Rozhodnutí 91 CO 347/2022-231

1. Rozsudkem soudu I. stupně bylo rozhodnuto o zastavení řízení o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a o omluvu žalované žalobci (výrok I.), dále byla zamítnuta žaloba co do požadavku žalobce na zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok II.), žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok III.) a dále byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok IV.). Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nepřiměřenou délkou řízení vedeného u [název soudu] (dále jen OS [obec]) pod sp. zn. [spisová značka], které trvalo 19 let a 4 měsíce, a to za situace, kdy za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení již byl žalobce dříve částečně odškodněn, a to na žalobcem předběžně uplatněného základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým bylo žalobci přiznáno odškodnění za nepřiměřenou délku řízení podle stavu k [datum] ve výši jednak [částka] a dále mu byla přiznána ještě i částka [částka] s příslušenstvím, tedy celkově částka [částka] s příslušenstvím. Protože namítané řízení však pokračovalo i po výše uvedeném datu, žalobce žádal o dodatečné odškodnění namítaného řízení za dobu od [datum] do [datum].

2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že mezi stranami bylo nesporné, že žalovaná odškodnila žalobce již v minulosti za část namítaného řízení částkou [částka], a to na základě mimosoudního projednání věci a poté následného rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum] a na něj navazujícího rozhodnutí odvolacího soudu. Dále vyšel ze zjištění, že na základě žádosti žalobce ze dne [datum] poskytla žalovaná žalobci dne [datum] jako další odškodnění za dobu od [datum] do [datum] částku ve výši [částka].

3. Soud I. stupně vzal též za prokázané, že řízení vedené u OS [obec] pod sp. zn. [spisová značka] bylo zahájeno dne [datum rozhodnutí] a pravomocně skončilo dne [datum], tedy trvalo celkově cca 19 let a 3 měsíce a délka rozhodného období, za níž je žalobcem žádáno doodškodnění, byla v rozsahu cca 3 let a 6 měsíců. V období vymezeném žalobcem, tedy v období od [datum] do [datum], (poté, kdy byl soudem I. stupně vyhlášen rozsudek, kterým byla žalované [příjmení] - [stát. instituce] a [anonymizováno] - Ministerstvu dopravy uložena povinnost poskytnout žalobci zprávu o všech informacích o něm vedených v informačních systémech, dále byla [anonymizováno] - [stát. instituce] a [anonymizováno] - Ministerstvu dopravy uložena povinnost zlikvidovat nepravdivé informace o žalobci obsažené v informačních systémech, a sice to, že je daňovým dlužníkem z důvodu nezaplacení pokuty a [anonymizováno] - Ministerstvu financí byla uložena i povinnost poskytnout žalobci omluvu), probíhalo řízení ještě na třech stupních soudní soustavy. Řízení probíhalo plynule s výjimkou nekoncentrovaného postupu soudu v období od [datum], kdy byl spis předložen Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání, do [datum], kdy byl spis opětovně předložen dovolacímu soudu, když v meziobdobí byl spis vrácen soudům nižších stupňů k vydání opravných usnesení. Dále soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobce se na délce řízení v rozhodné fázi ve smyslu nečinnosti či obstrukcí nepodílel, byť současně soud I. stupně konstatoval, že z provedeného dokazování vyplývá, že v rozhodném období žalobce žádal o odročení jednání, musel být vyzván k odstranění vad žaloby a došlo i k nutnosti řešení situace, kdo nadále bude či nebude žalobce v řízení zastupovat. Na základě provedeného dokazování soud I. stupně dále uzavřel, že řízení bylo složitější po procesní, skutkové i právní stránce, když předmětem posuzovaného řízení byl požadavek žalobce na poskytnutí zprávy o uchovávání jeho osobních údajů a omluvu od organizačních složek státu a dále náhrada škody ve výši [částka], to vše za situace, kdy v řízení vystupovali 3 žalobci a na straně žalované 3 organizační složky státu, účastníci byli soudem vyzýváni k vyjádření se, příp. k doplnění jejich podání, konalo se několik jednání, k nimž byli účastníci předvoláváni, jednání soudu bylo k žádosti žalobce odročeno a po zpětvzetí žaloby bylo vyčkáváno na vyjádření se žalovaných k tomuto zpětvzetí.

