pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 29 C 93/2016-598,

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] (výrok I.) a současně uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Rozhodl tak o zbývající části nároku žalobkyně, kterou se po žalované domáhala zaplacení částky [částka] jako náhrady škody spočívající ve ztrátě pohledávky žalované (uplatněné) v řízení vedeném u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 8 C 303/2008, které trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu.

3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně (dříve pod jménem [jméno] [příjmení]) podala dne [datum] u Okresního soudu v Třebíči žalobu proti svému bývalému manželu [jméno] [příjmení] o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Věc byla vedena pod sp. zn. 8 C 303/2008. Žalobkyně v žalobě uváděla, že žalovaný si půjčil od [právnická osoba] částku [částka], žalobkyně vystupovala jako ručitelka s tím, že po dohodě s bankovním ústavem závazek zaplatila a nyní tuto částku požaduje po žalovaném. Žalobkyně byla usnesením ze dne [datum] vyzvána k doplnění žaloby, usnesení jí bylo doručeno [datum]. Žalobkyně doplnila skutečnosti dne [datum]. Žaloba byla doručena žalovanému s usnesením s uložením lhůty k vyjádření dne [datum]. Žalovaný se vyjádřil dne [datum]. Vyjádření žalovaného bylo doručeno žalobkyni dne [datum] s tím, aby se k tomuto vyjádřila. Žalobkyně se vyjádřila dne [datum]. Vyjádření žalobkyně bylo doručeno právnímu zástupci žalovaného, který se vyjádřil k opakované výzvě soudu dne [datum]. Řízení bylo dne [datum] zastaveno, když soud zjistil, že ve věci účastníků jako manželů byl schválen smír o vypořádání společného jmění manželů, bylo rozhodnuto i o závazku z předmětné smlouvy, dle soudu se jednalo o věc pravomocně rozhodnutou. Usnesení bylo účastníkům doručeno v červenci [rok], žalobkyně podala dne [datum] odvolání. Odvolání s výzvou k vyjádření byl doručen protistraně dne [datum] a věc byla předložena odvolacímu soudu dne [datum] Krajský soud v Brně usnesení soudu I. stupně dne [datum] zrušil a uložil soudu I. stupně, aby se věcí znovu zabýval. Po doručení usnesení stranám dne 11. a [datum] soud vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení ve vztahu ke zjištění předmětu závazku usnesením ze dne [datum]. Žalobkyně doplnila svá tvrzení dne [datum], žalobkyně byla soudem opětovně vyzvána k doplnění dalších skutečností usnesením ze dne [datum], které bylo žalobkyni doručeno dne [datum]. Zároveň si soud vyžádal od [právnická osoba] smlouvu, na základě které žalobkyně požadovala částku uvedenou v žalobě, smlouva byla zaslána soudu dne [datum]. Žalobkyně doplnila skutečnosti dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] bylo řízení zastaveno s tím, že se jedná o věc pravomocně rozhodnutou. Žalobkyně podala dne [datum] odvolání, po zaslání odvolání protistraně byl spis předložen odvolacímu soudu dne [datum], který dne [datum] usnesení soudu I. stupně potvrdil. Žalobkyně podala dne [datum] dovolání k Nejvyššímu soudu, které bylo postoupeno soudu I. stupně dne [datum]. Věc byla předložena Nejvyššímu soudu dne [datum], usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum] bylo usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě zrušeno a věc vrácena soudu II. stupně k dalšímu řízení. Usnesení nabylo právní moci dne [datum] Okresní soud v Třebíči po vyznačení právní moci na rozhodnutí Nejvyššího soudu věc postoupil Krajskému soudu v Brně dne [datum], který usnesením ze dne [datum] usnesení soudu I. stupně změnil tak, že se řízení nezastavuje. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Dne [datum] bylo nařízeno jednání na den [datum]. Žalobkyně požádala dne [datum] o odročení jednání z důvodu kolize termínu s jiným jednáním jejího právního zástupce, jednání bylo odročeno na den [datum]. Protistrana požádala o odročení jednání z důvodu kolize s jiným jednáním právního zástupce žalovaného, jednání bylo odročeno na den [datum], kdy opět právní zástupce žalobkyně požádal o odročení jednání z důvodu kolize s jiným soudním jednáním. Jednání bylo odročeno na den [datum]. Žalobkyně podala dne [datum] námitku podjatosti rozhodující soudkyně a rovněž celého Okresního soudu v Třebíči, když zástupce žalovaného byl bývalým soudcem Okresního soudu v Třebíči. Soudce požádal ředitelku správy soudu o sdělení, kdy došlo k ukončení činnosti soudce – právního zástupce žalovaného. Správa soudu sdělila, že činnost soudce ukončil právní zástupce žalovaného dne [datum], rozhodující soudkyně byla přijata Okresním soudem v Třebíči jako čekatelka od [datum], do funkce předsedkyně senátu byla jmenována dne [datum]. Po vyjádření rozhodující soudkyně byl spis postoupen Krajskému soudu v Brně, pobočka [obec] dne [datum], který rozhodl dne [datum] tak, že rozhodující soudkyně není vyloučena z projednávání. Dne [datum] proběhlo ve věci jednání, byly čteny listinné důkazy, jednání bylo odročeno na den [datum] za účelem vyhlášení rozsudku, kterým byla žaloba zamítnuta. Proti rozsudku podala žalobkyně dne [datum] odvolání, po zaslání odvolání protistraně byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku usnesením ze dne [datum]. Žalobkyně požádala o osvobození od soudních poplatků dne [datum], dne [datum] byla žalobkyně soudem vyzvána k doložení svých majetkových a osobních poměrů, tyto žalobkyně doložila dne [datum], osvobození od soudních poplatků jí bylo přiznáno dne [datum] a spis byl předložen odvolacímu soudu dne [datum] Odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil dne [datum], usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci [datum]. Dne [datum] nařídil soud jednání na den [datum]. Při tomto jednání žalobkyně uvedla, že chce, aby věc byla vyřešena v rozumném časovém horizontu a nebylo vše třeba složitě prokazovat, jak na to poukázal soud. Oba účastníci uvedli, že se nevyhýbají možnosti mediace. Věc byla odročena na neurčito za účelem nařízení prvního setkání s mediátorem. K výzvě soudu ze dne [datum] mediátor sdělil, že žalovaná strana při jednání sdělila po 40 minutách, že nemá zájem o mediaci, k dohodě mezi účastníky nedošlo. Účastníci byli soudem vyzváni ke sdělení stavu projednávané věci, žalobkyně sdělila dne [datum], že věc není možno řešit smírně. Soud následně zjistil, že žalovaný zemřel dne [datum], právní zástupce žalobkyně byl vyzván v březnu [rok] ke sdělení procesního stanoviska s tím, že řízení bude přerušeno z důvodu dědického řízení. Dne [datum] soud řízení přerušil do pravomocného skončení dědického řízení po žalovaném. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Soud činil dotaz na dědické oddělení, zda došlo k ukončení dědického řízení, soudní komisař sdělil, že jediný dědic přichází ze závěti, a to pozůstalý syn [jméno] [příjmení], kterého se nedařilo vyrozumět. K výzvám soudu soudní komisař sděloval průběh dědického řízení, dne [datum] sdělil, že dědické řízení bylo zastaveno z důvodu skutečnosti, že majetek nepatrné hodnoty byl vydán osobě, která se postarala o pohřeb zůstavitele. Usnesením ze dne [datum] bylo řízení zastaveno z důvodu, že není právního nástupce po žalovaném. Usnesení nabylo právní moci dne [datum].

