o zaplacení 42 941 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem ze dne 3. 2. 2025, ve spojení s usneseními ze dne 3. 3. 2025 a 22. 10. 2025, uložil soud I. stupně žalovanému povinnost zaplatit žalobci 42 941 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 50 941 Kč od 9. 7. 2021 do 11. 11. 2021 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 42 941 Kč od 12. 11. 2021 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), dále uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 95 296,80 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce (výrok II.) a současně uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice – OS pro [adresa] náklady řízení 17 494 do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Rozhodl tak již podruhé o žalobě, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 42 941 Kč se zákonným úrokem z prodlení a částky 1 200 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky s odůvodněním, že na základě dohody ze dne 1. 6. 2021 poskytl žalovanému své služby, a to provedení revize elektrozařízení v apartmánech hotelu [název] na adrese [adresa], za sjednanou cenu 50 941 Kč do dne splatnosti faktury vystavené žalobcem. Žalobce vystavil žalovanému dne 28. 6. 2021 fakturu č. [číslo] s datem splatnosti do 8. 7. 2021, žalovaný uhradil pouze část ve výši 8 000 Kč dne 11. 11. 2021.

3. Soud I. stupně rozhodl nejprve rozsudkem ze dne 29. 11. 2022, č. j. [spisová značka], ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 30. 3. 2023, č. j. [spisová značka], kterým žalobě v celém rozsahu vyhověl z důvodu, že mezi účastníky byla sjednána ústní smlouva o dílo podle § 2586 a násl. občanského zákoníku k provedení elektrických revizí, cena za provedení revize byla sjednána ve výši 800 Kč za jeden apartmán, cena za dopravu ve výši 500 Kč za den dopravy a parkovné ve výši 40 Kč za hodinu parkovného. Ve dnech 8. 6. 2021, 10. 6. 2021 a 15. 6. 2021 byla žalobcem provedena revize minimálně 50 apartmánů v hotelu [název], žalovaný částku požadovanou žalobcem neuhradil. Městský soud v [adresa] usnesením ze dne 6. 12. 2023, č. j. [spisová značka] rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud vytkl soudu I. stupně, že měl za prokázané uzavření smlouvy o dílo, aniž by provedl další účastníky navržené důkazy, zejména výpověď jednatele žalovaného, tzn. druhé smluvní strany tvrzené ústní smlouvy, když žalovaný uzavření jakékoliv smlouvy se žalobcem sporoval. Soudu I. stupně odvolací soud uložil, aby náležitě zjistil skutkový stav věci (mezi kým byla uzavřena ústní dohoda, co bylo jejím obsahem a jak bylo podle dohody plněno), a pokud by dospěl soud I. stupně opět k závěru, že žalobní nárok je po právu, měl se zabývat i obranou žalovaného na vrácení částky 8 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, a zřejmě i vrácení plateb na faktury č. [číslo] (27 539,60 Kč) a č. [číslo] (3 630 Kč), tj. celkem 39 169,60 Kč.

4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalovaný měl uzavřenou smlouvu s hotelem [název] v [adresa] a žalobce si najal coby subdodavatele k provedení elektro revizí. Byť žalovaný nejdříve sporoval, že by se žalobcem jakoukoliv dohodu uzavřel, následně svým účastnickým výslechem potvrdil, že u žalobce poptal provedení elektro revizí u celkem 400 elektrických obvodů za cenu 21 250 Kč. Žalobce revize provedl v 50 apartmánech (celkem se jednalo o 400 obvodů, když v jednom apartmánu je 7 obvodů a jeden přívod) ve dnech 8., 10. a 15. 6. 2021 a revizní zprávy ze dne 24. 6. 2021 doručil žalovanému. Žalobce za uvedené revize vystavil žalovanému dne 28. 6. 2021 fakturu č. [číslo] na částku 50 941 Kč se splatností dne 8. 7. 2021. Žalovaný uhradil žalobci částku 8 000 Kč pod jiným variabilním symbolem, než byl na faktuře, přičemž žalobce tuto částku započetl na úhradu faktury. Hotel revize užíval a uhradil za ně žalovanému cenu. Žalovaný nevrátil žalobci revizní zprávy k apartmánům.

5. S ohledem na to, že žalovaný sporoval žalobcem tvrzenou cenu za revize u jednoho apartmánu, soud I. stupně poučil žalobce podle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), o tom, že neprokazuje (vyjma svého účastnického výslechu), že by mezi účastníky řízení byla sjednána cena za dílo ve výši 800 Kč/apartmán plus cestovné a parkovné, tedy že by žalobce měl sjednanou se žalovaným cenu za dílo spočívající v elektro revizích na 50 apartmánech v rozsahu vyúčtovaném fakturou č. [číslo]. Žalobce však důkazní břemeno v tomto směru neunesl.

6. Soud I. stupně ustanovil [tituly před jménem] [jméno FO], soudního znalce z oboru ekonomika a elektrotechnika, který ve svém znaleckém posudku stanovil obvyklou cenu v čase (pro rok 2021) a místě ([adresa]) elektrických revizí provedených žalobcem jednoho hotelového apartmánu na částku 1 934 Kč bez DPH, což při 50 apartmánech činí 96 700 Kč. Soudní znalec při stanovení obvyklé ceny zvažoval i nedostatky v revizních zprávách vyhotovených žalobcem s tím závěrem, že revize je úkonem, za který náleží odměna. Pro objednatele je podstatný závěr z revizní zprávy, a to, zda je zařízení či obvod vyhovující či ne. Revizní zpráva je tak jen osvědčením již provedeného úkonu. Obsah revizní zprávy podle vyhlášky má sloužit spíše pro krytí samotného revizního technika s uvedením, jaké hodnoty v průběhu měření zaznamenal aj.

7. Soud I. stupně nakonec zjistil, že dne 28. 5. 2021 žalobce provedl pro žalovaného kontrolu nouzových světel a hromosvodu v hotelu [název], za což žalovanému vyúčtoval 3 630 Kč fakturou č. [číslo]. Žalovaný fakturu uhradil dne 26. 7. 2021. Dne 2. 6. 2021 žalobce provedl pro žalovaného revize elektrických spotřebičů ve stejném hotelu, za což žalovanému vyúčtoval 27 539,60 Kč fakturou č. [číslo]. Žalovaný fakturu uhradil dne 20. 8. 2021.

8. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 2586 odst. 1 a 2, § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), že žaloba je důvodná.

9. Soud I. stupně nejprve konstatoval, že jelikož neměl za prokázané sjednání základní náležitosti smlouvy o dílo, a to cenu díla, ani nebylo zjištěno, že by účastníci měli vůli uzavřít smlouvu o dílo bez sjednání ceny, smlouva o dílo nebyla platně uzavřena, a to pro nedostatek dohody o jejich podstatných náležitostech. Protože však na základě této neplatné dohody žalobce plnil, vzniklo žalovanému bezdůvodné obohacení, které je podle § 2991 odst. 1 o. z. povinen vydat. Vycházeje z § 2991 odst. 1 o. z. soud I. stupně dovodil, že bezdůvodné obohacení je představováno cenou provedených prací v době jejich provedení zjištěnou znaleckým posudkem ve výši 96 700 Kč. Soud I. stupně zároveň uvedl, že plnění žalovaného na fakturu č. [číslo], která se týkala elektrických revizí apartmánů, nepovažoval za uznání dluhu, neboť u platby 8 000 Kč byl uveden odlišný variabilní symbol oproti variabilnímu symbolu na faktuře č. [číslo]. Jelikož výše bezdůvodného obohacení na straně žalovaného přesahovala předmět sporu, nebylo podstatné, že žalobce neprokázal dohodu se žalovaným o samostatné úhradě parkovného a cestovného žalobce.

