pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 12 C 180/2018-370,

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z uvedené částky od [datum] do zaplacení (výrok I.) a současně uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.)

2. Rozhodl tak již podruhé o žalobě, kterou se žalobkyně po žalované v konečném znění domáhala náhrady škody ve výši [částka] s příslušenstvím z titulu vydání nezákonných rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků žalobkyně dvěma usneseními Policie ČR ze dne [datum], č. j. ÚOOZ [číslo]. Žalobkyně nejprve vyčíslila škodu analogicky podle § 254 odst. 1 daňového řádu jako úrok z prodlení z neoprávněného jednání orgánu veřejné moci, a to za období zajištění uvedeného objemu finančních prostředků na označených účtech od [datum] do [datum], ve výši [částka]. Následně žalobkyně uvedla, že jí škoda měla vzniknout tím, že se zajištěnými peněžními prostředky nemohla disponovat a využít je ke svému podnikání. K prokázání vzniku škody a její výše (po částečném zpětvzetí žaloby požadovala náhradu škody ve výši [částka]) předložila znalecký posudek [číslo] vypracovaný soudním znalcem doc. Ing. [jméno] [příjmení], Dr. dne [datum], který uvedl, že žalobkyni nevznikla majetková újma v důsledku kursového rozdílu, avšak vznikla jí škoda odpovídající ušlému výnosu, který lze vyjádřit pomocí zákonného úroku z prodlení za období od [datum] do [datum] ve výši [částka].

3. Soud I. stupně nejprve rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 12 C 180/2018-249, kterým žalobu zamítl s odůvodněním, že ani jedno rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků žalobkyně nepředstavuje odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 91 Co 192/2021-319, byl rozsudek soudu I. stupně zrušen s tím, že jeho rozhodnutí je předčasné pro nedostatečná skutková zjištění. Odvolací soud zároveň uložil soudu I. stupně, aby vyhodnotil důvody, pro něž byla rozhodnutí policejního orgánu ze dne [datum], č. j. ÚOOZ [číslo], zrušena usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a znovu bylo rozhodnuto o zajištění peněžních prostředků na bankovních účtech žalobkyně, a aby posoudil, zda vydání rozhodnutí o zrušení zajištění peněžních prostředků Městským soudem v Praze dne [datum] předcházel správný postup orgánů činných v trestním řízení z hlediska splnění zásady rychlosti soudního řízení. Odvolací soud též naznačil, že se soud I. stupně může, aniž by zkoumal existenci odpovědnostního titulu, zabývat nejdříve tím, zda škoda, jejíž náhrady se žalobkyně domáhá, může být vůbec škodou.

4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že dvěma usneseními Policie ČR ze dne [datum] (správně [datum]; pozn. odvolacího soudu), č. j. ÚOOZ [číslo], bylo rozhodnuto podle § 79f trestního řádu o zajištění veškerých peněžních prostředků a peněžních prostředků dodatečně došlých včetně příslušenství až do celkové výše [částka] na tam specifikovaných 6 účtech vedených ve prospěch žalobkyně u [právnická osoba] (dále i jen„ Sberbank“) a peněžních prostředků dodatečně došlých včetně příslušenství až do celkové výši [částka] na tam specifikovaných 10 účtech vedených u [právnická osoba] (dále i jen„ ČSOB“) ve prospěch žalobkyně, a to jako zajištění náhradní hodnoty, neboť nelze zajistit peněžní prostředky, u kterých zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že byly výnosem z trestné činnosti a vydání nebo odnětí těchto finančních prostředků nelze dosáhnout jinak. Městský soud v Praze usneseními ze dne 16. 2. 2015, sp. zn. 8 To 28/2015, rozhodl podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. řádu tak, že napadená rozhodnutí policejního orgánu ze dne [datum] zrušil a znovu rozhodl za použití § 79f a § 79a tr. řádu o zajištění peněžních prostředků na tam specifikovaných účtech vedených ve prospěch žalobkyně u ČSOB s tím, že bylo nově postihnuto 7 účtů, a o zajištění peněžních prostředků na tam specifikovaných účtech vedených ve prospěch žalobkyně u Sberbank s tím, že byly nově postihnuty 4 účty. Městský soud v Praze rozhodnutí odůvodnil mimo jiné tím, že policejní orgán nepochybil, když přikročil k zajištění peněžních prostředků na účtech žalobkyně, jestliže ale byl zajištěn dvojnásobek předpokládaného výnosu z trestné činnosti, bylo to zjevně neadekvátní zajištění náhradní hodnoty. Městský soud v Praze proto napadená rozhodnutí zrušil a znovu rozhodl tak, že zajistil peněžní prostředky na jím uvedených účtech do výše jejich zůstatku, přičemž součet takto zajištěných peněžních prostředků u těchto bank představuje částku [částka], která je plně adekvátní původnímu výnosu z trestné činnosti. Městský soud v Praze usnesením ze dne [datum] rozhodl podle § 149 odst. 1 písm. a) trestního řádu tak, že zrušil usnesení státního zástupce MSZ v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a dle § 79a odst. 4 trestního řádu zrušil zajištění peněžních prostředků na účtech žalobkyně vedených u ČSOB a Sberbank. Městský soud v Praze rozhodnutí odůvodnil mimo jiné tím, že zajištění peněžních prostředků bylo důvodné, avšak od doby zajištění uplynula doba jednoho roku, aniž by trestní řízení podstatně pokročilo. Žalobkyně uplatnila dne [datum] u žalované nárok na náhradu škody z důvodu uvedeného v žalobě, žalovaná její žádosti nevyhověla.

5. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 1, § 2, § 5 písm. a) a b), § 7 odst. 1 a 2, § 8 odst. 1, § 15 odst. 1 a 2 a § 26 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen„ OdpŠk“), a § [číslo] odst. 1 a § 2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále i jen „o. z.“), že žaloba není důvodná.

6. Soud I. stupně vysvětlil, že zákon č. 82/1998 Sb. v obecné rovině rozeznává dva odpovědnostní tituly, a to nezákonné rozhodnutí a nesprávný úřední postup (§ 5 OdpŠk). Stát přitom za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím odpovídá objektivně (tj. bez ohledu na zavinění – § 2 OdpŠk) za současného (kumulativního) splnění tří podmínek: (i) příslušný orgán státu vydal nezákonné rozhodnutí či došlo k nesprávnému úřednímu postupu; (ii) poškozenému vznikla újma (tj. nemajetková či majetková – škoda); a (iii) újma je v příčinné souvislosti s takovým nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem; jinými slovy je mezi nimi dán vztah příčiny a následku.

7. Soud I. stupně poté konstatoval, že se s ohledem na závěr a pokyn odvolacího soudu nejprve zabýval existencí a povahou tvrzené škody. Uvedl, že zákon č. 82/1998 Sb. blíže nedefinuje pojem škody ani v obecné rovině neupravuje rozsah její náhrady. V této otázce je tudíž třeba vycházet z občanského zákoníku. Podle § 2951 odst. 1 o. z. se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu; není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Dle § 2952 o. z. pak platí, že se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu. Škodou je přitom míněna majetková újma, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného (spočívá ve zmenšení jeho majetkového stavu), je objektivně vyjádřitelná v penězích a je tudíž tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především peněz. Skutečnou škodou se rozumí majetková újma spočívající ve zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodnou událostí. Ušlý zisk představuje ušlý majetkový prospěch spočívající v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno - kdyby nenastala škodná událost - důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí (např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1158/2004 ze dne [datum rozhodnutí] či sp. zn. 25 Cdo 1404/2004 ze dne [datum rozhodnutí]).

8. Soud I. stupně na základě uvedených skutečností uzavřel, že žalobkyní vymezený nárok nelze podřadit ani pod kategorii skutečné škody, ani pod kategorii ušlého zisku, neboť úrok z prodlení ze zajištěných peněžních prostředků nepředstavuje zmenšení majetkového stavu poškozeného. Institut úroku z prodlení představuje speciální hmotněprávní nárok vznikající věřiteli vůči dlužníku v okamžiku, kdy se dlužník dostane do prodlení s plněním peněžitého závazku (§ 1970 o. z.). Předpokladem vzniku takového nároku je právě prodlení na straně dlužníka. Prodlení s uvolněním zajištěných peněžních prostředků na straně žalované přitom žalobkyně ani netvrdila (pouze tvrdila, že zajištění samotné trvalo nepřiměřeně dlouho, což je však odlišná kategorie).

9. Podle soudu I. stupně pak nemá žalobkyně podle hmotného práva (tj. ani podle zákona č. 82/1998 Sb.) nárok na úhradu úroků z prodlení ze zajištěných peněžních prostředků, když povinnost k jejich úhradě nelze v posuzovaném případě dovozovat z obecných ustanovení občanského práva (§ 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Povinnost státu uvolnit zajištěné peněžní prostředky není závazkem vyplývajícím ze soukromoprávních vztahů, ale veřejnoprávním, neboť plyne z trestního řádu, přičemž právní předpisy s takovým postupem nepojí povinnost státu uhradit úroky z prodlení. Z uvedeného důvodu tak nárok na jeho výplatu žalobkyni nemohl vzniknout (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1757/2014 ze dne 4. 5. 2016).

10. Soud I. stupně dále uvedl, že i kdyby bylo možné žalobní nárok posoudit jako škodu, tak nelze přehlédnout, že žalobkyně nijak skutkově nevymezila, jak jí tvrzená škoda vznikla, ale pouze vyjádřila názor, že v souvislosti se zajištěním peněžních prostředků (které bylo následně zrušeno) v trestním řízení jí vznikla škoda ve formě ušlého výnosu, když nemohla používat zajištěné peněžní prostředky k podnikání, přičemž výši škody opřela o ekonomické teorie a znalecký posudek (a původně analogicky o daňový řád). Takové tvrzení je však zcela nedostatečné. Podle soudu I. stupně přitom s ohledem na již počáteční formulaci žalobního nároku ani nebylo třeba žalobkyni poučovat postupem podle § 118a o. s. ř., neboť žalobkyně zcela zjevně nezamýšlela požadovat škodu v podobě ušlého zisku, např. z nerealizovaných obchodů atd. Žalobkyní vymezenou„ škodu“ však nelze bez dalšího považovat za ušlý zisk, neboť částka odpovídající úroku z prodlení nemusí být částkou, kterou by žalobkyně dosáhla při běžném běhu událostí (což navíc ani žalobkyně netvrdila, ani neprokazovala). Bez dalšího nelze totiž předpokládat, že by žalobkyně byla schopná realizovat zisk ve výši požadovaných úroků z prodlení. Předpoklady pro existenci škody v podobě ušlého zisku tedy žalobkyně netvrdila ani neprokázala.

11. S ohledem na to, že v daném případě nebyla prokázána existence škody, čímž absentuje jedna z kumulativních podmínek pro vznik nároku na náhradu škody, soud I. stupně se již dalšími podmínkami pro nadbytečnost nezabýval, a žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně s poukazem na § 142 odst. 1 a 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále i jen„ o. s. ř.“), a § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, podle nichž přiznal zcela úspěšné žalované náhradu nákladů ve výši [částka], když tato částka odpovídá paušální náhradě za 16 úkonů po [částka] (2 x písemné vyjádření k žalobě, účast na 3 jednáních soudu a 3 x příprava k jednání – to vše před odvolacím řízením, vyjádření k odvolání, jednání a příprava k jednání odvolacího soudu, 2 x vyjádření ve věci, 2 x jednání a 2 x příprava k jednání soudu po odvolacím řízení).

13. Žalobkyně napadla rozsudek soudu I. stupně včasným a přípustným odvoláním z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o. s. ř. a s tím, že soud I. stupně nesplnil závazný pokyn odvolacího soudu, když nenapravil vady a nepřesnosti skutkových zjištění, které žalobkyně namítala ve svém odvolání proti původnímu rozsudku soudu I. stupně. Žalobkyně dále vytkla soudu I. stupně, že neprovedl navržené důkazy (výslech jednatele žalobkyně [jméno] [příjmení], výslech znalce doc. Ing. [jméno] [příjmení], Dr., spis vedený Národní centrálou organizovaného zločinu pod sp. zn. [číslo rozhodnutí] [anonymizováno] [spisová značka]), že nevzal v potaz a nehodnotil žalobcem předložený znalecký posudek ke vzniku a výši škody, a že neprovedl jako důkaz a nehodnotil rozhodnutí jiných soudů, které v obdobné věci dospěly k závěru o vzniku škody ve formě ušlého zisku a o způsobu určení jeho výše (trestní věc [příjmení] vs. ČR). Žalobkyně zopakovala, že žalobou uplatňuje škodu ve formě ušlého zisku, který nastal v důsledku zajištění velmi značných finančních prostředků přesahující [částka] [anonymizováno] Kč, kterými žalobkyně nemohla po dobu téměř 1 roku disponovat a použít je ke svému podnikání, přičemž vznik i výše škody byly vyjádřeny znalcem tak, že ušlý zisk žalobkyně lze vyjádřit jako ušlý výnos pomocí zákonného úroku z prodlení. Závěr soudu I. stupně o tom, že žalobkyni škoda nevznikla, resp. že žalobkyně pojímá škodu jako úroky z prodlení, považovala žalobkyně za nesprávný. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek soudu I. stupně tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví, nebo aby jej zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

14. Žalovaná se k odvolání žalobkyně vyjádřila tak, že s ním nesouhlasí. Žalobkyní namítané neprovedení důkazů soudem I. stupně ke vzniku a výši škody není dle žalované pochybením, když žaloba byla zamítnuta pro absenci odpovědnostního titulu. Žalovaná souhlasila se závěrem soudu I. stupně, že zde není dáno nezákonné rozhodnutí, a dodala, že zajištění finančních prostředků netrvalo nepřiměřeně dlouhou dobu. Pokud žalobkyně jako náhradu škody požaduje úroky ze zajištěné částky, pak se dle žalované o škodu nejedná. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil.

15. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

16. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, z kterých čerpal správná skutková zjištění, která odvolací soud shrnul pod bodem 4. odůvodnění tohoto rozsudku. Takto správně zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně přiléhavým způsobem i po stránce právní, aplikuje přitom (správně) příslušná ustanovení občanského zákoníku a zákona č. 82/1998 Sb. Odvolací soud se tak se závěry soudu I. stupně (skutkovými i právními) jako správnými ztotožňuje a v podrobnostech na ně pro stručnost odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje.

17. Soud I. stupně především správně vysvětlil, jaké jsou předpoklady odpovědnosti státu za škodu (bod 30. rozsudku soudu I. stupně), že zákon č. 82/1998 Sb. blíže nedefinuje pojem škody ani neupravuje rozsah její náhrady, proto je v této otázce třeba vycházet z občanského zákoníku (§ 26 OdpŠk), že se hradí skutečná škoda a ušlý zisk (§ 2952 věta první o. z.) a co se těmito druhy škod míní (bod 33. rozsudku soudu I. stupně). Soud I. stupně též postupoval v souladu s doporučením odvolacího soudu obsaženém v jeho usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 91 Co 192/2021-319, poukazujícím na to, že se soud I. stupně může zabývat jakýmkoliv předpokladem odpovědnosti státu za škodu, který lze posoudit nejsnadněji (nejrychleji), tedy v tomto případě tím, zda škoda, jejíž náhrady se žalobkyně domáhá, může být vůbec škodou.

18. Žalobkyně se domáhá náhrady škody, kterou definuje jako ušlý zisk (ušlý výnos) pomocí zákonného úroku z prodlení ze zajištěných peněžních prostředků na jejích účtech u peněžních ústavů v období od [datum] do [datum] Odvolací soud v první řadě uvádí, že samotným zajištěním peněžních prostředků žalobkyni škoda nevznikla, neboť výše zajištěné peněžní částky zůstala nezměněna. Domáhá-li se žalobkyně náhrady ušlého zisku ve výši zákonného úroku z prodlení, nedokládá (ani netvrdí), že by se její majetek snížil právě o tuto nárokovanou částku (kterou by např. zaplatila svému věřiteli při prodlení s plněním svých závazků, pokud k němu došlo v důsledku realizovaného zajištění).

19. Žalobkyni nevznikla ani škoda v podobě ušlého zisku. Odpovědnost státu za škodu v podobě ušlého zisku jako výnosu z peněz, který by přinesly při obvyklém způsobu hospodaření, by byla dána tehdy, pokud by žalobkyni v důsledku rozhodnutí nebylo umožněno po určitou dobu disponovat s jejími penězi a mohl jí tak ujít zisk, jehož by při běžném nakládání s těmito peněžními prostředky za normálního běhu okolností dosáhla. Například tehdy, pokud by bylo prokázáno, že na základě např. smlouvy o běžném či vkladovém účtu měla žalobkyně mít tyto peníze úročeny u některé z komerčních bank, tedy že takový zisk mohla důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí, avšak přišla o něj. Jen tehdy je taková ztráta reálně ušlým ziskem ve smyslu § 2952 věty první o. z. Žádné takové skutečnosti však žalobkyně netvrdila.

20. Soud I. stupně nepochybil, když neprovedl žalobkyní označené důkazy nebo pokud se nezabýval otázkou, zda v daném případě došlo k nesprávnému úřednímu postupu či vydání nezákonného rozhodnutí, neboť již jeho správný závěr o tom, že žalobkyni škoda nevznikla, byl dostačující pro zamítnutí žaloby.

21. Odvolací soud s ohledem na veškeré výše uvedené skutečnosti rozsudek soudu I. stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného výroku o nákladech řízení, který je v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř.

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšné žalované přísluší náhrada nákladů řízení odpovídající paušální náhradě hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Žalované vznikly v odvolacím řízení náklady ve výši [částka] za 3 úkony po [částka], a to za vyjádření k odvolání žalobkyně ze dne [datum], přípravu k jednání a účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum] podle § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) vyhlášky č. 254/2015 Sb., které odvolací soud uložil zaplatit žalobkyni. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.; k určení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách neshledal odvolací soud důvod.