pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 27 C 31/2019-363,

1. Napadeným rozsudkem bylo rozhodnuto o návrhu žalobkyně na stanovení vyživovací povinnosti žalovaného k nerozvedené manželce a to tak, že žalovanému byla uložena povinnost přispívat na výživu žalobkyně v období od [datum] do [datum] částkou [částka] měsíčně a v období od [datum] do [datum] částkou [částka] měsíčně. (výrok I.), zároveň byl žalovanému vyčíslen nedoplatek na výživném za období od [datum] do [datum] ve výši [částka] a byla mu uložena povinnost zaplatit nedoplatek na výživném žalobkyni do dvou měsíců od právní moci rozsudku (výrok II.). Dále byl žaloba částečně zamítnuta v požadavku žalobkyně na placení výživného v období od [datum] do [datum] v částce [částka] měsíčně a v období od [datum] do budoucna v částce [částka] měsíčně (výrok III.) a žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku [částka], k rukám právní zástupkyně žalovaného, a to do dvou měsíců od právní moci rozsudku (výrok IV.).

2. Takto soud I. stupně rozhodl o návrhu žalobkyně poté, kdy na základě provedeného dokazování a z něho učiněných skutkových zjištění podrobně rozebraných v bodech 22. až 52. odůvodnění rozsudku, které následně po právní stránce posoudil dle § 697 odst. 1, 2 o. z., dospěl k závěru o částečné důvodnosti podané žaloby, když zároveň podrobně rozebral, jaké v řízení prokázané skutečnosti hodnotil, které příjmy a výdaje vzal při posuzování uplatněného nároku na výživné nerozvedené manželky v úvahu a proč, které naopak u toho kterého z manželů nezohlednil, vypořádal se podrobně i s jednotlivými námitkami účastníků vzájemně zpochybňující příjmy výdaje či majetkové poměru druhého účastníka a dále i s námitkou žalovaného, že by v daném případě bylo v rozporu s dobrými mravy, pokud by žalobkyni bylo výživném nerozvedené manželky přiznáno. Po provedeném vyhodnocení všech rozhodných skutečností věci pak dospěl k závěru o existenci kvantifikovaných rozdílů v disponibilních příjmech účastníků v jednotlivých letech, za něž bylo výživné žádáno, přičemž pokud po určitá období byl tento rozdíl ve prospěch žalovaného, byla polovina z takto stanoveného rozdílu právě určena jako částka pro stanovení výživného v dané části rozhodného období, avšak zároveň při zohlednění toho, že přisouzené výživné nemohlo přesáhnout [částka] měsíčně dle žalobního návrhu. Zároveň však bylo konstatováno, že pokud byl naopak tento rozdíl v disponibilních příjmech zjištěn ve prospěch žalobkyně, nebylo důvodu jí výživné v dané části rozhodného období přiznat. S ohledem na to, že soud I. stupně uzavřel, že v příslušné části roku [rok] byl rozdíl ([částka] [anonymizována tři slova]) [částka] měsíčně ve prospěch žalovaného, výživné tak bylo ve prospěch žalobkyně stanoveno ve výši ([částka] [anonymizováno]: [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova]) [částka] měsíčně. V roce [rok] činil rozdíl ([částka] [anonymizována tři slova] [anonymizováno]) [částka] měsíčně ve prospěch žalovaného a proto bylo výživné stanoveno po zaokrouhlení ve výši ([částka] [anonymizováno]: [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno]) [částka] měsíčně. V roce [rok] byl rozdíl ([částka] [anonymizována tři slova] [anonymizováno]) [částka] měsíčně ve prospěch žalobkyně, přičemž s ohledem na tento závěr pak tedy již od [datum] nebylo [částka] žalobkyni přiznáno, a to ani do budoucna, když v tomto směru bylo odhadovaný rozdíl pro rok 2022 (a tedy i obecně do budoucna) ve výši činí [částka] měsíčně ve prospěch žalobkyně ([anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno]). V návaznosti na shora uvedené závěry tedy rozhodl soud I. stupně o povinnosti žalovaného hradit žalobkyni výživné v období od podání žaloby, tedy od dne [datum] do konce roku [rok] ve výši [částka] měsíčně a v období od začátku roku 2020 do konce roku 2020 ve výši [částka] měsíčně a ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl. Za příslušnou část roku [rok] tak měl žalovaný uhradit žalobkyni výživné za 5 celých měsíců a dále poměrnou část měsíčního výživného za dva dny měsíce červenec [rok], celkem částku (5 [částka] [anonymizována tři slova] ([anonymizováno] [anonymizováno]: [anonymizováno] [anonymizováno] 2) =) [částka]. Za rok [rok] měl žalovaný uhradit žalobkyni výživné za 12 celých měsíců, celkem částku (12 x 14 000=) [částka] s tím, že tedy základ dlužného výživného tedy činil celkem [částka]. Zároveň však soud I. stupně dospěl k závěru, že od výše uvedené částky je třeba odečíst všechny platby žalovaného v rozhodném období, jež měly charakter plnění vyživovací povinnosti, neboť těmito platbami žalovaný svůj dluh umořoval. Výživné v pravém slova smyslu žalovaný žalobkyni po celou dobu nehradil žádné, avšak dle závěru soudu I. stupně povahu plnění vyživovací povinnosti vůči žalobkyni měly platby žalovaného (namísto žalobkyně) za služby související s užíváním domu ve [část obce] žalobkyní (§ 691 odst. 1 o. z.), přičemž dle soudu I. stupně šlo o veškeré listinami prokázané platby na vodu, rozhlas a plyn v celkové výši [částka] (5 x [částka], 6 x [částka], 1 x [částka], 5 x [částka], 9 x [částka], 3 x [částka], 1 x [částka], 1 x [částka]), za elektřinu v celkové výši [částka] (11 x [částka], 1 x [částka]), za odvoz odpadu v celkové výši [částka] a za internet v celkové výši [částka], v součtu tedy ve [částka] s tím, že od této částky soud odečetl žalovanému vrácený přeplatek za vodu ve výši [částka], čímž tedy dospěl k závěru o započitatelné částce ve výši [částka]. Po odečtení shora uvedeným způsobem zjištěné částky ([částka]) od základu dlužného výživného ([částka]) dospěl tedy soud I. stupně k závěru, že žalovaný je povinen jako dlužné výživné žalobkyni doplatit částku ve výši [částka], přičemž s ohledem na výši částky rozhodl dle § 160 odst. 1o. s. ř. o delší lhůtě k plnění.

3. O náhradě nákladů mezi účastníky rozhodl soud 1. stupně podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci, přičemž při tomto výpočtu soud namísto částky vlastního dlužného výživného ([částka]) počítal se základem dlužného výživného ([částka]), neboť ten považoval za předmět sporu. Při tarifní hodnotě sporu [částka] (pětinásobek požadovaného ročního plnění) vzal jako procesní úspěch žalobkyně částku [částka], přičemž ve zbývajícím rozsahu byl úspěšný žalovaný, a proto po vzájemném započtení procentuálních hodnot procesních úspěchů účastníků dospěl soud I. stupně k závěru, že žalovanému vznikl nárok na náhradu 55,12% svých celkových nákladů řízení ([částka]), konkrétně pak částky [částka], a to za situace, kdy při rozhodování o nákladech řízení vyšel z toho, že právní zástupkyně žalovaného poskytla v řízení 35 úkonů právní služby s nárokem na plnou odměnu ve smyslu § 11 odst. 1 advokátního tarifu v celkové výši [částka] a 1 úkon právní služby s nárokem na poloviční odměnu ve smyslu § 11 odst. 2 advokátního tarifu v celkové výši [částka]. Spolu s paušální náhradou nákladů po [částka] za jeden úkon právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tedy ve výši [částka] (v souvislosti s 36 úkony) Za účelně vynaložené náklady na právní služby soud nepovažoval náklady vyúčtované za tři písemná podání - doplnění důkazů ze dne [datum], [datum] a [datum], neboť dospěl k závěru, že nemají charakter právní služby, nýbrž spíše průvodních dopisů, navíc velmi stručných. Soud I stupně zároveň konstatoval, že neshledal důvody k aplikaci § 150 o. s. ř., kterou ostatně ani jeden z účastníků nenavrhoval.

4. Proti rozsudku soudu I. stupně podala žalobkyně včasné odvolání. Prvostupňové rozhodnutí napadla odvoláním v části nedoplatku na výživném ve výši [částka] za období od [datum] do [datum] (část výroku I.), v části zamítnutého výroku o výživném v rozsahu částky [částka] měsíčně za dobu od [datum] do [datum] a v části zamítnutého výroku o výživném v rozsahu částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] měsíčně (výrok II.). Z obsahu odvolání pak vyplývá, že nebylo napadeno rozhodnutí soudu I. stupně v části výroku II., jímž bylo zamítnut požadavek žalobkyně na stanovení výživného po [datum]. Dále žalobkyně svým odvoláním napadla i výrok o nákladech řízení (výrok III.).

5. Žalobkyně uvedla, že je přesvědčena o tom, že soud I. stupně nesprávně a nedostatečně zhodnotil důkazy v řízení provedené a projednávanou věc i nesprávně právně posoudil, v důsledku čehož vydal nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalobkyně tedy navrhovala, aby soud odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že přizná žalobkyni výživné za dobu od [datum] do [datum] ve výši [částka] měsíčně a zároveň i náhradu nákladů řízení, případně aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Ve svém odvolání žalobkyně zejména poukazovala na to, že je přesvědčena, že soud I. stupně postupoval nesprávně, pokud při stanovení výživného rozdělil žalované období do několika částí ve vztahu, k nimž pak samostatně posuzoval naplnění podmínek pro stanovení výživného. Dále žalobkyně soudu I. stupně vytýkala, že při úvahách o stanovení odpovídající výše výživného za účelem zajištění stejné životní úrovně nezapočetl do jejích výdajů souvisejících s podnikáním náklady na kurzy, které žalobkyně absolvovala v souvislosti s rozvojem svých podnikatelských aktivit, čímž došlo k umělému navýšení jejích příjmů zvažovaných soudem I. stupně pro rozhodné období, ačkoli fakticky takových příjmů nedosahovala a v této souvislosti naopak sporovala důvodnost zápočtů nákladů žalovaného na jeho podnikání. Dále zdůrazňovala, že žalovaný si záměrně začal snižovat své příjmy, že z provedeného dokazování vyplývá, že žalovaný disponoval podstatně vyššími příjmy než žalobkyně, nesouhlasila, se zápočtem nájemného za žalovaným pronajatý byt do nákladů žalovaného, když argumentovala tím, že žalovaný mohl bydlet u svých rodičů nebo v bytě ve [část obce], který je součástí SJM a nesouhlasila ani s tím, že se svým jednáním podílela no tom, že byt ve [část obce] nebyl následně pronajat. Dále žalobkyně uváděla, že rozhodně se neztotožňuje ani s tím, že od soudem I. stupně stanoveného výživného ještě navíc byly odečteny platby žalovaného související s úhradou služeb a energií v domě ve [část obce], když poukazovala na to, že výživné v žalované výši požadovala nad rámec těchto plateb a navíc sporovala i správnost výpočtu takto uhrazených plateb ze strany žalovaného, když uváděla, že žalovaný uhradil na těchto platbách částku [částka] a nikoliv [částka] [anonymizováno], jak ve svém rozhodnutí uvedl soud I. stupně. Navíc argumentovala i tím, že v domě žijí i nezletilé děti účastníků a pokud by i eventuálně bylo důvodné přistoupit k zápočtu uhrazených plateb žalovaným na náklady spojené s bydlením v domě ve [část obce], pak pouze v rozsahu 1/3. Dále žalobkyně sporovala i výši nákladů na výživné pro nezletilé děti, když poukazovala na to, že v rozhodnutí je chybný údaj o platbách výživného její osobou v roce [rok], když uváděla, žena výživném zaplatila [částka] a nikoliv [částka] a že otec uhradil od prosince do července 2019 výživné nikoliv ve [částka] uvedené, ale ve výši [částka]. V neposlední řadě žalovaná poukazovala na to, že nesprávně bylo rozhodnuto též o nákladech řízení, když zdůrazňovala, že se svým nárokem uplatněným v řízení byla částečně úspěšná, a proto mělo být za těchto okolností rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, případně měl soud I. stupně při svém závěru, že byla převážně neúspěšná aplikovat ustanovení § 150 o. s. ř., neboť při posouzení všech okolností sporu mělo být právě užitím shora uvedeného zákonného přistoupeno k odstranění nepřiměřené tvrdosti vůči žalobkyni, a to za situace, kdy je zřejmé, že návrh na rozvod manželství podal žalovaný a žaloba o výživné manželky byla podána důvodně, když žalovaný dobrovolně neplnil svou vyživovací povinnost. Dále žalobkyně v této souvislosti poukazovala i na to, že by mělo být zohledněno negativní chování žalovaného vůči její osobě.

6. Proti rozsudku soudu I. stupně podal odvolání i žalovaný, a to do výroku I. a III. Namítl, že soud I. stupně dle jeho přesvědčení nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem, neúplně zjistil skutkový stav, na základě provedeného dokazování dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, v důsledku čehož došlo i k nesprávnému právnímu posouzení věci. Žalovaný navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobu v plném rozsahu zamítne a požadoval, aby žalované byla uložena povinnost nahradit mu náklady řízení ve výši [částka]. Žalovaný především argumentoval tím, že soud I. stupně měl především vyhodnotit chování žalobkyně jako chování v rozporu s dobrými mravy a již z tohoto důvodu neměl žalobkyni přiznat jí uplatněný nárok na výživné nerozvedené manželky. Žalovaný v této souvislosti poukazoval na to, že důvodem rozpadu manželství byl negativní postoj žalobkyně na podílení se na ekonomickém zajištění domácnosti a negativní postoj k docházce nezletilých dětí do školy a dále uváděl, že žalobkyně dlouhodobě a závažným způsobem porušuje jeho rodičovská práva, přičemž za těchto okolností nemůže zásadně souhlasit se závěrem soudu I. stupně o„ nemorálnosti ů obou účastníků řízení, neboť on je v postavení, kdy se u soudu pouze opakovaně musí domáhat uznání a dodržování svých práv, zejména práv rodičovských. V této souvislosti žalovaný v rámci odvolacího řízení doplnil, že v důsledku jednání v rozporu s dobrými mravy vůči jeho osobě byla žalobkyně uznána pravomocně vinnou ze spáchání přestupku proti občanskému soužití a byla jí uložena pokuta a dále že aktuálně jí bylo sděleno i obvinění ze spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí souvisejícího s bráněním styku žalovaného s nezletilými dětmi. Dále žalovaný zdůrazňoval, že žalobkyně usiluje o svůj prospěch s odkazem na povinnosti, které má vůči ní žalovaný, avšak odmítá respektovat práva žalovaného jako otce a spoluvlastníka věcí náležejících do SJM. Žalovaný též poukazoval na to, že soud I. stupně při svém rozhodování vůbec nevzal v úvahu srovnání standardů bydlení žalobkyně a žalovaného a dovozoval, že výlučným užíváním domu se zvyšovala životní úroveň žalobkyně oproti jeho osobě. Dále se v této souvislosti ohrazoval proti argumentaci žalované ohledně možnosti bydlení u rodičů, vyjadřoval nesouhlas s některými soudem I. stupně nezapočtenými náklady jím vynaloženými na byt v SJM ve [část obce], a to ačkoli do jeho příjmů mu soudu I. stupně započetl v minulosti inkasované nájemné. Nesouhlasil též s vyhodnocením příjmů žalobkyně, když uváděl, že nemůže jít k jeho tíži, že žalobkyně se po celý rok 2019 nesnažila zajistit si svou finanční soběstačnost. Poukazoval na výběry finančních prostředků žalovanou ke konci roku [rok], nezapočtení příjmů spolku Tarzius do příjmů žalobkyně, sporoval existenci půjček od rodičů žalobkyně a nezapočítání těchto půjček do příjmů žalobkyně a v neposlední řadě polemizoval i se závěry soudu ve vztahu k přiznané náhradě nákladů řízení, když zdůrazňoval, že, pokud soud I. stupně dospěl k závěru, že svou vyživovací povinnost co do částky [částka] splnil, nesprávně pak byl posouzen úspěch a neúspěch účastníků při rozhodování o náhradě nákladů řízení, když poukazoval na to, že soudem I. stupně mělo být tedy eventuálně vycházeno z toho, že žalobkyně byla úspěšná toliko v částce [částka] a nikoli v částce [částka].

7. Jednání odvolacího soudu bylo nařízeno na den [datum]. Při tomto jednání byly provedeny nové důkazy, které nebyly v době rozhodování soudu I. stupně k dispozici. Rozhodnutím Městské části [obec] – [část obce] ze dne [datum], sp. zn. 147/ 2022, č. j. 1204/2022, ve spojení s opravným rozhodnutím ze dne [datum] sp. zn. 147/ 2022, č. j. 1237/2022 bylo prokázáno, že Rozhodnutím Městské části [obec] – [část obce], komise pro projednání přestupků, byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku proti občanskému soužití spočívajícího v hrubém jednání vůči žalovanému dne [datum], a to tím, že do něj několikrát strčila a následně jej několikrát udeřila nohou do spodní části holeně. Za tento přestupek byla žalobkyni uložena pokuta ve výši [částka]. K tomuto jednání došlo při rozepři účastníků řízení týkající se péče o společné nezletilé děti. Usnesením Policie ČR ze dne [datum rozhodnutí] vydaným pod [číslo jednací] bylo prokázáno, že Policie ČR sdělila žalobkyni obvinění ze spáchání přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 4 trestního řádu, kterého se měla dopustit tím, že nepředávala na základě vykonatelných soudních rozhodnutí opakovaně v průběhu roku [rok] nezletilé syny řádně do péče jejich otce, (v tomto řízení žalovaného), a to ačkoli jí byly v předchozí době za nerespektování soudních rozhodnutí již několikrát uloženy pořádkové pokuty.

8. Při jednání odvolacího soudu učinili účastníci řízení nesporným, že náklady uhrazené žalovaným v rozhodné době jako náklady související s bydlením v domě ve [část obce], v němž však žalovaný nebydlel od doby ukončení společného soužití s žalobkyní, činily částku [částka].

9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo postupem podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.. Poté kdy postupem podle § 213 odst. 4 o. s. ř. důkazní řízení doplnil, jak popsáno shora, dospěl k závěru, že odvolání žalovaného do meritu věci nebylo podáno důvodně, odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně, a to v rozsahu stanoveného dlužného výživného.

10. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku konstatuje, že soud I. stupně měl pro své rozhodnutí dostatek důkazů, ze kterých čerpal (s výjimkou určení výše nákladů, které žalovaný uhradil v rozhodné době v souvislosti s domem ve [část obce], jejichž výše však v rámci odvolacího řízení byla nakonec učiněna nespornou), i správná skutková zjištění a věc správně posoudil i po stránce právní.

11. Podle § 697 odst. 1 o. z. manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. Podle odst. 2 pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném.

12. Jak vyplývá ze shora citovaného zákonného ustanovení pro stanovení vyživovací povinnosti mezi manželi je určující kritérium zásadně stejná hmotná a kulturní úroveň. Výše uvedené ustanovení je stručnou normou s relativně neurčitou hypotézou, když životní úroveň je obecně obtížně kvantifikovatelná a nemusí se ani projevovat pouze v disponibilních částkách či majetku. Slovo„ zásadně“ pak odkazuje jednak na možnost (nutnost) zohlednění konkrétních okolností odůvodňujících případnou disparitu, jednak na to, že životní úroveň nemusí být ani v případě parity zcela totožná a není tedy třeba vyrovnávat i nejmenší nerovnosti či zohledňovat každý detail, přičemž v daném případě je soudu dána poměrně široká míra vlastního uvážení při komplexním posouzení věci, čemuž odpovídá i ustálená rozhodovací praxe, podle níž spory o výživné nejsou tzv. zúčtovacími spory.

13. V dané věci se z obsahu spisu podává, že účastníci řízení jsou doposud manželé. Žalovaný podal návrh na rozvod manželství a ukončil společné soužití s žalobkyní na jaře roku 2019. Žalobkyně podala dne [datum] žalobu, jíž se domáhala plnění vyživovací povinnosti žalovaného vůči své osobě v pozici nerozvedené manželky. Žalovaný v době podání návrhu hradil toliko platby související s poplatky za energie a další služby spojené s domem ve [část obce], kde však již žalovaný v té době nežil a dům užívala k bydlení žalobkyně a nezletilé děti. Dále z důkazů provedených v řízení vyplynulo, že účastnící řízení mají dvě nezletilé děti a že před Obvodním soudem pro Prahu 9 probíhá od roku 2019 řízení o úpravě poměrů těchto dětí, které doposud není pravomocně skončeno, přičemž naposledy bylo nepravomocně rozhodnuto o střídavé péči o nezletilé děti. [příjmení] účastníků o nezletilé děti je vyhrocený. K návrhu žalovaného bylo ve výše uvedeném opatrovnickém řízení žalobkyni zakázáno změnit bydliště i školu nezletilých dětí. Žalobkyni byly opakovaně uloženy pořádkové pokuty za nepředání dětí do péče žalovaného. [příjmení] to probíhá mezi účastníky i spor o správu SJM.

14. Ve vztahu k důkazům provedeným před soudem I. stupně o osobních a majetkových poměrech účastníků řízení, včetně vyhodnocení jejich životní úrovně, odvolací soud uvádí, že soud I. stupně měl pro své rozhodnutí dostatek důkazů, na základě nichž učinil při komplexním posouzení věci ve vzájemných souvislostech i dostatečná skutková zjištění, která byla podkladem pro rozhodnutí věci a nárok žalobkyně soud I. stupně posoudil v zásadě správně jak po stránce skutkové, tak i po stránce právní, přičemž pokud došlo k částečné změně rozhodnutí soudu I. stupně v rámci odvolacího řízení, jednalo se pouze o změnu výše nákladů uhrazených žalovaným v rozhodném období v souvislosti s domem ve [část obce], která byla následně soudem posouzena jako forma naturálního plnění vyživovací povinnosti žalovaného k žalobkyni.

15. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně se posouzením nároku žalobkyně odpovědně zabýval a ve vztahu ke skutkovým zjištěném velmi podrobně rozebral, jakými úvahami se při rozhodnutí o nároku žalobkyně na výživné nerozvedené manželky řídil, z jakých důvodů a v jakém rozsahu zohlednil při svých úvahách jednotlivé příjmy a výdaje účastníků a vysvětlil, proč některé příjmy a výdaje naopak nezohlednil. Odvolací soud se s jeho závěry plně ztotožňuje a v tomto směru pro stručnost odkazuje na skutkové závěry soudu I. stupně vyplývající z bodů 22. až 59. odůvodnění napadeného rozsudku a jejich následné vyhodnocení uvedené pod body 59. až 102.

16. Ve vztahu k základní námitce žalovaného vznesené vůči rozhodnutí soudu I. stupně spočívající v tom, že dle přesvědčení žalovaného by měla být celá žaloba o stanovení výživného pro nerozvedenou manželku zamítnuta, a to z toho důvodu, že v daném případě je požadavek žalobkyně s ohledem na její chování a jednání v rozporu s dobrými mravy, odvolací soud uvádí, že stejně tak jako soud I. stupně je v daném případě přesvědčen o nedůvodnosti této námitky vznesené v rámci tohoto řízení, jehož předmětem je požadavek na stanovení výživného nerozvedené manželky. Důvody, pro které soud I. stupně dospěl k výše uvedenému závěru, jsou podrobně uvedeny pod bodem 59. a 60. odůvodnění napadeného rozsudku a v konečném závěru se s nimi ztotožňuje i odvolací soud, byť některé dílčí závěry soudem I. stupně uváděné v odůvodnění jeho rozsudku pod shora uvedenými body považuje za nadbytečně rozebírané a nemající ve svém důsledku žádný relevantní význam pro závěr o nedůvodnosti vznesené námitky žalovaným. Odvolací soud je v daném případě přesvědčen o tom, že rozhodnou skutečností při posouzení shora uvedené námitky je to, že z provedeného dokazování je zcela jednoznačně zřejmé, že mezi účastníky panují vyhrocené vztahy, které mají svůj původ v rozpadu jejich manželství, sporu o vypořádání majetku (zahájen spor o správu SJM), ale zejména v jejich vleklém a vyhroceném sporu o péči o nezletilé děti, přičemž i stěžejní argumenty žalovaného spočívají v tom, jakým způsobem vystupuje a jedná žalobkyně ve vztahu k žalovanému zejména právě v rámci jejich sporů o péči a výživu nezletilých dětí, nikoliv v souvislosti s řízením o výživné nerozvedené manželky. Jestliže tedy z provedeného dokazování vyplývá, že jednání žalobkyně vůči žalobci má svůj primární původ zejména v rodičovském konfliktu a zároveň po provedeném dokazování v rámci tohoto řízení bylo uzavřeno, že žalovaný minimálně v době podání žaloby a následně i více než 1rok a 5 měsíců dobrovolně neplnil svou vyživovací povinnost vůči žalobkyni v rozsahu vyplývajícím ze zákona, nelze skutečně za těchto okolností uzavřít, že by bylo v projednávané věci důvodné žalobu zamítnout s argumentací, že se v daném případě jedná o výkon práva žalobkyně v rozporu s dobrými mravy. Na tomto závěru pak nemohly změnit nic ani nově předložené listinné důkazy, které byly v řízení před odvolacím soudem provedeny, neboť jak vyplývá z těchto důkazů, jedná se sice o objektivně zjištěné jednání žalobkyně proti právům žalovaného, avšak zcela evidentně bezprostředně související s vyhrocenými vztahy účastníků mající původ v jejich sporu o péči o nezletilé děti. Navíc odvolací soud nemohl přehlédnout ani to, že všechna závadová chování žalobkyně dle předložených listinných důkazů nastala v průběhu roku 2021, tedy v období, v němž již žalobkyni ani soudu I. stupně žádné výživné nerozvedené manželky nestanovil, a proto ani z těchto důvodů nebylo namístě přehodnocovat závěr již shora uvedený o nedůvodnosti námitky žalovaného spočívající v tvrzení, že v daném případě je nárok žalobkyně výkonem práva v rozporu s dobrými mravy.

17. Co se pak týká dalších námitek žalovaného, zejména námitky nedostatečného zohlednění lepší životní úrovně žalobkyně v souvislosti s užíváním domu ve [část obce] k jejímu bydlení (žalovaný argumentoval tím, že si musel pronajmout byt, který neposkytuje zcela totožný komfort), přičemž závěr o lepší životní úrovni žalobkyně v souvislosti s bydlením odvíjel i od potencionálního nájemného, které by jinak muselo být vynakládáno na pronájem takového domu žalobkyní, odvolací soud uvádí, že s posouzením podmínek bydlení se již vypořádal soud I. stupně v rámci odůvodnění svého rozhodnutí pod bodem 74., ve spojení s bodem 89. a odvolací soud na tyto závěry odkazuje, stejně tak jako na soudem I. stupně uvedený rozbor týkající se závěru o tom, jak posuzoval důvodnost či nedůvodnost zohlednění příjmů spolku Tarzius do příjmů žalobkyně, či půjček žalobkyně od jejích rodičů, jakož i další žalovaným případně zpochybňované závěry týkající se zohlednění či nezohlednění dalších skutkových zjištění ve prospěch či neprospěch obou účastníků řízení, neboť se závěry soudu I. stupně uvedené v odůvodnění jeho rozsudku se odvolací soud po přezkoumání věci ztotožňuje.

18. Odvolací soud pouze pro úplnost uvádí, že soud I. stupně se projednávanou věcí velmi podrobně zabýval a skutková zjištění vyhodnocoval ve vzájemných souvislostech, avšak je třeba připomenout, že spory o výživné nejsou spory zúčtovacími, přičemž byť soud I. stupně při stanovení výživného v tomto řízení do jisté míry své úvahy promítl do„ výpočtu“ odpovídající výše výživného v jednotlivých rozhodných obdobích, je z jeho odůvodnění zároveň zřejmé, že hodnotil a posuzoval v řízení zjištěné skutečnosti komplexně, a proto i z těchto důvodů některé skutečnosti zahrnul a některé naopak nezahrnul do svých úvah při vyhodnocení životní úrovně toho kterého účastníka řízení v rozhodném období, přičemž své závěry vždy řádně a přesvědčivě zdůvodnil.

19. Pokud žalobkyně namítala že soud I. stupně nesprávně do jejích výdajů souvisejících s podnikáním nezahrnul její výdaje na školení a kurzy, čímž ve svém důsledku navýšil příjmy žalobkyně a na základě toho dospěl k nesprávnému závěru, že má nárok na nižší výživné, než na které jí dle jejího přesvědčení v rozhodném období vzniklo právo, případně následně dokonce dospěl k závěru, že jí v dalším období již žádné výživné ani nepřísluší, odvolací soud znovu v tomto směru odkazuje na odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně, který důvody nezahrnutí nákladů na různé kurzy žalobkyně podrobně zdůvodnil pod bodem 90. odůvodnění svého rozsudku, a to na základě skutkových zjištění uvedených v předchozí části svého rozhodnutí, přičemž odvolací soud se z těmito závěry soudu I. stupně ztotožňuje. Navíc i vynakládání finančních prostředků na tyto kurzy a školení, které však nebyly vyhodnoceny jako náklady mající zásadní a bezprostřední význam pro rozvoj podnikání žalobkyně, do určité míry svědčí o reálných finančních možnostech žalobkyně a tedy i o její životní úrovni, a to právě v období, za nějž jí již nebylo výživné přiznáno v jí požadované výši. Navíc nelze přehlédnout, že soud I. stupně však zároveň zohlednil poměrně vysoké náklady žalobkyně související s propagací jejího podnikání, které právě na rozdíl od v rozsudku soudu I. stupně uváděných kurzů a školení vyhodnotil jako účelně vynaložené na rozvoj jejího podnikání. V této souvislosti odvolací soud vádí, že shora zmiňovaná hodnocení soudu I. stupně odvolací soud shledal správnými jak ve vztahu k nezohlednění nákladů souvisejících s kurzy žalobkyně, tak naopak ve vztahu k zohlednění nákladů na propagaci jejího podnikání. Pokud zohlednění nákladů na propagaci naopak zpochybňoval žalovaný, odvolací soud k tomu uvádí, že tuto jeho námitku neshledal důvodnou a znovu odkazuje na podrobné odůvodnění rozsudku soudu I. stupně, zejména bod 91. Zároveň však odvolací soud konstatuje, že stejně tak ale neshledal důvodnou ani námitku žalobkyně, že soud I. stupně uznal žalovanému náklady na podnikání v částce v rozmezí cca 2 000 až [částka] měsíčně, neboť je nepochybné, že každý podnikatel má se svým podnikáním běžné náklady, přičemž výše těchto nákladů, kterou soud I. stupně zohledňoval ve vztahu k žalovanému je zcela zanedbatelná, zejména v porovnání s náklady, které byly zohledněny ve vztahu k žalobkyni, přičemž dle přesvědčení odvolacího soudu soud I. stupně opětovně své závěry řádně a logicky odůvodnil i ve vztahu k této námitce žalobkyně. Jinak odvolací soud k dalším dílčím námitkám žalobkyně týkajícím se argumentace ohledně toho, které jednotlivé výdaje měly být ve vztahu k žalobkyni či naopak ve vztahu k žalovanému zohledněny a které nikoli odkazuje na podrobné zdůvodnění soudu I. stupně, jehož závěry odvolací soud hodnotí jako zcela správné, a to včetně důvodnosti zápočtů plateb nájemného za byt užívaný žalovaným do nákladů žalovaného. Dále odvolací soud uvádí, že neshledal důvodnou ani námitku žalobkyně, že žalovaný mohl bydlet u svých rodičů či v bytě v SJM ve [část obce], neboť žalovanému nelze vytýkat, že se snažil zajistit si možnost bydlení s ohledem na svůj zájem o péči o nezletilé děti právě v blízkosti dosavadního bydliště dětí.

20. Ohledně odvolací námitky žalobkyně spočívající v argumentaci, že v žádném případě nebylo důvodné, aby soud I. stupně od stanoveného výživného odečetl částku vynaloženou žalovaným v souvislosti s hrazením energií a služeb v rozhodném období za dům ve [část obce], který je v SJM účastníků, avšak který v rozhodném období užívala k bydlení žalobkyně a nikoli již žalovaný, odvolací soud uvádí, že vzhledem k tomu, že vyživovací povinnost může být plněna, a to i mezi manželi, naturální formou a s ohledem na to, že v rámci odvolacího řízení učinili účastníci nespornou výši nákladů vynaložených žalovaným na platby energií a dalších služeb souvisejících s obdobím, kdy předmětný dům užívala ke svému bydlení již jen žalobkyně, je zřejmé, že žalovaný tedy v rozhodném období plnil svou vyživovací povinnost vůči žalobkyni právě i naturální formou, když na místo žalobkyně hradil shora uvedené náklady, ač tyto náklady si měla jinak s odkazem na ustanovení § 691 odst. 1 o. z. nést žalobkyně. Odvolací soud dále neshledal důvodnou ani další námitku žalobkyně spočívající v tom, že i pokud by bylo možno výše uvedené platby započíst na výživné, mohla by být započítána maximálně jedna třetina výše uvedení částky, když žalobkyně v tomto směru argumentovala tím, že v domě společně s ní žily i nezletilé děti. Z výše uvedeného zákonného ustanovení se podává, že pokud manželé nemají rodinnou domácnost, nese každý z nich náklady své domácnosti, přičemž tyto náklady by musela žalobkyně nést, a to bez ohledu na to, zda v domácnosti žije sama či nikoliv. Navíc je třeba konstatovat, že o vyživovací povinnosti k dětem účastníků tohoto řízení je vedeno samostatné řízení, v rámci něhož jsou samostatně posuzovány rozhodné okolnosti ve vztahu k plnění vyživovací povinnosti k nezletilým dětem ze strany obou jejich rodičů (účastníků tohoto řízení). Navíc je třeba připomenout i to, že žalovaný taktéž hradí náklady své domácnosti bez ohledu na to, že i v jeho domácnosti v částečném rozsahu, a to i v rozhodné době, žily či dle předběžných opatření vydaných v opatrovnickém řízení měly žít i společné nezletilé děti žalovaného a žalobkyně. Ze všech shora uvedených důvodů tedy odvolací soud uzavřel, že jestliže výše uvedené náklady související s domem ve [část obce] byly uhrazeny žalovaným, je možno na tyto platby v rozsahu částky [částka] (výše částky učiněná nespornou při jednání odvolacího soudu) pohlížet jako na naturální plnění vyživovací povinnosti, a bylo tudíž zcela důvodné započíst tyto platby na výživné, které bylo stanoveno soudem I. stupně před provedeným zápočtem v částce [částka].

21. Ve vztahu k dalším žalobkyní uplatňovaným námitkám odvolací soud pro stručnost plně odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně, který se s těmito námitkami logicky vypořádal. Odvolací soud je též přesvědčen o tom, že žalovanému nelze přičítat k tíži, pokud v souvislosti se zájmem o realizaci střídavé péče o nezletilé děti si uzpůsoboval i rozsah svých pracovních aktivit tak, aby se na péči o nezletilé děti mohl též co nejvíce podílet, a tento postup mu nelze vyčítat ani v případě, pokud v důsledku toho částečně poklesly i jeho příjmy. Pokud dále žalobkyně namítla nesprávný výpočet zaplaceného výživného na nezletilé děti z její strany v roce [rok] (tvrzený rozdíl [částka] [anonymizována dvě slova] rok), odvolací soudu k tomu uvádí, že tato okolnost nemohla mít reálně žádný vliv na správnost rozhodnutí soudu I. stupně o výživném pro rok [rok], když v tomto období již nárok na výživné žalobkyni nevznikl. Stejně tak nemohlo mít žádný vliv na správnost rozhodnutí soudu I. stupně ani to, že dle přesvědčení žalobkyně žalovaný od července [rok] do prosince [rok] uhradil na výživném pro nezletilé děti částku [částka] a nikoliv částku [částka], neboť pro toto období bylo žalobkyni přiznáno výživné v plném rozsahu jí požadované částky [částka] měsíčně, kterou byl soud vázán s ohledem na nepřekročitelnost žalobního petitu. Závěrem tedy odvolací soud uvádí, že soud I. stupně se skutečně se všemi rozhodnými skutečnostmi namítanými žalobkyní správně vypořádal a odvolací soud se s jeho závěry ztotožnil. Zároveň v souvislosti s námitkami žalobkyně odvolací soud znovu připomíná, že řízení ve věci výživného není zúčtovacím sporem, přičemž soud I. stupně své úvahy, kterými se při svém rozhodování v této věci řídil, logicky a dostatečně podrobným způsobem zdůvodnil.

22. Ze všech shora uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle ustanovení § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil v části výroku I., a to v rozsahu stanovení výše výživného nerozvedené manželky za období od [datum] do [datum] a dále i ve výroku II., a to při zohlednění rozsahu odvolání žalobkyně pouze do stanovení výživného do [datum]. Zároveň však odvolací soud částečně změnil rozsudek soudu I. stupně ve výroku II., konkrétně v rozsahu výše stanoveného nedoplatku na výživném / § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř.

23. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 150 o. s. ř., za použití § 224 odst. 2 o. s. ř. V řízení byla převážně neúspěšná žalobkyně, které byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů převážně úspěšnému žalovanému, ovšem snížená na 50 % jím účelně vynaložených nákladů. Při aplikaci § 150 o. s. ř. odvolací soud zohlednil, že žalobkyně se v době podání žaloby a následně po dobu dalších 17 měsíců (od [datum] do [datum]) domáhala co do základu svého nároku zcela důvodně, když žalovaný poté, co se rozhodl ukončit manželství s žalobkyní (podal návrh na rozvod manželství) a odstěhoval se ze společné domácnosti, neplnil řádně a v odpovídající výši svou zákonem danou vyživovací povinnost vůči manželce, a to za situace, kdy v té době žalovaným naturálně poskytované výživné v podobě plateb poplatků souvisejících s domem ve [část obce] nebylo adekvátním plněním zákonné vyživovací povinnosti žalovaného vůči žalobkyni. Proto odvolací soud vyhodnotil, že je v daném případě důvodné aplikovat shora uvedené zákonné ustanovení. Současně však odvolací soud neshledal důvody pro to, aby žalovanému nebyla náhrada nákladů přiznána vůbec, neboť bylo třeba zohlednit i to, že v dalším období (přes rozsáhlé dokazování, z něhož žalobkyně již mohla usuzovat na nedůvodnost svých požadavků), jmenovaná na danou situaci nikterak procesně nereagovala. Právě proto tedy odvolací soud vyhodnotil, že je důvodné o náhradě nákladů ve vztahu mezi účastníky rozhodnout výše uvedeným způsobem.

Za řízení před soudem I. stupně stanovil odvolací soud výši náhrady nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tedy podle zásady poměru úspěchu a neúspěchu ve věci, přičemž s ohledem na to, že v řízení byl před soudem I. stupně převážně úspěšný žalovaný, stanovil odvolací soud nejprve výši účelně vynaložených nákladů řízení, které by žalovanému měla uhradit žalobkyně, pokud by nebylo zároveň aplikováno ustanovení § 150 o. s. ř. Při stanovení výše náhrady nákladů řízení žalovaného před soudem I. stupně vyšel odvolací soud z tarifní hodnoty stanovené dle § 8 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), tedy z částky [částka] ([částka] x 12 měsíců x 5 let) s tím, že dle § 7 AT činí tedy odměna za jeden úkon právní služby částku [částka]. Co se týká jednotlivých úkonů právní služby odvolací soud přiznal jako účelně vynaložené náklady na právní zastoupení žalobkyně odměnu za 26 úkonů právní služby, z toho 25 úkonů právní služby s nárokem na plnou odměnu ve smyslu § 11 odst. 1 AT, a to za přípravu a převzetí věci dne [datum], vyjádření žalovaného k žalobě dne [datum], účast u jednání dne [datum], vyjádření žalovaného k doplnění žaloby ze dne [datum], účast u jednání dne [datum] (2 úkony), doplnění tvrzení a důkazů ze dne [datum], replika k vyjádření žalobkyně ze dne [datum], účast u jednání dne [datum] (3 úkony), účast u jednání dne [datum] (3 úkony), účast u jednání dne [datum], účast u jednání dne [datum] (2 úkony), jednání s protistranou dne [datum] (v souvislosti s u jednání soudu avizovaným pokusem o mimosoudní dohodu či smírné vyřešení věci), porada s klientem dne [datum] jednu hodinu před dalším jednáním soudu, když v meziobdobí bylo řízení dle § 110 o. s. ř. přerušeno, avšak k dohodě účastníků nakonec nedošlo, účast na jednání dne [datum] (3 úkony), účast u jednání dne [datum] (2 úkony) a závěrečný návrh ze dne [datum] (celkově částka [částka]) a 1 úkon právní služby s nárokem na poloviční odměnu ve smyslu § 11 odst. 2 AT v celkové výši [částka]. Dále v souvislosti s výše uvedenými úkony právní služby byla do účelně vynaložených nákladů žalovaného započítána i částka [částka] jako paušální náhrada hotových výdajů právní zástupkyně žalovaného (jedna paušální náhrada á [částka] dle § 13 odst. 4 AT) v souvislosti s výše uvedenými 26 úkony právní služby. S ohledem na to, že však žalovaný byl před soudem I. stupně úspěšný v rozsahu částky [částka] ([částka] – [částka] při zohlednění změny výroku odvolacím soudem o výši nedoplatku na výživném a za situace, kdy odvolací soud neshledal důvody pro to, aby bylo vycházeno při posuzování neúspěchu žalovaného z částky [částka], z níž vycházel soud I. stupně, a to z toho důvodu, že žalovaný plnil svou vyživovací povinnost částečně i naturální formou, a tudíž mu byla uložena povinnost k náhradě dlužného výživného toliko v částce [částka]), tedy v rozsahu 87,8% a neúspěšný byl v rozsahu částky 146 954, [částka] (s ohledem na měnící výrok odvolacího soudu), tedy v rozsahu 12,2 %, je zřejmé, že podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci by za řízení před soudem I. stupně vznikl žalovanému nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů v rozsahu 75,6 % z částky [částka], tedy v rozsahu částky [částka] v případě, že by nebylo přistoupeno k aplikaci § 150 o. s. ř.

24. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že za účelně vynaložené náklady před soudem I. stupně nepovažoval žalovaným účtované odměny za porady s právním zástupcem přesahujícími vždy jednu hodinu, s výjimkou porady dne [datum], kterou bylo možno s ohledem na konkrétní okolnosti, za nichž byla konána, považovat za účelnou (porada před jednáním soudu za situace, kdy v meziobdobí bylo řízení přerušeno dle § 110 o. s. ř. za účelem komplexnější mimosoudní dohody účastníků, k níž však nakonec nedošlo, a bylo pokračováno v řízení). Ve vztahu k dalším 8 účtovaným poradám s klientem přesahujícím jednu hodinu odvolací soud uvádí, že ve vztahu k těmto poradám nebylo jakkoli tvrzeno ani doloženo, co bylo jejich obsahem tak, aby mohl soud posoudit účelnost jejich konání a adekvátnost jejich rozsahu, zejména za situace, kdy je odvolacímu soudu známo, že mezi týmiž účastníky je vedeno několik soudních řízení a žalovaný je zastoupen toutéž právní zástupkyní. Navíc s ohledem na předmět řízení je zřejmé, že v řízení byly primárně řešeny otázky skutkové, ve vztahu k nimž se nejeví jako nezbytné právní poradenství v žalovaným účtovaném, avšak obsahově nedoloženém rozsahu, zejména za situace účasti žalovaného i jeho právní zástupkyně u řady několikahodinových jednání soudu, při nichž se měli možnost k věci podrobně vyjádřit, což také byl činěno. Jako účelně vynaložené náklady odvolací soud dále nevyhodnotil ani náklady vyúčtované za písemná podání - zaslání důkazů ze dne [datum], návrh na doplnění dokazování ze dne [datum], doplnění tvrzení a důkazů ze dne [datum], doplnění důkazů ze dne [datum] a doplnění dokazování [datum], neboť některé z těchto podání nemají ani charakter právní služby, nýbrž spíše průvodních dopisů, jak již uvedl i soud I. stupně, případně se jedná o písemná podání, kde je různě shrnována argumentace již přednášená v rámci jednání soudu či argumentace, která při jednání soudu mohla být přednesena, a to v rámci zachování bezprostřednosti a ústnosti jednání před soudem, a to právně i v souvislosti s tím, že předmět řízení byl posuzován především po skutkové stránce věci.

25. Při stanovení výše náhrady nákladů odvolacího řízení odvolací soud vyšel z toho, že žalovaný byl v odvolacím řízení zcela neúspěšný, přičemž žalobkyně byla úspěšná toliko v nepatrné části, tedy v částce [částka] (rozdíl mezi částkou [částka] přiznanou odvolacím soudem a částkou [částka]). S ohledem na to, že předmětem odvolacího řízení byla částka [částka] (požadavek na výživné [částka] x 29 měsíců + 2 dny x [částka] za období od [datum] do [datum]), uzavřel odvolací soud, že za odvolací řízení žádnému z účastníků nenáleží právo na náhradu nákladů řízení.

26. Na základě těchto skutečností uložil odvolací soud žalované povinnost, aby na nákladech řízení před soudy obou stupňů žalovanému zaplatila náhradu sníženou o 50 % v rozsahu částky [částka] (polovina účelně vynaložených nákladů v řízení před soudem I. stupně). Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla žalobkyni stanovena s odkazem na ustanovení § 160 o. s. ř. v rozsahu dvou měsíců, stejně tak jako žalovanému ve vztahu k plnění uloženému mu výrokem I. tohoto rozsudku.