o náhradu škody na zdraví

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu na zaplacení částky 379 156 Kč s 15 % úrokem z prodlení z této částky ročně od 2. 12. 2022 do zaplacení (výrok I.) a o nákladech řízení rozhodl tak, že žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok II.).

2. Rozhodl tak již podruhé o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 379 156 Kč s příslušenstvím jakožto náhrady škody na zdraví – konkrétně náhrady za ztrátu na výdělku žalobce v souvislosti se škodnou událostí, a to za období od [datum] do [datum], když za období od 1. 7. 2022 žalovaná žalobce mimosoudně odškodňuje. Žalovaná se žalobou nesouhlasila s odkazem na pravděpodobný předpoklad, dle kterého (tj. pokud by ke škodné události nedošlo) by žalobce v době od [datum] do [datum] z důvodu studia (absolvování alespoň [Anonymizováno] oboru) výdělku nedosahoval, takže by mu ztráta na výdělku za uvedené období nemohla vzniknout.

3. Nejprve rozhodl soud I. stupně rozsudkem ze dne 12. 10. 2023, č. j. 11 C 171/2023-48, kterým žalobě v plném rozsahu vyhověl s odůvodněním, že nárok žalobce na náhradu za ztrátu na výdělku, v důsledku předmětné škodní události, je dán již za období od ukončení povinné školní docházky, tj. od [datum].

4. Odvolací soud usnesením ze dne 23. 2. 2024, č. j. [spisová značka], citovaný rozsudek soudu I. stupně ze dne 12. 10. 2023 zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud uložil soudu I. stupně, v případě tohoto konkrétního nároku žalobce, spadajícího pod ustanovení § 2962 odst. 2 písm. c) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), aby zkoumal (modeloval), jaký by byl obvyklý běh věcí – tedy zda žalobce, který byl v době škodní události [Anonymizováno], plánoval po ukončení povinné školní docházky ještě další vzdělávání – například v kategorii učňovského školství, a k jakému datu tedy bylo možné předpokládat ukončení jeho přípravy na budoucí povolání (nebýt škodní události), a tudíž od jakého data žalobci ztráta na výdělku skutečně vznikla (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 25 Cdo 4046/2015). V tomto směru měl soud I. stupně náležitě zjistit skutkový stav věci, v té souvislosti provést konkrétní důkaz navržený žalovanou při jednání soudu dne [datum], a rovněž se vypořádat s důkazem předloženým žalobcem (a soudem I. stupně provedeným) v podobě znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 22. 6. 2021 a v něm obsaženým sdělením žalobce o představě jeho dalšího profesního směřování.

5. Soud I. stupně vyšel v napadeném rozhodnutí ze zjištění, že při dopravní nehodě dne [datum] utrpěl žalobce jako spolujezdec ve vozidle zn. [název], RZ: [SPZ], závažné polytrauma s trvalými následky. Viník dopravní nehody – řidička vozidla [název] při dopravní nehodě zemřela. [správní orgán], Územní odbor [adresa], usnesením ze dne 25. 2. 2020, č. j. [spisová značka], odložila věc podezření ze spáchání přečinů usmrcení z nedbalosti a těžké ublížení na zdraví z nedbalosti jako nepřípustné z důvodu úmrtí řidičky. K vozidlu [název] nebylo ke dni dopravní nehody sjednáno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem. Žalobce v době dopravní nehody navštěvoval [ústav], na střední školu již z důvodu těžkého zdravotního poškození nenastoupil.

6. Dále soud I. stupně zjistil, že žalobci byl rozhodnutím [správní orgán 2] ze dne 18. 7. 2022 přiznán invalidní důchod III. stupně. Žalovaná doposud vyplatila žalobci následující plnění: bolestné ve výši 736 673 Kč, ztížení společenského uplatnění ve výši 10 201 545 Kč, další nemajetkovou újmu ve výši[Anonymizováno]200 000 Kč, náklady na znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] (bolestné) ve výši 7 458 Kč, náklady na znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 9 679 Kč, ztrátu na výdělku za období od 1. 7. 2022 do 30. 4. 2023 ve výši 55 092 Kč, výpomoc do 30. 9. 2022 ve výši 280 062 Kč, jízdné v částce 16 932 Kč a náklady na právní zastoupení ve výši 178 160 Kč. Dle zjištění soudu I. stupně došlo před podáním žaloby rovněž k dohodě mezi účastníky o pravděpodobném výdělku žalobce (ke dni 1. 7. 2022) ve výši 20 000 Kč, na základě které žalovaná žalobce za období od data 1. 7. 2022 mimosoudně odškodňuje. Sporným obdobím tak zůstalo žalovanou odmítnuté období od [datum] (tj. od ukončení povinné školní docházky žalobce) do 30. 6. 2022.

7. Soud I. stupně ve vztahu ke vzdělávání žalobce a jeho dalšímu profesnímu směřování (v podobě dalšího předpokládaného studia) konkrétně zjistil, že žalobce byl původně žákem [ústav], a to do konce [Anonymizováno] třídy. Profesní plány žalobce nejsou této škole známy, neboť přihlášky na střední školu se podávají v [Anonymizováno]. ročníku. To však již žalobce navštěvoval jinou [ústav] v [místo], kam přestoupil k datu [datum]. Žalobce konkrétně přestoupil ve školním roce [číslo] do [Anonymizováno]. ročníku na [ústav]. Na konci [Anonymizováno] třídy nebyl hodnocen. Posledně uvedená škola nemá informace o tom, zda se chtěl žalobce dále vzdělávat, žádný posudek ve vztahu k žalobcově profesnímu směřování škola nezpracovávala. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] soud I. stupně zjistil, že byla třídní učitelkou žalobce na [ústav] od [Anonymizováno] do [Anonymizováno] třídy. O plánech žalobce a jeho pokračování na střední školu v podstatě nehovořili, k tomu je prostor až od [Anonymizováno] třídy. Svědkyně [jméno FO] potkala žalobce již po úraze, to jí říkal, že by se chtěl dále vzdělávat. Svědkyně hodnotí žalobce jako velmi inteligentní dítě, s nástupem puberty u něho opadl zájem o školu. Prospěch měl průměrný, intelektuálně však byl šikovný. Měl kázeňské problémy, narušoval výuku, chyběla domácí příprava. Kvůli problémům v rodině žalobce docházel i na [ústav], zde doporučili zkusit změnu školy. Dle svědkyně měli rodiče žalobce snahu najít řešení. Žalobce byl navíc ze sportovní třídy, kde je motivace vyšší. Dle zkušeností svědkyně je město [název] výhodným městem z hlediska učebních oborů. Nepamatuje si, že by se dítě nikam nedostalo, pokud by se chtělo dále vzdělávat. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] bylo soudem I. stupně zjištěno, že byla třídní učitelkou žalobce v [Anonymizováno]. třídě, tedy 4 měsíce ve školním roce [Anonymizováno] na [ústav]. Žalobce na uvedenou školu přestoupil z jiné základní školy. Svědkyně potvrdila, že žalobce měl jasnou vizi, že chce být automechanikem, chtěl jít na střední odborné učiliště v [místo] a po vyučení pracovat v oboru. Dokonce vypomáhal strýci nebo známému o víkendech brigádně v autodílně. Žalobce na této posledně uvedené škole výchovné problémy neměl, srovnal se. Do školy moc nechodil, absence měl ale řádně omluvené. S ohledem na množství absencí měl špatný prospěch. Ze zkušenosti svědkyně [jméno FO] jako třídní učitelky v podstatě všechny děti z jejich školy najdou uplatnění na nějaké střední škole. Dle svědkyně je obor automechanik, autotronik hodně obsazovaný, ale v [místo] na jiné obory bývá i pro horší žáky kapacita.

8. Soud I. stupně dále zjistil, že žalobce byl v I. pololetí [Anonymizováno]. třídy v [ústav] ve dvou předmětech (český jazyk a literatura, matematika) hodnocen známkou „nedostatečně“, v pěti předmětech známkou „dostatečně“, ve dvou předmětech známkou „dobře“, celkově byl hodnocen jako „neprospěl“. Ve II. pololetí žalobce nebyl hodnocen. Ke dni [datum] splnil devět let povinné školní docházky. Žalobce při propuštění z [ústav] v [datum] uváděl, že by rád šel studovat obor automechanik, autotronik, baví ho počítače.

9. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně podle § 24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů, a podle § 2962 odst. 1, 2 o. z. Poté uzavřel, s ohledem na (výše uvedené) nesporné skutečnosti týkající se škodné události, že žalovaná poskytuje v tomto případě plnění žalobci jako poškozenému za újmu způsobenou provozem nepojištěného vozidla. Dále vzal soud za prokázané, že žalobce v době škodní události navštěvoval [Anonymizováno]. třídu základní školy. V důsledku zdravotních následků po předmětné dopravní nehodě již v dalším studiu a tím i v přípravě na budoucí povolání nepokračoval. Je invalidní ve III. stupni invalidity a není schopen se zapojit do výdělečné činnosti. Žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k úhradě náhrady za ztrátu na výdělku za období od [datum] do [datum]. Žalovaná tento nárok odmítla s tím, že by žalobce v tomto období alespoň ukončil nižší učňovské vzdělání.

10. Soud I. stupně po doplnění dokazování dle závazného právního názoru odvolacího soudu dále vzal jednoznačně za prokázané, při posouzení obvyklého běhu věcí, že žalobce plánoval po ukončení povinné školní docházky dále pokračovat ve studiu nejméně na odborném učilišti, neboť měl relativně jasno o tom, že chce být automechanikem. V těchto svých plánech byl konzistentní i po předmětné škodní události. Soud I. stupně sice souhlasil se žalobcem, že jeho prospěch nebyl valný, avšak současně uzavřel, že ve městě [název] při existenci velké nabídky učebních oborů i žáci s horším prospěchem najdou (studijní) uplatnění při vůli dále se vzdělávat (viz výslech obou třídních učitelek žalobce). Žalobce byl navíc inteligentní dítě a bylo v jeho schopnostech si výsledky z I. pololetí opravit.

11. Soud I. stupně v této souvislosti vzal za pravděpodobné, že žalobce by (po ukončení základní školy) pokračoval ve studiu na odborném učilišti, kde délka studia dosahuje nejméně dva roky, a tudíž by bylo možné předpokládat ukončení jeho přípravy na budoucí povolání až po uplynutí dvou let od ukončení povinné školní docházky, tedy nejdříve ke dni [datum].

12. Z vyložených důvodů soud I. stupně uzavřel, že náhrada ztráty na výdělku ve smyslu § 2962 odst. 2 písm. c) o. z. žalobci za žalované období od [datum] do [datum] nepřísluší, a žalobu v plném rozsahu zamítl.

13. Další navrhované důkazy vysvědčeními žalobce z předchozích ročníků základní školy a podmínkami přijetí do oboru automechanik, autotronik soud I. stupně pro nadbytečnost neprováděl, stejně tak ani důkaz zprávou z Diagnostického ústavu, neboť dle výpovědi žalobcovy třídní učitelky v [Anonymizováno]. třídě již žalobce v tomto ročníku výchovné problémy neměl.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tak, že žalované náhradu nákladů řízení nepřiznal. S ohledem na poměry žalobce, který má od 19. 3. 2022 přiznán invalidní důchod pro invaliditu III. stupně a jeho schopnost dosahovat výdělku prací je podstatně snížená, ne-li (prozatím) vyloučena, soud I. stupně shledal na jeho straně existenci důvodů hodných zvláštního zřetele, pro něž nelze žalované náhradu nákladů řízení přiznat.

15. Proti rozsudku soudu I. stupně podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Soudu I. stupně vytkl, že nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem nebo jím označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady podle § 118b nebo § 175 odst. 4 části první věty za středníkem, řízení je postiženo i jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, dosud zjištěný skutkový stav neobstojí, neboť tu jsou další skutečnosti nebo jiné důkazy, které dosud nebyly uplatněny, a současně rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobce předně namítl, že soud I. stupně při jednání dne [datum] provedl důkazy navržené žalovanou, avšak již se nezabýval důkazy navrženými žalobcem k otázce nově v řízení posuzovaných plánů žalobce a žalobcem namítané nemožnosti jejich naplnění s ohledem na zcela nedostatečný prospěch žalobce v rozhodném období. Vyjádřil (i nadále) přesvědčení, že posouzení pravidelného chodu věcí je výhradně namístě ohledně výše nároku, nikoliv okamžiku vzniku nároku. Ten je dle žalobce výslovně zákonem určen, u žáků dnem, kdy měla skončit jejich povinná školní docházka. V případě zkoumání plánů žalobce je pak nutné současně zhodnotit - s ohledem na konkrétní okolnosti případu žalobce, zda bylo vůbec reálné, aby žalobce takové plány vůbec mohl naplnit (zde studium automechanik, autotronik), a to s ohledem na jeho prospěch v rozhodném období ([Anonymizováno]. ročník základní školy). Žalobce v této souvislosti navrhl, v rámci rovnosti stran a za účelem zjištění reálné možnosti naplnit údajné plány žalobce pokračovat v oboru automechanik, autotronik, doplnit dokazování soudem I. stupně nesprávně zamítnutými listinami, a to: 1) vysvědčeními žalobce ze [Anonymizováno]. třídy (dle kterých žalobce prospěchově nevynikal dlouhodobě); 2) zprávou [tituly před jménem] [jméno FO], [funkce] [ústav], ze dne 26. 8. 2024, která k žádosti zástupce žalobce po vyhlášení napadeného zamítavého rozhodnutí za školu potvrdila výsledky přijímacího řízení pro školní rok [Anonymizováno] na obor automechanik a obor autotronik, dle kterých by žalobce s uvedeným prospěchem neměl šanci být přijat; 3) závěrečnou zprávou [ústav] o dítěti ze dne [datum] za období pobytu od [datum] do [datum], dle které byl žalobce z výchovných důvodů dočasně umístěn v diagnostickém ústavu. Žalobce konečně zmínil zásadní rozdíl mezi jeho případem oproti případu v odkazovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 25 Cdo 4046/2015, v němž poškozená žádala náhradu za ztrátu na výdělku, přestože se po skončení povinné školní docházky – oproti žalobci – nadále připravovala na budoucí povolání studiem na střední škole.

16. Z vyložených důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně po provedeném doplnění dokazování změnil tak, že uloží žalované povinnost zaplatit žalobci částku 379 156 Kč s 15 % úrokem z prodlení z této částky ročně od 2. 12. 2022 do zaplacení a přizná žalobci náhradu nákladů řízení včetně nákladů řízení odvolacího, případně napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

17. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila.

18. Odvolací soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 214 odst. 3 o. s. ř., neboť faktický odvolací důvod uplatněný žalobcem spočívá pouze v nesprávném právním posouzení věci, účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili a současně nebylo třeba doplnění ani opakování dokazování. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne [datum].

19. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. Poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

20. Podle § 2962 odst. 2 o. z. žáku nebo studentu náleží náhrada za ztrátu na výdělku ode dne, kdy měla skončit jeho povinná školní docházka, studium nebo příprava na povolání, po dobu a) o kterou se jeho povinná školní docházka, studium nebo příprava na povolání prodloužily následkem újmy na zdraví, b) neschopnosti následkem újmy na zdraví, c) trvání zdravotního postižení vzniklého následkem újmy na zdraví, které zpravidla brání úplnému zapojení do výdělečné činnosti, nebo d) trvání zdravotního postižení vzniklého následkem újmy na zdraví, které částečně brání zapojení do výdělečné činnosti, pokud nezameškává vlastní vinou příležitost k výdělku výkonem práce pro něho vhodné.

21. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, z nichž čerpal správná skutková zjištění, která odvolací soud shrnul pod bodem 2. a body 5. až 8. odůvodnění tohoto rozsudku.

