pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 24 C 61/2019-311,

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně určil, že spoluvlastnický podíl o velikosti 1/2 na pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], nacházející se v katastrálním území [část obce], obec Praha, zapsaném na listu vlastnictví [číslo] u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, je součástí zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění žalobkyně a žalovaného (výrok I.), určil, že spoluvlastnický podíl žalovaného na pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], nacházející se v katastrálním území [část obce], obec Praha, zapsaném na listu vlastnictví [číslo] u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, má velikost 3/8 (výrok II.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení [částka] k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů řízení státu ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala určení obsažených ve výrocích I. a II. rozsudku s odůvodněním, že stávající stav zápisu v katastru nemovitostí, kde je žalobkyně uvedena jako spoluvlastník s podílem o velikosti 1/8 a žalovaný s podílem o velikosti 7/8, neodpovídá skutečnému právnímu stavu. Žalovaný totiž spoluvlastnický podíl o velikosti 1/2 na předmětných nemovitostech nenabyl do svého výlučného vlastnictví, ale nabyli jej oba účastníci za trvání manželství do společného jmění manželů, neboť druhá splátka byla uhrazena v rozsahu [částka] z daru rodičů žalobkyně a ve zbývajícím rozsahu ze společných finančních prostředků manželů.

3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli manželství dne [datum], které bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 9 C 153/2018-24. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Dle výpisu z katastru nemovitostí jsou jako spoluvlastníci nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce], obec Praha, tj. pozemku parc. [číslo] o výměře 246 m2, jehož součástí je stavba [adresa] (bydlení), vedeni žalobkyně s podílem o velikosti 1/8 a žalovaný s podílem o velikosti 7/8. Žalovaný byl již před uzavřením manželství se žalobkyní podílovým spoluvlastníkem předmětných nemovitostí o velikosti podílu 3/8; dalšími spoluvlastníky nemovitostí byli jeho matka [jméno] [příjmení] s podílem o velikosti 1/8 a [jméno] [příjmení] s podílem o velikosti 1/2. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 7 C 215/91, který nabyl právní moci [datum], bylo zrušeno a vypořádáno podílové spoluvlastnictví předmětných nemovitostí tak, že nemovitosti byly přikázány do podílového spoluvlastnictví žalovaného (s podílem o velikosti 7/8) a [jméno] [příjmení] (s podílem o velikosti 1/8). Žalovanému bylo uloženo zaplatit na vyrovnání podílu do dědictví po zemřelém [jméno] [příjmení] celkem [částka], a to ve dvou splátkách, první ve výši [částka] do 30 dnů a druhá ve výši [částka] do 8 měsíců od právní moci rozsudku. Dne [datum] byl žalovaný soudem vyzván ke složení hotovosti ve výši [částka] (tj. druhé splátky snížené o úroky ve výši [částka] vzešlé z dříve složeného depozita ve výši [částka]). První splátka na vypořádání byla složena do depozita ještě před uzavřením manželství, druhá splátka byla zaplacena za trvání manželství v roce 1998. Soud I. stupně neměl za prokázané tvrzení žalovaného, že druhá splátka byla uhrazena z finančních prostředků získaných darem od jeho sestry [jméno] [příjmení]. Žalobkyně nabyla spoluvlastnický podíl o velikosti 1/8 na předmětných nemovitostech na základě darovací smlouvy ze dne [datum] uzavřené s [jméno] [příjmení] (matkou žalovaného).

4. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále i jen„ o. z.“), § 143 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále i jen„ obč. zák.“), že žaloba je důvodná.

5. Soud I. stupně nejprve konstatoval, že žalobkyně má naléhavý právní zájem na požadovaném určení uvedeném ve výroku I. rozsudku ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť rozsudek může představovat podklad pro změnu zápisu v katastru nemovitostí (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 2053/2009). Naléhavý právní zájem soud I. stupně shledal také ohledně určení uvedeného ve výroku II. rozsudku, kdy je s ohledem na konfliktní vztahy obou účastníků zapotřebí postavit jejich spoluvlastnické poměry k předmětné nemovitosti zcela najisto.

6. Soud I. stupně dále uvedl, že společné jmění účastníků vzniklo transformací jejich dřívějšího bezpodílového spoluvlastnictví manželů, a to podle článku VIII odst. 2 zákona č. 91/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a o změně a doplnění dalších zákonů. Toto ustanovení nabylo účinnosti dnem [datum] a stanovilo, že věci, které ke dni [datum] tvořily bezpodílové spoluvlastnictví manželů, se stávají součástí společného jmění manželů.

7. Soud I. stupně vysvětlil, že jelikož nebylo sporu o tom, že spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitostech o velikosti 1/2 nabyl žalovaný za trvání manželství, stal se součástí bezpodílového spoluvlastnictví manželů, ledaže by bylo prokázáno, že jej žalovaný nabyl za své výlučné prostředky. Důkazní břemeno tížilo žalovaného, jemuž se však nepodařilo prokázat jeho tvrzení, že k financování druhé splátky byly skutečně použity pouze prostředky od [jméno] [příjmení]. Uplatnilo se tak základní pravidlo § 143 obč. zák., dle něhož se předmětný spoluvlastnický podíl na nemovitostech stal součástí bezpodílového spoluvlastnictví (poté společného jmění manželů). Vzhledem k tomu, že žalobou požadované určení odpovídá skutečnému právnímu stavu, odchylnému od zápisu v katastru nemovitostí, soud I. stupně žalobě vyhověl.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně s poukazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve výši [částka].

9. O náhradě nákladů státu ve výši [částka], které stát platil na svědečném svědkovi [jméno] [jméno], rozhodl soud I. stupně podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a jejich zaplacení uložil neúspěšnému žalovanému.

10. Rozsudek soudu I. stupně napadli včasným a přípustným odvoláním oba účastníci řízení.

11. Žalobkyně napadla rozsudek soudu I. stupně ve výroku III. o nákladech řízení, neboť soud I. stupně dle jejího názoru pochybil při určení tarifní hodnoty odkazem na § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, ačkoliv není sporu o tom, že předmětný spoluvlastnický podíl o velikosti 1/2 je věcí penězi ocenitelnou a výše ceny podílu dokonce byla předmětem řízení (cenu tak nebylo třeba pro účely výpočtu náhrady nákladů složitěji soudem zjišťovat). V řízení byly provedeny důkazy, že podíl byl nabyt na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 2. 9. 1997, sp. zn. 7 C 215/91, kdy cena za tento spoluvlastnický podíl byla stanovena ve výši [částka]. Byť je zřejmé, že aktuální hodnota předmětného podílu nemovitosti je jistě násobně vyšší, žalobkyně pro stanovení výpočtu náhrady nákladů řízení tuto cenu akceptovala. Žalobkyni tak náleží právo na náhradu nákladů řízení ve výši [částka].

12. Žalobkyně dále poukázala na to, že manželství žalobkyně a žalovaného bylo rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8, sp. zn. 9 C 153/2018, s právní mocí ke dni [datum]. Vzhledem k tomu, že nedošlo k podání žaloby o vypořádání zaniklého SJM rozhodnutím soudu, ani nedošlo k uzavření dohody o vypořádání SJM, nastala v odvolacím řízení zákonná fikce vypořádání SJM žalobkyně a žalovaného ve smyslu § 741 o. z. Žalobkyně proto navrhla změnu žaloby tak, že spoluvlastnický podíl na nemovitosti o velikosti 1/2„ přiroste“ k dosavadním podílům účastníků takto: 1) spoluvlastnický podíl žalobkyně o velikosti 2/8 na nemovitosti„ přiroste“ k dosavadnímu spoluvlastnickému podílu žalobkyně na předmětné nemovitosti zapsaném v katastru nemovitostí (tj. k dosavadnímu 1/8) – tedy celkem tedy bude spoluvlastnický podíl žalobkyně čítat velikost 3/8; 2) spoluvlastnický podíl žalovaného o velikosti 2/8„ přiroste“ ke spoluvlastnickému podílu žalovaného na předmětné nemovitosti o velikosti 3/8, který mu svědčí (viz rozhodnutí soudu I. stupně) – tedy celkem bude spoluvlastnický podíl žalovaného čítat velikost 5/8.

13. Žalovaný napadl rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu z důvodů dle § 205 odst. 2 písm. c), d), e) a g) o. s. ř. Žalovaný zejména nesouhlasil se závěrem soudu I. stupně, že neunesl důkazní břemeno o tom, že druhou část ceny za 1/2 předmětných nemovitostí uhradil z finančního daru poskytnutého jeho sestrou [jméno] [příjmení]. Žalovaný měl naopak za to, že toto své tvrzení prokázal čestným prohlášením [jméno] [příjmení], její svědeckou výpovědí, čestným prohlášením [jméno] [příjmení] a částečně výpovědí svědka [jméno] [jméno]. Žalovaný nesouhlasil se soudem I. stupně, že mezi jeho výpovědí a výpovědí jeho sestry [jméno] [příjmení] jsou zjevné rozpory. Poukázal na to, že od počátku sporu tvrdil, že on, jeho matka [jméno] [příjmení] a jeho sestra [jméno] [příjmení] se domluvili, že druhou splátku žalovaný zaplatí ze svých výlučných prostředků, které mu jeho sestra měla darovat. Je zřejmé, že s odstupem 23 let od této události si sestra veškeré detaily nepamatovala, navíc soud I. stupně nevzal v úvahu vyšší věk svědkyně ani její zdravotní stav. Žalovaný uvedl, že důležité bylo, že se jejich výpovědi (tj. výpověď žalovaného a svědkyně [jméno] [příjmení]) shodovaly v tom podstatném, tedy že šlo o hotovost v obálce, kterou sestra přivezla do [obec], předala ji v přízemí domu matce, že sestra brala tento dar jako podporu žalovaného a matky, a tedy jejich společného majetku. Žalovaný vytkl soudu I. stupně, že nepřihlédl k výpovědi svědka [jméno] [jméno], který potvrdil, že částku [částka] byla svědkyně [jméno] [příjmení] schopna dát v té době dohromady, a že naopak přihlédl k výpovědi svědka [jméno] [jméno], ačkoliv bylo prokázáno, že mají se svědkyní [jméno] [příjmení] špatné vztahy, a že měl uvést, že půjde proti každému, ke komu se tato svědkyně (jeho matka) přidá. Žalovaný shledal překvapivým i to, že soud I. stupně nehodnotil výpověď svědkyně [jméno] [příjmení] (matky žalobkyně) jako nepravdivou, ačkoliv vyšlo najevo, že se na svědeckou výpověď se žalobkyní připravovala. Žalovaný měl dále za to, že soud I. stupně měl přihlédnout i k čestnému prohlášení [jméno] [příjmení], zvlášť pokud uvedl, že nepochyboval o pravosti jeho podpisu na této listině. Žalovaný poukázal na rozpory ve výpovědi svědka [jméno] [jméno] ohledně finanční situace [jméno] [příjmení] a jejího bývalého manžela, což měly potvrdit žalovaným navržené důkazy, které však soud I. stupně neprovedl. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobu v celém rozsahu zamítne, nebo aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

14. Žalobkyně se k odvolání žalovaného vyjádřila tak, že není důvodné. K úhradě druhé splátky uvedla, že bylo prokázáno, že v rozsahu částky [částka] byla uhrazena z finančních prostředků, které žalobkyně získala darem od svých rodičů, ve zbývajícím rozsahu byla částka uhrazena z prostředků náležejících do SJM žalobkyně a žalovaného. Souhlasila s hodnocením provedených důkazů soudem I. stupně a navrhla, aby bylo vyhověno změněné žalobě s tím, že náklady řízení před soudem I. stupně činí částku [částka].

15. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.). Poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné. Ohledně části napadeného rozsudku však odvolací soud neshledal podmínky ani pro potvrzení, ani pro jeho změnu.

16. Odvolací soud nejprve konstatuje, že předmětnou žalobu je třeba posoudit po stránce právní podle § 985 o. z., když žalobkyně tvrdí nesoulad zápisu (zápis vlastnického práva účastníků k nemovitostem tak, že podíl žalobkyně činí 1/8 a podíl žalovaného činí 7/8) ve veřejném seznamu (v katastru nemovitostí) se skutečným stavem a to, že její věcné právo (právo z dnes již zaniklého společného jmění manželů k podílu o velikosti 1/2) je dotčeno. Žaloba podle § 985 o. z. není žalobou ve smyslu § 80 o. s. ř., která by byla podmíněna existencí naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Jelikož podání této žaloby má oporu přímo v § 985 o. z., lze ji projednat, aniž by žalobkyně musela tvrdit a prokazovat naléhavý právní zájem na požadovaném určení, nicméně žalující stranou v takovém případě může být pouze osoba, která je nesouladem mezi skutečným a zapsaným právním stavem dotčena ve svém věcném právu (k tomu srov. [příjmení], J. a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§ [číslo]). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 48).

17. Žalobkyně tvrdí, že je na svém věcném právu dotčena pouze ve vztahu k podílu o velikosti 1/2 na předmětných nemovitostech, který měl být součástí dnes již zaniklého společného jmění manželů. Pokud se žalobkyně žalobou domáhala také určení toho, že spoluvlastnický podíl žalovaného na předmětných nemovitostech činí 3/8, pak takto zapsaný stav v katastru nemovitostí je v souladu se skutečným právním stavem. Věcné právo žalobkyně není v uvedeném rozsahu dotčeno, proto se nemůže domáhat odstranění nesouladu mezi zapsaným a skutečným právním stavem žalobou podle § 985 o. z.

18. S ohledem na uvedené skutečnosti postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř a změnil rozsudek soudu I. stupně ve výroku ad II. tak, že se zamítá žaloba o určení, že spoluvlastnický podíl žalovaného na pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], nacházející se v katastrálním území [část obce], obec Praha, zapsaném na listu vlastnictví [číslo] u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, má velikost 3/8 (výrok I. odvolacího rozhodnutí).

19. Odvolací soud dále uvádí, že při jednání dne [datum] nepřipustil změnu žaloby navrženou žalobkyní podáním ze dne [datum] nikoliv proto, že se již správně nedomáhá určení, že spoluvlastnický podíl na nemovitostech je součástí zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění manželů, když skutečně od zániku společného jmění manželů dne [datum] uplynuly tři roky a k dohodě ani k podání návrhu na vypořádání rozhodnutím soudu nedošlo (§ 741 o. z.) Odvolací soud změnu žaloby nepřipustil z toho důvodu, že se žalobkyně domáhá nového nároku, což není v odvolacím řízení přípustné (§ 216 odst. 2 o. s. ř.). Žalobkyně totiž žádá, aby nově bylo rozhodnuto o velikosti spoluvlastnických podílů účastníků řízení ve vztahu k celé nemovitosti, ačkoliv předmětem žaloby (a tedy i řízení před soudem I. stupně) byla toliko otázka vlastnictví podílů o velikosti 1/2 a 3/8 na nemovitostech.

20. Odvolací soud souhlasí se soudem I. stupně, že na danou věc je třeba aplikovat příslušná ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 7. 1998, neboť k nabytí sporného spoluvlastnického podílu na nemovitostech jedním z manželů došlo na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 7 C 215/91, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, který nabyl právní moci dne [datum] (§ 132 odst. 2 obč. zák.). Pro posouzení otázky, zda podíl o velikosti 1/2 na předmětných nemovitostech tvořil součást dnes již zaniklého společného jmění manželů (resp. původně bezpodílového spoluvlastnictví manželů dle § 143 obč. zák., ve znění účinném do 31. 7. 1998), se ve smyslu § 3028 odst. 3 o. z. použije tehdy platná právní úprava.

21. Soud I. stupně přiléhavě poukázal na stanovisko kolegia Nejvyššího soudu ČSR ze dne [datum], sp. zn. Cpj 86, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod [číslo] k výkladu ustanovení občanského zákoníku o bezpodílovém spoluvlastnictví manželů, dle něhož„ věci získané výměnou za věc nebo z výtěžku věci, která byla v osobním vlastnictví jednoho z manželů, jsou nadále v osobním vlastnictví tohoto manžela“ a„ jestliže manželé nabyli rodinný domek, chatu, garáž, popř. jinou nemovitost, která může být předmětem osobního vlastnictví, za trvání manželství a na zaplacení použili třeba jen zčásti společných peněz, je nutno do bezpodílového spoluvlastnictví manželů zařadit celou nemovitost, nikoli snad jen její ideální část, odpovídající hodnotou částce použitých společných peněz“. Z uvedeného je zřejmé, že ačkoliv občanský zákoník ve znění účinném do 31. 7. 1998 výslovně neupravoval výluku majetku z bezpodílového spoluvlastnictví manželů v situaci, kdy k nabytí majetku jedním z manželů došlo za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela (tato výjimka byla do občanského zákoníku vložena až s účinností od [datum]), soudní praxe takovou výluku jednoznačně předpokládala. Zároveň platilo, že při nabytí věci (movité i nemovité) pomocí prostředků, které byly vzaty jednak z bezpodílového spoluvlastnictví manželů, jednak z osobního majetku některého z manželů, stala se takto nabytá věc předmětem bezpodílového spoluvlastnictví manželů bez ohledu na rozsah použitých prostředků z bezpodílového spoluvlastnictví manželů.

22. Odvolací soud naopak nesdílí názor soudu I. stupně, že důkazní břemeno v tomto řízení leží výhradně na žalovaném. Soud I. stupně správně připomněl, že v době nabytí vlastnického práva k podílu na předmětných nemovitostech jedním z manželů (žalovaným) neplatilo ustanovení § 144 občanského zákoníku ve znění:„ Pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů.“. Důsledkem uvedené vyvratitelné právní domněnky skutečně bylo, že pokud některý z manželů tvrdil, že určitý majetek nabytý za trvání manželství je v jeho výlučném vlastnictví, tížilo ho důkazní břemeno s tím, že pokud nebyl prokázán opak, mělo se za to, že majetek nabytý za trvání manželství tvoří společné jmění manželů. Vzhledem k tomu, že nyní projednávanou věc je třeba posoudit podle občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 7. 1998, nelze na ni aplikovat citované ustanovení § 144 obč. zák. ve znění účinném od 1. 8. 1998.

23. Soud I. stupně nicméně vyšel správně z obecné zásady sporného řízení, když konstatoval, že žalovaného tíží důkazní břemeno k prokázání jeho tvrzení, že druhou splátku na vyrovnání podílu za přikázaný podíl na nemovitostech uhradil za trvání manželství výlučně z peněz od své sestry [jméno] [příjmení]. Soud I. stupně však přehlédl, že také žalobkyni v tomto řízení tíží důkazní břemeno k prokázání jejího tvrzení o tom, že druhá splátka na vyrovnání podílu byla uhrazena v rozsahu [částka] z daru rodičů žalobkyně a ve zbývajícím rozsahu ze společných finančních prostředků manželů. Uvedeným tvrzením žalobkyně se však soud I. stupně vůbec nezabýval, ačkoliv zásadní otázka, z jakých prostředků měla být druhá splátka na vyrovnání podílu uhrazena, zůstala s ohledem na přijatý závěr soudu I. stupně nezodpovězena. Soud I. stupně pak nepřihlédl ani k odvolatelem tvrzeným skutečnostem o tom, že rodiče žalobkyně nemohli žalobkyni darovat [částka] na úhradu druhé splátky, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady podle § 118b o. s. ř. (viz podání žalovaného ze dne [datum]), čímž je naplněn odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. b) o. s. ř. Jestliže soud I. stupně nevyzval žalobkyni postupem podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení ohledně způsobu úhrady druhé splátky a k označení důkazů k prokázání jejích tvrzení, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci / § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř.

24. Soud I. stupně provedl poměrně podrobné dokazování zejména za účelem prokázání tvrzení žalovaného, že finanční prostředky na druhou splátku na vyrovnání podílu za přikázání nemovitostí do podílového spoluvlastnictví žalovaného a jeho matky pocházely z finančního daru od sestry žalovaného. Soud I. stupně poté uzavřel, že žalovaný své tvrzení neprokázal. Jakkoli odvolací soud nemůže zpochybnit uvedený závěr soudu I. stupně, aniž by provedené důkazy sám zopakoval, přesto nemohl žalovanému upřít opodstatněnost jeho námitek ve vztahu k hodnocení důkazů soudem I. stupně. Soud I. stupně skutečně nepřihlédl k tomu, že od předmětné události uběhlo více než 20 let, že někteří svědkové jsou vyššího věku a nemusí si již pamatovat přesné detaily událostí, že svědek [příjmení] [jméno] podpořil svědeckou výpověď svědkyně [jméno] [příjmení], že svědek [příjmení] [jméno] má se svědkyní [jméno] [příjmení] špatné vztahy a dopředu avizoval, že půjde proti ní, apod. Žalovaný též poukázal na to, že matka žalobkyně, svědkyně [jméno] [příjmení], se na svou výpověď se žalobkyní připravovala, přesto ji soud I. stupně hodnotil jako věrohodnou.

25. S ohledem na veškeré výše uvedené skutečnosti, tedy že soud I. stupně zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava (nepoučení žalobkyně podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.), jakož i s ohledem na nedostatky ve skutkových zjištěních, odvolací soud výrokem II. rozsudek I. stupně ve výrocích ad I., ad III. a ad IV. zrušil podle § 219a odst. 1 písm. a), odst. 2 o. s. ř., a věc v tomto rozsahu vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení dle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).

26. Na soudu I. stupně v dalším řízení především bude, aby vyzval žalobkyni postupem podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila svá tvrzení o tom, kdo konkrétně, jakým způsobem a z jakých finančních prostředků uhradil druhou splátku na vyrovnání podílu podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 7 C 215/91, a aby ke svým tvrzením předložila nebo označila důkazy. Soud I. stupně se dále zaměří především na to, zda alespoň určitá částka na druhou splátku byla vynaložena ze společných peněz bývalých manželů, neboť pak nelze přijmout jiný závěr, než že takto nabytý podíl o velikosti 1/2 na předmětných nemovitostech se stal předmětem bezpodílového spoluvlastnictví manželů.

27. Na podkladě provedeného dokazování zjištěný skutkový základ věci podrobí soud I. stupně přesvědčivé právní kvalifikaci, která poté vyústí v nové rozhodnutí. Bude-li mít konečné rozhodnutí opět povahu rozsudku, postará se soud I. stupně, aby jeho odůvodnění přesvědčilo o správnosti rozsudečných výroků, a aby mělo všechny náležitosti předvídané § 157 odst. 2 o. s. ř.

28. V konečném rozhodnutí soud I. stupně také znovu rozhodne o nákladech řízení včetně řízení odvolacího (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).