pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem zastavil soud I. stupně řízení v části, ve které se žalobce proti žalovaným domáhal zaplacení částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.). Současně vyhověl žalobnímu návrhu v části, ve které se žalobce domáhal, aby žalovaným byla uložena povinnost vyklidit a vyklizený žalobci odevzdat rodinný dům [adresa], který je součástí pozemku [parcelní číslo], pozemek [parcelní číslo] a pozemek [parcelní číslo], to vše zapsáno v katastru nemovitostí pro [územní celek] a [katastrální uzemí] na [anonymizováno] [číslo] to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Dále uložil žalovaným povinnost, aby žalobci společně a nerozdílně zaplatili částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Zároveň uložil žalovaným povinnost, aby žalobci společně a nerozdílně zaplatili náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce (výrok IV.).

2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobce [jméno] [příjmení], narozen [datum] a [jméno] [příjmení], narozen [datum], jsou spoluvlastníky pozemku [parcelní číslo] o výměře 211 m² (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je rodinný dům [adresa] a dále pozemku [parcelní číslo] o výměře 377 m² (zahrada), vše v kat. území [část obce], [územní celek], zapsáno na [anonymizováno] [číslo] u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha (dále jen předmětné nemovitosti). Každému ze spoluvlastníků svědčí dle zjištění soudu I. stupně vlastnický podíl ve výši ideální jedné poloviny. Dále bylo zjištěno, že žalobce [jméno] [příjmení] sjednal se žalovanými dne [datum] nájemní smlouvu, na základě které pronajal žalovaným jakožto nájemcům předmětné nemovitosti na dobu pěti let za sjednané nájemné ve výši [částka] měsíčně po dobu prvních tří měsíců a následně ve výši [částka] měsíčně za další období s tím, že současně byla sjednána záloha za vodné a stočné ve výši [částka] měsíčně. Ke dni podpisu nájemní smlouvy disponoval žalobce [jméno] [příjmení] plnou mocí od spoluvlastníka [jméno] [příjmení], který tím na žalobce zároveň postoupil právo pronajímat předmětné nemovitosti jako celek.

3. V řízení před soudem I. stupně bylo dále zjištěno, že žalobce vypověděl žalovaným nájem předmětných nemovitostí písemně dne [datum]. Důvodem výpovědi ze strany pronajímatele bylo provedení stavebních úprav bez souhlasu pronajímatele (zřízení vjezdu na pozemek, stavební úprava oplocení), nedoplatky na nájemném a zálohách na služby ve výši [částka] a také poškozování předmětné nemovitosti (pokácení plodící meruňky a umístění zatravňovacích dlaždic na trávníku před domem a zřízení stání pro vozidla spolu se zřízením nového vjezdu pro vozidla). Dalšími vyjmenovanými důvody pro udělení výpovědi bylo neumožnění prohlídky nemovitosti a neoznámení vyššího počtu osob nemovitosti užívajících. Žalobce současně žalované vyzval k vyklizení a předání předmětných nemovitostí do tří měsíců s tím, že ke skončení nájmu dojde za 3 měsíce od doručení výpovědi a poučil je o možnosti vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání její oprávněnosti soudem. Citovaná výpověď z nájmu byla oběma žalovaným doručována doporučeně na adresu [adresa], [ulice a číslo] (adresa pronajaté nemovitosti).

4. V řízení před soudem I. stupně bylo dále zjištěno, že žalobce nájem opakovaně vypověděl písemnou výpovědí ze dne [datum], a to z důvodu nezaplacení nájemného za měsíc [anonymizováno] [rok] až [anonymizováno] [rok] podle § 2291 odst. 2 o. z. Současně byli žalovaní vyzváni k vyklizení nemovitosti do [datum] a poučeni o právu podat k soudu návrh na přezkum oprávněnosti druhé výpovědi. Rovněž tato výpověď z nájmu byla doručována oběma žalovaným na adresu předmětných nemovitostí v [obec a číslo].

5. V souvislosti s dlužným nájemným soud I. stupně zjistil, že žalovaní zaplatili za [anonymizováno] [rok] nájemné ve výši [částka], což bylo prokázáno pokladním dokladem z [datum]. Současně konstatoval, že na kopii tohoto pokladního dokladu, který byl soudu předložen ve fotokopii, byla uvedena rukou psaná poznámka„ předáno nájem [anonymizována dvě slova] p. [příjmení]“ a nečitelná parafa.

6. Takto zjištěný skutkový [anonymizováno] posoudil soud I. stupně podle ustanovení § 2201 a následujících o. z., ve spojení s § 2235 a násl. o. z., a poté shledal, že žaloba je v části, ve které se žalobce domáhal vyklizení předmětných nemovitostí, zcela důvodná. Jako předběžnou otázkou se soud I. stupně zabýval tím, zda nájem předmětných nemovitostí plynoucí z nájemní smlouvy ze dne [datum] zanikl v důsledku některé z výše citovaných výpovědí žalobce. V případě výpovědi učiněné dne [datum] soud I. stupně konstatoval, že se jedná o právní jednání, které vykazuje všechny zákonné náležitosti § 2288 o. z. Výpověď byla učiněna písemně, obsahuje dostatečně určité a jednoznačně vymezené výpovědní důvody podle § 2288 odst. 1 písm. a) a d) o. z. a obsahuje též poučení nájemce o možnosti vznést proti této výpovědi námitky a navrhnout její přezkoumání soudem podle § 2286 odst. 2 o. z. Soud I. stupně současně konstatoval, že listina s výpovědí byla doručována žalovaným doporučeně prostřednictvím [anonymizováno] v polovině listopadu [rok], jelikož byla doručována na adresu předmětné nemovitosti, o které sami žalovaní uvedli, že je jejich adresou doručovací a z jejich vyjádření vyplynulo, že tam skutečně bydleli. Soud I. stupně proto uzavřel, že v řízení bylo nade vší pochybnost prokázáno, že výpověď z nájmu ze dne [datum] se dostala do sféry dispozice žalovaných. Výpovědní doba tak žalovaným počala běžet dne [datum] a uplynula dnem [datum].

7. Soud I. stupně poukázal na skutečnost, že žalovaní netvrdili ani neprokázali, že by do dvou měsíců ode dne doručení výpovědi podali k příslušnému soudu návrh na přezkum oprávněnosti výpovědi. První zmínka o neopodstatněnosti výpovědi pocházela až z vyjádření žalovaných k žalobě ze dne [datum]. Tento úkon byl učiněn zjevně po uplynutí dvouměsíční zákonné lhůty podle § 2290 o. z. Soud I. stupně proto uzavřel, že se již nemůže zabývat tím, zda výpovědní důvody ve výpovědi uvedené byly dány či nikoliv, když v tomto směru je po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty k přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu nutno považovat výpověď za bezvadnou, tedy za oprávněnou.

8. S tímto podstatným odůvodněním soud I. stupně shledal, že nájem zanikl na základě výpovědi pronajímatele ze dne [datum] dnem [datum]. Od tohoto data užívají žalovaní předmětné nemovitosti bez právního důvodu. Na základě těchto zjištění soud prvního stupně žalobnímu návrhu na vyklizení nemovitostí vyhověl a žalovaným uložil povinnost nemovitosti vyklidit a vyklizené žalobci odevzdat do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II. rozhodnutí).

9. V případě žalobního návrhu o zaplacení dlužného nájemného soud I. stupně poukázal na skutečnost, že žalobce vzal návrh částečně zpět podáním ze dne [datum]. Zpětvzetí žaloby bylo učiněno co do nájemného za měsíc [anonymizováno] [rok] ve výši [částka] s příslušenstvím. V tomto rozsahu postupoval soud I. stupně podle § 96 o. s. ř. a řízení zastavil (výrok I. rozsudku).

10. Ve zbylé části soud I. stupně návrh žalobců na zaplacení peněžité částky projednal a rozhodl. Předmětem soudního řízení tak zůstal nárok žalobců na zaplacení dlužného nájemného za období listopad [rok] až [anonymizováno] [rok] v celkové výši [částka]. Soud I. stupně v této souvislosti konstatoval, že žalovaní v řízení neprokázali, že by dlužné nájemné či jeho část skutečně zaplatili. K tvrzení, že veškeré nájemné bylo vždy řádně uhrazeno, totiž nenavrhli žádné důkazy. K jednání před soudem dne [datum] se žalovaní bez omluvy nedostavili. Soud I. stupně proto věc projednal a rozhodl postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaných. Za situace, kdy žalobce popíral tvrzení žalovaných, že mu byla předána částka [částka] na nájemné, soud I. stupně zdůraznil, že se jedná o pouhé tvrzení žalovaných, když z žalovanými předložené kopie listiny o velikosti A4, obsahující rukou psanou poznámku„ předáno nájem [částka]“ není vůbec patrno, kdo tuto poznámku psal, jakého období se měla týkat a o jakou platbu se vlastně mělo jednat. Žalovaný se tím, že se k soudu nedostavili, dobrovolně zbavili možnosti být procesním soudem poučeni podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.

11. S tímto podstatným odůvodněním soud I. stupně shledal, že žaloba o zaplacení peněžité částky je ve zbylém rozsahu poprávu a žalovaným uložil povinnost žalobci zaplatit částku [částka] s příslušenstvím (výrok III. rozsudku).

12. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud I. stupně odkazem na ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když ve věci převážil procesní úspěch žalobce. Po odečtení procesního úspěchu žalovaných (19 %) od procesního úspěchu žalobce (81 %), přiznal soud I. stupně žalobci náhradu nákladů řízení v rozsahu 62 % účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto vypočetl podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. na souhrnnou částku [částka].

13. Proti tomuto rozsudku podali žalovaní dne [datum] včasné odvolání, které směřovalo proti výrokům II., III. a IV. rozhodnutí. Namítli, že soud I. stupně věc rozhodl na základě nedostatečně zjištěného skutkového [anonymizováno] věci, neboť neprovedl ty důkazy, které chtěli žalovaní k prokázání rozhodných skutečností navrhnout a dále navrhují. Soudu I. stupně dále vytkli, že v jeho rozhodnutí jsou popisovány skutečnosti, které se nestaly. Žalovaní dovodili, že prvoinstanční soud provedl nedostatečně šetření rozhodných skutečností a rozhodl bez jakéhokoliv zkoumání reálných skutečností, a to na základě lživých informací od žalobce. Odvolatelé zdůraznili, že se vždy chovali slušně, o nemovitost se řádně starali a opravami jí dokonce zhodnotili. Jednání žalobce označili za účelové a zopakovali, že dlužné nájemné je uhrazeno. Důkazy ke svým tvrzením nepřiložili.

14. Žalobce se k odvolání žalovaných nevyjádřil.

15. Odvolací jednání v dané věci bylo původně nařízeno na [datum]. Z tohoto termínu se včas a řádně omluvil zástupce žalobce a požádal o odročení z důvodu kolize s jiným (dříve nařízeným) soudním jednáním. Odvolací soud žádosti vyhověl a jednání odročil na den [datum]. Z odročeného soudního roku se telefonicky omluvil dne [datum] prvý žalovaný s tím, že jsou spolu s manželkou k tomuto datu COVID pozitivní. Přestože tato informace nebyla řádně doložena, odvolací soud žádosti s ohledem na epidemiologickou situaci vyhověl a odvolací jednání znovu odročil na den [datum]. Z tohoto termínu se podáním doručeným odvolacímu soudu dne [datum] opět omluvil prvý žalovaný s tím, že mu [anonymizována dvě slova] neumožňuje se jednání zúčastnit. K omluvě přiložil kopii rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti s vyznačeným stavem práce neschopen od [datum], kontrola [datum]. Současně žádal o odročení nařízeného jednání. Odvolací soud této žádosti opětovně vyhověl a odvolací jednání odročil na [datum]. Nepodepsaným elektronickým podáním ze dne [datum] byl odvolacímu soudu doručena opakovaná žádost prvého žalovaného o odročení odvolacího jednání z důvodu špatného [anonymizována dvě slova]. Podle textu podání měl být žalovaný po neupřesněné [anonymizováno], doklad o prodělaném [anonymizována dvě slova] nebyl k podání přiložen. Uvedené elektronické podání (e-mail) nebylo opatřeno elektronickým podpisem a ve lhůtě tří dnů nebylo ani doplněno předložením originálu, případně písemným podáním shodného znění. Za této situace postupoval odvolací soud podle ustanovení § 42 odst. 2 věta druhá o. s. ř. a k nepodepsanému elektronickému podání nepřihlížel. Odvolání žalovaných proto projednal a rozhodl dne [datum] v nepřítomnosti účastníků, kteří se k tomuto soudnímu roku bez omluvy nedostavili, ačkoliv měli vykázáno řádné doručení předvolání (doručeno [datum]).

16. Odvolací soud tak přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. Poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaných není důvodné.

17. Podle obsahu uplatnili žalovaní v dané věci odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. c), e) a g) o. s. ř., když namítli, že soud I. stupně zatížil řízení procesní vadou, když dne [datum] jednal v jejich nepřítomnosti a dále, že soud I. stupně učinil nesprávná skutková zjištění a věc nesprávně posoudil i po právní stránce.

18. Z obsahu spisu se podává, že soud I. stupně nařídil ústní jednání na termín [datum] poté, kdy byl žalobní návrh doručen do vlastních rukou žalovaných, kteří se k němu též písemně vyjádřili. K ústnímu jednání byli žalovaní předvoláni rovněž do vlastních rukou, obsílka jim byla doručena prostřednictvím [anonymizováno] dne [datum]. Přesto se k ústnímu jednání dne [datum] bez včasné omluvy nedostavili. Soud I. stupně proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. Tento procesní postup byl v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř., když se řádně předvolaní účastníci k jednání nedostavili a včas nepožádali soud z důležitého důvodu o odročení. Správná je též úvaha soudu I. stupně, podle níž se žalovaní svou nepřítomností zároveň zbavili možnosti být procesním soudem poučeni o rozsahu svého břemene tvrzení a břemene důkazního. Poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. totiž civilní soud poskytuje pouze přítomným účastníkům. S ohledem na okolnost, že soud I. naopak poskytl přítomnému zástupci žalobce konečné poučení podle § 119a o. s. ř., odvolací soud se shledal, že soud I. stupně ve věci postupoval procesně korektním způsobem a řízení nebylo zatíženo žádnou procesní vadou ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř.

19. Žalovaní ve věci dále uplatnili odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. míří na pochybení ve zjištění skutkového [anonymizováno] věci, které spočívá v tom, že skutkové zjištění, jež bylo podkladem pro rozhodnutí soudu, je nesprávné. Musí tedy jít o takové skutkové zjištění, na jehož základě soud věc posoudil po stránce právní a které je nesprávné v tom smyslu, že nemá oporu v provedeném dokazování. Mezi vadami skutkového zjištění a vadami právního posouzení je úzká vzájemná souvislost. Právní posouzení je nesprávné ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., jestliže soud na správně zjištěný skutkový [anonymizováno] aplikuje nesprávnou právní normu, případně aplikuje správnou právní normu, ale nesprávně ji vyloží či neaplikuje adekvátní právní normu.

20. V dané věci učinil soud I. stupně správná skutková zjištění, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje. Skutková zjištění přitom provedl v potřebném rozsahu a správný byl i navazující právní závěr, který prvostupňový soud ve věci přijal. Z uvedeného plyne, že ani odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. nebyly dány.

21. Jak rozebráno shora, ve sporné věci bylo soudem I. stupně správně zjištěno, že žalobce (vybaven plnou mocí od podílového spoluvlastníka) sjednal dne [datum] se žalovanými nájemní smlouvu na dobu určitou. Tuto nájemní smlouvu následně pronajímatel písemně vypověděl dne [datum]. Výše uvedená výpověď z nájmu byla žalovaným doručována na adresu, na které se prokazatelně zdržovali, a to prostřednictvím [anonymizováno]. Z přiložených poštovních dodejek je zřejmé, že na adrese [adresa], byla oběma žalovaným tato výpověď soudním doručovatelem doručována dne [datum] a jelikož nebyli zastiženi v místě bydliště, ve kterém se zdržovali, byla tato zásilka vložena do poštovní schránky. Byl proto správný závěr soudu I. stupně, podle něhož se výpověď z nájmu dostala do dispozice obou žalovaných.

