o náhradu škody ve výši 49 488 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok I.) a uložil žalobcům povinnost společně a nerozdílně nahradit žalované náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované (výrok II.). Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobci po žalované domáhali zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako náhrady škody s odůvodněním, že společenství vlastníků jednotek vznikla protiprávním jednáním žalované jako členky jeho statutárního orgánu škoda ve výši [částka], a to proplacením faktur za vchodové bytové dveře NEXT ve výši [částka] a [částka] a prozatím dvou proplacených kompenzací pro byty č. [hodnota] a č. [hodnota] po [částka] z fondu SVJ, k čemuž došlo na základě rozhodnutí shromáždění vlastníků SVJ z dubna 2022, avšak výměna bytových dveří není v souladu s prohlášením vlastníka, výbor SVJ (včetně žalované) nezjednal nápravu a žalobcům kompenzaci neposkytl. Na hodnotu účasti (škodu) žalobců, jako vlastníků dvou bytových jednotek připadá částka (minimálně) [částka], kterou de facto přispěli ostatním členům SVJ na jejich soukromé vlastnictví.

2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobci i žalovaná jsou vlastníky bytových jednotek v budově [číslo] a jsou členy Společenství vlastníků jednotek [adresa] (dále i jen „SVJ“). Dne [datum], kdy byl žalobce a) předsedou výboru SVJ (a to až do [datum]), se konala schůze shromáždění SVJ, na níž bylo přítomno nebo zastoupeno 77,94 % hlasů ze všech vlastníků jednotek a shromáždění bylo usnášeníschopným. Jedním z bodů programu bylo projednání návrhu výměny vstupních dveří do bytových jednotek, a to v návaznosti na schůzi ze dne [datum]. Výměna dveří a rovněž forma úhrady (vrácení části fondu oprav) byla odsouhlasena všemi hlasy (100 % přítomných). Současně bylo projednáno, že vlastníkům, kteří si dveře již vyměnili, bude vrácena stejná částka jako ostatním bez ohledu na to, kolik sami zaplatili; z celkového počtu přítomných vyjádřili dva (neurčení vlastníci) nesouhlas. Dále byly vybrány a představeny dvě firmy a jejich cenové nabídky (HT dveře [částka]/ks, NEXT [částka]/ks s vyšší bezpečností a kvalitou), přičemž za účelem prověření nabídek a odpovědného hlasování o nich bylo dohodnuto svolání nové schůze. Při mimořádné schůzi shromáždění vlastníků dne [datum] bylo na schůzi přítomno 75,94 % hlasů ze všech vlastníků jednotek a shromáždění bylo prohlášeno usnášeníschopným. Na schůzi proběhlo hlasování ohledně výběru firmy na výměnu vstupních dveří do bytových jednotek a byla vybrána firma NEXT (61,10 % hlasů proti 5,61 % hlasů pro firmu HT dveře) s tím, že bude zahájeno jednání s touto firmou o uzavření smlouvy, SVJ uhradí zálohu v požadované výši a bude respektovat rozhodnutí schválené dne [datum]. Proti těmto rozhodnutím shromáždění nebyly podány žaloby.

3. Soud I. stupně měl dále za zjištěné, že společnosti NEXT byla dne [datum] proplacena zálohová faktura ve výši [částka] a dne [datum] byla proplacena faktura k zálohovému listu ve výši [částka], a že výbor SVJ byl informován o námitkách žalobců proti vyplácení částek za dveře vlastníkům v lednu 2023. Dveře byly objednány cca týden po druhé schůzi, částky zaplacené firmě NEXT obsahovaly i nadstandardy u některých bytů (např. klíče navíc) a tyto byly ze strany vlastníků uhrazeny. [částka] Kč byla skutečně vyplácena jak osobám, které vyměnily dveře, tak osobám, které již dveře měly a osvědčily, že jsou protipožární a bezpečnostní, což žalobci do současné doby neosvědčili.

4. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel odkazem na § 213, § 245 a § 1221 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále i jen „o. z.“), že žaloba není důvodná.

5. Soud I. stupně se v první řadě zabýval aktivní legitimací žalobců. Vyšel z tvrzení žalobců, že protiprávním jednáním žalované jako členky statutárního orgánu měla společenství vlastníků jednotek vzniknout škoda, v důsledku čehož vznikla škoda i žalobcům, a to ve výši vypočtené z hodnoty účasti žalobců jako vlastníků dvou bytových jednotek. Soud I. stupně konstatoval, že pokud by snad teoreticky byla členkou statutárního orgánu způsobena společenství vlastníků jakákoli škoda, jednalo by se o pohledávku tohoto společenství a k podání žaloby na náhradu škody by bylo aktivně legitimováno společenství vlastníků jako právnická osoba, a nikoli člen tohoto společenství. Žalobci neprokázali, že by žalovaná způsobila škodu přímo jim. Žalobci pak nemohou uplatnit nárok na plnění ve prospěch třetí osoby, která není účastníkem řízení, nejsou tedy k podání žaloby na náhradu škody, která měla vzniknout společenství vlastníků jednotek, aktivně legitimováni.

6. Soud I. stupně dále uvedl, že žalobci se domáhali náhrady škody z pozice členů společenství s odkazem na § 213 o. z. z titulu tzv. reflexní škody s tím, že toto ustanovení lze analogicky aplikovat na odpovědnost žalované jako členky výboru SVJ vůči žalobcům. Soud I. stupně vysvětlil, že zásadní podmínkou postupu podle § 213 o. z. je, aby člen soukromoprávní korporace byl poškozen na hodnotě své účasti. Soud I. stupně poukázal na to, že člen jiné soukromoprávní korporace, než obchodní korporace žádnou majetkovou účast v korporaci nemá, neboť člen není vlastníkem ani spoluvlastníkem jejího majetku, proto k majetkovému poškození člena jiné soukromoprávní, než obchodní korporace nemůže dojít. Společenství vlastníků jednotek nevlastní nemovitost, ve které vzniklo bytové spoluvlastnictví, pouze ji spravuje, žalovaná jako člen nemá žádnou majetkovou účast ve společenství vlastníků jednotek. Rovněž příspěvkovou povinnost člena společenství vlastníků jednotek nelze považovat za majetkovou účast. Společenství vlastníků jednotek je obdobou spolku, nikoliv obchodní korporace. Ustanovení § 213 o. z. tak podle soudu I. stupně dopadá pouze na obchodní korporace, a to bez jakýchkoli omezení, a proto nelze ani uvažovat o kompenzaci na znehodnocené účasti člena. Navíc škodu způsobenou obchodním korporacím je třeba hradit k jejich rukám, nikoliv členům obchodní korporace.

7. Pouze pro úplnost soud I. stupně konstatoval, že zákon zachovává možnost, aby si shromáždění vyhradilo k rozhodování nebo ad hoc rozhodnutí jiné záležitosti, což shromáždění SVJ v tomto případě v souladu s § 1208 odst. 1 písm. h) o. z. i učinilo. Rozhodnutí o výměně bytových dveří, popř. nahrazení paušální částky vlastníkům, kteří již dveře vyměnili na své náklady, bylo usnášeníschopným shromážděním vlastníků řádně schváleno, včetně podmínek, ceny a způsobu postupu výměny i proplácení nákladů. Žádný z případně přehlasovaných vlastníků se v zákonné lhůtě 3 měsíců nedomáhal u soudu postupu podle § 1209 o. z., toto právo proto již zaniklo. Jelikož rozhodnutí o výměně bytových dveří bylo v působnosti shromáždění, neuplatní se ani § 245 o. z. ve spojení s § 1221 o. z., když soud I. stupně neshledal ani naplnění jiných podmínek pro závěr, že se na rozhodnutí hledí, jako by nebylo přijato. Ze všech uvedených důvodů soud I. stupně žalobu zamítl.

8. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a přiznal úspěšné žalované nárok na náhradu nákladů řízení ve výši [částka] za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání před soudem dne [datum]) a z částky [částka] za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 advokátního tarifu (účast na jednání pouze s vyhlášením rozsudku), včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši [částka].