4. Soud I. stupně měl dále za zjištěné, že usnesením Okresního soudu v Třebíči ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo zastaveno dědické řízení o pozůstalosti po zůstaviteli [jméno] [příjmení], [datum narození] (bývalém manželovi žalobkyně), a to pro nemajetnost.

5. Soud I. stupně provedl k důkazu kupní smlouvu a smlouvu o zřízení práva odpovídající věcnému břemenu ze dne [datum] a kupní smlouvu a smlouvu o zřízení osobní služebnosti ze dne [datum], z nichž zjistil, že [příjmení] [příjmení] vlastnil ke dni [datum] nemovitosti v k. ú. [obec], které prodal za kupní cenu [částka], a že ke dni [datum] vlastnil nemovitosti v k. ú. [obec], které prodal za kupní cenu [částka].

6. Soud I. stupně nakonec vyšel ze zjištění, že žalobkyně se obrátila se svým nárokem na náhradu škody na žalovanou dne [datum], její žádosti nebylo vyhověno.

7. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 1 odst. 1, § 3 písm. a), b) a c), § 13, § 14 odst. 1 a § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen„ OdpŠk“), že žaloba není důvodná.

8. Soud I. stupně nejprve vysvětlil, že nelze bez dalšího vyjít z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 91 Co 118/2020-393, v němž odvolací soud konstatoval, že řízení vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 8 C 303/2008 bylo nepřiměřeně dlouhé. Soud I. stupně připomněl judikaturu Nejvyššího soudu, dle které je v případě tvrzené škody spočívající ve ztrátě pohledávky jako důsledku nepřiměřené délky řízení třeba určit dobu, v které řízení mohlo a mělo proběhnout, přičemž nesprávný úřední postup (§ 13 odst. 1 věta první OdpŠk) zde spočívá nikoli v nepřiměřené délce řízení jako celku, ale v průtazích v řízení, tj. v nečinnosti na straně soudu (např. NS 30 Cdo 1549/2013 nebo NS 30 Cdo 1943/2013). Soud I. stupně proto vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení o tom, k jakému datu mělo původní řízení dle jejího názoru skončit, resp. k jakému datu mělo skončit při zohlednění citované judikatury Nejvyššího soudu. Žalobkyně uvedla, že bez průtahů by mělo posuzované řízení skončit ke dni [datum], když dle jejího názoru došlo ke značnému průtahu v řízení u dovolacího soudu. Dovolání bylo podáno dne [datum], doručeno Nejvyššímu soudu dne [datum], a usnesení Nejvyššího soudu nabylo právní moci dne [datum].

9. Soud I. stupně žalobkyni nepřisvědčil s tím, že s ohledem na specifika dovolacího řízení (složitost řízení s požadavkem na povinné právní zastoupení, mimořádnost opravného prostředků, jehož primárním účelem je sjednocování judikatury) nelze považovat délku 2 let a 1 měsíce za průtah v řízení, byť připustil, že sama tato doba je na samotné hranici toho, co ještě za průtah nelze považovat. Soud I. stupně poukázal na to, že řízení u dovolacího soudu v posuzovaném řízení neskončilo odmítnutím dovolaní, nýbrž dovolací soud se vyjádřil v meritu věci, a to jak k hmotněprávním otázkám, tak i procesněprávním. Uvedl dále, že jestliže Městský soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 7. 8. 2020, č. j. 91 Co 118/2020-393, uzavřel, že v řízení nebyla shledána žádná období nečinnosti soudů, pak soudu I. stupně nezbylo, nežli toto právní hodnocení odvolacího soudu respektovat.

10. Soud I. stupně konstatoval, že z judikatury Nejvyššího soudu plyne, že u nároku na náhradu škody v důsledku průtahů nelze přihlížet k tomu, že v původním řízení došlo ke zrušení rozhodnutí soudů nižších stupňů, a to ani v případě, jenž by se jinak zohlednil u náhrady nemajetkové újmy (NS 30 Cdo 3393/2015). V projednávané věci přitom okolnost, že soudy v původním řízení nerespektovaly známou judikaturu Nejvyššího soudu, představovala jeden z hlavních důvodů, proč odvolací soud shledal původní řízení nepřiměřeně dlouhým (viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 91 Co 118/2020-393, odst. 19.).

