pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 10 C 4/2021-93,

1. Napadeným rozsudkem uložil soud I. stupně žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako odměny za dodávku elektrické energie na odběrné místo [ulice], parcela [číslo] [obec a číslo] – [část obce], a to za období od [datum] do [datum]. Tato částka byla žalované vyúčtována fakturou [číslo] na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny č. SoSSE/745199 ze dne [datum rozhodnutí].

3. Soud I. stupně uvedl, že žalovanou na jednání konaném dne [datum] poučil ve smyslu § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), o povinnosti doplnit skutková tvrzení a důkazní návrhy k tomu, že objekt skutečně využíván nebyl, případně že byl využíván pouze částečně a v jakém rozsahu a kým. Žalovaná k tomuto poučení soudu žádné doplnění skutkových tvrzení ani důkazních návrhů neučinila, podáním ze dne [datum] pouze zopakovala, že nebyla správně odečtena hodnota na elektroměru.

4. Soud I. stupně dále konstatoval, že vzhledem k tomu, že z provedeného dokazování se podávalo, že žalobkyní uplatněná tvrzení odpovídají důkazním návrhům, zejména pokud jde o instalaci předmětného elektroměru, způsoby odečtu a naměřené množství elektrické energie, to vše ve vztahu k jejímu vyúčtování v souvislosti s uzavřeným smluvním vztahem, pak soud I. stupně na jednání konaném dne [datum] žalovanou poučil ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit důkazní návrhy k tvrzení, že skutečný odběr elektrické energie byl jiný, než je tvrzeno žalobkyní. Žalovaná reagovala tak, že k důkazu ničeho nenavrhuje, pouze namítala, že důkazní návrhy ze strany žalobkyně nemá za dostatečné.

5. Soud I. stupně za této situace uzavřel, že žalovaná neunesla povinnost tvrzení k tomu, jakým způsobem byl objekt za žalované období užíván, resp. že užíván nebyl, což byla skutečnost zásadní pro vyhodnocení, zda účtovaný odběr elektrické energie je reálným či nikoli. Tvrzení žalované zůstala na úrovni, kterou nebylo možno podrobit dokazování, neboť nebylo zřejmé, zda objekt nebyl užíván vůbec nebo zda jej například užíval někdo jiný. Žalovaná dále neunesla povinnost důkazní ve vztahu k tvrzení, že skutečný odběr elektrické energie byl jiný, nižší, když ani k tomuto poučení soudu žádný důkazní návrh neuvedla. Soud I. stupně se tak nemohl zabývat obranou žalované a vyšel z důkazů předložených žalobkyní, když závěry z nich učiněné nebyly v řízení zpochybněny.

6. Soud I. stupně tak vyšel ze zjištění, že účastnice uzavřely dne [datum] smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny na odběrné místo: parcela [číslo] [obec a číslo] [část obce], [ulice]. Na předmětném odběrném místě byl dne [datum] instalován elektroměr č. T [číslo], za období od [datum] do [datum] naměřil odběr elektrické energie v objemu 37 305 kWh jakožto rozdíl počátečního a konečného stavu tohoto elektroměru. Takto odebraná elektrická energie byla žalované vyúčtována fakturou [číslo] to v souladu s uzavřenou smlouvou, ceníky za poskytování elektřiny, obchodními podmínkami a cenovým rozhodnutím ERÚ platnými a účinnými v žalovaném období. Fakturou [číslo] byla v rámci navazující fakturace vyúčtována žalované dlužná částka znovu, a to se splatností dne [datum]. V řízení nebylo prokázáno, zda žalovaná předmětnou nemovitost užívala, případně to, že tato užívána nebyla, ani to, v jakém stavu se nacházela předmětná budova (na dané parcele) v žalovaném období.

7. Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny č. SoSSE/745199 ze dne [datum rozhodnutí] a z obchodních podmínek pro dodávku komodity [číslo] které byly součástí smlouvy, měl soud I. stupně za zjištěné, že dle čl. 4 písm. a) obchodních podmínek byla žalovaná jakožto zákazník oprávněna uplatnit reklamaci vyúčtování dodané elektrické energie a služeb a žalobkyně byla povinna na ni reagovat do 15 kalendářních dnů; odklad splatnosti faktury obsahující vyúčtování pro případ uplatněné reklamace či jejího nevyřízení nebyl ujednán.

8. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel, že žaloba je důvodná. Uvedl, že mezi účastnicemi byl uzavřen zvláštní typ kupní smlouvy dle § 50 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, z které vzešla povinnost žalobkyně dodávat žalované (zákazníkovi) energii a žalovaná se zavázala za spotřebovanou energii zaplatit. Vzhledem k tomu, že žalovaná této své povinnosti nedostála, soud I. stupně žalobě vyhověl a žalované uložil zaplatit dlužnou částku včetně zákonného úroku z prodlení ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a včetně nákladů spojených s uplatněním pohledávky podle § 3 citovaného nařízení vlády. Dodal, že pokud jde o splatnost žalované částky, pak ta nastala dne [datum], žalobkyně však požadovala úroky z prodlení až od splatnosti druhého vyúčtování dlužné částky fakturou [číslo] čemuž soud I. stupně vyhověl, neboť se jedná o datum pozdější. Soud I. stupně pro úplnost vysvětlil, že přiznání žalobou uplatněného nároku nebrání nevyřízení reklamace, kterou žalovaná uplatnila, neboť v rámci smluvních ujednání mezi stranami nebyla odložena splatnost pro případ uplatnění reklamace.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně s poukazem na § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 o. s. ř. a přiznal úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení ve výši [částka] spočívající v 6 režijních paušálech á [částka] za úkony: žaloba, podání ve věci ze dne [datum] a 2 x příprava a 2 x účast na jednání.

10. Žalovaná napadla rozsudek soudu I. stupně včasným a přípustným odvoláním z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. d) a g) o. s. ř. Žalovaná měla za to, že prokázala, že objekt nebyl v daném období využit a že po výměně elektroměru byla spotřeba minimální; naopak žalobkyně dle žalované nepředložila žádné důkazy o tom, že elektřina byla skutečně odebrána. Žalovaná uvedla, že celé je to postavené na tom, zda byla správně odečtena hodnota na elektroměru. Žalobkyně tvrdila, že počáteční stav elektroměru byl 3 kWh, předložila však jen prázdný list o montáži elektroměru bez podpisu. Fotodokumentaci, svědectví či jiný důkaz, který by prokázal, jaký byl stav elektroměru, žalobkyně nepředložila, a to ačkoliv byla podána reklamace. Navíc i měření při odečtu mohlo být chybné. Soud I. stupně proto nesprávně uzavřel, že spotřeba byla takto vysoká. Soud I. stupně dále dle žalované nesprávně posoudil uplatněnou reklamaci, když uzavřel, že jejím podáním nebyla odložena splatnost faktury. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

