pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 33 C 219/2022-45,

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu na určení, že výpověď z nájmu bytu ze dne [datum], kterou žalovaný vypověděl žalobkyni nájem bytu o velikosti 3+1 v prvém nadzemním podlaží domu na adrese [adresa], je neoprávněná (výrok I.). Současně uložil žalobkyni povinnost, aby žalované na náhradě nákladů řízení zaplatila částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalovaného (výrok II.).

2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla dne [datum] sjednána nájemní smlouva na dobu neurčitou. Předmětem nájmu byl byt o velikosti 3+1 v prvém nadzemním podlaží domu na adrese [adresa]. V pořadí prvá výpověď z nájmu předmětného bytu ze dne [datum] byla dána pro dluh žalobkyně na nájemném za období leden a únor roku [rok] a pro nedoplatek ve výši 2 x [částka]. První výpověď neobsahovala výzvu pronajímatele k odstranění závadného chování ve smyslu § 2291 odst. 3 o. z. Oprávněnost výpovědi z nájmu bytu ze dne [datum] byla předmětem soudního řízení, které bylo u Obvodního soudu pro Prahu 8 vedeno pod sp. zn. 33 C 153/2022. Toto řízení skončilo smírem účastníků. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8, kterým byl uvedený smír schválen, již nabylo právní moci.

3. Dále bylo zjištěno, že dne [datum] dal žalovaný žalobkyni v pořadí druhou výpověď z nájmu předmětného bytu. Důvodem této výpovědi byl dluh na nájemném a službách za období leden až duben 2022 (4 x [částka]). Výpověď ze dne [datum] již obsahovala odkaz na výzvu k odstranění závadného chování, v rámci které byla nájemkyně pronajímatelem vyzvána k úhradě dlužné částky do dne [datum]. Bylo nesporné, že žalobkyně do rozhodnutí soudu I. stupně dluh neuhradila. Podle zjištění soudu I. stupně výpověď ze dne [datum] obsahovala i poučení o možnosti podat žalobu na neoprávněnost výpovědi. Výpověď ze dne [datum] byla žalobkyni doručena téhož dne ([datum]).

4. V řízení před soudem I. stupně bylo dále zjištěno, že žalobkyně vznesla proti v pořadí druhé výpovědi z nájmu bytu námitky dne [datum]. Žalovaný námitkám nevyhověl. Namísto toho žalobkyni vyzval k vyklizení předmětného bytu ([datum]). Žalobkyně výzvě nevyhověla a byt nevyklidila. Dne [datum] podala žalobkyně u Obvodního soudu pro Prahu 8 návrh na určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu ze dne [datum].

5. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně podle ustanovení § 2286 o. z., ve spojení s § 2290 a násl. o. z. Poté shledal, že v případě žalobkyně byly naplněny všechny předpoklady pro vypovězení nájmu bytu, a to bez výpovědní doby.

6. Nejprve se zabýval včasností podané žaloby. Poukázal přitom na okolnost, že výpověď byla žalobkyni doručena dne [datum]. Za situace, kdy řízení bylo zahájeno návrhem došlým Obvodnímu soudu pro Prahu 8 dne [datum], soud uzavřel, že žalobkyně podala žalobní návrh v otevřené dvouměsíční lhůtě podle § 2290 o. z.

7. Dále se soud I. stupně v řízení zabýval důvodností výpovědi pronajímatele. V této souvislosti zjistil, že žalobkyně neuhradila pronajímateli nájemné a zálohy za služby za období leden až duben 2022. Podle závěru soudu I. stupně porušila žalobkyně tímto jednáním povinnosti nájemce zvlášť závažným způsobem. Prvostupňový soud současně konstatoval, že pronajímatel v případě výpovědi ze dne [datum] učinil výzvu k odstranění závadného stavu. Lhůtu poskytnutou žalobkyni k nápravě v délce trvání čtyř pracovních dnů pak soud I. stupně považoval za dostatečnou. Poznamenal, že účelem této lhůty není, aby si nájemce teprve po doručení výzvy začal opatřovat prostředky k úhradě, nýbrž fakticky provést úhradu dlužné částky. Nadto nelze v souzené věci přehlédnout, že žalobkyně si musela být vědoma, že dluh na nájemném existuje, a to již od doučení první výpovědi z nájmu bytu, nejpozději však ode dne [datum]. S ohledem na tuto skutečnost bylo možno očekávat, že na případnou pozdější výzvu k nápravě závadného stavu zareaguje žalobkyně promptně a že bude věnovat pozornost tomu, aby měla své povinnosti řádně splněny. S tímto podstatným odůvodněním soud I. stupně uzavřel, že lhůta k nápravě daná výzvou ze dne [datum] v délce trvání do [datum] nebyla nepřiměřeně krátká.

8. Současně soud I. stupně dovodil, že nelze ničeho vytknout postupu žalovaného, který nečekal výsledku předchozího soudního řízení mezi účastníky, vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 33 C 153/2022 a přistoupil k udělení nové, tentokrát bezvadné výpovědi z nájmu bytu dne [datum]. Za neopodstatněnou označil soud I. stupně též námitku, že žalovaný nemohl nájem vypovědět z toho důvodu, že se žalobkyně v rozhodné době nacházela v oddlužení. Ze všech těchto důvodů soud I. stupně uzavřel, že výpověď z nájmu bytu ze dne [datum] nebyla neoprávněná. S tímto podstatným odůvodněním určovací žalobu zamítl.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud I. stupně odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž náklady řízení na straně procesně úspěšného žalovaného vypočítal podle vyhl. č. 177/1996 Sb. na výsledných [částka].

10. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dne [datum] včasné odvolání, které směřovalo proti oběma výrokům napadeného rozhodnutí. Žalobkyně zejména namítla, že soud I. stupně dostatečným způsobem nezkoumal okolnosti, které vedly ke vzniku dlužné částky na nájemném. Dále soudu I. stupně vytkla, že nevyhověl návrhu žalobkyně na doplnění dokazování výslechem jejího druha [jméno] [příjmení], který se měl zavázat, že nájemné bude po dobu oddlužení žalobkyně hradit, což nesplnil. Neprovedení důkazu výslechem svědka pak žalobkyně považovala za zásadní pochybení soudu I. stupně.

11. Dále žalobkyně namítla, že s ohledem na probíhající oddlužení byla stanovena nepřiměřeně krátká lhůta k odstranění závadného jednání. Jednalo se totiž o pouhé 3 pracovní dny ukončené svátkem (Velikonoce). Odvolatelka rovněž namítla, že soud I. stupně věc nesprávně posoudil i po právní stránce, když nezohlednil platnost a účinnost v pořadí prvé výpovědi ze dne [datum]. V této souvislosti dovodila, že vzhledem ke skutečnosti, že první výpověď ze dne [datum] nebyla pronajímatelem vzata zpět, byla stále platná a účinná ke dni udělení výpovědi druhé. Žalovaný tak nemohl podle jejího názoru nájemní smlouvu vypovědět podruhé, když byla již jednou vypovězena, přičemž v okamžiku podání druhé žaloby nebylo stále ve věci rozhodnuto soudně.

12. Ze všech těchto důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobě na určení neoprávněnosti výpovědi vyhoví a právo na náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů přizná žalobkyni.

13. Žalovaný se ve vyjádření k odvolání žalobkyně ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně. Námitku žalobkyně, že jí pronajímatel dal druhou výpověď z nájmu bytu v době, kdy se o prvé výpovědi vedlo soudní řízení, žalovaný odmítl s tím, že zákon takový postup nezakazuje. Žalovaný nemohl dříve podanou výpověď vzít zpět, neboť tato již byla doručena žalobkyni. Navíc v době podání žaloby o určení neoprávněnosti výpovědi ze dne [datum], již byla žalobkyně prokazatelně seznámena s právním názorem žalovaného, že první výpověď z února 2022 je zdánlivým právním jednáním, tedy se k této nepřihlíží, a tato prvá výpověď tak nemohla vyvolat žádné právní následky. Ze všech těchto důvodů žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil jako věcně správné a dále požadoval přiznat náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů.

14. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost rozsudku soudu I. stupně, včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo. Poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

15. Žalobkyně v rámci opravného prostředku uplatnila především odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. d) a g) o. s. ř., když namítla, že soud I. stupně v řízení nevyslechl označeného svědka a tedy neúplně zjistil skutkový stav věci a jeho rozhodnutí navíc spočívá na nesprávném právním posouzení.

16. Odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř. je naplněn tehdy, jestliže soud I. stupně neprovedl všechny odvolatelem navržené důkazy a jestliže z tohoto důvodu byl skutkový stav věci zjištěn neúplně. Odvolatel tím uplatňuje námitku, že postup soudu I. stupně byl nesprávný, zatímco po provedení jím navržených důkazů by skutkový stav věci byl zjištěn, jinak, a to způsobem úplným. V dané věci provedl soud I. stupně všechny důkazy, které byly potřeba k prokázání rozhodných skutečností. V odůvodnění napadeného rozhodnutí poté řádně vyložil, kterými důkazy již řízení nedoplňoval z důvodu nadbytečnosti. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem, že v řízení nebylo třeba provádět výslech svědka [jméno] [příjmení], který byl v rozhodné době druhem žalobkyně. Odvolatelka chtěla tímto důkazem prokázat, že s označeným svědkem byla domluvena, že nájemné bude hradit on, přičemž svědek tuto dohodu nedodržel. Rovněž podle přesvědčení odvolacího soudu by výslech druha žalobkyně byl důkazem, jehož provedení by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Pro posouzení, otázky, zda byl v případě žalobkyně naplněn výpovědní důvod, se totiž posuzuje pouze porušení povinnosti v právním vztahu mezi pronajímatelem a nájemkyní, nikoliv pak mezi nájemkyní a libovolnou třetí osobou. Soud I. stupně tedy postupoval zcela správně, pokud důkaz výpovědí svědka [příjmení] zamítl pro nadbytečnost.

17. Z výše uvedeného plyne, že soud I. stupně zjistil skutkový stav věci dostatečným způsobem. Odvolací důvod podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř. proto ve věci založen nebyl.

18. Druhý uplatněný odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. je dán tehdy, když rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení je možno považovat za nesprávné tehdy, jestliže soud na správně zjištěný skutkový stav aplikuje nesprávnou právní normu, případně aplikuje správnou právní normu, ale nesprávně ji vyloží či neaplikuje adekvátní právní normu.

19. V dané věci učinil soud I. stupně správné závěry jak v otázce předběžné, tak ve věci samotné. Odvolací soud souhlasí se závěrem, podle něhož byla žaloba na určení neoprávněnosti výpovědi podána včas. Výpověď z nájmu bytu byla žalobkyni doručena dne [datum]. Podle § 2290 o. z. má nájemce právo podat žalobu na přezkoumání oprávněnosti výpovědi k soudu do dvou měsíců ode dne, kdy mu tato výpověď došla. Z obsahu spisu se podává, že řízení v dané věci bylo zahájeno dne [datum], tedy v otevřené lhůtě podle § 2290 o. z.

20. Soud I. stupně se správně vypořádal též s otázkou, zda byly v dané věci splněny podmínky řízení. Pronajímatel udělil nájemkyni postupně ve dnech [datum] a [datum] dvě výpovědi z nájmu téhož bytu, přičemž každá z těchto výpovědí byla nájemkyni doručena samostatně a byla též odlišně skutkově vymezena. O každé z citovaných výpovědí pak probíhalo samostatné soudní řízení. Řízení o prvé výpovědi z nájmu bytu ze dne [datum] bylo skončeno rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum], kterým byl schválen smír účastníků, že výpověď z nájmu bytu ze dne [datum] je neoprávněná. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Jak vysvětleno výše, výpověď ze dne [datum] byla skutkově vymezena odlišným způsobem, než výpověď v předmětné věci (ze dne [datum]). Jedná se ostatně o dva odlišné skutky. Řízení o přezkoumání oprávněnosti výpovědi ze dne [datum] tak nebránila překážka věci zahájené (§ 83 o. s. ř.) a nebrání mu ani překážka věci rozhodnuté (§ 159a odst. 4 o. s. ř.).

21. Jako neopodstatněnou hodnotí odvolací soud námitku žalobkyně, že jí pronajímatel nemohl dát novou výpověď ještě před tím, než bylo řízení (o prvé výpovědi) pravomocně skončeno. Je třeba zdůraznit, že se v případě obou výpovědí jednalo o dva samostatné skutky, když výpověď byla pronajímatelem v každém z těchto případů jinak odůvodněna a porušení povinnosti nájemkyní se týkalo i jiného rozhodného období. Nalézacím soudem byly proto obě výpovědi posuzovány samostatně. Postup pronajímatele, který udělí nájemci další výpověď z nájmu bytu ještě v době trvání soudního řízení o výpovědi předchozí, je zásadně možný, neboť občanský zákoník takové řešení nevylučuje. Žalovanému proto nelze vytýkat, že k tomuto řešení přistoupil, zvláště za situace, kdy žalovaná své povinnosti v době udělení druhé výpovědi ([datum]) nadále závažným způsobem porušovala tím, že nájemné žalobci stále nehradila. Postup pronajímatele není ani v rozporu s dobrými mravy, jak se mylně domnívala žalobkyně. Byla to naopak žalobkyně, která v rozhodné době užívala předmět nájmu, aniž by za toto užívání pronajímateli (byť jen částečně) něco plnila. Dluh na nájemném ostatně nebyl uhrazen ani ke dni rozhodnutí odvolacího soudu.

22. Správné byly též právní závěry, které soud I. stupně učinil ve věci samé. Odvolací soud souhlasí se závěrem, že žalobkyně v dané věci porušila své povinnosti zvlášť závažným způsobem. Podle § 2291 odst. 2 o. z. porušuje nájemce svou povinnost zvlášť závažným způsobem, zejména nezaplatil-li nájemné a náklady na služby za dobu alespoň tří měsíců. V dané věci bylo nepochybně zjištěno, že žalobkyně ke dni doručení výpovědi nezaplatila nájemné a náklady na služby za dobu přinejmenším čtyř měsíců (za měsíce leden až duben 2022), což skutkovou podstatu výpovědního důvodu dle § 2291 odst. 1 o. z. bezpochyby naplňuje. Výpověď ze dne [datum] měla veškeré náležitosti ustanovení § 2286 o. z., jednalo se o písemné právní jednání, které bylo doručeno druhé straně. Nájemkyně byla v textu výpovědi poučena o právu vznést námitky. Pronajímatel v textu výpovědi také specifikoval, v čem spatřuje zvlášť závažné porušení povinnosti nájemkyně. Žalobkyně byla současně pronajímatelem před doručením výpovědi vyzvána, aby závadné chování v přiměřené době odstranila. Rovněž odvolací soud považuje lhůtu v délce trvání čtyř pracovních dnů za lhůtu dostatečnou, a to s ohledem na okolnosti tohoto případu, kdy žalobkyně již z předchozího soudního řízení o existenci dluhu nepochybně věděla. Tuto povědomost měla přinejmenším od února 2022. Přesto dlužnou částku do dne doručení výpovědi [datum] neuhradila a neučinila tak ani do dne rozhodnutí odvolacího soudu.

23. Z výše uvedeného plyne, že právní posouzení soudu I. stupně bylo správné a ani odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. ve věci nebyl založen. Na základě těchto skutečností postupoval odvolací soud podle § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný, včetně věcně správného výroku o nákladech řízení mezi účastníky, jehož znění bylo v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř.

24. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný byl v odvolacím řízení plně úspěšný. Náklady řízení na straně žalovaného, který byl zastoupen advokátem, jsou tvořeny odměnou advokáta za 2 úkony právní služby po [částka] podle § 7 bod 5., ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradou hotových výdajů za 2 úkony právní služby po [částka] podle § 13 odst. 3 téhož předpisu, náhradou za promeškaný čas v rozsahu 4 půlhodin po [částka] podle § 14 odst. 3 citované vyhlášky, přičemž všechny výše uvedené položky byly zvýšeny o 21 % DPH ([částka]). Za účelně vynaložené náklady považoval odvolací soud též cestovné vynaložené žalovaným za cestu advokáta k odvolacímu jednání dne [datum] na trase [obec] - [obec] a zpět (140 km), které při doložené průměrné spotřebě použitého vozidla 6,9 l [číslo] km, ceně pohonných hmot [částka] a po započtení paušální náhrady (4,70 za km), činí podle vyhl. č. 237/2022 Sb. částku [částka] (včetně DPH). Po zaokrouhlení na celé koruny tak dosáhla náhrada nákladů odvolacího řízení na straně žalovaného souhrnné částky [částka] DPH je součástí nákladů řízení podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.