o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 28 C 238/2017-247

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal vydání vozidla [příjmení] [příjmení] rok výroby [rok], [VIN kód] (výrok I.). Soud I. stupně zamítl také žalobu, aby pro případ, že nebude možné žalobci vydat vozidlo dle výroku I. bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci [částka] s příslušenstvím (výrok II.). Žalobci bylo uloženo zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení [částka] (výrok III.).

2. Soud I. stupně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobce jako kupující a pan [příjmení] uzavřeli dne [datum] smlouvu kupní dle ust. § 2079 o. z., na jejímž základě pan [příjmení] převedl do vlastnictví žalobce předmětné vozidlo za kupní cenu ve výši [částka]. Pan [příjmení] předal žalobci vozidlo, včetně klíčů a velkého technického průkazu. Žalobce a pan [příjmení] zároveň uzavřeli smlouvu nájemní dle ust. § 2321 o. z., kterou se žalobce jako pronajímatel zavázal přenechat předmětné vozidlo panu [příjmení] jako nájemci k užívání, a to za nájemné ve výši [částka] každých 28 dní ode dne uzavření této smlouvy. Následně dne [datum] uzavřel pan [příjmení] s žalovaným smlouvu o zajišťovacím převodu práva dle ust. § 2040 o. z., kterou došlo k zajištění dluhu pana [příjmení] ve výši [částka] vůči žalovanému zajišťovacím převodem vlastnického práva k předmětnému vozidlu, přičemž součástí této smlouvy je rovněž smlouva nájemní. Strany si přitom ujednaly, že v případě, pokud bude pan [příjmení] v prodlení se zaplacením nájemného a současně i zajišťovaného dluhu déle než tři pracovní dny, stává se převod vlastnického práva k vozidlu nepodmíněným. Pan [příjmení] poté předmětné vozidlo užíval a poté ho svěřil autoservisu [právnická osoba], neboť předmětné vozidlo naboural. Podle výsledků dokazování nabyl žalovaný vlastnické právo od nevlastníka [jméno] [příjmení], který držel vozidlo i dokumenty k němu. Žalovaný si přitom ověřil vše, co mohl a jeho dobrá víra byla dána. [příjmení] předmětného vozidla je žalovaný, nikoli žalobce. Z toho důvodu soud I. stupně zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal vydání předmětného vozidla, eventuálně zaplacení částky [částka].

3. Proti rozsudku soudu I. stupně podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Žalobce namítl, že uzavřel o nabytí předmětného vozidla řádnou smlouvu s panem [příjmení], který byl vlastníkem vozidla. Při uzavření smlouvy byl žalobci předán technický průkaz i předmětný automobil. Žalobce nabytí automobilu zveřejnil na internetových stránkách [právnická osoba], spol. s.r.o., které jsou veřejně přístupné. [jméno] víru žalovaného zásadně snižuje to, že nezískal od pana [příjmení] originál technického průkazu, ale pouze jeho duplikát. Žalovaný si neověřil stav vozidla ve veřejně přístupném registru Cebia. Žalobci byla způsobena škoda, která mu dosud nebyla nahrazena.

4. Žalovaný podal odvolání proti části rozsudku soudu I. stupně o náhradě nákladů řízení.

5. Účastníci v dané věci souhlasili s tím, aby o odvolání bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Odvolací soud proto postupoval podle § 214 odst. 3 o. s. ř. a o odvolání žalobce rozhodl, aniž by za tímto účelem nařizoval ústní jednání.

6. Odvolací soud odvoláním napadený rozsudek soudu I. stupně přezkoumal podle § 212 a násl. o. s. ř. Po přezkoumání odvoláním napadeného rozsudku a postupu soudu I. stupně předcházejícího vydání napadeného rozsudku dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalobce ani odvolání žalovaného nejsou důvodná.

7. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými zjištěními soudu I. stupně, že žalobce jako kupující a [jméno] [příjmení], [datum narození], jako prodávající uzavřeli dne [datum] kupní smlouvu, kterou pan [příjmení] převedl do vlastnictví žalobce vozidlo za kupní cenu [částka] Pan [příjmení] předal žalobci při podpisu smlouvy velký technický průkaz k vozidlu. Smluvní strany se dohodly, že pan [příjmení] je oprávněn mít vozidlo ve svém držení a užívání do 28 dní od uzavření této smlouvy. Pan [příjmení] zmocnil žalobce k jednání a vyřizování nezbytných úkonů spojených s přihlášením vozidla do registru silničních vozidel. Žalobce a pan [příjmení] dále uzavřeli smlouvu, kterou se žalobce jako pronajímatel zavázal přenechat panu [příjmení] jako nájemci předmětné vozidlo za nájemné ve výši [částka] za každých 28 dní ode dne uzavření této smlouvy.

