o zaplacení částky 70 970 Kč

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 70 970 Kč (výrok I.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 96 921 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.). Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 70 790 Kč jako náhrady škody vzniklé mu nezákonným zamezením vstupu do společné domácnosti ze strany žalované, v důsledku čehož byl přinucen zajistit si a hradit náhradní ubytování v období od 15. 3. 2020 do 30. 6. 2020. Žalovaná se žalobou nesouhlasila s tím, že žalobce se z domu odstěhoval dobrovolně, a proto byl povinen hradit si nájem sám ze svých prostředků.

2. Soud I. stupně ve věci rozhodoval již podruhé, když první jeho zamítavý rozsudek ze dne 31. 1. 2023, č. j. 46 C 318/2020-564, ve znění usnesení ze dne 28. 2. 2023, č. j. 46 C 318/2020-572, byl k odvolání žalobce zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2023, č. j. [spisová značka]. Odvolací soud v tomto zrušujícím usnesení uzavřel, na rozdíl od soudu I. stupně, že žalobce se z domu, v němž byla vedena rodinná domácnost, neodstěhoval dobrovolně a že to byla žalovaná, která žalobci ze svého rozhodnutí vstup do předmětného objektu protiprávně zamezila. Dále bylo soudu I. stupně uloženo vypořádat se s účastníky uzavřenou Smlouvou o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů ze dne 27. 8. 2010, jakož i s prohlášením žalobce o jednostranném odstoupení od předmanželské smlouvy ze dne 16. 6. 2020, a v té souvislosti posoudit otázku pasivní legitimace žalované v tomto sporu, jakož i další předpoklady tvrzené odpovědnosti žalované za škodu.

3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že účastníci jsou manželé, přičemž společně bydleli i se svými nezletilými syny [jméno FO] a [jméno FO] v rodinné domácnosti v rodinném domě č. p. [číslo] v [adresa]. Předmětný dům je ve výlučném vlastnictví žalované. Žalobce je od 30. 8. 2004 vlastníkem bytové jednotky č. [číslo] na adrese [adresa]. Dále bylo soudem zjištěno, že dne 28. 2. 2020 došlo mezi žalobcem a žalovanou ke konfliktu na rekreaci ve [místo], který se vyhrotil tak, že žalobce fyzicky napadl žalovanou, když jí sice nezpůsobil viditelné zranění, došlo však k pohmoždění krční páteře žalované. Po tomto incidentu žalovaná žalobce požádala, aby ze [místo] odjel a nevracel se ani do domu v [adresa], a to z obavy z dalšího fyzického napadení ze strany žalobce. Žalovaná současně dne 29. 2. 2020 požádala svého tehdejšího zaměstnance [jméno FO] o zajištění výměny zámků od vstupní branky na pozemek a od předmětného domu. Po výměně zámků nechala žalovaná společností [právnická osoba] změnit přístupové kódy, které již žalobci neposkytla. Žalobce tak měl po výměně zámků dne 29. 2. 2020 použitelný pouze klíč od schránky, ostatní klíče nebyly pro vstup do domu použitelné. Žalobce se po výměně zámků vstupu do domu domáhal a pokoušel se do něho vstoupit, což se mu nepodařilo.

4. Soud I. stupně dále zjistil, že žalobce uzavřel dne 7. 3. 2020 smlouvu o nájmu, na základě které se stal nájemcem bytu 2+1 na adrese [adresa] od 15. 3. 2020 na dobu neurčitou. Nájemné bylo sjednáno dohodou ve výši 20 000 Kč měsíčně a zálohy na služby spojené s užíváním tohoto bytu ve výši 950 Kč. Bytovou jednotku ve svém výlučném vlastnictví měl žalobce pronajatu od 6. 12. 2019 nájemkyni [jméno FO], s níž se dne 7. 6. 2020 dohodl na ukončení nájmu ke dni 30. 6. 2020. Soud I. stupně rovněž zjistil, že účastníci vedli u Obvodního soudu pro Prahu 10 více sporů, jejichž spisové značky, předmět sporu i výsledek řízení podrobně citoval v bodech 14. až 17. odůvodnění napadeného rozsudku.

