o zaplacení 232 756 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně návrh žalobkyně, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 232 756 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z této částky od 9. 8. 2023 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 52 235,70 Kč k rukám zástupce žalované [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem], advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.).

2. Takto soud I. stupně rozhodl o návrhu původní žalobkyně ([jméno FO]) na zaplacení částky 232 756 Kč s příslušenstvím požadované po žalované z titulu bezdůvodného obohacení z neplatných smluv o životním pojištění. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že obě smlouvy jsou absolutně neplatné, když Smlouva č. 1 ze dne 15. 7. 2009 je neplatná, neboť obsahuje nepřiměřená smluvní ujednání ve smyslu § 56 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), která jsou neurčitá ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. Také smlouva č. 2, uzavřená dne 14. 10. 2014, je dle žalobkyně absolutně neplatná z důvodu nepřiměřených ujednání ve smyslu § 1813 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), která jsou neurčitá ve smyslu § 553 odst. 1 o. z. Neurčitost ujednání žalobkyně spatřuje v tom, že tato neobsahují určení konkrétní výše rizikového pojistného, resp. počátečních, správních a inkasních nákladů, ani mechanismus, kterým by jejich výše měla být jednoznačně a transparentně určena, když pojistně technické zásady nebyly součástí smluvní dokumentace. Žalobkyně tak neměla možnost zjistit konkrétní výši daného poplatku, a tedy ani konkrétní částku, o kterou bude snížena kapitálová hodnota pojištění. Dále žalobkyně dovodila, že dodatek ke Smlouvě č. 2, uzavřený dne 10. 2. 2022, nebyl uzavřen řádně, jelikož nelze platně uzavřít dodatek k absolutně neplatné smlouvě. Žalobkyně dospěla k výpočtu požadované částky 232 756 Kč součtem plateb uhrazených na první a druhou pojistnou smlouvu (131 120 Kč + 297 968 Kč) a po odpočtu částky 84 758 Kč převedené ze Smlouvy č. 1 na Smlouvu č. 2 a po odpočtu vyplaceného odkupného 111 574 Kč.

3. Žalovaná namítla, že Smlouva č. 2 byla na základě žádosti žalobkyně ke dni 28. 6. 2023 ukončena s výplatou odkupného ve výši 111 574 Kč. Zdůraznila, že žalobkyně podala žalobu u soudu dne 14. 8. 2023 a promlčena jsou tak veškerá plnění provedená přede dnem 14. 8. 2020. Z procesní opatrnosti uplatnila námitku započtení co do pohledávky ve výši 111 574 Kč, původně žalobkyni poskytnuté jako odkup životního pojištění, a to proti pohledávce žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, resp. její nepromlčené části za období posledních tří let před podáním žaloby, která by dle výpočtu žalované měla činit 43 470 Kč.

4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že dne 15. 7. 2009 uzavřela žalobkyně ([jméno FO]) se žalovanou smlouvu o životním pojištění [název] č. [číslo] (dále i jen „Smlouva č. 1“), jejíž součástí se staly i všeobecné obchodní podmínky [VPP] a doplňkové pojistné podmínky [DPP]. Tato smlouva byla zrušena pojistnou smlouvou o životním pojištění [název] č. [číslo] (dále i jen „Smlouva č. 2“) ze dne 14. 10. 2014, uzavřenou mezi účastníky, jejíž součástí se staly i všeobecné obchodní podmínky [VPP] a doplňkové pojistné podmínky [DPP]. Dle zjištění soudu I. stupně uzavřely žalobkyně a žalovaná dne 10. 2. 2022 dodatek k pojistné smlouvě č. [číslo] ze dne 14. 10. 2014, s úmyslem podrobněji specifikovat obsah závazků z pojistné smlouvy, odstranit jakékoliv vady pojistné smlouvy a pochybnosti o obsahu sjednaného závazku a poskytnout žalobkyni jí zvolený benefit. Žalobkyně uhradila na pojistném ke Smlouvě č. 2 v období od 16. 11. 2014 do 16. 5. 2023 celkem částku 213 210 Kč. Dne 26. 4. 2023 požádala žalobkyně o ukončení Smlouvy č. 2 a o výplatu odkupného. Žalovaná přípisem ze dne 28. 6. 2023 informovala žalobkyni o zániku pojištění ze Smlouvy č. 2 ke dni 20. 6. 2023 a o výplatě odkupného ve výši 111 574 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 232 756 Kč výzvou ze dne 20. 7. 2023.

5. Na takto zjištěný skutkový stav věci (který vzal současně za prokázaný) soud I. stupně aplikoval § 2758 odst. 1, 2, § 2991 odst. 1, 2 a § 553, § 555, § 556 a § 574 o. z. Ve vztahu k žalobkyní tvrzené neplatnosti Smlouvy č. 2 (že smluvní ujednání neobsahují konkrétní výši rizikového pojistného, konkrétní výši počátečních, správních a inkasních nákladů a konkrétní částky, o které bude snížena kapitálová hodnota) vzal za prokázané, že tato byla uzavřením dodatku k pojistné Smlouvě č. 2 ze dne 10. 2. 2022 odstraněna. Uzavřel, že konkrétní sjednanou výši dosavadního rizikového pojistného stanoví dodatek v čl. 2 odst. 2.3.2, a výši rizikového pojistného v následujících letech trvání pojištění pak stanoví čl. 3. Konkrétní výši počátečních nákladů stanoví čl. 2 odst. 2.3.5 (za celou dobu pojištění 25 601 Kč), konkrétní výši správních (administrativních) a inkasních nákladů pak stanoví čl. 5. Tvorba kapitálové hodnoty pojištění je dle závěrů soudu I. stupně obsažena v čl. 2.4.1, konkrétní hodnotu pojištění a odkupného upravuje čl. 2.4.3 uzavřeného dodatku. V čl. 3 předmětného dodatku pak byl dohodnut další vývoj pojištění a kapitálové hodnoty, včetně všech konkrétních částek.

6. Soud I. stupně tak dospěl k závěru, že uzavřený dodatek ke Smlouvě č. 2 všechny výkladové pochybnosti odstranil, neboť projevem vůle mezi účastníky byl dodatečně vyjasněn obsah Smlouvy č. 2, tedy nepřihlíží se k její vadě a hledí se, jako by tu bylo právní jednání od počátku. Žalobkyně tento dodatek uzavřela dobrovolně a projevila svoji vůli být jím vázána. Potvrdila, že obsah jejího závazku je srozumitelný a určitý a z tohoto důvodu nemůže namítat jeho neplatnost z důvodů shora uvedených. S ohledem na shora uvedené soud I. stupně uzavřel, že Smlouva č. 2 byla mezi účastníky platné sjednána.

7. S tímto podstatným odůvodněním soud I. stupně žalobu v plném rozsahu zamítl, když z důvodu neexistence bezdůvodného obohacení žalované na úkor žalobkyně se již dále nezabýval námitkou promlčení (vznesenou ze strany žalované) s tím, že smluvní vztah mezi účastníky byl ukončen ke dni 20. 6. 2023 a žaloba byla u soudu podána dne 14. 8. 2023, tedy zjevně před uplynutím promlčecí lhůty. Vzhledem k tomu, že Smlouva č. 1 zanikla uzavřením Smlouvy č. 2 (na kterou byly finanční prostředky ze Smlouvy č. 1 převedeny), soud I. stupně se rovněž otázkou platnosti Smlouvy č. 1 nezabýval.

8. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud I. stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Procesně úspěšné žalované proto přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši, které jsou představovány odměnou advokáta za 4,5 úkonu právní služby po 9 260 Kč (převzetí zastoupení, 2x písemné vyjádření, účast na jednání soudu, účast při vyhlášení rozsudku) podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), dále 5x paušální náhradou hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT, a 21 % DPH ve výši 9 065,70 Kč, celkem tedy částkou ve výši 52 235,70 Kč.

9. Žalobkyně napadla rozsudek soudu I. stupně včasným a přípustným odvoláním. Namítla, že soud I. stupně nepřihlédl k žalobkyní tvrzeným skutečnostem a vydal rozsudek na základě nesprávného právního posouzení, zatížil ho nesrozumitelností a nepřezkoumatelností. Soudu I. stupně předně vytkla absenci řádného odůvodnění napadeného rozsudku s tím, že se nevypořádal s námitkami žalobkyně ohledně neplatnosti pojistné smlouvy ze dne 15. 7. 2009 a nepromlčení nároku z této pojistné smlouvy, jakož i námitkami ohledně neplatnosti dodatku k pojistné smlouvě, uzavřeného dne 10. 2. 2022, nemožnosti zhojit vady pojistné Smlouvy č. 2 včetně námitky ohledně jednání žalované v rozporu se směrnicí Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách (dále jen „Směrnice“). Žalobkyně dále vytkla soudu I. stupně nesprávné právní posouzení věci. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2006, sp. zn. 29 Odo 1241/2004, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2008/2019, zdůraznila, že dohodou stran, tj. dodatkem, lze změnit pouze platně uzavřenou smlouvu. Pokud smlouva není platně uzavřena, nelze se dohodnout na změně jejího obsahu. Závěr soudu I. stupně o tom, že neplatnost pojistné Smlouvy č. 2 byla uzavřením dodatku zhojena, je tudíž nesprávný. Dle žalobkyně mezi účastníky zároveň nedošlo ani k uzavření dohody o narovnání či nové pojistné smlouvy. Rovněž závěr soudu I. stupně o převedení finančních prostředků z pojistné Smlouvy č. 1 na pojistnou Smlouvu č. 2 má žalobkyně za rozporný se zjištěným skutkovým stavem. Vysvětlila, že z pojistné Smlouvy č. 1 byla na pojistnou Smlouvu č. 2 převedena kapitálová hodnota pouze ve výši 84 758 Kč, byť dle skutečností v řízení prokázaných žalobkyně uhradila na základě pojistné Smlouvy č. 1 běžné a mimořádné pojistné v celkové výši 131 120 Kč. Uzavřela, že v případě neplatnosti pojistné Smlouvy č. 1 žalobkyni vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení z této smlouvy ve výši 46 362 Kč. Rovněž závěr soudu I. stupně o pravidelném doručování informací k pojistné smlouvě a výročních dopisů žalobkyni (v bodech 17., 18., 23. a 30. rozsudku) nemá oporu v provedeném dokazování.

10. Z vyložených důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobě zcela vyhoví a žalobkyni přizná plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, eventuálně aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

11. Žalovaná se k odvolání žalobkyně vyjádřila tak, že s ním nesouhlasí. Výroky napadeného rozsudku považuje za správné, napadený rozsudek za přezkoumatelný. Dle žalované soud I. stupně jasně a srozumitelně uzavřel, na základě jakých skutečností shledal pojistnou Smlouvu č. 2 platnou a z jakého důvodu se již nezabýval námitkami ohledně pojistné Smlouvy č. 1. Odmítla výklad žalobkyně, že za vyjasnění dle § 553 odst. 2 o. z. lze považovat pouze uzavření úplně nového závazku. Tím by dle žalované došlo zcela k popření zákonem předpokládaného důsledku jednání dle § 553 odst. 2 o. z., tedy existence vyjasněného právního jednání od počátku. V této souvislosti zdůraznila, že naopak žalobkyně a žalovaná jasně potvrdily svůj zájem na tom být pojistnou Smlouvou č. 2 vázány, a to jak po celou dobu jejího trvání, tak i do budoucna, když se dohodly na způsobu dalšího pokračování pojištění. Závěr soudu I. stupně o platnosti pojistné smlouvy ve znění dodatku a podřízení právního vztahu režimu nového občanského zákoníku je zcela správný. Vyjádřila nesouhlas s názorem žalobkyně, že soud I. stupně měl posoudit neplatná ujednání pojistné smlouvy optikou zneužívajících klauzulí ve smyslu směrnice 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Pokud žalobkyně poukazovala na skutečnost, že v daných ujednáních pojistné smlouvy zcela chybí nějaká podstatná informace a toto tvrzení soud považoval za správné, pak se dle žalované zcela zjevně jedná o nedostatek projevu vůle spočívající v nejednoznačnosti věcného obsahu, tj. o vadu neurčitosti dle § 37 odst. 1 obč. zák., nikoli o vadu nepřiměřenosti. Tyto závěry jsou plně aplikovatelné i v intencích nového občanského zákoníku, konkrétně v ustanovení § 1813 o. z. a § 553 o. z. Žalovaná v této souvislosti poukázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2023, č. j. 33 Cdo 3579/2022-179, s tím, že jeho závěry potvrdil též Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 10. 1. 2024, č. j. IV. ÚS 2429/23. Uzavřela, že i v souladu s aktuálními závěry Ústavního soudu v návaznosti na výše specifikovanou aktuální rozhodovací praxi Nejvyššího soudu je možnost posouzení žalobkyní napadených ustanovení jako zneužívajících ujednání, ať už ve smyslu Směrnice či § 56 obč. zák. nebo § 1813 o. z., zcela vyloučena. Závěrem dovodila, že ve vztahu k (žalobkyní) tvrzeným platbám uhrazeným na pojistnou Smlouvu č. 1 uplynula jak subjektivní, tak i objektivní promlčecí lhůta a tvrzený nárok i v případě jeho dovození by byl zcela promlčen. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.

12. Usnesením Městského soudu v [adresa] ze dne 21. 11. 2024, č. j. [spisová značka], bylo rozhodnuto tak, že soud připouští, aby na místo dosavadní žalobkyně vstoupila do řízení na straně žalobce společnost [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně], se sídlem [adresa]. Usnesení nabylo právní moci dne 4. 12. 2024.

13. Žalovaná v podání ze dne 21. 12. 2024 namítla nedostatek aktivní legitimace postupníka v tomto řízení. Argumentovala, že nedošlo k platnému postoupení pohledávky původní žalobkyně ([jméno FO]), uplatněné v předmětném řízení, na postupníka (společnost [Jméno žalobkyně]), a to z důvodu: absolutní neplatnosti postupní smlouvy pro rozpor s dobrými mravy; nemožnosti postupovat pohledávky z pojištění dle § 1881 odst. 2 o. z.; neexistence postupované pohledávky, když je postupováno bezdůvodné obohacení, ale pojistná smlouva je platná; neurčitosti postoupení; zneužití práva ve snaze vyhnout se hrazení nákladů řízení.

14. Odvolací soud přezkoumal správnost rozsudku soudu I. stupně včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.). Postupem podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval listinný důkaz – dodatek k pojistné smlouvě č. [číslo], uzavřený dne 10. 2. 2022. Poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

15. Soud I. stupně ve věci učinil správná a dostatečná skutková zjištění, na podkladě, kterých formuloval i správné skutkové závěry, které odvolací soud shrnul pod body 4. až 7. odůvodnění tohoto rozsudku. Spornou věc též zcela správně posoudil po stránce právní.

16. Odvolací soud předně uvádí, že nepovažuje za důvodnou odvolací námitku žalobkyně o nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. Přezkoumatelnost rozhodnutí soudu I. stupně je předpokladem především pro to, aby se účastník mohl domáhat svých práv u odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3814/2015). Napadený rozsudek není nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost nebo nedostatek důvodů a obsahově splňuje podmínky ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř. Uvedené ostatně vyplývá i ze skutečnosti, že na podkladě odůvodnění napadeného rozsudku byla žalobkyně schopna zformulovat odvolací důvody.

17. Pokud jde o námitku vznesenou v průběhu řízení žalovanou, že předmětná smlouva o postoupení pohledávky je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy, ani s touto námitkou se odvolací soud neztotožňuje. V této souvislosti připomíná judikaturu Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, nebo rozsudek ze dne 30. 3. 2015, sp. zn. 33 Cdo 4148/2014), podle níž oznámil-li postupitel dlužníku že pohledávku postoupil postupníkovi, pak dlužník nemá (s výjimkou případů uvedených v § 525 obč. zák., eventuálně případů ve kterých by dlužník prokázal, že postoupení pohledávky mělo za následek zhoršení jeho právního postavení), vůči postupníku ve sporu o úhradě pohledávky k dispozici obranu založenou na námitce neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky. Otázku, zda pohledávka byla skutečně postoupena a zda je postoupení platné, lze řešit jen ve sporu mezi postupitelem a postupníkem. Jestliže byla platně uzavřena smlouva o postoupení pohledávky a zákon nezakazuje postupovat pohledávky ze spotřebitelských smluv, je dle odvolacího soudu nutno dospět k závěru, že žalobkyně pohledávku plynoucí ze spotřebitelské smlouvy nabyla, byť sama není spotřebitelem.

18. Soud I. stupně rovněž správně posoudil obsah dodatku k pojistné smlouvě o životním pojištění ze dne 14. 10. 2014, uzavřeného dne 10. 2. 2022. Odvolací soud souhlasí se závěrem, že v tomto dodatku účastníci vyjádřili svoji vůli podrobněji specifikovat obsah závazků z pojistné smlouvy (tj. pojistné Smlouvy č. 2), odstranit jakékoli právní vady pojistné smlouvy a pochybnosti o obsahu sjednaného závazku ve smyslu § 553 odst. 2 o. z. (viz preambule dodatku). Předmětný dodatek ze dne 10. 2. 2022 podrobněji specifikoval a vyjasnil obsah závazkového vztahu účastnic, odstranil pochybnosti o obsahu pojištění a poskytl žalobkyni benefit podle jejího výběru (viz čl. 9 odst. 9.1). Žalobkyně byla před uzavřením dodatku seznámena s jeho obsahem včetně pojistných podmínek, jejichž výčet je uveden ve smlouvě, s přehledem poplatků, s modelací budoucího vývoje pojištění s tím, že dodatek má přednost před zněním smlouvy. Žalobkyně výslovně potvrdila, že má zájem na dalším trvání pojistné smlouvy ve znění tohoto dodatku. Žalobkyni proto nemohl vzniknout nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení, když sama svým podpisem odsouhlasila nové znění pojistné smlouvy ve smyslu předmětného dodatku, které určitě a srozumitelně upravilo veškerá práva a povinnosti z této smlouvy vyplývající.

19. Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 23. 9. 2025, sp. zn. 33 Cdo 3051/2024, k výkladu právních jednání, s odkazem na ustálenou soudní praxi uzavřel, že strany smlouvy mohou založit účinnost dohody přede dnem jejího uzavření, jinak řečeno, dodatek smlouvy může mít v takovém případě retroaktivní účinky. Smluvní retroaktivita je v oblasti občanského práva nejen známá, ale i přípustná. Jde o důsledek plynoucí ze zásadní smluvní autonomie.

20. Podle § 555 odst. 1 o. z. se právní jednání posuzuje podle svého obsahu. Podle § 574 o. z. na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné. V daném případě tedy musí mít prioritu výklad smlouvy, který nezakládá její neplatnost, před výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá. Jedná se o základní princip výkladu autonomie vůle při posuzování smluv obecnými soudy (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 392/20).

21. Pokud jde o nárok žalobkyně z bezdůvodného obohacení ve výši 46 362 Kč, uplatněný žalobkyní v souvislosti s tvrzenou absolutní neplatností pojistné smlouvy o životním pojištění [název] uzavřené mezi účastníky dne 15. 7. 2009 (Smlouva č. 1), odvolací soud s ohledem na námitku promlčení vznesenou ze strany žalované uvádí, že jakékoli případné nároky žalobkyně z této smlouvy z titulu bezdůvodného obohacení jsou již promlčeny. Právní vztahy mezi účastníky vzniklé se v případě této smlouvy řídí zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném do 31. 12. 2013. Odvolací soud v této souvislosti odkazuje na úpravu promlčení nároků z bezdůvodného obohacení, provedenou zákonodárcem v ustanovení § 107 odst. 1, 2 obč. zák. Podle citované právní úpravy se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí ve dvouleté subjektivní a v tříleté objektivní promlčecí době, respektive v desetileté objektivní promlčecí době v případě úmyslného bezdůvodného obohacení. V posuzované věci tak k promlčení uplatněného nároku ve výši 46 362 Kč došlo na základě marného uplynutí tříleté objektivní promlčecí doby dle § 107 odst. 2 obč. zák. ve vztahu k jednotlivým platbám pojistného od počátku pojištění (tj. od data 15. 7. 2009) až do zrušení pojistné smlouvy k datu 14. 10. 2014.

22. Odvolací soud tak s ohledem na veškeré výše uvedené skutečnosti rozsudek soudu I. stupně potvrdil jako věcně správný podle § 219 o. s. ř., a to včetně věcně správného výroku o nákladech řízení, jehož znění bylo v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř.

23. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla v odvolacím řízení zcela úspěšná. Náklady odvolacího řízení na straně žalované, která byla i před odvolacím soudem zastoupena advokátem, jsou tvořeny: odměnou advokáta za 4 účelně vynaložené úkony právní služby po 9 260 Kč (vyjádření žalované ze dne 13. 5. 2024 k odvolání žalobkyně, vyjádření k aktivní legitimaci žalobkyně ze dne 21. 12. 2024, účast u odvolacího jednání dne 8. 1. 2025 a dne 21. 1. 2026) podle § 6 odst. 1 a § 7 bod 6. AT, dále náhradou hotových výdajů za 2 úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 AT, ve znění účinném do 31. 12. 2024, a náhradou hotových výdajů za 2 úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT, ve znění účinném od 1. 1. 2025, to vše zvýšeno o 21 % DPH (8 093,40 Kč). Celková výše nákladů řízení je představována částkou 46 633,40 Kč. Její zaplacení uložil odvolací soud neúspěšné žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 211 a § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., k rukám advokáta žalované podle § 149 odst. 1 o. s. ř.