pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 21 C 213/2017-268,

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu s tím, aby bylo určeno, že vlastníkem nemovitosti - bytu [číslo] v budově [adresa] v [obec] - [část obce], postavené na pozemcích parc. [číslo] spolu se spoluvlastnickými podíly v rozsahu [číslo] na budově [adresa] v [část obce] a na pozemcích parc. [číslo] vše v obci [obec], katastrální území Záběhlice, zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrálního pracoviště Praha, byla ke dni svého úmrtí, tedy ke dni [datum], paní [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa]) a uložil žalobcům povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení společně a nerozdílně částku [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám jeho právní zástupkyně (výrok II.). Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobci domáhali požadovaného určení s odůvodněním, že jsou jedinými dědici [jméno] [příjmení] staršího, který byl jediným dědicem své manželky [jméno] [příjmení], která za svého života darovala předmětnou bytovou jednotku v [obec] - [část obce] žalovanému, a to bez vědomí a souhlasu [jméno] [příjmení] staršího. Žalobci namítali neplatnost darovací smlouvy s tvrzením, že [jméno] [příjmení] darovací smlouvu podepsala v době, kdy byla zřejmě v takovém duševním stavu, který ji činil neschopnou právně jednat, dále že [jméno] [příjmení] starší měl v předmětné bytové jednotce s [jméno] [příjmení] rodinnou domácnost a nakonec že smlouva byla uzavřena v rozporu se zákonem.

2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že manželé [jméno] [příjmení], [datum narození] a [jméno] [příjmení], [datum narození] uzavřeli notářským zápisem NZ [číslo] ze dne [datum] smlouvu o zúžení rozsahu společného jmění manželů v zákonném režimu tak, že ze společného jmění manželů vyloučili veškerý majetek, mimo jiné bytovou jednotku [číslo] včetně spoluvlastnického podílu na nebytové jednotce [číslo] (výměníková stanice) v [obec] - [část obce] s tím, že se stává výlučným vlastnictvím [jméno] [příjmení]. Právní účinky vkladu vlastnického práva [jméno] [příjmení] k bytové jednotce i podílu na nebytové jednotce nastaly ke dni [datum]. Dne [datum] uzavřela [jméno] [příjmení] jako dárkyně se žalovaným jako obdarovaným darovací smlouvu, jíž mu darovala bytovou jednotku [číslo] téhož dne byl podán návrh na vklad do katastru nemovitostí. [jméno] [příjmení] dne [datum] zemřela, vlastnické právo k bytové jednotce pro žalovaného bylo v katastru nemovitostí zapsáno ke dni [datum]. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 34 D 1964/2017-146, byla schválena dohoda o vypořádání společného jmění zůstavitelky [jméno] [příjmení] a jejího manžela [jméno] [příjmení], jakožto jediného dědice, který mimo jiné nabyl spoluvlastnický podíl na nebytové jednotce [číslo] (výměníková stanice). Bytová jednotka [číslo] nebyla zahrnuta do předmětu dědictví. [jméno] [příjmení] starší zemřel dne [datum], jeho jedinými dědici jsou žalobci.

3. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), § 747 odst. 1 a 2, § 580 odst. 1, § 581, § [číslo], § [číslo] odst. 1 a 2, § [číslo] odst. 1, § [číslo] odst. 1 a 2 a § 3063 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), § 2 písm. g) a h), § 4, § 5 a § 30 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění účinném do 31. 12. 2013, že žaloba není důvodná.

4. Soud I. stupně nejprve konstatoval, že naléhavý právní zájem (§ 80 o. s. ř.) je v tomto případě dán, neboť k vyřešení sporu může dojít pouze určením, zda právní vztah existoval (existuje) a jen na základě takového rozhodnutí v případě úspěšnosti žaloby může dojít k uvedení stavu faktického do souladu se stavem zapsaným v katastru nemovitostí. Soud I. stupně dále uvedl, že znalec v jiném soudním řízení (Okresní soud v Písku, sp. zn. 7 C 207/2017) nezjistil, že by [jméno] [příjmení] ke dni sepisu a podpisu darovací smlouvy dne [datum] trpěla duševní chorobou či poruchou ve vlastním slova smyslu; v té době byla schopna chápat a objektivně hodnotit realitu. Manželé [příjmení] v bytové jednotce [číslo] v [obec] - [část obce] neměli rodinnou domácnost. Darovací smlouva nebyla dle soudu I. stupně uzavřena v rozporu se zákonem. Soud I. stupně posoudil darovací smlouvu ze dne [datum] jako platnou, proto žalobu zamítl.

5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně s poukazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. Uvedl, že náklady sestávají z odměny advokáta ve výši [částka] stanovené dle § 9 odst. 4 písm. b) a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále i jen„ advokátní tarif“ nebo„ AT“), z tarifní hodnoty [částka] (hodnotu nemovitostí lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi) za 12 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 AT ve výši [částka] (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne [datum], písemné podání ze dne [datum] a dne [datum], účast na soudním jednání dne [datum], [datum], [datum], [datum] v délce přesahující 2 hod., dne [datum] a [datum] a účast na roku mimo jednání dne [datum]) a z částky [částka] za 12 paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 AT O lhůtě k plnění rozhodl soud I. stupně podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a o povinnosti žalobců zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalovaného podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

6. Rozsudek soudu I. stupně napadli včasným a přípustným odvoláním žalobci i žalovaný.

7. Žalobci napadli rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu z důvodu podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., když dle jejich názoru soud I. stupně nesprávně posoudil otázku, zda bylo možné darovací smlouvou převést samostatně bytovou jednotku [číslo] bez spoluvlastnického podílu na nebytové jednotce [číslo] (výměníková stanice). Žalobci měli za to, že spoluvlastnický podíl na nebytovém prostoru zde tvoří součást bytu, proto není samostatně převoditelný. Z uvedeného důvodu je darovací smlouva ze dne [datum] absolutně neplatná pro rozpor se zákonem. Žalobci navrhli, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek soudu I. stupně tak, že žalobě vyhoví a přizná žalobcům náklady řízení.

8. Žalovaný napadl rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. o nákladech řízení, když nesouhlasil s tím, že při určení sazby mimosmluvní odměny advokáta za úkon právní služby je třeba vyjít z tarifní hodnoty [částka] podle § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu. Dle jeho názoru je třeba za tarifní hodnotu považovat cenu předmětné bytové jednotky ve smyslu § 8 odst. 1 advokátního tarifu, která vyplývá ze znaleckého posudku ze dne [datum], který žalovaný připojil. Cena bytové jednotky se dále v čase vyvíjela (od [částka] do [částka]), odměna advokáta tak má vycházet z ceny bytové jednotky v době započetí úkonu právní služby. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud změnil výrok II. rozsudku soudu I. stupně tak, že žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení společně a nerozdílně částku [částka], a aby žalovanému přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.

9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobců ani žalovaného nejsou důvodná.

10. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku konstatuje, že soud I. stupně se nejprve správně zabýval tím, zda žalobci mají na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř. Soud I. stupně též přiléhavě odkázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, dle které je určovací žaloba podle § 80 o. s. ř. preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 3 Cdon 1338/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura [číslo] ročník [rok], pod [číslo]).

11. Odvolací soud však nesdílí nijak blíže odůvodněný závěr soudu I. stupně o tom, že„ naléhavý právní zájem v tomto případě je dán, neboť k vyřešení sporu může dojít pouze určením, zda právní vztah existoval (existuje) a jen na základě takového rozhodnutí v případě úspěšnosti žaloby může dojít k uvedení stavu faktického do souladu se stavem zapsaným v katastru nemovitostí“.

12. Z obsahu spisu se podává, že žalobci v podání ze dne [datum] tvrdili, že mají naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť jsou právními nástupci a jedinými dědici [jméno] [příjmení] staršího, manžela [jméno] [příjmení], který byl jediným dědicem [jméno] [příjmení]. Potvrzení nabytí vlastnictví žalobců k předmětnému bytu musí být provedeno v navazujících dědických řízeních po [jméno] [příjmení] a po jejich otci, [jméno] [příjmení] starším.

13. Podle § 171 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále i jen„ z. ř. s.“), aktiva pozůstalosti tvoří majetek zůstavitele, který vlastnil v den své smrti, jakož i pohledávky a majetková práva, která sice vznikla teprve po jeho smrti, avšak mají původ v právních skutečnostech, jež nastaly za jeho života, a která by mu bez dalšího patřila, kdyby nezemřel, a právo na vypořádání společného jmění, které bylo zrušeno, zaniklo nebo bylo zúženo ještě za života zůstavitele a dosud nebylo vypořádáno.

14. Podle § 172 odst. 1 z. ř. s. aktiva pozůstalosti soud zjistí především ze soupisu pozůstalosti nebo ze seznamu pozůstalostního majetku anebo ze společného prohlášení dědiců o pozůstalostním majetku. Podle odst. 2 cit. ust. nebyla-li zjištěna podle odstavce 1, soud aktiva pozůstalosti objasní z údajů dědiců a uvede je v seznamu aktiv. Neshodnou-li se dědici na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do aktiv pozůstalosti, ke spornému majetku se v řízení a při projednání pozůstalosti nepřihlíží.

15. Podle § 189 odst. 1 z. ř. s. nepřihlíží-li se v řízení a při rozhodování o pozůstalosti k majetku nebo dluhům zůstavitele v důsledku postupu podle § 162 odst. 2 věty druhé, § 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé, mohou se účastníci domáhat svých práv žalobou.

16. Podle § 193 odst. 1 z. ř. s. objeví-li se po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti majetek, který tvoří aktivum pozůstalosti, popřípadě též pasivum pozůstalosti, soud o ně doplní v dosavadním řízení vyhotovený soupis nebo seznam o aktivech a pasivech pozůstalosti; to neplatí, jde-li o aktiva nebo pasiva, k nimž se v důsledku postupu podle § 162 odst. 2 věty druhé, § 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé nepřihlíží.

17. Z výše citovaných ustanovení vyplývá, že aktiva pozůstalosti definuje § 171 odst. 1 z. ř. s . Aktiva soudní komisař zjistí především ze soupisu pozůstalosti nebo ze seznamu pozůstalostního majetku anebo ze společného prohlášení dědiců o pozůstalostním majetku. Neshodnou-li se dědici na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do aktiv pozůstalosti, ke spornému majetku se v řízení a při projednání pozůstalosti nepřihlíží (§ 172 odst. 1 a 2 z. ř. s .); účastníci se však mohou domáhat svých práv žalobou (§ 189 odst. 1 z. ř. s .). Již ze žalobních tvrzení, jakož i z provedených důkazů, zejména z protokolu sepsaného dne [datum] notářem JUDr. [příjmení] ve věci řízení o pozůstalosti po [jméno] [příjmení], č. j. 34 D 1964/2017-144, a z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2. 10. 2018, č. j. 34 D 1964/2017-146, je zřejmé, že bytová jednotka [číslo] v [obec] - [část obce] byla soudním komisařem označena jako sporný majetek, k němuž se při projednání pozůstalosti nepřihlíželo ve smyslu § 172 odst. 2 věty druhé z. ř. s . Žalobci (jakožto právní nástupci [jméno] [příjmení] staršího) se proto mohou domáhat svých práv týkajících se sporného majetku samostatnou žalobou ve smyslu § 189 odst. 1 z. ř. s .

18. Odvolací soud však poukazuje na to, že nová právní úprava řízení o pozůstalosti vylučuje, aby sporná aktiva, k nimž se ve smyslu § 172 odst. 2 věty druhé z. ř. s . v řízení a při rozhodování o pozůstalosti nepřihlíželo, byla následně dodatečně projednána, jak se žalobci nesprávně domnívají (srov. § 193 odst. 1 část věty za středníkem z. ř. s .). Dodatečné projednání pozůstalosti postupem podle § 193 odst. 1 část věty před středníkem z. ř. s . totiž slouží výlučně k tomu, aby byl projednán i ten majetek zůstavitele, který do původního řízení nebyl zahrnut, neboť nebyl vůbec znám, což není tento případ. Žalobci proto na požadovaném určení nemají naléhavý právní zájem, neboť v případě, že by žalobě bylo vyhověno a sporný majetek by měl tvořit aktivum pozůstalosti po [jméno] [příjmení], nemohl by být dodatečně projednán dle § 193 odst. 1 z. ř. s . Požadované určení by tedy žalobcům nepřineslo účinnou ochranu jejich práv.

19. Žaloba dle § 189 odst. 1 z. ř. s. může znít na vydání věci, vyklizení věci či vydání bezdůvodného obohacení. Jde-li o nemovitosti, které se zapisují do veřejného seznamu, katastru nemovitostí, může takováto žaloba znít na určení práva dědice, ať již vlastnického či spoluvlastnického k této nemovité věci, která jako aktivum dědictví nebyla v řízení o pozůstalosti projednána. Formulace takovéto určovací žaloby podané po skončení dědického řízení pak musí odpovídat konkrétnímu právu dědice, ať již vlastnickému či spoluvlastnickému, respektujícímu konečné rozhodnutí ve věci pozůstalosti o podílech, v jakých byl již projednaný majetek nabyt, vyplývajících z provedeného vypořádání podle poměru nabytých hodnot při rozdělení pozůstalosti, popřípadě podle podílů, ve kterých bylo dědicům potvrzeno nabytí dědictví (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2019, sp. zn. 22 Co 84/2018).

20. Vzhledem k tomu, že žaloba měla být soudem I. stupně správně zamítnuta pro nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, pak je vyloučeno, aby současně byla žaloba přezkoumávána po věcné stránce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1121/2011). Odvolací soud se proto nezabýval odvolacími námitkami žalobců, které směřovaly proti závěrům soudu I. stupně o platnosti darovací smlouvy a rozsudek soudu I. stupně potvrdil jako věcně správný podle § 219 o. s. ř., a to včetně správného výroku o nákladech řízení, jehož znění je v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř.

21. Soud I. stupně nepochybil, když při určení sazby mimosmluvní odměny za úkon právní služby (§ 7 advokátního tarifu) vyšel z toho, že se v této věci považuje za tarifní hodnotu částka [částka] ve smyslu § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, a že odměna za úkon právní služby tak činí [částka]. Jakkoliv odvolací soud souhlasí se žalovaným, že za tarifní hodnotu se v zásadě považuje výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká (§ 8 odst. 1 advokátního tarifu), pak má za to, že v tomto případě nelze za tarifní hodnotu považovat v čase proměnlivou částku v rozmezí [částka] až [částka], která má představovat hodnotu předmětné bytové jednotky dle znaleckého posudku [číslo] vypracovaného znalcem [jméno] [jméno] dne [datum] (neobsahuje doložku znalce ve smyslu § 127a o. s. ř.) a dle sdělení jmenovaného znalce ze dne [datum] Odvolací soud poukazuje na to, že cenou předmětné bytové jednotky se soud I. stupně ani odvolací soud nezabývaly, neboť to pro rozhodnutí ve věci samé nebylo třeba. Žalovaný si uvedený posudek včetně sdělení opatřil až v odvolacím řízení, soudu I. stupně nebyl znám a ani žalobci neměli možnost se k této listině jakkoliv vyjádřit. Žalobci až v reakci na odvolací námitky žalovaného uvedli, že s takto určenou cenou bytové jednotky nesouhlasí. Za situace, kdy chybí spolehlivý (ověřitelný) údaj o ceně předmětné bytové jednotky (její hodnotu lze ve fázi odvolacího řízení zjistit jen s nepoměrnými obtížemi), je vyloučeno užití obecného ustanovení o tarifní hodnotě (§ 8 odst. 1 AT) a je třeba aplikovat ustanovení speciální / § 9 odst. 4 písm. b) AT, jak správně učinil soud I. stupně.

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. když v odvolacím řízení nebyl úspěšný žádný z účastníků.