o zaplacení 125 248 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem uložil soud I. stupně žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s 15 % úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s 15 % úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Jedná se o úhradu za dodávku pitné vody a odvádění odpadních vod na základě smlouvy ze dne [datum] s adresou odběru [adresa], za období od [datum] do [datum] ve výši [částka], 8 nezaplacených záloh na vodné a stočné po [částka] za měsíce listopad 2022 až červen 2023 ve výši [částka] a náklady na přerušení dodávky vody ve výši [částka].

2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně na základě smlouvy o dodávce vody a odvádění odpadních vod uzavřené se žalovaným dne [datum] dodávala žalovanému vodu z veřejného vodovodu do odběrného místa [adresa], a odváděla odpadní vody. Množství dodané vody mělo být zjišťováno odečtem z hlavního vodoměru umístěného ve sklepě obytného domu. Cena za vodné a stočné je stanovena vlastníkem vodovodu a kanalizace v uveřejněném platném ceníku, dodavatel je oprávněn předepsat odběrateli úhradu vodného a stočného formou zálohových plateb, jejichž četnost a výše se řídí výší předpokládaného odběru v zúčtovacím období. Zálohy mohou být stanoveny max. do 100 % výše dodávek podle směrných čísel roční spotřeby vody nebo podle skutečně dodaného množství v předchozím zúčtovacím období. Zálohové platby za vodné a stočné měly být hrazeny složenkou do termínu splatnosti uvedeného na příslušném dokladu zaslaném dodavatelem. Odběratel byl povinen umožnit dodavateli na jeho žádost přístup k měřidlu, k přípojce a zařízení vnitřního vodovodu.

3. Soud I. stupně měl za zjištěné z fotografie vodoměru, že žalobkyně uskutečnila odečet měřidla – vodoměru dne [datum], podle kterého bylo žalovanému za období od [datum] do [datum] vyúčtováno vodné a stočné ve výši [částka], a to fakturou č. [hodnota] ze dne [datum] se splatností dne [datum]. Za období od listopadu 2022 do října 2023 byly žalovanému předepsány měsíční zálohy ve výši [částka], které byly splatné vždy k 20. dni příslušného měsíce. Žalovaný nezaplatil žalobkyni ničeho.

4. Soud I. stupně též vyslechl žalovaného, který mimo jiné vypověděl, že od roku 1998 vlastní nemovitost, v níž se nachází odběrné místo, vodu od žalobkyně zde odebíral. Od roku 2004 nebo 2005 v nemovitosti nebydlí trvale, využívá ji k občasné rekreaci. Od roku 2008 se zdržuje v obci [adresa]. Na adrese [adresa], [adresa], má pouze korespondenční adresu. Žalobkyně zaslala žalovanému v roce 2022 fakturu s vyúčtováním vodného a stočného, podle jeho názoru ve vysoké výši (cca 5 x vyšší než v předcházejícím období). Odečtu vodoměru se žalovaný v říjnu 2022 osobně neúčastnil, nevěděl, která osoba zaměstnance žalobkyně do domu vpustila, neboť v domě nikdo nebydlí. Je možné, že v určitém časovém období dům obývaly osoby bez jeho souhlasu či nájemní smlouvy. Žalovaný potvrdil, že fakturu s vyúčtováním a požadované zálohy žalobkyní po posledním odečtu vodného a stočného v říjnu 2022 neplatil. Potvrdil také, že žalobkyně vyzvala žalovaného na jeho emailovou adresu, včetně oznámení telefonního čísla, na němž je nutné si sjednat se zaměstnancem žalobkyně odečet vody v jeho domě ve [město]. Potvrdil i tvrzení žalobkyně, že nevyužil zaslaného telefonického spojení a nikoho z pracovníků žalobkyně nekontaktoval. Vyúčtování vodného a stočného předmětnou fakturou žalovaný nereklamoval a správnost odečtu spotřeby vody podle vodoměru nenamítal, byť vyjádřil pochybnosti o možné manipulaci s vodoměrem a správnosti jeho měření.

5. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 8 odst. 6, § 9 odst. 6 písm. g), odst. 10, § 16 odst. 1, § 17 odst. 2 a § 19 odst. 5 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), že žaloba je důvodná.

6. Soud I. stupně neshledal důvodnou námitku žalovaného, že odečet spotřeby vody (včetně fotografie vodoměru) byl proveden nezákonným způsobem z důvodu nepřítomnosti žalovaného u odečtu. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by zaměstnanec žalobkyně provádějící odečet vody překročil své oprávnění. Tomuto zaměstnanci byl umožněn přístup k vodoměru osobou, jejíž totožnost neznal a nebylo ani jeho povinností ji zjišťovat. O totožnosti osoby, která vodoměr zaměstnanci žalobkyně zpřístupnila, žalovaný neuvedl ničeho, avšak s ohledem na skutečnost, že žalovaný ve své výpovědi potvrdil jím vydaný zákaz vstupu zaměstnancům žalobkyně po odečtu vody v říjnu 2022, musel vědět, kterým osobám tento příkaz udělil, a které osoby ho také v dalším období respektovaly. Z tohoto důvodu soud I. stupně neuvěřil tvrzení žalovaného, že dům ve [město] neužívají žádné další osoby.

7. Soud I. stupně měl spotřebu vody za dostatečně prokázanou fotografií měřidla s číselnými údaji měřidla ve shodě s protokolem o výměně měřidla a s údaji o spotřebě vody. Žalovaný množství odebrané vody ani její cenu v rozhodném období u žalobkyně nerozporoval a řádně a včas nereklamoval, se žalobkyní dále nekomunikoval, nereagoval na její výzvy ke zpřístupnění vodoměru a odpočet za následující období již žalobkyni neumožnil. Žalobkyně tak v souladu s naměřenou spotřebou vody v předcházejícím rozhodném období stanovila žalovanému výši měsíčních záloh [částka] na následující období, včetně splatnosti těchto záloh. Žalovaný zálohy nehradil.

8. Soud I. stupně uzavřel, že vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil závazky ze smlouvy, byť služby žalobkyně konzumoval, je důvodná žaloba na úhradu ceny za dodávku vody za vyúčtované období od [datum] do [datum] ve výši [částka], jakož i předepsaných záloh na vodné ve výši [částka] měsíčně, včetně nákladů spojených s přerušením dodávky z důvodu nezaplacené spotřeby podle ceníku žalobkyně ve výši [částka]. Soud I. stupně proto žalobě v celém rozsahu vyhověl; o příslušenství rozhodl podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s § 2 a § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a přiznal zcela úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. Uvedl, že náklady spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši [částka] a v nákladech za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „AT“), sestávající z částky [částka] za každý z 8 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 AT (písm. a) – převzetí a příprava zastoupení, d) – písemné podání žaloby, písemné vyjádření, g) – účast na jednání před soudem dne [datum], [datum], [datum] přesahující 2 h), včetně 8 paušálních náhrad výdajů po [částka] podle § 13 odst. 4 AT, dále v souvislosti s cestou dne [datum] náhrada [částka] za 294 ujetých km ([částka] za litr paliva podle vyhlášky č. 589/2020 Sb., při průměrné spotřebě 6 l/100 km dle technického průkazu vozidla a [částka]/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 186/2023 Sb.) a 21 % DPH ve výši [částka], a cestami na jednání dne [datum] a [datum] náhrada [právnická osoba] 808 Kč za 2 x 294 ujetých km ([částka] za litr paliva podle vyhlášky č. 186/2023 Sb., při průměrné spotřebě 6 l/100 km dle technického průkazu vozidla a [částka]/km za amortizaci vozidla podle vyhlášky č. 186/2023 Sb.) a 21 % DPH ve výši [částka]. Jedna cesta do Prahy na jednání trvá 1 hodinu 45 minut, žalobkyni tak náleží podle § 14 odst. 1 písm. b) AT náhrada za promeškaný čas ve výši [částka] s DPH.

