pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 22 C 83/2021-107,

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce po žalované domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka] s příslušenstvím způsobené žalobci nepřiměřenou délkou [uvedeného] řízení, které proti němu bylo vedeno na základě usnesení Policie České republiky, [stát. instituce], Územní odbor [obec], Oddělení hospodářské kriminality, [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], o zahájení trestního stíhání pro spáchání přečinu lichvy podle § 218 odst. 1 trestního zákoníku Trestní řízení bylo skončeno až po 77 měsících, kdy bylo trestní stíhání zastaveno pro promlčení. Nepřiměřená délka řízení značně zasáhla do žalobcova života, v době zahájení řízení bylo žalobci 23 let a až do svých 30 let musel žít s tím, že je proti němu vedeno [uvedené] řízení. Dopady trestního řízení byly umocněny medializací celé kauzy, která má dopad na život žalobce dodnes.

2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že trestní řízení vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 13 T 193/2015 bylo zahájeno usnesením Policie ČR, [stát. instituce], Územní odbor [obec], Oddělení hospodářské kriminality, ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], o zahájení trestního stíhání žalobce pro spáchání [uvedeného] [činnu] podle § 218 odst. 1 trestního zákoníku; společně se žalobcem byli trestně stíháni [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Stížnost obviněných proti usnesení o zahájení trestního stíhání státní zástupce dne [datum] zamítl.

3. Dne [datum] byly vyslechnuty svědkyně [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], dne [datum] svědek [jméno] [příjmení], dne [datum] a [datum] svědkyně [jméno] [příjmení], dne [datum] svědkyně [jméno] [příjmení] a svědek [příjmení] [příjmení], dne [datum] svědkyně [jméno] [příjmení], dne [datum] svědek [jméno] [jméno], dne [datum] svědek [příjmení] [jméno], dne [datum] svědkyně [jméno] [příjmení], dne [datum] svědek [jméno] [příjmení], dne [datum] svědkyně [jméno] [příjmení], dne [datum] svědkyně [jméno] [příjmení], dne [datum] svědkyně [jméno] [příjmení], dne [datum] svědkyně [jméno] [příjmení], dne [datum] svědkyně [jméno] [příjmení], dne [datum] obviněný [jméno] [příjmení], dne [datum] obviněný [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a dne [datum] obviněný [příjmení] [příjmení] a [příjmení] [příjmení]. Dne [datum] policejní orgán vyrozuměl obviněné o možnosti prostudovat spis. V červnu 2015 si obvinění prostudovali spis. Dne [datum] byl podán návrh na podání obžaloby na žalobce a další spoluobviněné. Skutek žalobce [jméno] [příjmení] měl spočívat v tom, že [jméno] [příjmení] ve spolupráci a po vzájemné domluvě s [jméno] [příjmení] v době, kdy byl seznámen s tíživou životní situací poškozené [jméno] [příjmení], s jejím lehkomyslným jednáním vycházejícím z důvěřivosti a s nezkušeností při vyřizování finančních záležitostí, tohoto stavu využil a se [jméno] [příjmení] uzavřel smlouvu o půjčce na částku [částka], jejíž vzájemná plnění jsou v hrubém nepoměru a způsobil tak [jméno] [příjmení] škodu ve výši příslušenství k půjčené částce, tedy škodu ve výši nejméně [částka]. Dne [datum] byla Okresním státním zástupcem v [obec] podána obžaloba č. j. ZT 165/2013-2010, na základě které byl žalobce obžalován ze spáchání přečinu lichvy podle § 218 odst. 1 alinea 1 trestního zákoníku.

4. Dne [datum] a [datum] podali [příjmení] [příjmení] a [jméno] [příjmení] návrh na předběžné projednání obžaloby. Dne [datum] podal obhájce [jméno] [příjmení] návrh na rozhodnutí o bezplatné obhajobě nebo za sníženou odměnu. Dne [datum] předložil [příjmení] [příjmení] plnou moc pro svého obhájce. Dne [datum] soud nařídil neveřejné zasedání na den [datum]. Dne [datum] soud rozhodl, že obviněný [příjmení] [příjmení] má nárok na bezplatnou obhajobu. Na neveřejném zasedání dne [datum] bylo rozhodnuto, že se ke společnému projednání a rozhodnutí spojují trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 13 T 193/2015 a 13 T 97/2016 s tím, že nadále budou vedeny pod sp. zn. 13 T 193/2015. Dne 15. 11. 2016 soud poslal přípis Okresnímu státnímu zastupitelství v [obec] k upřesnění obžaloby. Dne [datum] byl soudu doručen přípis [jméno] [příjmení], že trestný čin je promlčen. Dne [datum] byl soudu doručen přípis Okresního státního zastupitelství v [obec]. Dne [datum] státní zástupce Okresního státního zastupitelství v [obec] soudu odpověděl na přípis ze dne [datum]. Dne [datum] soud vyzval obžalované k předložení návrhů na provedení důkazů. Dne [datum] [příjmení] [příjmení] sdělil, že trvá na výslechu svědkyně [jméno] [příjmení]. Dne [datum] [jméno] [příjmení] navrhl předběžné projednání obžaloby a vrácení věci státnímu zástupci k došetření. Dne [datum] sdělil [příjmení] [příjmení], že na výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] netrvá. Dne [datum] [příjmení] [příjmení] opakovaně požádal o předběžné projednání obžaloby a o prodloužení lhůty ke sdělení důkazních návrhů. Dne [datum] navrhl [jméno] [příjmení] důkazní prostředky. Dne [datum] soud nařídil hlavní líčení na dny [datum] a [datum].

5. Ve dnech [datum], [datum] a [datum], [datum] a [datum] se konalo hlavní líčení, na kterém byli vyslýcháni obžalovaní a svědci [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [příjmení] [jméno], [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [příjmení] [příjmení]. [jméno] [příjmení]. Další hlavní líčení se konalo ve dnech [datum] a [datum], byli vyslýcháni svědkové [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], hlavní líčení bylo odročeno na [datum]. Dne [datum] se konalo hlavní líčení, které bylo vzhledem k nepřítomnosti obžalovaných odročeno. Ve dnech [datum] až [datum] se konalo hlavní líčení, byli vyslechnuti svědkové [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a hlavní líčení bylo odročeno na neurčito za účelem přezkoumání [uvedeného] stavu svědkyň [příjmení] a [příjmení] a pokračování v dokazování. Další hlavní líčení se konalo dne [datum], byla vyslechnuta svědkyně [jméno] [příjmení] a hlavní líčení bylo odročeno za účelem pokračování v dokazování na den [datum]. Na hlavním líčení dne [datum] byla vyslýchána svědkyně [jméno] [příjmení] a hlavní líčení bylo odročeno za účelem pokračování v dokazování na den [datum]. S ohledem na [uvedenou] indispozici jednoho z obhájců bylo hlavní líčení odročeno na den [datum]. S ohledem na epidemii covid-19 bylo hlavní líčení, které se mělo konat dne [datum], odročeno na neurčito.

6. Na neveřejném zasedání dne [datum] bylo trestní stíhání proti [jméno] [příjmení] zastaveno, neboť trestní stíhání je promlčeno. Žalobce spáchal pojistný podvod, za což byl pravomocně odsouzen dne [datum], takže se promlčecí doba přerušila a k přerušení promlčecí doby pak došlo i podáním obžaloby dne [datum], avšak po podání obžaloby uplynutím promlčecí doby dne [datum] bylo trestní stíhání již promlčeno. Usnesení o zastavení trestního stíhání nabylo právní moci dne [datum], čímž trestní řízení vůči [jméno] [příjmení] skončilo. Žalobce pokračování v trestním stíhání nenavrhl. Řízení vůči žalobci trvalo od [datum] do [datum], tedy zhruba 6 let a 5 měsíců. Žalobce svůj nárok na odškodnění uplatnil u žalované dne [datum], ta jej neprojednala.

7. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 13 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen„ OdpŠk“), a judikaturu Nejvyššího soudu, zejména stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], Cpjn 206/2010, uveřejněné pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen„ Stanovisko“), že žaloba není důvodná.

8. Soud I. stupně nejprve vysvětlil, že při posuzování přiměřenosti délky řízení mohou být zohledněna i delší období nečinnosti, nemusí se vždy jednat o porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné uzavření řízení zpravidla očekávat. Nelze předpokládat, že v řízení bude činěn jeden procesní úkon za druhým, je třeba zohlednit i skutečnost, že i příprava a zvažování dalších procesních kroků, stejně jako rozbor věci po hmotněprávní stránce mohou být časově náročné a vyžádají si určité časové prodlevy. Nepřesáhnou-li tyto prostoje určitou rozumně očekávatelnou míru, pak není důvodů považovat postup příslušných orgánů za nesprávný (usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 28 Cdo 1143/2010).

9. Soud I. stupně shledal, že v napadeném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu představovanému nevydání rozhodnutí v přiměřené době, neboť celkovou délku řízení lze s přihlédnutím ke všem relevantním okolnostem globálně napadeného řízení hodnotit jako přiměřenou. Průběh napadeného řízení hodnotil soud I. stupně jako plynulý, v řízení nenastaly žádné prodlevy a jednotlivé úkony na sebe navazovaly. Závažné procesní pochybení či období bezdůvodné nečinnosti se v řízení nevyskytly. Řízení bylo dle soudu I. stupně procesně složité, kdy se jednalo o věc více obviněných (5) pro více skutků (15), věc úzce souvisela s dalším [uvedeným] řízením, takže došlo ke spojení věcí ke společnému projednání, což řízení činilo ještě více složitým, neboť soud projednával zároveň dvě kauzy. Bylo rozhodováno o bezplatné obhajobě, byly vypořádávány návrhy na předběžné projednání obžaloby, vůči některým obviněným bylo řízení zastavováno, obvinění si vyžádali dodatečné lhůty ke sdělení důkazních návrhů a v závěru nešlo řízení konat i z objektivních důvodů v souvislosti s pandemií onemocnění covid-19. Soud I. stupně konstatoval, že věc byla složitá i skutkově, když bylo zapotřebí v přípravném řízení i v řízení před soudem vyslechnout řadu svědků. Soud I. stupně uvedl, že žalobce se na délce řízení negativně svým chováním nepodílel. Význam řízení pro žalobce vyhodnotil soud I. stupně jako zvýšený, neboť se jednalo o trestní věc. Medializaci věci nelze klást dle soudu I. stupně k tíži žalované, neboť je důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a obecných veřejných poměrů případu, které nelze státu přičítat k tíži a dochází zde k přetržení příčinné souvislosti (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3870/2012). Soud I. stupně nakonec zdůraznil, že trvání negativního zásahu do osobnosti žalobce je ohraničeno dobou trestního stíhání.

10. Soud I. stupně dodal, že dalším důvodem pro zamítnutí žaloby na zaplacení peněžitého zadostiučinění je ta skutečnost, že trestní stíhání žalobce skončilo tím, že bylo zastaveno pro promlčení trestního stíhání. Žalobce netrval na projednání věci podle § 11 odst. 3 trestního řádu, čímž se vzdal možnosti plné rehabilitace, ačkoliv by mu ani v případě shledání viny nemohl být uložen trest (§ 227 trestního řádu). Zastavení trestního stíhání pro promlčení tak dle soudu I. stupně v daném případě představuje dostatečnou satisfakci. Soud I. stupně jednak vyzdvihl nijak extrémní délku složitého trestního stíhání (6 let a 5 měsíců), které bylo prosto průtahů, a dále skutečnost, že žalobce byl v průběhu trestního stíhání odsouzen za jinou majetkovou trestnou činnost (pojistný podvod). Žalobce tak nárok na peněžité zadostiučinění nepřísluší (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 843/2017). K námitce žalobce, že výsledek posuzovaného řízení není relevantní (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 4739/2009), soud I. stupně uvedl, že tyto závěry byly aktuální judikaturou Nejvyššího soudu korigovány (rozsudky ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3514/2017 či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 843/2017).

11. Soud I. stupně uzavřel, že vzhledem k tomu, že nedošlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě podle § 13 odst. 1 OdpŠk a žalobce byl dostatečně kompenzován zastavením trestního stíhání podle § 31 odst. 2 OdpŠk, požadavek žalobce na zaplacení zadostiučinění v penězích není oprávněný, proto žalobu zamítl.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně s poukazem na § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, dle nichž přiznal úspěšné žalované právo na náhradu nákladů ve výši [částka] za 1 úkon (vyjádření k žalobě).

13. Žalobce napadl rozsudek soudu I. stupně včasným a přípustným odvoláním, když nesouhlasil se závěrem soudu I. stupně o tom, že délka řízení vedeného u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 13 T 193/2015 byla přiměřená. Žalobce vytkl soudu I. stupně, že se nevypořádal s jeho argumentací, že údajná trestná činnost žalobce měla být vyčleněna do samostatného řízení. Žalobce uvedl, že průběh trestního řízení byl narušován jednotlivými svědky, kteří byli opakovaně předvoláváni, a ačkoliv se řádně nedostavili, Okresní soud v Jihlavě vůči nim neuplatnil žádné donucovací prostředky. K průtahu v řízení došlo i tím, když o zastavení trestního stíhání žalobce nebylo rozhodnuto bezprostředně poté, co k promlčení došlo, tedy ke dni [datum], ale až dne [datum]. Pandemie onemocnění covid-19 byla v době vedení trestního řízení proti žalobci v úplném počátku a řízení tak nemohla žádným způsobem ovlivnit. Dle žalobce pak Okresní soud v Jihlavě pochybil, když v rámci usnesení o zastavení trestního stíhání ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 13 T 193/2015-3045, žalobce nepoučil v souladu s § 11 odst. 4 trestního řádu o jeho právu žádat o pokračování stíhání. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobě vyhoví a uloží žalované povinnost zaplatit žalobci náklady řízení.

14. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila.

15. Účastníci v dané věci souhlasili s tím, aby o odvolání bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Odvolací soud proto postupoval podle § 214 odst. 3 o. s. ř. a o odvolání žalobce rozhodl, aniž by za tímto účelem nařizoval ústní jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne [datum].

16. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

17. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, z kterých čerpal správná skutková zjištění o průběhu posuzovaného trestního řízení a o uplatnění nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy u žalované dne [datum]. Takto správně zjištěný skutkový stav posoudil správně i po stránce právní, aplikuje přitom příslušná ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. Odvolací soud se tak se závěry soudu I. stupně (skutkovými i právními) jako správnými ztotožňuje a v podrobnostech na ně pro stručnost odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje.

18. K odvolacím námitkám žalobce, jakkoliv nejsou způsobilé vyvrátit správnost přezkoumávaného rozsudku, dodává odvolací soud nad rámec přiléhavého odůvodnění napadeného rozsudku soudu I. stupně toliko následující:

19. K první námitce žalobce, že„ jeho údajná trestná činnost měla být vyčleněna do samostatného řízení“, uvádí, že takový postup za účelem urychlení řízení je v zásadě možný, jak vyplývá z § 23 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád. Posouzení, v jakém případě a na základě jakých okolností lze řízení urychlit, je ponecháno na uvážení soudu, protože tuto otázku nelze obecně stanovit, neboť může vyplývat z celé škály konkrétních skutečností, jež v zásadě lze jen velmi obtížně zobecnit (k tomu srov. [příjmení], P. a kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 322). Odvolací soud poukazuje na to, že žalobce ani netvrdí, že by v průběhu trestního řízení navrhl soudu, aby řízení proti němu bylo vyloučeno k samostatnému řízení z důvodu jeho urychlení. Takový postup žalobce nezjistil ani soud I. stupně po provedeném dokazování. Lze proto uzavřít, že soud v trestním řízení neshledal důvod pro vyloučení řízení proti žalobci ze společného řízení, a to zřejmě již s ohledem na to, že žalobce byl stíhán pro [uvedený] [čin], který měl spáchat po vzájemné domluvě s obžalovaným [jméno] [příjmení], který byl dále účasten jiných jednání, pro něž byl trestně stíhán spolu s dalšími obžalovanými. Poškozená [jméno] [příjmení], jejíž důvěřivosti, nezkušenosti a finanční tísně měl žalobce zneužít, se do finanční tísně měla dostat jednáním žalobce a obžalovaného [jméno] [příjmení]. V takovém případě by vyloučení řízení proti jednomu z obžalovaných nebylo dle odvolacího soudu vhodné, když jednání jednotlivých obžalovaných se vzájemně prolínala.

20. Odvolací soud se neztotožnil ani s odvolací námitkou žalobce, že v trestním řízení došlo k průtahu tím, že soud nerozhodl o zastavení trestního stíhání žalobce bezprostředně poté, kdy k promlčení došlo, tedy ke dni [datum], ale až dne [datum]. Je třeba poukázat na to, že v uvedeném období se konala hlavní líčení, soud tedy nebyl nečinný, nelze mu přičíst k tíži shromažďování podkladů pro vydání rozhodnutí. Jiné průtahy žalobce neoznačil a ani odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně žádné průtahy či jiný nesprávný postup orgánů státu v posuzovaném trestním řízení neshledal.

21. Závěr soudu I. stupně o tom, že po posouzení jednotlivých kritérií dle § 31a odst. 3 OdpŠk je třeba délku předmětného trestního řízení hodnotit jako přiměřenou, a to zejména s ohledem na vysokou skutkovou a procesní složitost věci a absenci průtahů, je správný.

22. Soud I. stupně nakonec zcela správně přihlédl k tomu, že trestní stíhání žalobce bylo zastaveno podle § 223 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. b) trestního řádu, neboť bylo promlčeno. Soud I. stupně přiléhavě odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu (např. rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 843/2017), dle které„ zastavení trestního stíhání z důvodu promlčení trestní odpovědnosti, které nastalo v průběhu trestního stíhání, může ve smyslu § 31a odst. 2 OdpŠk představovat jinou formu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou obviněnému nepřiměřenou délkou trestního stíhání“. Odvolací soud sdílí závěr soudu I. stupně o tom, že výsledek trestního řízení je v daném případě dostatečnou satisfakcí za případnou nemajetkovou újmu (pokud by byla zjištěna existence nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 2 věty třetí OdpŠk). Jak správně připomněl soud I. stupně, pokud by žalobce využil svého práva a prohlásil, že na projednání věci trvá (§ 11 odst. 4 trestního řádu), nemohl by mu být ani v případě vyslovení viny uložen trest (§ 227 trestního řádu), proto lze, a to i s přihlédnutím ke zkušenosti žalobce s trestním stíháním, výsledek trestního řízení považovat za dostatečnou (jinou) formu zadostiučinění za nemajetkovou újmu (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Žalobce byl v trestním řízení zastoupen obhájcem (advokátem), možnost pokračovat v zastaveném trestním stíhání mu tak musela být známa.

23. Odvolací soud s ohledem na veškeré výše uvedené skutečnosti napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně správného výroku o nákladech řízení, jehož znění bylo v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř.

24. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario, když v odvolacím řízení úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.