pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 43 C 163/2017-456,

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně určil, že pozemek parc. [číslo] o výměře 2 436 m2, orná půda, v k. ú. [část obce], obec Praha, zapsaný v katastru nemovitostí vedeném u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, na [list vlastnictví], je ve společném jmění bývalých manželů [jméno] [jméno], [rodné číslo], a [jméno] [příjmení], [rodné číslo] (výrok I.) a dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky Mgr. [jméno] [příjmení] (výrok II.). Rozhodl tak již podruhé o žalobě, kterou se žalobce domáhal požadovaného určení s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne [datum] manželství, žalovaná uzavřela dne [datum] s JUDr. [jméno] [příjmení] kupní smlouvu, kterou koupila specifikovaný pozemek, vklad práva byl proveden s právními účinky vkladu ke dni [datum]. Kupní cena činila [částka] a byla uhrazena ze společného jmění účastníků a [částka] bylo poukázáno na účet žalované z účtů vedených na jméno žalobce. Stav zápisu v katastru nemovitostí je v rozporu se skutečným stavem, protože pozemek patří do společného jmění účastníků, ale v katastru je jako vlastník zapsána pouze žalovaná. Žalobce žádal žalovanou, aby s ním uzavřela souhlasné prohlášení, že tento pozemek patří do společného jmění účastníků, žalovaná jeho žádosti nevyhověla.

2. Soud I. stupně poprvé rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 43 C 163/2017-149, kterým žalobu pro nedostatek naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení zamítl. Tento rozsudek byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 91 Co 45/2019-205 Městský soud v Praze dospěl k závěru, že žalobce podal žalobu podle § 985 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, [účinnost] (dále jen„ o. z.“), když tvrdí nesoulad zápisu výlučného vlastnictví žalované ve veřejném seznamu (v katastru nemovitostí) se skutečným stavem a to, že jeho věcné právo ze SJM je tím dotčeno. Žaloba podle § 985 o. z. není žalobou ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podání této žaloby má oporu přímo v § 985 o. z. a lze ji projednat, aniž by žalobce musel tvrdit a prokazovat naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Soudu I. stupně bylo uloženo, aby se zabýval především otázkou, z jakých prostředků byla uhrazena kupní cena ve výši [částka] za předmětný pozemek, z jakého důvodu uzavřela kupní smlouvu pouze žalovaná, případně dalšími relevantními námitkami účastníků tak, aby v řízení mohlo být postaveno najisto, zda předmětný pozemek je či není předmětem nyní již zaniklého, avšak dosud nevypořádaného společného jmění manželů.

3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že účastníci byli manželé, manželství bylo uzavřeno dne [datum], předtím spolu účastníci asi dva roky žili, manželství bylo rozvedeno až v průběhu tohoto řízení. Za trvání manželství byla dne [datum] koupena sporná nemovitost, vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí byl proveden dne [datum] s právními účinky vkladu ke dni [datum]. V katastru nemovitostí je jako výlučný vlastník uvedena žalovaná. Kupní cena byla zaplacena z účtu žalované dne [datum]. Na tento účet žalobce zaslal dne [datum] a dne [datum] dvakrát částku [částka].

4. Soud I. stupně neměl za prokázané tvrzení žalované, že před uzavřením manželství poskytla žalobci půjčky ve výši [částka] a že částka 2 x [částka], kterou žalobce poukázal bezprostředně v časové souvislosti, kdy žalovaná kupní cenu odeslala prodávajícímu, ze svého účtu, byly vratky nějakých dřívějších půjček, které mezi sebou účastníci uzavřeli, a žalobce je těmito platbami vracel. Soud I. stupně měl naopak za prokázané, že tyto částky žalobce získal i jako odměny z jeho podnikání za trvání manželství. Oba účastníci měli úspory před uzavřením manželství, za trvání manželství měli oba nejprve příjmy z pracovní činnosti nebo podnikání, oba z pronájmů nemovitostí.