11. Žalobkyně se k odvolání žalované vyjádřila tak, že s ním nesouhlasí. Uvedla, že mezi stranami není sporu o tom, že v odběrném místě byla elektřina odebírána. Poukázala na to, že s ohledem na charakter elektřiny jako komodity není při jejích dodávkách jednoduché fyzicky dokázat konkrétní dodané množství. I proto právní úprava stanovuje mechanismus, který slouží k určení odebraného množství elektřiny. K tomuto účelu jsou využívány hodnoty naměřené měřicím zařízením nainstalovaným v odběrném místě zákazníka, přičemž z takto zaznamenaných hodnot se pak dále vypočítává cena za spotřebovanou elektřinu dle předem sjednaných podmínek. Jak již žalobkyně uvedla v řízení před soudem I. stupně mechanismus odečítání hodnot naměřených měřicím zařízením (elektroměr) je pevně stanovený příslušnými právními předpisy tak, aby nevznikala potřeba prokazování fotodokumentací elektroměru nebo dokonce svědectvím, jak navrhuje žalovaná. Není v možnostech obchodníka s elektřinou (resp. provozovatele distribuční soustavy), aby pro jednotlivá měřicí zařízení zajišťoval detailní fotodokumentaci každého odečtu. V praxi tak při odečtu stavu elektroměru nedochází k pořizování fotodokumentace, proto ji žalobkyně ani nemohla předložit. Způsob, kterým bylo zjištěno konkrétní množství dodané elektřiny do odběrného místa žalované, odpovídá ujednáním obsaženým v obchodních podmínkách. Žalobkyně dále uvedla, že protokol o předání elektroměru se při jeho umístění do odběrného místa standardně nevystavuje; při instalaci elektroměru je vystavován tzv. doklad o servisní zakázce, který žalobkyně předložila. Bohužel neobsahoval podpis konkrétního montéra ani zákazníka. Žalobkyně však předložila i přehled odečtů daného elektroměru. Žalovaná naopak neprokázala, že by odběrné místo v daném období nebylo užíváno, případně bylo užíváno jen v omezené míře, jak tvrdí. Samotné podání reklamace (ať už k němu došlo, či ne) pak nemělo bez dalšího vliv na splatnost dané faktury, kterou měla žalovaná povinnost uhradit. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil.

12. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

13. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, z kterých čerpal správná skutková zjištění, která jsou obsažena v odst. 3. - 10. odůvodnění napadeného rozsudku. Odvolací soud se tak se skutkovými závěry soudu I. stupně jako správnými ztotožňuje a v podrobnostech na ně pro stručnost odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje.

14. Soud I. stupně správně uzavřel, že žalovaná neunesla důkazní břemeno ke svému tvrzení, že množství elektrické energie dodané žalobkyní na odběrné místo [ulice], parcela [číslo] [obec a číslo] – [část obce], v období od [datum] do [datum], které bylo žalované vyúčtováno fakturou [číslo] neodpovídá skutečnému odběru elektrické energie. Soud I. stupně při jednání dne [datum] výslovně žalovanou poučil podle § 118a odst. 3 o. s. ř., že je povinna doplnit důkazní návrhy k tomuto svému tvrzení. Žalovaná na výzvu soudu I. stupně reagovala tak, že k tomuto nemá žádný důkaz. Žalovaná nenavrhla provedení žádných jiných důkazů ani po poučení soudem I. stupně podle § 119a o. s. ř., její tvrzení zůstalo neprokázáno, proto nemohla být se svou obranou proti žalobě úspěšná.

15. Soud I. stupně nepochybil, když při zjišťování skutkového stavu vyšel z důkazů, které na podporu svých žalobních tvrzení předložila žalobkyně. Žalobkyně již ve svém podání ze dne [datum] vysvětlila mechanismus, kterým je zjišťováno dodání konkrétního množství elektřiny do odběrného místa, a předložila listinné důkazy, které měly prokázat její tvrzení o tom, že žalované bylo v rozhodném období dodáno fakturované množství elektrické energie. Soud I. stupně žalobkyní předložené důkazy provedl při jednání dne [datum], mimo jiné i důkaz servisní zakázkou [číslo] přehledy odečtů elektroměru č. T [číslo] včetně vysvětlení jednotlivých způsobů odečtu. Žalovaná se k výzvě soudu I. stupně k provedeným důkazům nijak nevyjádřila, jejich pravost ani obsah nesporovala. Následně pouze uvedla, že žalobkyně nedoložila žádnou fotografii ohledně instalace elektroměru, žalovaná tak měla za to, že počáteční stav elektroměru byl patrně úplně jiný, což však nemá jak prokázat. Žalobkyně k vyjádřené pochybnosti žalovanou uvedla, že na odběrné místo byl montován nový elektroměr, nízký stav elektroměru (3 kWh; poznámka odvolacího soudu) odpovídá právě tomu, že byl nový. Fotodokumentace instalace elektroměrů se nepořizuje.

16. Odvolací soud nesdílí odvolací námitku žalované, že soud I. stupně uložil žalované, aby prokázala, jaký byl počáteční stav elektroměru. Soud I. stupně měl počáteční (i konečný) stav elektroměru za prokázaný ze žalobkyní předložených důkazů (viz výše), žalovanou pouze vyzval k označení důkazů k prokázání jejího tvrzení, že skutečný odběr elektřiny za žalované období byl jiný. Soud I. stupně plně respektoval základní zásadu sporného řízení, kterou je povinnost účastníka řízení tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a tato tvrzení prokázat / § 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. Jakkoliv primární povinnost (břemeno) tvrdit a prokazovat tíží žalobkyni, vzniká povinnost tvrdit a prokazovat i žalované. Jedinou sankcí za nenaplnění břemene tvrdit a prokazovat skutečnosti, které jsou podstatné pro meritorní rozhodnutí, je neúspěch ve sporu. Žalobkyně prokazovala své tvrzení o množství žalovanou odebrané elektrické energie listinami, jejichž pravost ani obsah žalovaná nesporovala. Žalovaná své tvrzení o menším množství odebrané energie neprokázala, což se projevilo v jejím neúspěchu ve sporu. Pouhá pochybnost žalované o tom, že počáteční stav elektroměru mohl být jiný nebo že při odečtech elektroměru mohlo dojít k chybě, zůstala v rovině spekulací. Soudu I. stupně nelze vytknout, pokud měl za prokázaný rozsah odebrané elektrické energie v předmětném odběrném místě za žalované období z provedených listinných důkazů, když zde nebyl žádný rozumný důvod pochybovat o žalobkyní doloženém počátečním stavu elektroměru (3 kWh) s ohledem na to, že byl na odběrné místo instalován elektroměr nový.

17. Odvolací soud dále konstatuje, že správně zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně přiléhavým způsobem i po stránce právní, aplikuje přitom (správně) příslušná ustanovení zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon. Soud I. stupně též přiléhavě poukázal na obchodní podmínky dodávky komodity [číslo] které byly nedílnou součástí smlouvy uzavřené mezi účastníky, konkrétně na čl. IV. FAKTURACE A PLACENÍ, z něhož vyplývá splatnost faktury, která je předmětem tohoto řízení, na kterou nemá žádný vliv uplatnění reklamace.

18. Odvolací soud s ohledem na veškeré výše uvedené skutečnosti napadený rozsudek soudu I. stupně ve výroku ad I. o věci samé podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

19. Soud I. stupně postupoval správně, když o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., a přiznal zcela úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Jím provedený výpočet žalobkyní účelně vynaložených nákladů řízení však odvolací soud nesdílí. Odvolací soud souhlasí se soudem I. stupně, že žalobkyni náleží náhrada hotových výdajů za 6 úkonů po [částka] podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za žalobu, podání ve věci ze dne [datum], dvě přípravy účasti na jednání a účast na jednání před soudem I. stupně dne [datum] a dne [datum] podle § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) vyhlášky č. 254/2015 Sb., tedy [částka]. Soud I. stupně však přehlédl, že žalobkyně též uhradila soudní poplatek za žalobu ve výši [částka], který je třeba považovat za účelně vynaložený náklad řízení, proto má žalobkyně právo na jeho náhradu. Celkem tak náklady žalobkyně v řízení před soudem I. stupně činí [částka].

20. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně v akcesorickém výroku ad II. změnil jen tak, že výše nákladů řízení činí [částka], jinak jej v tomto výroku jako věcně správný potvrdil /§ 220 odst. 1 písm. a) a § 219 o. s. ř.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšné žalobkyni přísluší náhrada nákladů řízení odpovídající paušální náhradě hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Žalobkyni vznikly v odvolacím řízení náklady ve výši [částka] za tři úkony po [částka] /písemné vyjádření k odvolání žalované ze dne [datum], příprava účasti na jednání a účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum] dle § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) vyhlášky č. 254/2015 Sb., které odvolací soud uložil zaplatit neúspěšné žalované. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.