o zaplacení 680 290 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 55 751,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 55 751,50 Kč od 20. 12. 2024 do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu v části, ve které žalobce požadoval zaplacení částky 624 538,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částek 680 290 Kč od 19. 6. 2024 do 19. 12. 2024 a 624 538,50 Kč od[Anonymizováno]20. 12. 2024 do zaplacení (výrok II.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 240,40 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení A. částky 180 290 Kč jako náhrady škody v podobě vynaložených nákladů obhajoby, B. částky 10 000 Kč jako náhrady škody v podobě vynaložených nákladů na léky a zdravotnický materiál v souvislosti s onkologickou léčbou, C. částky 84 000 Kč jako náhrady škody v podobě vynaložených nákladů na cesty na lékařská vyšetření a na ošetřování členy rodiny v souvislosti s onkologickou léčbou, D. částky 250 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, E. částky 250 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení a F. částky 1 535 500 Kč jako náhrady újmy na zdraví, to vše v souvislosti s trestním stíháním vedeným u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka].

3. Usnesením ze dne 30. 4. 2025, č. j. [spisová značka], soud I. stupně řízení zastavil v části, v které žalobce požadoval zaplacení částky 52 407,80 Kč jako náhrady škody v podobě nákladů na cesty na lékařská vyšetření a na ošetřování členy rodiny (výrok I.), a připustil změnu žaloby učiněnou podáním ze dne 4. 4. 2025 spočívající v rozšíření žaloby v požadavku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním o 250 000 Kč, v požadavku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení o 250 000 Kč a v požadavku na náhradu újmy na zdraví o 814 500 Kč (výrok II.). Usnesením ze dne 30. 4. 2025, č. j. [spisová značka], soud I. stupně připustil změnu žaloby učiněnou při ústním jednání konaném dne 30. 4. 2025 spočívající v rozšíření žaloby o požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 3 571 882,20 Kč od 19. 6. 2024 do zaplacení.

4. Usnesením ze dne 18. 6. 2025, č. j. [spisová značka], soud I. stupně část předmětu řízení, v které se žalobce domáhá zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody v podobě vynaložených nákladů na léky a zdravotnický materiál v souvislosti s onkologickou léčbou, částky 31 592,20 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody v podobě vynaložených nákladů na cesty na lékařská vyšetření a na ošetřování členy rodiny v souvislosti s onkologickou léčbou, částky 500 000 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním a částky 2 350 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady újmy na zdraví, vyloučil k samostatnému projednání.

5. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že usnesením [orgán] ze dne 2. 4. 2020, které bylo doručeno žalobci téhož dne, bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Dne 6. 4. 2020 udělil žalobce plnou moc k obhajobě advokátovi [tituly před jménem] [jméno FO] a podal stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Dne 14. 4. 2020 měl být žalobce vyslechnut, avšak výslech byl na základě omluvy žalobce a jeho obhájce odložen. Usnesením státního zástupce ze dne 28. 4. 2020 byla stížnost žalobce proti usnesení o zahájení trestního stíhání jako nedůvodná zamítnuta. Dne 18. 5. 2020 byl žalobce v době od 13:06 do 14:42 hod. obsáhle vyslechnut, výslechu byl přítomen jeho obhájce. Dne 22. 5. 2020 v době od 8:04 do 8:46 hod. byl vyslechnut druhý obviněný [jméno FO], výslechu byl přítomen obhájce žalobce. Podáním svého obhájce ze dne 29. 5. 2020 žalobce s odkazem na svou dosavadní argumentaci a výslech [jméno FO] navrhl, aby bylo jeho trestní stíhání zastaveno. Dne 1. 6. 2020 bylo v době od 9:59 do 10:27 hod. pokračováno ve výslechu žalobce, výslechu byl přítomen jeho obhájce. Dne 10. 6. 2020 podával doplnění vysvětlení [jméno FO]. Dne 25. 6. 2020 prostudovala spis před skončením vyšetřování poškozená společnost [právnická osoba] (dále i jen „[právnická osoba]“), neměla návrhy na doplnění vyšetřování. Dne 26. 6. 2020 v době od 10:59 do 11:04 hod. prostudoval spis před skončením vyšetřování obhájce žalobce, který předložil návrhy na doplnění vyšetřování, a které byly [orgán] dne 29. 6. 2020 odmítnuty. Vyšetřování bylo ukončeno dne 29. 6. 2020 s návrhem na podání obžaloby. Spis došel státnímu zástupci dne 30. 6. 2020. Obžaloba byla podána dne 24. 8. 2020. Okresní soud v [adresa] ve věci rozhodl trestním příkazem ze dne 27. 8. 2020, proti němuž podal žalobce prostřednictvím obhájce dne 4. 9. 2020 odpor. Ve dnech 4. 9. a 7. 9. 2020 podali proti trestnímu příkazu odpor též státní zástupce a [jméno FO]. Dne 9. 9. 2020 bylo nařízeno hlavní líčení na den 1. 12. 2020. Hlavní líčení dne 1. 12. 2020, k němuž se obžalovaní, ani jejich obhájci nedostavili, bylo k žádosti žalobce ze dne 26. 11. 2020, odůvodněné vyhlášeným nouzovým stavem a vývojem pandemie Covid-19, odročeno na den 4. 3. 2021. Dne 25. 2. 2021 došlo soudu vyjádření žalobce k obžalobě, podané prostřednictvím obhájce. Na žádost obhájce žalobce ze dne 25. 2. 2021 bylo hlavní líčení zrušeno a dne 22. 3. 2021 znovu nařízeno na den 1. 6. 2021. Hlavní líčení dne 1. 6. 2021, k němuž se obžalovaní, ani jejich obhájci nedostavili, bylo k žádosti obhájce [jméno FO] ze dne 31. 5. 2021, odůvodněné kolizí s jiným jednáním, odročeno na den 8. 7. 2021. Při hlavním líčení dne 8. 7. 2021 od 8:30 do 10:15 hod., kterého se účastnil i obhájce žalobce, bylo zahájeno projednání věci, byli vyslechnuti oba obžalovaní a svědek [jméno FO] a hlavní líčení bylo odročeno na den 14. 10. 2021. Při hlavním líčení dne 14. 10. 2021 od 13:00 do 14:25 hod., kterého se účastnil i obhájce žalobce, byli vyslechnuti svědci [jméno FO] a [jméno FO], provedeno několik listinných důkazů a vyhlášeno usnesení, kterým bylo trestní stíhání [jméno FO] podmíněně zastaveno a dále vyhlášen rozsudek, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku. Písemná vyhotovení usnesení a rozsudku (v případě rozsudku s velmi stručným odůvodněním) byla vypravena dne 26. 10. 2021. Dne 1. 11. 2021 vydal soud opravné usnesení k usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání [jméno FO]. Dne 18. 11. 2021 došlo soudu blanketní odvolání žalobce proti rozsudku, podané prostřednictvím obhájce. Dne 23. 11. 2021 byla žalobci odeslána výzva k odstranění vad odvolání ve lhůtě 10 dnů, doplnění odvolání došlo soudu dne 1. 12. 2021. Spis byl dne 5. 1. 2022 předložen Krajskému soudu v [adresa], který v neveřejném zasedání dne 10. 1. 2022 vyhlásil usnesení, jímž napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k novému rozhodnutí. K žádosti ze dne 24. 1. 2022 byla prodloužena lhůta pro vypravení písemného vyhotovení usnesení do 20. 2. 2022. Spis byl vrácen soudu I. stupně dne 9. 2. 2022. Důvodem zrušení rozsudku soudu I. stupně byla primárně jeho nepřezkoumatelnost, když rozsudek obsahoval pouze formální odůvodnění a zhodnocení provedeného dokazování ve třech větách. Podle odvolacího soudu se jednalo o špatnou práci věc vyřizující soudkyně, což je u ní podle zkušeností odvolacího soudu standard. Odvolací soud dále vyčetl soudu I. stupně, že se nevypořádal s obhajobou žalobce, když neprovedl jím navrhované důkazy a provedené důkazy nedostatečně zhodnotil. Dne 21. 2. 2022 bylo nařízeno hlavní líčení na den 26. 4. 2022. Dne 21. 4. 2022 došlo soudu vyrozumění [tituly před jménem] [jméno FO] o odvolání plné moci žalobcem dne 21. 4. 2022. Téhož dne došlo soudu vyrozumění o udělení plné moci žalobcem k obhajobě advokátovi [tituly před jménem] [jméno FO], který současně požádal o odročení hlavního líčení z důvodu potřeby řádné přípravy nově převzaté obhajoby. Hlavní líčení bylo dne 25. 4. 2022 zrušeno a dne 28. 4. 2022 nařízeno na den 31. 5. 2022. Dne 2. 5. 2022 v době od 8:25 do 9:30 hod. nahlížel substitut nového obhájce žalobce do spisu. Dne 16. 5. 2022 od 9:00 do 10:53 hod. se konala porada žalobce s obhájcem. Hlavní líčení dne 31. 5. 2022, k němuž se žalobce, ani jeho obhájce nedostavili, bylo k žádosti žalobce ze dne 30. 5. 2022, odůvodněné zdravotními komplikacemi žalobce, odročeno na den 30. 8. 2022. Při hlavním líčení dne 30. 8. 2022 od 12:30 do 13:20 hod., kterého se účastnil i obhájce žalobce, byl vyslechnut svědek [jméno FO] a byly provedeny důkazy trestním spisem [jméno FO] a e-mailem. Hlavní líčení bylo odročeno na den 15. 11. 2022. Dne 27. 10. 2022 bylo hlavní líčení zrušeno z důvodu pracovní neschopnosti soudkyně. Žalobce podal dne 1. 11. 2022 prostřednictvím svého obhájce návrh na doplnění dokazování. Soudkyně se vrátila z pracovní neschopnosti dne 1. 2. 2023. Dne 13. 2. 2023 bylo nařízeno hlavní líčení na den 14. 3. 2023. Dne 13. 2. 2023 byla vyžádána SMS komunikace podle návrhu žalobce. Dne 13. 3. 2023 od 14:00 do 16:15 hod. se konala porada žalobce s obhájcem. Dne 22. 3. 2023 došlo soudu sdělení telefonního operátora, že údaji o takovém telekomunikačním provozu nedisponuje. Při hlavním líčení dne 14. 3. 2023 od 12:30 do 13:17 hod., kterého se účastnil i obhájce žalobce, byly provedeny doplňující výslechy žalobce a [jméno FO] a byla vyslechnuta svědkyně [jméno FO]. Hlavní líčení bylo odročeno na den 28. 4. 2023. Dne 20. 4. 2023 došlo soudu vyjádření žalobce, podané prostřednictvím obhájce, kterým se obsáhle vyjadřoval k celé věci a k jednotlivým provedeným důkazům. Dalším podáním žalobce podaném prostřednictvím obhájce z téhož dne pak žalobce navrhoval doplnit dokazování několika dalšími listinami. Při hlavním líčení dne 28. 4. 2023 od 9:00 do 10:01 hod., kterého se účastnil i obhájce žalobce, byl vyslechnut svědek [jméno FO], bylo provedeno několik dalších listinných důkazů a byl vyhlášen rozsudek, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby podle § 226 písm. c) tr. ř., neboť nebylo prokázáno, že stíhaný skutek spáchal žalobce. Soud takto rozhodl podle zásady in dubio pro reo. Písemné vyhotovení rozsudku bylo vypraveno dne 9. 5. 2023. Dne 15. 5. 2023 došlo soudu odůvodnění odvolání státního zástupce. Dne 21. 6. 2023 byl spis předložen Krajskému soudu v [adresa]. Dne 15. 9. 2023 došlo odvolacímu soudu vyjádření žalobce k odvolání, podané prostřednictvím obhájce. Dne 7. 12. 2023 bylo nařízeno veřejné zasedání na den 20. 12. 2023. Při veřejném zasedání dne 20. 12. 2023 od 13:00 do 14:35 hod., kterého se účastnil i obhájce žalobce, bylo odvolání projednáno, dokazování nebylo doplňováno, ani opakováno a byl vyhlášen rozsudek, kterým byl napadený rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu zrušen a bylo znovu rozhodnuto tak, že se žalobce zprošťuje obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř., neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. K žádosti ze dne 6. 2. 2024 byla prodloužena lhůta pro vypravení písemného vyhotovení rozsudku do 20. 3. 2024. Spis byl již bez dalšího prodloužení lhůty vrácen soudu I. stupně až dne 9. 5. 2024. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že za dané důkazní situace nebyly odstraněny pochybnosti o tom, že by se měl žalobce dopustit trestného činu, a bylo tak namístě jej zprostit obžaloby ve smyslu zásady in dubio pro reo. Za přiléhavější odvolací soud jen považoval zproštění podle § 226 písm. b) tr. ř., když podstatná část jednání žalobce byla prokázána, jen nebylo prokázáno, že by se mělo jednat o jednání trestné. Písemné vyhotovení rozsudku Krajského soudu v [adresa] bylo doručeno obhájci žalobce dne 16. 5. 2024 a žalobci dne 22. 5. 2024.