5. Základní skutečnosti ohledně půjček, jako reálných kontraktů, dle názoru soudu I. stupně prokázány nebyly ani tvrzením žalované, ani výpověďmi slyšených svědků, protože nikdo z nich neuvedl žádné konkrétní skutečnosti o konkrétní půjčce nebo jejích podmínkách. Výpověďmi účastníků i svědků měl soud I. stupně pouze za prokázané, že žalovaná byla ta, kdo organizoval zlepšení standardu domu žalobce, který by se, dle svého vyjádření, spokojil i s vybavením původním, ale žalované nebránil, aby objednala novou kuchyň, zimní zahradu, atd. Žalovaná samozřejmě také v domě žalobce bydlela, tyto úpravy užívala. Žalobce potvrdil pouze investici žalované ve výši [částka], ale nikoli z titulu půjčky. Jaké byly pravé motivy účastníků, proč některé nemovitosti byly v katastru nemovitostí vedeny jen na žalovanou, o tom soud I. stupně nechtěl spekulovat. Dle soudu I. stupně to mohly být například obavy z postižení majetku v případě nějakého neúspěchu v podnikání žalobce, který podnikal kromě jiného ve v. o. s., nebo to tak bylo proto, že žalobce měl ve výlučném vlastnictví jiné nemovitosti. Ze společných prostředků žalobce provedl platby na účet svědka [příjmení], které se týkaly sporného pozemku, a svědek tyto činnosti i pro sebe zajišťoval. V tuto dobu žalobce nerozlišoval, že se jedná o platby na nemovitost ve výlučném vlastnictví žalované.

6. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 985 a § 3028 odst. 3 o. z., § 143 odst. 1 písm. a), § 143a odst. 1, § 144 a § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), že žaloba je důvodná.

7. Soud I. stupně uvedl, že veškerý majetek nabytý některým z manželů za trvání manželství je ve společném jmění manželů, není-li dána výjimka dle § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák. Účastníci netvrdili, ani nebylo prokázáno, že by účastníci změnili rozsah majetku spadajícího do společného jmění manželů. Pokud žalovaná tvrdila, že kupní cena byla zaplacena z jejích výlučných prostředků, pak to byla dle soudu I. stupně právě žalovaná, která by musela prokázat (a v tomto směru ji tížilo břemeno tvrzení a břemeno důkazní), že zde existovala některá z výjimek,

protože zákon vytvářel existenci domněnky, že vše nabyté alespoň jedním z manželů za trvání

manželství je ve společném jmění manželů. Toto se žalované nepodařilo prokázat, proto soud I. stupně žalobě vyhověl.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně s poukazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. Uvedl, že náklady jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 x [částka] a náklady za právní zastoupení advokátkou, které přísluší odměna za 23 úkonů po [částka] z tarifní hodnoty [částka] ve smyslu § 9 odst. 4 písm. b) a § 7 bod. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále i jen„ AT“ nebo„ advokátní tarif“). Soud I. stupně vysvětlil, že nestanovil hodnotu úkonu z ceny nemovitosti, jak navrhoval žalobce, který sice předložil posudek na cenu nemovitosti vypracovaný odhadcem Ing. [jméno] [příjmení], který hodnotu sporné nemovitosti stanovil na [částka]. Soud I. stupně však z uvedeného posudku nečinil žádná zjištění, protože by to přesahovalo potřeby tohoto řízení, jehož předmětem je pouze určení, zda nemovitost patří do zaniklého společného jmění manželů. Soud I. stupně poukázal na to, že není smyslem tohoto řízení, aby nevypořádané společné jmění manželů bylo zatíženo částkou za náklady řízení. Odměna přísluší advokátce za úkony dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g), k), odst. 2 písm. f) AT (převzetí zastoupení, podání žaloby, doplnění žaloby z [datum], vyjádření z [datum], ½ úkonu za jednání dne [datum], kdy nebylo jednáno ve věci samé, návrh na pokračování v řízení, vyjádření z [datum], účast u jednání dne [datum], odvolání do rozsudku, účast u jednání u MS v [obec], účast u jednání dne [datum], dne [datum] - 2 úkony, vyjádření z [datum], jednání dne [datum] - 3 úkony, jednání [datum] - 2 úkony, vyjádření, jednání dne [datum], ½ úkonu za jednání dne [datum], při kterém došlo pouze k vyhlášení rozsudku), 23 x paušál po [částka] podle § 13 odst. 4 AT a 21 % DPH ve výši [částka]. Platební místo pro náklady řízení stanovil soud I. stupně odkazem na § 149 odst. 1 o. s. ř.

9. Rozsudek soudu I. stupně napadli včasným a přípustným odvoláním žalobce i žalovaná.

10. Žalobce podal odvolání proti výroku II. rozsudku soudu I. stupně, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Namítal, že soud I. stupně nesprávně aplikoval advokátní tarif, když při stanovení tarifní hodnoty věci vycházel z § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu. Žalobce odkázal na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 2688/15 a s ohledem na jeho závěry měl za to, že za tarifní hodnotu věci je třeba považovat cenu předmětného pozemku, tj. částku [částka] dle ocenění Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum]. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku II. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka].

11. Žalovaná napadla rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř. Vytkla soudu I. stupně, že se nedostatečně zabýval zjištěním skutkového stavu a že do odůvodnění svého rozsudku v podstatě převzal tvrzení žalobce. Poukázala na to, že žalobce původně výlučné vlastnictví předmětného pozemku žalovanou nerozporoval, dokonce popíral, že by byl součástí společného jmění manželů. Soud I. stupně nezjišťoval, z jakého důvodu se stanovisko žalobce v mezidobí změnilo. Žalovaná dále namítala, že soud I. stupně nezkoumal původ 2 x [částka], které byly zaslány na její účet, resp. pouze konstatoval, že je žalobce získal„ i jako odměny z jeho podnikání za trvání manželství“. Žalovaná však měla za to, že prokázala, že prostředky na bankovních účtech žalobce byly jak výlučné, tak součástí společného jmění manželů, a tedy bylo nezbytné zkoumat jednak vůli žalobce, který prostředky skutečně v dané době na účet žalované hradil, jakož i to, zda uvedené prostředky byly ve výlučném vlastnictví žalobce, či součástí společného jmění účastníků řízení. Dle žalované žalobce neprokázal, že by jím zaslaných [částka] bylo v plné výši použito na úhradu kupní ceny předmětného pozemku. Žalovaná trvala na tom, že v řízení prokázala své tvrzení, že v letech 2003 a 2004 před uzavřením manželství poskytla žalobci půjčky za účelem rekonstrukce a jiných stavebních úprav do domu žalobce v [obec], soud I. stupně se těmito zjištěními dostatečně nezabýval. Dle žalované soud I. stupně stran úhrady kupní ceny nedostatečně zjistil okolnosti koupě pozemku, který byl odměnou za pracovní zásluhy žalované v rámci spolupráce s JUDr. [jméno] [příjmení]. Žalovaná namítala i nesprávné právní posouzení věci soudem I. stupně, pokud dospěl k závěru, že předmětný pozemek spadá do společného jmění manželů ve smyslu § 144 obč. zák., protože nebyl prokázán opak. Žalovaná však jako manželka nabyla pozemek do svého výlučného vlastnictví ze svých výlučných finančních prostředků. Soud I. stupně dle žalované nesprávně posoudil i situaci úhrady kupní ceny, když do svého právního hodnocení nezahrnul skutečnost, že pro posouzení, zda částka hrazená žalobcem na úhradu kupní ceny za pozemek byla či nebyla hrazena ze SJM, je rozhodující vůle účastníků právních vztahů (§ 555 a § 556 odst. 1 obč. zák.). Žalovaná poukázala na to, že účastníci jako manželé nabývali i za trvání manželství nemovitosti do výlučného vlastnictví, a že žalovaná hradila před uzavřením manželství statisícové částky na vybavení domu žalobce, následně jí žalobce v různé výši tyto částky vracel. Nakonec žalovaná vytkla soudu I. stupně, že chybně posoudil podstatné náležitosti půjčky dle § 657 obč. zák. a trvala na tom, že žalobci poskytla své výlučné prostředky za účelem rekonstrukce domu v [obec] ve formě půjčky. První splatnou pohledávkou byla dle žalované investice do kuchyně v domě v [obec] ve výši [částka] dne [datum] a druhou splatnou pohledávkou byla investice do dveří za cenu [částka] Tyto částky také žalobce žalované vracel, když jí zaslal 2 x [částka] ze svých účtů. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že se žaloba zamítá a přiznal žalované náhradu nákladů řízení.

12. Žalobce se k odvolání žalované vyjádřil tak, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce měl na účtech, z nichž žalované poukázal celkem [částka], prostředky tvořící společné jmění manželů, neboť podnikal jako OSVČ a měsíčně fakturoval několikasettisícové sumy, které byly připisovány na jeho účet. Bylo též prokázáno, že pokud jde o část kupní ceny ve výši [částka], ta měla sice původ v prostředcích z termínovaného účtu na jméno žalované, který založila před uzavřením

manželství, ale [částka] si na něj žalovaná vložila dne [datum] po uzavření manželství. Žalobce odkázal na svůj závěrečný návrh ze dne [datum], v němž se vyjádřil ke všem námitkám žalované, zejména odmítl jakoukoliv půjčku od žalované, když ani ohledně částky [částka] (platba za zimní zahradu) nešlo o sjednání půjčky. Platbami 2 x [částka] žalované žádnou půjčku nevracel, ale poskytl je jako příspěvek na kupní cenu pozemku, a to z peněz vydělaných v manželství. Žalobce připustil, že žalovaná mohla do jeho nemovitosti investovat, avšak nikoliv proto, že by žalobce neměl prostředky (naopak disponoval značnými úsporami), ale protože sama chtěla a on ji nechal. V řízení nebylo prokázáno, že by se žalobce se žalovanou domluvil, aby mu půjčila konkrétní prostředky, které by mohl investovat do svého domu nebo jakkoli je použít s tím, že jí je vrátí. Žalobce poukázal na to, že pozemek byl pořízen kupní smlouvou od JUDr. [obec] a kupní cena byla řádně zaplacena. Titulem nabytí pozemku nebyla odměna za práci žalované pro [právnická osoba] [obec] či pro JUDr. [příjmení], ale kupní smlouva. Eventuální sleva na kupní ceně nemohla mít žádný vliv na vlastnické poměry k pozemku.

13. Žalovaná se k odvolání žalobce vyjádřila tak, že předmětem žaloby byl návrh na určení vlastnictví k nemovitostem, ve věci tak šlo o žalobu na určení ve smyslu § 80 o. s. ř. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 3234/2018), proto soud I. stupně postupoval správně, když tarifní hodnotu věci stanovil podle § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu. K žalobcem předloženému tržnímu ocenění nemovitosti ze dne [datum], [číslo] 2017, Ing. [jméno] [příjmení], který předmětný pozemek ocenil na částku nejméně 16,3 milionu Kč, žalovaná uvedla, že nebyl vůbec proveden k důkazu. Stejně tak nebylo žádným způsobem prováděno jakékoliv zjišťování ceny pozemku. Žalovaná tržní ocenění pozemku rozporovala a se stanovenou cenou nesouhlasila.

14. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání ani jednoho z účastníků není důvodné.

15. Odvolací soud nejprve doplnil dokazování podle § 213 odst. 4 o. s. ř. za použití § 213a odst. 2 o. s. ř. o žalobcem v řízení před soudem I. stupně předloženou e-mailovou korespondenci mezi účastníky týkající se předmětného pozemku (podání žalobce ze dne [datum]), když tyto důkazy nebyly dosud provedeny. Z ní odvolací soud zjistil, že žalovaná přeposlala žalobci dne [datum] e-mail od architekta [jméno] [příjmení], H.A.N.S. stavby a. s., s předmětem„ Akce [obec] DS dělení pozemků – upravení PD“, v němž psala žalobci:„ Viki, koukni se mi prosím na to, jestli tam nejsou chyby.“. Dne [datum] přeposlala žalovaná žalobci e-mail od Ing. [jméno] [příjmení], [právnická osoba], resp. od [jméno] [příjmení] s předmětem„ Dokumenty – věcné břemeno ([část obce])“. Dne [datum] přeposlala žalovaná žalobci e-mailovou korespondenci mezi ní a [jméno] [příjmení] s předmětem„ [obec] – věcné břemeno – PRE – Plyn“ a„ pozemky [obec]“. Dne [datum], [datum] a [datum] zaslala žalovaná žalobci e-maily s předmětem„ [část obce]“ a„ Přípojky vodovodu [obec]“ s tím, že přeposílá cenovou nabídku na vodovodní a kanalizační přípojky, kdy žalobci mimo jiné sděluje:„ Viki, musíme udělat proti nabídku. Zdá se mi to drahé.“ nebo:„ Co si o tom myslíš? Jo je ok nebo?“. (e-maily ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]). Z doplněného dokazování má odvolací soud za zjištěné, že žalovaná v době trvání manželství průběžně konzultovala důležité záležitosti týkající se předmětného pozemku se žalobcem.

16. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, ze kterých čerpal správná skutková zjištění o tom, že účastníci po dvouletém soužití uzavřeli dne [datum] manželství, že žalovaná za trvání manželství dne [datum] uzavřela jako kupující s JUDr. [jméno] [příjmení] jako prodávajícím kupní smlouvu, jejímž předmětem byl pozemek parc. [číslo] o výměře 2 436 m2 (orná půda) v k. ú. [část obce], obec Praha, zapsaný na [list vlastnictví] vedeném u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, za kupní cenu [částka], že kupní cena byla uhrazena z účtu žalované dne [datum], na který žalobce poukázal dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka], že vklad vlastnického práva k předmětnému pozemku byl učiněn ve prospěch žalované dne [datum] (s právními účinky vkladu ke dni [datum]), a že nebylo prokázáno, že by uvedené platby žalobce na účet žalované ve výši 2 x [částka] byly vratky údajných půjček, které měla žalovaná poskytnout žalobci před uzavřením manželství. Tato skutková zjištění vyplývají z provedených důkazů, které soud I. stupně hodnotil v souladu s § 132 o. s. ř., tzn. podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, když přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo.

17. Správně zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně přiléhavým způsobem i po stránce právní, aplikuje přitom (správně) příslušná ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění [účinnost] (s ohledem na dobu nabytí pozemku jedním z manželů, tj. září 2004, se pro posouzení otázky, zda pozemek tvořil součást společného jmění manželů, použije zákon č. 40/1964 Sb.; srov. § 3028 odst. 3 o. z.), a zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, [účinnost].

18. Soud I. stupně vyšel především správně z toho, že veškerý majetek nabytý některým z manželů za trvání manželství je ve společném jmění manželů, není-li dána některá z výjimek podle § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák. Jednou z takových výjimek je, že společné jmění manželů netvoří majetek nabytý jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela. Žalovaná v řízení tvrdila, že pozemek parc. [číslo] o výměře 2 436 m2 (orná půda) v k. ú. [část obce], obec Praha, zapsaný na [list vlastnictví], který nabyla kupní smlouvou uzavřenou za trvání manželství, netvoří společné jmění manželů, neboť kupní cena za pozemek byla uhrazena z jejích výlučných prostředků. Žalovanou tak tížilo břemeno důkazní, neboť pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů (§ 144 obč. zák.) O povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní byla žalovaná v řízení před soudem I. stupně řádně poučena ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., jak vyplývá z protokolu o jednání před soudem I. stupně ze dne [datum].

19. Soud I. stupně dospěl ke správnému závěru, že se žalované nepodařilo prokázat, že předmětný pozemek za trvání manželství nabyla ze svých výlučných prostředků. Soud I. stupně provedl rozsáhlé dokazování nejen listinami, ale též výpověďmi svědků, z nichž pouze zjistil, že žalovaná již před uzavřením manželství se žalobcem„ zvelebovala“ nemovitost žalobce v [obec], v níž účastníci řízení žili. Tvrzení žalované o tom, že se žalovaným uzavřela smlouvy o půjčce, resp. že částky 2 x [částka], které žalobce zaslal na účet žalované dne [datum] a dne [datum], měly být vratkami půjček, nebylo v řízení prokázáno.

20. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

21. Pro smlouvu o půjčce je charakteristické, že věřitel přenechává dlužníkovi určité množství věcí druhově určených (tj. zastupitelných) k volnému nakládání, případně spotřebování, a dlužník se zavazuje vrátit mu po určité době věci stejného druhu. Smlouva o půjčce má reálnou (nikoliv jen konsenzuální) povahu. Vznik půjčky předpokládá nejen dohodu stran, ale i skutečné odevzdání předmětu půjčky dlužníkovi. Jako pro každou smlouvu je i pro smlouvu o půjčce nezbytným předpokladem shodná vůle obou stran (konsenzus). Při peněžité půjčce může dojít k předání půjčené částky i bezhotovostním převodem na účet dlužníka.

22. Žalovaná údajné půjčky, které jí měl žalobce vracet platbami ve dnech [datum] a dne [datum] v celkové výši [částka], specifikovala tak, že se jednalo o investice do kuchyně v domě v [obec] ve výši [částka] dne [datum] a investice do dveří ve výši [částka]. Žalobce uznal investici žalobkyně do dveří ve výši [částka] (tuto částku uhradila žalovaná ze svého účtu před uzavřením manželství dne [datum] společnosti [právnická osoba], u níž žalobce objednal zimní zahradu, jak zjistil soud I. stupně). Žalobce však popřel, že by ohledně uvedené částky uzavřel se žalovanou smlouvu o půjčce. K dohodě stran o půjčce tedy nedošlo. Ohledně částky [částka] soud I. stupně zjistil, že ji žalovaná zaplatila před uzavřením manželství dne [datum] ze svého účtu na účet [právnická osoba] interiérového zařízení - kuchyně [právnická osoba], s níž sama žalovaná jako kupující uzavřela kupní smlouvu a smlouvu o provedení montáže. Žalobce nebyl smluvní stranou uvedené kupní smlouvy, žalovaná se sama zavázala k zaplacení částky [částka] svému smluvnímu partnerovi, který nebyl věřitelem žalobce, žalobce uzavření dohody o půjčce ohledně této částky popírá. Žalovaná tak zcela správně nazývá platby ve výši [částka] a [částka] investicemi ze svého výlučného majetku do výlučného majetku žalobce.

23. Vzhledem k tomu, že uzavření smluv o půjčce mezi účastníky nebylo prokázáno, nebylo ani prokázáno, že kupní cena za předmětný pozemek ve výši [částka] byla zaplacena z majetku náležejícího do výlučného vlastnictví žalované, rozhodl soud I. stupně správně, když určil, že předmětný pozemek je ve společném jmění manželů [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení].

24. K odvolacím námitkám žalované, jakkoliv nejsou způsobilé vyvrátit správnost přezkoumávaného rozsudku, dodává odvolací soud toliko následující:

25. V této věci není podstatné, zda žalobce původně výlučné vlastnictví žalované k pozemku nijak nerozporoval, nebylo proto důležité zkoumat, z jakého důvodu se stanovisko žalobce v mezidobí změnilo. Jedinou právně relevantní otázkou totiž bylo, zda žalovaná nabyla pozemek za trvání manželství z majetku náležejícího do jejího výlučného vlastnictví / § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák. Soud I. stupně se podrobně zabýval i původem částek 2 x [částka] na účtech žalobce; jeho závěru, že žalobce měl jednak dostatek svých výlučných finančních prostředků z doby před uzavřením manželství a jednak měl příjmy z podnikání, které se po uzavření manželství staly součástí společného jmění manželů, nelze ničeho vytknout. Pokud žalovaná namítá, že tyto finanční prostředky (tj. [částka]) byly jak prostředky výlučné (žalobce), tak prostředky ve společném jmění manželů, pak taková námitka nemá žádný význam. Žalobce ani netvrdí, že by platba ve výši [částka] byla z jeho výlučného majetku. Naopak bylo na žalované, aby prokázala své tvrzení, že na zaplacení kupní ceny pozemku byly použity výhradně její výlučné prostředky, což neprokázala. Soudu I. stupně nelze vytknout ani to, že nedostatečně zjistil okolnosti koupě pozemku. Soud I. stupně vyšel správně z toho, že žalovaná jako kupující nabyla předmětný pozemek kupní smlouvou uzavřenou s prodávajícím JUDr. [jméno] [příjmení] za sjednanou kupní cenu ve výši [částka]. Nabývacím titulem byla výhradně uvedená kupní smlouva, z níž nevyplývá, že by pozemek měl být odměnou za pracovní zásluhy žalované v rámci její spolupráce s prodávajícím, jak tvrdí žalovaná.

26. S ohledem na veškeré výše uvedené skutečnosti odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku ad I. o věci samé potvrdil jako věcně správný podle § 219 o. s. ř.

27. Odvolací soud dále konstatuje, že soud I. stupně postupoval správně, když o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy podle zásady úspěchu, kdy žalobci, který měl ve věci plný úspěch, přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalované, která ve věci úspěch neměla. Jím provedený výpočet žalobcem účelně vynaložených nákladů řízení však odvolací soud nesdílí.

28. Soud I. stupně nepochybil, když při určení sazby mimosmluvní odměny za úkon právní služby (§ 7 AT) vyšel z toho, že se v této věci považuje za tarifní hodnotu částka [částka] ve smyslu § 9 odst. 4 písm. b) AT, a že odměna za úkon právní služby tak činí [částka]. Jakkoliv odvolací soud souhlasí se žalobcem, že za tarifní hodnotu se v zásadě považuje výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká (§ 8 odst. 1 AT), pak má za to, že v tomto případě nelze za tarifní hodnotu považovat částku [částka], která má představovat hodnotu předmětného pozemku dle žalobcem předloženého ocenění Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] Odvolací soud poukazuje na to, že cenou předmětného pozemku se soud I. stupně ani odvolací soud nezabývaly, neboť to pro rozhodnutí ve věci samé nebylo třeba. V průběhu řízení nebyl proveden důkaz tímto oceněním, žalovaná tedy neměla možnost se k této listině jakkoliv vyjádřit. Žalovaná až v reakci na odvolací námitky žalobce uvedla, že uvedené ocenění zcela rozporuje a se stanovenou cenou nemovitosti nesouhlasí. Za situace, kdy chybí spolehlivý (ověřitelný) údaj o ceně předmětného pozemku (jeho hodnotu lze ve fázi odvolacího řízení zjistit jen s nepoměrnými obtížemi), je vyloučeno užití obecného ustanovení o tarifní hodnotě (§ 8 odst. 1 AT) a je třeba aplikovat ustanovení speciální / § 9 odst. 4 písm. b) AT, jak správně učinil soud I. stupně.

29. Odvolací soud dále připomíná, že obecným kritériem, jímž soud hodnotí všechny náklady řízení, a tedy i odměnu za úkony právní služby advokáta, je účelnost jejich vynaložení posuzovaná jak ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., tak s ohledem na obecně platnou zásadu přiměřenosti a zákazu zneužití práv ve smyslu § 2 o. s. ř. (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 988/12 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 1748/2015). Z uvedeného rovněž vyplývá, že počet úkonů právní služby zahrnutých soudem do výroku o náhradě nákladů řízení nemusí odpovídat počtu úkonů, které daný účastník zaplatil svému advokátovi na základě jeho vyúčtování. Advokátní tarif mimo jiné stanoví, že mimosmluvní odměna náleží za písemné podání nebo návrh ve věci samé / § 11 odst. 1 písm. d) AT Odměna za písemné podání náleží zpravidla tam, kde byl účastník k takovému podání vyzván soudem, nebo kdy by nebylo možné přednést jej při jednání soudu (srov. Svoboda, K., Hromada, M., Levý, J., Vláčil, D., [příjmení], Š., [příjmení], T. Náklady řízení. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. [číslo]).

30. Odvolací soud s ohledem na výše uvedené závěry neshledal jako účelně vynaložené úkony písemná podání žalobce ze dne [datum] (k podání písemné repliky nebyl žalobce soudem vyzván, na vyjádření žalované k žalobě mohl reagovat ústně při následném jednání soudu I. stupně), [datum] (předčasný návrh na pokračování v přerušeném řízení; za totožný a včasný návrh byla právnímu zástupci odměna přiznána), [datum] (nesouhlas s návrhem žalované na přerušení řízení, k písemnému podání nebyl žalobce soudem vyzván), [datum] (návrh na doplnění dokazování mohl být přednesen ústně při následném jednání soudu I. stupně), [datum] (k podání písemné repliky nebyl žalobce soudem vyzván, na podání žalované mohl reagovat ústně při následném jednání soudu I. stupně), [datum] (založení listin do spisu není odměňovaným úkonem právní služby), [datum] (k písemnému podání nebyl žalobce soudem vyzván, mohl je přednést ústně při následném jednání soudu I. stupně), [datum] (založení listin do spisu a označení důkazu není odměňovaným úkonem právní služby, navíc důkazy mohly být označeny nebo předloženy při jiných jednáních soudu I. stupně), [datum] (k písemnému podání nebyl žalobce soudem vyzván, mohl je přednést ústně při následném jednání soudu I. stupně) a [datum] (k písemnému závěrečnému návrhu nebyl žalobce soudem vyzván, mohl jej přednést ústně při následném jednání soudu I. stupně).

31. Žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení před soudem I. stupně za zaplacené soudní poplatky ve výši [částka] a za náklady právního zastoupení, které sestávají z mimosmluvní odměny za 16 účelně vynaložených úkonů právní služby po [částka] za převzetí a přípravu zastoupení / § 11 odst. 1 písm. a) AT, podání žaloby / § 11 odst. 1 písm. d) AT, písemné podání k výzvě soudu I. stupně ze dne [datum] / § 11 odst. 1 písm. d) AT, účast na jednání před soudem I. stupně dne [datum] / § 11 odst. 1 písm. g) AT, odvolání proti rozsudku soudu I. stupně ze dne [datum] / § 11 odst. 1 písm. k) AT, účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum] / § 11 odst. 1 písm. g) AT, účast na jednání před soudem I. stupně dne [datum] / § 11 odst. 1 písm. g) AT, účast na jednání před soudem I. stupně dne [datum] od 9:00 hod. do 11:10 hod. / § 11 odst. 1 písm. g) AT, účast na jednání před soudem I. stupně dne [datum] / § 11 odst. 1 písm. g) AT, účast na jednání před soudem I. stupně dne [datum] od 9:00 hod. do 13:30 hod. / § 11 odst. 1 písm. g) AT, účast na jednání před soudem I. stupně dne [datum] od 13:00 hod. do 15:55 hod. / § 11 odst. 1 písm. g) AT a účast na jednání před soudem I. stupně dne [datum] / § 11 odst. 1 písm. g) AT, dále ze 3 účelně vynaložených úkonů právní služby ve výši jedné poloviny po [částka] za účast na jednání před soudem I. stupně dne [datum], které nebylo zahájeno / § 11 odst. 2 písm. g), odst. 3 AT, návrh na pokračování v přerušeném řízení ze dne [datum] / § 11 odst. 2 písm. d), odst. 3 AT a písemné vyjádření k návrhu žalované na přerušení řízení k výzvě soudu I. stupně ze dne [datum] / § 11 odst. 2 písm. d), odst. 3 AT, z náhrady hotových výdajů v paušální výši [částka] za 19 úkonů právní služby podle § 13 odst. 1 a 4 AT a z 21 % DPH ve výši [částka] podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., tj. celkem [částka].

32. Odvolací soud s ohledem na veškeré výše uvedené skutečnosti rozsudek soudu I. stupně ve výroku ad II. změnil jen tak, že výše nákladů řízení činí [částka], jinak jej i v tomto výroku jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř.

33. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení nebyl úspěšný žádný z účastníků, proto žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.