22. Podle § 2286 odst. 1 věta druhá o. z. počala výpovědní doba běžet od prvního dne následujícího kalendářního měsíce ([datum]) a skončila posledním dnem měsíce února [rok]. Tato (v pořadí prvá) výpověď z nájmu bytu splňovala veškeré náležitosti ustanovení § 2288 odst. 1 o. z., když jejím obsahem bylo též výslovné poučení nájemců o právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání její oprávněnosti soudem ([číslo] odst. 2 o. z.). Jelikož žalovaní ve lhůtě upravené v § 2290 o. z. nevyužili svého práva a nepodali návrh na přezkum oprávněnosti výpovědi, byl správný i související právní závěr soudu I. stupně, podle něhož nájem předmětných nemovitostí skončil uplynutím výpovědní doby (tedy posledním dnem měsíce února [rok]). Z uvedeného plyne, že žalovaní předmět nájmu nadále užívají bez právního důvodu. Návrh žalobce na vyklizení předmětných nemovitostí byl tedy po právu. Z tohoto důvodu postupoval odvolací soud podle § 219 o. s. ř. a rozhodnutí soudu I. stupně ve výroku ad II. potvrdil jako věcně správné.

23. Jako věcně správné bylo napadené rozhodnutí potvrzeno rovněž ve výroku, jímž byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně dlužné nájemné za období listopad [rok] - [anonymizováno] [rok] ([částka] s příslušenstvím). Nájemní vztah mezi účastníky v rozhodné době ještě trval, přičemž žalovaní pronajaté nemovitosti nepochybně též užívali, avšak za užívání žalobci ničeho nezaplatili, respektive svá tvrzení o splnění (části) dluhu před soudem neprokázali. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že z rukou psané poznámky na fotokopii listiny A4, předložené žalovanými, nelze bez dalšího usuzovat na splnění dluhu na nájemném. Uvedená listina není datována, neobsahuje účel domnělé platby a ani podpis příjemce. Další relevantní důkazy k provedení platby nájemného (např. pokladní doklad či výpis z bankovního účtu) žalovaní v řízení před soudem I. stupně k doplnění dokazování nenavrhli. S ohledem na zásadu upravenou v § 119a odst. 1 o. s. ř. již nelze nové důkazy k tomuto tvrzení označovat v odvolacím řízení (§ 205a o. s. ř.).

24. Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219 o. s. ř. a napadené rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil rovněž ve výroku ad III., jímž byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobci částku [částka] (4 x [částka]) spolu s úrokem z prodlení ve výši vypočtené v souladu s ustanovením § 1970 o. z.

25. Jako věcně správný byl potvrzen rovněž závislý nákladový výrok ad IV. rozsudku, jehož znění odpovídalo zásadě upravené v ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když poměr ohledně procesního úspěchu stran činil na straně žalobce 81 % a na straně žalované 19 %, jak správně vypočetl soud I. stupně. Rovněž výše náhrady nákladů řízení byla prvostupňovým soudem správně vypočtena jakožto součet tarifních hodnot za oba uplatněné nároky podle § 7, ve spojení s § 8 odst. 1 a § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za použití § 12 odst. 3 téhož předpisu.

26. Výrok ad I. rozsudku soudu I. stupně o částečném zastavení řízení nebyl napaden odvoláním žádného z účastníků. Zůstal proto stranou přezkumu odvolacího soudu a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

27. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce byl v odvolacím řízení plně úspěšný. Náklady řízení na straně žalobce, který byl i před odvolacím soudem zastoupen advokátem, jsou tvořeny odměnou advokáta za jeden úkon právní služby podle § 7 bod 5., ve spojení s § 9 odst. 1 a § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši [částka], náhradou hotových výdajů za 1 úkon právní služby podle § 13 odst. 3 téhož předpisu ve výši [částka] a 21 % DPH ([částka]). Celkem [částka]. Náhrada za DPH je součástí nákladů řízení podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náklady řízení jsou splatné k rukám advokáta žalobce podle § 149 odst. 1, za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.