11. Soud I. stupně uzavřel, že neshledal žádná období nečinnosti v postupu soudů v původním řízení, jež by vedla k závěru, že bylo možno očekávat skončení řízení před [datum], kdy zemřel žalovaný (bývalý manžel žalobkyně) v původním řízení. Z provedeného dokazování zároveň vyplynulo, že v okamžiku smrti byl již bývalý manžel žalobkyně nemajetný. Zjištění, že bývalý manžel žalobkyně disponoval majetkem v roce 2009 (resp. v roce 2014), jsou irelevantní. Pokud žalobkyně ztratila možnost vymoci svou pohledávku, stalo se tak pro smrt (resp. nemajetnost) jejího dlužníka (bývalého manžela), nikoli v důsledku průtahů v původním řízení. Soud I. stupně neshledal naplnění již první hmotněprávní podmínky vzniku odpovědnosti žalované, a to existence odpovědnostního titulu (tj. průtahů ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk), proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně s poukazem na § 142 odst. 3 a § 151 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Uvedl, že předmětem řízení byl nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] způsobené nepřiměřenou délkou řízení (tarifní hodnota [částka]), nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] způsobené tím, že byla žalobkyni po dobu řízení připomínána minulost a soužití s bývalým manželem (tarifní hodnota [částka]), nárok na náhradu škody spočívající v zaplacených nákladech na právní zastoupení ve výši [částka], nárok na náhradu škody spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši [částka] a nárok na náhradu škody spočívající v nevymožené pohledávce ve výši [částka]. Tarifní hodnota sporu byla [částka]. Žalobkyně byla úspěšná s nárokem na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení (tarifní hodnota [částka]), tj. v rozsahu cca 96 %. Žalovaná tak měla neúspěch jen v poměrně nepatrné části, proto jí soud I. stupně přiznal plnou náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 3 o. s. ř.) ve výši [částka] za 18 úkonů po [částka] (vyjádření se k žalobě, příprava na jednání dne [datum], účast na jednání dne [datum], vyjádření k odvolání dne [datum], příprava na jednání dne [datum], účast na jednání dne [datum], příprava na jednání dne [datum], účast na jednání dne [datum], vyjádření k odvolání, příprava na jednání před odvolacím soudem, účast na jednání před odvolacím soudem, příprava účasti na jednání dne [datum], účast na jednání téhož dne, příprava účasti na jednání dne [datum], účast na jednání téhož dne, příprava účasti na jednání dne [datum], účast na jednání téhož dne a replika k vyjádření žalobce ze dne [datum]).

13. Žalobkyně napadla rozsudek soudu I. stupně včasným a přípustným odvoláním z důvodů uvedených v § 205 odst. 2 písm. b), e), f) a g) o. s. ř. Uvedla, že závěr soudu I. stupně učiněný s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu je příliš tvrdým, nereflektujícím skutečný život. Žalobkyně měla za to, že řízení od podání žaloby dne [datum] do nabytí právní moci usnesení Krajského soudu v Brně dne [datum], bylo řízení lichým, když veškerá dřívější rozhodnutí byla opravnými prostředky odstraněna. Z pohledu užité judikatury se však nejedná o nečinnost a průtahy, ale ve skutečnosti se jedná o činnost s naprosto marginální hodnotou pro vyřešení sporu. Řízení tak de facto započalo dle žalobkyně až po dni [datum], kdy došlo k vyloučení všech negativních názorů soudů. Žalobkyně proto uvítala závazný názor Městského soudu v Praze v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 91 Co 118/2020-393, v němž bylo soudu I. stupně uloženo, aby žalobkyni vyzval postupem podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby doplnila skutková tvrzení o tom, do jakého konkrétního data by byla délka řízení vedeného u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 8 C 303/2008 dle jejího názoru s ohledem na veškeré okolnosti případu přiměřená, z jakého důvodu se domnívá, že by byla v uvedeném řízení zcela úspěšná, a z jakého majetku bývalého manžela by svou pohledávku včetně příslušenství po svém bývalém manželovi vymohla, a aby ke svým tvrzením předložila důkazy. Soud I. stupně při jednání dne [datum] takto žalobkyni vyzval. Při jednání dne [datum] však byla žalobkyně soudem I. stupně vyzvána, aby specifikovala konkrétní průtahy v řízení, čímž byla žalobkyně značně zaskočena a má za to, že soud I. stupně nepostupoval dle závazného názoru odvolacího soudu. Žalobkyně dále nesouhlasila s hodnocením délky dovolacího řízení soudem I. stupně. Žalobkyně měla na rozdíl od soudu I. stupně za to, že řízení před dovolacím soudem mělo skončit do 1 roku, proto zde došlo k průtahu v délce 445 dní. Žalobkyně tak měla mít vydaný exekuční titul dne [datum]. Nevymahatelnost pohledávky žalobkyně za jejím bývalým manželem způsobily soudy dlouhým projednáváním původního řízení. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že uloží žalované povinnost zaplatit žalobkyni [částka] a náklady řízení.

14. Žalovaná se k odvolání žalobkyně písemně nevyjádřila. Při jednání odvolacího soudu navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil a přiznal žalované právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

15. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.). Poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

16. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, z kterých čerpal správná skutková zjištění o průběhu řízení vedeného u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 8 C 303/2008, o předběžném uplatnění nároku žalobkyně na náhradu újmy u žalované dne [datum] a o výsledku řízení vedeného u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. [spisová značka]. Odvolací námitky žalobkyně vytýkající soudu I. stupně nedostatky ve zjištění skutkového stavu ve smyslu § 205 odst. 2 písm. b), e) a f) o. s. ř. nejsou opodstatněné; žalobkyně je navíc žádným způsobem neodůvodnila. Správně zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně správně i po stránce právní, aplikuje přitom příslušná ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. Odvolací soud se tak se závěry soudu I. stupně (skutkovými i právními) jako správnými ztotožňuje a v podrobnostech na ně pro stručnost odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje.

17. Soudu I. stupně nelze vytknout, když nejprve při jednání dne [datum] vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a označení důkazů doslovně podle pokynu odvolacího soudu obsaženého v jeho rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 91 Co 118/2020-393 (odst. 31.). Soud I. stupně též nepochybil, když při dalším jednání dne [datum] seznámil účastníky řízení s judikaturou Nejvyššího soudu zabývající se otázkou odpovědnosti státu za majetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty první OdpŠk, kterou měl v úmyslu na posuzovaný nárok žalobkyně aplikovat, a v souladu se zásadou předvídatelnosti soudního rozhodnutí seznámil účastníky i se svým předběžným právním názorem. Tímto svým postupem, kdy zároveň žalobkyni nově poučil o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k jejich prokázání dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., předešel tomu, aby jeho rozhodnutí o věci samé bylo nepředvídatelné. Soud I. stupně se tedy řídil závazným pokynem odvolacího soudu a zároveň zcela správně přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu, která je přiléhavá na danou věc, a od níž se ani odvolací soud nemá v úmyslu jakkoliv odchýlit.

18. Odvolací soud sdílí posouzení délky řízení před dovolacím soudem od [datum] do [datum] v řízení vedeném u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 8 C 303/2008 soudem I. stupně jako přiměřené. V této souvislosti odkazuje odvolací soud na výstižné a vyčerpávající odůvodnění uvedeného závěru soudem I. stupně v odst. 40. až 43. odůvodnění napadeného rozsudku. Jestliže žalobkyně neoznačila jiný průtah v uvedeném řízení, kromě zmíněného období od [datum] do [datum], pak je správný závěr soudu I. stupně o tom, že pokud žalobkyně ztratila možnost vymoci svou pohledávku za bývalým manželem, stalo se tak v důsledku smrti (a nemajetnosti) bývalého manžela žalobkyně, nikoliv v důsledku průtahů v posuzovaném řízení.

19. Odvolací soud s ohledem na veškeré výše uvedené skutečnosti napadený rozsudek soudu I. stupně potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, a to včetně správného výroku o nákladech řízení, jehož znění bylo v souladu s § 142 odst. 3 o. s. ř.

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšné žalované přísluší náhrada nákladů řízení odpovídající paušální náhradě hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. Žalované vznikly v odvolacím řízení náklady ve výši [částka] za 2 úkony po [částka], a to za přípravu účasti na jednání a za účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum] dle § 1 odst. 3 písm. b) a c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, které odvolací soud uložil zaplatit neúspěšné žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 211 o. s. ř. a § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.