pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 40 C 393/2019-46,

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.) a současně uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení náhrady za ztížení lesního hospodaření za rok 2017 v důsledku rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne [datum rozhodnutí], č. j. JMK 9493/2015, kterým nebyl žalobci udělen souhlas k provedení letecké aplikace biocidů v souvislosti s ošetřením lesních porostů v Ptačí oblasti [ulice] [obec] – [příjmení] [jméno], v katastrálním území Bzenec, [obec] u [obec] a [obec], a to v době rojení chrousta maďalového v roce 2015. Žalobci tím byla omezena jediná možnost účinně regulovat přemnožení chrousta, který v dané oblasti působí významné škody na lesních porostech. V důsledku toho vznikla újma na lesních porostech ve vlastnictví České republiky, s nimiž má žalobce právo hospodařit. Žalobce uplatnil nárok na náhradu za ztížení lesního hospodaření za rok 2017 u žalované ve výši [částka], který sestával z újmy na lesních porostech ve výši [částka] vyčíslené znaleckým posudkem ze dne [datum], [číslo] 2017, zpracovaným Ing. [jméno] [příjmení], a nákladů na zpracování tohoto znaleckého posudku ve výši [částka] (tvořených zálohou [částka] a doplatkem [částka]). Žalovaná přiznala a zaplatila žalobci pouze náhradu ve výši [částka], kterou oproti žádosti žalobce snížila o náklady na pořízení znaleckého posudku ve výši [částka] a o částku potřebnou k vynaložení na chemický postřik ve výši [částka]. Žalobce se snížením náhrady nesouhlasí.

3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobci nebyl udělen souhlas k provedení letecké aplikace biocidů v Ptačí oblasti [ulice] [obec] – [příjmení] [jméno] v katastrálním území Bzenec, požadovaný v souvislosti s ošetřením lesních porostů v době rojení chrousta maďalového v roce 2015. Žalobce proto žádal žalovanou o náhradu újmy v celkové výši [částka]. Žalovaná vyčíslila celkovou újmu žalobce na [částka], když od původně požadované částky odečetla [částka] za znalecký posudek a [částka] za neprovedený postřik. Námitky podané žalobcem proti posouzení jeho žádosti nebyly žalovanou shledány za důvodné.

4. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 58 odst. 2, 3 a 5 a § 78 odst. 4 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále i jen„ ZoPK“), § 14 odst. 3 vyhlášky č. 55/1999 Sb., o způsobu výpočtu výše újmy nebo škody způsobené na lesích, § 3 vyhlášky č. 335/2006 Sb., kterou se stanoví podmínky a způsob poskytování finanční náhrady za újmu vzniklou omezením lesního hospodaření, vzor a náležitosti uplatnění nároku, § 2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále i jen „o. z.“), že žaloba není důvodná.

5. Žádost žalobce o proplacení nákladů na vyhotovení znaleckého posudku za účelem vyčíslení vzniklé újmy neshledal soud I. stupně jako důvodnou. Uvedl, že se jedná o soukromoprávní nárok vyplývající z veřejnoprávního předpisu a titul tak musí vycházet z ustanovení právního předpisu. Poukázal na to, že s úhradou nákladů na zjištění výše škody počítá pouze § 14 odst. 3 vyhlášky č. 55/1999 Sb., ten však dopadá pouze na případy škody vzniklé z důvodů mimořádných opatření, přičemž v dané věci ke vzniku újmy v důsledku mimořádného opatření nedošlo, a proto nebylo možné předmětné ustanovení aplikovat. Soud I. stupně doplnil, že pro použití analogie není prostor, náklady na vyčíslení újmy se tak v daném případě do skutečné škody nebo ušlého zisku nezapočítávají. Soud I. stupně pro úplnost dodal, že nepovažoval náklady žalobce na vypracování znaleckého posudku ani za účelně vynaložené, neboť žalobce disponuje dostatečným personálním a materiálním aparátem k tomu, aby si výši újmy případně prostřednictvím odborného vyjádření svého zaměstnance zajistil sám. Nakonec soud I. stupně nepovažoval znalecký posudek za podstatnou náležitost žádosti dle § 58 odst. 2 ZoPK, popř. § 3 vyhlášky č. 335/2006 Sb.

6. Soud I. stupně neshledal důvodnou ani žádost žalobce o proplacení neprovedeného postřiku. S odkazem na § 2952 o. z. konstatoval, že se žalobce domáhá náhrady škody, která mu ani nevznikla, resp. neušla, přičemž přiznání takového domnělého nároku by bylo absolutně v rozporu s logikou konstrukce způsobu a rozsahu náhrady škody. Na místě nebyla dle soudu I. stupně ani aplikace § 58 odst. 5 ZoPK, neboť ten cílí na zamezení stavu, kdy by náhrada újmy měla přesáhnout částku, která by byla rozdílem mezi situací při uplatnění omezení podle ZoPK a situací, kdy by tato omezení uplatněna nebyla. Ani v takovém případě dle soudu I. stupně nelze dovodit oprávněnost nárokování nákladů, jež nebyly vynaloženy. Soud I. stupně proto uzavřel, že žalovaná nijak neporušila vyhlášku č. 55/1999 Sb., když náhradu žalobci částečně snížila. Na závěr soud I. stupně uvedl, že částečnou úhradou ze strany žalované rozhodně nedošlo k uznání újmy v celém jejím rozsahu co do důvodu a výše podle § 2054 odst. 2 o. z., jak dovozoval žalobce, jestliže žalovaná ve svých vyjádřeních k žádosti žalobce uváděla opak.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně s poukazem na § 142 o. s. ř. tak že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Uvedl, že náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“), z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) AT a z částky [částka] za účast na jednání soudu dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g) AT, včetně dvou paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 AT a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka] O lhůtě k plnění soud I. stupně rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když nezjistil žádný důvod pro stanovení lhůty delší; o místě plnění rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

8. Žalobce napadl rozsudek soudu I. stupně včasným a přípustným odvoláním z důvodů, že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, a že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Poukázal na to, že žalovaná nerozporovala postup, kterým byla škoda na lesních porostech žalobcem vyčíslena, ani výši újmy, která na lesních porostech v důsledku omezení dle znaleckého posudku vznikla, žalovaná však od takto vyčíslené újmy odečetla náklady na nerealizovaný letecký postřik v jí stanovené výši [částka]. Žalobce uvedl, že soud I. stupně nesprávně zjistil skutkový stav, když dovodil, že žalobce požadoval náhradu nákladů za provedení leteckého postřiku, který nebyl realizován (náhradu škody, která nevznikla). Žalobcem požadovaná částka ve výši [částka] nepředstavuje uměle vytvořený náklad, který navíc žalobci ani fakticky nevznikl, ale jedná se o neproplacenou část škody vzniklé na lesních porostech vyčíslené znaleckým posudkem. Výše škody ze zničení lesního porostu se stanoví postupem dle § 8 vyhlášky č. 55/1999 Sb. a tato škoda (újma), pokud byla způsobena omezením dle části třetí až páté ZoPK, má být vlastníkovi lesního porostu nahrazena. V projednávaném případě byla tato škoda stanovena znaleckým posudkem na částku [částka]. V právních předpisech pak není nikde stanoveno, že by výše škody ze zničení lesního porostu měla být ponížena o náklady související s lesním hospodařením, které nebyly

v důsledku omezení vlastníkem vynaloženy. Žalobce dále uvedl, že v souvislosti s náhradou újmy dle § 58 odst. 2 ZoPK mu náleží i náklady na zpracování znaleckého posudku, který za účelem vyčíslení újmy nechal zpracovat. Přesto, že žalobce disponuje dostatečným personálním a materiálním zázemím, je dle jeho názoru jeho právem nechat si v rozsahově náročnějších či skutkově složitějších případech nechat stanovit výši škody znalcem. Poukázal na to, že obdobným způsobem postupuje i žalovaná, která je v soudním řízení zastoupena advokátem, přestože má dostatečný personální a materiální aparát k tomu, aby před soudem jednala sama. Žalobce odkázal na přípis žalované ze dne [datum], v kterém žalovaná uvedla, že znalecký posudek byl v tomto případě nutnou podmínkou zpracování žádosti. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že žalobě v celém rozsahu vyhoví a přizná žalobci náhradu nákladů řízení, popř. aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

9. Žalovaná se k odvolání žalobce vyjádřila tak, že je nedůvodné. Uvedla, že se ztotožňuje s právním názorem soudu I. stupně, že nárok na náhradu nákladů spojených s uplatněním uvedeného nároku by musel být výslovně zakotven právními předpisy, což však není. Navíc jsou dány důvodné pochybnosti o tom, že žalobce vynaložil finanční prostředky na zpracování znaleckého posudku účelně, když nepochybně disponuje dostatečným odborným aparátem, který je schopen nárok na náhradu újmy vyčíslit, tím spíše v případě, když šlo pouze o výpočet podle vzorce dle vyhlášky č. 55/1999 Sb. Žalovaná považovala za správné rovněž posouzení nároku žalobce na proplacení neprovedeného postřiku, kdy je třeba vyjít z rámce stanoveného v § 58 odst. 5 věta druhá ZoPK. Uvedla, že za stavu, kdy judikatura dovozuje občanskoprávní charakter náhrady újmy dle § 58 ZoPK s tím, že její povaha se blíží náhradě škody ve formě ušlého zisku, je nutné jako náklad snižující zisk žalobce při hospodaření na dotčených pozemcích v případě neexistence omezení hospodaření zohlednit i náklady na chemický postřik proti chroustu maďalovému, kterým by byl žalobce jinak nucen lesní porost ošetřit, aby zabránil jeho poškození a zničení. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil.

10. Odvolací soud o odvolání žalobce rozhodl nejprve rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 91 Co 243/2020-76, kterým napadený rozsudek soudu I. stupně ve výroku ad I. změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci [částka] s 9,75 % úrokem z prodlení ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

11. Odvolací soud v odůvodnění citovaného rozsudku konstatoval, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, z kterých čerpal správná skutková zjištění o tom, že žalobci nebyl udělen souhlas k provedení letecké aplikace biocidů v Ptačí oblasti [ulice] [obec] – [příjmení] [jméno] požadovaný v souvislosti s ošetřením lesních porostů v době rojení chrousta maďalového v roce 2015, že žalobce proto žádal žalovanou o náhradu újmy ve výši [částka] a že žalovaná vyčíslila celkovou újmu žalobce na [částka], když od původně požadované částky odečetla [částka] za znalecký posudek a [částka] za neprovedený postřik. Dále uvedl, že soud I. stupně nepochybil, když na jím zjištěný skutkový stav věci aplikoval příslušná ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., zákona č. 89/2012 Sb., vyhlášky č. 55/1999 Sb. a vyhlášky č. 335/2006 Sb. Jím na podkladě správně určené právní normy provedené posouzení věci však odvolací soud nesdílel.

12. Odvolací soud jednak dospěl k závěru, že náklady žalobce na znalecký posudek [číslo] [rok] zpracovaný dne [datum] znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] ve výši [částka] lze považovat za smysluplně a účelně vynaložené ve smyslu § 2952 odst. 1 věty první o. z. Dále měl odvolací soud za to, že se žalobce po žalované též důvodně domáhá zaplacení náhrady podle § 58 ZoPK vyčíslené v souladu s § 8 vyhlášky č. 55/1999 Sb., která byla žalovanou neoprávněně snížena o hypotetické ušetřené výdaje ve výši [částka].

13. Odvolací soud vyšel z toho, že žalobce u žalované uplatnil nárok na finanční náhradu za ztížení lesního hospodaření za rok [rok] z důvodu uvedeného v § 58 odst. 2 ZoPK. Konstatoval, že způsob určení výše finanční náhrady je ve smyslu § 58 odst. 5 ZoPK stanoven zvláštním právním předpisem, kterým je v posuzovaném případě vyhláška č. 55/1999 Sb., konkrétně její § 8. Odvolací soud uvedl, že z ustanovení § 8 vyhlášky č. 55/1999 Sb. je zcela zřejmé, jaké konkrétní údaje (veličiny) je třeba dosadit do vzorce pro výpočet finanční náhrady ze zničení lesního porostu, přičemž údaj o nevynaložených (ušetřených) nákladech na leteckou aplikaci biocidů za účelem ošetření lesních porostů mezi nimi není. Též dospěl k závěru, že ustanovení § 4 vyhlášky č. 335/2006 Sb. se s ohledem na znění § 1 písm. b) na určení výše náhrady v tomto případě nepoužije. Z uvedených důvodů nebyla žalovaná podle odvolacího soudu oprávněna z uplatněného nároku žalobce na finanční náhradu újmy za ztížení lesního hospodaření odečíst hypotetické náklady na chemický postřik proti chroustu maďalovému. Odvolací soud dodal, že žalobce navíc v roce 2017 neplánoval vynaložit žádné náklady na chemický postřik, jak vyplývá z jeho žalobních tvrzení (naposledy postřik proběhl v roce 2003; v dalších letech [rok], [rok] a [rok], kdy ve čtyřletém cyklu podával žádosti, mu nebyl povolen), o chemický postřik v roce [rok] ani nežádal. Proto nebylo lze uzavřít, že by žalobce ušetřil náklady na neprovedený a ani neplánovaný chemický postřik v roce [rok], a že proto je třeba výši finanční náhrady za rok [rok] snížit. Odvolací soud nakonec poukázal na to, že žalovaná má oprávnění požadovanou výši náhrady snížit pouze z toho důvodu, že by celková výše náhrady podle § 58 odst. 2 ZoPK přesahovala částku, která je rozdílem mezi situací při uplatnění omezení podle § 58 odst. 2 ZoPK a situací, kdy by tato omezení nebyla uplatněna (§ 58 odst. 5 věta druhá ZoPK). Žalovaná však při snížení finanční náhrady žalobci takto nepostupovala, neboť neporovnávala výši škody, která žalobci vznikla, s výší škody, která by žalobci vznikla v situaci, kdy by nebyla uplatněna omezení podle § 58 odst. 2 ZoPK. Tyto údaje ostatně žalovaná ani nezjišťovala.

14. Nejvyšší soud k dovolání žalované rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 25 Cdo 462/2021-103, zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2020, č. j. 91 Co 243/2020-76, v části výroku I., jíž byl ohledně [částka] s 9,75 % úrokem z prodlení z této částky ročně od [datum] do zaplacení změněn rozsudek soudu I. stupně tak, že se žaloba zamítá, a ve výroku II. o náhradě nákladů řízení, a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (výrok I.) a odmítl dovolání v části, v níž směřovalo proti měnící části výroku I. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 91 Co 243/2020-76, ohledně částky [částka] s 9,75 % úrokem z prodlení z této částky ročně od [datum] do zaplacení.

15. Nejvyšší soud v odůvodnění svého rozsudku konstatoval, že smyslem zvláštního nároku na náhradu podle § 58 odst. 2 ZoPK je vyrovnat ekonomickou nerovnováhu, kterou vytvářejí omezující podmínky hospodaření v chráněných územích nebo situacích, kdy o omezení rozhodl orgán ochrany přírody. Jelikož důsledky omezení mohou vést k menším výnosům či vyšším nákladům hospodařící osoby, lze je připodobnit k ušlému zisku či skutečné škodě. Náhrada tak plní především kompenzační funkci a její vyplacení by mělo vést k tomu, aby pozice dotčené osoby byla stejná, jako kdyby hospodařila bez omezení. Nejvyšší soud proto považoval za nesprávnou úvahu odvolacího soudu, pokud v dané věci bez dalšího ztotožnil újmu s částkou zjištěnou výpočtem výše újmy ze zničených porostů podle § 8 vyhlášky č. 55/1999 Sb. za současného konstatování, že ve vzorci stanoveném pro výpočet náhrady podle tohoto ustanovení není obsažen údaj o nevynaložených nákladech na leteckou aplikaci biocidů. Nejvyšší soud zdůraznil, že žalobce je povinen nejprve náležitě skutkově vymezit, v čem konkrétně spočíval negativní dopad omezení hospodaření v lese a jaký měl vliv na jeho majetkové hodnoty. Teprve poté je možné zabývat se vyčíslením náhrady za takové omezení.

