Přeskočit na obsah
Městský soud v Praze 91 Co 25/2025-65 ECLI:CZ:MSPH:2025:91.Co.25.2025.65 Rozsudek

o zaplacení 19 535 Kč s příslušenstvím

JUDr. Aleš Nezdařil · předseda senátu · Rozhodnutí ze dne 9. 4. 2025

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Nezdařila a soudkyň JUDr. Zuzany Šmídové a Mgr. Markéty Jiráskové ve věci

žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně]

sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupena advokátem [Jméno advokáta A]

sídlem [Adresa advokáta A]

proti

žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované]

zastoupena advokátem [Jméno advokáta B]

sídlem [Adresa advokáta B]

o zaplacení 19 535 Kč s příslušenstvím

k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 9. října 2024, č. j. 18 C 80/2024-41,


I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku II. se rozsudek soudu I. stupně potvrzuje ve znění, že žalobkyně je povinna uhradit žalované k rukám jejího zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 7 986 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna uhradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 2 843,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalované.

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 19 535 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 11. 9. 2022 do zaplacení a částky 1 200 Kč (výrok I.) a současně uložil žalobkyni povinnost uhradit žalované k rukám jejího zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 7 986 Kč (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 19 535 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené kupní smlouvy s tím, že dodala žalované zboží specifikované v následně vystavené faktuře, avšak žalovaná přes výzvu dlužnou částku neuhradila. Žalovaná nárok žalobkyně odmítla s tím, že mezi stranami nedošlo k uzavření kupní smlouvy, ale jednalo se o komisní prodej zboží žalovanou pro žalobkyni. Doposud neprodané zboží pak zástupce žalobkyně v provozovně žalované převzal zpět, přičemž k vystavení dokladu k úhradě zboží v komisi prodaného však ze strany žalobkyně dosud nedošlo.

3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně vystavila na vrub žalované dne 6. 9. 2022 fakturu č. [číslo] za dodávku zboží v této faktuře specifikovaného za celkovou cenu 19 535 Kč, s datem splatnosti dne 10. 9. 2022. Mezi žalobkyní a žalovanou pak není sporu v tom, že zboží v této faktuře specifikované bylo žalované žalobkyní předáno. Dle zjištění soudu I. stupně byla žalovaná ze strany žalobkyně o úhradu ceny zboží opakovaně upomínána. Část zboží dle předmětné faktury č. [číslo] převzal dne 16. 8. 2024 od žalované zpět [tituly před jménem] [jméno FO].

4. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud I. stupně uzavřel, že žalobkyni se označenými důkazy nepodařilo prokázat, že by mezi účastníky došlo ohledně zboží specifikovaného ve faktuře č. [číslo] k uzavření kupní smlouvy ve smyslu § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), přičemž soud neměl bez důvodných pochybností prokázanou ani variantu tvrzenou žalovanou v podobě uzavření komisionářské smlouvy ve smyslu § 2455 a násl. o. z.

5. Soud I. stupně vyložil, že ve sporném řízení tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní primárně žalobkyni, přičemž žalobkyní doposud označené důkazy svědčí pouze o tom, že vystavila žalované k úhradě ceny nesporně dodaného zboží fakturu a následně ji upomínala o úhradu. Uzavřel, že žalobkyně přitom ničeho netvrdila o tom, kdy konkrétně a jakým způsobem byla tvrzená kupní smlouva uzavřena, co konkrétně bylo mezi stranami ujednáno a zda a jakým případně způsobem byla mezi stranami sjednána cena koupě a její splatnost, když s ohledem na sporný charakter právního poměru mezi stranami se jedná o skutečnosti pro věc rozhodné, které nebyly zjištěny ani z doposud provedených důkazů.

6. Dále soud I. stupně uzavřel, že žalobkyně, která se bez omluvy k jednání soudu dne 9. 10. 2024 nedostavila, se tímto zbavila možnosti být soudem ve smyslu § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vyzvána k doplnění tvrzení o těchto rozhodných skutečnostech a k označení důkazů k jejich prokázání, a tedy že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a břemeno důkazní.

7. S tímto podstatným odůvodněním soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně plně úspěšné žalované náhradu nákladů řízení ve výši 7 986 Kč. Tyto jsou představovány náklady právního zastoupení, a to za 3 úkony právní služby po 1 900 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření ve věci samé a účast u jednání soudu dne 9. 10. 2024) dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), včetně tří paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT a 21 % DPH ve výši 1 386 Kč.

9. Žalobkyně napadla rozsudek soudu I. stupně včasným a přípustným odvoláním s tím, že řízení před soudem je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Předně namítla, že právní zástupce žalobkyně zaslal soudu žádost o odročení jediného nařízeného jednání ve věci, přičemž o vyhodnocení této žádosti nebyla žalobkyně ze strany soudu nijak informována. Soudu I. stupně vytkla, že nevydal o žádosti o odročení žádné rozhodnutí, čímž zbavil zástupce žalobkyně možnosti hájit práva žalobkyně. Dle žalobkyně soud I. stupně rovněž učinil nesprávný závěr o uzavření komisionářské smlouvy dle § 2455 o. z., když žalovaná, i při ochotě žalobkyně převzít věci zpět a tím nevymáhat dlužnou částku, nebyla schopna tyto věci vrátit kompletní a svým jednáním žalovaná sama přiznala, že minimálně část zboží (bez sdělení této informace žalobkyni) prodala. Při rozhodnutí o nákladech řízení pak nelze hovořit o procesním úspěchu žalované, která teprve v průběhu řízení byla ochotna plnit a nabízela vrácení zboží. Z vyložených důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

10. Žalovaná ve vyjádření k odvolání uvedla, že jednání nařízené na den 9. 10. 2024 nebylo prvním nařízeným jednáním ve věci a před zahájením jednání soud prověřoval, zda nedošlo k omluvě ze strany žalobkyně. Žádnou omluvu však nedohledal. K námitce žalobkyně o nesprávném právním posouzení žalovaná sdělila, že dne 16. 8. 2024 navštívil provozovnu žalované zástupce žalobkyně a převzal si neprodané věci, které byly žalobkyní dodány ke komisnímu prodeji. Pokud by se jednalo o kupní smlouvu, nebyl by žádný důvod k převzetí neprodaných věcí žalobkyní od žalované. Uvedla, že žalobkyně nijak nekontaktovala žalovanou ohledně smírného vyřešení celé záležitosti po převzetí věcí žalobkyní, žalovaná nedostala do dnešního dne žádnou fakturu na úhradu prodaných věcí. Dle žalované napadené rozhodnutí soudu I. stupně vycházelo ze stavu ke dni 9. 10. 2024, když z důvodu nečinnosti žalobkyně nebylo možno jinak rozhodnout. Uvedenou nečinnost se nyní žalobkyně snaží odstranit odvoláním. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako správný potvrdil a přiznal žalované náhradu nákladů řízení.

11. Odvolací soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 214 odst. 3 o. s. ř., neboť faktický odvolací důvod uplatněný žalobkyní spočívá pouze v nesprávném právním posouzení věci, účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (mlčky) a současně nebylo třeba doplnění ani opakování dokazování ze strany odvolacího soudu. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno veřejně dne 9. 4. 2025. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.). Poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

12. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, ze kterých čerpal správná skutková zjištění, a spornou věc posoudil správně i po stránce právní.

13. Z obsahu spisu se podává, že usnesením soudu I. stupně ze dne 9. 7. 2024, č. j. [spisová značka], byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila tvrzení o skutečnostech rozhodných pro věc, a sice kdy a jakou formou došlo k tvrzenému uzavření kupní smlouvy, jejímž předmětem byla koupě zboží specifikovaného ve faktuře č. [číslo], a aby k takto doplněným tvrzením označila důkazy k jejich prokázání, jinak nemůže být ve věci úspěšná. Současně soud I. stupně nařídil první jednání ve věci na den 23. 8. 2024. Žalobkyně na citované usnesení, které jí bylo doručeno dne 11. 7. 2024, nijak nereagovala. K žádostem žalobkyně i žalované ze dne 22. 8. 2024, kdy obě strany požádaly o odročení jednání z důvodu probíhajícího jednání o smírném vyřešení sporu, soud I. stupně jednání odročil na den 9. 10. 2024 v 15.00 hodin. Předvolání k novému termínu jednání bylo žalobkyni doručeno dne 26. 8. 2024. Jednání dne 9. 10. 2024 bylo konáno podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobkyně a jejího právního zástupce, za účasti právního zástupce žalované, přičemž po provedeném dokazování byl v závěru jednání ve věci vynesen rozsudek. Žalobkyně současně s odvoláním proti předmětnému zamítavému rozsudku ze dne 9. 10. 2024 doložila podání ze dne 9. 10. 2024, doručené (dle doručenky datové zprávy) soudu I. stupně dne 9. 10. 2024 v 10.09 hodin, když jako předmět bylo na doručence uvedeno „sdělení soudu“. V předmětném podání, datovaném dne 9. 10. 2024 a nazvaném jako „Zpětvzetí žaloby a omluva z jednání 9. 10. 2024“, žalobkyně soudu sděluje, že na základě jednání s žalovanou došlo ze strany žalované k vydání části zboží žalobkyni, kdy žalobkyně předpokládá provedení úhrady zbývající vymáhané částky žalovanou. Žalobkyně tak podá u soudu obratem, po úhradě zbývající vymáhané částky, zpětvzetí žaloby. Citované sdělení žalobkyně uzavírá tak, že: „S ohledem na shora uvedené se tímto já i klientka omlouváme z jednání.“

14. Odvolací soud v souvislosti s odvolací námitkou žalobkyně, že žádostí ze dne 9. 10. 2024 žalobkyně požádala soud I. stupně o odročení nařízeného jednání ve věci a soud na ni nereagoval (neinformoval žalobkyni o vyhovění či nevyhovění žádosti), konstatuje, že tato námitka není opodstatněná. Dle skutečností uvedených shora (viz bod 12. tohoto odůvodnění) žalobkyně o odročení jednání nežádala, pouze se několik hodin před započetím jednání dne 9. 10. 2024 z účasti na něm z vlastní vůle (tedy bez důležitého důvodu) omluvila, když současně k výzvě soudu ze dne 9. 7. 2024 požadované skutečnosti nedotvrdila a nedoložila. Soud I. stupně proto postupoval správně, když v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. spornou věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně, vycházejíc přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

15. Odvolací soud ve vztahu k poučovací povinnosti soudu upravené v ustanovení § 118a o. s. ř. připomíná, že nedostaví-li se osobně účastník řízení (nebo jeho zástupce) k jednání soudu, na něž je předvolán, bez řádné omluvy, nemůže čerpat výhodu v podobě procesního poučení ze strany soudu podle § 118a o. s. ř. K této problematice se vyjádřil například Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. III. ÚS 2848/10: „Ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu soud poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ust. § 118a o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. března 2010 sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Ústavní soud již ve své dřívější judikatuře vyslovil, že zásad spravedlivého procesu (článek 36 odst. 1 Listiny) se nemůže dovolávat ten účastník řízení před obecnými soudy, který, ač byl řádně a včas (ust. § 115 odst. 2 o. s. ř.) o jednání obecného soudu uvědoměn, toto jednání zmeškal, nebo ten, kdo řádné a včasné uplatnění svých procesních práv zanedbal; totéž platí i v případech, spočívá-li nedostatek procesní aktivity či obezřetnosti na straně advokáta, jehož si účastník řízení před obecnými soudy (jinými orgány veřejné moci) zvolil a který za řádný výkon převzatého zastoupení podle zákona a pravidel svého povolání odpovídá (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 68/97, usnesení sp. zn. II. ÚS 100/02).“

16. Soud I. stupně současně došel ke správnému závěru (s ohledem na kusá a přes výzvu soudu I. stupně, učiněnou v rámci přípravy jednání, nedoplněná skutková tvrzení a nedostatečné důkazní návrhy), že žalobkyně v této sporné věci neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní a zamítnutí nároku žalobkyně na zaplacení žalované částky je tak plně opodstatněné.

17. Odvolací soud s ohledem na veškeré výše uvedené skutečnosti zamítavý rozsudek soudu I. stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně správného výroku o nákladech řízení, pouze ve znění obsahujícím doplnění lhůty k plnění, když samotný výrok o nákladech řízení byl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř.

18. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení plně úspěšné žalované přísluší náhrada nákladů řízení v plné výši odpovídající nákladům právního zastoupení za jeden úkon právní služby ve výši 1 900 Kč podle § 7 bod 5. AT za vyjádření k odvolání žalobkyně ze dne 7. 1. 2025, dále 1x režijní paušál ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT, ve znění účinném od 1. 1. 2025, a 21 % DPH ve výši 493,50 Kč. Celkem žalované náleží na náhradě nákladů odvolacího řízení částka 2 843,50 Kč.

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné /§ 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř./.