o zaplacení 157 812 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku ve výši 157 812 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 4. 2. 2025 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 17 645,30 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě ze dne 4. 2. 2025 na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 200 000 Kč s příslušenstvím, která měla být žalobci způsobena nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu s tím, že žádost žalobce byla v rámci mimosoudního projednání uznána částečně důvodnou a žalobci bylo poskytnuto zadostiučinění ve výši 42 188 Kč. Tato částka byla žalobci uhrazena dne 7. 2. 2025.

3. Usnesením soudu I. stupně ze dne 23. 4. 2025, č. j. [spisová značka], bylo řízení zastaveno co do částky 42 188 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 4. 2. 2025 do zaplacení, a to na základě částečného zpětvzetí žaloby. Citované usnesení nabylo právní moci dne 10. 5. 2025.

4. Soud I. stupně podrobně popsal průběh posuzovaného řízení vedeného u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], přičemž vyšel ze zjištění, že předmětné řízení bylo zahájeno dne 18. 4. 2019 návrhem otce na úpravu poměrů k nezletilým dětem, když otec současně podal návrh na předběžné opatření. Dne 14. 10. 2019 soud usnesením nařídil matce a otci rodinnou terapii a přerušil řízení na dobu tří měsíců. Dne 28. 1. 2020 soud rozhodl usnesením o pokračování v řízení. Dne 24. 6. 2021 otec podal námitku podjatosti vyřizující soudkyně a požádal o změnu místní příslušnosti. Dne 16. 9. 2021 Krajský soud v [adresa] rozhodl, že soudkyně není vyloučena z projednávané věci a současně byl zamítnut návrh na přikázání věci Okresnímu soudu v [adresa]. Dne 6. 1. 2022 [orgán] sdělila soudu, že otec je v procesním postavení obviněného. Dne 7. 11. 2022 bylo trestní stíhání otce zastaveno. Dne 31. 3. 2023 soud I. stupně vyhlásil rozsudek. Dne 30. 11. 2023 odvolací soud zčásti potvrdil a zčásti změnil rozsudek soudu I. stupně. Rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 7. 2. 2024. V průběhu řízení podali matka či otec v součtu celkem 9 návrhů na nařízení předběžného opatření, otec pak podal 10 návrhů na výkon rozhodnutí. Ve věci byla konána jednání.

5. Soud I. stupně dále zjistil (a mezi účastníky to nebylo ani sporné), že žalobce uplatnil mimosoudně dne 4. 8. 2024 u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění (ve výši 200 000 Kč), přičemž žalovaná přiznala žalobci stanoviskem ze dne 5. 2. 2025 zadostiučinění ve výši 42 188 Kč. Tato částka byla žalovanou žalobci uhrazena dne 7. 2. 2025, přičemž následně vzal žalobce žalobu v uvedeném rozsahu částečně zpět.

6. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 1, § 2, § 5, § 13 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále jen „OdpŠk“), jakož i s odkazem na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu a Evropského soudu pro lidská práva, že posuzované řízení (ve vztahu k žalobci) trvalo od 18. 4. 2019 do 7. 2. 2024, tedy 4 roky a 9 měsíců. Uvedenou dobu soud I. stupně shledal jako dobu s ohledem na uvedené okolnosti případu nepřiměřenou a odpovědnostní titul podle zákona č. 82/1998 Sb. je tedy dán. Současně uzavřel, že je třeba přiznat zadostiučinění v penězích. Při stanovení výše zadostiučinění soud I. stupně vyšel ze základní částky 15 000 Kč za každý rok řízení s tím, že za první dva roky náleží částka poloviční. Základní částku zadostiučinění tak soud I. stupně stanovil ve výši 56 250 Kč. Takto stanovenou základní částku pak dále přizpůsobil konkrétním okolnostem případu.

7. Soud I. stupně při hodnocení jednotlivých zákonných kritérií pro stanovení konkrétní výše přiměřeného zadostiučinění v rámci posouzení složitosti řízení ponížil základní částku odškodnění o 20 % z důvodu věcné a procesní složitosti předmětného řízení. Význam řízení pro žalobce soud I. stupně shledal jako mimořádně vysoký s tím, že se jednalo o řízení týkající se výkonu rodičovských práv a styku s nezletilými dětmi, tedy oblasti zasahující do soukromého a rodinného života ve smyslu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Z tohoto důvodu navýšil základních částku odškodnění o 20 %. Současně uzavřel, že žalobce se na délce řízení podílel, neboť podával opakovaně návrhy na výkon rozhodnutí a na předběžná opatření, bez dostatečného odůvodnění se nedostavoval k rodinným terapiím a rovněž podal nedůvodný návrh na změnu místní příslušnosti i námitku podjatosti vůči vyřizující soudkyni. Takovýto postup žalobce soud I. stupně shledal jako opodstatněný pro snížení základní částky zadostiučinění o 25 %, přičemž další důvody pro modifikaci základní částky odškodnění neshledal. Ve výsledku tak soud I. stupně základní částku odškodnění ponížil o 25 %, čemuž odpovídá částka 42 188 Kč. Uzavřel, že tato částka již byla ze strany žalované po podání žaloby žalobci vyplacena. S tímto podstatným odůvodněním soud I. stupně výrokem I. žalobu (v rozsahu zbývajícího předmětu řízení) zamítl.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 146 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu, neboť žaloba byla vzata částečně zpět pro chování žalované. Náklady žalobce ve výši 17 645,30 Kč jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady právního zastoupení, tj. 4 úkony právní služby po 2 820 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, částečné zpětvzetí žaloby a účast na jednání dne 17. 6. 2025) podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 1 x režijní paušál ve výši 300 Kč a 3 x režijní paušál po 450 Kč a 21 % DPH ve výši 2 715,30 Kč.