5. Soud I. stupně vyšel rovněž ze zjištění, že žalobce a žalovaná uzavřeli před notářkou [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum] smlouvu o úpravě budoucích majetkových vztahů v manželství (smlouvu o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů), v níž prohlásili, že dne 8. 9. 2010 hodlají uzavřít manželství a dohodli se, že veškerý majetek nabytý a závazky vzniklé v budoucnu, které by jinak v souladu s ustanovením § 143 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák“), tvořily jejich společné jmění manželů, se vylučují z jejich budoucího společného jmění manželů, vyjma věcí tvořících obvyklé vybavení společné domácnosti. Majetek, který takto v budoucnu za trvání manželství nabudou, vyjma věcí tvořících obvyklé vybavení společné domácnosti, a závazky v budoucnu vzniklé tedy budou předmětem výlučného vlastnictví eventuelně výhradním závazkem toho z manželů, který je získá, sjedná nebo přivodí svými právními a jinými úkony a jednáním. Žalobce v průběhu tohoto řízení – konkrétně dne 16. 6. 2020 učinil před [tituly před jménem] [jméno FO], notářským kandidátem, prohlášení, kterým jednostranně odstoupil od předmanželské smlouvy shora uvedené.

6. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně podle ustanovení § 2910, § 2951, § 708 a násl., § 747 a § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“). Dospěl k závěru, účastníci jako budoucí manželé dne 27. 8. 2010 uzavřeli smlouvu o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů, v níž se dohodli, že veškerý majetek nabytý a závazky vzniklé v budoucnu, které by jinak tvořily jejich společné jmění manželů, se vylučují z jejich budoucího společného jmění manželů, vyjma věcí tvořících obvyklé vybavení společné domácnosti. Jednostranné odstoupení žalobce od smlouvy o úpravě budoucích majetkových vztahů ze dne 16. 6. 2020 neshledal soud jako platné, když žalobce nepostupoval podle § 717 odst. 2 o. z. Uzavřel, že z hlediska základních předpokladů pro vznik odpovědnosti žalované za tvrzenou škodu, nelze shledat jako protiprávní jednání žalované, kterým zamezila žalobci v přístupu do předmětného domu, ve kterém vedli manželé s dětmi do 29. 2. 2020 rodinnou domácnost, když vztahy mezi žalobcem a žalovanou byly v projednávané věci natolik konfliktní a vyhrocené, že společné soužití nebylo udržitelné. Současně uzavřel, že v projednávané věci není naplněn požadavek nezbytnosti potřeby Domu k bydlení žalobce za situace, kdy disponuje vlastním bytem, v němž mohl svou bytovou potřebu uspokojit. K samotné škodě soud I. stupně uvedl, že v řízení bylo sice prokázáno, že žalobce vynaložil po znepřístupnění částku 70 970 Kč za nájemné a služby v období od 15. 3. 2020 do 30. 6. 2020, současně však uzavřel, že v užívání pronajatého bytu, když žalobce sám vlastní byt pronajímal za tržní nájemné 14 800 Kč, škodu spatřovat nelze. Soud I. stupně tedy dospěl k závěru, že není dán odpovědnostní titul na straně žalované. A ke dni vyhlášení rozsudku měl již postaveno na jisto, že jednání žalobce, tedy domáhání se zpřístupnění nemovitosti, nepožívá právní ochrany. Vysvětlil, že proto se odchýlil od názoru odvolacího soudu uvedeného v této souzené věci, když současně hlavním důvodem pro zrušení rozhodnutí byl nedostatečně zjištěný skutkový stav ohledně majetkového režimu účastníků, neboť soud I. stupně vyšel (při svém prvním rozhodnutí) ze závěru, že žalovaný dobrovolně opustil rodinnou domácnost a že manželé nemají ujednán zvláštní majetkový režim, a dalšími okolnostmi se proto již nezabýval.