6. Soud I. stupně dále zjistil, že [tituly před jménem] [jméno FO] vyúčtoval žalobci náklady za právní pomoc v předmětné trestní věci fakturou ze dne 9. 4. 2020 částku 5 082 Kč (2 úkony - přijmutí a právní rozbor, psaní stížnosti), fakturou ze dne 10. 6. 2020 částku 8 712 Kč (4 úkony - účast na výslechu žalobce dne 18. 5. 2020, účast na výslechu [jméno FO] dne 22. 5. 2020, sepsání a podání návrhu na zastavení trestního stíhání ze dne 29. 5. 2020 a účast při úkonu trestního řízení dne 10. 6. 2020), fakturou ze dne 8. 7. 2021 částku 13 068 Kč (6 úkonů - návrh na doplnění dokazován ze dne 26. 6. 2020, účast na seznámení se spisem dne 26. 6. 2020, podání odporu proti trestnímu příkazu dne 28. 8. 2020, porada s klientem převyšující 1 hodinu dne 26. 1. 2021, vyjádření obžalovaného ve smyslu § 196 tr. ř. dne 29. 1. 2021 a účast na hlavním líčení dne 8. 7. 2021), fakturou ze dne 1. 12. 2021 částku 2 178 Kč (1 úkon - účast na hlavním líčení dne 14. 10. 2021) a fakturou ze dne 1. 12. 2021 částku 30 250 Kč ( vypracování a podání odvolání).

7. Soud I. stupně měl za zjištěné, že advokátní kancelář [právnická osoba]. vyúčtovala žalobci odměnu za poskytování právních služeb fakturou ze dne 1. 12. 2022 částku 24 200 Kč, fakturou ze dne 31. 3. 2023 částku 24 200 Kč, fakturou ze dne 12. 5. 2023 částku 24 200 Kč, fakturou ze dne 4. 10. 2023 částku 24 200 Kč a fakturou ze dne 21. 3. 2024 částku 24 200 Kč, které byly uhrazeny. Advokátní kancelář [právnická osoba]. je od 21. 7. 2020 registrována jako vlastník vozidla [název] r. z. [SPZ] s kombinovanou spotřebou 5,1 litrů nafty/100 km.

8. Soud I. stupně nakonec zjistil, že žalobce uplatnil dne 19. 6. 2024 u žalované požadavky na náhradu majetkové i nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, jeho nepřiměřenou délkou a poškozením zdraví. Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne 12. 12. 2024, kterým přiznala žalobci náhradu nákladů zastoupení obhájcem ve výši 46 412,22 Kč, konstatovala, že nezákonným usnesením o zahájení trestního stíhání žalobce došlo k porušení práva žalobce nebýt trestně stíhán jinak než z důvodu a způsobem, který stanoví zákon, garantovaného čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, za vydání tohoto rozhodnutí se žalobci omluvila a přiznala žalobci zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním ve výši 60 000 Kč. Přiznaná částka byla žalobci uhrazena dne 16. 12. 2024.

9. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 5, § 8 odst. 1, § 13, § 14, § 15, § 26, § 31 odst. 1 a 3 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen „OdpŠk“), § 2952 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále i jen „o. z.“), která zároveň citoval, a na judikaturu Nejvyššího soudu, zejména stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, uveřejněné pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále i jen „Stanovisko“), že žaloba je částečně důvodná.

10. Soud I. stupně konstatoval, že žalobce v předmětném trestním řízení využil služeb postupně dvou obhájců, kterým na nákladech obhajoby zaplatil ([tituly před jménem] [jméno FO]), anebo mu v tomto směru vznikl dluh ([tituly před jménem] [jméno FO]), celkem 180 290 Kč, čímž mu vznikla v uvedené výši škoda, kterou lze podle § 31 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. nahradit jen v rozsahu vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále i jen „advokátní tarif“ nebo „a. t.“), a to ve znění, kdy byly vykonány úkony právní služby. Žalobce byl stíhán pro přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, tj. trestný čin s horní hranicí trestní sazby pět let. Podle § 10 odst. 3 písm. b) a. t. tak činí tarifní hodnota 10 000 Kč a odměna za 1 úkon právní služby 1 500 Kč (§ 7 bod 4. a. t.).

11. Soud I. stupně považoval za důvodný požadavek žalobce na náhradu obhajného v souvislosti s následujícími úkony právní služby: 1) převzetí a příprava obhajoby na základě smlouvy o poskytování právních služeb dne 6. 4. 2020 - odměna: 1 500 Kč + paušál: 300 Kč, 2) stížnost obviněného proti usnesení o zahájení trestního stíhání dne 6. 4. 2020 - odměna: 750 Kč + paušál: 300 Kč, 3) účast při úkonu [orgán] – výslech obviněného [Jméno žalobce] 13:06-14:42 hod. dne 18. 5. 2020 - odměna: 1 500 Kč + paušál: 300 Kč, 4) účast při úkonu [orgán] – výslech obviněného [jméno FO] 8:04-8:46 hod. dne 22. 5. 2020 - odměna: 1 500 Kč + paušál: 300 Kč, 5) návrh obviněného na zastavení trestního stíhání dne 29. 5. 2020 - odměna: 1 500 Kč + paušál: 300 Kč, 6) účast při úkonu [orgán] – výslech obviněného [Jméno žalobce] 9:59-10:27 hod. dne 1. 6. 2020 - odměna: 1 500 Kč + paušál: 300 Kč, 7) účast při úkonu [orgán] – prostudování trestního spisu 10:59-11:04 hod. dne 26. 6. 2020 - odměna: 1 500 Kč + paušál: 300 Kč, 8) návrh na doplnění dokazování (vyšetřování) dne 26. 6. 2020 - odměna: 750 Kč + paušál: 300 Kč, 9) odpor proti trestnímu příkazu dne 28. 8. 2020 - odměna: 1 500 Kč + paušál: 300 Kč, 10) vyjádření obžalovaného k obžalobě ve smyslu § 193 odst. 2 tr. ř. dne 29. 1. 2021 - odměna: 1 500 Kč + paušál: 300 Kč, 11) účast při hlavním líčení 8:30-10:15 hod. dne 8. 7. 2021 - odměna: 1 500 Kč + paušál: 300 Kč, 12) účast při hlavním líčení 13:00-14:25 hod. dne 14. 10. 2021 - odměna: 1 500 Kč + paušál: 300 Kč, 13) odvolání dne 18. 11. 2021 proti rozsudku soudu I. stupně vč. doplnění odvolání dne 1. 12. 2021 - odměna: 1 500 Kč + paušál: 300 Kč, 14) porada žalobce s obhájcem přesahující 1 hodinu 9:00-10:53 hod. dne 16. 5. 2022 - odměna: 1 500 Kč + paušál: 300 Kč, 15) účast při hlavním líčení 12:30-13:20 hod. dne 30. 8. 2022 - odměna: 1 500 Kč + paušál: 300 Kč + cestovné: 373,57 Kč + promeškaný čas: 200 Kč, 16) návrh na zajištění důkazů a provedení dokazování dne 1. 11. 2022 - odměna: 750 Kč + paušál: 300 Kč, 17) porada žalobce s obhájcem přesahující 1 hodinu 14:00-16:15 hod. dne 13. 3. 2023 - odměna: 1 500 Kč + paušál: 300 Kč, 18) účast při hlavním líčení 12:30-13:17 hod. dne 14. 3. 2023 - odměna: 1 500 Kč + paušál: 300 Kč + cestovné: 391,82 Kč + promeškaný čas: 200 Kč, 19) vyjádření k dosud provedenému dokazování a návrh na doplnění provedení dokazování dne 20. 4. 2023 - odměna: 1 500 Kč + paušál: 300 Kč, 20) účast při hlavním líčení 9:00-10:01 hod. dne 28. 4. 2023 - odměna: 1 500 Kč + paušál: 300 Kč + cestovné: 391,82 Kč + promeškaný čas: 200 Kč, 21) vyjádření k odvolání státního zástupce dne 14. 9. 2023 - odměna: 1 500 Kč + paušál: 300 Kč, 22) účast při veřejném zasedání před odvolacím soudem dne 20. 12. 2023 - odměna: 1 500 Kč + paušál: 300 Kč, 21 % DPH ve výši 8 212,51 Kč, celkem 47 319,72 Kč.

12. Jelikož žalovaná žalobci na náhradě obhajného již zaplatila částku 46 412,22 Kč, považoval soud I. stupně podanou žalobu v této části za důvodnou do částky 907,50 Kč, do které jí vyhověl, a ve zbylém rozsahu, tj. do částky 179 382,50 Kč, když žalobce do již uhrazené částky 46 412,22 Kč nevzal svou žalobu zpět, ji jako nedůvodnou zamítl.

13. K nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy za délku trestního řízení, které trvalo 3 roky a 8,5 měsíců, soud I. stupně uvedl, že řízení bylo složitější po stránce skutkové (bylo nutné rozklíčovat mechanismus poskytování peněz na nákup ojetých vozidel ze zahraničí u [právnická osoba] a existenci souhlasu [jméno FO] s poskytnutím peněz žalobci, resp. [jméno FO]) i procesní (opakované výslechy dvou obviněných a svědků, četnost rozhodování a počet orgánů státu zapojených do rozhodování). Po stránce právní nebylo na věci nic složitého, jednalo se o klasický trestný čin zpronevěry.

14. V postupu orgánů veřejné moci shledal soud I. stupně dvě období nedůvodné nečinnosti (zrušené hlavní líčení dne 15. 11. 2022 bylo nařízeno na den 14. 3. 2022, spis byl předložen odvolacímu soudu dne 21. 6. 2023, který nařídil veřejné zasedání na den 20. 12. 2023). Orgány přípravného řízení a soud I. stupně si počínaly laxně, nepřihlížely k obhajobě žalobce, neprovedly jím navržené důkazy, provedené důkazy řádně nehodnotily, kdy náprava byla provedena až po zásahu odvolacího soudu, který nebývale otevřeně zkritizoval špatnou práci soudu I. stupně.

15. Soud I. stupně shledal, že též žalobce výrazným způsobem přispěl k délce posuzovaného řízení. Výslech žalobce jako obviněného nařízený na den 14. 4. 2020 se na jeho žádost konal až dne 18. 5. 2020. Také hlavní líčení nařízené na den 1. 12. 2020 se konalo na žádost žalobce až dne 4. 3. 2021 a z tohoto termínu pak bylo z důvodu karantény obhájce žalobce odročeno na den 1. 6. 2021. Blanketní odvolání ze dne 18. 11. 2021 proti prvnímu rozsudku odůvodnil žalobce až dne 1. 12. 2021. Dne 21. 4. 2022, tj. 5 dnů před konáním hlavního líčení nařízeného na den 26. 4. 2022, žalobce odvolal plnou moc [tituly před jménem] [jméno FO] a udělil plnou moc [tituly před jménem] [jméno FO], který pak žádal o odročení hlavního líčení z důvodu potřeby připravit se na nově převzatou obhajobu. Hlavní líčení tak bylo odročeno na den 31. 5. 2022 a z tohoto termínu pak bylo kvůli zdravotním problémům žalobce odročeno na den 30. 8. 2022.

16. Význam předmětu řízení pro žalobce hodnotil soud I. stupně jako výrazněji zvýšený. Uvedl, že trestní řízení je řízením s typově zvýšeným významem. Žalobci vedle uložení trestu hrozilo též uložení povinnosti k náhradě škody. V průběhu řízení bylo žalobci diagnostikováno závažné onkologické onemocnění, s kterým absolvoval náročnou a vyčerpávající léčbu. Onemocněl též po psychické stránce a začaly se u něho objevovat také problémy se žlučníkem. Průběh řízení a jeho délku tak žalobce jistě vnímal intenzivněji a úkorněji než člověk zdravý a plný sil.

17. Soud I. stupně dospěl po zhodnocení uvedených kritérií k závěru, že dobu řízení v délce 3 let a 8,5 měsíců nelze považovat za přiměřenou a že tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Uvedený nesprávný úřední postup byl způsobilý vyvolat na straně žalobce nemajetkovou újmu, jejíž vznik se předpokládá. Žádné skutečnosti, které by uvedenou domněnku měly vyvrátit, žalovaná neuvedla, když popírala existenci samotného nesprávného úředního postupu.

18. Soud I. stupně měl za to, že za nemajetkovou újmu je namístě poskytnout zadostiučinění v penězích, když pouhé konstatování porušení práva se s ohledem na celkovou dobu řízení a trvání stavu nejistoty nejeví jako přiměřené a dostačující. Při stanovení výše tohoto zadostiučinění vyšel soud I. stupně ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, uveřejněného pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále i jen „Stanovisko“). Částky v něm stanovené, tj. 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení, které již nepovažoval za odpovídající poměrům v České republice, navýšil o 50 % na částky 22 500 Kč až 30 000 Kč za rok řízení. S ohledem na závěr o možnosti vycházet z částky na spodní hranici tohoto rozpětí pak soud I. stupně považoval za přiměřenou částku 22 500 Kč (15 000 Kč x 1,5) za rok řízení, resp. částku 1 875 Kč za 1 měsíc řízení, redukovanou na ½ za první dva roky trvání řízení. Základní částku zadostiučinění ve výši 60 937,50 Kč soud I. stupně z hlediska složitosti věci snížil o 20 % (10 % za skutkovou a procesní složitost, 10 % za stupně soudní soustavy), z důvodu postupu orgánů státu v řízení, zvýšil o 10 %, z hlediska přispění žalobce k délce řízení snížil o 10 % a z důvodu zvýšeného významu předmětu řízení pro žalobce zvýšil o 10 %, když přihlédl jen k nedobrému zdravotnímu stavu žalobce. Soud I. stupně totiž poukázal na to, že žalobce se současně domáhá náhrady nemajetkové újmy z titulu nezákonného trestního stíhání, a nelze tak skutečnost, že se jednalo o trestní řízení, zohledňovat/odškodňovat dvakrát.

19. Soud I. stupně považoval za důvodný požadavek na poskytnutí zadostiučinění ve výši 54 844 Kč. Jelikož žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu dosud ničeho neobdržel, uložil soud I. stupně žalované povinnost zaplatit žalobci 54 844 Kč. Ve zbylém požadavku na zaplacení částky 445 156 Kč soud I. stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl.

20. Soud I. stupně zároveň přiznal žalobci vedle jistiny zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Uvedl, že žalovaná se dostala do prodlení uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku (§ 15 odst. 1 OdpŠk). Žádost žalobce byla doručena žalované dne 19. 6. 2024 a lhůta 6 měsíců skončila dne 19. 12. 2024. Soud I. stupně proto shledal důvodným požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení z přiznaných částek od 20. 12. 2024, ve zbytku žalobu stran úroků z prodlení jako nedůvodnou zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a přiznal převážně úspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení ve výši 240,40 Kč.

22. Rozsudek soudu I. stupně napadli včasným odvoláním žalobce i žalovaná.

23. Žalobce podal odvolání proti rozsudku soudu I. stupně v celém rozsahu z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. c), e) a g) o. s. ř. Neztotožnil se se závěrem soudu I. stupně o tom, že skutečná škoda je limitována zákonem č. 82/1998 Sb. Žalobce byl v trestním řízení zastoupen obhájcem na základě plné moci, jednalo se tudíž o smluvní zastoupení, kdy také odměna byla stanovena smluvně. Z uvedeného důvodu je použití advokátního tarifu vůči smluvně ujednané odměně pouze subsidiární. Pro případ, že by měla být hrazena tarifní škoda ve smyslu advokátního tarifu, měl soud I. stupně zohlednit valorizační novelu advokátního tarifu, tj. vyhlášku č. 258/2024 Sb. Žalobce se dále neztotožnil s nepřiznáním odměny za podání návrhu na doplnění dokazování ze dne 26. 6. 2020 a návrhu na zajištění důkazů a provedení dokazování ze dne 1. 11. 2020, když se jedná o podání ve věci samé ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) a. t., se snížením odměny na ½ za podání stížnosti proti zahájení trestního stíhání ze dne 6. 4. 2020 a s nepřiznáním odměny za nahlížení do spisu ze dne 2. 5. 2022 (včetně náhrady za ztrátu času a cestovného) nově zvoleným obhájcem. Žalobce tak měl za to, že soud I. stupně měl žalobci přiznat náhradu plné částky škody, která mu byla způsobena, tedy plné částky nákladů, které musel žalobce zcela účelně vynaložit na svou obhajobu, a které v plném rozsahu doložil.

24. Žalobce dále vytkl soudu I. stupně nesprávné posouzení nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního řízení. Žalobce citoval judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011), podle níž je důležitým kritériem pro posouzení formy a výše odškodnění především povaha trestní věci, délka trestního řízení, dopad trestního stíhání do osobního života poškozeného, postup orgánů činných v trestním řízení během řízení a jednání poškozeného v řízení. Žalobce souhlasil s hodnocením složitosti věci a postupu orgánů veřejné moci během řízení soudem I. stupně. Nesouhlasil však se závěrem soudu I. stupně, že žalobce svým jednáním přispěl výrazným způsobem k délce posuzovaného řízení. Žalobce měl za to, že jeho nárok byl uplatněn v plném rozsahu důvodně, když soud I. stupně měl více zohlednit nepřiměřenost délky řízení, když trestní soud došel k závěru, že čin nebyl vůbec trestným činem, a navíc všechny rozhodné skutečnosti byly zřejmé již od počátku prověřování potažmo vyšetřování. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 680 290 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 20. 12. 2024 do zaplacení, a náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, eventuálně aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu projednání.

25. Žalovaná napadla rozsudek soudu I. stupně v části výroku I., jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 54 844 Kč s příslušenstvím, a ve výroku III. z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Podle žalované nelze délku trestního řízení hodnotit jako nepřiměřenou, neboť se jednalo o úkony orgánů činných v trestním řízení, jejichž vypracování s sebou obnášelo patřičný čas. Finanční zadostiučinění pak nelze navyšovat z důvodu inflace. Žalovaná navíc v odvolacím řízení vznesla námitku promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, když žalobce tento svůj nárok u žalované předběžně neuplatnil, neuplatnil jej ani žalobou, ale až podáním ze dne 4. 4. 2025, kdy rozšířil žalobu tak, že na zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky řízení požadoval zaplacení částky 500 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 19. 6. 2024 do zaplacení a změna žaloby byla připuštěna dne 30. 4. 2025. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadené části rozsudku soudu I. stupně změnil tak, že žalobu zamítne a uloží žalobci povinnost zaplatit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů.

26. Nejprve se odvolací soud zabýval přípustností odvolání žalobce proti výroku I. rozsudku soudu I. stupně, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 55 751,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 20. 12. 2024 do zaplacení.

27. Podle § 218 písm. b) o. s. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn.

28. Odvolací soud konstatuje, že subjektivní legitimaci k podání odvolání zákon přiznává v první řadě účastníku řízení. Legitimaci k odvolání však nemá účastník řízení bez dalšího. Z povahy odvolání jakožto řádného opravného prostředku totiž vyplývá, že odvolání může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím soudu I. stupně plně vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. Rozhodujícím přitom je výrok rozhodnutí soudu I. stupně, protože existenci případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska. Při tomto posuzování také nelze brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu I. stupně mu byla způsobena určitá, třeba i nepříliš významná újma, kterou lze odstranit zrušením nebo změnou napadeného rozhodnutí. Oprávnění podat odvolání tedy svědčí jen tomu účastníku, v jehož neprospěch vyznívá poměření nejpříznivějšího výsledku, který soud I. stupně pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil, je-li zároveň způsobená újma odstranitelná tím, že odvolací soud napadené rozhodnutí zruší nebo změní (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 1591).

29. Žalobce se svou žalobou, o níž bylo soudem I. stupně rozhodnuto napadeným rozsudkem, domáhal po žalované zaplacení celkem částky 680 290 Kč s příslušenstvím. Soud I. stupně žalobě výrokem I. rozsudku částečně vyhověl, žalobci tak nemohla uvedeným výrokem rozhodnutí soudu I. stupně vzniknout žádná újma.

30. Vzhledem k tomu, že žalobce nemá subjektivní legitimaci k podání odvolání proti vyhovujícímu výroku, odvolací soud odvolání žalobce proti výrok I. rozsudku soudu I. stupně, jako odvolání účastníka, který není k odvolání oprávněn, odmítl postupem podle § 218 písm. b) o. s. ř.

31. Odvolací soud poté přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v rozsahu přípustných odvolání včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.). Poté dospěl k závěru, že částečně důvodné je toliko odvolání žalované.

32. Soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, z kterých čerpal správná skutková zjištění o průběhu trestního řízení vedeného u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], o předběžném uplatnění nároků žalobce na náhradu majetkové i nemajetkové újmy u žalované dne 19. 6. 2024 a o zaplacení částky 46 412,22 Kč žalovanou dne 16. 12. 2024 žalobci na náhradu škody spočívající v nákladech vynaložených na obhajobu, která odvolací soud shrnul pod body 5 až 8 odůvodnění tohoto rozsudku. Správně zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně převážně správně i po stránce právní (s menšími výhradami uvedenými dále), aplikuje přitom příslušná ustanovení zákona č. 82/1998 Sb.

33. Odvolací soud se zejména ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě byl žalobce v řízení vedeném u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] obžaloby zproštěn, čímž je dána odpovědnost žalované za újmu vzniklou žalobci z titulu vydání nezákonného rozhodnutí podle § 7 odst. 1 OdpŠk, jak správně uzavřel soud I. stupně.

34. Soud I. stupně poukazem na § 31 odst. 1 a 3 OdpŠk a judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 101/2013) a Ústavního soudu (rozhodnutí pléna Ústavního soudu ze dne 6. 2. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 38/06) přiléhavým způsobem vysvětlil, že účelem této zákonné úpravy je interpretace skutečné škody, spočívající v nákladech vynaložených poškozeným na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí anebo nápravu nesprávného úředního postupu, ve smyslu účelně vynaložených nákladů, přičemž za takové lze z pohledu právní jistoty považovat ty, jež jsou stanoveny zvláštním právním předpisem o mimosmluvní odměně. Náklady zastoupení se proto nahrazují v rozsahu podle advokátního tarifu (ve znění účinném v době poskytnutí právní služby), a nikoliv podle smluvní odměny za zastupování.

35. Odvolací soud sdílí závěr soudu I. stupně, že za stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 6. 4. 2020 náleží advokátovi odměna ve výši ½ podle § 11 odst. 2 písm. d), odst. 3 a. t., jak plyne ze soudem I. stupně citované judikatury, proto soud I. stupně správně žalobci přiznal náhradu ve výši 1 050 Kč (odměna ve výši 750 Kč + režijní paušál ve výši 300 Kč). Soud I. stupně též dospěl ke správnému závěru, že za návrhy na doplnění dokazování ze dne 26. 6. 2020 a 1. 11. 2022 (žalobce zřejmě omylem uvedl 1. 11. 2020) náhrada žalobci nenáleží, neboť se nejedná o úkon právní služby účtovatelný podle advokátního tarifu. Navíc úkon ze dne 26. 6. 2020 byl učiněn v souvislosti s prostudováním spisu při skončení vyšetřování, přičemž za prostudování spisu byla žalobci přiznána soudem I. stupně náhrada v plné výši. Soud I. stupně nicméně přihlédl k žalovanou poskytnutému plnění žalobci za návrhy na doplnění dokazování ze dne 26. 6. 2020 a 1. 11. 2022, která za tyto úkony přiznala a vyplatila náhradu odměny ve výši ½ a režijní paušál (2 x 750 Kč + 2 x 300 Kč). Soud I. stupně tedy pro účely celkového vyčíslení nároku s vyplacenými částkami počítal, jako by je žalobci sám přiznal. Nakonec odvolací soud shledal správný závěr soudu I. stupně, že žalobci nenáleží náhrada v souvislosti s nahlížením nového obhájce žalobce do spisu dne 2. 5. 2022, když nový obhájce mohl veškeré informace o průběhu trestního řízení i podklady pro vedení obhajoby získat od předchozího obhájce žalobce či od žalobce samotného, s nímž měl porady, za které byla žalobci náhrada v plné výši přiznána.

36. Soud I. stupně tak dospěl ke správnému závěru, že žalobci vznikl vůči žalované nárok na náhradu škody spočívající v nákladech řízení, které byly žalobcem účelně vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 31 odst. 1 a 3 OdpŠk ve výši 47 319,72 Kč a vzhledem k tomu, že žalovaná již žalobci zaplatila 46 412,22 Kč, uložil soud I. stupně žalované správně zaplatit žalobci 907,50 Kč s příslušenstvím a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (tj. co do částky 179 382,50 Kč, neboť žalobce nevzal žalobu po plnění žalovanou v rozsahu částky 46 412,22 Kč zpět).

37. Soud I. stupně dále správně uzavřel, že v řízení vedeném u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícího v jeho nepřiměřené délce, a tím k porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk). K uvedenému závěru vedlo soud I. stupně právě již vyhodnocení kritéria podle § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk, když nedostatky v postupu procesního soudu během řízení shledává i odvolací soud. V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě vznikla žalobci nemajetková újma, presumovaný vznik újmy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 30 Cdo 958/2009) žalovaná nevyvracela, v odvolacím řízení však vznesla námitku promlčení uvedeného nároku.

38. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

39. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

40. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

41. Podle § 35 odst. 1 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

42. Odvolací soud zopakoval k důkazu podle § 213 odst. 2 o. s. ř. a § 213a odst. 1 o. s. ř. žádost žalobce o náhradu újmy způsobené nezákonným trestním stíháním ze dne 19. 6. 2024 včetně dodejky datové schránky, z nichž shodně se soudem I. stupně zjistil, že žalobce ve smyslu § 14 odst. 1 OdpŠk uplatnil u žalované dne 19. 6. 2024 mimo jiné nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené žalobci nepřiměřenou délkou trestního stíhání /viz bod B) odst. ii)/, kterou souhrnně vyčíslil na částku 2 035 500 Kč (spolu s dalšími újmami spočívajícími ve zhoršení kvality života žalobce z důvodu nezákonného trestního stíhání a poškození zdraví). V žalobě doručené soudu dne 18. 11. 2024 pak žalobce nárok na náhradu újmy způsobené mu nepřiměřenou délkou trestního stíhání /bod B) odst. ii)/ vyčíslil na konkrétní částku 250 000 Kč. Dne 4. 4. 2025 žalobce rozšířil žalobu tak, že na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního stíhání požadoval částku 500 000 Kč a soud I. stupně změnu žaloby připustil.

43. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku promlčení žalobou uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního stíhání ve výši 250 000 Kč, kterou vznesla žalovaná. Soud I. stupně přiléhavě konstatoval, že žalobce tento nárok u žalované předběžně uplatnil do částky 250 000 Kč dne 19. 6. 2024, když v žádosti dal zřetelně najevo (prostřednictvím skutkových tvrzení a členěním textu žádosti), že jím souhrnně uplatněný požadavek na zaplacení částky 2 035 500 Kč zahrnuje jednak zadostiučinění za nemajetkové újmy z titulu trestního stíhání a z titulu nepřiměřené délky řízení, jednak náhradu újmy na zdraví. Uvedená částka pak odpovídá součtu nároků z uvedených třech titulů uplatněných v následně podané žalobě. Skutečnost, že žalovaná nárok žalobce z titulu nepřiměřené délky řízení předběžně neprojednala, nemůže být přičítána žalobci k tíži.

44. Promlčecí doba podle § 32 odst. 3 OdpŠk k uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu podle § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk (porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě), nemohla skončit dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. Posuzované trestní řízení pravomocně skončilo dne 20. 12. 2023, promlčecí doba nemohla skončit dříve než 20. 6. 2024. Promlčecí doba pak ve smyslu § 35 odst. 1 OdpŠk neběžela ode dne uplatnění nároku na náhradu újmy žalobcem u žalované dne 19. 6. 2024 do skončení předběžného projednání dne 12. 12. 2024 (předběžné projednání nároku nepřesáhlo dobu 6 měsíců). Promlčecí doba uplynula dne 13. 12. 2024, žalobce podal žalobu u soudu dne 18. 11. 2024, tedy včas.

45. Odvolací soud pak naopak shledal důvodnou žalovanou uplatněnou námitku promlčení ve vztahu k rozšířenému nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního stíhání v další výši 250 000 Kč, když žalobce o tuto částku rozšířil žalobu podáním došlým soudu až dne 4. 4. 2025, tedy po uplynutí promlčecí doby (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2007, sp. zn. 26 Odo 910/2006 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 25 Cdo 874/2005, uveřejněný pod číslem 5/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). V tomto rozsahu bylo třeba žalobu zamítnout z důvodu promlčení nároku.

46. Soud I. stupně učinil správný závěr, že nemajetkovou újmu vzniklou žalobci v důsledku porušení jeho práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk) je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2828/2011) odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně neshledal.

47. Soud I. stupně stanovil správně celkovou délku řízení ve vztahu k žalobci na 3 roky a 9 měsíců /kritérium podle § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk/, když žalobce se o zahájení trestního stíhání dozvěděl dne 2. 4. 2020, a poslední rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno, nabylo právní moci dne 20. 12. 2023.

48. Odvolací soud shledal důvodnou odvolací námitku žalované, že soud I. stupně pochybil, pokud základní částku zadostiučinění za nemajetkovou újmu stanovenou ve Stanovisku navýšil o 50 % pouze z důvodu inflace. Odvolací soud připomíná úvahy Nejvyššího soudu, které ho v roce 2010 vedly k přijetí závěru o přiměřenosti základní částky, z níž se při určování výše zadostiučinění vychází, tj. v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Nejvyšší soud jednak vyšel z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva (dále také jen „ESLP“), který považoval za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Nejvyšší soud pak poukázal na rozsudek senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26, z něhož je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 Eur za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Z uvedeného vyplývá, že základní částka 15 000 Kč až 20 000 Kč (tj. 600 až 800 Eur) za první dva a dále za každý následující rok trvání nepřiměřeně dlouho vedeného řízení je stále nastavena výrazně výše než 45 % toho, co za porušení předmětného práva přiznal ve věcech proti České republice Evropský soud pro lidská práva. Nejvyšší soud proto i ve své nedávné judikatuře několikrát zopakoval, že nenachází důvod, pro který by bylo namístě tuto právní otázku posuzovat nyní jinak (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2207/2022, ze dne 15. 3. 2024, sp. zn. 30 Cdo 287/2024, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2024, sp. zn. IV. ÚS 1431/24, nebo ze dne 8. 10. 2024, sp. zn. 30 Cdo 1885/2024). Naposledy se k této otázce vyjádřil Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 24. 9. 2025, sp. zn. Pl. ÚS 26/25, v němž uzavřel, že soudní praxe založená na Stanovisku i v současné době odpovídá požadavkům kladeným ESLP, když za standard ochrany požadované Úmluvou lze vskutku označit přibližně 45 % toho, co by přiznal sám ESLP. Soud I. stupně tedy pochybil, když základní částku odškodnění navýšil pouhým odkazem na ekonomický růst, aniž by shledal, že by přiznaná částka na základě Stanoviska byla ve světle částek přiznávaných ESLP nepřiměřeně nízká a neplnila tak satisfakční funkci.

49. Odvolací soud při stanovení základní částky zadostiučinění za nemajetkovou újmu dospěl k závěru, že je třeba vyjít z částky 15 000 Kč za rok trvání řízení (za první dva roky z částky poloviční; je totiž nezbytné zohlednit také to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá, a proto by bylo nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení, kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou, byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující) a z částky 1 250 Kč za každý další měsíc trvání řízení. Odvolací soud poukazuje na to, že Nejvyšší soud ke stanovení základní částky uvedl, že částka 15 000 Kč je částkou základní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3026/2009) a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 806/2012). V této věci nebyla délka řízení významně delší, než by bylo lze s ohledem na veškeré okolnosti případu očekávat. Základní částka odškodnění za celé řízení v délce 3 let a 9 měsíců tak správně podle odvolacího soudu činí 41 250 Kč, nikoliv 60 937,50 Kč, jak uvedl soud I. stupně.

50. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem I. stupně, že z důvodu hodnocení kritéria složitosti řízení /§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk/, které bylo složitější po skutkové a procesní stránce, je třeba základní částku odškodnění snížit o 20 %. Proti uvedenému závěru soudu I. stupně nebyly vzneseny ze strany odvolatelů žádné námitky.

51. Soud I. stupně správně posoudil kritérium jednání poškozeného /§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk/ tak, že žalobce se na celkové délce řízení sám negativně podílel. Je nepodstatné, z jakých důvodů žádal žalobce či jeho obhájce o odročení nařízeného výslechu žalobce dne 14. 4. 2020 či hlavního líčení dne 1. 12. 2020 (žalobce tvrdil, že tak činil z důvodu obavy o své zdraví v době pandemie Covid-19). Podstatné je, že trestní řízení se v důsledku postupu žalobce prodloužilo o 7 měsíců, jak popsal soud I. stupně pod bodem 61 odůvodnění svého rozsudku. Dále soud I. stupně specifikoval prodloužení řízení z důvodů na straně žalobce o další 4 měsíce při změně obhájce žalobcem a následných žádostí o odročení hlavních líčení. Tyto skutečnosti je třeba přičíst k tíži žalobce, proto soud I. stupně při hodnocení uvedeného kritéria základní částku odškodnění správně snížil o 10 %.

52. Pokud se jedná o kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení /§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk/, odvolací soud shodně se soudem I. stupně uvádí, že se do celkové délky řízení negativně promítl zejména nedbalý postup Okresního soudu v [adresa], který byl kritizován Krajským soudem v [adresa], jenž první rozsudek okresního soudu zrušil pro nepřezkoumatelnost, jakož i prodloužení délky řízení o 4 měsíce z důvodu pracovní neschopnosti rozhodující soudkyně. Odvolací soud má však na rozdíl od soudu I. stupně za to, že z důvodu postupu orgánů veřejné moci během řízení je třeba základní částku odškodnění zvýšit o 20 %, nikoli jen o 10 %.

53. Význam předmětu řízení pro žalobce /kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk/ hodnotil soud I. stupně nejprve tak, že jej shledal jako výrazněji zvýšený, neboť se jedná o řízení s typově zvýšeným významem, dále z důvodu, že žalobci hrozilo vedle uložení trestu též uložení povinnosti k náhradě škody, a nakonec z důvodu poškození zdraví žalobce (bod 62 odůvodnění napadeného rozsudku). Při úvahách o výši zadostiučinění za nemajetkovou újmu pak soud I. stupně přihlédl pouze k „nedobrému zdravotnímu stavu žalobce“ a základní částku odškodnění navýšil o 10 % (bod 66 odůvodnění napadeného rozsudku). Soud I. stupně tedy nepominul judikaturu Nejvyššího soudu, podle které „[d]omáhá-li se poškozený zároveň nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu trestního stíhání, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, a z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk), není u druhého uvedeného nároku namístě vycházet z předpokladu vyššího významu předmětu řízení pro poškozeného /§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2800/2009/, neboť tato skutečnost bude zohledněna v posouzení prvního z uvedených nároků.“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). V dané věci se totiž žalobce zároveň domáhá náhrady nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí (tj. trestního stíhání, které skončilo zproštěním obžaloby), proto u nyní posuzovaného nároku na náhradu újmy z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě soud I. stupně správně nevycházel z předpokladu vyššího významu předmětu řízení pro žalobce a z tohoto důvodu základní částku odškodnění nezvyšoval.

54. Odvolací soud má však na rozdíl od soudu I. stupně za to, že při stanovení výše přiměřeného odškodnění nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení nelze přihlížet ani k žalobcem tvrzeným zásahům do jeho zdraví, neboť žalobce uplatňuje samostatně také nárok na náhradu újmy na zdraví, k níž mělo dojít v důsledku nezákonného trestního stíhání. Zvýšení základní částky zadostiučinění z důvodu hodnocení kritéria podle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk tak není namístě, jinak by byl žalobce za stejnou újmu odškodněn vícekrát. Význam předmětu řízení pro žalobce je proto třeba v dané věci hodnotit jako běžný.

55. Odvolací námitky žalobce za současné citace judikatury Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011), podle níž je důležitým kritériem pro posouzení formy a výše odškodnění především povaha trestní věci, délka trestního řízení, dopad trestního stíhání do osobního života poškozeného, postup orgánů činných v trestním řízení během řízení a jednání poškozeného v řízení, nejsou přiléhavé. Uvedená kritéria totiž budou hodnocena až při posuzování samostatného nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem.

56. Odvolací soud uzavřel, že žalobci náleží odškodnění za nemajetkovou újmu, která mu vznikla v důsledku porušení jeho práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1 věta třetí OdpŠk), ve výši 37 125 Kč (základní částka 41 250 Kč snížená o 30 % a zvýšená o 20 %), což je částka zcela odpovídající částkám přiznávaných ESLP. Žalovaná žalobci neuhradila ničeho.

57. Odvolací soud tak na základě veškerých výš uvedených důvodů postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. změnil částečně tak, že se zamítá žaloba o zaplacení částky 17 719 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 20. 12. 2024 do zaplacení; jinak rozsudek soudu I. stupně v tomto výroku, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 37 125 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 20. 12. 2024 do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci rozsudku, a ve výroku II. potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

58. O nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) rozhodl odvolací soud podle zásady úspěchu ve věci (§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř.). V souzeném případě byl žalobce zcela úspěšný se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený žalobce dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu anebo poskytnout mu morální satisfakci, popř. dosáhne konstatování porušení práva, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), byť žalobci výrokově nebylo přiznáno jím požadované plnění nebo jeho výše (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014). Jeho úspěch je pak třeba ohodnotit částkou 37 125 Kč, která mu byla v řízení soudem přiznána. S druhým nárokem na náhradu majetkové újmy spočívající v nákladech vynaložených na obhajobu v celkové výši 180 290 Kč byl žalobce úspěšný toliko co do částky 907,50 Kč, neúspěšný byl co do částky 179 382,50 Kč. Žalobce tak byl v řízení úspěšný v rozsahu 17 %, tj. ohledně částky 38 032,50 Kč[Anonymizováno](37 125 Kč + 907,50 Kč), neúspěšný byl v rozsahu 83 %, tj. ohledně částky 179 382,50 Kč (žalovaná žalobci sice plnila 46 412,22 Kč až po podání žaloby dne 18. 11. 2024, ale plnění bylo žalovanou poskytnuto žalobci dne 16. 12. 2024, tj. ve lhůtě 6 měsíců od uplatnění nároku podle § 15 odst. 1 OdpŠk; žaloba tak byla v této části podána předčasně, proto i v tomto rozsahu je třeba považovat v řízení žalobce za neúspěšného, jak správně konstatoval soud I. stupně). V řízení tedy byla převážně úspěšná žalovaná, a to v rozsahu 66 % (83 % mínus 17 %), v němž má vůči převážně neúspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení.

59. Žalované v řízení vznikly náklady nezastoupeného účastníka ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 1 a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. za vyjádření k žalobě dne 2. 1. 2025, 4 x přípravu účasti na jednání, účast na jednání před soudem I. stupně dne 19. 2. 2025, 30. 4. 2025 a 18. 6. 2025, odvolání proti rozsudku soudu I. stupně dne 26. 9. 2025 včetně doplnění dne 7. 10. 2025 a účast na jednání před odvolacím soudem dne 18. 2. 2026, vše podle § 1 odst. 3 písm. a), b), c) a f) vyhl. č. 254/2015 Sb., tj. ve výši 3 000 Kč (10 úkonů po 300 Kč). Žalované však náleží pouze náhrada v rozsahu 66 % z částky 3 000 Kč, tj. 1 980 Kč. Odvolací soud proto uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 1 980 Kč.

60. Část výroku I. rozsudku soudu I. stupně, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 907,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 20. 12. 2024 do zaplacení, nebyla dotčena přípustným odvoláním žádného z účastníků. Zůstala proto stranou přezkumné činnosti odvolacího soudu a nabyla samostatně právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.).