9. Žalobce napadl rozsudek soudu I. stupně včasným a přípustným odvoláním. Soudu I. stupně vytkl nesprávné právní posouzení věci. Namítal, že soud I. stupně při možnosti odškodnění za rok průtahů v částce 15 000 Kč až 20 000 Kč bez dalšího vyšel pouze z částky 15 000 Kč, aniž by jakkoliv odůvodnil, proč nevyšel z částky 20 000 Kč či alespoň z průměru 17 500 Kč. Z tohoto pohledu měl žalobce rozsudek soudu I. stupně za nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Akcentoval, že stanovisko pléna Nejvyššího soudu je 20 let staré a hodnota peněz je dnes někde úplně jinde. Nesouhlasil rovněž se snížením základní částky odškodnění o 20 % za komplikovanost a o 25 % za účast žalobce na délce řízení. Namítal, že z odůvodnění rozsudku není vůbec patrné, o kolik opakované návrhy na výkon rozhodnutí řízení prodloužily. Jako nedostatečné považoval zvýšení částky odškodnění pouze o 20 % za význam řízení pro žalobce. Nakonec zdůraznil, že rozhodnutí opatrovnického soudu zcela znemožnilo kontakt s nezletilými. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobě vyhoví a přizná žalobci náhradu nákladů řízení.

10. Žalovaná se ve vyjádření k odvolání zcela ztotožnila s právními závěry soudu I. stupně. Uvedla, že navýšení základní částky nad 15 000 Kč je důvodné pouze u extrémně dlouhých soudních řízení s délkou přesahující 10 let. Podotkla, že k inflaci není podle poslední judikatury Nejvyššího soudu potřeba přihlížet jako k okolnosti mající za následek navýšení základní odškodňovací částky.

11. Odvolací soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 214 odst. 3 o. s. ř., neboť faktický odvolací důvod uplatněný žalobcem spočívá pouze v nesprávném právním posouzení věci, účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání výslovně souhlasili a současně nebylo třeba doplnění ani opakování dokazování ze strany odvolacího soudu. Rozhodnutí bylo vyhlášeno veřejně dne 17. 12. 2025.

12. Odvolací soud přezkoumal postupem podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. napadený rozsudek soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo. Poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce je částečně důvodné.

13. Odvolací soud předně uvádí, že neshledal odvolatelem namítanou vadu v podobě nepřezkoumatelnosti odůvodnění napadeného rozsudku, neboť i když rozhodnutí soudu I. stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3102/2014), což v případě žalobce nebyly.

14. Odvolací soud souhlasí se soudem I. stupně v tom, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v jeho nepřiměřené délce ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, jakož i v tom, že žalobci vzniklo právo na přiznání zadostiučinění v penězích, neboť samotné konstatování porušení práva by se (s přihlédnutím ke všem níže uvedeným skutečnostem a kritériím) nejevilo jako dostačující (§ 31a odst. 1 a 2 OdpŠk).

15. Ve vztahu ke stanovení celkové délky řízení soud I. stupně opomněl, že do doby trvání řízení je potřeba započítat i řízení o ústavní stížnosti, a to i tehdy, bylo-li toto řízení pro poškozeného (žalobce) neúspěšné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2742/2009). Celková délka posuzovaného řízení tak správně činí 5 let a 1 měsíc, tj. od 18. 4. 2019 do 23. 5. 2024, neboť usnesením Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2024, sp. zn. [spisová značka], byla odmítnuta ústavní stížnost žalobce proti rozsudku Krajského soudu v [adresa] ze dne 30. 11. 2023, č. j. [spisová značka].

16. Soud I. stupně pak správně stanovil základní částku odškodnění ve výši 15 000 Kč za první dva roky řízení a ve stejné výši i za každý další rok trvání řízení, což za délku řízení v rozsahu 5 let a 1 měsíc představuje výchozí (základní) částku 61 250 Kč /(4 x 15 000 Kč) + (1 x 1 250 Kč)/.