10. Žalovaný napadl rozsudek soudu I. stupně včasným a přípustným odvoláním s odůvodněním, že soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nejprve vytkl soudu I. stupně, že učinil skutkové zjištění z protokolu o výměně měřidla, ačkoliv tento důkaz nebyl proveden. Dále žalovaný namítal, že se soud I. stupně nevypořádal s jeho námitkou, že důkaz fotografií vodoměru není důkazem prokazujícím tvrzení žalobkyně, když fotografie bez identifikace datem a přístrojem, kterým měla být pořízena, nemá vypovídací hodnotu. Bylo tak na soudu I. stupně, aby byla jako svědek předvolána osoba, která je způsobilá dosvědčit pořízení fotografie a okolnosti, za nichž byla pořízena, stejně jako dosvědčit, kdy a kde tato fotografie byla pořízena. V řízení rovněž nebylo prokázáno, že se jedná o vodoměr způsobilý k odečtu vody a že nevykazuje závady. Žalovaný měl též za to, že se soud I. stupně nevypořádal se zásadní námitkou žalovaného, že odečet vody byl proveden nezákonně, když není zřejmé, kdo umožnil vstoupit zaměstnanci žalobkyně do nemovitosti žalovaného, přičemž tímto vstupem bez souhlasu a vědomí žalovaného byla porušena vlastnická práva žalovaného. Důkaz předložený žalobkyní je tedy důkazem získaným nezákonně a v řízení je důkazem nepřípustným. Soud I. stupně zkrátil práva žalovaného na spravedlivý proces, když neprovedl důkaz svědeckou výpovědí zaměstnance žalobce a se zamítnutím tohoto návrhu důkazu se v napadeném rozhodnutí nevypořádal. Žalovaný také namítal, že z rozsudku soudu I. stupně není ani zřejmé, k jakému dni byla voda odpojena, když žalobkyně byla povinna po odpojení vody provést vyúčtování. Žalobkyně tak nejen neprokázala nárok vyúčtovaný fakturou ve výši [částka], ale ani nárok na úhradu částky [částka], která je součtem záloh na vodu (8 x [částka]), s kterým se soud I. stupně vůbec nevypořádal, nijak jej neodůvodnil. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, event. aby žalobu zamítl.

11. Žalobkyně se k odvolání žalovaného vyjádřila tak, že s ním nesouhlasí. Uvedla, že v odběrném místě byl v roce 2018 nainstalován vodoměr č. [hodnota], jehož číslo je uvedeno jak na faktuře č. [hodnota] znějící na částku [částka], tak na pořízené fotografii. Vodoměr byl žalovanému vyměněn v roce 2018 a v období, které je předmětem tohoto řízení, měl platné úřední ověření (tzv. „cejch“), které trvá 6 let. Žalovaný jakožto odběratel má podle § 16 odst. 4 zákona č. 274/2001 Sb. právo si zajistit na vlastní náklady metrologickou zkoušku vodoměru, což neučinil. Platí přitom vyvratitelná domněnka, že po dobu platnosti ověření vodoměru je měření správné, jinými slovy nesprávnost měření by musela být prokázána, což se však nestalo. Odečet vody nebyl proveden nezákonně, proto ani důkaz o odečtu nebyl získán nezákonně, nebyla ani porušena vlastnická práva žalovaného, což plyne z § 17 odst. 2 zákona č. 274/2001 Sb. Žalovaný nikdy nekontaktoval žalobkyni, aby si sjednal se zaměstnancem žalobkyně odečet vody, nikdy nereklamoval předmětnou fakturu, která byla vystavena práva na základě provedeného měření v roce 2022. Zálohy na dodávku vody pak žalobkyně stanovila na základě naměřené spotřeby vody v předchozím období, když žalovaný již žalobkyni přístup k vodoměru neumožnil, nenahlásil další odečet vodoměru, žalobkyně tak neměla informaci, jaká je aktuální spotřeba. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil.

12. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

13. Odvolací soud nejprve postupem podle § 213 odst. 3 a 4 o. s. ř. ve spojení s § 213a odst. 1 a 2 o. s. ř. doplnil dokazování o účastníky navržené důkazy, které dosud nebyly provedeny, neboť se to ukázalo potřebné ke zjištění skutkového stavu věci; zároveň zopakoval některé již provedené důkazy, z nichž soud I. stupně neučinil žádná skutková zjištění.

14. Odvolací soud tak zjistil, že v září 2018 byl u žalovaného jako odběratele na místě odběru [adresa], vyměněn starý vodoměr s číslem [tel. číslo] za nový s číslem [hodnota]-2165290 a s cejchem z roku 2018 a odběratel byl poučen o jeho právu požádat o přezkoušení vodoměru (montážní list ze září 2018). Dne [datum] v 11:28 hodin byl na odběrném místě [adresa], proveden [jméno FO] ml. odečet spotřeby vody na vodoměru s číslem [hodnota]-2165290, kdy byl zjištěn stav 1 920 m3 (záznam o odečtu ze dne [datum]). Žalobkyně vystavila dne [datum] pro žalovaného fakturu č. [hodnota] za zúčtovací období od [datum] do [datum] za vodné a stočné ve výši [částka] se splatností dne [datum]. Z rozpisu vyúčtování vyplývá, že podle měřidla číslo [hodnota]-2165290 byl ke dni [datum] zjištěn počáteční stav 958 m3 a ke dni [datum] konečný stav 1 920 m3, předmětem vyúčtování tak bylo 962 m3 v cenách podle ceníku žalobkyně. Žalobkyně zároveň předepsala žalovanému zálohy pro příští období od [datum] ve výši [částka] měsíčně; zálohy byly splatné k 20. dni každého měsíce (faktura č. [hodnota] ze dne [datum]). Dne [datum] vydala žalobkyně příkaz k přerušení dodávky vody do odběrného místa [adresa], z důvodu neuhrazení faktury č. [hodnota] ze dne [datum] ve výši [částka]. Dodávka vody byla na uvedeném odběrném místě přerušena dne [datum] (příkaz k přerušení dodávky vody ze dne [datum]). Žalobkyně jako dodavatel byla oprávněna při změně cen pro vodné a stočné nebo při změně dodaného (odvedeného) množství vody upravit výši záloh tak, aby odpovídala alikvótnímu podílu z předpokládané fakturace za příslušné období. Cena za uzavření a znovuotevření přípojky žalobkyní činí [částka]. Smlouva o dodávce vody a odvádění odpadních vod byla uzavřena na dobu neurčitou (smlouva o dodávce vody a odvádění odpadních vod č. 21009329/3 ze dne [datum], ceník ostatních výkonů).

15. Odvolací soud se jinak ztotožnil se soudem I. stupně zjištěným skutkovým stavem, který odvolací soud shrnul pod body 3. až 5. odůvodnění tohoto rozsudku a na něž pro stručnost odkazuje.

16. Co se týká odvolací námitky žalovaného, že fotografie vodoměru není důkazem prokazujícím tvrzení žalobkyně (zřejmě o provedeném odečtu dodané vody v odběrném místě dne [datum]), pak fotografie sama o sobě skutečně neprokazuje, že byla pořízena zaměstnancem žalobkyně, který měl odečet vodoměru provést, ani že byla pořízena dne [datum]. Z fotografie je však zcela zřejmé číslo vodoměru 94-2165290, což je vodoměr, který byl v roce 2018 instalován žalobkyní v odběrném místě [adresa], tj. v nemovitosti žalovaného, a dále je z fotografie zřejmé, že množství dodané vody vykazovalo hodnotu 1 920 m3. Z dalšího důkazu (záznam o odečtu) pak vyplývá, že dne [datum] v 11:28 hodin byl na odběrném místě [adresa], proveden [jméno FO] ml. odečet spotřeby vody na vodoměru s číslem [hodnota], kdy byl zjištěn stav 1 920 m3. Tyto důkazy jsou pak zcela postačující pro prokázání tvrzení žalobkyně o provedeném odečtu v nemovitosti žalovaného a o zjištěném stavu spotřebované vody. K obsahu a pravosti těchto důkazů žalovaný žádné námitky nevznesl, fakturu č. [hodnota] ze dne [datum] se zjištěným stavem dodané vody podle vodoměru číslo [hodnota] u žalobkyně nereklamoval.

17. Fotografie vodoměru je tak pouze důkazem podpůrným, z něhož je zřejmé, že vodoměr s číslem [hodnota] vykazoval množství dodané vody 1 920 m3. Jinak řečeno, pokud by fotografii vodoměru žalobkyně nepředložila, nic by to neměnilo na tom, že svá tvrzení prokázala jinými důkazy. Odvolací soud v této souvislosti připomíná § 125 odst. 1 o. s. ř., podle něhož mohou za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci. Fotografie jistě takovým důkazem je, proto není důvodná ani odvolací námitka žalovaného, že fotografii jako důkaz nelze připustit.

18. Žalovaný při jednání odvolacího soudu dne [datum] nově namítl, že číslo [hodnota] na vodoměru na žalobkyní předložené fotografii je napsáno rukou a fixou, proto má žalovaný zásadní pochybnost, že se jedná o vodoměr, který je instalován v jeho domě. Vzhledem k tomu, že účastníci řízení byli před skončením jednání u soudu I. stupně dne [datum] poučeni podle § 119a odst. 1 o. s. ř. o tom, že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést a že důkazy musí být označeny dříve, než ve věci vyhlásí rozhodnutí, neboť později uplatněné skutečnosti a důkazy jsou odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených v § 205a o. s. ř., a žalovaný tuto skutečnost před vyhlášením rozsudku soudu I. stupně neuplatnil, pak se jedná o nepřípustnou novotu v odvolacím řízení, neboť nespadá pod žádnou z výjimek vymezených v § 205a o. s. ř. Odvolací soud pouze podotýká, že žalovaný po celou dobu řízení nepředložil žádný důkaz, kterým by vyvrátil zjištění učiněná ze žalobkyní předložených důkazů, z nichž vyplývá, že v odběrném místě [adresa], je umístěn vodoměr č. [hodnota]. Žalovaný ani netvrdil, jaké číslo má mít vodoměr v uvedené nemovitosti.

19. Odvolací soud dále konstatuje, že dokazování není třeba doplňovat za účelem zjištění, zda je předmětný vodoměr způsobilý k odečtu vody a že nevykazuje závady, jak navrhoval žalovaný.

20. Podle § 17 odst. 3 zákona o vodovodech a kanalizacích vodoměr podléhá úřednímu ověření podle zvláštních právních předpisů. Má-li odběratel pochybnosti o správnosti měření nebo zjistí-li závadu na vodoměru, má právo požádat o jeho přezkoušení. Toto právo lze uplatnit nejpozději při výměně vodoměru. Provozovatel je povinen na základě písemné žádosti odběratele do 30 dnů ode dne doručení žádosti zajistit přezkoušení vodoměru u subjektu oprávněného provádět státní metrologickou kontrolu měřidel, přičemž odběratel je povinen poskytnout provozovateli k odečtu i výměně vodoměru nezbytnou součinnost. Výsledek přezkoušení oznámí provozovatel neprodleně písemně odběrateli.

21. Jak přiléhavě uvedla žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného, vodoměr, jakožto stanovené měřidlo, musí být schválen Státní metrologickou kontrolou měřidel, jež provede prvotní a následné úřední ověření stanoveného měřidla. Úředním ověřením vodoměru se potvrzuje, že stanovené měřidlo má požadované metrologické vlastnosti, tzn. že platí vyvratitelná domněnka správnosti měření, nesprávnost měření by musela být prokázána. Žalovaný jakožto odběratel je oprávněn žádat provozovatele vodovodu, aby nechal vodoměr úředně přezkoušet. Žalovaný svého práva nevyužil, stále tak platí domněnka správnosti měření předmětným vodoměrem.

22. Soud I. stupně se řádně vypořádal s námitkou žalovaného ohledně vstupu zaměstnance žalobkyně do nemovitosti ve vlastnictví žalovaného, který nebyl na místě přítomen, když poukazem na § 17 odst. 2 zákona o vodovodech a kanalizacích vysvětlil, že je povinností odběratele umožnit provozovateli přístup k vodoměru. V této povinnosti je zahrnuto i zákonné omezení vlastnického práva vlastníka nemovitosti, který musí strpět vstup oprávněné osoby na pozemek či do stavby, v které je vodoměr umístěn. Umožnění přístupu znamená nejen zdržet se jakéhokoliv jednání, které by přístupu provozovatele k vodoměru zabránilo, ale podle potřeby i povinnost aktivně konat a přístup provozovatele účinně zajistit a poskytnout mu nezbytnou součinnost. V nyní posuzované věci je nepochybné, že zaměstnanci žalobkyně umožnila přístup k vodoměru neznámá osoba, která v nemovitosti žalovaného (ať již s jeho souhlasem či bez jeho souhlasu) pobývala. Tato osoba k takovému jednání ani nemusela být žalovaným zmocněna (čl. I. odst. 4. podmínek ke smlouvě o dodávce vody a odvádění odpadních vod). Zaměstnanec žalobkyně nebyl oprávněn zjišťovat totožnost této osoby. Podstatné bylo, že zaměstnanci žalobkyně byl do nemovitosti žalovaného, a tedy i k vodoměru, přístup umožněn. V řízení nebylo zjištěno, že by zaměstnanec žalovaného vnikl do nemovitosti žalovaného vloupáním.

23. Soud I. stupně nepochybil, když neprovedl výslech zaměstnance žalobkyně, který provedl odečet vody. Soud není povinen provést všechny účastníky navržené důkazy, nýbrž sám rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede (§ 120 odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Soud I. stupně měl zřejmě za to (byť to z odůvodnění jeho rozhodnutí výslovně nevyplývá), že provedení navrženého důkazu by bylo nadbytečné, když by jím měly být prokazovány skutečnosti, které jsou pro posouzení uplatněného nároku nevýznamné (okolnosti pořízení fotografie, jakým přístrojem byla fotografie pořízena apod.) nebo které již byly prokázány jinými důkazy (číslo vodoměru v nemovitosti žalovaného a množství dodané vody v období od [datum] do [datum]).

24. Soud I. stupně posoudil správně zjištěný skutkový stav věci přiléhavým způsobem i po stránce právní, aplikuje přitom (správně) příslušná ustanovení zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích.

25. Je především správný závěr soudu I. stupně, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena písemná smlouva o dodávce vody a odvádění odpadních vod [číslo] na dobu neurčitou podle § 8 odst. 6 zákona o vodovodech a kanalizacích, že žalobkyně poskytla žalovanému plnění podle smlouvy, tj. dodávku vody a odvádění odpadních vod, a to i v období od [datum] do [datum], kdy vodné a stočné o objemu 962 m3 bylo žalovanému vyúčtováno v cenách podle ceníku žalobkyně ve výši [částka] fakturou č. [hodnota] se splatností dne [datum], na kterou žalovaný ničeho neuhradil. Z uvedeného důvodu soud I. stupně uložil žalovanému správně povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení.

26. Zálohy na úhradu vodného a stočného ve výši [částka] měsíčně a jejich splatnost k 20. dni každého měsíce od měsíce listopadu 2022 stanovila žalobkyně v souladu se svým oprávněním podle čl. VII. smlouvy o dodávce vody a odvádění odpadních vod [číslo] tak, aby odpovídala alikvótnímu podílu z předpokládané fakturace za příslušné období, když vyšla z množství spotřebované vody v odběrném místě v posledním fakturovaném období od [datum] do [datum]. Předmětem řízení jsou nezaplacené zálohy za měsíce listopad 2022 až červen 2023 (8 x [částka], tj. [částka]). V řízení nebylo sporu o tom, že žalovaný stanovené zálohy v uvedeném období neuhradil. Žalovaný pouze namítal, že zálohy po přerušení dodávky vody žalobkyní dne [datum] není povinen platit, resp. že žalobkyně měla provést vyúčtování.

27. Odvolací soud připomíná, že smlouva o dodávce vody a odvádění odpadních vod [číslo] byla uzavřena na dobu neurčitou, dosud nebyla ukončena, proto je žalovaný povinen i nadále hradit zálohy na vodné a stočné v předepsané výši. Žalobkyně sice přerušila dne [datum] dodávku vody do nemovitosti žalovaného, stále však pro žalovaného zajišťuje odvádění odpadních (příp. srážkových) vod kanalizací, za což je žalovaný povinen platit stočné podle ceníku žalobkyně. Z faktury č. [hodnota] též vyplývá, že vodné a stočné má dvousložkovou formu ve smyslu § 20 odst. 3 zákona o vodovodech a kanalizacích, přičemž pevná složka je stanovena v závislosti na kapacitě vodoměru, profilu přípojky nebo ročního množství odebrané vody. Způsob výpočtu pevné složky stanoví prováděcí právní předpis. Tuto fixní cenu je pak žalovaný povinen hradit bez ohledu na to, zda je mu voda dodávána či nikoliv.

28. Zúčtování záloh a vyúčtování vodného a stočného provádí žalobkyně fakturou na základě odečtu měřidel (čl. VII. smlouvy o dodávce vody a odvádění odpadních vod č. [číslo]/[právnická osoba] ohledem na to, že žalovaný od října 2022 do současnosti neumožnil žalobkyni přístup k měřidlu na odběrném místě [adresa], a ani neohlásil žalobkyni přesný stav počítadla měřidla (neprovedl samoodečet), nebylo možné zálohy zúčtovat a vodné a stočné vyúčtovat. Žalobkyně tak má vůči žalovanému nárok na zaplacení částky [částka], jakožto nezaplacené zálohy za měsíce listopad 2022 až červen 2023, a to včetně zákonného úroku z prodlení z každé neuhrazené měsíční zálohy ve výši [částka] od 21. dne příslušného měsíce do zaplacení, jak správně uzavřel soud I. stupně.

29. Soud I. stupně též dospěl ke správnému závěru, že žalobkyně má vůči žalovanému nárok na úhrady částky [částka], jakožto nákladů na přerušení dodávky vody dne [datum], která odpovídá ceníku žalobkyně (cena za uzavření a znovuotevření přípojky), na jehož použití se účastníci dohodli v čl. VIII. podmínek ke smlouvě o dodávce vody a odvádění odpadních vod.

30. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně potvrdil ve výroku I. o věci samé jako věcně správný podle § 219 o. s. ř.

31. Odvolání žalovaného však bylo v nepatrné části důvodné proti výroku o náhradě nákladů řízení, neboť soud I. stupně vyšel z nesprávné výše mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby, která se určí z tarifní hodnoty [částka] podle § 8 odst. 1 AT a činí tak [částka] a nikoliv [částka]. Žalobkyni tak ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. přísluší náhrada nákladů řízení ve výši [částka], a to zaplacený soudní poplatek za žalobu částka [částka] a za náklady právního zastoupení částka [částka] sestávající z odměny advokáta ve výši [částka] za následující úkony právní služby: 1) převzetí a příprava zastoupení ve výši [částka] /§ 11 odst. 1 písm. a) AT/, 2) výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé ve výši [částka] /§ 11 odst. 1 písm. d) AT/, 3) podání žaloby ve výši [částka] /§ 11 odst. 1 písm. d) AT/, 4) krátké písemné vyjádření k vyjádření žalovaného k výzvě soudu ze dne [datum] ve výši [částka] /§ 11 odst. 2 písm. h), odst. 3 AT/, 5) účast na jednání před soudem I. stupně dne [datum] ve výši [částka] /§ 11 odst. 1 písm. g) AT/, 6) účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum] ve výši [částka] /§ 11 odst. 1 písm. g) AT/, 7) účast na jednání před soudem I. stupně dne [datum] od 12:00 hodin do 14:55 hodin ve výši 2 x [částka] /§ 11 odst. 1 písm. g) AT/, z náhrady hotových výdajů advokáta za 7 úkonů právní služby v paušální výši po [částka] za úkon ve výši [částka] podle § 13 odst. 1 a 4 AT, z náhrady za promeškaný čas advokáta ve výši [částka] (2 x 4 půlhodiny x [částka] x 3) za 3 cesty z [právnická osoba] do Prahy k jednáním soudu I. a II. stupně a zpět dne [datum], [datum] a [datum] při délce jedné cesty 1 hodina a 45 minut podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT, z náhrady cestovních výdajů advokáta k jednání soudu I. stupně a zpět dne [datum] hromadným dopravním prostředkem dálkové přepravy v prokázané výši [částka] podle § 157 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., z náhrady cestovních výdajů advokáta ve výši [částka] za jízdy k jednání odvolacího soudu dne [datum] a k soudu I. stupně dne [datum] na trase [právnická osoba] – [adresa] a zpět v celkové délce 588 km (4 x 147 km) osobním automobilem zn. WV při průměrné spotřebě pohonných hmot (BA) 6 l/100 km a při vyhláškové ceně benzinu automobilového 95 oktanů ve výši [částka]/1 litr a při sazbě základních náhrad za používání silničních motorových vozidel ve výši [částka]/1 km [§ 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhlášky č. 398/2023 Sb.] a 21 % DPH z částky [částka] ve výši [částka] podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.

32. Odvolací soud proto postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a výrok II. rozsudku soudu I. stupně o nákladech řízení změnil jen tak, že náklady řízení činí [částka], jinak rozsudek jako správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

33. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšné žalobkyni přísluší náhrada nákladů řízení odpovídající nákladům právního zastoupení ve výši [částka], která sestává z odměny za 2 úkony právní služby po [částka] /§ 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 AT/, a to písemné vyjádření k odvolání žalovaného ze dne [datum] /§ 11 odst. 1 písm. k) AT/ a účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum] /§ 11 odst. 1 písm. g) AT/, z náhrady hotových výdajů vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby v paušální výši [částka] za 2 úkony (§ 13 odst. 1 a 4 AT), z náhrady za promeškaný čas advokáta ve výši [částka] (2 x 4 půlhodiny x [částka]) za cestu z [právnická osoba] do [město] k jednání odvolacího soudu a zpět dne [datum] při délce jedné cesty 1 hodina a 45 minut podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT, z náhrady cestovních výdajů advokáta ve výši [částka] za jízdu k jednání odvolacího soudu dne [datum] na trase [právnická osoba] – [adresa] a zpět v celkové délce 294 km (2 x 147 km) osobním automobilem zn. WV při průměrné spotřebě pohonných hmot (BA) 6 l/100 km a při vyhláškové ceně benzinu automobilového 95 oktanů ve výši [částka]/1 litr a při sazbě základních náhrad za používání silničních motorových vozidel ve výši [částka]/1 km [§ 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhlášky č. 398/2023 Sb.] a 21 % DPH ve výši [částka] podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.

34. Jejich zaplacení odvolací soud uložil neúspěšnému žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám advokátky žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.