pro [část Prahy] dne 21. března 2022, č. j. 10 C 110/2018-494, ve znění usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 10 C 110/2018-544,

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu na určení, že jednotky [číslo] [číslo] nacházející se v budově [adresa] v kat. území [část obce], obec Praha, okres hlavní město Praha, zapsáno na [list vlastnictví], nejsou zatíženy osobním věcným břemenem práva užívání, zřízeným ve prospěch žalovaných na základě smlouvy o zřízení věcného břemene, uzavřené dne [datum], respektive žalobu na určení, že takovéto věcné břemeno neexistuje (výrok I.). Současně uložil žalobci, aby každému z žalovaných zaplatil na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalovaných (výroky II. a III.). Dále soud I. stupně uložil žalobci povinnost, aby na nákladech státu zaplatil částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku, na účet Obvodního soudu pro Prahu 2 (výrok IV. rozsudku, ve znění doplňujícího usnesení).

2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobce je vlastníkem bytových jednotek [číslo] které se nacházejí v domě [adresa] v kat. území [část obce], obec Praha, na adrese [adresa]. Současně zjistil, že do veřejného seznamu bylo k tíži obou výše specifikovaných bytových jednotek zapsáno osobní věcné břemeno užívání ve prospěch obou žalovaných, zřízené na základě smlouvy ze dne [datum] Smlouva byla sjednána mezi právní předchůdkyní žalobce [jméno] [příjmení] (babičkou žalobce) jako osobou povinnou a žalovanými jako osobami oprávněnými. [jméno] [příjmení] zřídila ve prospěch obou oprávněných věcné břemeno spočívající v právu užívání bytové jednotky [číslo] [číslo] v domě [adresa], a to za účelem bydlení a provozování podnikatelské činnosti, včetně možnosti přebývání a ubytování třetích osob v těchto jednotkách s tím, že věcné břemeno bylo zřízeno za úplatu ve výši [částka] Součástí smlouvy ze dne [datum] bylo rovněž ujednání stran o povinnosti žalovaných realizovat další stavební úpravy až do částky [částka] a dále oprávnění realizovat další stavební úpravy, a poté požadovat po vlastníkovi nemovitosti úhradu jejich ceny, a to až do celkové částky [částka]. Věcné břemeno bylo sjednáno na dobu určitou do [datum].

3. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně podle ustanovení § 151n a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném do [datum] (dále jen o. z.). Nejprve se zabýval předběžnou otázkou, zda má žalobce na podání žaloby naléhavý právní zájem. V této otázce uzavřel, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení je dán ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř., neboť žalobce se bez požadovaného určení nemůže domoci změny zápisu v katastru nemovitostí.

4. Dále se soud I. stupně v řízení zabýval námitkami žalobce, že smlouva o zřízení věcného břemene ze dne [datum] je neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s konceptem věcného břemene a současně se jedná o smlouvu lichevní. V případě obou výše popsaných námitek žalobce soud I. stupně uzavřel, že jsou neopodstatněné. Poukázal přitom na právní úpravu, obsaženou zák. č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku, ve znění platném do [datum] a dovodil, že podstatou smlouvy o zřízení věcného břemene je již z povahy této smlouvy charakteristická nevyváženost práv a povinností smluvních stran, kdy povinný se na jedné straně zavazuje něčeho se zdržet či něco strpět a na druhé straně je to oprávněný, kdo má z tohoto závazku prospěch. Podstatnou náležitostí smlouvy o zřízení věcného břemene přitom není to, aby úplata, která je sjednána za zřízení věcného břemene, byla ekvivalentem takto zřízeného oprávnění, které věcnému břemeni odpovídá. Soud I. stupně proto neshledal důvodnou námitku žalobce, že žalovaní měli na základě smlouvy o zřízení věcného břemene prospěch z užívání práv odpovídajících tomuto věcnému břemeni. Ve smlouvě byla sjednána úplata za zřízení věcného břemene, a to ve výši [částka] Smlouva dále obsahovala ujednání, že žalovaní jakožto oprávnění z věcného břemene jsou povinni nést náklady ve výši [částka] ročně za údržbu a opravu předmětných nemovitostí. Ani v tomto směru neabsentují dle závěru soudu I. stupně podstatné či zásadní náležitosti smlouvy o zřízení věcného břemene, a proto nelze tuto smlouvu považovat za neplatnou.

5. Poté se soud I. stupně zabýval námitkou, že smlouva o věcném břemeni ze dne [datum] je smlouvou lichevní, resp. smlouvou sjednanou v rozporu se dobrými mravy. V této souvislosti žalobce tvrdil, že [jméno] [příjmení] byla v době sjednání smlouvy již vysokého věku, konkrétně 87 let a měla mít již omezeny rozpoznávací a ovládací schopnosti. Podle žalobce nebyla H. [příjmení] schopna plně pochopit, co dělá, když smlouvy podepisovala. Navíc mohla být žalovanými uvedena v omyl. Ze všech těchto důvodů žalobce v řízení tvrdil, že smlouva ze dne [datum] je neplatným právním jednáním.

6. Soud I. stupně v tomto směru doplnil důkazní řízení znaleckým posudkem MUDr. [jméno] [příjmení] o zdravotním stavu zemřelé [jméno] [příjmení] a výslechem téhož znalce, dále provedl důkaz korespondencí [jméno] [příjmení] ze dne [datum], čestným prohlášením [jméno] [příjmení] ze dne [datum], výslechem svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], JUDr. [jméno] [příjmení], doc. Mgr. [jméno] [příjmení], Ph.D., [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Poté hledal, že v řízení bylo postaveno najisto, že [jméno] [příjmení] ke dni [datum], kdy uzavírala smlouvu o zřízení věcného břemene, věděla, co činí a byla též schopna pochopit obsah této smlouvy. Soud I. stupně konstatoval, že rozpoznávací a ovládací schopnosti [jméno] [příjmení] byly k výše uvedenému datu zachovány, a to v takovém rozsahu, aby byla schopna pochopit podstatná fakta.

7. Soud I. stupně proto neshledal důvodnou námitku žalobce, že smlouva o zřízení věcného břemene je neplatná z důvodů omezených ovládacích či rozpoznávacích schopností osoby povinné ([jméno] Klečkové). Soud I. stupně nepřisvědčil ani námitce žalobce, že [jméno] [příjmení] měla být uvedena v omyl ohledně pravého účelu podepisované smlouvy. Z obsahu smlouvy se totiž jasně podává, že smlouva byla uzavřena na dobu určitou do [datum] a je v ní jasně uvedeno, že oprávnění mohou předmětné jednotky užívat nejen osobně, ale též k podnikatelské činnosti, a to i za účelem ubytování třetích osob či přebývání třetích osob. Rovněž byla sjednána úplata za zřízení věcného břemene ve výši [částka] a dohodnuta byla i možnost započtení na tuto úplatu formou hodnoty realizovaných stavebních úprav a ve smlouvě bylo taktéž obsaženo ujednání o výši nákladů, které byli oprávnění povinni vynakládat na údržbu nemovitostí.

8. Soud I. stupně opakovaně zdůraznil, že ve smlouvě byla sjednána úplata za zřízení věcného břemene. Rozpor s dobrými mravy nelze spatřovat v tom, že si strany na základě smlouvy o zřízení věcného břemene poskytly ekonomicky nikoliv rovnocenné plnění, neboť toto je podstatou smlouvy o věcném břemeni. Pokud šlo o námitku žalobce, že žalovaní užívali předmětné jednotky k provozování hotelu nebo hostelu v rozporu s dobrými mravy, tak ani tuto námitku neshledal soud I. stupně opodstatněnou, neboť ve smlouvě byl tento úmysl žalovaných výslovně zachycen. Nelze tedy dovozovat, že by provozováním ubytování pro třetí osoby byla [jméno] [příjmení] uvedena v omyl. Pokud šlo o namítaný rozpor smlouvy s dobrými mravy pro znění čl. 5 této smlouvy, odkázal soud I. stupně na okolnost, že ujednání povinnosti vlastníků nemovitosti vrátit oprávněným částku až do výše [částka] za další realizované stavební úpravy bylo ujednáním oddělitelným od zbytku smlouvy o zřízení věcného břemene a nemělo tak vliv na platnost smlouvy jako celku.

9. Soud I. stupně nepřisvědčil ani námitce, že se jednalo o smlouvu lichevní. Vysvětlil, že podstatou lichvy je zneužití něčí rozumové slabosti, tísně, nezkušenosti, lehkomyslnosti nebo rozrušení k získání nebo slibu plnění, jehož hodnota je v hrubém nepoměru k plněním nabízenému. V řízení nebylo prokázáno, že by [jméno] [příjmení] dne [datum], kdy uzavírala předmětnou smlouvu, nevěděla, co dělá, nebo nebyla schopna ovládat své jednání. Nebylo ani prokázáno, že by k tomuto dni byla [jméno] [příjmení] a pod vlivem jiných osob. Podle názoru soudu I. stupně byla [jméno] [příjmení] naopak s ohledem na svůj vysoký věk a naopak nízký věk vnoučat vedena úmyslem umožnit žalovaným prostřednictvím takto formulované smlouvy časově omezené užívání nemovitostí, konkrétní vymezení bytových jednotek, a to i za účelem podnikání s úmyslem, že žalovaní nemovitost současně zvelebí a opraví a následně předají potomkům povinné osoby.

10. Ze všech těchto důvodů soud I. stupně návrh na určení neexistence věcného břemene zamítl.

11. Výroky o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky (ad II., III.) odůvodnil soud I. stupně odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že náklady řízení na straně procesně úspěšných žalovaných vypočetl podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., když odměnu společného zástupce žalovaných krátil o 20 % ve smyslu ustanovení § 12 odst. 4 citované vyhlášky.

12. Výrok o nákladech státu odůvodnil soud I. stupně odkazem na ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. s tím, že náklady státu jsou tvořeny odměnou znalce profesora MUDr. [příjmení], DrSc., ve výši [částka], která byla vyplacena z rozpočtových prostředků.

13. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dne [datum] včasné odvolání, které ještě doplnil podáním ze dne [datum], dne [datum] a dne [datum]. Odvolání žalobce směřovalo proti všem výrokům napadeného rozhodnutí. Odvolatel zejména namítl, že soud I. stupně zjistil neúplně skutkový stav věci, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně posoudil po stránce právní.

14. Za nesprávný skutkový závěr označil žalobce především to, jakým způsobem posoudil soud I. stupně zdravotní stav [jméno] [příjmení]. Zdůraznil, že na špatnou mentální kondici [jméno] [příjmení] lze usoudit jak z výpovědí svědků, tak ze znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení]. V této souvislosti žalobce dovodil, že znalecký posudek je postaven na předpokladu způsobilosti [jméno] [příjmení] pro nedostatek informací, zejména zdravotní dokumentace z doby uzavření smlouvy. Relevantní zdravotní dokumentace však pochází až roku [rok], neboť z roku 2008 byl k dispozici pouze jeden vlastní rukou psaný dopis [jméno] [příjmení]. Znalecký posudek sice neumožňuje jednoznačný a prokazatelný závěr, že by [jméno] [příjmení] jednala v duševní poruše, což neznamená, že nebyly splněny podmínky neplatnosti podle § 39 obč. zákoníku, což bylo podstatou žaloby. Ze znaleckého posudku je dle názoru žalobce zřejmé, že [jméno] [příjmení] trpěla nějakou formou demence a byla tak lehce ovlivnitelná.

15. Podáním ze dne [datum] doložil žalobce odvolacímu soudu aktualizaci znaleckého posudku o zdravotním duševním stavu [jméno] [příjmení] od soudního znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], DrSc. a navrhl, aby i tento posudek byl proveden k důkazu. Vysvětlil, že listinný důkaz neměl k dispozici v době vydání napadeného rozhodnutí, neboť byl vypracován v rámci jiného soudního řízení, vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2. Podle přesvědčení žalobce může být doplněk znaleckého posudku proveden i v odvolacím řízení v této sporné věci, neboť potvrzuje progresivní vývoj nemoci u [jméno] [příjmení].

16. Odvolatel zároveň nesouhlasil s tím, jak soud I. stupně posoudil zjištění, která činil z výpovědi sourozenců žalobce a [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a JUDr. [příjmení]. Podle žalobce není zřejmé, proč by výpovědi [jméno] a [jméno] [příjmení] měly mít menší váhu než zjištění učiněná z výpovědi JUDr. [příjmení], který viděl paní [příjmení] dvakrát a smlouvu navíc na přání žalovaných připravoval.

17. Žalobce nesouhlasil ani s právním posouzením, které soud I. stupně učinil ohledně platnosti smlouvy o zřízení věcného břemene. V této souvislosti namítl, že soud I. stupně posoudil zřízení věcného břemene„ in fraudem legis,“ když nepřihlédl k tomu, že rozsah věcného břemene v rámci tohoto smluvního ujednání byl určen pouze vágně, neboť smlouva připouští podnikání obou žalovaných v bytové jednotce, a to kdykoliv do budoucna. Podle názoru žalobce tedy prakticky bez jakéhokoliv omezení. V souvislosti s tím poukázal na vysoké výnosy, které oba žalovaní z bytových jednotek dosud dosahují, když je užívají k hotelovým službám.

18. Za nesprávné označil odvolatel též posouzení otázky, zda smlouva o zřízení věcného břemene stojí v rozporu s dobrými mravy či nikoliv a zda se jedná o smlouvu lichevní. Podle názoru žalobce se smlouva ze dne [datum] jako taková příčí principu spravedlnosti a jedná se prakticky o lichevní smluvní typ. Podle názoru žalobce je patrno, že tato smlouva byla uzavřena za podezřelých okolností a jejím důsledkem je zcela hrubý nepoměr mezi stranami.

19. Ze všech těchto důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

20. Žalovaní se ve vyjádření k odvolání žalobce ztotožnili se skutkovými a právními závěry soudu I. stupně. Dovodili, že všechny soudem I. stupně provedené důkazy zcela zřejmě prokazují, že [jméno] [příjmení] byla v době uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene plně svéprávná a schopná projevovat svou vůli, aniž by byla omezena jakýmkoliv zdravotním omezením. Pokud se u ní v době sjednání smlouvy projevovaly znaky smíšené demence, neměly žádný vliv na její právní jednání a její chování ovlivnily jen nepatrně. V této souvislosti žalovaní odkázali především na výslech znalce před soudem I. stupně. Žalovaní proto navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný a žalovaným přiznal též náhradu nákladů odvolacího řízení.

21. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. napadený rozsudek soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo. Podle § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil důkazní řízení listinou - doplňkem znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum]. Poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

22. Z obsahu odvolání žalobce se podává, že odvolatel uplatnil ve sporné věci především odvolací důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř., když namítl, že soud I. stupně nedostatečným způsobem zjistil skutkový stav, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení.

23. Odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř. je dán tehdy, jestliže soud I. stupně neprovede všechny odvolatelem navržené důkazy a jestliže je z tohoto důvodu skutkový stav věci zjištěn neúplně. Odvolatel tím uplatňuje námitku, že postup prvostupňového soudu byl v tomto směru nesprávný, zatímco po provedení jím navržených důkazů by skutkový stav věci byl zjištěn úplným, tedy správným způsobem.

24. Tato námitka není v přezkoumávané věci opodstatněná, neboť soud I. stupně si opatřil dostatek podkladů pro konečné rozhodnutí. Provedené důkazy pak hodnotil v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. a v odůvodnění rozsudku řádně vyložil, ze kterých důkazů vycházel, jakými úvahami se řídil při jejich hodnocení a jaký skutkový závěr na jejich podkladě učinil. Jako nedůvodnou hodnotí odvolací soud námitku žalobce, že závěry, které soud I. stupně činil z výpovědí svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] či svědkyně [jméno] [příjmení], jsou nesprávné. Soud I. stupně naopak v odůvodnění svého rozhodnutí srozumitelným a logickým způsobem vysvětlil, proč považoval za relevantní zejména výpovědi svědka [příjmení], [příjmení], [příjmení] a [příjmení], kteří byli v rozhodném období (červenec [rok]) v kontaktu s [jméno] [příjmení] a potvrzovali, že jmenovaná byla schopna běžně jednat, přičemž neměli žádné pochyby o jejich ovládacích či rozpoznávacích schopnostech. Se závěry formulovanými na podkladě výpovědí těchto svědků pak zcela koresponduje i znalecký posudek MUDr. [jméno] [příjmení], DrSc. a zjištění učiněná z výpovědi tohoto znalce při ústním jednání dne [datum]. Rovněž odvolací soud je přesvědčen, že právní předchůdkyně žalobce [jméno] [příjmení] byla ke dni [datum], kdy uzavírala předmětnou smlouvu, schopna rozpoznat a ovládat své jednání. Jednalo se o osobu pokročilého věku (87 let), její zdravotní i psychický stav tomuto věku odpovídal. V řízení před soudem I. stupně bylo nepochybně zjištěno, že její psychický i fyzický stav v té době umožňoval [jméno] [příjmení] číst dokumenty a vnímat též jejich obsah. Slyšení svědci neměli v rozhodném období pochyby o jejích ovládacích a rozpoznávacích schopnostech a nedomnívali se, že by měla být někým manipulována. Je třeba přisvědčit závěru soudu I. stupně, že z výpovědi manželů [příjmení] ([jméno] a [jméno]) nebyly zjištěny žádné právně významné skutečnosti ohledně stavu [jméno] [příjmení] v červenci roku 2008, neboť oba svědci v té době vídali [jméno] [příjmení] pouze nárazově a ve srovnání s jinými svědky nemohli mít komplexní obraz o jejím fyzickém či duševním zdraví.

25. K návrhu žalobce doplnil odvolací soud důkazní řízení doplňkem znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum]. Přestože tento listinný důkaz byl žalobcem navržen až v odvolacím řízení, nejednalo se o tzv. nepřípustnou novotu, která by nesplňovala podmínky § 205 a odst. 1 o. s. ř.. Z obsahu spisu se totiž podává, že znalec zpracoval doplněk svého znaleckého posudku v rámci jiného soudního řízení, vedeného před Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 186/2019, přičemž jej vyhotovil až den po vyhlášení rozhodnutí v této věci ([datum]) a Obvodnímu soudu pro Prahu 2 předložil až dne [datum]. Je tedy zřejmé, že se jednalo o důkaz, který nastal až po vyhlášení rozhodnutí soudu I. stupně / § 205a písm. f) o. s. ř.

26. Po takto doplněném dokazování však odvolací soud shledal, že nově předložený doplněk znaleckého posudku ze dne [datum] není sto vyvrátit závěry, které učinil soud I. stupně v přezkoumávané věci, a to na podkladě znaleckého posudku profesora MUDr. [příjmení] ze dne [datum] a z výslechu tohoto znalce. Z doplňku znaleckého posudku ze dne [datum] se totiž podává, že znalec v řízení pod sp. zn. 26 C 186/2019 zkoumal psychický stav [jméno] [příjmení] ke dni [datum], a to v souvislosti s darovací smlouvou, kterou měla výše uvedeného dne uzavřít. Znalecké závěry se tak týkají období června roku [rok], tedy období, které nastalo až o více než rok později poté, kdy byla sjednána předmětná smlouva o zřízení věcného břemene (červenec [rok]). Znalec v nálezu ze dne [datum] uvádí, že k výraznému zhoršení tělesného i duševního stavu posuzované došlo až před inkriminovanou dobou (červen [rok]), přičemž stavy zmatenosti a mozková ateroskleróza jsou konstatovány až ve zdravotní dokumentaci pacientky z léta [rok]. Znalec nezjistil, že by posuzovaná před hospitalizací užívala psychotropní preparáty. Ze zjištění, že se zdravotní stav [jméno] [příjmení] výrazně zhoršil v červnu [rok], nelze usuzovat, že by její ovládací či rozpoznávací schopnosti byly popsaným způsobem ovlivněny již v červenci roku 2008. Z doplňku znaleckého posudku ze dne [datum] tak nebyly zjištěny žádné právně významné skutečnosti, které by ovlivnily správné závěry učiněné soudem I. stupně v napadeném rozhodnutí.

27. Soud I. stupně věc zcela správně posoudil i po stránce právní. Smlouva o zřízení věcného břemene byla mezi [jméno] [příjmení] a žalovanými sjednána dne [datum]. Právní vztahy mezi účastníky vzniklé se proto řídí ustanovením § 151n a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném do [datum]. Soud I. stupně zde správně shledal, že žalobce má naléhavý právní zájem na požadovaném určení, protože v případě úspěšnosti jeho žaloby by se jednalo o jediný způsob, kterým by mohl dosáhnout změnu zápisu ve veřejném seznamu (katastr nemovitostí).

28. Odvolací soud se ztotožňuje též se závěry, které soud I. stupně učinil ohledně platnosti smlouvy ze dne [datum]. Citovaná smlouva je určitá a srozumitelná, je vyhotovena písemně, řádně datována a podepsána oběma stranami. Předmětem smlouvy je osobní věcné břemeno práva užívání žalovaných ke dvěma bytovým jednotkám v domě [adresa] v katastrálním území Nové Město, obec Praha. [příjmení] povinnou je vlastník obou jednotek [jméno] [příjmení], osobami oprávněnými jsou žalovaní. Z čl. 2 [číslo] se podává, že věcné břemeno je sjednáno ve prospěch oprávněných za účelem bydlení a za účelem provozování podnikatelské činnosti, k níž budou mít oprávnění příslušné podnikatelské oprávnění s tím, že je ve smlouvě výslovně uvedeno, že takové podnikání může spočívat i v dočasném přenechání bytových jednotek, k přebývání a ubytování třetím osobám. Jak zmíněno výše, trvání tohoto věcného břemene bylo omezeno na dobu 16 let, když z čl. 3 smlouvy se podává, že stranami byla sjednána doba určitá pro trvání tohoto věcného břemene a oprávnění z něj vyplývající. Současně je zřejmé, že za zřízení věcného břemene byla stranami sjednána úplata ve výši [částka] (čl. 4 smlouvy) a zároveň bylo ujednáno, že oprávnění jsou oprávněni provádět stavební úpravy jednotek, a to až do celkové výše [částka] a že takto vynaložené prostředky jsou pak oprávnění započítat na svou pohledávku vůči povinné z titulu zřízení věcného břemene. Současně se z čl. 4 podává, že se žalovaní zavázali nést přiměřené náklady na zachování a opravu všech jednotek uvedených ve smlouvě, nejvýše však [částka] Vedle toho se zavázali hradit úhrady za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním předmětných jednotek (čl. 4).

29. Odvolací soud proto souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že se v daném případě nemůže jednat o smlouvu stojící v rozporu s dobrými mravy, respektive o smlouvu lichevní. Je třeba zdůraznit, že smlouva o zřízení věcného břemene byla sjednána na dobu určitou (16 let). Žalovaní (oprávnění) se současně za zřízení tohoto věcného břemene zavázali uhradit úplatu ve výši [částka], přičemž v řízení před soudem I. stupně její úhradu též doložili. Současně se zavázali hradit úhrady za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním předmětných bytových jednotek a závazek se týkal též přiměřených nákladů na zachování a opravu obou bytů. Již jen z tohoto důvodu je vyloučeno, že by se jednalo o smlouvu lichevní a založen není ani jiný důvod, pro který by bylo možno tuto smlouvu považovat za smlouvu stojící v rozporu s dobrými mravy. Žalobce se mýlí, pokud rozpor s dobrými mravy dovozuje z okolnosti, že si strany smlouvy poskytly ekonomicky nerovnocenné plnění. Je třeba přisvědčit soudu I. stupně, že podstatou smlouvy o zřízení věcného břemene je právní vztah, pro který je charakteristická nevyváženost práv a povinností obou smluvních stran. Povinný se totiž na jedné straně zavazuje něčeho se zdržet či něco strpět ve prospěch oprávněného, a je to právě oprávněný, kdo z toho má po dobu trvání právního vztahu prospěch. V tomto případě bylo navíc věcné břemeno sjednáno za úplatu. Není možné přitom po stranách požadovat, aby úplata, která byla sjednána, byla ekvivalentem zřízeného oprávnění. Jestliže v dané věci bylo v textu smlouvy o zřízení věcného břemene výslovně ujednáno, že oprávnění mohou bytové jednotky používat, nikoliv jen za účelem bydlení, ale i za účelem provozování podnikatelské činnosti, která může spočívat i v dočasném přenechání jednotek k přebývání a ubytování třetím osobám, nelze dovozovat, že by žalovaní smlouvu o věcném břemeni porušili či uvedli osobu povinnou v omyl tím, že v předmětných bytových jednotkách provozují služby hotelového typu.

30. Z výše uvedeného plyne, že i právní posouzení soudu I. stupně bylo zcela správné. Odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) 2 o. s. ř. tedy v přezkoumávané věci nebyly založeny. Odvolací soud proto postupoval podle ustanovení § 219 o. s. ř. a napadené rozhodnutí potvrdil jako věcně správné, včetně věcně správného rozhodnutí o nákladech v řízení ve vztahu mezi účastníky (výroky II., III.), jejíž znění bylo v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř.. Jako věcně správný byl rozsudek soudu potvrzen rovněž ve výroku IV. o nákladech státu, ve znění doplňujícího usnesení, neboť i toto rozhodnutí bylo v souladu se zněním ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř.

31. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaní byli v odvolacím řízení zcela úspěšní. Náklady řízení na straně žalovaných, kteří byli zastoupeni advokátem, jsou tvořeny odměnou advokáta za 2 úkony právní služby podle § 7 bod 5., ve spojení s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za každého ze žalovaných, snížené ovšem dle § 12 odst. 4 téhož předpisu na částku [částka], náhradou hotových výdajů podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky za 2 úkony právní služby po [částka] a 21 % DPH ([částka]). Celkem [částka] (4 x [číslo] + 300 + 300 + [číslo]). Po zaokrouhlení na celé koruny tak dosáhla náhrada nákladů řízení na straně žalovaných částky [částka].

32. Daň z přidané hodnoty je součástí nákladů řízení podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. Náklady řízení jsou splatné k rukám advokáta žalovaných podle § 149 odst. 1 o. s. ř.