9. Žalobci napadli rozsudek soudu I. stupně včasným a přípustným odvoláním z důvodů, že soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uvedli, že před soudem I. stupně tvrdili, že vchodové bytové dveře jsou součástí bytové jednotky a nejedná se tedy o společnou část domu. Toto své tvrzení doložili prohlášením vlastníka a ani žalovaná je nerozporovala. Shromáždění SVJ nemá ve smyslu § 1189 odst. 1 o. z. působnost rozhodovat v jiných záležitostech než těch, které se týkají správy domu a pozemku, proto si ani shromáždění takovou záležitost nemůže postupem podle § 1208 odst. 1 písm. h) o. z. vyhradit k rozhodnutí. Rozhodnutí shromáždění o výměně bytových dveří je nicotné, přičemž závěr o nicotnosti lze přijmout v jakémkoliv řízení, a je to právě žalovaná, která je povinna z titulu své funkce člena statutárního orgánu dbát toho a odpovídá za to, že správa domu a pozemku koresponduje se zákonem. Závěr soudu I. stupně, že shromáždění má možnost vyhradit si k rozhodování nebo ad hoc rozhodnutí i jiné záležitosti, než týkající se správy domu a pozemku, proto nemůže obstát.

10. Žalobci dále uvedli, že jejich majetek se zcela jednoznačně a bezdůvodně zmenšil, neboť žalobci nejsou v žádném ohledu povinni přispívat na soukromé vlastnictví svých „sousedů“. Žalobci jsou ze zákona povinni přispívat do fondu oprav, který má sloužit k financování oprav, úprav a modernizaci společných částí domu a pozemku. Tyto příspěvky se stávají příjmem společenství. Je-li fond oprav čerpán v rozporu se zákonem, lze konstatovat, že tím vzniká škoda primárně SVJ. Nicméně škoda zde vznikla i žalobcům, neboť jsou to právě žalobci, kteří fond oprav „dotují“ tím, že do něj povinně, pravidelně a řádně přispívají. Žalobci přitom současně nemají žádnou zákonnou možnost požadovat příspěvky poskytnuté do fondu oprav zpět. Škoda pak vznikla jednáním žalované, neboť právě ona osobně zajistila objednávku bytových dveří, jakož i jejich platbu a poté i výplatu kompenzací, ačkoliv byla opakovaně upozorněna, že se jedná o protiprávní stav. Žalovaná byla povinna škodlivý následek napravit, což neučinila. Kromě toho žalovaná v rozporu s rozhodnutím shromáždění SVJ nevyplatila žalobcům kompenzaci. Odkázala přitom na jejich „povinnost“ předložit výboru buďto daňový doklad o pořízení dveří, nebo certifikát, že jsou protipožární a bezpečnostní, a to přesto, že předmětné rozhodnutí shromáždění žádné takové podmínky pro výplatu kompenzací neobsahuje. Ani těmito skutečnostmi se soud I. stupně nezabýval. Žalobci proto navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

11. Žalovaná se k odvolání žalobců písemně nevyjádřila. Při jednání odvolacího soudu žalovaná uvedla, že rozsudek soudu I. stupně považuje za správný, navrhla jeho potvrzení a přiznání nákladů odvolacího řízení.

12. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

13. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, z nichž učinil správná skutková zjištění, která odvolací soud shrnul pod body 2. a 3. odůvodnění svého rozsudku, a o nichž nebylo mezi účastníky řízení ani sporu. Odvolací soud neopakoval již soudem I. stupně provedený důkaz, a to prohlášení vlastníka o vymezení jednotek v budově č. p. [číslo] na pozemku parc. č. 2869/82 v k. ú. [adresa], obec [adresa], podle § 4 zákona č. 72/1994 Sb. ze dne [datum], z něhož soud I. stupně neučinil žádná skutková zjištění, neboť pro rozhodnutí v této věci není obsah prohlášení podstatný.

14. Podle § 1194 odst. 1 o. z. společenství vlastníků je právnická osoba založená za účelem zajišťování správy domu a pozemku; při naplňování svého účelu je způsobilé nabývat práva a zavazovat se k povinnostem. Společenství vlastníků nesmí podnikat ani se přímo či nepřímo podílet na podnikání nebo jiné činnosti podnikatelů nebo být jejich společníkem nebo členem. Podle § 1194 odst. 2 věty první o. z. členství ve společenství vlastníků je neoddělitelně spojeno s vlastnictvím jednotky.

15. Podle § 1186 o. z. při převodu vlastnického práva k jednotce nevzniká osobě odpovědné za správu domu povinnost vypořádat příspěvky na správu domu a zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu.

16. Podle § 1216 věty první o. z. při zrušení společenství vlastníků se neprovádí likvidace.

17. Podle § 1221 odst. 1 o. z. nevyplývá-li z ustanovení o společenství vlastníků něco jiného, použijí se přiměřeně ustanovení o spolku, zejména ustanovení o svolání, zasedání a rozhodování kolektivních orgánů, o neplatnosti rozhodnutí nebo o následcích jeho rozporu s dobrými mravy. Nepoužijí se však ustanovení o shromáždění delegátů ani o dílčích členských schůzích.

18. Podle § 213 o. z. poškodí-li korporaci její člen nebo člen jejího orgánu způsobem, který zakládá jeho povinnost k náhradě a kterým byl poškozen i jiný člen korporace na hodnotě své účasti, a domáhá-li se náhrady jen tento člen, může soud škůdci i bez zvláštního návrhu uložit povinnost nahradit způsobenou škodu jen korporaci, pokud to odůvodňují okolnosti případu, zejména pokud je dostatečně zřejmé, že se takovým opatřením vyrovná i škoda na znehodnocené účasti.

19. Podle § 261 odst. 1 o. z. porušil-li spolek základní členské právo člena závažným způsobem, má člen právo na přiměřené zadostiučinění.

20. Podle § 159 odst. 3 o. z. nenahradil-li člen voleného orgánu právnické osobě škodu, kterou jí způsobil porušením povinnosti při výkonu funkce, ačkoli byl povinen škodu nahradit, ručí věřiteli právnické osoby za její dluh v rozsahu, v jakém škodu nenahradil, pokud se věřitel plnění na právnické osobě nemůže domoci.

21. Podle § 1208 písm. h) o. z. do působnosti shromáždění patří rozhodování v dalších záležitostech určených zákonem, stanovami nebo v záležitostech, které si shromáždění k rozhodnutí vyhradí.

22. Podle § 1209 odst. 1 o. z. je-li pro to důležitý důvod, může přehlasovaný vlastník jednotky navrhnout soudu, aby o záležitosti týkající se správy domu a pozemku rozhodl; v rámci toho může též navrhnout, aby soud dočasně zakázal jednat podle napadeného rozhodnutí. Není-li návrh podán do tří měsíců ode dne, kdy se vlastník jednotky o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl, jeho právo zaniká.

23. Podle § 245 o. z. na usnesení členské schůze nebo jiného orgánu, které se příčí dobrým mravům, nebo mění stanovy tak, že jejich obsah odporuje donucujícím ustanovením zákona, se hledí, jako by nebylo přijato. To platí i v případě, že bylo přijato usnesení v záležitosti, o které tento orgán nemá působnost rozhodnout.

24. Správně zjištěný skutkový stav věci posoudil soud I. stupně přiléhavým způsobem i po stránce právní. Odvolací soud zejména souhlasí s jeho závěrem, že žalobci jako vlastníci jednotek nemají právní nárok na náhradu škody vůči členovi statutárního orgánu společenství vlastníků (kterým je v tomto případě výbor ve smyslu § 1205 odst. 1 o. z.), který měl svým jednáním způsobit škodu společenství vlastníků, čímž měli být poškozeni i žalobci. Bytové spoluvlastnictví je upraveno v § 1158 až § 1222 o. z., přičemž dle § 1221 odst. 1 o. z. nevyplývá-li z ustanovení o společenství vlastníků něco jiného, použijí se přiměřeně ustanovení o spolku. Právní úprava spolku je v občanském zákoníku obsažena v § 214 až § 302. Podle § 261 odst. 1 o. z. porušil-li spolek základní členské právo člena závažným způsobem, má člen právo na přiměřené zadostiučinění. Žalobci se však přiměřeného zadostiučinění za porušení jejich základního členského práva společenstvím vlastníků závažným způsobem proti společenství vlastníků nedomáhají.

25. V poměrech společenství vlastníků se dále použijí i obecná ustanovení o právnických osobách obsažená v § 118 až § 209 o. z. Podle § 159 odst. 3 o. z. nenahradil-li člen voleného orgánu právnické osobě škodu, kterou jí způsobil porušením povinnosti při výkonu funkce, ačkoli byl povinen škodu nahradit, ručí věřiteli právnické osoby za její dluh v rozsahu, v jakém škodu nenahradil, pokud se věřitel plnění na právnické osobě nemůže domoci. Žalobci se v tomto řízení nedomáhají po žalované, jakožto člence voleného orgánu společenství vlastníků, náhrady škody z titulu ručení za splnění dluhu společenstvím vlastníků vůči žalobcům. Žalobci ani netvrdí, že mají vůči společenství vlastníků dluh, jehož úhrady se po společenství vlastníků nemohou objektivně domoci.

26. Odvolací soud se též ztotožňuje se soudem I. stupně, že ustanovení § 213 o. z. upravující právo člena korporace na náhradu tzv. reflexní škody nelze na daný případ aplikovat, když citovaná úprava má v první řadě poskytnout ochranu těm korporacím, do kterých jejich členové vstupují primárně za účelem investice a z ní následně získaných podílů na zisku, tzn. že škoda způsobená korporaci má zprostředkovaně dopad na majetek jejích členů. Vzhledem k tomu, že společenství vlastníků nesmí podnikat ani se přímo či nepřímo podílet na podnikání nebo jiné činnosti podnikatelů nebo být jejich společníkem nebo členem (§ 1194 odst. 1 věta druhá o. z.), nemohou mít ani jeho členové majetková práva, která by byla spojena s jejich členstvím ve smyslu § 220 odst. 1 o. z. Členství ve společenství vlastníků je specifické tím, že je neoddělitelně spojeno s vlastnictvím jednotky (§ 1194 odst. 2 věta první o. z.). Příspěvky vlastníků jednotek na správu domu a pozemku (§ 1180 odst. 1 o. z.), s nimiž nakládá společenství vlastníků, nejsou jejich majetkovou účastí ve společenství vlastníků, jak správně konstatoval soud I. stupně. Samotná účast žalobců ve společenství vlastníků tedy nemá majetkovou hodnotu, natož přímo závislou na výši nevyčerpaných příspěvků na správu domu a pozemku. Je tomu tak i proto, že vlastníci jednotek nemají při zániku svého členství ve společenství vlastníků převodem vlastnického práva k jednotce ani při zrušení společenství vlastníků vůči společenství vlastníků nárok na majetkové plnění (srov. § 1186 a § 1216 o. z.). Žalobci tudíž nemají ve společenství vlastníků majetkovou účast, která může být znehodnocena.

27. Co se týká samotných rozhodnutí přijatých na schůzích shromáždění vlastníků ve dnech 5. a [datum], pak tříměsíční prekluzivní lhůta k jejich přezkumu ve smyslu § 1209 o. z. již uplynula. Odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně neshledal, že by předmětná rozhodnutí byla nicotná ve smyslu § 245 o. z. ve spojení s § 1221 odst. 1 o. z. Žalobci netvrdí, že by se uvedená rozhodnutí příčila dobrým mravům. Tato rozhodnutí též neměnila stanovy v rozporu s kogentními ustanoveními zákona, ani se nejednalo o rozhodnutí v záležitosti, která nepatří do působnosti shromáždění, neboť shromáždění může rozhodnout i v záležitostech, které si k rozhodnutí vyhradí ve smyslu § 1208 písm. h) o. z. Byť lze přitakat žalobcům, že shromáždění vlastníků rozhoduje záležitosti správy domu a pozemku, pak v této věci nebylo rozhodnutími nijak zasaženo do práv a povinností jednotlivých vlastníků, pokud jde o práva a povinnosti spjatá s vlastnictvím jednotky. Uvedená rozhodnutí shromáždění vlastníků nelze považovat ani za zdánlivá právní jednání ve smyslu § 551 až 554 o. z., neboť u nich nechybí vůle jednající osoby, projevená vůle je u nich vážná a jedná se o jednání určitá a srozumitelná.

28. Vzhledem k tomu, že zamítnutí žaloby soudem I. stupně bylo správné, postupoval odvolací soud podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného výroku o nákladech řízení, jehož znění bylo v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř.

29. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšné žalované přísluší náhrada nákladů řízení odpovídající nákladům právního zastoupení ve výši [částka], které sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby ve výši [částka] za účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, z paušální náhrady hotových výdajů za 1 úkon právní služby ve výši [částka] podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu a 21 % DPH ve výši [částka]. O lhůtě k plnění ve výroku o nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., o povinnosti žalobců zaplatit náklady odvolacího řízení k rukám advokáta žalované bylo rozhodnuto podle § 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř.