o zaplacení částky 1 347 151,10 Kč s příslušenstvím
JUDr. Aleš Nezdařil · předseda senátu · Rozhodnutí ze dne 17. 12. 2025
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Aleše Nezdařila a soudkyň Mgr. Markéty Jiráskové a JUDr. Zuzany Šmídové ve věci
žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce],
se sídlem [Adresa žalobce],
zastoupen [Jméno advokáta], advokátem,
se sídlem [Adresa advokáta]
proti
žalovanému: [Jméno žalovaného]., IČO [IČO žalovaného],
se sídlem [Adresa žalovaného],
zastoupen [Jméno advokáta], advokátem,
se sídlem [Adresa advokáta]
o zaplacení částky 1 347 151,10 Kč s příslušenstvím
k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 3. dubna 2025, č. j. 9 C 136/2024-80, ve znění usnesení ze dne 22. dubna 2025, č. j. 9 C 136/2024-83,
I. Rozsudek soudu I. stupně ze dne 3. 4. 2025, ve znění usnesení ze dne 22. 4. 2025, se ve výrocích II. a III. potvrzuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši 34 243 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí, k rukám zástupce žalobce.
1. Rozsudkem ze dne 3. dubna 2025, ve znění opravného usnesení ze dne 22. 4. 2025 (dále jen napadené rozhodnutí), soud I. stupně rozhodl tak, že řízení zastavil co do částky 400 000 Kč (výrok I.). Dále uložil žalovanému povinnost, aby žalobci zaplatil částku ve výši 1 347 151,10 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 1 747 151,10 Kč od 3. 8. 2024 do 2. 4. 2025 a spolu s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 1 347 151,10 Kč od 3. 4. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Současně uložil žalovanému povinnost, aby žalobci na náhradě nákladů řízení zaplatil částku 200 795,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).
2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce proti žalovanému domáhal plnění ze smlouvy o narovnání, která byla mezi účastníky sjednána dne 3. 7. 2024. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že dne 3. 7. 2024 uzavřel žalobce jako zájemce a [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] jako jednatelka zájemce (na straně jedné) se žalovaným jako budoucím prodávajícím (na straně druhé) dohodu o ukončení smlouvy a narovnání, ve které se žalovaný zavázal vrátit žalobci zaplacenou zálohu na kupní cenu nemovitosti ve výši 1 500 000 Kč s příslušenstvím, které bylo vyčísleno ke dni 30. 4. 2024 na částku 274 151,10 Kč. Celkem se tak žalovaný zavázal vrátit žalobci částku 1 747 151,10 Kč do 30 dnů ode dne uzavření dohody na bankovní účet zájemce (žalobce). Okolnosti sjednání dohody o narovnání byly mezi účastníky nesporné. Sporem zůstala pouze účinnost této dohody, když žalovaný poukazoval na skutečnost, že dohoda o narovnání ze dne 3. 7. 2024 obsahuje 2 podpisy jednatelky žalobce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], a to ve dvou rolích: Uvedená jednatelka žalobce jednala při sjednání dohody jednak sama za sebe jako fyzická osoba a současně jednalo jakožto statutární orgán žalobce. Na smlouvě proto učinila 2 podpisy, avšak datum 30. 5. 2024 je uveden pouze u toho podpisu, který se váže k fyzické osobě.
3. Dále bylo soudem I. stupně zjištěno, že na straně budoucího prodávajícího (žalovaného) smlouvu podepisovala rovněž společnost [právnická osoba]. jako budoucí koordinátor výstavby a společnost [právnická osoba]. bez uvedení funkce. Podpisy všech subjektů na straně budoucího prodávajícího byly k dohodě o narovnání připojeny dne 3. 7. 2024. Dohoda byla nejprve podepisována zájemcem (jednatelkou žalobce) a teprve poté všemi subjekty na straně žalované. Tento závěr soud I. stupně učinil z e-mailové komunikace mezi účastníky.
4. Současně bylo soudem I. stupně zjištěno, že po zahájení řízení (2. 4. 2025) zaplatil žalovaný na účet jednatelky žalobce částku 400 000 Kč. V návaznosti na to vzal žalobce návrh zpět v té části, ve které se proti žalovanému původně domáhal zaplacení částky 400 000 Kč (bez příslušenství).
5. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně podle ustanovení § 1721 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), za použití § 561 o. z., a poté shledal, že žaloba je ve zbylé výši po právu.
6. Soud I. stupně zdůraznil, že podle ustálené judikatury je datum uvedené na smlouvě jen orientačním údajem, neboť smlouva je dle občanského zákoníku uzavřena tehdy, je-li ujednán její obsah. V případě právního jednání v písemné formě se k platnosti vyžaduje pouze podpis jednajících osob. Soud I. stupně zároveň konstatoval, že má za vysoce pravděpodobné, že k oběma podpisům ze strany [tituly před jménem] [jméno FO] došlo ve stejný moment, tedy dne 30. 5. 2024. Vzal přitom za prokázané, že jak [tituly před jménem] [jméno FO], tak všechny subjekty na straně žalovaného, podepsali smlouvu o narovnání přede dnem 3. 7. 2024, což je datum, které není mezi stranami sporné. Již tento fakt podle závěru soudu I. stupně dostačuje pro stanovení účinnosti smlouvy.
7. Ze všech těchto důvodů soud I. stupně uzavřel, že absence data u podpisu [tituly před jménem] [jméno FO] neměla v tomto případě žádný vliv na účinnost smlouvy, neboť k té došlo podpisem žalovaného až dne 3. 7. 2024. Splatnost předmětné částky proto nastala dne 3. 8. 2024.
8. Na základě těchto skutečností soud I. stupně žalobě ve zbylé části vyhověl a žalovanému uložil povinnost, aby žalobci zaplatil částku 1 347 151,10 Kč s příslušenstvím (výrok II.). Zároveň soud I. stupně na základě částečného zpětvzetí žaloby řízení zastavil co do částky 400 000 Kč bez příslušenství (výrok I.). Výrok ad III. o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud I. stupně odkazem na ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že procesně úspěšnému žalobci náleží náhrada nákladů vypočtená podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. v souhrnné výši 200 795,50 Kč.
9. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dne 7. 5. 2025 včasné a přípustné odvolání, které ještě doplnil podáním ze dne 3. 6. 2025. Odvolání žalovaného směřovalo pouze proti vyhovujícímu výroku II. a nákladovému výroku III. rozsudku.
10. Žalovaný soudu I. stupně zejména vytkl, že nepřihlédl ke všem skutečnostem a důkazům, že napadené rozhodnutí je částečně nepřezkoumatelné a že řízení zatížil vadami, které mají vliv na správnost konečného rozhodnutí. Odvolatel zároveň namítl, že soud I. stupně ve věci učinil nesprávná skutková zjištění a věc také nesprávně posoudil po stránce právní.
11. Nesprávné právní posouzení věci spatřoval odvolatel v tom, že soud I. stupně nesprávně posoudil otázku okamžiku účinnosti dohody o narovnání a tím i okamžiku splatnosti závazku žalovaného. Tento nesprávný výklad měl podle odvolatele za následek chybné posouzení v okamžiku prodlení a nesprávné přiznání úroku z prodlení od data, které nebylo dostatečně právně ani skutkově podloženo. Žalovaný přitom setrval v názoru, že dohoda o narovnání ze dne 3. 7. 2024 nenabyla účinnosti v důsledku absence data podpisu jedné ze stran dosud. Zdůraznil, že nerozporuje, že by k uzavření dohody o narovnání jako platného právního úkonu došlo. Namítá však, že soud I. stupně v řízení dostatečně nezjistil a ani neprokázal, kdy bylo k této dohodě přistoupeno poslední smluvní stranou, tj. žalobcem, a tudíž ani k jakému dni nabyla tato dohoda účinnosti. Ve věci tak nelze objektivně určit okamžik, kdy začala běžet smluvní třicetidenní lhůta splatnosti závazku podle čl. 2.4 odst. 1 dohody o narovnání. Za této procesní i skutkové situace byla žaloba podána předčasně a jako taková měla být podle názoru odvolatele zamítnuta coby nedůvodná.
12. Ze všech těchto důvodů žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek v napadených výrocích zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.
13. Žalobce se ve vyjádření k odvolání žalovaného ztotožnil se skutkovými a právními závěry soudu I. stupně. Poukázal na průběh kontraktačního procesu, který byl soudem I. stupně dostatečně zdokumentován, a to na podkladě e-mailové komunikace mezi stranami. Z těchto důkazů plyne, že dohoda, která byla doručena poštou do sídla žalovaného a následně dne 3. 7. 2024 podepsána všemi subjekty na straně budoucího prodávajícího, byla v té době již opatřena oběma podpisy [tituly před jménem] [jméno FO]. Dohoda tak nabyla účinnosti podpisem žalovaného a splatnou se stala po uplynutí 30 dnů. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a žalobci přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.
14. Odvolací soud přezkoumal správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř., a to v mezích podaného odvolání (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). Postupem podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval odvolací soud listinné důkazy dohodou o ukončení smlouvy a narovnání ze dne 3. 7. 2024 a e-mailovou korespondenci mezi účastníky v období 10. 7. - 11. 7. 2024. Poté shledal, že odvolání žalovaného není důvodné.
15. Odvolání žalovaného směřovalo pouze proti vyhovujícímu výroku ad II. a souvisejícímu nákladovému výroku ad III. rozsudku soudu I. stupně. Výrok I., jímž bylo řízení částečně zastaveno, nebyl napaden odvoláním žádného z účastníků. Zůstal proto stranou přezkumné činnosti odvolacího soudu a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).
16. Předmětem odvolacího řízení tak zůstala částka 1 347 151,10 Kč s příslušenstvím. Žalovaný v rámci odvolání uplatnil především odvolací důvody podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. b) a c) o. s. ř., když namítl, že soud prvního stupně nepřihlédl ke všem (žalovaným) tvrzeným skutečnostem a důkazům a dále, že řízení zatížil vadami, které měly vliv na správnosti rozhodnutí. Konkrétní procesní vady odvolatel nespecifikoval.
17. Odvolací soud konstatuje, že odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. b) o. s. ř. může být dán pouze v řízeních, ve kterých se uplatní zásada koncentrace řízení ze zákona (§ 118b a § 175 odst. 4 část první věty za středníkem o. s. ř.). O žádný z těchto případů se v projednávané věci nejednalo. Odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. b) o. s. ř. proto nebyl založen.
18. Žalovaný v odvolání uplatnil též odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř., když namítl, že napadený rozsudek je částečně nepřezkoumatelný a současně soudu I. stupně vytkl, že řízení zatížil blíže nespecifikovanými procesními vadami.
19. Nepřezkoumatelnost odůvodnění rozsudku zakládá za určitých podmínek odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř., neboť se může jednat o tzv. jinou vadu řízení, která má za následek nesprávné rozhodnutí soudu ve věci. Po přezkoumání napadeného rozhodnutí však odvolací soud shledal, že rozsudek soudu I. stupně splňuje veškeré náležitosti ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř. Soud I. stupně v odůvodnění rozhodnutí jasně vyložil, které skutečnosti má ve věci za prokázané a které nikoliv a současně vysvětlil, o které důkazy opřel svá skutková zjištění. V odůvodnění na str. 3 rozhodnutí pak přehledně vysvětlil, jaký závěr o skutkovém stavu ve věci učinil a jak věc posoudil po stránce právní. Své úvahy doložil soud I. stupně i odkazy na judikaturu vyšších soudů i odbornou literaturu. Hodnocení provedených důkazů je přesvědčivé, soudem přijaté závěry logické. Rozhodnutí soudu I. stupně je tedy přezkoumatelné a odvolací soud neshledal vady ani v jeho procesním postupu. Odvolací důvod podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. proto nebyl dán.
20. Žalovaný v odvolání dále uplatnil odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř., když namítl, že soud I. stupně učinil ve sporné věci nesprávný skutkový i právní závěr ohledně účinnosti dohody o narovnání. Odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o.s.ř. míří na pochybení ve zjištění skutkového stavu věci, které spočívá v tom, že skutkové zjištění, jež bylo podkladem pro rozhodnutí soudu, je nesprávné. Musí tedy jít o takové skutkové zjištění, na jehož základě soud věc posoudil po stránce právní a které je nesprávné v tom smyslu, že nemá oporu v provedeném dokazování. Mezi vadami skutkového zjištění a vadami právního posouzení je úzká vzájemná souvislost. Právní posouzení je nesprávné ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř., jestliže soud na správně zjištěný skutkový stav aplikuje nesprávnou právní normu, případně aplikuje správnou právní normu, ale nesprávně ji vyloží či neaplikuje adekvátní právní normu.
21. V dané věci učinil soud I. stupně správná skutková zjištění, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje. V důkazním řízení bylo spolehlivě zjištěno (z dohody o narovnání ze dne 3. 7. 2024 a z e-mailové korespondence zástupkyň účastníků z období 10. 7. 2024 – 11. 7. 2024), že dohoda o narovnání byla dne 30. 5. 2024 nejprve podepisována jednatelkou [tituly před jménem] [jméno FO] na straně zájemce a teprve poté byla poštou odeslána žalovanému (budoucímu prodávajícímu), který následně na listinu připojil podpisy všech tří subjektů dne 3. 7. 2024. V době podpisu dohody žalovaným tak byla listina již opatřena podpisy [tituly před jménem] [jméno FO] v obou rubrikách (za obchodní společnost zájemce i za fyzickou osobu). Byl proto správný závěr soudu I. stupně, že právní jednání žalobce bylo platné i přes absenci data v jedné z rubrik podepisovaných jednatelkou [tituly před jménem] [jméno FO]. I v případě, že by jednatelka žalobce nepřipojila na listinu oba podpisy v tentýž den, nemělo by to žádný vliv na platnost a účinnost dohody o narovnání. Účinnosti totiž tato dohoda nabyla až připojením podpisů žalovaného, respektive dalších subjektů na straně budoucího prodávajícího, k čemuž dle zjištění soudu I. stupně došlo dnem 3. 7. 2024. Žalovaný se přitom v čl. 2. bod 2.4. zavázal vrátit žalobci jím uhrazenou zálohu na kupní cenu ve výši 1 747 151,10 Kč do 30 dnů od uzavření dohody o narovnání.
22. Jako neopodstatněnou proto odvolací soud hodnotí námitku žalovaného, že žaloba byla podána předčasně. Dohoda o narovnání byla mezi stranami sjednána ve smyslu ustanovení § 1725 o. z. dnem 3. 7. 2024, kdy na listinu připojil podpis poslední ze tří subjektů na straně budoucího prodávajícího. Jelikož žalovaný zde uvedenou částku 1 747 151,10 Kč neuhradil ve lhůtě do 30 dnů ode dne uzavření dohody, dostal se do prodlení dnem 3. 8. 2024.
23. Z výše uvedeného plyne, že skutkové i právní závěry soudu I. stupně byly správné. Odvolací důvody podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. proto nebyly založeny.
24. Na základě těchto skutečností postupoval odvolací soud podle ustanovení § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku II. potvrdil jako věcně správný.
25. Jako věcně správný byl rozsudek potvrzen rovněž v závislém výroku ad III. o nákladech řízení, jehož znění bylo v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., za použití § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. Z procesního hlediska totiž částečné zastavení řízení zavinil žalovaný, který žalobci plnil až po podání žaloby. Soud I. stupně tedy věcně správně rozhodl, že žalobce má v tomto případě právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady též správně vypočetl podle vyhl. č. 177/1996 Sb.
26. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce byl úspěšný i v řízení odvolacím. Předmětem odvolacího řízení zůstala již jen částka 1 347 151,10 Kč. Náklady řízení na straně žalobce, který byl zastoupen advokátem, jsou tvořeny: dvěma úkony právní služby po 13 700 Kč podle § 7 bod 6., ve spojení s § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., náhradou hotových výdajů za 2 úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 4 téhož předpisu a náhradou za 21 % DPH v částce 5 943 Kč. Celkem 34 243 Kč.
27. Náhrada za daň z přidané hodnoty je součástí nákladů řízení podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náklady řízení jsou splatné k rukám advokáta žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni, a to za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř.