pro [část Prahy] dne 30. září 2021, č. j. 19 C 489/2020-97, ve spojení s usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 19 C 489/2020-126,

1. Rozsudkem ze dne [datum], ve spojení s usnesením ze dne [datum], uložil soud I. stupně žalovanému povinnost, aby žalobci zaplatil částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka], to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok I.). Současně uložil žalovanému povinnost, aby žalobci na náhradě nákladů řízení zaplatil částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce (výrok II.). Dále uložil žalobci povinnost, aby České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 3 zaplatil náklady řízení, tvořené náhradu nákladů opatrovníka ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci usnesení (výrok do rozhodnutí doplněn usnesením ze dne [datum]).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o návrhu, kterým se žalobce proti žalovanému původně domáhal zaplacení souhrnné částky ve výši [částka] s příslušenstvím s tím podstatným tvrzením, že se jedná o dluh žalovaného ze smlouvy o dílo, která byla mezi účastníky sjednána v období duben až listopad 2017. V této souvislosti žalobce tvrdil, že ve shora uvedeném období došlo mezi účastníky ke sjednání postupně pěti smluv o dílo, jejíž předmětem byla vždy oprava jediného vozidla žalovaného, tov. zn. [příjmení], RZ 4 [příjmení] [číslo]. Poté, co žalobce provedl objednané opravy vozidla a žalovaný si předmětné vozidlo převzal zpět, vyfakturoval žalobce žalovanému za opravy postupně [částka], [částka], [částka], [částka], [částka] a [částka]. Jelikož na žádnou z výše uvedených faktur žalovaný žalobci ničeho neuhradil, požadoval žalobce návrhem došlým Obvodnímu soudu pro Prahu 3 dne [datum] zaplacení souhrnné částky [částka] s příslušenstvím.

3. Podáním došlým soudu I. stupně dne [datum] vzal žalobce návrh částečně zpět, a to s ohledem na námitku promlčení, kterou v mezidobí vznesl žalovaný. Zpětvzetí žaloby se týkalo částky [částka] s příslušenstvím a nákladů spojených s uplatněním pohledávky v rozsahu [částka]. Soud I. stupně následně usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 19 C 489/2020-65, řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil. Rozhodnutí již nabylo právní moci.

4. Předmětem řízení ve sporné věci tak zůstala částka [částka] s příslušenstvím a rovněž náklady spojené s uplatněním pohledávky v částce [částka]. Soud I. stupně žalobní návrh v tomto rozsahu projednal a o věci rozhodl napadeným rozsudkem, ve spojení s usnesením ze dne [datum] (dále jen napadený rozsudek).

5. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že mezi účastníky došlo dne [datum] uzavření smlouvy o dílo, jejímž předmětem byla oprava vozidla tov. zn. [příjmení], RZ 4 [příjmení] [číslo] (dále jen předmětné vozidlo) spočívající v načtení paměti závad – diagnostice a dále v doplnění provozních kapalin (ostřikovačů). Jako objednatel byl v potvrzení zakázky [číslo] ze dne [datum] uveden zaměstnanec žalovaného pan [příjmení], který potvrzení zakázky podepsal a následně si vozidlo po provedení opravy také převzal. Cenu díla vyfakturoval žalobce fakturou [číslo]. Z uvedeného daňového dokladu soud I. stupně zjistil, že žalobce provedl dne [datum] opravu výše specifikovaného vozidla ve vlastnictví žalovaného, přičemž oprava spočívala v „ načtení paměti závad – diagnostika – svítila závada čištění výfukových plynů [číslo]“ a dále v doplnění ostřikovačů. Provedené práce vyfakturoval v souladu s obchodními podmínkami na částku [částka]. Faktura se stala splatnou dne [datum]. Dále bylo soudem I. stupně zjištěno, že žalobce upomenul dne [datum] žalovaného k úhradě dluhu v souhrnné výši [částka]. Výzva provedená zástupcem žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] byla do datové schránky žalovaného doručena dne [datum]. Ze sdělení Magistrátu hl. města Prahy ze dne [datum] soud I. stupně dále zjistil, že provozovatelem vozidla, které bylo rovněž předmětem opravy v servisu žalobce dne [datum], byl v době od [datum] do [datum] žalovaný ([právnická osoba]).

6. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně podle ustanovení § [číslo] odst. 1, ve spojení s § 2587 a § 2604 o. z., za použití § 166 odst. 1 o. z., a poté shledal, že žalobní návrh je ve zbylé části (co do částky [částka] s příslušenstvím) po právu. Dovodil, že mezi účastníky došlo dne [datum] ke sjednání smlouvy o dílo ve smyslu § 2586 odst. 1 o. z., jejímž předmětem byla oprava vozidla RZ 4 [příjmení] [číslo] ve vlastnictví žalovaného. Za žalovaného uzavřel výše uvedenou smlouvu zaměstnanec (pan [příjmení]), který potvrdil zakázku [číslo] svým podpisem, čímž akceptoval nabídku žalobce na uzavření smlouvy o dílo. V této souvislosti poukázal soud I. stupně na ustanovení § 166 odst. 1 o. z, podle něhož zastupují právnickou osobu její zaměstnanci v rozsahu obvyklém vzhledem k jejich zařazení nebo funkci; přitom rozhoduje stav, jak se jeví veřejnosti. Podle závěru soudu I. stupně neměl žalobce v daném případě pochybnosti, že by pan [příjmení] nebyl oprávněn žalovaného zastupovat, a to zejména s ohledem na skutečnost, že již dříve mezi účastníky docházelo k opakovanému uzavírání smluv o dílo, jejichž předmětem byly právě opravy téhož vozidla. Soud I. stupně poukázal rovněž na okolnost, že ve velkém technickém průkazu výše uvedeného vozidla byl vyznačen jako provozovatel vozidla žalovaný, což bylo následně potvrzeno rovněž sdělením Magistrátu hl. města Prahy. Žalobce tak dle závěru soudu I. stupně neměl důvod pochybovat o oprávnění zaměstnance Prudila zastupovat žalovaného při uzavření smlouvy o dílo a také při převzetí opraveného vozidla. Soud I. stupně tak měl za prokázané, že p. [příjmení] zastupoval při sjednání opravy vozidla a při převzetí vozidla žalovaného jako svého zaměstnavatele ve smyslu § 166 odst. 1 o. z. Výslech svědka [příjmení] soud I. stupně neprováděl, a to s ohledem na okolnost, že žalovaný, jehož zaměstnancem výše uvedená osoba v rozhodné době byla, nepředložil soudu identifikaci tohoto zaměstnance, a to ani přes opakovanou výzvu.

7. S ohledem na okolnost, že cena díla byla sjednána v potvrzení zakázky dostatečně určitým způsobem dle § 2586 odst. 2 o. z. soud I. stupně uzavřel, že žalobní návrh je ve zbylé části po právu a žalovanému uložil povinnost částku [částka] žalobci zaplatit. Vedle toho přiznal žalobci též právo na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. a také nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka] podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

8. Výrok o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky odůvodnil soud I. stupně odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že v řízení byl zcela úspěšný žalobce, který tak má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému. Výši nákladů na straně žalobce, který byl zastoupen advokátem, vypočetl soud I. stupně podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. na [částka].

9. S ohledem na skutečnost, že žalovanému byla soudem I. stupně ustanovena opatrovnicí advokátka Mgr. [jméno] [příjmení], rozhodoval soud I. stupně o nákladech státu ještě dodatečným usnesením ze dne [datum]. Rozhodnutí o nákladech státu odůvodnil odkazem na ustanovení § 149 odst. 2 o. s. ř., podle něhož platí, že zastupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena povinnost náhrady nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování. Dále soud I. stupně poukázal na okolnost, že žalobce vzal žalobu co do částky [částka] s příslušenstvím zpět z důvodu námitky promlčení. Z toho plyne dle závěru soudu I. stupně, že žalobce zavinil v tomto rozsahu zastavení řízení, a proto je povinen hradit náklady řízení žalovaného a též uhradit odměnu opatrovníka, kterou vyčíslil dle § 1 a odst. 1 a 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. na [částka].

10. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání, které směřovalo proti výrokům I. a II. Rozhodnutí ze dne [datum]. Namítl, že soud I. stupně na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně posoudil po stránce právní. Zpochybnil závěr, podle něhož byla mezi účastníky sjednána platná smlouva o dílo. Podle názoru žalovaného sice žalobce tvrdil, že provedl servisní opravy na vozidle RZ 4 [příjmení] [číslo] na základě ujednání se žalovaným, avšak tato tvrzení, že si opravu objednal právě žalovaný, nikterak neprokázal. Prokázána nebyla ani skutečnost, že osoby podepsané na listinách – potvrzení objednávky, byli zaměstnancem žalovaného. Žalovaný tak dovodil, že žalobce v řízení před soudem neprokázal, že se žalovanou společností uzavřel jakoukoliv smlouvu o dílo.

11. Žalovaný nesouhlasil ani s rozhodnutím o nákladech, když poukázal na okolnost, že řízení bylo v převážné části zastaveno. Podle názoru žalovaného převážil ve sporném řízení jeho procesní úspěch, a proto neměl soud žalobci žádnou náhradu nákladů přiznávat.

12. S tímto podstatným odůvodněním žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil či změnil tak, že se žaloba zamítá a povinnost k náhradě nákladů řízení se ukládá žalobci.

13. Včasné odvolání proti rozhodnutí soudu I. stupně podal rovněž žalobce. Odvolání žalobce směřovalo výhradně proti doplněnému usnesením ze dne [datum], jímž byla žalobci uložena povinnost k náhradě nákladu státu ve výši [částka]. Namítl, že rozhodnutí soudu I. stupně bylo v této části nesprávné a poukázal na výrok ad II. rozsudku, jimiž byla povinnost k náhradě nákladů řízení uložena žalovanému. Dovodil, že v takovém případě měl soud I. stupně i u nákladů státu zavázat k úhradě nákladů žalovaného.

14. S tímto podstatným odůvodněním žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil rozhodnutí soudu I. stupně pouze ve výroku, který byl doplněn usnesením soudu I. stupně ze dne [datum], a to tak, že uloží žalovanému povinnost zaplatit státu náhradu nákladů opatrovníka v částce [částka]. Současně požadoval náhradu nákladů odvolacího řízení.

15. Účastníci ve sporné věci souhlasili s projednáním odvolání bez nařízení jednání. Odvolací soud proto ve věci rozhodl postupem podle § 214 odst. 3 o. s. ř., aniž bylo třeba ústní jednání nařizovat. Napadený rozsudek soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, přezkoumal odvolací soud podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. Poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného proti rozhodnutí ve věci samé není důvodné. V části, ve které bylo oběma účastníky napadeno rozhodnutí soudu I. stupně o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky a dále o nákladech tátu však odvolací soud shledal, že nejsou dány podmínky ani pro potvrzení ani pro změnu prvostupňového rozhodnutí.

16. V opravném prostředku, jímž žalovaný napadl rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé, uplatnil odvolatel zejména odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř., když namítl nesprávná skutková zjištění soudu I. stupně a nesprávné právní posouzení věci.

17. Odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. míří na pochybení soudu ve zjištění skutkového stavu věci, které spočívá v tom, že skutkové zjištění, jež bylo podkladem pro rozhodnutí soudu, je nesprávné. Musí jít o takové skutkové zjištění, na jehož základě soud věc posoudil po stránce právní a které je nesprávné v tom smyslu, že nemá oporu v provedeném dokazování. Mezi vadami skutkového zjištění a vadami právního posouzení je úzká vzájemná souvislost, právní posouzení je nesprávné ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. jestliže soud na správně zjištěný skutkový stav aplikuje nesprávnou právní normu, případně aplikuje správnou právní normu, ale nesprávně ji vyloží či neaplikuje adekvátní právní normu.

18. V dané věci učinil soud I. stupně správná skutková zjištění, podle něhož došlo dne [datum] ke sjednání smlouvy o dílo mezi žalobcem a zaměstnancem žalovaného, přičemž předmětem dohodnutého díla byla v zakázkovém listě blíže specifikovaná oprava předmětného vozidla tov. zn. [příjmení], jehož provozovatelem byl v rozhodné době žalovaný. Správné bylo rovněž navazující zjištění, že žalobce objednané dílo spočívající v opravě vozidla provedl, předal zpět zaměstnanci žalovaného a následně žalovanému vyúčtoval cenu díla (daňovým dokladem splatným dne [datum]). V řízení bylo nepochybně prokázáno, že předmět díla převzal zpět zaměstnanec žalovaného, což stvrdil vlastnoručním podpisem na potvrzení zakázky. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že osobu, která při jednání se žalobcem vystupovala jako zaměstnanec žalovaného (p. [příjmení]) je třeba považovat za zaměstnance žalovaného, a to s přihlédnutím ke všem zjištěným okolnostem. Rozhodující je totiž stav, jak se toto zastoupení jevilo veřejnosti. Za situace, kdy žalobce opravoval předmětné vozidlo pro žalovaného opakovaně, toto vozidlo znal a současně mu bylo známo, že provozovatelem vozidla je žalovaný, přičemž vozidlo do servisu opakovaně přivážel zaměstnanec označený jako p. [příjmení], má rovněž odvolací soud za to, že i v případě poslední zakázky došlo ke sjednání smlouvy o dílo.

19. Podle § 2587 o. z. se dílem rozumí zhotovení určité věci, nespadá-li pod kupní smlouvu a dále údržba oprava nebo úprava věci nebo činnost s jiným výsledkem. V řízení před soudem I. stupně bylo spolehlivě prokázáno, že se účastníci dohodli na opravě shora specifikovaného vozidla, kterou žalobce provedl a předal zaměstnanci žalovaného. Žalovaný převzal dokončené dílo bez výhrad, jak prokázáno potvrzením zakázky s podpisem zaměstnance žalovaného. Tím bylo dílo dokončeno a přidáno ve smyslu ustanovení § 2604 o. z. a žalobci vzniklo dle § 2610 odst. 1 o. z. právo na zaplacení ceny díla. Cena díla byla mezi účastníky řádně sjednána a žalobcem též řádně vyúčtována.

20. Z výše uvedeného plyne, že soud I. stupně ve věci samé učinil správné skutkové závěry a věc zcela správně posoudil i po stránce právní. Odvolací soud proto postupoval podle § 219 o. s. ř. a rozhodnutí soudu I. stupně v napadeném výroku ad I. o věci samé potvrdil jako věcně správné.

21. Jiná situace ovšem nastala při přezkumu rozhodnutí v té části, v níž soud I. stupně rozhodovalo o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a též o náhradě nákladů státu. Je třeba uvést, že rozhodnutí soudu I. stupně, vyjádřené ve výroku II. rozsudku ze dne [datum] a výroku, který byl doplněn usnesením ze dne [datum], trpí logickým rozporem. Zatímco v rozhodnutí o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky (výrok II. rozsudku) soud dovozuje procesní úspěch žalobce a své rozhodnutí odůvodňuje odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že v řízení měl plný úspěch žalobce, v případě doplněného rozhodnutí o nákladech státu, soud I. stupně naopak dovozuje procesní neúspěch na straně žalující, když poukazuje na okolnost, že to byl žalobce, který zavinil zastavení částečné zastavení řízení co do částky [částka]. Nevysvětlen zůstal rovněž způsob, jakým soud I. stupně vypočetl náklady opatrovníka žalované, které uložil zaplatit žalobci. Z obsahu spisu se totiž podává, že opatrovnici žalovaného byla dříve přiznána odměna v rozsahu [částka] (usnesením ze dne [datum] na č. l. 101 spisu).

22. Ze všech těchto důvodů odvolací soud hledal, že rozhodnutí soudu I. stupně o nákladech účastníků a o nákladech státu je v této části nepřezkoumatelné. Soud I. stupně tím zatížil řízení vadou ve smyslu § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. a rozhodnutí soudu I. stupně ve výroku II. rozsudku a v doplněném výroku o nákladech státu zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 3 k dalšímu řízení.

23. V dalším řízení si soud I. stupně ujasní poměr procesního úspěchu a neúspěchu účastníků, když přihlédne k zásadě, která je vyjádřena ustanovením § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. a zohlední též, kdo se podílel na zastavení řízení v převážné části. Poté znovu rozhodne o nákladech řízení mezi účastníky a v závislosti na tomto výroku vypořádá i náklady státu. [příjmení] přitom vycházet z předchozího rozhodnutí o odměně opatrovnice (případně vysvětlí, proč se částky rozcházejí). V konečném rozhodnutí pak soud I. stupně neopomene rozhodnout i o náhradě nákladů odvolacího řízení.