v odměně insolvenční správkyně, kterou byla žalobkyně nucena po dobu oddlužení hradit současně se splátkami, v odměně advokátním kancelářím, kterou žalobkyně uhradila v souvislosti s insolvenčním řízením, v penále zdravotní pojišťovně a ČSSZ, které by nemusela žalobkyně hradit, kdyby insolvenční návrh nebyl podán, a v ušlém příjmu od listopadu 2011 do listopadu 2013, neboť žalobkyně nemohla podnikat – viz žaloba ze dne [datum] a podání žalobkyně ze dne [datum], body II. A až II. D), kterou jí měl žalovaný způsobit tím, že se aktivně účastnil podání insolvenčního návrhu věřitelem [právnická osoba] (měl potvrdit společnosti [právnická osoba], že se připojí k insolvenčnímu návrhu jako druhý věřitel).

23. Odvolací soud uvádí, že není porušením právní povinnosti, pokud snad měl žalovaný potvrdit společnosti [právnická osoba], že se připojí k insolvenčnímu návrhu jako druhý věřitel žalobkyně. Pokud by bylo v řízení prokázáno tvrzení žalobkyně, že žalovaný porušil„ podmínky předsmluvního jednání, když plnění ze smluv o půjčce vymáhal výhradně od žalobkyně, ačkoliv je měl vymáhat od Ing. [jméno] [příjmení]“, pak mezi případným porušením (před) smluvní povinnosti žalovaným a vznikem tvrzené škody na straně žalobkyně není příčinná souvislost. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, insolvenční řízení by bylo vedeno i bez jakékoliv aktivity žalovaného, když sama žalobkyně podala dne [datum], tj. 2 měsíce po insolvenčním návrhu věřitelem [právnická osoba], dlužnický návrh na povolení oddlužení. Bylo též prokázáno, že žalobkyně měla kromě věřitele [právnická osoba] (a kromě žalovaného) minimálně další dva věřitele, kterým neplnila své splatné pohledávky ([ulice] správa sociálního zabezpečení a Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra), a které sama v dlužnickém návrhu označila. K následně přihlášeným pohledávkám žalovaného nebylo insolvenčním soudem při zjištění úpadku žalobkyně a povolení řešení úpadku oddlužením vůbec přihlíženo. Jestliže žalobkyně tvrdí, že jí vznikla škoda v důsledku insolvenčního řízení, neměl žalovaný na jeho zahájení žádný vliv. Zamítnutí žaloby o zaplacení [částka] soudem I. stupně tak bylo správné.

24. Co se týká požadavku žalobkyně na náhradu škody ve výši [částka], po částečném zpětvzetí žaloby v řízení před soudem I. stupně ve výši [částka], který žalobkyně uplatnila podáním ze dne [datum] pod body I. A až I. C (spočívající ve vyplacení částky z výtěžku zpeněžení nemovitosti žalobkyně žalovanému, v uhrazené částce žalovanému při plnění splátkového kalendáře a v nákladech spojených se zpeněžením nemovitosti žalobkyně), a kterou měl žalovaný způsobit žalobkyni tím, že do insolvenčního řízení přihlásil své pohledávky, čímž měl porušit předsmluvní podmínky, pak těmito nároky se odvolací soud nezabýval, neboť žalobkyně výrok I. zamítavého rozsudku soudu I. stupně ohledně této částky nenapadla včasným odvoláním. Podání žalobkyně ze dne [datum] (soudu I. stupně doručené dne [datum]) a ze dne [datum] (odvolacímu soudu doručené dne [datum]), kterými žalobkyně měnila rozsah, v jakém rozsudek soudu I. stupně napadá, byla podána po uplynutí lhůty k odvolání. Z uvedeného důvodu postupoval odvolací soud tak, že opožděně podaná odvolání žalobkyně výrokem II. odmítl (§ 218a o. s. ř.).

25. S ohledem na veškeré výše uvedené skutečnosti postupoval odvolací soud podle § 219 o. s. ř. a výrokem II. napadený rozsudek soudu I. stupně v části výroku I., kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky [částka], potvrdil jako věcně správný, a to včetně správného výroku III. o nákladech řízení, jehož znění bylo v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř.

26. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto výrokem III. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému vznikly náklady právního zastoupení ve výši [částka], které sestávají z odměny za 2 úkony právní služby po [částka] z tarifní hodnoty [částka] (písemné vyjádření k odvolání žalobkyně ze dne [datum] a účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum]) podle § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g) a k) AT, náhrady hotových výdajů za 2 úkony právní služby v paušální výši po [částka] podle § 13 odst. 1 a 4 AT a 21 % DPH ve výši [částka]. Jejich zaplacení odvolací soud uložil neúspěšné žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám zástupkyně žalované dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

27. Odvolací soud sdílí závěr soudu I. stupně, že pro výjimečné použití moderačního práva ve smyslu § 150 o. s. ř. nejsou v této věci dány důvody hodné zvláštního zřetele. Nebylo by totiž spravedlivé, aby žalovaný, který se oprávněně bránil zjevně nedůvodné žalobě, kterou navíc žalobkyně neustále každým podáním měnila, byl nucen nést náklady účelně vynaložené v souvislosti s jím nevyvolaným soudním řízením sám. Žalobkyně nepopřela tvrzení žalovaného, že se jedná o jedno z mnoha dalších řízení, které žalobkyně proti žalovanému vede na základě obdobných skutkových tvrzení, povinnost hradit náklady řízení v případě neúspěchu ve věci je tak žalobkyni známa. Bylo proto na žalobkyni, aby před zahájením soudního řízení vážila, zda má skutečně naději na úspěch, popř. zda je schopna a ochotna platit náklady řízení úspěšnému účastníku.

28. Odvolací soud nakonec rozhodl výrokem IV. o nákladech státu, které stát vynaloží na odměnu ustanoveného zástupce, podle § 148 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, když u neúspěšné žalobkyně, která by byla povinna náklady státu hradit, byly shledány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků v celém rozsahu.

29. Výroky rozsudku soudu I. stupně ad II. a ad I. v rozsahu, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky [částka], nebyly dotčeny včasným odvoláním žádného z účastníků. Zůstaly proto stranou přezkumné činnosti odvolacího soudu a nabyly samostatně právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.).