4. Po právní stránce soud I. stupně posoudil nárok žalobce podle ustanovení §1, § 3, § 13 odsr.1, § 15 a § 31a odst. 1, 2, 3 z. č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“). Při stanovení přiměřené výše odškodnění vyšel soud I. stupně z celkové délky posuzovaného řízení (tj. 19 let a 3 měsíce), přičemž hodnotil pouze skutečnosti, k nimž došlo v rozhodné části posuzovaného řízení. Zároveň zohlednil skutečnost, že žalobce již byl odškodněn částkou [částka] za dříve posuzovanou část namítaného řízení. Pro rozhodné období stanovil základní částku odškodnění sazbou ve výši [částka] za každý rok řízení (tj. [částka]) a částkou [částka] odpovídající dalším 6 měsícům řízení. Základní částku odškodnění za rozhodné období stanovenou ve výši [částka] soud I. stupně dále ponížil o 30 % z toho důvodu, že v rozhodném období se věc dále řešila na třech stupních soudní soustavy, dále ponížil základní částku odškodnění o 15 % z důvodu celkové (tj. procesní, hmotněprávní i skutkové) složitosti věci. Ve vztahu k ostatním kritériím uvedeným v § 31a OdpŠk neshledal žádné důvody pro zvýšení či naopak ponížení základní částky odškodnění, přičemž za těchto okolností soud I. stupně uzavřel, že žalobce má nárok na doodškodnění nemajetkové újmy v důsledku pokračujícího soudního řízení vedeného u OS [obec] pod shora uvedenou spisovou značkou ve výši [částka]. S ohledem na to, že žalobci však již byla za rozhodnou fázi napadeného řízení, které je předmětem projednávané věci, uhrazena ze strany žalované částka 34 938, Kč, o níž byla žaloba vzata zpět a řízení bylo v tomto rozsahu výrokem I. rozsudku soudu I. stupně zastaveno, byla žaloba ve zbývajícím požadavku žalobce na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím zamítnuta jako nedůvodná.

5. O přiznání zákonných úroků z prodlení z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení, tedy částky v meziobdobí vyplacené Ministerstvem spravedlnosti, rozhodl soud I. stupně s odkazem na ustanovení § 15 OdpŠk ve spojení se skutkovým zjištěním, že žalovaná shora uvedenou částku poskytla žalobci až po marném uplynutí šestiměsíční lhůty, kterou mělo Ministerstvo spravedlnosti k mimosoudnímu vyřešení věci.

6. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo soudem I. stupně rozhodnuto podle § 142 odst. 3 z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř“). a náhrada nákladů řízení byla přiznána žalobci, a to v rozsahu zaplaceného soudního poplatku a dále 8 úkonů právní služby a 8 paušálních náhrad hotových výdajů právní zástupkyně žalobce, tedy celkově v částce [částka].

7. Proti rozsudku soudu I. stupně podal včasné a přípustné odvolání žalobce, a to do výroků II. a IV. Žalobce především poukazoval na to, že v rámci mimosoudního projednání věci bylo Ministerstvem spravedlnosti nesprávně vycházeno ze základní částky odškodnění ve výši [částka] za jeden rok řízení a následně nesprávně i soudem I. stupně z částky [částka] za jeden rok řízení, a to za situace, kdy celková délka posuzovaného řízení bylo extrémně nepřiměřená, a proto mělo být dle žalobce vycházeno ze základní částky odškodnění ve výši [částka] za jeden rok řízení, a to bez modifikace za první dva roky řízení na polovinu, neboť k tomuto postupu již došlo v rámci předchozího kompenzačního řízení. Dále žalobce soudu I. stupně vytýkal to, že nebylo v řízení zohledněno, že žalobce se na délce řízení vůbec nijak nepodílel ani to, že žalobou se pokoušel přimět orgány veřejné moci k činnosti a dosáhnout projednání a rozhodnutí věci u správního orgánu. Žalobce poukazoval i na to, že soud I. stupně nesprávně vycházel z toho, že na straně žalobce vystupovali 3 žalobci, když upozorňoval na to, že„ 3 žalobci“ se řízení účastnili pouze po dobu půl roku na počátku celého soudního řízení. Dále polemizoval i se závěrem soudu I. stupně o složitosti řízení v důsledku rozšíření okruhu žalovaných (organizačních složek žalovaného státu) ze dvou na tři a dále uváděl, že v průběhu řízení docházelo k „ ping–pongu“ mezi soudy, správními orgány a správními soudy. Ze všech těchto důvodů tedy žalobce dovozoval, že zadostiučinění stanovené žalovanou a následně aprobované soudem ve výši pouze [částka] je zcela nedostatečné a způsob jeho výpočtu je chybný a odporující stanovisku [stanovisko NS].

8. Žalobce též ve svém odvolání brojil proti výroku IV. rozsudku soudu I. stupně, jímž bylo dle přesvědčení žalobce o nákladech řízení rozhodnuto v rozporu s § 142 odst. 1, § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., a to z toho důvodu, že nebyly zohledněny všechny žalobcem účelně vynaložené náklady potřebné k uplatňování jeho práva. Žalobce namítal, že v rozporu s § 151 odst. 3 o. s. ř. mu soud nepřiznal (tehdy dosud advokátem nezastoupenému) paušální náhradu hotových výdajů ve výši [částka] za povinnou žádost o předběžné projednání nároku ze dne [datum], která je rovnocenná předžalobní výzvě podle § 142a o. s. ř., přičemž v této souvislosti odkazoval na usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] či na nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] ze dne [datum]. Dále žalobce zdůrazňoval, že jeho právní zástupkyní byly učiněno celkem 11 úkonů právní služby a nikoli toliko 8, které byly žalobci soudem I. stupně v rámci náhrady nákladů řízení přiznány.

9. Ze všech shora uvedených důvodů bylo žalobcem navrhováno, aby byl rozsudek soudu I. stupně ve výrocích II. a IV. zrušen a věc byla v tomto rozsahu vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení.

10. Proti rozsudku soudu I. stupně podala odvolání i žalovaná, a to do výroku IV., jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Žalovaná uvedla, že nesouhlasí se závěrem, že žalobci náleží náhrada nákladů řízení za celkem 8 úkonů právní služby v sazbě [částka] za jeden úkon. Žalovaná poukazovala na to, že pokud jde o úkony právní služby v podobě námitek a odvolání, pak za tyto dva úkony právní služby by měla žalobci náležet náhrada pouze ve výše ½ podle ustanovení § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu (tj. jde o odvolání/námitky proti rozhodnutí nikoliv ve věci samé). Žalovaná dále zpochybnila i účelnost úkonu právní služby v podobě repliky žalobce ze dne [datum] k vyjádření žalované, a to s ohledem na to, že tomuto podání bezprostředně předcházelo žalobcovo částečné zpětvzetí žaloby podáním ze dne [datum]. Žalovaná zdůrazňovala, že výše uvedené úkony právní služby byly účelově rozděleny na dvě na sebe navazující podání. S ohledem na to žalovaná uváděla, že shora uvedenou repliku žalobce tedy nelze považovat za účelný úkon právní služby, za jehož provedení by měla žalobci náležet náhrada, a to tím spíše, že vyjádření žalované, na které bylo replikou reagováno, je datováno již dnem [datum]. Proto žalovaná navrhovala, aby odvolací soud změnil výrok IV. rozsudku soudu I. stupně tak, že na náhradě nákladů řízení bude žalobci přiznána částka [částka] a nikoli částka [částka].

11. Žalovaná se dále vyjádřila i k odvolání žalobce. V tomto odvolání uvedla, že dle jejího přesvědčení soud I. stupně provedl všechny účastníky navržené důkazy a v odůvodnění napadeného rozsudku řádně a jasně uvedl, jaká skutková zjištění z jednotlivých důkazů zjistil, přičemž zároveň dospěl ke správnému skutkovému závěru a na základě skutkových zjištění provedl i správné právní hodnocení věci, když uzavřel, že žaloba v této věci je zcela nedůvodná, a to poté, co bylo ze strany žalované žalobci přiznáno a poskytnuto přiměřené peněžité zadostiučinění za porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě ve výši dalších [částka] společně s omluvou. Žalovaná ve svém vyjádření konstatovala, že soud I. stupně zcela správně zhodnotil kritéria uvedená v § 31a OdpŠk a že se s tímto hodnocením plně ztotožňuje. Žalovaná též uvedla, že soud I. stupně s ohledem na celkovou délku posuzovaného řízení přistoupil k navýšení základní částky odškodnění na částku [částka] za jeden rok a postupoval tedy zcela v souladu se Stanoviskem Nejvyššího soudu sp. zn. [stanovisko NS], přičemž správně též rozhodl i o ponížení základní částky odškodnění celkem o 45 %, a to jak z důvodu toho, že se na rozhodování se v posuzovaném období podílely soudy celkem tří stupňů soudní soustavy (tj. mínus 30 % ze základní částky), tak také z důvodu celkové procesní, skutkové a hmotněprávní složitosti řízení (tj. mínus 15 % ze základní částky). Ve vztahu k odvolání žalobce do výroku o náhradě nákladů řízení odkázala žalovaná ve svém vyjádření na již z její strany dříve podané odvolání do výroku o nákladech řízení a na argumentaci uvedené v podaném odvolání setrvala.

12. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

13. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně učinil až na výjimky níže rozebrané, správná skutková zjištění o průběhu řízení vedeného u OS [obec] pod sp. zn. [spisová značka] i o uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy žalobcem u žalované dne [datum]. Soud I. stupně nepochybil ani v tom, když na jím zjištěný skutkový stav věci aplikoval § 13 odst. 1 a § 31a OdpŠk, jež v odůvodnění napadeného rozsudku citoval. Provedené posouzení věci na podkladě správně určené právní normy však odvolací soud sdílí jen zčásti.

14. Odvolací soud v rámci odvolacího řízení přistoupil dle § 213 odst. 2 o. s. ř. k zopakování části dokazování, které již proběhlo před soudem I. stupně. Konkrétně byly znovu k důkazu provedeny tyto listiny: usnesení Krajského soudu v Praze č. j. [číslo jednací], usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo], usnesení OS [obec], č. j. [číslo jednací], upřesnění žaloby žalobcem ze dne [datum], protokol o jednání před OS [obec] ze dne [datum] a úřední záznam ze dne [datum]. Z těchto listinných důkazů bylo odvolacím soudem zjištěno, že usnesením Krajského soudu v Praze vydaným dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací] byl zrušen rozsudek OS [obec] vydaný dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací], jímž bylo vyhověno žalobě žalobce (po řadě změn, doplnění a částečných zpětvzetí) směřující vůči třem organizačním složkám státu a žalovaným byla uložena povinnost bezplatně poskytnout žalobci zprávu o všech informacích uchovávaných o žalobci v informačních systémech, dále jim byla uložena povinnost zlikvidovat všechny nepravdivé údaje v informačních systémech o tom, že v minulosti byla žalobci uložena pokuta za přestupek z roku [rok] a dále bylo rozhodnuto o tom, že každá z organizačních složek se má žalobci omluvit za evidování nepravdivých údajů. Výše uvedený rozsudek soudu I. stupně byl odvolacím soudem zrušen mimo jiné i pro to, že mnohokrát měněný žalobní petit neodpovídá skutkovým tvrzením žalobce, že je neurčitý, a tudíž nevykonatelný, a dále byl rozsudek zrušen i z toho důvodu, že soud I. stupně nesprávně vycházel z v minulosti zjištěného skutkového stavu věci a neposuzoval stav věci k době vyhlášení svého rozhodnutí. Zároveň odvolací soud uložil soudu I. stupně zkoumat k rozhodnému okamžiku i věcnou legitimaci. Dále bylo z výše uvedených listin zjištěno, že proti zrušujícímu rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce zastoupený advokátem dovolání, které však bylo shledáno Nejvyšším soudem nedůvodným, když v rámci podaného dovolání nebyla formulována žádná právní otázka, ale byl toliko zpochybňován názor odvolacího soudu a žalobce v rámci podaného dovolání předkládal pouze vlastní skutkové závěry. Dále bylo z výše uvedených důkazů zjištěno, že poté, kdy byl spis po rozhodnutí dovolání vrácen OS [obec], byl žalobce usnesením ze dne [datum] v souladu se zrušujícím rozhodnutím odvolacího soudu vyzván k odstranění vad žaloby tak, aby žalobní petit byl dán do souladu s žalobními tvrzeními a byl dostatečně určitý a tím i potencionálně vykonatelný, přičemž na tuto výzvu žalobce reagoval podáním ze dne [datum], jímž byla žaloba upřesněna. Dále bylo výše uvedenými důkazy prokázáno i to, že při jednání soudu dne [datum] byla s účastníky řešena otázka, s jakými všemi organizačnímu složkami bude nadále s ohledem na v meziobdobí nastalé změny v kompetencích jednotlivých organizačních složek státu v řízení jednáno, přičemž dne [datum] bylo soudem oznámeno účastníkům, že nadále bude na místo [stát. instituce] jednáno s [anonymizována dvě slova] pro [anonymizována dvě slova].

15. Odvolací soud uvádí, že po přezkoumání rozsudku soudu I. stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo a po částečném zopakování dokazování ve shora uvedeném rozsahu vyšel odvolací soud při právním posouzení věci jednak zákonných ustanovení § 13 a § 31a OdpŠk a dále i z judikatury Nejvyššího soudu, zejména ze Stanoviska sp. tzn. [stanovisko NS] a dále, s ohledem na předmět projednávané věci, i z rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], v němž Nejvyšší soud uzavřel, že v případě dalšího uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, které již bylo dříve za jeho trvání posuzováno, je třeba při posuzování přiměřenosti délky řízení vycházet z celkové délky řízení, přičemž dospěje-li soud k závěru, že je třeba poskytnout přiměřené zadostiučinění v penězích, přizná zadostiučinění za tu fázi řízení, jež nebyla v předchozím odškodňovacím řízení zohledněna.

16. Odvolací soud konstatuje, že ve shodě se soudem I. stupně dospěl k závěru, že celková délka řízení vedeného u OS [obec] pod sp. zn. [spisová značka] byla skutečně zcela zjevně nepřiměřená, když řízení bylo žalobcem zahájeno dne [datum] a pravomocně skončilo až dne [datum], to znamená, že celkově trvalo 19 let a 4 měsíce (nikoli 19 let a tři měsíce, jak uvedl soud I. stupně). Zároveň se ztotožnil i se závěrem soud I. stupně o tom, že za situace, kdy v předchozí době došlo již k odškodnění žalobce za část řízení, konkrétně za období od [datum] do [datum], v částce [částka], avšak řízení dále pokračovalo až do [datum], bylo na místě přistoupit k doodškodnění žalobce za výše uvedené rozhodné období, tedy za období od [datum] do [datum] (období dalších 3 let, 6 měsíců a 14 dnů), když je nepochybné, že žalobce se znovu dostal do postavení poškozené osoby, a to i s přihlédnutím k tomu, že v průběhu části posuzovaného řízení došlo i k částečně nekoncentrovanému postupu soudů.

17. Odvolací soud tedy uzavírá, že v důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě mu vznikla nemajetková újma. S ohledem na to, že porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, samo o sobě zakládá vyvratitelnou domněnku v tom směru, že jím byla způsobena dotčeným osobám imateriální újma, za kterou náleží přiměřené zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 1 OdpŠk, bylo případně věcí státu, zda se na základě okolností konkrétního případu pokusí danou domněnku vyvrátit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Žalovaná však v daném případě domněnku vzniku nemajetkové újmy žalobci nevyvracela, když v rámci mimosoudního projednání věci, byť až po marném uplynutí šestiměsíční lhůty, která je dána zákonem pro mimosoudní projednání věci, žalobci poskytla jednak omluvu a jednak i finanční zadostiučinění v částce [částka].

18. S ohledem na skutečnost, že odvolací soud, stejně tak jako žalovaná i soud I. stupně, vyhodnotil, že v daném případě je na místě poskytnout žalobci odškodnění jemu vzniklé nemajetkové újmy formou finančního plnění, odvolací soud dále posuzoval, zda soud I. stupně při stanovení základní částky odškodnění správně vyšel z celkové délky řízení (při zohlednění, že se přiznává zadostiučinění za tu fázi řízení, jež nebyla v předchozím odškodňovacím řízení zohledněna), zda správně stanovil základní částku odškodnění a zda správně zhodnotil kritéria pro modifikaci základní částky odškodnění, která jsou příkladně uvedena v § 31a OdpŠk.

19. Odvolací soud dále uvádí, že při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění bylo sice ve vztahu k stanovení základní částky odškodnění soudem I. stupně správně vycházeno z celkové délky řízení, i z toho, že zadostiučinění má být v daném případě přiznáno pouze za tu fázi řízení, která nebyla v předchozím řízení zohledněna, avšak odvolací soud na rozdíl od soudu I. stupně dospěl ve vztahu k stanovení základní částky odškodnění k závěru, že v daném případě bylo již pro rozhodné období, ve vztahu k němuž je rozhodováno o doodškodnění žalobce, důvodné stanovit základní částku odškodnění s odkazem na závěry Stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. [stanovisko NS] ve výši [částka] za jeden rok řízení bez provedení krácení za první dva roky řízení, neboť období počátku celého řízení, kdy za první dva roky řízení dochází ke krácení základní částky odškodnění na polovinu, není předmětem projednání v této věci, to vše za situace, kdy s ohledem na celkovou délku řízení (19 let a 4 měsíce) se jeví stanovení této základní částky více odpovídající délce posuzovaného řízení než částka [částka] stanovená soudem I. stupně. Za těchto okolností tedy odvolací soud jako základní částku odškodnění stanovil částku [částka] (3 roky x [částka] + 6 měsíců x [částka] + 14 dnů x [částka]).

20. Zároveň však odvolací soud dospěl k závěru, že je na místě výše uvedenou základní částku modifikovat, a to v souladu s kritérii příkladně uvedenými v §31a OdpŠk, a to byť v částečně odlišném rozsahu a z částečně jiných důvodů než bylo učiněno soudem I. stupně. Odvolací soud uvádí, že se ztotožňuje se soudem I. stupně v jeho závěru o vyšší procesní a skutkové složitosti věci, v důsledku čehož bylo soudem I. stupně přistoupeno k ponížení základní částky odškodnění o 15 %. S tímto procentuálním ponížením se odvolací soud ztotožnil, a to přestože, je možno přisvědčit žalobci, že soud I. stupně v odůvodnění svého rozhodnutí nepřesně uvedl, že v řízení vystupovali 3 žalobci. Je sice pravdou, že na počátku celého řízení sice v řízení skutečně vystupovali 3 žalobci, avšak po značně krátkou dobu, přičemž v rozhodné době, která je předmětem posouzení v rámci tohoto řízení, vystupoval v řízení na straně žalobce pouze jeden subjekt, a to právě žalobce v tomto řízení. Tato skutečnost však nic nemění na správnosti závěru soudu I. stupně o důvodnosti ponížení základní částky odškodnění o výše uvedenou procentuální výši, když v rámci posuzování shora uvedeného kritéria bylo třeba zohlednit složitost věci spočívající především v tom, že předmětem řízení byl požadavek, který směřoval vůči třem organizačním složkám státu, přičemž po opakovaných úpravách a doplněních žaloby žalobce požadoval ve svém důsledku po každé z těchto organizačních složek státu tři samostatné nároky, o nichž mělo být soudem rozhodováno a dále se soud projednávající věc musel, a to právě i v období, které je předmětem rozhodné fáze pro posouzení dodatečného odškodnění žalobci vzniklé nemajetkové újmy, vypořádávat i s odstraněním vad žaloby tak, aby se tato stala projednatelnou, když žalobní petit nebyl dostatečně určitý a nekorespondoval se skutkovými okolnostmi vylíčenými v žalobě a jejích doplněních, přičemž žalobce musel být soudem v důsledku toho vyzýván k odstranění vad žaloby, a to přestože byl po část řízení (v rámci řízení před dovolacím soudem) i právně zastoupen. Dále se soud projednávající věc musel v souvislosti se změnami, které v průběhu řízení nastaly, vypořádávat i s tím, jaké konkrétní organizační složky státu jsou případně oprávněny v dané věci ve vztahu k jednotlivým nárokům žalobcem v řízení uplatněným za stát jednat a dále musel po procesní stránce v rozhodném období řešit i situaci odročení jednání z důvodu žádosti žalobce a po zpětvzetí žaloby musel vyčkat i na stanoviska všech žalovaných organizačních složek státu jednajících za stát ohledně jejich souhlasu či nesouhlasu se zpětvzetím žaloby. Proto odvolací soud s ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti, zejména však na počet samostatně uplatňovaných nároků a vícero žalovaných subjektů ve shora uvedeném smyslu a dále i nutnost vypořádání se s v průběhu řízení měnících se organizačních složek státu oprávněných za stát jednat, vyhodnotil, že je důvodné s ohledem na do určité míry složitější procesní, skutkovou a právní složitost věci ponížit základní částku odškodnění o 15 %

21. Dále odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně dospěl k závěru, že je důvodné základní částku odškodění ponížit z důvodu počtu soudních soustav, které se v rozhodné době podílely na rozhodování v posuzované věci. V tomto období ve věci rozhodoval jak soud I. stupně, tak i soud odvolací, a dokonce i Nejvyšší soud, přičemž již sama skutečnost, že řízení probíhalo na několika stupních soudní soustavy, musela mít nutně za následek prodloužení délky původního řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníků řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, a to včetně mimořádných opravných prostředků, nelze na druhou stranu přičítat ani k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. Stanovisko Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. [stanovisko NS]). Na rozdíl od soudu I. stupně však odvolací soud dopěl k závěru, že konkrétním okolnostem případu lépe odpovídá ponížení základní částky odškodnění o 20 %, nikoliv o 30 %, jak učinil soud I. stupně, a to při zohlednění toho, že ve věci bylo rozhodováno Nejvyšším soudem jedenkrát, a to o dovolání žalobce proti zrušujícímu rozhodnutí odvolacího soudu, který zrušil meritorní rozhodnutí soudu I. stupně, že odvolací soud v rozhodném období rozhodoval o meritu věci jedenkrát a jedenkrát rozhodoval o odvolání do výroku o nákladech řízení, který byl součástí usnesení o zastavení řízení ve věci a soud I. stupně rozhodoval poté, kdy již v předchozím období byl jeho rozsudek zrušen, o odstranění vad žaloby a po dalších proběhlých jednáních soudu o zastavení řízení z důvodu zpětvzetí žaloby.

22. Ve vztahu k postupu orgánů veřejné moci odvolací soud vyhodnotil, že ve vztahu k tomuto kritériu nejsou dány důvody ani pro ponížení ani pro navýšení základní částky odškodnění stanovené pro rozhodné období. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že v rozhodném období sice došlo k nekoncentrovanému postupu soudu spočívajícímu v tom, že po předložení spisu Nejvyššímu soudu musel být spis vrácen soudu I. stupně a soudu odvolacímu k vydání opravných usnesení, čímž došlo k prodloužení řízení, jak uvedl i soud I. stupně v bodech 33 a 34 odůvodnění napadeného rozsudku, avšak nekoncentrovaný postup byl ojedinělý, a proto jej v dané věci lze ještě tolerovat, navíc za situace, kdy odvolací soud tuto skutečnost uvážil i při stanovení základní částky odškodnění pro rozhodné období již ve výši [částka] za jeden rok řízení. Pokud dále žalobce v odvolání poukazoval na tak zvaný„ ping- pong“ věci mezi soudem správními úřady a správním soudem, je třeba konstatovat, že k tomuto postupu došlo v předchozí fázi řízení, za níž již bylo žalobci odškodnění poskytnuto, a nikoli ve fázi řízení, které je posuzováno v této projednávané věci

23. Ve vztahu ke kritériu, jak významně se případně poškozená osoba podílela na délce řízení, soud I. stupně správně vyhodnotil, že v daném případě nejsou dány důvody pro modifikaci základní částky odškodnění, neboť žalobce se na délce řízení nepodílel ve smyslu nečinnosti či obstrukcí. Pokud soud I. stupně současně uváděl některé výtky k postupu žalobce v posuzovaném řízení, tyto výtky fakticky do modifikace shora uvedeného kritéria nepromítl. Odvolací soud k tomu uvádí, že je sice pravdou, že v rozhodném období, jak uvedl soud I. stupně, skutečně bylo soudem nařízené jednání k žádosti žalobce odročováno, avšak dle odvolacího soudu se nejednalo o nikterak velkou časovou prodlevu ve vztahu k délce posuzovaného období. Další soudem I. stupně uváděná skutečnost, tedy to, že žalobce musel být vyzýván k odstranění vad žaloby, byla jak soudem I. stupně tak i soudem odvolacím vzata v úvahu již v rámci hodnocení kritéria procesní složitosti věci. Odvolací soud tedy uzavírá, že v daném případě neshledal důvody ani pro navýšení ani pro ponížení základní částky odškodnění na základě výše uvedeného kritéria.

24. Ve vztahu k posouzení kritéria významu řízení pro žalobce odvolací soud uvádí, že se neztotožňuje se závěrem soudu I. stupně o nižším významu řízení pro žalobce, jak uvedl soud I. stupně v odůvodnění svého rozhodnutí (byť toto hodnocení následně nepromítl do případného ponížení základní částky odškodnění). V daném případě odvolací soud hodnotí význam řízení pro žalobce jako běžný, a to za situace, kdy se nejednalo o případ řízení, jemuž by ustálená judikatura přiznávala typově vyšší význam /k tomu srov. část IV. písm. d) Stanoviska ani konkrétní okolnosti posuzovaného řízení nelze považovat za okolnosti, které by odůvodnily navýšení ale ani ponížení základní částky odškodnění (viz zjištění učiněná v bodě 3 a 16 odůvodnění tohoto rozsudku)

25. Odvolací soud na základě výše uvedených skutečností tedy vyhodnotil, že základní částku odškodnění ve výši [částka] bylo důvodné po zohlednění provedených procentuálních modifikací snížit celkem o 35 % na výslednou částku [částka]. Tuto částku shledává odvolací soud jako adekvátní finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež žalobci vznikla nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u OS [obec] pod sp. zn. [spisová značka], konkrétně v období od [datum] do [datum], tedy za období, po které ještě řízení trvalo poté, kdy již byl žalobce za nepřiměřenou délku shora uvedeného řízení odškodněn v rámci předchozího kompenzačního řízení. S ohledem na to, že však žalobci v rámci mimosoudního projednání věci byla Ministerstvem spravedlnosti vyplacena jako odškodnění nemajetkové újmy způsobené mu nepřiměřenou délkou výše uvedeného soudního řízení v rozhodném období již částka [částka], odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce má ještě nárok na uhrazení částky [částka].

26. Žalobci též náleží požadovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, který je odůvodněn § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a [ustanovení pr. předpisu] (viz Stanovisko, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 OdpŠk). Žalobce svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy uplatnil u žalované dne [datum], šestiměsíční lhůta uplynula dne [datum], přičemž do prodlení se tedy žalovaná dostala dnem následujícím. S ohledem na vázanost žalobním petitem byl zákonný úrok z prodlení žalobci přiznán ode dne [datum], jak bylo žalobcem žádáno.

27. Pouze pro úplnost odvolací soud uvádí, že pokud žalobce v rámci podaného odvolání poukazoval na materiální nevykonatelnost výroku III. rozsudku, který však nebyl odvoláním napaden, a to z toho důvodu, že zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % z částky [částka] byl žalobci přiznán za dobu od [datum] do zaplacení, odvolací soud se s touto argumentací o materiální nevykonatelnosti bodu III. napadeného rozsudku neztotožňuje. Jestliže je známo, kdy konkrétně došlo k plnění shora uvedené částky na účet žalobce, je známo i to, do jakého konkrétního data byla žalovaná v prodlení s její úhradou, a to bez ohledu na to, že konkrétní datum, kterým skončilo prodlení žalované, nebylo výslovně ve výroku III. rozsudku soudu I. stupně uvedeno.

28. Ze všech shora uvedených důvodů tedy odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v části výroku II. změnil postupem podle § 220 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci ještě částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci rozsudku. Jinak rozsudek v tomto výroku potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

29. O nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) rozhodl odvolací soud podle zásady úspěchu ve věci (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.), neboť z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že výsledek řízení projevující se tím, že poškozený žalobce dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu anebo poskytnout mu morální satisfakci, popř. dosáhne konstatování porušení práva, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), byť žalobci výrokově nebylo přiznáno jím požadované plnění nebo jeho výše (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo]).

30. Úspěšnému žalobci tak přísluší náhrada účelně vynaložených nákladů řízení před soudy obou stupňů v plné výši, tedy v částce [částka]. Tato částka je složena ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši [částka] a z nákladů právního zastoupení ve výši [částka], které se sestávají z odměny za účelně vynaložené úkony právní služby po [částka] z tarifní hodnoty [částka] ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a to za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby k soudu, odvolání proti usnesení o zastavení řízení ze dne [datum], kterým by jinak bylo řízení skončeno, částečné zpětvzetí žaloby ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], odvolání do rozsudku a za účast u jednání odvolacího soudu dne [datum] podle § 1 odst. 2, § 2, § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) / a dále z oděny ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny, tedy ve výši [částka], za podání námitek ze dne [datum] proti procesnímu rozhodnutí, podání námitek ze dne [datum] do procesního rozhodnutí o povinnosti zaplatit SOP, za vyjádření k poplatkové povinnosti ze dne [datum], za vyjádření k poplatkové povinnosti ze dne [datum] v důsledku vydaného opravného usnesení vztahujícího se k výzvě k úhradě SOP a za vyjádření se k výzvě soudu k odvolání žalované ze dne [datum], když vyjádření žalobce se vztahovalo k odvolání žalované, která se však odvolala pouze do rozhodnutí o nákladech řízení, tedy nikoliv do merita věci (mimosmluvní odměna za výše uvedené úkony právní služby byla přiznána ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2, 3 advokátního tarifu). Součástí nákladů právního zastoupení je dále i částka [částka] jakožto paušální náhradu hotových výdajů právní zástupkyně žalobce v souvislosti se 13 shora uvedenými úkony právní služby (jedna paušální náhrada á [částka] podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu).

31. Neúčelným úkonem právní služby shledal odvolací soud repliku žalobce ze [datum] k vyjádření žalované, neboť tomuto podání bezprostředně předcházelo žalobcovo částečné zpětvzetí žaloby podáním ze dne [datum], přičemž nic nebránilo žalobci toto repliku zahrnout do téhož podání a pokud tak učiněno nebylo, nelze takové podání považovat za účelně vynaložený samostatný úkon právní služby, a to tím spíše, že vyjádření žalované, na které bylo replikou žalobce reagováno, je datováno již dnem [datum] Odvolací soud neshledal důvodným ani požadavek žalobce na zaplacení náhrady nákladů řízení spočívající v paušální náhradě nezastoupeného účastníka za podání žádosti o předběžné projednání nároku podle § 14 OdpŠk, a to za situace, kdy přímo z ust. § 31 odst. 4 se podává, že poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. Nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález], ze dne [datum], který žalobce v odvolání zmiňuje, odvolací soud v dostupných databázích nenalezl, avšak k uvedené problematice se Ústavní soud vyjadřoval např. v usnesení sp. zn. [ústavní nález], ze dne [datum], včetně podrobných odkazů na svá přecházející rozhodnutí, přičemž neshledal důvod se od jejich závěrů odklánět a na citované ust. § 31 odst. 4 OdpŠk v něm výslovně odkázal.

36. O lhůtě k plnění rozhodl odvolací soud podle § 211 o. s. ř. ve spojení s § 160 odst. 1 části věty za středníkem o. s. ř. Takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.