17. K odvolací námitce žalobce, že výchozí rozmezí základní částky 15 000 Kč až 20 000 Kč za rok řízení již neodpovídá poklesu hodnoty peněz v důsledku inflace, odvolací soud uvádí, že při stanovení výše peněžitého zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat takové zadostiučinění, které je přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy. Naopak je nutné vyvarovat se mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku. Na přiměřenost základní částky zadostiučinění tedy nemá vliv znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kurzu měny. V nyní posuzované věci trvalo řízení (jak již bylo výše uvedeno) 5 let a 1 měsíc, což je délka, která i s přihlédnutím k vyšší složitosti věci odůvodňuje přiznání základní částky za rok řízení toliko ve výši 15 000 Kč (za první dva roky v částce poloviční).

18. Soud I. stupně správně přistoupil k modifikaci základní částky odškodnění podle konkrétních okolností případu, ve smyslu kritérií stanovených v § 31a odst. 3 OdpŠk.

19. Odvolací soud souhlasí se soudem I. stupně, že posuzované řízení bylo složitější po procesní stránce, když procesní složitost plynula z procesní aktivity účastníků a s tím souvisejících procesních návrhů včetně opakovaně podávaných návrhů na nařízení předběžného opatření a návrhů na výkon rozhodnutí, vznesené námitky podjatosti či nařízení rodinné terapie. S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem má odvolací soud shodně se soudem I. stupně za přiměřené snížení základní částky o 20 % z důvodu procesní složitosti věci.

20. Současně je podle odvolacího soudu dán důvod pro ponížení základní částky odškodnění o 10 % s ohledem na počet stupňů soudní soustavy, když ve věci samé bylo rozhodováno 1 x soudem I. stupně, 1 x soudem odvolacím a 1 x Ústavním soudem ČR.

21. Ohledně kritéria jednání poškozeného se odvolací soud neztotožňuje se závěrem soudu I. stupně o (významnějším) podílu žalobce na délce řízení, neboť procesní aktivitu žalobce je třeba zohlednit právě v kritériu (procesní) složitosti řízení. Hodnocení uvedeného kritéria tedy nezakládá ani navýšení, ani ponížení základní částky odškodnění.

22. Při posouzení významu předmětu řízení pro poškozeného odvolací soud souhlasí se soudem I. stupně, že řízení mělo pro žalobce zásadní (vysoký) význam, přičemž se jedná o typově zvýšený význam s ohledem na samotnou povahu opatrovnického řízení, která má ze své podstaty citelnější dopad do poměrů účastníků. Odvolací soud tak z uvedeného důvodu navýšil základní částku odškodnění o 30 %.

23. Odvolací soud současně neshledal další důvody pro navýšení či ponížení základní částky odškodnění (viz též bod 21. odůvodnění napadeného rozhodnutí).

24. Po zhodnocení všech kritérií shledal odvolací soud jako přiměřenou výši zadostiučinění v celkové částce 61 250 Kč (tj. základní částka 61 250 Kč mínus 20 %, mínus 10 %, plus 30 %). Vzhledem k tomu, že žalovaná v rámci mimosoudního projednání nároku (po podání žaloby) poskytla žalobci plnění ve výši 42 188 Kč, je třeba doplatit částku 19 062 Kč včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky, když žalovaná se dostala do prodlení (oproti požadavku v žalobě) až ve středu 5. 2. 2025.

25. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně v části výroku I. změnil postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 19 062 Kč s 12 % úrokem z prodlení z této částky ročně od 5. 2. 2025 do zaplacení do patnácti dnů od právní moci rozsudku; jinak rozsudek v tomto výroku potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

26. O nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) rozhodl odvolací soud podle zásady úspěchu ve věci (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.), neboť z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že výsledek řízení projevující se tím, že poškozený žalobce dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu nebo poskytnout mu morální satisfakci, popř. dosáhne konstatování porušení práva, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), byť žalobci výrokově nebylo přiznáno jím požadované plnění nebo jeho výše (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo1707/2013.

27. Úspěšnému žalobci tak přísluší náhrada nákladů v plné výši 26 381,50 Kč. Tato částka je složena ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 2 000 Kč a z nákladů právního zastoupení. Tyto sestávají z odměny advokáta za 5 úkonů právní služby po 3 580 Kč z tarifní hodnoty 61 250 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, částečné zpětvzetí žaloby ze dne 21. 2. 2025, účast na jednání před soudem I. stupně dne 17. 6. 2025, odvolání došlé dne 28. 8. 2025) podle § 7 bod 5. a § 9a odst. 2 písm. a) advokátního tarifu, 5 x náhrady hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, a 21 % DPH v částce 4 231,50 Kč.

28. O lhůtě k plnění rozhodl odvolací soud podle § 211 o. s. ř. ve spojení s § 160 odst. 1 části věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám advokáta žalobce bylo rozhodnuto podle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř.