o zaplacení 553 000 Kč

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu, aby soud uložil žalované zaplatit žalobci 553 000 Kč (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 500 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce po žalované domáhal náhrady nemajetkové újmy v celkové výši 553 000 Kč za 13 označených nesprávných úředních postupů či nezákonných rozhodnutí. Na podkladě skutkových zjištění popsaných pod body 4 a 19 odůvodnění napadeného rozsudku soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 1 odst. 1, § 5, § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, § 13 odst. 1, § 14 odst. 3, § 15 odst. 2, § 26, § 31a, § 32 odst. 3 a § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen „OdpŠk“), že žaloba není důvodná, když se k jednotlivým nárokům žalobce vyjádřil následovně:

3. Nárokem 1) se žalobce domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč z titulu nezákonného rozhodnutí, a to za „odsouzení žalobce v nepřítomnosti“ v řízení vedeném u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], jehož předmětem bylo vyslovení přípustnosti držení žalobce ve zdravotním ústavu.

4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že usnesením Okresního soudu v [adresa] ze dne 16. 1. 2020, č. j. [spisová značka], bylo vysloveno, že k převzetí žalobce do ústavní péče došlo ze zákonných důvodů, které dosud trvají, a které spočívají v agresivitě žalobce vůči svému okolí. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání. Usnesením Krajského soudu v [adresa] ze dne 28. 2. 2020 bylo řízení zastaveno, neboť žalobce byl dne 4. 2. 2020 propuštěn. Rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne 13. 9. 2023, č. j. [spisová značka], bylo vysloveno, že další držení žalobce ve zdravotním ústavu až do 4. 2. 2020 bylo přípustné. Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v [adresa] ze dne 25. 3. 2024, č. j. [spisová značka], a nabyl právní moci dne 29. 4. 2024.

5. Soud I. stupně konstatoval, že v uvedeném řízení nebylo vydáno rozhodnutí, které by bylo nezákonným ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk. Ve věci soud I. stupně neshledal ani nesprávný úřední postup, neboť žalobce měl usnesením Okresního soudu v [adresa] ze dne 15. 1. 2020, č. j. [spisová značka], pro řízení řádně ustanoveného opatrovníka, který byl jednání dne 16. 1. 2020 přítomen. Soud I. stupně citoval § 70 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, z něhož plyne, že soud nařídí jednání a umístěného člověka přizve. Současně je dána výjimka, kdy předvolání není nutné činit v případě, kdy podle vyjádření ošetřujícího lékaře nebo písemného znaleckého posudku může přítomnost při jednání vážně poškodit jeho zdravotní stav, jeho zástupce, opatrovníka pro řízení a zdravotní ústav. Splnění této podmínky měl soud I. stupně za prokázaný z vyjádření ošetřujícího lékaře žalobce v rámci jednání konaného dne 16. 1. 2020, v němž je uvedeno: „Od přijetí k nám trvaly agresivní projevy, byla nutná i izolace pacienta. I z těchto důvodů pro agresivní chování se nedostaví k soudu, je zcela jistě nebezpečný okolí a věc se nedá řešit jinak než vynucenou hospitalizací na psychiatrii.“. Soud I. stupně u nároku 1) neshledal existenci odpovědnostního titulu, proto žalobu o zaplacení 500 000 Kč zamítl.

6. Nárokem 2) se žalobce domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši 10 000 Kč za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka].

7. Soud I. stupně uvedl, že řízení trvalo 4 roky a 3 měsíce (od 15. 1. 2020 do 29. 4. 2024) probíhalo na dvou stupních soudní soustavy. Soud I. stupně rozhodoval ve věci meritorně dvakrát, odvolací soud rovněž dvakrát. Soudy postupovaly během řízení v přiměřených lhůtách. K průtahu došlo pouze u znaleckého ústavu, který měl vyhotovit revizní znalecký posudek, když spis byl znaleckému ústavu doručen v srpnu 2021 a znalecký posudek byl doručen okresnímu soudu v únoru 2022. Věc byla skutkově a procesně složitější. Jednalo se o detenční řízení zahájené z podnětu psychiatrické nemocnice. Během řízení musel být vypracován znalecký posudek a následně revizní znalecký posudek. Soud opakovaně rozhodoval o procesních věcech, o ustanovení opatrovníka, o ustanovení znalce, o znalečném, o zproštění znalce/opatrovníka, o námitkách podjatosti, opakovaně žalobce vyzýval k odstranění vad podání/odvolání. Žalobce se na délce řízení částečně podílel tím, že podával vadná podání a soud jej opakovaně musel vyzývat k odstranění vad, rovněž se odmítl dostavit na vyšetření v srpnu 2020 v souvislosti s revizním znaleckým posudkem. Žalobce podával opakovaně nedůvodné námitky podjatosti, a to jak vůči znaleckému ústavu, tak vůči soudci. Jednání, které se mělo konat v březnu 2021, muselo být zrušeno z důvodu pobytu žalobce ve vazební věznici. Význam řízení soud I. stupně hodnotil jako zvýšený do 4. 2. 2020, tj. do doby, než byl žalobce propuštěn ze zdravotního ústavu, následně pro něj již mělo řízení standardní význam. Soud I. stupně uzavřel, že délka řízení byla přiměřená, proto žalobu o zaplacení 10 000 Kč jako nedůvodnou zamítl.

8. Nárokem 3) se žalobce domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši 6 000 Kč, tj. 2 000 Kč za každou ze tří odmítnutých žalob v řízeních vedených u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka].

9. Soud I. stupně zjistil ze spisu Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. [spisová značka], že žalobce podal dne 11. 6. 2022 žalobu na ochranu osobnosti proti [jméno FO], studentce [Škola]. Usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 26. 7. 2022, č. j. [spisová značka], bylo podání žalobce odmítnuto, neboť žalobce ani k výzvě soudu neodstranil jeho vady. Usnesení nabylo právní moci dne 17. 8. 2022. Ze spisu Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. [spisová značka], soud I. stupně zjistil, že žalobce podal dne 18. 8. 2022 žalobu na ochranu osobnosti proti [jméno FO]. Usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 6. 10. 2022, č. j. [spisová značka], ve spojení s usnesením Městského soudu v [adresa] ze dne 8. 3. 2023, č. j. [spisová značka], bylo podání žalobce odmítnuto, neboť žalobce ani k výzvě soudu neodstranil jeho vady. Ze spisu Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. [spisová značka], soud I. stupně zjistil, že žalobce podal dne 28. 1. 2023 žalobu na ochranu osobnosti proti [jméno FO]. Obvodní soud pro [adresa] usnesením ze dne 7. 2. 2023, č. j. [spisová značka], řízení zastavil, neboť již předtím dne 18. 8. 2022 bylo zahájeno řízení pro stejný skutek o stejných nárocích, které je vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. Usnesení nabylo právní moci dne 24. 2. 2023.

10. Soud I. stupně konstatoval, že všechna 3 řízení jsou pravomocně skončena, ani v jednom případě nebylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Pokud měl žalobce za nesprávný úřední postup to, že byl vyzýván k odstranění vad žaloby, pak soud I. stupně vysvětlil, že v této skutečnosti nelze spatřovat nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 OdpŠk, neboť tento postup soudu vyústil právě ve vydání rozhodnutí ze dne 26. 7. 2022 o odmítnutí žaloby, v rozhodnutí ze dne 7. 2. 2023 o zastavení řízení a v rozhodnutí ze dne 8. 3. 2023 o odmítnutí žaloby. Soud I. stupně neshledal existenci odpovědnostního titulu, proto žalobu o zaplacení 6 000 Kč zamítl.

11. Nárokem 4) se žalobce domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši 1 000 Kč za zvýšené náklady a prodloužení řízení vedeného u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], když žalobci nebylo zasláno vyjádření žalované, což vedlo k neplatnosti žaloby.

12. Soud I. stupně poukázal na to, že uvedené řízení, které bylo nejprve vedeno u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], bylo postoupeno místně příslušnému Obvodnímu soudu pro [adresa], který zaslal vyjádření žalované k žalobě žalobci a následně usnesením ze dne 22. 11. 2022, č. j. [spisová značka], řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku žalobcem. Citované usnesení bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v [adresa] ze dne 15. 2. 2023, č. j. [spisová značka]. Soud I. stupně v uvedeném postupu neshledal jakékoli pochybení. Postup soudu navíc vyústil ve vydání rozhodnutí o zastavení řízení, které nebylo pro nezákonnost změněno ani zrušeno. Soud I. stupně neshledal existenci odpovědnostního titulu, proto žalobu o zaplacení 1 000 Kč zamítl.

13. Nárokem 5) se žalobce domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši 3 000 Kč za opakované neoprávněné odmítnutí nahlížení do spisu vedeného u Městského soudu v [adresa]. Žalobce uvedl, že se 2 x dostavil k městskému soudu, 2 x mu bylo nahlížení do spisu odmítnuto. Když přišel k soudu, začal si nahrávat komunikaci se zaměstnanci, a místo toho, aby bylo věcně řešeno, do jakého spisu chce nahlédnout, situace se vyhrotila, byl tam křik, následně byl žalobce vykázán. V obou případech byl žalobce vyveden justiční stráží, byla volána [orgán].

14. Soud I. stupně konstatoval, že vzhledem k tomu, že tvrzení žalobce o odmítnutí nahlížení do spisu nebylo prokázáno a žalobce se k jednání soudu I. stupně dne 12. 5. 2025 nedostavil, ač byl řádně předvolán, vzdal se dobrodiní soudu, aby byl ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučen k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů, proto nezbylo než žalobu o zaplacení částky 3 000 Kč jako nedůvodnou zamítnout. Kromě toho soud I. stupně uvedl, že jestliže si žalobce nahrával zaměstnance soudu bez jejich souhlasu, porušil tím § 84 o. z. Pokud byl žalobce za této situace upozorněn na nevhodnost chování ze strany justiční stráže a výzvy nereflektoval, tak odmítnutí nahlížení do spisu ani vykázání nelze hodnotit jako nezákonný postup.

15. Nárokem 6) se žalobce domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši 5 000 Kč za to, že byl v justičním areálu Obvodního soudu pro [adresa] dne 20. 5. 2020 okolo 16:50 hod. obtěžován štěkajícím psem, což vedlo k poškození jeho zdraví. Ve vztahu k tomuto nároku žalovaná vznesla námitku promlčení, kterou soud I. stupně shledal důvodnou. Uvedl, že subjektivní šestiměsíční promlčecí lhůta počíná u nároku na náhradu nemajetkové újmy svůj běh ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě. Žalobce se o své újmě dozvěděl dne 20. 5. 2020, nárok uplatnil u žalované podáním ze dne 6. 9. 2023, žaloba byl podána u soudu až dne 29. 9. 2023. Z důvodu promlčení nároku na zaplacení 5 000 Kč soud I. stupně žalobu zamítl.

16. Nárokem 7) se žalobce domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši 3 000 Kč za to, že mu bylo u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] vyhrožováno, že by v jednání žalobce mohla být spatřována skutková podstata trestného činu pohrdání soudem ve smyslu § 336 tr. zákoníku.

17. Soud I. stupně zjistil ze spisu Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. [spisová značka], že žalobce podáním ze dne 19. 11. 2022 oznámil průtah v řízení [spisová značka], kdy namítal, že jej soudce šikanuje dotazy obsaženými v platebním rozkazu. Dělá ze sebe funkčně negramotného, píše bláboly, chce nějaké důkazy. Přípisem ze dne 28. 11. 2022 místopředseda soudu [tituly před jménem] [jméno FO] sdělil žalobci, že se seznámil s obsahem spisu a dospěl k závěru, že jak soudce, tak administrativní personál činí úkony v přiměřených lhůtách, kdy navíc věc, která napadla 18. 8. 2022, byla již dne 6. 10. 2022 vyřízena a že stížnost proto shledává jako nedůvodnou. V přípisu žalobce mj. upozorňuje: „abyste se v budoucnu vyhnul případným nepříjemnostem, dovoluji si Vás zároveň upozornit na skutkovou podstatu trestného činu pohrdání soudem“. Soud I. stupně konstatoval, že ve vztahu k tomuto nároku vznesla žalovaná námitku promlčení, kterou soud I. stupně shledal důvodnou. Sdělení místopředsedy soudu bylo žalobci doručeno dne 29. 11. 2022, nárok byl u žalované uplatněn dne 6. 9. 2023, žaloba byl podána u soudu až dne 29. 9. 2023. Z důvodu promlčení nároku na zaplacení 3 000 Kč soud I. stupně žalobu zamítl.

18. Nárokem 8) se žalobce domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši 3 000 Kč za to, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] byl při jednání dne 28. 3. 2023 neoprávněně vykázán z jednací síně.

19. Soud I. stupně měl z protokolu ze dne 28. 3. 2023 za zjištěné, že soud se při jednání opakovaně dotazoval žalobce, zda si pořizuje zvukový nebo obrazový záznam, když žalobce mířil telefonem na žalovanou. Žalobce konstatoval, že si nic nepořizuje, načež dostal pokyn od soudu, aby si tedy umístil telefon do kapsy, pokud nepořizuje záznam. Na výzvu žalobce rezignoval, pročež bylo soudem konstatováno, že žalobce si pořizuje obrazový záznam, aniž by o jeho pořízení soud požádal. Soudem bylo posléze konstatováno, že žalobce neuposlechl výzvu soudu v souladu s § 53 a § 54 o. s. ř. a že tím narušuje jednání soudu. S ohledem na skutečnost, že žalobce neuposlechl opakované výzvy soudu, i přestože byl upozorněn na možnost vykázání z jednací síni, soudu nezbylo než žalobce vykázat.

20. Soud I. stupně uvedl, že absentuje již prvý předpoklad vzniku odpovědnosti žalované za tvrzenou újmu, a to nesprávný úřední postup. Soud I. stupně poukazem na § 6 odst. 3 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, vysvětlil, že obrazový záznam z průběhu soudního jednání lze pořizovat jen s předchozím souhlasem soudce. Žalobce této povinnosti nedostál, odmítal telefon uložit a po dobu jednání jím opakovaně mířil na žalovanou. I přes opakované poučení soudu ve smyslu § 53 a § 54 o. s. ř. narušoval jednání. Soudu tedy nezbylo než žalobce z jednací síně vykázat. Z uvedených důvodů soud I. stupně žalobu o zaplacení 3 000 Kč jako nedůvodnou zamítl.

21. Nárokem 9) se žalobce domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši 3 000 Kč za to, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] bylo žalobci ze strany soudu upřeno právo pořizovat si audio záznam.

22. Soud I. stupně měl za zjištěné, že jednání dne 22. 2. 2023 bylo odročeno pro námitku podjatosti vznesenou žalobcem. Soud I. stupně proto uzavřel, že v případě, že se žádné jednání nekonalo, nemůže být dána existence nesprávného úředního postupu, jak jej tvrdí žalobce. Soud I. stupně poté dodal, že k tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu nedošlo ani při jednání dne 6. 12. 2022, při kterém žalovaná namítala, že ji žalobce neoprávněně v průběhu jednání nahrává. Žalobce byl proto soudem vyzván k předložení telefonu za účelem kontroly, že probíhá toliko zvukový záznam, nikoliv obrazový záznam. Žalobce toto neumožnil a ani neuposlechl výzvu soudu, aby telefon položil na stůl a nemířil jím na žalovanou. Soudem byl posléze žalobce upozorněn, že pokud bude mířit kamerou na žalovanou, bude jednání přerušeno a odročeno. S ohledem na to, že žalobce odmítl položit telefon na stůl tak, aby bylo zřejmé, že pořizuje toliko zvukový záznam, bylo jednání odročeno na neurčito. Na uvedeném postupu soudu neshledal soud I. stupně ničeho závadného, proto žalobu o zaplacení 3 000 Kč jako nedůvodnou zamítl.

23. Nárokem 10) se žalobce domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši 5 000 Kč za to, že v poslední jednací den ve věci vedené u Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. [spisová značka], se žalovaný [jméno FO] vyjadřoval vůči žalobci vulgárně, konkrétně: „magor“, „blázen“, „nemocný“. Žalobce mu pohrozil zpacifikováním, a soudce, aniž by žalovaného usměrnil, začal napadat žalobce a tím jednal v rozporu se zákonem a etickými pravidly.

24. Soud I. stupně zjistil ze spisu Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. [spisová značka], že ve věci proběhlo toliko jedno jednání dne 2. 3. 2023, kterému nebyla přítomna žádná osoba, která by se jmenovala [jméno FO]. Žalovaným byl [jméno FO] a z protokolu nevyplývá, že by se vůči žalobci vyjadřoval jakkoliv hanlivě. Žalobce se neúčastí u jednání soudu I. stupně dne 12. 5. 2025 vzdal dobrodiní výzvy ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., proto soudu I. stupně nezbylo než žalobu o zaplacení 5 000 Kč zamítnout, když v řízení nebylo prokázáno, že by se stal žalobcem tvrzený skutek a ve věci tak nemohl být dán ani nesprávný úřední postup soudu.

25. Nárokem 11) se žalobce domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši 5 000 Kč za to, že justiční stráž opakovaně žalobci vyhrožovala a napadala jej s tím, že nesmí nikoho a nic nahrávat, následně volala na žalobce [orgán], čímž žalobce zesměšnila, pomluvila a šikanovala jej.

26. Soud I. stupně uvedl, že žalobce se neúčastí u jednání soudu I. stupně dne 12. 5. 2025 vzdal dobrodiní výzvy ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., proto soudu I. stupně nezbylo než žalobu o zaplacení 5 000 Kč zamítnout, když nebylo prokázáno, že se uvedený skutek stal. Zároveň soud I. stupně odkázat na odůvodnění výše, tedy že žalobce není oprávněn v budově soudu bez svolení dotčených osob nahrávat obrazový záznam a pokud v případě neuposlechnutí byla justiční stráží přivolána [orgán], nelze shledat uvedený postup jako nezákonný.

27. Nárokem 12) se žalobce domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši 10 000 Kč za neposkytnutí dostatečné zdravotní péče ve vězení v květnu 2019, čímž mu vznikla psychická újma.

28. Soud I. stupně uvedl, že ve vztahu k uvedenému nároku žalovaná vznesla námitku promlčení, kterou soud I. stupně shledal důvodnou. Žalobce se o své újmě dozvěděl v květnu 2019, nárok uplatnil u žalované podáním ze dne 6. 9. 2023, žaloba k soudu byla podána dne 29. 9. 2023, tedy opožděně. Z důvodu promlčení nároku na zaplacení 10 000 Kč soud I. stupně žalobu zamítl.

29. Nárokem 13) se žalobce domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši 10 000 Kč za neoprávněné nakládání s osobními údaji žalobce. Žalobce uvedl, že [orgán] požádal o utajovaná data žalobce, včetně informace o tom, kolikrát byl žalobce podezřelý ze spáchání trestného činu, na což neměl bez souhlasu žalobce právo.

30. Soud I. stupně konstatoval, že žalobce se neúčastí u jednání soudu I. stupně dne 12. 5. 2025 vzdal dobrodiní výzvy ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., proto soudu I. stupně nezbylo než žalobu o zaplacení 10 000 Kč zamítnout, neboť nebylo prokázáno, že se skutek stal. Navíc soud nemůže z podstaty věci zasahovat do práv subjektů na poskytnutí informace a záleží pak na okolnostech daného případu, zda je adresát povinen informaci poskytnout či nikoliv.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši 1 500 Kč, která se skládá z náhrady hotových výdajů za 5 úkonů po 300 Kč (vyjádření ve věci, příprava a účast u jednání dne 11. 2. 2025 a dne 12. 5. 2025).

32. Žalobce napadl rozsudek soudu I. stupně včasným a přípustným odvoláním. K nároku 1) uvedl, že formulaci „od přijetí k nám trvaly agresivní projevy“ vyvrací nahrávka z místa činu, což soud I. stupně ignoroval. Zákonnou výjimku o neúčasti u soudu nelze uplatnit, protože žalobce byl napaden a má to nahráno. Žalobce vazební řízení [spisová značka] vyhrál a dostal za pravdu, že byl napaden. K nároku 2) žalobce uvedl, že věc není složitější, u soudu žalobce nebyl, opatrovník ho nekontaktoval, ani jeden ze soudních znalců žalobce neviděl. Podání žalobce byla uznána jako korektní. K nároku 3) žalobce uvedl, že soud pro [adresa] celkem 3 x bojkotoval užití adresy žalované, kterou má každý soud v registru obyvatel. K nároku 4) žalobce uvedl, že Obvodní soud pro [adresa] neměl chtít vyjádření po žalované, protože poplatek nebyl zaplacen. K nároku 5) žalobce uvedl, že u [soud] [adresa] mají na chodbách přes 20 kamer, soud I. stupně o jejich nahrávky nejeví zájem. Incidentu bylo přítomno mnoho zaměstnanců [soud], soud I. stupně nikoho nevyslechl. Také jsou o tom 2 zápisy [orgán]. K nárokům 6) a 7) žalobce uvedl, že 6měsíční promlčecí lhůta se nevztahuje na úmyslné a zlomyslné skutky. K nárokům 8) a 9) žalobce uvedl, že nahrávání audia oznámil. Oznamovat nemusí, stačí, že má soudce vědomí. Soud žalobce o ničem nepoučil, soud I. stupně nepřehrál nahrávku z jednání. K nároku 10) žalobce uvedl, že je chyba v jednacím čísle, soud I. stupně se nezajímal o spor [jméno FO]. vs [jméno FO] se soudcem [jméno FO], nepřehrál nahrávku z řízení. K nároku 11) žalobce uvedl, že soud I. stupně nic neprokazoval, neprováděl navržené důkazy, nevyslýchal osoby. K nároku 12) žalobce uvedl, že lhůta není 6 měsíců, ale 3 roky, při úmyslném a zlomyslném činu až 15 let. K nároku 13) žalobce uvedl, že újmu způsobilo [orgán] [adresa], [orgán] [adresa] nemá oprávnění chtít informace. Žalobce žádal o vrácení k novému projednání či potvrzení jeho žaloby.

33. Žalovaná se k odvolání žalobce nevyjádřila.

34. Účastníci v dané věci souhlasili s tím, aby o odvolání bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Odvolací soud proto postupoval podle § 214 odst. 3 o. s. ř. a o odvolání žalobce rozhodl, aniž by za tímto účelem nařizoval ústní jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 14. 1. 2026.

35. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo postupem podle § 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. Poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

36. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, z kterých čerpal správná skutková zjištění (body 4 a 19 odůvodnění napadeného rozsudku). Správně zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně správně i po stránce právní, aplikuje přitom (správně) příslušná ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. Odvolací soud se tak se závěry soudu I. stupně (skutkovými i právními, které odvolací soud shrnul pod body 3 až 30 odůvodnění tohoto rozsudku) jako správnými ztotožňuje a v podrobnostech na ně pro stručnost odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje.

37. K odvolacím námitkám žalobce, jakkoliv nejsou způsobilé vyvrátit správnost přezkoumávaného rozsudku, dodává odvolací soud nad rámec přiléhavého odůvodnění napadeného rozsudku soudu I. stupně toliko následující:

38. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

39. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

40. Podle § 32 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Podle § 32 odst. 2 OdpŠk nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Podle § 32 odst. 3 věty první OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.

41. Podle § 35 odst. 1 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

42. Podle § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

43. Podle § 619 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále i jen „o. z.“), jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle § 619 odst. 2 o. z. právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

44. Podle § 636 odst. 2 věty první o. z. byla-li škoda nebo újma způsobena úmyslně, promlčí se právo na její náhradu nejpozději za patnáct let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla. Podle § 636 odst. 3 o. z. pro právo vzniklé z újmy na svobodě, životě nebo na zdraví se odstavce 1 a 2 nepoužijí.

45. Soud I. stupně dospěl ke správnému závěru o důvodnosti námitky promlčení, kterou žalovaná vznesla ve vztahu k následujícím nárokům žalobce na náhradu nemajetkové újmy.

46. U nároku 6) soud I. stupně vyšel správně z toho, že žalobce se o vzniku újmy dozvěděl dne 20. 5. 2020. Žalobce vzniklou újmu vymezil jako újmu na zdraví. Odvolací soud poukazuje na to, že pro nárok na náhradu újmy na zdraví podle zákona č. 82/1998 Sb. platí, že se promlčuje v tříleté promlčecí lhůtě podle § 32 odst. 1 citovaného zákona, neboť „bez ohledu na změnu pojetí nároků na náhradu nemajetkové újmy vzniklé z poškození zdraví občanským zákoníkem, který důsledně rozlišuje nároky na náhradu škody a na náhradu nemajetkové újmy, je na místě v režimu odpovědnosti státu i nadále chápat tyto nároky jako nároky na náhradu škody“ (srov. IŠTVÁNEK, F., SIMON, P., KORBEL, F. Zákon o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci: Komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2026-1-23]. ASPI_ID KO82_1998CZ. Dostupné z: www.aspi.cz. ISSN 2336-517X). Tříletá promlčecí lhůta pro uplatnění nároku na náhradu újmy na zdraví tak uplynula dne 20. 5. 2023. Žalobce podal žalobu u soudu až dne 6. 9. 2023, tedy opožděně. Nárok u žalované uplatnil žalobce také až po uplynutí promlčecí lhůty dne 6. 9. 2023.

47. Odvolací soud dále uvádí, že § 32 odst. 1 věty první OdpŠk upravuje délku a počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty, v níž musejí být uplatněny nároky na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem a nezákonným rozhodnutím. Objektivní promlčecí lhůta pro nároky na náhradu újmy na zdraví není stanovena; pro tyto nároky platí toliko promlčecí lhůta subjektivní (srov. § 32 odst. 2 OdpŠk, nebo také § 636 odst. 2 větu první, odst. 3 o. z. za použití § 26 OdpŠk). Pokud by tedy snad měla být žalobci újma na zdraví způsobena úmyslně, což žalobce netvrdil (a tedy ani neprokazoval), desetiletá, resp. patnáctiletá objektivní promlčecí lhůta se na uvedený nárok neaplikuje. K promlčení nároku na náhradu újmy na zdraví tak vždy dojde marným uplynutím tříleté subjektivní promlčecí lhůty, k čemuž v daném případě došlo.

48. U nároku 7) soud I. stupně vyšel správně z toho, že žalobce se o vzniku nemajetkové újmy dozvěděl dne 29. 11. 2022, subjektivní šestiměsíční promlčecí doba podle § 32 odst. 3 věty první OdpŠk pro uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy uplynula dne 29. 5. 2023. Žalobce podal žalobu u soudu až dne 6. 9. 2023, tedy opožděně. Nárok u žalované uplatnil žalobce také až po uplynutí promlčecí lhůty dne 6. 9. 2023. Pro uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy platí ve smyslu § 32 odst. 3 věty první OdpŠk jak lhůta subjektivní (6 měsíců), tak lhůta objektivní (10 let). Pokud by byla újma způsobena úmyslně, je stanovena objektivní lhůta 15 let (§ 636 odst. 2 věta první o. z. za použití § 26 OdpŠk). Pro takový případ platí, že k promlčení nároku dojde marným uplynutím jedné z promlčecích lhůt, a to i tehdy, pokud ještě druhá promlčecí lhůta běží. Typicky k promlčení dojde uplynutím subjektivní promlčecí lhůty, ačkoliv promlčecí lhůta objektivní ještě běží, jak k tomu došlo i u tohoto nároku žalobce.

49. U nároku 12) soud I. stupně vyšel správně z toho, že žalobce se o vzniku nemajetkové újmy dozvěděl v květnu 2019, subjektivní šestiměsíční promlčecí doba podle § 32 odst. 3 věty první OdpŠk pro uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy uplynula listopadu 2019. Žalobce podal žalobu u soudu až dne 6. 9. 2023, tedy opožděně. Nárok u žalované uplatnil žalobce také až po uplynutí promlčecí lhůty dne 6. 9. 2023. Promlčecí lhůta tříletá, pokud by žalobce definoval újmu jako újmu na zdraví, uplynula v květnu 2022, i v takovém případě by byl nárok žalobce promlčen. Tvrdil-li žalobce, že jeho stížnost na postup věznice byla vyřízena [orgán] v roce 2019, a že by promlčecí doba měla běžet až od vyřízení této stížnosti, pak i v takovém případě došlo k marnému uplynutí subjektivních promlčecích lhůt (šestiměsíční i tříleté) pro uplatnění tohoto nároku na náhradu újmy u soudu.

50. Odvolací soud dále sdílí závěry soudu I. stupně přijaté ve vztahu k ostatním nepromlčeným žalobním nárokům, tedy to, že v žalobcem označovaných skutečnostech nelze shledat existenci odpovědnostního titulu státu za újmu, tzn. ani nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk ani nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk. Soud I. stupně také vysvětlil, že s ohledem na neúčast žalobce při jednání soudu I. stupně dne 12. 5. 2025, při němž měl soud I. stupně v úmyslu vyzvat žalobce k doplnění tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., vzdal se žalobce tohoto dobrodiní soudu, a proto musí nést následky neunesení břemene tvrzení nebo břemene důkazního, tzn. zamítnutí žaloby. Námitky žalobce obsažené v jeho odvolání, že bylo na soudu I. stupně, aby si sám důkazy k tvrzením žalobce opatřil, nejsou opodstatněné. Je to právě a jen účastník, který má ve sporném řízení (jímž je i řízení o náhradu újmy podle zákona č. 82/1998 Sb.) povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost (srov. § 101 odst. 1 o. s. ř.).

51. Odvolací soud s ohledem na veškeré výše uvedené skutečnosti napadený rozsudek soudu I. stupně potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, a to včetně správného výroku o nákladech řízení, jehož znění bylo v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř.

52. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario, když v odvolacím řízení úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.