22. Soud I. stupně nepochybil, když nárok uplatněný žalobou posoudil podle § 24 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve spojení s § 2962 odst. 2 písm. c) o. z., jakožto nárok spočívající ve ztrátě na výdělku žalobce jako poškozeného, když tato újma byla žalobci způsobena provozem nepojištěného vozidla.

23. Žalobce se v tomto řízení konkrétně domáhal náhrady za ztrátu na výdělku v souvislosti se škodnou událostí (předmětnou dopravní nehodou ze dne [datum]), a to za období od [datum] do [datum], když za období od 1. 7. 2022 žalovaná žalobce již mimosoudně odškodňuje.

24. Zásadní otázkou v dané věci uplatněného nároku žalobce (který byl v době předmětné škodní události žákem [Anonymizováno]. třídy základní školy, tedy dosud nevykonával výdělečnou činnost a teprve se připravoval na své budoucí povolání) v podobě náhrady za ztrátu na výdělku z titulu újmy na zdraví byla skutečnost, k jakému okamžiku byl u žalobce dán předpoklad ukončení přípravy na jeho budoucí povolání v souvislosti s obvyklým během věcí, nebýt předmětné škodní události.

25. Odvolací soud v této souvislosti sdílí závěr soudu I. stupně, že žalobce měl v [Anonymizováno]. třídě, a to již před předmětnou škodní událostí, jasnou představu o svém budoucím profesním směřování, kdy se chtěl vyučit automechanikem a po vyučení v tomto oboru také pracovat. Z provedeného dokazování rovněž vyplývá, že i s výše popsaným nevalným prospěchem měl žalobce v Písku z hlediska možnosti absolvování navazujícího nižšího stupně odborného vzdělání šanci na uplatnění. Obě třídní učitelky hodnotily žalobce jako inteligentního chlapce, v [Anonymizováno]. třídě byl navíc již bez výchovných problémů.

26. Odvolací soud souhlasí se žalobcem v tom, že citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 25 Cdo 4046/2015, přímo totožnou situaci jako v této sporné věci neuvádí. Nicméně na případu jiné žalobkyně (v době vzniku škodní události žákyně základní školy, následně studentky speciální školy) se ve vztahu k uplatněnému nároku na náhradu za ztrátu na výdělku této žalobkyně zabývá okamžikem vzniku tohoto nároku (od ukončení studia či přípravy na povolání), a to ve vztahu k obvyklému běhu událostí.

27. Soud I. stupně nepochybil, pokud při jednání dne [datum] pro nadbytečnost zamítl další návrhy žalobce na doplnění dokazování. Rovněž odvolací soud považuje tyto (shora uvedené) návrhy žalobce na doplnění dokazování za nadbytečné. Informace o nevalném prospěchu žalobce, jakož i důvod, proč tomuto tak bylo, totiž vyplynuly z dalších provedených důkazů; výchovné problémy po přestupu na novou školu od září 2019 již žalobce neměl; současně měl zájem se vyučit – tedy absolvovat nižší stupeň odborného vzdělávání.

28. Závěr soudu I. stupně, vycházející z předpokladu, že nebýt škodní události, pokračoval by žalobce (při obvyklém běhu událostí) po ukončení [Anonymizováno]. třídy v navazujícím alespoň dvouletém učňovském oboru, je tak (vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem) správný. Nárok žalobce na zaplacení náhrady ztráty na výdělku za období od [datum] do [datum] proto není opodstatněný.

29. Na základě všech těchto skutečností postupoval odvolací soud podle ustanovení § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek v zamítavém výroku o věci samé potvrdil jako věcně správný, včetně věcně správného výroku o nákladech řízení, jehož znění bylo v souladu s ustanovením § 150 o. s. ř.

30. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná měla ve věci plný úspěch, avšak náklady odvolacího řízení jí nevznikly.

31. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že vzhledem k tomu, že žalobce byl ze zákona osvobozen od zaplacení soudního poplatku z podané žaloby, přičemž procesního úspěchu v řízení dosáhla žalovaná, nelze žádnému z účastníků náhradu nákladů státu na účet soudu I. stupně uložit.