7. S tímto podstatným odůvodněním soud I. stupně žalobu v plném rozsahu zamítl.

8. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud I. stupně s poukazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a zcela úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení v částce 96 921 Kč. Tyto náklady jsou představovány náklady právního zastoupení, a to za 18 úkonů právní služby po 3 900 Kč (příprava a převzetí zastoupení ze dne 23. 9. 2021, účast na jednání soudu dne [datum] v délce od 9,00 do 13,11 hodin, tj. 3 úkony, účast na jednání soudu dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum] v délce od 9,00 do 11,24 hodin, tj. 2 úkony, účast na jednání soudu dne [datum], písemný závěrečný návrh ze dne 5. 1. 2023, písemné vyjádření k odvolání žalobce ze dne 16. 6. 2023, účast na jednání odvolacího soudu dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], písemné podání ve věci samé ze dne 20. 2. 2024, účast na jednání soudu dne [datum], písemný závěrečný návrh ze dne 24. 5. 2024, účast na jednání soudu dne [datum]) podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), dále za dva poloviční úkony po 1 950 Kč (písemné podání – doložení důkazu ze dne 25. 7. 2023, písemné podání – doložení důkazu ze dne 11. 9. 2023) včetně dvaceti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 80 100 Kč ve výši 16 821 Kč.

9. Žalobce napadl rozsudek soudu I. stupně včasným a přípustným odvoláním, přičemž uplatnil odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a f) o. s. ř. Namítl, že soud I. stupně pochybil, pokud se nezabýval otázkou prokázání existence vypjatých vztahů mezi účastníky před datem 29. 2. 2020 a zamítl důkazy žalobce prokazující harmonické rodinné soužití do 29. 2. 2020, jakož i důkazy prokazující vznik vypjatých vztahů následně až po rozhodném dni 29. 2. 2020. Dle žalobce soud I. stupně nesprávně aplikoval rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2023, č. j. [spisová značka], v řízení o zpřístupnění nemovitosti, kdy převzal jeho závěry, které však odvolací soud učinil na základě situace v době vyhlášení rozhodnutí ([datum]), a nikoliv dle stavu v době před třemi lety (29. 2. 2020). Tvrzení soudu, že má za prokázané fyzické napadení žalované ze strany žalobce dne 28. 2. 2020, považuje za ničím nepodložené a spekulativní. Žalobce rovněž vytkl soudu I. stupně, že se nevypořádal s důkazem v podobě znaleckého posudku soudního znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], ze dne 20. 10. 2020 a s jeho závěry v souvislosti s tvrzením žalované o údajném fyzickém napadení. Akcentoval též znalecký posudek znalkyně z oboru klinické psychologie [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 25. 4. 2022, který si nechal vypracovat Obvodní soud pro [adresa] v řízení o zpřístupnění nemovitosti, sp. zn. [spisová značka]. Uzavřel, že soud I. stupně zásadně pochybil, když vůbec neprovedl dokazování stran údajných vypjatých vztahů z rozhodnému dni 29. 2. 2020, a bez jakéhokoli prokazování presumoval pravdivost tvrzení žalované, která se však ve světle žalobcem uvedených důkazů a výslechů svědků [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] jeví jako ryze účelová a nepravdivá v celém rozsahu. Vymezil se též k psychologické zprávě [tituly před jménem] [jméno FO] na osobu žalobce, kterou považuje ve vztahu ke své osobě za mimořádně dehonestující, očerňující a fakticky znevěrohodňující.

10. Z vyložených důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, žalobě v plné výši vyhověl a současně přiznal žalobci náhradu nákladů řízení.

11. Žalovaná se k odvolání žalobce vyjádřila tak, že s ním nesouhlasí. Napadený rozsudek soudu I. stupně považuje za věcně správný, včetně jeho závěru, že ke dni vyhlášení tohoto rozsudku bylo již postaveno na jisto, že jednání žalobce v podobě domáhání se zpřístupnění nemovitosti nepožívá právní ochrany. Žalobcem uvedené odvolací důvody považuje za smyšlené, nezakládající se na pravdě a ve své podstatě za návrhy šikanózní. Žalovaná dále připomněla pravomocný rozsudek o náhradu nemajetkové újmy pod sp. zn. [spisová značka], ve kterém se žalobce domáhal omluvy ve znění uvedeném v petitu, a to za jednání spočívající v zamezení vstupu a užívání nemovitosti na adrese [adresa]. Uvedla, že žaloba byla rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] pravomocně zamítnuta mj. s odůvodněním, že žalobě nelze vyhovět rovněž pro její až sudičskou povahu, když dle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. V neposlední řadě žalovaná poukázala na opatrovnický spis včetně nálezu Ústavního soudu, kdy nezletilí byli svěření do péče žalované s asistovaným stykem jednou za čtrnáct dní po dobu dvou hodin z důvodu nepředvídatelné agrese ze strany žalobce vůči nezletilým. Za této situace má žalovaná za to, že neporušila a ani nemohla porušit svoji povinnost, když se snažila znemožnit žalobci vstup do jejich domácnosti, když byla za dané situace motivována snahou předejít dalším možným incidentům této nebo dokonce vážnější povahy, což soud považoval za postup zcela oprávněný a pochopitelný, ostatně jak již bylo pravomocně rozhodnuto.

12. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil a žalované přiznal náklady řízení k rukám jejího právního zástupce.

13. Odvolací jednání bylo nařízeno na den [datum]. Žalobce i jeho právní zástupkyně se z účasti na jednání ze zdravotních důvodů omluvili. Současně souhlasili s jednáním v jejich nepřítomnosti. Odvolací soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř., za použití § 211 o. s. ř., a spornou věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobce.

14. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), doplnil dokazování rozsudkem o rozvodu manželství účastníků, opětovně provedl k důkazu úřední záznam o podaném vysvětlení (o výslechu) žalované ze dne 6. 3. 2020 na [správní orgán] ve [adresa] i protokol o prohlídce těla z téhož dne. Poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

15. Z rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 22. 10. 2024, č. j. [spisová značka], bylo odvolacím soudem zjištěno, že manželství účastníků uzavřené dne 8. 9. 2010 se rozvádí. Takto bylo soudem rozhodnuto na základě návrhu manželky ze dne 29. 5. 2020, k němuž se manžel vyjádřil tak, že nakonec s rozvodem souhlasí. Po provedeném dokazování bylo ze strany soudu uzavřeno, že za příčinu rozvratu manželství lze považovat nespokojenost manželky s chováním manžela ve vztahu k rodinným povinnostem i ve vztahu k manželce samotné. K rozhodnutí manželky v manželství nepokračovat pak došlo v důsledku incidentu mezi manžely ve [místo], který manželka vyhodnotila jako natolik nepřiměřený ze strany manžela, že s ním již nemohla v manželském soužití pokračovat.

16. Podle § 744 o. z. je-li obydlím manželů dům nebo byt, k němuž měl jeden z manželů výhradní právo umožňující v domě nebo bytě bydlet, a je-li to jiné právo než závazkové, vznikne uzavřením manželství druhému manželu právo bydlení. Vznikne-li jednomu z manželů takové výhradní právo za trvání manželství, vznikne tím druhému z manželů právo bydlení.

17. Podle § 747 odst. 1 o. z. má-li alespoň jeden z manželů právo nakládat domem nebo bytem, ve kterém se nachází rodinná domácnost manželů nebo rodiny, a tohoto domu nebo bytu je k bydlení manželů nebo rodiny nezbytně třeba, musí se zdržet všeho a předejít všemu, co může bydlení znemožnit nebo ohrozit. Manžel zejména nesmí bez souhlasu druhého manžela takový dům nebo byt zcizit nebo k domu, jeho části nebo k celému bytu zřídit právo, jehož výkon je neslučitelný s bydlením manželů nebo rodiny, ledaže zajistí manželovi nebo rodině po všech stránkách obdobné bydlení s bydlením dosavadním.

18. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

19. Odvolací soud předně uvádí, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatečná skutková zjištění, která zákonem stanoveným způsobem hodnotil a věc poté správně posoudil i po stránce právní. Soud I. stupně se v dalším řízení řídil pokyny odvolacího soudu, doplnil dokazování, a ve světle dalších skutkových zjištění taktéž přesvědčivě vysvětlil a odůvodnil svůj závěr, jímž se odchýlil od naznačeného závěru odvolacího soudu. Rovněž odvolací soud v souvislosti s dalšími provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními považuje za nezbytné revidovat svůj původní závěr ohledně protiprávního zamezení žalobci v přístupu do předmětného bytu ze strany žalované.

20. Žalobce se podanou žalobou domáhá na žalované náhrady škody ve výši 70 970 Kč s odůvodněním, že tato mu vznikla z důvodu nezákonného zamezení vstupu do společné domácnosti ze strany žalované, v důsledku čehož byl nucen zajistit si a hradit náhradní ubytování představující vynaložené nájemné a poplatky za služby v období od 15. 3. 2020 do 30. 6. 2020.

21. Odvolací soud předně sdílí závěr soudu I. stupně, že účastníci společně s jejich nezletilými dětmi vedli rodinnou domácnost v domě ve výlučném vlastnictví žalované na adrese [adresa] a že žalobce se z tohoto společného obydlí neodstěhoval dobrovolně, neboť žalovaná dne 29. 2. 2020 bez žalobcova vědomí vyměnila zámky u vstupních dveří do domu a u branky na pozemek, a poté i přístupové kódy zabezpečovacího zařízení, v důsledku čehož se žalobce do předmětného domu (s výjimkou vstupu dne 1. 3. 2020) již nedostal. Soud I. stupně rovněž správně uzavřel, že účastníci, jako budoucí manželé, uzavřeli dne 27. 8. 2010 formou notářského zápisu smlouvu o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů, v níž se dohodli, že veškerý majetek nabytý a závazky vzniklé v budoucnu, které by jinak v souladu s ust. § 143 obč. zák. tvořily jejich společné jmění manželů, se vylučují z jejich budoucího společného jmění manželů, vyjma věcí tvořících obvyklé vybavení společné domácnosti. Majetek, který takto v budoucnu za trvání manželství nabudou, vyjma věcí tvořících obvyklé vybavení společné domácnosti, a závazky v budoucnu vzniklé tedy budou předmětem výlučného vlastnictví eventuálně výhradním závazkem toho z manželů, který je získá, sjedná nebo přivodí svými právními i jinými úkony a jednáním. Odvolací soud má za správný rovněž závěr soudu I. stupně, že žalobce platně jednostranně neodstoupil od smlouvy o úpravě budoucích majetkových vztahů, neboť nepostupoval způsobem předpokládaným ustanovením § 717 odst. 2 o. z.

22. Soud I. stupně se poté správně zabýval otázkou, zda jsou v dané věci splněny předpoklady odpovědnosti žalované za tvrzenou škodu. Podle § 2910 o. z. jsou základními předpoklady pro vznik povinnosti k náhradě škody: 1) protiprávní jednání škůdce spočívající v porušení zákonem stanovené povinnosti, 2) vznik škody, která je 3) v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním a 4) zavinění. Tyto předpoklady musí být splněny kumulativně, jinak povinnost k náhradě škody dána není. V tomto posuzovaném případě se jedná o relativní právo žalobce na bydlení, vedení rodinné domácnosti, chráněné v ustanovení § 747 občanského zákoníku.

23. Dále se soud I. stupně zabýval primárně otázkou, zda ze strany žalované došlo či nedošlo k protiprávnímu jednání. Odvolací soud nyní souhlasí se soudem I. stupně v jeho závěru, že v daném případě není naplněn předpoklad vzniku odpovědnosti žalované za (žalobcem tvrzenou) škodu v protiprávnosti jednání žalované, kterým zamezila žalobci v přístupu do předmětného domu. Z doplněného dokazování totiž vyplývá existence vypjatých vztahů mezi účastníky již v době, kdy žalovaná podala na [správní orgán] ve [místo] dne 6. 3. 2020 vysvětlení, v němž mj. popsala fyzické napadení své osoby ze strany manžela (žalobce) dne 29. 2. 2020, přičemž po tomto vyostřeném konfliktu žalobce ze společné dovolené ve [místo] odjel. Následovaly soudní spory mezi účastníky, a to ve věci péče o nezletilé děti účastníků – [jméno FO] a [jméno FO], když opatrovnické řízení bylo vedeno u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Dne 29. 5. 2020 podala žalovaná u Obvodního soudu pro [adresa] návrh na rozvod manželství (sp. zn. [spisová značka]). Žalobce podal proti žalované mj. žalobu o zpřístupnění nemovitosti (sp. zn. [spisová značka]) a dále žalobu na určení výživného manžela (sp. zn. [spisová značka]). Odvolací soud ve vztahu k žalobcem tvrzené škodě současně akcentuje, že k ukončení nájemního vztahu žalobce (jakožto pronajímatele) s nájemkyní [jméno FO] žalobce přistoupil až s odstupem několika měsíců poté, co mu byl předmětný dům znepřístupněn (viz dohoda o ukončení nájmu ze dne 7. 6. 2020 k datu 30. 6. 2020). Podle přesvědčení odvolacího soudu přitom žalobci nic nebránilo v tom, aby svou bytovou situaci tímto způsobem vyřešil již dříve.

24. Odvolací soud při svém závěru o absenci protiprávnosti jednání žalované vnímá jako logické obavy žalované z dalšího chování žalobce, a to rovněž ve vztahu k nezletilým dětem účastníků. V těchto svých závěrech nachází oporu i v rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 18. 4. 2024, č. j. [spisová značka] (na čl. 794 a násl. spisu), o náhradu nemajetkové újmy, kterým byla zamítnuta žaloba žalobce proti žalované na poskytnutí písemné omluvy. Soud I. stupně v citovaném rozsudku mj. uzavřel, že jednání žalované, kterým se snažila znemožnit žalobci vstup do jejich domácnosti, bylo za dané situace motivováno snahou předejít dalším možným incidentům této nebo dokonce vážnější povahy, což soud považuje za postup zcela oprávněný a pochopitelný. Dále tento soud dospěl k závěru, že i přes odlišný předmět sporu z hlediska aplikovaných právních norem, lze obdobně jako v řízení vedeném (mezi týmiž účastníky) před Obvodním soudem pro [adresa] ve věci sp. zn. [spisová značka] uzavřít, že ani v nyní vedeném řízení nelze žalobě vyhovět rovněž pro její až sudičskou povahu. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

25. Odvolací soud tak s přihlédnutím ke shora uvedeným skutečnostem postupoval podle ustanovení § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek ve výroku I. jako věcně správný potvrdil (výrok I. rozsudku odvolacího soudu). Ve výroku II. byl rozsudek soudu I. stupně rovněž potvrzen podle § 219 o. s. ř. ve znění, které odpovídá zásadě upravené v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když z bodu 42. odůvodnění napadeného rozhodnutí bez jakýchkoli pochyb vyplývá, že soud I. stupně svým rozhodnutím správně přiznal náklady řízení procesně úspěšné žalované (výrok II. rozsudku odvolacího soudu).

26. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení plně úspěšné žalované přísluší náhrada nákladů řízení v plné výši odpovídající nákladům právního zastoupení za dva úkony právní služby po 3 940 Kč (vyjádření žalované k odvolání žalobce ze dne 23. 9. 2024, účast u odvolacího jednání dne [datum]) podle § 7 bod 5. AT, dále 1x režijní paušál 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT, 1x režijní paušál 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT (ve znění účinném od 1. 1. 2025) a 21 % DPH ve výši 1 812,30 Kč. Celkem žalované náleží na náhradě nákladů odvolacího řízení částka 10 442,30 Kč. Jejich zaplacení odvolací soud uložil neúspěšnému žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám advokáta žalované dle § 149 odst. 1 o. s. ř.