8. Ke dni [datum] bylo vozidlo vedeno v databázi leasingových společností, a to ode dne [datum], ve prospěch [právnická osoba] v databázích leasingových [právnická osoba]. V online systému Cardetect však k vozidlu minimálně ke dni [datum] nebyl evidován žádný záznam.

9. Žalovaný, jako nabyvatel a [jméno] [příjmení] jako převodce, uzavřeli dne [datum] smlouvu, v níž pan [jméno] [příjmení] výslovně prohlásil, že je výlučným vlastníkem osobního automobilu, a jako převodce touto smlouvou převedl na nabyvatele vlastnické právo k předmětnému vozidlu, včetně jeho součástí a příslušenství. Tímto zajišťovacím převodem byl zajištěn dluh pana [příjmení] ve výši [částka]. Převodce při podpisu smlouvy předal nabyvateli originál velkého technického průkazu č. UH615905 a 1 ks klíčů od vozidla. Zajišťovací převod práva byl sjednán jako převod s rozvazovací podmínkou, na základě které zajišťovací převod práva k vozidlu pozbývá účinnosti a vlastnické právo přechází zpět na dlužníka uhrazením částky zajišťovaného dluhu a dále splněním všech finančních závazků převodce vůči nabyvateli z titulu této smlouvy (včetně nájemného) nebo jiných souvisejících nároků. Současně nabyvatel přenechal [jméno] [příjmení] právo užívat předmětné vozidlo za dohodnuté nájemné ve výši [částka]. V případě, že bude převodce dle textu smlouvy v prodlení se zaplacením nájemného a současně i zajišťovaného dluhu déle než tři pracovní dny, stává se převod vlastnického práva k vozidlu nepodmíněným a nájemní vztah automaticky končí.

10. Dle technického průkazu č. UC566240 vlastníkem vozidla je [jméno] [příjmení], žalobce zde není zapsán.

11. Proti panu [příjmení] bylo vedeno trestní řízení před Okresním soudem v Mostě pod sp. zn. [spisová značka], mimo jiné pro spáchání trestného činu zpronevěry, kterého se měl dopustit tím, že opakovaně převedl vlastnické právo k předmětnému vozidlu oproti peněžitému plnění, a to dne [datum] [právnická osoba] s.r.o., čímž způsobil žalobci škodu nejméně [částka], a dále dne [datum] žalovanému. Pan [jméno příjmení] [anonymizováno] byl za uvedené činy odsouzen trestním příkazem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a zároveň mu bylo uloženo zaplatit žalobci částku ve výši [částka], jako náhradu škody. Trestní příkaz nabyl právní moci dne [datum].

12. Dle § 1100 o. z. převede-li strana postupně uzavřenými smlouvami různým osobám vlastnické právo k věci nezapsané ve veřejném seznamu, nabývá vlastnické právo osoba, které převodce vydal věc nejdříve. Není-li nikdo takový, nabývá vlastnické právo osoba, s níž byla uzavřena smlouva, která nabyla účinnosti jako první. V případě, kdy však dojde k předání věci takovým způsobem, že věc zůstává u převodce (prodávajícího) a tento ji zcizí smlouvou dalšímu nabyvateli (jak tomu bylo i v tomto případě), se nebude aplikovat § 1100 odst. 1 o. z., ale § [číslo] a násl., neboť se zde jedná o nabytí od neoprávněného.

13. Podle § 1109 písm. c) o. z. se vlastníkem věci stane ten, kdo získal věc, která není zapsána ve veřejném seznamu, a byl vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře v oprávnění druhé strany vlastnické právo převést na základě řádného titulu, pokud k nabytí došlo za úplatu od někoho, komu vlastník věc svěřil.

14. Odvolací soud již dříve uzavřel, že předmětem převodů byla věc nezapsaná ve veřejném seznamu, za který nelze považovat registr vozidel zcela v souladu se závěry Nejvyššího soudu uvedených v jeho rozsudku ze dne 20. 9. 2017 sp. zn. 22 Cdo 5330/2015 (Registr silničních vozidel není veřejným seznamem, neboť je poskytnutí z tohoto registru vázáno na prokázání právního zájmu žadatele.).

15. Odvolací soud již dříve také ve shodě se soudem I. stupně uzavřel, že nebyla prokázána neplatnost převodu ze dne [datum] mezi [jméno] [příjmení] jako prodávajícím a žalobcem jako kupujícím, neboť ve smlouvě je stvrzeno jak předání kupní ceny, tak technického průkazu a jednoho kusu klíčů od vozidla. Svědek [jméno] [příjmení], který je spolupracovníkem žalobce dále výslovně potvrdil, že po uzavření kupní smlouvy převzal předmětné vozidlo za žalobce od [jméno] [příjmení], zkontroloval ho a teprve poté automobil Zde [příjmení] předal zpět. Tuto skutečnost potvrdil zcela ve své výpovědi [jméno] [příjmení]. V řízení tak bylo prokázáno, že si žalobce při uzavření smlouvy se [jméno] [příjmení] předmětný automobil skutečně fakticky převzal. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že po převodu žalobce předmětný automobil předal [jméno] [příjmení] k užívání na základě nájemní smlouvy.

16. Smlouvou ze dne [datum] pak [jméno] [příjmení] následně opět jako převodce převádí předmětný automobil na žalovaného s tím, že jde o zajišťovací převod práva s rozvazovací podmínkou úhrady dluhu [jméno] [příjmení] vůči žalovanému do 16. dne nečitelného měsíce v roce 2017. Dle textu smlouvy byly předány technický průkaz a jeden kus klíčů od vozidla.

17. Institut nabytí vlastnického práva od neoprávněného má kořeny ve svěření věci vlastníkem osobě, která ji dále zcizí nabyvateli, který je v dobré víře. [jméno], kde se vlastník držby věci dobrovolně vzdal, protože důvěřoval osobě, které věc svěřil, nemohl se domáhat vydání věci od osoby, která ji od zcizitele nabyla v dobré víře. F. [příjmení] uvádí:„ Vždyť takový nabyvatel smí důvěřovati tomu, komu sám vlastník důvěřoval.“ Přístup novější literatury je spíše takový, že pokud vlastník věc jinému věc svěří, sám vytvoří zdání a vyvolá důvěru třetích osob v to, že ten, komu věc svěřil (a fakticky ji má u sebe), je jejím vlastníkem ([příjmení], 2011, s. 628). Takovou osobou bude mimo jiné také nájemce, s nímž vlastník uzavřel smlouvu o přenechání věci do užívání.

18. Nabytí vlastnického práva od osoby, která není jejím vlastníkem, je možné pouze v případě, že osoba, která vlastnické právo nabývá, je v dobré víře, že osoba, která vlastnické právo převádí, je vlastníkem předmětné věci. V zájmu ochrany dobré víry nabyvatele tak zde dochází k zásahu do vlastnického práva původního vlastníka, kterému neoprávněný zcizitel způsobil škodu. Zároveň tímto dochází k prolomení římské právní zásady„ nikdo nemůže na druhého převést víc práv, než má“. Předpoklady nabytí vlastnického práva od neoprávněného jsou existence věci (zapsané či nezapsané ve veřejném seznamu), platný právní titul, úplatnost, dobrá víra nabyvatele a dále jeden ze způsobů nabytí uvedených v ust. § 1109 o. z. U nabytí od neoprávněného se dobrá víra vztahuje i na oprávnění převodce vlastnické právo převést. Poctivým držitelem je ten,„ kdo neví, ani se nemusel domnívat, že věc nepatří zciziteli.“ Prokáže-li totiž vlastník, že nabyvatel musel mít důvodné podezření, že zcizitel není vlastníkem, a to na základě povahy věci, její nápadně nízké ceny nebo známých osobních vlastností jeho (nabyvatelova) právního předchůdce, z jeho podnikání nebo jiných okolností, pak se nabyvatel nemůže stát vlastníkem věci.

19. Ústavní soud ve svých nálezech ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 112/2001, ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 437/02, či ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 75/04, uzavřel, že právní úprava nabytí od nevlastníka (dříve ustanovení § 446 obch. zák.) zasahuje významným způsobem do ústavně zaručeného práva vlastnit majetek (článek 11 Listiny základních práv a svobod - dále jen„ Listina“) a upřednostňuje před ním dobrou víru a jistotu účastníků obchodněprávních vztahů. Koncepce upřednostnění dobré víry nabyvatele před ochranou vlastnického práva původního vlastníka představuje v rovině ústavněprávní zákonné omezení jednoho z nejpodstatnějších základních práv a svobod (článek 4 odst. 4 Listiny), jež je třeba vykládat tak, aby byla šetřena podstata vlastnického práva a aby takové omezení nebylo zneužíváno k jiným účelům, resp. aby takové zneužívání nebylo ze strany soudu přijatým výkladem tolerováno či aprobováno.

20. Podle závěrů Nejvyššího soudu uvedených v jeho rozsudku ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 32 Odo 1411/2005 technický průkaz však pouze osvědčuje určité skutečnosti předpokládané zákonem č. 56/2001 Sb., a nelze jej tedy považovat za listinu prokazující vlastnictví k věci. Je vždy nutné, aby v situacích, kdy existují o dobré víře kupujícího sebemenší pochybnosti, kupující prokázal, že využil všechny dostupné prostředky k tomu, aby se přesvědčil, že prodávající je skutečně oprávněn převést vlastnictví k předmětné věci, a že tedy byl skutečně v dobré víře.

21. Odvolací soud se ztotožňuje po doplnění dokazování se závěrem soudu I. stupně, že žalovaný prokázal, že využil všechny dostupné prostředky k tomu, aby se přesvědčil, že prodávající je skutečně oprávněn převést vlastnictví k předmětné věci, a že tedy byl skutečně v dobré víře. Pouze technický průkaz skutečně není listinou prokazující vlastnictví věci, nicméně v této věci nemůže jít k tíži žalovaného, že žalobce po nabytí vlastnického práva k vozidlu neprovedl svůj zápis do silničního registru vozidel. Kromě uvedeného žalovaný však prověřoval i to, zda na pana [příjmení] nejsou vedeny exekuce či není v insolvenci, a to prostřednictvím příslušných rejstříků. Jednatel žalovaného pak osobně provedl kontrolní jízdu vozidlem s panem [příjmení] a obdržel od něho velký technický průkaz a klíče, které byly ponechány u žalovaného. Dále bylo v řízení prokázáno, že žalovaný ověřoval vozidlo v systému Cardetect, kde zjišťoval, zda vozidlo není zastaveno u jiné společnosti. Skutečnost, že žalovaný neměl přístup do placeného registru leasingových smluv Cebia, nelze považovat za porušení investigativní povinnosti žalovaného. Systémy Cebia a Cardetect jsou konkurenčními systémy, oba působí ve stejném segmentu a poskytují obdobné služby, ale pouze přístup do systému Cebia je placený, což byl důvod, proč žalovaný služby tohoto systému nevyužíval. Rozhodnutí žalovaného k využívání bezplatného systému místo systému placeného tak nemůže být porušením jeho prevenční povinnosti. Žalovaný navíc v řízení prokázal, že minimálně ke dni [datum] ohledně vozidla v systému žádný záznam nebyl.

22. Na dobré víře žalovaného v oprávnění pana [příjmení] převést vlastnické právo k vozidlu nic nemění ani to, že se žalovaný později (nejpozději v okamžiku, kdy bylo vozidlo v autoservisu) dozvěděl, že pan [příjmení] zřejmě vozidlo již před uzavřením předmětné smlouvy prodal žalobci (resp. že k vozidlu uplatňují práva i další subjekty). Z hlediska posouzení dobré víry je rozhodný okamžik uzavření smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva. Jestliže žalobce teprve poté kontaktoval žalovaného, aby jej upozornil na skutečnost, že je skutečným vlastníkem vozidla, nemůže mít tato okolnost vliv na dobrou víru žalovaného ve smyslu ust. § 1109 o. z. v době uzavření smlouvy.

23. Naopak žalobce, který tvrdil, že je v daném oboru podnikání profesionálem, neprovedl bez zřejmého důvodu bezodkladně po převodu vlastnického práva k vozidlu zápis do silničního registru vozidel ve svůj prospěch, přestože si k takovému úkonu nechal od prodávajícího vystavit plnou moc, což mohlo vyloučit následné jednání pana [příjmení].

24. Odvolací soud z uvedených důvodů tedy potvrdil rozsudek soudu I. stupně v části rozhodnutí o věci samé dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný včetně správného rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, proti němuž ostatně nebylo vzneseno věcných připomínek.

25. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1, 2, § 142 odst. 2 o. s. ř, když dle výsledku odvolacího řízení měli obě účastníci neúspěch se svým odvoláním, náhrada nákladů odvolacího řízení tak nebyla přiznána žádnému z nich.