16. Odvolací soud s ohledem na výše uvedené závěry Nejvyššího soudu vyzval dne [datum] žalobce, aby doplnil tvrzení o tom, jaká konkrétní újma (skutečná škoda nebo ušlý zisk) a v jaké výši (v případě ušlého zisku je třeba uvést výši předpokládaného zisku a nákladů, které by na jeho dosažení bylo třeba vynaložit) žalobci v roce 2017 vznikla v důsledku rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne [datum rozhodnutí], č. j. JMK 9493/2015, a aby ke svým tvrzením předložil nebo označil důkazy.

17. Žalobce reagoval na výzvu odvolacího soudu podáním ze dne [datum] (správně [datum] - poznámka odvolacího soudu) tak, že na újmu vzniklou v důsledku rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne [datum rozhodnutí], č. j. JMK 9493/2015, nelze nahlížet pouze optikou roku 2017, za nějž je škoda uplatňována, ale je nutné posuzovat ji v širších souvislostech, zejména z hlediska postupného vývoje situace, která nakonec vedla ke vzniku škody v roce [rok]. Žalobce popsal čtyřletý vývojový cyklus chrousta maďalového s tím, že nejúčinnější je provádět postřik v prvním roce jeho vývojového cyklu, kdy dochází k rojení dospělých jedinců a založení nové generace ve formě vajíček. Ve druhém roce vývoje jsou larvy vylíhnuté z vajíček malé a nepůsobí rozsáhlé škody. Ve třetím roce vývoje způsobují larvy (ponravy) chrousta maďalového největší škody a to tak, že požírají kořenový systém (drobné kořínky) stromů. [příjmení] stromy se s tímto žírem obvykle dokáží vyrovnat, i u nich však dochází k poškození, a to zejména ve formě snížení přírůstu. Žalobce však není schopen tuto škodu přesně vyčíslit, neboť ke snížení přírůstu může docházet i z jiných důvodů, např. sucha, imisí apod., a proto náhradu této škody neuplatňuje. Nejznatelnější škody působí ponravy chrousta maďalového na mladých porostech (sazenicích), kde v důsledku žíru kořenového systému dojde k odumření dřeviny. Ponravy jsou schopné takto zlikvidovat i desetiletý porost. Žalobce uplatňuje náhradu škody za zničení lesního porostu dle § 8 vyhlášky č. 55/1999 Sb. Výše takto vyčíslené újmy se odvíjí od tabulkové hodnoty zničeného lesního porostu. Do této újmy nejsou zahrnuty vícenáklady související s následnou obnovou zničených porostních ploch (např. příprava půdy), ani náklady vynaložené na mechanické či chemické ničení chrousta maďalového a jeho larev, ačkoliv žalobci tyto vícenáklady vznikaly i mimo období roku 2017 a dosahují výše několika set tisíc korun českých.

18. Žalobce dále uvedl, že o povolení letecké aplikace biocidů ve stejné oblasti žádal také v roce [rok], tj. v předchozím cyklu rojení chrousta, souhlas mu však nebyl rozhodnutím Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne [datum rozhodnutí], č. j. JMK164944/2010, udělen. V návaznosti na to vznikla žalobci v roce 2013 újma na lesním porostu ve výši [částka] (ponravy chrousta zlikvidovaly mladé porosty). Tuto škodu žalobce řádně a včas uplatnil u žalované, která přiznala a vyplatila žalobci náhradu újmy poníženou o ušetřené náklady na nerealizovaný letecký postřik ve výši [částka]. Žalobce se domnívá, že pokud by mohl v roce [rok] postřik provést, došlo by k redukci populace chrousta maďalového na předmětném území na takovou míru, při níž by v následujícím roce rojení (tj. v roce [rok]) nebylo nutné letecký postřik provádět. Žalobci tak vznikla v roce 2017 škoda v důsledku 2 omezení (z roku [rok] a z roku [rok]), přičemž uplatněná náhrada újmy byla o ušetřené náklady na nerealizovaný letecký postřik již ponížena při úhradě škody za rok [rok], a nelze ji proto znovu odečítat při náhradě újmy za rok [rok].

19. Žalobce nakonec vysvětlil, že pokud by byl letecký postřik chrousta maďalového ze strany správního orgánu povolován, pak nelze tvrdit, že byl by postřik automaticky prováděn každé čtyři roky, a že tedy každé čtyři roky žalobce ušetří náklady na provedení tohoto postřiku. Dle žalobce lze naopak racionálně předpokládat, že při povolení leteckého postřiku celé zasažené plochy v roce [rok] by byla populace chrousta maďalového redukována natolik, že by v dalších letech rojení nebyl letecký postřik nutný. Žalovaná tedy žalobcem uplatněnou náhradu újmy za rok [rok] ponížila o domnělé ušetřené náklady, nikoli o náklady skutečně ušetřené. Žalobce je též toho názoru, že s ohledem na to, že nárok na náhradu vzniklé či trvající újmy je nárokem prekluzivním a je možné ho uplatňovat pouze za období 1 kalendářního roku, a to do 3 měsíců od skončení tohoto kalendářního roku, pak do výše újmy za rok [rok] nelze zahrnout újmu způsobenou v důsledku stejného omezení v letech [rok], [rok] či letech předchozích.

20. Při jednání odvolacího soudu dne [datum] byl žalobce vyzván podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby náležitě skutkově vymezil, v čem konkrétně spočíval negativní dopad omezení na jeho majetkovou sféru, jaký měl vliv na majetkové hodnoty žalobce a aby ke svým tvrzením označil důkazy. Dále aby doplnil skutková tvrzení a označil důkazy o tom, že požadovaná výše náhrady nepřesahuje částku, která je rozdílem mezi situací bez omezení a situací při uplatnění omezení ve smyslu § 58 odst. 5 ZoPK. Žalobce byl též poučen o následcích nesplnění této výzvy, a to neúspěch ve věci pro neunesení břemene tvrzení nebo břemene důkazního.

21. Žalobce po uvedeném poučení před odvolacím soudem uvedl, že žalobou uplatňuje nárok na náhradu skutečné škody, která spočívá ve zničení lesního porostu v důsledku žíru kořenů mladých sazenic stromků larvami chrousta maďalového. Vyčíslená výše škody znalcem pak stanoví hodnotu těchto mladých stromků, které byly v daném území zasazeny a zničeny (uschly). Hodnota mýtní výtěže ve smyslu § 8 odst. 1 vyhlášky č. 55/1999 Sb. je nulová, neboť zničené mladé stromky by se na dřevo neprodaly. Žalobce neuplatňoval nárok na náhradu škody ze zničení lesního porostu za roky [rok] ani [rok], neboť až larvy chrousta působí největší škody na mladém lesním porostu, což bylo v roce [rok], kdy byl nárok uplatněn. Nedá se ale říci, že by škoda vznikla až v roce [rok]. Škody vznikají permanentně, ale v ostatních letech nejsou tak markantní. V roce [rok] bylo na daném území nejvíce dospělého chrousta, proto byl na rok [rok] plánován letecký postřik. Žalobce dále zopakoval svá tvrzení o tom, že mu vznikaly i mimo období roku 2017 vícenáklady na odstranění uschlých stromků a přípravu půdy, které však neuplatnil a ani nebude o tento nárok rozšiřovat žalobu, jak již uvedl ve svém písemném podání ze dne [datum].

22. Žalovaná na vyjádření žalobce reagovala při jednání odvolacího soudu tak, že žalobce naznačuje, ale nijak nespecifikuje další náklady, které ani nikdy neučinil předmětem tohoto řízení. Tvrzení žalobce o tom, že letecký postřik nebyl v roce [rok] plánován, vychází právě z onoho čtyřletého cyklu vývoje chrousta maďalového. To znamená, že pokud by byl proveden plánovaný postřik v roce 2015, tak by v roce [rok] k těmto škodám nedošlo, protože by chroust nedosáhl stádia, kdy nejvíce škodí (užírá kořenový systém).

23. Podle § 58 odst. 2 ZoPK pokud vlastníku zemědělské půdy nebo lesního pozemku nebo rybníka s chovem ryb nebo vodní drůbeže, nebo nájemci, který tyto pozemky oprávněně užívá, vznikne nebo trvá v důsledku omezení vyplývajícího z části třetí až páté tohoto zákona včetně prováděcích právních předpisů nebo rozhodnutí vydaného na jejich základě a nebo z omezení vyplývajícího z opatření v plánech systémů ekologické stability krajiny podle § 4 odst. 1 újma, má nárok na její finanční náhradu.

24. Podle § 58 odst. 5 věty druhé ZoPK celková výše náhrady podle odstavce 2 nesmí přesáhnout částku, která je rozdílem mezi situací při uplatnění omezení podle odstavce 2 a situací, kdy by tato omezení nebyla uplatněna.

25. Odvolací soud konstatuje, že v řízení bylo prokázáno, že žalobci vznikla v důsledku rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne [datum rozhodnutí], č. j. JMK 9493/2015, kterým nebyl žalobci udělen souhlas k provedení letecké aplikace biocidů v souvislosti s ošetřením lesních porostů v Ptačí oblasti [ulice] [obec] – [příjmení] [jméno], v katastrálním území Bzenec, [obec] u [obec] a [obec], škoda spočívající ve zničení mladého lesního porostu v důsledku žíru kořenů mladých sazenic stromků larvami chrousta maďalového. Žalobce tak má vůči žalované nárok na náhradu vzniklé újmy ve smyslu § 58 odst. 2 ZoPK. Znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] ve svém znaleckém posudku [číslo] 2017 ze dne [datum] stanovil hodnotu mladých stromků, které byly v daném území zasazeny a zničeny larvami chrousta maďalového (stromky uschly), na částku [částka]. Žalovaná takto vyčíslenou hodnotu zničeného lesního porostu nesporovala, nárok žalobce na náhradu škody za ztížení lesního hospodaření uznala, požadovanou částku žalobcem však snížila o [částka] z důvodu ušetřených nákladů na provedení leteckého postřiku proti chroustu maďalovému. Tento postup nelze žalované vytknout, neboť (jak konstatoval Nejvyšší soud ve výše citovaném rozsudku) bez zohlednění ušetřených nákladů by přiznaná kompenzace neměla povahu vyrovnání negativních dopadů omezení do vlastnického práva, ale představovala by neopodstatněné zvýhodnění daného vlastníka oproti těm, jež k dosažení téhož prospěchu musí skutečně vynaložit potřebné náklady.

26. Námitka žalobce, že vzhledem k tomu, že předmětem tohoto řízení je nárok na náhradu škody, k níž došlo v roce [rok], v kterém nebyl letecký postřik lesního porostu plánován, a proto nelze náhradu škody ponižovat o domnělé ušetřené náklady na tento postřik, není opodstatněná. Žalobkyně sice uplatňuje nárok na náhradu škody za zničení lesního porostu v roce [rok], sama však správně připomíná, že se nedá říci, že by uvedená škoda vznikla až v roce 2017. Škoda totiž vznikala v důsledku přemnožení chrousta maďalového permanentně (tedy i v letech [rok] a [rok]), nejvíce se ale projevila právě v roce [rok], kdy larvy chrousta požíraly kořenový systém stromů. Je tedy zřejmé, že pokud by byl v roce [rok] (kdy docházelo k rojení dospělých jedinců chrousta maďalového a založení nové generace ve formě vajíček a kdy je dle tvrzení žalobce nejúčinnější provádět postřik proti tomuto škůdci) proveden letecký postřik, nedošlo by s velmi vysokou pravděpodobností k přemnožení chrousta a tím ke vzniku škody takového rozsahu.

27. Na uvedenou skutečnost upozornil též Nejvyšší soud, který uvedl, že je-li tvrzená újma dovozována z toho, že zákaz letecké aplikace biocidního prostředku na lesní porosty vedl k přemnožení chrousta maďalového, ten následně způsobil na lesních porostech škodu, přičemž provedení zakázané aplikace biocidů, které by mělo porosty zachránit a umožnit žalobci dosáhnout nárokovaného majetkového prospěchu, by si vyžádalo určité finanční náklady, pak je zjevné, že pro náležité zhodnocení rozdílu mezi situací při uplatnění omezení a situací bez jejich uplatnění je nutné přihlédnout k nákladům, které žalobce vlastně ušetřil a náklady na ně zůstaly zachovány v jeho majetkové sféře.

28. Odvolací soud uzavírá, žalobce ani přes poučení odvolacím soudem podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. nedoplnil skutková tvrzení o tom, že požadovaná výše náhrady nepřesahuje částku, která je rozdílem mezi situací při uplatnění omezení a situací, kdy by toto omezení uplatněno nebylo, jak má na mysli § 58 odst. 5 ZoPK. Žalobce k situaci při uplatnění omezení pouze obecně tvrdil, že mu vznikaly (i mimo období roku [rok]) vícenáklady na odstranění uschlých stromků a přípravu půdy. Tvrzené náklady však žalobce nijak blíže nekonkretizoval, ani nevyčíslil. Dále není zřejmé, jaký by byl majetkový stav žalobce v situaci, kdy by vůči němu nebylo uplatněno omezení plynoucí z rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne [datum rozhodnutí], č. j. JMK 9493/2015 Odvolací soud tak pro nedostatek skutkových tvrzení nemohl porovnat, zda požadovaná výše náhrady nepřesahuje částku dle § 58 odst. 5 ZoPK a vyšel z toho, že žalobce nemá nárok na náhradu nákladů, které ušetřil za neprovedení leteckého postřiku v roce 2015, když o tuto částku se jeho majetkový stav nesnížil.

29. S ohledem na veškeré výše uvedené důvody postupoval odvolací soud podle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně v části výroku I., kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, jako věcně správný potvrdil.

30. O nákladech řízení před soudy všech stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř. a § 243g odst. 1 o. s. ř.) rozhodl odvolací soud podle zásady úspěchu ve věci (§ 224 odst. 1 a 2, § 142 odst. 2 o. s. ř.). Žalobce byl v řízení úspěšný o svém nároku na zaplacení částky [částka] (11 %), neúspěšný byl s nárokem na zaplacení částky [částka] (89 %). V řízení tak byla převážně úspěšná žalovaná, a to v rozsahu 78 % (89 % mínus 11 %), která má proto vůči převážně neúspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu svého úspěchu. Žalované vznikly náklady v celkové výši [částka], a to za zaplacený soudní poplatek za dovolání ve výši [částka] a za zastoupení advokátem ve výši [částka], kterému náleží odměna za 5 úkonů právní služby po [částka] (z tarifní hodnoty [částka]) za převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne [datum], účast na jednání před soudem I. stupně dne [datum], vyjádření k odvolání žalobce ze dne [datum] a dovolání ze dne [datum], za 1 úkon právní služby ve výši [částka] (z tarifní hodnoty [částka]) za účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum], vše podle § 6 odst. 1, § 7 bod 6., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a k) AT, z náhrady hotových výdajů za 6 úkonů právní služby v paušální výši po [částka] podle § 13 odst. 1 a 4 AT a 21 % DPH ve výši [částka]. Jejich 78 %, tj. částku [částka], uložil odvolací soud zaplatit žalobci k rukám advokáta žalované (§ 211 a § 149 odst. 1 o. s. ř.), ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).