o zaplacení částky 680 000 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem vyhověl soud I. stupně žalobnímu návrhu a žalovanému uložil povinnost, aby žalobci zaplatil částku 680 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 6. 10. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Současně uložil žalovanému povinnost, aby žalobci zaplatil náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Dále soud I. stupně tímto rozhodnutím zastavil řízení co do zákonného úroku z částky 680 000 Kč jdoucím od 20. 9. 2023 do 5. 10. 2023 (výrok III.). Současně uložil soud I. stupně žalovanému povinnost, aby žalobci na náhradě nákladů řízení zaplatil částku 192 292,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce (výrok IV.). Soud I. stupně uložil žalovanému zároveň povinnost, aby České republice na náhradě nákladů státu zaplatil částku 6 819,46 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, prostřednictvím Obvodního soudu pro [adresa] (výrok V.).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce proti žalovanému domáhal zaplacení smluvní pokuty v souhrnné výši 680 000 Kč s tím podstatným tvrzením, že žalovaný jakožto prodávající porušil svůj závazek ze smlouvy o prodeji obchodního podílu, která byla mezi účastníky uzavřena dne 9. 5. 2022. V rámci uvedené smlouvy si smluvní strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 30 000 Kč měsíčně, pokud prodávající nesplní svůj smluvní závazek zajistit řádné ukončení dvou nájemních smluv, specifikovaných v příloze smlouvy, a to v termínu do 30. 6. 2022, maximálně však do 31. 12. 2022 a dále pak jednorázovou smluvní pokutu 500 000 Kč, pokud žalovaný nezajistí ukončení těchto dvou nájemních smluv v náhradní době do dne 31. 12. 2022.

3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla dne 9. 5. 2022 sjednána platná smlouva o prodeji obchodního podílů ve výši 100 % ve společnosti [právnická osoba] Účelem této smlouvy bylo nabytí vlastnického práva k nemovitostem, které se nacházely ve výlučném vlastnictví prodávané společnosti – jednalo se o činžovní dům na adrese [adresa]. Součástí smlouvy o prodeji obchodního podílu bylo ujednání o smluvní pokutě (čl. 7.4 smlouvy). V rámci tohoto ujednání se žalovaný coby prodávající zavázal, že ve lhůtě do 30. 6. 2022, resp. do 31. 12. 2022, zajistí ukončení dvou zbylých nájemních smluv v domě, které byly původně sjednány na dobu neurčitou. Podle zjištění soudu I. stupně se jednalo o nájemní smlouvy, uzavřené mezi právním předchůdcem žalovaného a nájemci bytů: [jméno FO] a [jméno FO].

4. Soud I. stupně v této souvislosti zjistil, že žalovaný svůj smluvní závazek ve lhůtě do 30. 6. 2022, respektive do 31. 12. 2022, nesplnil. Uvedení nájemci bytů totiž bytové jednotky uvolnili až na základě jednání se žalobcem během následujícího roku. Konkrétně bylo zjištěno, že [jméno FO] byt uvolnil na základě dohody o skončení nájmu ze dne 30. 6. 2023, a to za finanční kompenzaci ve výši 1 280 000 Kč (vyplaceno žalobcem). [jméno FO] pak svou bytovou jednotku uvolnila ke dni 31. 10. 2023 na základě dohody o skončení nájmu se žalobcem z téhož dne. Součástí dohody byla finanční kompenzace ve výši 75 000 Kč, úhrada stěhovacích nákladů (vyplaceno žalobcem) a náhradní ubytování [jméno FO] po dobu do 30. 11. 2023.

5. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně podle ustanovení § 2048 odst. 1 o.z., ve spojení s § 2051 téhož zákona, a poté shledal, že žaloba je po právu. Soud I. stupně vysvětlil, že smluvní pokuta v tomto případě plnila převážně preventivní funkci a byla přiměřená. V této souvislosti poukázal zejména na zjištění, že žalobce musel v důsledku nesplnění závazku ze strany žalovaného vynaložit za uvolnění bytových jednotek částku výrazně převyšující smluvní pokutu (1 355 000 Kč). Soud I. stupně konstatoval, že vzhledem k účelu převodu obchodního podílu a záměru žalobce provést následně rekonstrukci domu, byla zřejmá též motivaci žalobce na vyklizení všech bytových jednotek v domě. Proto byla do smlouvy o převodu obchodního podílu inkorporována povinnost prodávajícího zajistit řádné ukončení všech nájemních smluv uvedených v příloze smlouvy a tato povinnost byla navázána na vznik smluvní pokuty. Smluvní pokuta tak plnila převážně preventivní funkci a byla přiměřená. Individuální znaky projednávané věci jednoznačně prokázaly vědomí účastníků o povaze smluvní pokuty, účelu jejího sjednání a i její výši, která již v okamžiku uzavření smlouvy měla vyměřenou maximální částku. Soud I. stupně proto shledal, že význam zajišťované povinnosti a potenciál škodlivého zásahu při nesplnění minimálně odpovídal výši stanovené smluvní pokuty.

6. K námitce žalovaného se soud I. stupně zabýval tím, zda v tomto případě nastala objektivní překážka, která by žalovanému bránila ve splnění smluvního závazku (zajistit vyklizení dvou bytových jednotek v domě). Podle závěru soudu I. stupně žádná objektivně existující překážka, v tomto případě neexistovala. Bylo na žalovaném, aby činil takové kroky, na jejichž základě dojde ke splnění sjednané povinnosti. V situaci, kdy vznikly možné pochybnosti o oprávnění žalovaného jednat za majitele nemovitostí, bylo na žalovaném, aby si vyžádal odpovídající součinnost. Ze svědeckých výpovědí však vyplynulo, že žalovaný o žádnou takovouto součinnost ani nežádal.

7. Soud I. stupně se v této souvislosti podrobně zabýval e-mailem ze dne 27. 6. 2022, o kterém žalovaný tvrdil, že mu žalobce, resp. správce nemovitosti, jeho odesláním zabránil ve splnění smluvní povinnosti. Podle zjištění soudu se jednalo o e-mail odeslaný [jméno FO] všem nájemcům bytových jednotek v domě. Určen však byl jen těm nájemcům, jejichž nájem končil ke dni 30. 6. 2022. Omylem byl zaslán i [jméno FO] a [jméno FO] (kteří měli nájem na dobu neurčitou). Soud prvého stupně se v této otázce neztotožnil s názorem žalovaného, podle něhož by e-mail ze dne 27. 6. 2022 byl překážkou, která by prodávajícímu bránila ve splnění sjednané povinnosti. Z textu e-mailu je zřejmé, že se vztahuje na končící smlouvy, tedy nikoliv na smlouvy na dobu neurčitou, kterými disponovala [jméno FO] a [jméno FO]. I v případě, kdy by tento e-mail způsobil nejistotu nájemců dvou bytových jednotek, na které se vztahovala smluvní pokuta, o tom, s kým mohou jednat o ukončení nájmu, bylo na žalovaném, aby tento nedostatek v rámci své snahy o splnění sjednané povinnosti odstranil či jeho odstranění minimálně inicioval.

8. Ze všech těchto důvodů soud I. stupně s hledal, že žaloba je podána po právu a žalovanému uložil povinnost, aby žalobci zaplatil smluvní pokutu podle čl. 7.4 bod 7.4.3 smlouvy ve výši 30 000 Kč za každý započatý měsíc, tedy celkem 180 000 Kč. Vedle toho shledal opodstatněnými návrh i v té části, ve které žalobce požadoval jednorázovou smluvní pokutu podle čl. 7.4. bod 7.4.4 smlouvy ve výši 500 000 Kč, neboť žalovaný nezajistil řádné ukončení nájemních smluv nejpozději do 31. 12. 2022. V souhrnu tak soud ve výroku I. rozsudku uložil žalovanému povinnost k náhradě smluvní pokuty ve výši 680 000 Kč (180 000+500 000). Výrok II rozsudku o povinnosti žalovaného zaplatit náklady spojené s uplatněním pohledávky odůvodnil soud prvého I. odkazem na ustanovení § 513 o.z., za použití nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

9. Výrok III. o částečném zastavení řízení v rozsahu příslušenství dluhu od 20. 9. 2023 do 5. 10. 2023 odůvodnil soud I. stupně tím, že žaloba byla v tomto rozsahu vzata zpět. Soud proto postupoval podle § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil.

10. Výrok IV. o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud I. stupně odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že náhradu nákladů řízení na straně procesně úspěšného žalobce, který byl zastoupen advokátem, vypočetl podle vyhlášky č. 177/1996 Sb.

11. Výroku V. o nákladech státu odůvodnil soud I. stupně odkazem na ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. s tím, že náklady státu jsou tvořeny svědečným vyplaceným [tituly před jménem] [jméno FO].

12. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dne 6. 5. 2025 včasné a přípustné odvolání, které k výzvě soudu prvého stupně ještě doplnil podáním ze dne 23. 5. 2025. Odvolání žalovaného směřovalo proti vyhovujícím výrokům I. a I.I rozsudku a dále pak proti nákladovým výrokům IV. a V. rozhodnutí soudu prvého stupně. Žalovaný v odvolání uplatnil odvolací důvody upravené v ustanovení § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) o. s. ř.

13. Odvolatel zejména namítl, že skutkový závěr soudu I. stupně je v přímém rozporu s provedenými důkazy. Z odůvodnění soudního rozhodnutí není zřejmé, proč soud více věřil výslechům osob navržených ze strany žalobce a naopak potlačoval pravdivost výpovědí stran osob navržených žalovaným, když celý nárok žalobce je podložen toliko e-mailovou komunikací a následnými výslechy osob zainteresovaných na transakci, které jsou subjektivně zabarvené a které vzájemně rozporně interpretují mezi stranami vyměněnou e-mailovou komunikaci. Podle názoru odvolatele svědci navržení žalobcem a žalobce samotný zlehčují sílu a dopad e-mailu ze dne 27. 6. 2022, který byl odeslán [jméno FO] ze společnosti [právnická osoba], která patří do stejné skupiny jako žalobce. E-mail tak vyvolal u nájemců nedůvěru dále jednat se žalovaným o ukončení užívání jednotek a o jejich vyklizení. Tím došlo k podstatnému ovlivnění/zamezení splnění smluvně převzaté povinnosti žalovaného zajistit vyklizení dvou bytových jednotek ve sjednaném termínu. Podle názoru žalovaného tím byla prokázána překážka, která podstatně narušila včasné a řádné splnění smluvně převzaté povinnosti ukončit nájemní smlouvy v domě. Tato překážka vznikla dle žalovaného v důsledku přičinění žalobce a nezávisle na vůli žalovaného.

14. Odvolatel současně namítl, že soud I. stupně smluvní pokutu vůbec nemoderoval. Nevzal v potaz významné okolnosti na straně žalovaného, které odůvodňovaly snížení uplatněné pokuty, když provedené dokazování potvrdilo, že žalovaný plnil povinnosti ukončení nájemních smluv již před podpisem smlouvy o převodu podílu, přičemž s nájemci navázal osobní důvěrný vztah, což bylo rozhodným faktorem pro ukončování smluv v době. Při posuzování výše smluvní pokuty a její přiměřenosti tak měl soud dle názoru odvolatele přihlédnout i k těmto konkrétním okolnostem daného případu, které zjistil z výslechu svědků navržených žalovaným. Současně namítl, že se soud prvního stupně žádným způsobem nevypořádal s námitkou žalovaného, že nárok žalobce nedůvodný i z důvodů, že povinnost zajistit ukončení nájemních vztahů vymezených předmětnou smlouvou zanikl s ohledem na způsobení následné nemožnosti plnění ze strany žalobce.

15. Ze všech těchto důvodů žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobní návrh zamítne a žalobci uloží povinnost k náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

16. Žalobce se ve vyjádření k odvolání žalovaného ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně. V souvislosti s e-mailovou korespondencí mezi účastníky zopakoval, že předmětný e-mail ze dne 27. 6. 2022 nemohl způsobit žalovaným tvrzené následky. Tento e-mail byl určen nájemcům odlišným od pana [jméno FO] a paní [jméno FO], tedy nájemcům, kteří měli nájemní smlouvy uzavřeny na dobu určitou do 30. 6. 2022. Naopak, pan [jméno FO] i paní [jméno FO] měli nájemní smlouvy uzavřené na dobu neurčitou. Dotčený e-mail jim dle svého obsahu nebyl určen a byl jim zaslán pouhým nedopatřením. Provedeným dokazováním bylo navíc vyvráceno tvrzení žalovaného, že po doručení tohoto mailu nájemci odmítli se zástupci žalovaného komunikovat. Naopak, z e-mailové komunikace mezi zástupci žalobce a žalovaného je patrno, že žalovaný s dotčenými nájemci nadále ve věci ukončení nájemních smluv komunikoval, byť neúspěšně. Žalobce zdůraznil, že žalovaný přes poskytnuté poučení ze strany soudu neprokázal tvrzení, že si od žalobce vyžádal součinnost za účelem ukončení nájemních vztahů s panem [jméno FO] a paní [jméno FO] a tato součinnost mu nebyla poskytnuta.

17. Ze všech těchto důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil jako věcně správné a žalovanému uložil též povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení.

18. Odvolací soud přezkoumal postupem podle ustanovení § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost rozsudku soudu I. stupně, včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích podaného odvolání (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). Postupem podle § 213 odst. 2 o. s. ř. současně zopakoval listinné důkazy – smlouvou ze dne 9. 5. 2022 a e-mailem [jméno FO] ze dne 27. 6. 2022. Poté shledal, že odvolání žalovaného není důvodné.

19. Žalovaný v odvolání uplatnil odvolací důvody upravené v ustanovení § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) 2 o. s. ř. Odvolací soud konstatuje, že odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. b) o. s. ř. může být dán pouze v řízeních, v nichž se uplatní zásada koncentrace řízení ze zákona § 118b a § 175 odst. 4 část první věty za středníkem o.s.ř. O žádný z takovýchto případů se zde nejedná a tento odvolací důvod proto dán není.

20. Žalovaný dále uplatnil odvolací důvod uvedený v ustanovení § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř., aniž by specifikoval, v čem spatřuje procesní vadu, kterou měl soud I. stupně řízení zatížit. Odvolacím důvodem podle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. jsou všechny vady řízení s výjimkou těch, které jsou uvedeny v § 205 odst. 2 písm. a) nebo písm. b) o. s. ř. Uplatní se bez ohledu na to, zda se týkají postupu soudu I. stupně při dokazování, posuzování procesních otázek v průběhu řízení, poučování účastníků či dalších nedostatků v činnosti soudu I. stupně, ke kterým došlo v průběhu řízení anebo v souvislosti s rozhodováním soudu. Porušení procesněprávních předpisů představuje vadu řízení jen tehdy, nebylo-li výsledkem právního posouzení určité procesní otázky v rozhodnutí soudu, neboť se projevilo toliko činností nebo opominutím při provádění jednotlivých úkonů soudu. Uvedené, tzv. jiné vady řízení, nejsou způsobilým odvolacím důvodem ve smyslu § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. bez dalšího, ale jen tehdy, jestliže mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 věta druhá o. s. ř.).

21. Napadený rozsudek splňuje veškeré náležitosti ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř. Soud I. stupně v odůvodnění srozumitelným způsobem vysvětlil, ze kterých zjištění ve věci vycházel, které skutečnosti vzal za prokázané a z jakého důvodu. Současně uvedl, proč neprovedl i další žalobcem navržené důkazy a jak věc posoudil po stránce právní. Soud I. stupně tedy postupoval v souladu s procesními předpisy a svým postupem nezatížil řízení žádnou procesní vadou ve smyslu § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř.

22. Založen není ani odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř., neboť soud I. stupně v napadeném rozhodnutí vycházel z úplně zjištěného skutkového stavu, když v řízení provedl všechny důkazy, které byly třeba k prokázání rozhodných skutečností. Při ústním jednání dne 11. 2. 2025 pak usnesením zamítl návrh na doplnění dokazování výslechem svědků [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], jakož i na provedení dalších listinných důkazů (navazující e-mailovou korespondenci účastníků za období červenec až srpen 2023). V souladu se zásadou upravenou v ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř. přitom v odůvodnění rozsudku řádně vysvětlil, proč tyto důkazy považoval za nadbytečné. Rovněž odvolací soud se domnívá, že by doplnění dokazování výslechem svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] ze správcovské společnosti a nájemců [jméno FO] a [jméno FO] bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení, když rozhodné skutečnosti ohledně ukončení nájemního vztahu [jméno FO] i [jméno FO] již byly zjištěny z důkazů listinných, zejména pak z obou nájemních smluv, z provedené e-mailové korespondence a v neposlední řadě pak z dohod o skončení nájmu ze dne 30. 6. 2023 a 31. 10. 2023.

23. Žalovaný ve věci dále uplatnil odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř., neboť namítl, že soud I. stupně učinil nesprávný skutkový závěr, na podkladě něhož spornou věc nesprávně posoudil i po stránce právní. Odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. míří na pochybení soudu ve zjištění skutkového stavu věci, které spočívá v tom, že skutkové zjištění, jež bylo podkladem pro rozhodnutí soudu, je nesprávné. Musí jít o takové skutkové zjištění, na jehož základě soud věc posoudil po stránce právní a které je nesprávné v tom smyslu, že nemá oporu v provedeném dokazování. Mezi vadami skutkového zjištění a vadami právního posouzení je úzká vzájemná souvislost. Právní posouzení je nesprávné ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., jestliže soud na správně zjištěný skutkový stav aplikuje nesprávnou právní normu, případně aplikuje správnou právní normu, ale nesprávně ji vyloží či neaplikuje adekvátní právní normu.

24. V dané věci učinil soud I. stupně správná skutková zjištění, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje. Mezi účastníky byla dne 9. 5. 2022 sjednána platná smlouva o prodeji obchodního podílu za účasti společnosti [právnická osoba] jako zprostředkovatele. Prodávajícím byl žalovaný, na straně kupující vystupoval žalobce. Předmětem koupě byl obchodní podíl ve výši 100 % na obchodní společnosti [právnická osoba], která byla vlastníkem předmětné nemovitosti – činžovního domu na adrese [adresa]. Účelem smlouvy bylo dle správného zjištění soudu I. stupně nabytí vlastnického práva k této nemovitosti ve výlučném vlastnictví prodávané obchodní společnosti [právnická osoba] Součástí uvedené smlouvy bylo též ujednání o smluvní pokutě, které bylo vtěleno do čl. 7.4 smlouvy. Smluvní strany se zde mimo jiné dohodly, že kupujícímu (žalobci) vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 30 000 Kč a prodávajícímu povinnost takovou smluvní pokutu zaplatit v případě, že prodávající nezajistí řádné ukončení všech nájemních smluv uvedených v příloze č. 4 smlouvy nejpozději do dne 30. 6. 2022, a to za každý započatý měsíc, kdy uvedená povinnost nebude splněna, maximálně však do dne 31. 12. 2022. Vedle toho si smluvní strany též sjednaly, že kupujícímu vzniká právo na zaplacení (jednorázové) smluvní pokuty ve výši 500 000 Kč a prodávajícímu povinnost takovou smluvní pokutu zaplatit v případě, že prodávající nezajistí řádné ukončení nájemních smluv uvedených v příloze č. 4 smlouvy nejpozději do 31. 12. 2022 s tím, že nárok na smluvní pokutu podle tohoto odstavce vylučuje nárok kupujícího na náhradu škody vzniklé z porušení povinností, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje (čl. 7. 4 bod 7.4.3 a 7.4.4 smlouvy). Z přílohy č. 4 smlouvy se podává, že ujednání o smluvní pokutě se týkalo pouze dvou nájemních smluv, a to nájemní smlouvy sjednané s [jméno FO] a [jméno FO], v obou případech se jednalo o nájemní vztah na dobu neurčitou.

25. Správné bylo rovněž zjištění, že žalovaný svého smluvního závazku nedostál, když v rozporu se čl. 7.4 smlouvy nezajistil ukončení nájemní smlouvy s [jméno FO] a [jméno FO] ani ke dni 30. 6. 2022 a ani v dodatečné lhůtě do 31. 12. 2022. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, podle něhož žalovaný neprokázal svá tvrzení o tom, že mu žalobce neposkytl součinnost nutnou k ukončení obou výše specifikovaných nájemních smluv v domě a tím měla být založena objektivní překážka, která žalovanému bránila ve splnění smluvního závazku ukončit obě nájemní smlouvy do 31. 12. 2022. V řízení před soudem bylo naopak postaveno najisto, že nájemní vztah mezi žalobcem a výše uvedenými dvěma nájemci skončil na základě dohody se žalobcem až v průběhu roku 2023. Soud I. stupně v tomto ohledu vycházel ze správného zjištění, že nájemní vztah s [jméno FO] byl ukončen dohodou se žalobcem ke dni 30. 6. 2023 za finanční kompenzaci ve výši 1 280 000 Kč. Nájemní vztah s [jméno FO] pak byl ukončen na základě obdobné dohody se žalobcem ze dne 31. 10. 2023, a to za finanční kompenzaci ve výši 75 000 Kč a za další kompenzaci v podobě náhradního ubytování nájemkyně do 30. 11. 2023.

26. Správný byl rovněž závěr soudu I. stupně, podle něhož není možno za objektivní překážku bránící žalovanému ve splnění smluvního závazku považovat e-mailovou korespondenci mezi správcem nemovitosti (společnost [právnická osoba]) a nájemci [jméno FO] a [jméno FO]. Namítaný e-mail ze dne 27. 6. 2022 odeslala zaměstnankyně společnosti [právnická osoba] všem nájemcům v domě, doručen tedy byly i oběma výše uvedeným nájemcům, kteří však měli sjednán nájem na dobu neurčitou. Již z textu e-mailu je zřejmé, že se tato elektronická zpráva vztahuje pouze na nájemce, jimž smlouva končí ke dni 30. 6. 2022, což nebyl případ nájemců [jméno FO] a [jméno FO]. Oba posledně jmenovaní si byli nepochybně byli vědomi skutečnosti, že jejich nájemní smlouva je sjednána na dobu neurčitou. Vyjednávali ostatně o jejím ukončení. E-mail správce nemovitosti z 27. 6. 2022 tak nemohl již ze své podstaty na postoji nájemců bytových jednotek č. [číslo] a [číslo] ničeho měnit. Byl proto správný závěr soudu I. stupně, že se nejednalo o překážku, která by žalovanému bránila ve splnění smluvní povinnosti ukončit s těmito nájemci nájemní smlouvu do dne 31. 12. 2022. Navíc žalovaný v řízení před soudem I. stupně ani neprokázal své související tvrzení, že by žalobce o nějakou konkrétní součinnost v souvislosti se výše uvedeným e-mailem požádal a žalobce odmítl. Z výše uvedeného plyne závěr, že skutková zjištění soudu prvého stupně byla správná a měla oporu v provedeném dokazování. Odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. proto ve věci nebyl založen.

27. Správný byl též navazující právní závěr soudu I. stupně, podle něhož žalobci vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve sjednané výši na základě ustanovení § 2048 odst. 1 o.z. Rovněž odvolací soud se domnívá, že smluvní pokuta byla sjednána ve výši přiměřené. V řízení před soudem nebyly zjištěny žádné okolnosti, které by zakládaly důvod pro moderaci této pokuty ve smyslu ustanovení § 2051 o. z. Naopak, žalobce v tomto řízení prokázal dohodami o ukončení nájmu ze dne 30. 6. 2023 a dne 31. 10. 2023, že na finančních kompenzacích nájemcům bytových jednotek č. [číslo] a [číslo] vyplatil částku výrazně převyšující výši sjednané smluvní pokuty (celkem 1 355 000 Kč). Důvodem, pro který byl žalobce nucen s oběma nájemci dohodu o skončení nájmu sjednaného na dobu neurčitou uzavřít byla přitom ta skutečnost, že žalovaný nesplnil svůj smluvní závazek ukončit nájemní vztahy s oběma nájemci dříve (nejpozději do 31. 12. 2022), a to v souladu se smlouvou o prodeji obchodního podílu. Odvolací soud proto ve shodě se soudem prvého stupně uzavřel, že výše smluvní pokuty, sjednaná smlouvou ze dne 9. 5. 2022, je přiměřená vzhledem k hodnotě i významu zajišťované povinnosti prodávajícího. Ve věci proto nebyly dány podmínky pro moderaci smluvní pokuty ve smyslu ustanovení § 2051 o. z. Právní posouzení soudu I. stupně tak bylo správné a ani odvolací důvod podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. nebyl v přezkoumávané věci založen.

28. Na základě těchto skutečností postupoval odvolací soud podle ustanovení § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek potvrdil ve výroku I. jako věcně správný, včetně věcně správného výroku II. o povinnosti žalovaného zaplatit vedle zákonného úroku z prodlení též minimální výši nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky v částce 1 200 Kč. Znění výroku II. rozsudku bylo v souladu s ustanovením § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

29. Jako věcně správný byl rozsudek podle § 219 o. s. ř. potvrzen rovněž v napadeném výroku IV. o náhradě nákladů řízení, jehož znění bylo v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť procesní neúspěch žalobce ohledně části původně uplatněného příslušenství dluhu, se týkal poměrně nepatrné části žalované částky. Věcně správným shledal odvolací soud napadené rozhodnutí rovněž ve výroku V. o nákladech státu. Znění tohoto výroku bylo v souladu s ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř.

30. Výrok ad III rozsudku soudu I. stupně o částečném zastavení řízení nebyl napaden odvoláním žádného z účastníků. Zůstal proto stranou přezkumné činnosti odvolacího soudu a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

31. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce byl v odvolacím řízení plně úspěšný. Náklady řízení na straně žalobce, který byl i před odvolacím soudem zastoupen advokátem, byly vynaloženy účelně a sestávaly se z odměny advokáta za 2 úkony právní služby po 11 020 Kč podle § 7 bod 6., ve spojení s § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., náhrady hotových výdajů za 2 úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 4 téhož předpisu a 21 % DPH v částce 4 817,40 Kč. Celkem 27 757,40 Kč. Náhrada za DPH je součástí nákladů řízení podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. Náklady řízení jsou splatné k rukám advokáta žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř.