pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 18 C 12/2022-106,

1. Napadeným rozsudkem uložil soud I. stupně žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Současně zamítl žalobu, jíž se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok II.). Dále uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalovaného (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím představující vyplacené pojistné plnění [jméno] [příjmení] na základě pojistné smlouvy [číslo] jejímž předmětem bylo havarijní pojištění vozidla zn. Renault Clio, [registrační značka], které bylo poškozeno při dopravní nehodě dne [datum] v důsledku střetu vozidla s jízdním kolem, které řídil žalovaný.

3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že dne [datum] ve 12:55 hodin došlo v ulici [ulice] u křižovatky [ulice] a ulice [ulice] k dopravní nehodě, při které narazila řidička [jméno] [příjmení] přední částí svého vozidla zn. Renault Clio, [registrační značka], do horského jízdního kola Cannondale, na kterém jel žalovaný po přechodu pro chodce. [příjmení] zkouška vyloučila vliv alkoholu u obou účastníků nehody. [ulice] závada jako příčina nehody nebyla na místě zjištěna ani uplatněna. Žalovaný podal dne [datum] ve 14:48 hodin v nemocnici v [část obce] (žalovaný utrpěl při dopravní nehodě zhmoždění dolní části zad a pánve) policejnímu orgánu vysvětlení, kdy uvedl, že jel kolem 12:55 hodin na svém jízdním kole z ulice [ulice] k ulici [ulice], kde zastavil na přechodu pro chodce a viděl z pravé strany přijíždět vozidlo v dostatečné vzdálenosti. Myslel si, že vozidlo zastaví, proto sedl na kolo a přechod pro chodce přejel, aby nezdržoval provoz na silnici. Při přejíždění přechodu narazilo do jeho pravé strany vozidlo a žalovaný spadl i s kolem na vozidlo. Podle Policie ČR, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, odboru služební policie, oddělení dopravních nehod, zavinil dopravní nehodu žalovaný porušením § 4 písm. a) a § 4 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., čímž naplnil skutkovou podstatu přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., za který mu byla uložena pokuta na místě ve výši [částka].

4. Soud I. stupně dále zjistil, že k dopravní nehodě došlo za jasného dne na přehledném rovném úseku na suché vozovce, kde bylo dobře vidět i na osoby pohybující se z ulice [ulice] a přistupující k hranici vozovky na chodník u přechodu pro chodce. Žalovaný vjel na kole na přechod pro chodce z chodníku vedoucího ze směru od ulice [ulice], před střetem s vozidlem řidičky [příjmení] přejel celý z pohledu řidičky protisměrný levý jízdní pruh. [příjmení] [jméno] [příjmení] zastavila po střetu s kolem žalovaného asi metr za přechodem pro chodce při pravé straně svého jízdního pruhu. Přechod pro chodce byl oproti vozovce mírně vyvýšený, na což upozorňovalo vodorovné dopravní značení V17 v podobě tří úzkých trojúhelníků vedle sebe. V pravém jízdním pruhu se před přechodem nacházela svislá dopravní značka„ přechod pro chodce“ a pod ní žlutá dočasná značka s černou zahnutou šipkou znázorňující průběh cyklotrasy v důsledku uzavřené souběžné stezky pro cyklisty. Vozidlo zn. Renault mělo následkem střetu s žalovaným cyklistou rozbité čelní sklo uprostřed a na levé straně, prasklinu na levé straně nad kulatým spodním světlometem ve výšce 46 cm nad zemí, prohlubeň uprostřed kapoty a uprostřed střechy nad čelním sklem. [příjmení] [jméno] [příjmení] měla na základě pojistné smlouvy [číslo] sjednáno u žalobkyně havarijní pojištění svého vozidla. Žalobkyně vyplatila [jméno] [příjmení] dne [datum] pojistné plnění ve výši [částka]. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně oznámila žalovanému výplatu pojistného plnění a požádala jej o jeho uhrazení jako viníka dopravní nehody. Dopisem ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení částky [částka] do 7 dnů od jeho doručení, dopis byl žalovanému doručen dne [datum].

5. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § [číslo] odst. 1, § [číslo], § [číslo], § 2918 a § 2927 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále i jen „o. z.“), § 4 písm. a), § 5 odst. 1 písm. b) a § 23 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), že žaloba je částečně důvodná.

6. Soud I. stupně se nejprve zabýval otázkou aktivní věcná legitimace žalobkyně a dovodil, že tato vychází z jejího postavení pojistitelky řidičky vozidla, které v důsledku dopravní nehody ze dne [datum] vyplatila pojistné plnění ve výši [částka] (§ 2820 odst. 1 věta první o. z.). Soud I. stupně dále vysvětlil, že vzhledem k tomu, že Policie ČR řešila jednání žalovaného jako účastníka dopravní nehody pouze v blokovém řízení, musel si otázku odpovědnosti účastníků dopravní nehody na vzniku újmy posoudit sám, neboť závěry policie o viníkovi dopravní nehody není vázán ve smyslu § 135 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

7. Soud I. stupně dospěl k závěru, že příčin vzniku škody způsobené dopravní nehodou bylo více: 1) řidička [jméno] [příjmení] se nevěnovala plně řízení vozidla a 2) žalovaný nedostatečně vyhodnotil situaci a vjel na přechod pro chodce, aniž by dal přednost v jízdě řidičce [jméno] [příjmení] [jméno] příčinou vzniku škody však podle soudu I. stupně bylo porušení povinnosti řidičky [jméno] [příjmení] zakotvené v § 4 písm. a) a § 5 odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu, tj. přizpůsobit své chování situaci v provozu na pozemních komunikacích a věnovat se plně řízení vozidla. Soud I. stupně měl za to, že nebýt této příčiny, nedošlo by k nehodě a tím ani k újmě v podobě, v jaké nastala. Žalovaný pak porušil § 4 písm. a) a § 23 odst. 1 zákona o silničním provozu, neboť se nechoval ohleduplně a při vjezdu z místa ležícího mimo komunikaci nedal přednost v jízdě vozidlu zn. Renault. V případě, že by [jméno] [příjmení] včas zpozorovala žalovaného a zastavila by, a pokud by žalovaný dal přednost přijíždějícímu vozidlu a přechod pro chodce překonal až po projetí vozidla, pak by podle soudu I. stupně k nehodě nejspíše vůbec nedošlo.

8. Soud I. stupně poukázal dále na to, že s ohledem na přechodné svislé dopravní značení dočasného průběhu cyklostezky musela řidička [jméno] [příjmení] předpokládat pohyb cyklistů. Kromě toho byla upozorněna svislým dopravním značením, že se blíží k přechodu pro chodce, přičemž samotná existence přechodu pro chodce pro řidiče značí povinnost větší obezřetnosti. K námitce žalobkyně, že žalovaný na kole byl rychlejší než by byl chodec, soud I. stupně uvedl, že Nejvyšší soud ve věci, kde chlapec běžel přes přechod a vběhl na něj zpoza zaparkovaného vozu, neshledal spoluzavinění chodce, protože právě přechod slouží k tomu, aby na nich chodci silnici přecházeli, a to případně i vyšší rychlostí. Řidič je v blízkosti těchto přechodů povinen k zachovávání větší obezřetnosti a k opatrnějšímu způsobu jízdy s vyššími nároky na povinnost„ předvídat a předjímat“, případně své vozidlo zcela zastavit (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 8 Tdo 60/2020). Žalovaný podle soudu I. stupně ani nevytvořil náhlou a neočekávatelnou překážku, na kterou by neměla řidička čas reagovat. Soud I. stupně upozornil na to, že řidička zastavila až za přechodem pro chodce poté, co žalovaného srazila. Žádné brzdné stopy na silnici nebyly zjištěny, není tak patrné, že by se řidička snažila alespoň na poslední chvíli zabrzdit.

9. Soud I. stupně stanovil s přihlédnutím k judikatuře Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 3630/2019, či ze dne [datum rozhodnutí], 25 Cdo 1264/2002) míru spoluzavinění žalovaného, který vjel na přechod pro chodce, aniž by dal přednost přijíždějícímu vozidlu, na 20 %, a uložil mu povinnost nahradit žalobkyni jako pojistitelce poškozené řidičky škodu v rozsahu 20 % z celkové výše vyplaceného pojistného plnění [částka], tj. částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po dni určenou k plnění v předžalobní výzvě. Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal žalovanému, který byl v řízení převážně úspěšný, právo na náhradu 60 % nákladů řízení ve výši [částka] z celkové výše [částka] (odměna advokáta za 5 úkonů právní služby po [částka], 5 paušálních náhrad hotových výdajů po [částka] a 21 % DPH podle § 11 odst. 1 a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb).

11. Rozsudek soudu I. stupně napadli včasným a přípustným odvoláním oba účastníci řízení.

12. Žalobkyně napadla rozsudek soudu I. stupně ve výrocích II. a III. z důvodu podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Nesouhlasila se soudem I. stupně v otázce spoluzavinění řidičky vozidla na dopravní nehodě a tudíž i škodě, když měla naopak za to, že řidička vozidla byla tím, kdo měl přednost v jízdě a na vzniku škody se proto nijak nepodílela. Žalobkyně poukázala na to, že žalovaný vjížděl na pozemní komunikaci ze stezky pro cyklisty, proto měl dát přednost v jízdě vozidlu; pokud by žalovaný splnil tuto svou zákonnou povinnost, pak by ke vzniku škody nedošlo. Žalobkyně též připomněla, že žalovaný jel na přechodu pro chodce na jízdním kole, nejednalo se o sdružený přechod pro chodce s přejezdem pro cyklisty, proto bylo povinností žalovaného z jízdního kola sesednout a přechod přejít, což žalovaný též neučinil. Žalovaný vjel do jízdní dráhy vozidla, jehož řidička musela náhle zabrzdit. Žalobkyně nakonec uvedla, že jí není známo, na základě čeho dospěl soud I. stupně k závěru, že se řidička vozidla plně nevěnovala řízení, když v této souvislosti neprobíhalo žádné dokazování. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil napadený výrok II. rozsudku soudu I. stupně tak, že žalobě vyhoví i ve zbývajícím rozsahu a uloží žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů.

13. Žalovaný napadl rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I. a III. z důvodu podle § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a g) o. s. ř. Nejprve namítal, že soud I. stupně neprovedl účastnický výslech žalovaného, který by mohl vylíčit rozhodující skutečnosti, ani výslech svědkyně [jméno] [příjmení], která by mohla dosvědčit, že řidička vozidla po dopravní nehodě uvedla, že žalovaného vůbec neviděla. Žalovaný proto navrhl, aby tyto důkazy provedl odvolací soud. Žalovaný dále nesouhlasil se soudem I. stupně o jeho pětinové spoluúčasti na dopravní nehodě, dle jeho názoru měla být žaloba zamítnuta v celém rozsahu. Žalovaný nepovažoval za přiléhavé odkazy soudu I. stupně na judikaturu Nejvyššího soudu týkající se podílu účastníků na vzniklé újmě při dopravní nehodě. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud změnil napadený výrok I. rozsudku soudu I. stupně tak, že se žaloba zamítá, a aby uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovanému náklady řízení.

14. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.). Poté shledal částečně důvodným pouze odvolání žalobkyně.

15. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, z kterých čerpal správná skutková zjištění a učinil správný závěr o skutkovém stavu, který odvolací soud shrnul pod body 3. a 4. odůvodnění tohoto rozsudku. Odvolací soud nevyhověl návrhu žalovaného na doplnění dokazování jeho účastnickým výslechem, neboť žalovaný rozhodné skutečnosti týkající se dopravní nehody již dostatečně vylíčil policejnímu orgánu při podání vysvětlení dne [datum] (tj. v den dopravní nehody) a navíc jsou obsaženy v jeho písemných podáních (např. vyjádření k žalobě ze dne [datum] apod.). Odvolací soud nedoplnil dokazování ani výslechem svědkyně [jméno] [příjmení], která měla být přítomna na místě dopravní nehody, kdy řidička vozidla [jméno] [příjmení] měla na dotazy svědků uvést, že žalovaného vůbec neviděla. Odvolací soud totiž předpokládá, že řidička vozidla [jméno] [příjmení] žalovaného před střetem s ním neviděla; v opačném případě by musela žalovaného cyklistu srazit úmyslně, což však žalovaný ani netvrdí. Soud I. stupně proto nechyboval, když uvedené důkazy neprovedl, a zcela správně v odůvodnění svého rozsudku vysvětlil, proč tak neučinil (§ 157 odst. 2 o. s. ř.). Odvolací námitky podle § 205 odst. 2 písm. b), d) a e) o. s. ř. nejsou důvodné.

16. Soud I. stupně nepochybil, když na jím správně zjištěný skutkový stav věci aplikoval příslušná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu. Jím na podkladě správně určené právní normy provedené posouzení věci však odvolací soud sdílí pouze částečně /v tomto směru je částečně důvodná odvolací námitka podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. a uvádí následující:

17. Soud I. stupně posoudil správně otázku aktivní legitimace žalobkyně k podání žaloby (§ 2820 odst. 1 o. z.) a dospěl ke správnému závěru o tom, že příčin vzniku škody způsobené dopravní nehodou na vozidle zn. Renault bylo více, proto se zabýval mírou účasti řidičky vozidla a cyklisty na způsobené škodě (§ 2918 o. z.). Soud I. stupně dále vyšel správně z toho, že není vázán rozhodnutím policejního orgánu v blokovém řízení (§ 135 odst. 1 o. s. ř.), a že si tak mohl sám posoudit jako předběžnou otázku, který z účastníků dopravní nehodu zavinil. Na druhé straně se soud musí s existencí takového rozhodnutí vypořádat a zdůvodnit, proč dospěl k jinému řešení. Této své povinnosti soud I. stupně nedostál, když svůj závěr o hlavní příčině vzniku škody, kterou mělo být pochybení řidičky [jméno] [příjmení], opřel o ničím nepodloženou úvahu, že se řidička nevěnovala plně řízení vozidla, čímž porušila povinnost dle § 4 písm. a) a § 5 odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu. S tímto závěrem soudu I. stupně, který je ve zjevném nesouladu s rozhodnutím policejního orgánu o uložení pokuty žalovanému v blokovém řízení za přestupek v provozu na pozemních komunikacích, odvolací soud nesouhlasí.

18. Odvolací soud má na rozdíl od soudu I. stupně za to, že hlavní příčinou vzniku škody bylo porušení právní povinnosti žalovaným, který jednak vjel na svém jízdním kole na přechod pro chodce, což je zakázáno (přechod pro chodce smí přecházet pouze chodec ve smyslu § 54 zákona o silničním provozu), a navíc tak učinil i přesto, že vozidlo řidičky [jméno] [příjmení] viděl z pravé strany přijíždět. Žalovaný do protokolu sepsaného policejním orgánem výslovně uvedl, že u přechodu pro chodce sice zastavil, ale domníval se, že přijíždějící vozidlo je v dostatečné vzdálenosti a že zastaví, proto sedl na kolo a přechod pro chodce přejel, aby nezdržoval provoz na silnici. Tímto svým jednáním žalovaný porušil své povinnosti účastníka provozu na pozemních komunikacích podle § 4 písm. a) a c) zákona o silničním provozu, když se nechoval ohleduplně a ukázněně tak, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, nepřizpůsobil své chování situaci v provozu a neřídil se dopravními značkami (vodorovnou dopravní značkou V7a„ přechod pro chodce“). Ke shodnému závěru ostatně dospěl i policejní orgán, který se na místo dopravní nehody dostavil a sepsal o ní protokol. Porušení povinností plynoucí ze zákona o silničním provozu řidičkou [jméno] [příjmení] nebylo v tomto řízení prokázáno a ani policejní orgán je nezjistil.

19. Odvolací soud nicméně souhlasí se soudem I. stupně, že se na vzniku škody částečně podílela i řidička vozidla [jméno] [příjmení], která mohla při jízdě v zastavěné části obce, kdy se blížila k přechodu pro chodce a i s ohledem na značení cyklostezky, zpomalit, ačkoliv jí to dopravní značení ani zákon neukládal (povinnost řidiče vozidla umožnit nerušené a bezpečné přejití vozovky na přechodu pro chodce platí ve stanových případech jen ve vztahu k chodcům). Je totiž obecně známo, že cyklisté (zejména na území hlavního města Prahy) velmi často nerespektují zákaz jízdy na jízdním kole na přechodu pro chodce a jsou viníky vzniku náhlých, nepřehledných a neočekávatelných dopravních situací, na něž nemají řidiči vozidel jakoukoliv možnost reagovat. Řidička vozidla tak porušila prevenční povinnost ve smyslu § 2900 o. z., podle kterého vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného. Odvolací soud stanovil míru účasti řidičky vozidla [jméno] [příjmení] na vzniku škody v rozsahu 20 %, neboť ta sice svým chováním neporušila žádnou povinnost uloženou jí zákonem o silničním provozu, avšak dostatečným způsobem nevzala v úvahu všeobecně známou skutečnost značného rizika přejíždění cyklistů přes přechod pro chodce, navíc u končící cyklostezky. Hlavním viníkem dopravní nehody, který se v převážné míře (v rozsahu 80 %) podílel na vzniku škody na vozidle [jméno] [příjmení], je však žalovaný.

20. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně má vůči žalovanému nárok na zaplacení 80 % částky, kterou vyplatila pojištěné [jméno] [příjmení] v souvislosti s nastalou pojistnou událostí, tj. [částka], nikoliv jen 20 % této částky (tj. [částka]), jak nesprávně uzavřel soud I. stupně.

21. Odvolací soud proto postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně ve výroku ad II. změnil částečně tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku; jinak rozsudek v tomto výroku, jakož i ve výroku ad I., jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

22. O nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) rozhodl odvolací soud podle zásady poměrného úspěchu ve věci (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 2 o. s. ř.). Předmětem řízení bylo zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 80 %, když žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s příslušenstvím, neúspěšná byla v rozsahu 20 % (žaloba byla částečně, ohledně požadavku na zaplacení [částka] s příslušenstvím zamítnuta). V řízení tak byla převážně úspěšná žalobkyně, a to v rozsahu 60 % (80 % - 20 %), proto má vůči převážně neúspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v uvedené poměrné části.

23. Žalobkyně v řízení vynaložila náklady ve výši [částka], a to za zaplacené soudní poplatky za žalobu a za odvolání částku [částka] ([částka] + [částka]) a za zastoupení advokátem částku [částka], která sestává z mimosmluvní odměny advokáta za 8 účelně vynaložených úkonů právní služby po [částka] podle § 6 odst. 1, § 7 bod 5. a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ AT“), a to: 1/ převzetí a příprava zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) AT, 2/ výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) AT, 3/ podání žaloby podle § 11 odst. 1 písm. d) AT, 4/ účast na jednání před soudem I. stupně dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, 5/ písemné podání ve věci samé ze dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. d) AT, 6/ účast na jednání před soudem I. stupně dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, 7/ odvolání proti rozsudku soudu I. stupně ze dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. k) AT, 8/ účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, paušální náhrady hotových výdajů za 8 úkonů právní služby po [částka] podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu a 21 % DPH ve výši [částka]. Zaplacení jejich 60 %, tj. částky [částka] odvolací soud uložil žalovanému ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

24. Neúčelnými úkony právní služby shledal odvolací soud písemnou repliku k vyjádření žalovaného ze dne [datum], neboť k takovému úkonu nebyla žalobkyně soudem vyzvána a její obsah mohla přednést při následném jednání soudu I. stupně dne [datum], jakož i písemnou repliku k odvolání žalovaného ze dne [datum], neboť k takovému úkonu nebyla žalobkyně soudem vyzvána a její obsah mohla přednést při následném jednání odvolacího soudu dne [datum]. Náhradu nákladů za tyto úkony proto odvolací soud žalobkyni nepřiznal.