10. Soud I. stupně neshledal důvodným požadavek žalovaného na vrácení částky 8 000 Kč s ohledem na výrazně převyšující výši bezdůvodného obohacení oproti předmětu řízení. Kromě toho žalobce zohlednil tuto částku při podání žaloby, kdy ji odečetl od částky na faktuře č. [číslo], tj. fakticky započetl na tuto fakturu. Za neopodstatněnou považoval soud I. stupně obranu žalovaného spočívající v tom, že revize měly být následně „zneplatněny“, neboť to je vyloučeno samotným charakterem služby. Soud I. stupně poukázal na to, že revize je úkonem, který byl proveden. Sepsání revizní zprávy je osvědčení či výsledek této činnosti. Rovněž soudní znalec vyloučil možnost „zneplatnění“ revizí. Revize byly provedeny, předány hotelu a jím nadále využívány. I pokud by žalovaný chtěl či vrátil žalobci revizní zprávy, jednalo by se o jedno jejich vyhotovení. Nakonec měl soud I. stupně za nedůvodnou obranu žalovaného týkající se neprovedení revizí nouzových osvětlení, hromosvodů a spotřebičů žalobcem. Žalovaný faktury č. [číslo] a [číslo] bez problémů uhradil, znalec určil obvyklou cenu i těchto elektrických zařízení, která převyšuje cenu vyúčtovanou žalobcem (za hromosvod činí obvyklá cena 3 626 Kč bez DPH a za jeden spotřebič 50 Kč bez DPH, přičemž spotřebičů bylo 534). Soud I. stupně v této souvislosti konstatoval, že žalovaný tuto svou procesní obranu uváděl v podmiňovacím způsobu, tudíž její vážnost byla na zvážení.

11. Soud I. stupně proto žalobě v celém rozsahu vyhověl, včetně požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení z přiznané částky ode dne následujícího po splatnosti faktury, tj. od 9. 7. 2021 se zohledněním platby 8 000 Kč. Výši úroku z prodlení soud I. stupně stanovil podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobci rovněž náleží náklady spojené s vymáháním pohledávky ve výši 1 200 Kč podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť se jednalo o vztah mezi podnikateli.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšnému žalobci přiznal nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 95 296,80 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 718 Kč, z uhrazené zálohy na vypracování znaleckého posudku ve výši 40 000 Kč, z odměny advokáta za 13 úkonů právní služby po 2 820 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, vyjádření k odporu ze dne 24. 6. 2022, vyjádření ze dne 11. 11. 2022, účast na jednání soudu ve dnech 13. 10. 2022, 29. 11. 2022, vyjádření k odvolání ze dne 25. 4. 2023, účast na jednání odvolacího soudu dne 6. 12. 2023, doplnění žalobce ze dne 7. 5. 2024, vyjádření ze dne 14. 11. 2024, účast na jednání dne 21. 3. 2024, 21. 5. 2024, 28. 1. 2025) podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále i jen „advokátní tarif“ nebo „a. t.“), tj. 36 660 Kč, odměny za 2 úkony právní služby po 1 410 Kč (předžalobní výzva a účast na jednání soudu dne 3. 2. 2025), podle § 11 odst. 2 písm. h), f) a. t., tj. 2 820 Kč, 13 x režijní paušál po 300 Kč, tj. 3 900 Kč, 2 x režijní paušál po 450 Kč, tj. 900 Kč, a 21 % DPH ve výši 9 298,80 Kč.

13. O náhradě nákladů státu rozhodl soud I. stupně podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a uložil neúspěšnému žalovanému povinnost nahradit státu náklady řízení ve výši 17 494 Kč, které platil na náklady důkazů, jež nebyly pokryty žalobcem složenou zálohou.

14. Žalovaný napadl rozsudek soudu I. stupně ze dne 3. 2. 2025, ve spojení s usneseními ze dne 3. 3. 2025 a 22. 10. 2025, včasným a přípustným odvoláním. Nejprve namítal, že soud I. stupně a soudní znalec vycházeli pouze z výpovědi žalobce, který uvedl, že prováděl revize obvodů ve všech apartmánech hotelu. Toto však není pravda, resp. není to nijak prokázané, když žalovaný uvedl, že když nastoupil k provedení revizí žalobce, byly revize na hotelu již z poloviny hotové. Není tedy zřejmý rozsah prací (revizí obvodů), které měl žalobce provést a znalec ohodnotit. I sám znalec při svém výslechu uvedl, že „počet obvodů zjistit nemohl jednak kvůli probíhající rekonstrukci hotelu a dále proto, že neměl k dispozici příslušnou stavební dokumentaci, kterou dle jeho vyjádření provozovatel nedisponoval“. Žalobce tak v tomto směru neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní. Žalovaný dále vytkl znalci, že při určení ceny obvyklé nijak nezohlednil to, že revizní zprávy byly neúplné, resp. nebyly provedeny podle tehdy platných norem a předpisů. Uvedené námitky žalovaný uplatnil poté, kdy byl znalecký posudek odprezentován. Nesouhlasil proto se soudem I. stupně, že námitky proti znaleckému posudku byly uplatněny až po koncentraci řízení. Jednalo se o klasické prolomení institutu koncentrace, když žalovaný těmito svými námitkami reagoval na novum ve sporu, a sice znalecký posudek. Žalovaný nakonec uvedl, že žalobce neprovedl revizi hromosvodu, tuto pouze vyúčtoval. Použil totiž revizi od znalce [jméno FO]. Navíc revize hromosvodu neodpovídala platné normě ČSN a byla zrušena p. [jméno FO]. Žalobce toto zrušení přehlédl, revizi prakticky opsal a nechal si ji zaplatit žalovaným. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu v plném rozsahu zamítl.

15. Žalobce ve vyjádření k odvolání uvedl, že opravný prostředek trpí formálními nedostatky, když žalovaný zcela rezignoval na dostatečně určité vymezení odvolacích důvodů a ani neuvedl, v čem spatřuje jejich naplnění. Žalobci se nicméně jeví, že žalovaný napadá toliko skutková zjištění, a to, že 1) není zřejmý rozsah prací, které měl žalobce provést, 2) znalec při určení ceny obvyklé nezohlednil formální nedostatky revizních zpráv a 3) žalobce neprovedl revizi hromosvodu, pouze ji vyúčtoval. Žalobce nejprve uvedl, že rozsah revizí (apartmánů) a jejich provedení žalobcem byl prokázán četnými důkazy, jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku. Bylo prokázáno také to, že žalobce doručil revizní zprávy žalovanému, že ten je předal zástupci hotelu [název], že hotel revize užíval a uhradil za ně žalovanému cenu. Žalobce dále poukázal na to, že soudní znalec při stanovení ceny obvyklé zvažoval i formální nedostatky v revizních zprávách vyhotovených žalobcem, což vypověděl také v rámci svého výslechu. Nakonec žalobce připomněl, že předmětem řízení byl nárok na úhradu provedených revizí u apartmánů, nikoliv na úhradu provedených revizí hromosvodu. Za provedenou revizi hromosvodu byla žalobcem vystavená faktura č. [číslo] řádně uhrazena, čímž žalovaný nárok žalobce uznal.

16. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil a přiznal žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení.

17. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně ze dne 3. 2. 2025, ve spojení s usneseními ze dne 3. 3. 2025 a 22. 10. 2025, včetně řízení, které jejich vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

18. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, z kterých čerpal správná skutková zjištění o tom, že žalobce provedl na žádost žalovaného ve dnech 8., 10. a 15. 6. 2021 revize elektrické instalace v 50 apartmánech hotelu [název] v [adresa] (jednalo se o celkem 400 elektrických obvodů), za což vystavil žalovanému dne 28. 6. 2021 fakturu č. [číslo] znějící na částku 50 941 Kč s datem splatnosti do 8. 7. 2021, že žalobce neprokázal sjednání ceny za dílo ve výši 800 Kč/apartmán, ceny za dopravu ve výši 500 Kč/den a ceny za parkovné ve výši 40 Kč/hod., a že soudní znalec [tituly před jménem] [jméno FO] stanovil obvyklou cenu v čase (pro rok 2021) a místě ([adresa]) elektrických revizí jednoho hotelového apartmánu na částku 1 934 Kč bez DPH, tj. 96 700 Kč za 50 apartmánů. Tato skutková zjištění vyplývají z provedených důkazů, které soud I. stupně hodnotil v souladu s § 132 o. s. ř., tzn. podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, když přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo.

19. Odvolací soud neshledal důvodnou odvolací námitku žalovaného, že není zřejmý rozsah prací (revizí obvodů), které měl žalobce provést. Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že soud I. stupně měl za prokázaný rozsah žalobcem provedených revizí elektrických obvodů v 50 apartmánech hotelu [název] jednak z jednotlivých zpráv o revizi elektrické instalace s uvedením čísla kontrolovaného apartmánu, dále z denních záznamů stavby, a nakonec z čestného prohlášení a výpovědi svědka [jméno FO], zaměstnance hotelu [název] (body 9, 10 a 20 odůvodnění rozsudku soudu I. stupně). Obsah ani pravost provedených listinných důkazů nebyly relevantně zpochybněny, námitky k věrohodnosti svědka [jméno FO] nebyly vzneseny.

20. Odvolací soud dále nesdílí námitku žalovaného, že soudní znalec [tituly před jménem] [jméno FO] při určení ceny obvyklé za provedení revize elektrické instalace v jednom apartmánu hotelu [název] nijak nezohlednil to, že revizní zprávy vypracované žalobcem byly neúplné, resp. nebyly provedeny podle tehdy platných norem a předpisů. Soud I. stupně v odůvodnění svého rozsudku totiž výslovně poukázal na to, že soudní znalec při stanovení obvyklé ceny zvažoval i nedostatky v revizních zprávách s tím závěrem, že revize je úkonem, za který náleží odměna. Podstatný je závěr z revizní zprávy, tedy zda je zařízení či obvod vyhovující či ne. Revizní zpráva je tak jen osvědčením již provedeného úkonu. Odvolací soud dodává, že úkolem soudního znalce bylo určit cenu obvyklou za provedení revize, nikoliv za vypracování revizní zprávy.

21. Správně zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně přiléhavým způsobem i po stránce právní, aplikuje přitom (správně) § 2586 a násl. a § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb.

22. Podle § 2586 odst. 1 o. z. smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. Podle § 2586 odst. 2 o. z. cena díla je ujednána dostatečně určitě, je-li dohodnut alespoň způsob jejího určení, anebo je-li určena alespoň odhadem. Mají-li strany vůli uzavřít smlouvu bez určení ceny díla, platí za ujednanou cena placená za totéž nebo srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek.

23. Podle § 1726 o. z. považují-li strany smlouvu za uzavřenou, ač si ve skutečnosti neujednaly náležitost, již měly ve smlouvě ujednat, hledí se na projev jejich vůle jako na uzavřenou smlouvu, lze-li, zvláště s přihlédnutím k jejich následnému chování, rozumně předpokládat, že by smlouvu uzavřely i bez ujednání této náležitosti. Dala-li však některá ze stran již při uzavírání smlouvy najevo, že dosažení shody o určité náležitosti je předpokladem uzavření smlouvy, má se za to, že smlouva uzavřena nebyla; tehdy ujednání o ostatních náležitostech strany nezavazuje, ani byl-li o nich vyhotoven zápis.

24. Z výše citovaných ustanovení vyplývá, že smlouvu o dílo lze uzavřít jen jako úplatnou, neboť kromě povinnosti dílo převzít má objednatel základní povinnost zaplatit zhotoviteli cenu díla. Ve smlouvě o dílo sice nemusí být cena díla vyčíslena konkrétní pevnou částkou, je však třeba dostatečně definovat, jak se celková cena díla tvoří a co je její součástí (§ 2586 odst. 2 věta první o. z.). Další z možností je neuvést cenu ani způsob jejího určení ve smlouvě vůbec. Taková smlouva o dílo je však platná toliko za předpokladu, že bylo vůlí smluvních stran uzavřít smlouvu bez určení ceny díla (§ 1726 a § 2586 odst. 2 věta druhá o. z.). Nejde tedy o opomenutí sjednání ceny díla či dohody o konkrétním způsobu jejího určení, ale o vůli stran cenu díla při uzavření smlouvy nesjednat. Odvolací soud proto sdílí závěr soudu I. stupně, že vzhledem k tomu, že v řízení nebylo zjištěno, že by účastníci měli vůli uzavřít smlouvu o dílo bez sjednání ceny díla, nebyla smlouva o dílo platně uzavřena.

25. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Soud I. stupně nárok žalobce na zaplacení částky 42 941 Kč za provedení revize elektrické instalace v 50 apartmánech hotelu [název] ve dnech 8., 10. a 15. 6. 2021 posoudil po právní stránce správně podle § 2991 o. z. Žalovaný se na úkor žalobce bezdůvodně obohatil, neboť získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu (bez uzavřené smlouvy), proto je povinen žalobci vydat, oč se obohatil. Soud I. stupně při určení výše bezdůvodného obohacení správně vyšel ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], který stanovil obvyklou cenu v čase (pro rok 2021) a místě ([adresa]) elektrických revizí jednoho apartmánu hotelu [název] na částku 1 934 Kč bez DPH, tj. 96 700 Kč za 50 apartmánů. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky nižší (42 941 Kč), proto soud I. stupně správně uzavřel, že nárok žalobce je zcela po právu.

27. Odvolací soud nakonec sdílí závěr soudu I. stupně o nedůvodnosti procesní obrany žalovaného spočívající v požadavku na vrácení částky 39 169,60 Kč, kterou žalobci zaplatil na fakturu č. [číslo] za revizi elektrospotřebičů (27 539,60 Kč), na fakturu č. [číslo] za revizi hromosvodu (3 630 Kč) a na daňový doklad s variabilním symbolem [var. symbol] (8 000 Kč) z titulu bezdůvodného obohacení. Soud I. stupně měl jednak za prokázané, že žalobce předmětné revize provedl a vydal k nim revizní zprávy. Tvrzení, že žalobce neprovedl revizi hromosvodu, uplatnil žalovaný až po koncentraci řízení podáním doručeným soudu I. stupně dne 18. 3. 2024, proto k němu nemohlo být přihlíženo (§ 118b odst. 1 o. s. ř.). Soud I. stupně dále správně vysvětlil, že žalobce revizní zprávy s výsledky provedených revizí předal žalovanému, který je následně předal hotelu [název], že revizní zprávy nelze „zneplatnit“ či „stornovat“ a jakmile je revizní zpráva podepsána autorizovanou osobou, stává se oficiálním dokumentem (viz znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO]). Plnění žalovaného ve výši 8 000 Kč si pak žalobce započetl na svou pohledávku vůči žalovanému na zaplacení elektrických revizí 50 apartmánů hotelu [název] a vzhledem k tomu, že tato pohledávka žalobce za žalovaným činila 96 700 Kč, avšak žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení toliko 42 941 Kč, nemohl se žalobce přijetím částky 8 000 Kč na úkor žalovaného bezdůvodně obohatit.

28. Vzhledem k tomu, že vyhovění žalobě v celém rozsahu bylo správné, odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ze dne 3. 2. 2025, ve spojení s usneseními ze dne 3. 3. 2025 a 22. 10. 2025, podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného výroku o nákladech řízení, jehož znění bylo v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., jakož i správného výroku o nákladech státu, jehož znění bylo v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř.

29. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když v odvolacím řízení úspěšnému žalobci vznikly náklady právního zastoupení ve výši 7 913,40 Kč, které sestávají z odměny za 2 úkony právní služby po 2 820 Kč (vyjádření k odvolání ze dne 16. 5. 2025 a účast na jednání před odvolacím soudem dne 7. 1. 2026) podle § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g) a k) a. t., náhrady hotových výdajů za 2 úkony právní služby v paušální výši po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 a. t. a 21 % DPH ve výši 1 373,40 Kč. Jejich zaplacení odvolací soud uložil neúspěšnému žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám advokáta žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř.