Rozhodnutí 91 Co 199/2024-119

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu o určení, že vertikálně vedený stavební prvek instalovaný po fasádě východní strany domu č. p. [číslo] stojícího na pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], obec [adresa], část obce [adresa], a zaústěný do bytové jednotky číslo [hodnota] umístěné v 2. nadzemním podlaží domu, do tepelných spotřebičů této bytové jednotky, je ve vlastnictví žalovaného (výrok I.), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů částku [částka] k rukám jeho právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal určení, že žalovaný je vlastníkem komínu, jenž zajišťuje odvod spalin z bytové jednotky žalovaného [číslo] Naléhavý právní zájem na požadovaném určení shledával žalobce v tom, že je zapotřebí mezi stranami zajistit právní jistotu, kdo je odpovědný za údržbu komína a případné důsledky špatné údržby.

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby, neboť komín vedoucí do jeho bytu je společnou částí domu.

4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že dne [datum] učinilo [právnická osoba] [adresa] prohlášení vlastníka o vymezení jednotek, kterým došlo k vyčlenění 15 jednotek v domě [číslo] v k. ú. [adresa], mezi nimi i bytové jednotky [číslo] ve 2. nadzemním podlaží o velikosti 2 + kk, jejímž vlastníkem je žalovaný, kterému dále náleží spoluvlastnický podíl na společných částech domu a pozemku o velikosti 413/4873. Součástí předmětné bytové jednotky jsou vnitřní rozvody studené a teplé vody, odpadová kanalizace, vnitřní rozvody plynu, světelné a zásuvkové rozvody, telefonní rozvody, společná televizní anténa, s výjimkou veškerých stoupacích vedení inženýrských sítí budovy. K vlastnictví jednotky dále patří nenosné příčky, vnitřní okna, vnitřní části vnějších oken, vnitřní dveře, vnitřní i vnější části vstupních dveří, podlahové krytiny a keramické obklady. Byt je vybaven mimo jiné elektrickým bojlerem. V čl. III. prohlášení jsou vymezeny společné části budovy s tím, že ve výčtu jsou uvedeny též „kouřovody“, a to bez jakékoliv bližší specifikace co do jejich počtu či lokalizace. Součástí prohlášení bylo schématické znázornění jednotlivých podlaží zachycující umístění jednotek včetně jejich vnitřního členění. Umístění komínu na nich není jakkoliv zachyceno. Z fotografií soud I. stupně zjistil, že na vnitřní straně domu jsou na fasádě instalovány dva komíny, přičemž jeden vychází z bytu žalovaného (jedná o vícevrstevné odkouření) a druhý z bytu [číslo] ve 3. nadzemním podlaží. Zbylé komíny jsou vedeny zdí ve středu domu.

5. Soud I. stupně měl za zjištěné, že v předmětném bytě byl instalován a provozován průtokový ohřívač vody (v některých dokumentech označovaný jako karma), a to ještě v době, kdy se jednalo o tzv. „obecní byt“, kdy jeho nájemníkem byla [jméno]. Pronajímatel mezi zálohami na služby pravidelně účtoval též poplatek za komín, a to jeden kus. Tento stav trval i v době, kdy se nájemcem bytu stal žalovaný. Žalovaný si v roce 2021 nechal provést kontrolu spalinových cest se závěrem, že spalinová cesta vyhovuje. Podle revizních zpráv z let 2022 a 2023 má předmětný dvousložkový neizolovaný komín nedostatečnou délku, neodpovídá příslušné ČSN a tento nedostatek je nutné odstranit. Spalinová cesta vyhovuje z hlediska bezpečného provozu po odstranění vytčených nedostatků.

6. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále i jen „o. s. ř.“), a § 505 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále i jen „o. z.“), že žaloba není důvodná.

7. Soud I. stupně se předně zabýval tím, zda má žalobce na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Uvedl, že předmětný komín (vertikálně vedený stavební prvek instalovaný po fasádě východní strany [číslo]) nelze považovat za samostatnou věc v právním slova smyslu, ale pouze za součást věci ve smyslu § 505 o. z. Poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které na určení vlastnického práva k součásti věci není naléhavý právní zájem (NS [spisová značka] či NS [spisová značka]). Uvedený závěr vychází z toho, že součást věci není samostatnou věcí v právním slova smyslu, a tudíž k ní nelze odděleně uplatňovat vlastnické právo (NS [spisová značka]). Judikatura nicméně připustila, že někdy může být nezbytné vyjasnit vlastnictví určitého předmětu, který není věcí v právním slova smyslu, a proto od uvedeného striktního požadavku ustoupila za předpokladu, když se účastník domáhá určení, že má vlastnické právo k tomuto předmětu (součásti) coby součásti věci hlavní (NS [spisová značka] nebo NS [spisová značka]).

8. Soud I. stupně žalobce s citovanou judikaturou seznámil, ten setrval na znění žalobního návrhu s drobou změnou, a to nahrazením slova „komín“ slovy „vertikálně vedený stavební prvek“. Na určení vlastnického práva ke komínu jako součásti věci však není dán naléhavý právní zájem, proto soud I. stupně žalobu zamítl.

9. Pouze pro úplnost soud I. stupně uvedl, že i kdyby žalobce formuloval žalobní návrh v souladu s judikaturou, nebyl by se svojí žalobou úspěšný, neboť z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že předmětný komín je společnou částí domu. Soud I. stupně považoval za určující, jak společnou část domu vymezuje prohlášení vlastníka učiněné podle zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů. Komíny byly vymezeny jako společné části domu, což odpovídá i § 2 písm. g) zákona o vlastnictví bytů. V okamžiku prohlášení vlastníka v únoru 2010 vedl z bytu žalovaného po fasádě domu komín, což žalobce ani nepopíral, pouze tvrdil, že komín měl jiné parametry. Vlastnické právo žalovaného k předmětnému komínu nemohlo podle soudu I. stupně založit provádění úprav komínu žalovaným nebo jeho revize v režii žalovaného.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalovanému právo na náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. Uvedl, že náklady jsou tvořeny odměnou za zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí právního zastoupení, vyjádření ze dne [datum] a účast u jednání dne [datum]) po [částka] z tarifní hodnoty [částka] podle § 7 bodu 5, § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a náhradou hotových výdajů za 3 úkony právní služby po [částka] podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu.

11. Žalobce napadl rozsudek soudu I. stupně včasným a přípustným odvoláním z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a g) o. s. ř. Zejména nesouhlasil se závěrem soudu I. stupně, že na požadovaném určení není dán naléhavý právní zájem. Žalobce poukázal na to, že ačkoliv byl komín v letech 2022 a 2023 označen jako nezpůsobilý k užívání, žalovaný jej přesto užívá. Je tak zde reálné vážné riziko úniku oxidu uhelnatého do ovzduší, což znamená riziko škody na majetku, zdraví a životech obyvatel domu žalobce. Určením vlastnického práva ke komínu by podle žalobce došlo k narovnání právní nejistoty, když by byla jednoznačně určena odpovědnost (žalobce nebo žalovaného) za případný únik a následky s tím spojené. Jedna ze stran by též byla nucena k přijetí opatření, která škodě mohou předejít. Žalobce dále vytkl soudu I. stupně, že neprovedl veškeré pro věc relevantní důkazy, a přesto přijal závěr, že komín je součástí nemovitosti. S tímto závěrem žalobce nesouhlasí, neboť komín nesplňuje ani jednu z podmínek uvedených v § 505 o. z. [adresa] nenáleží z povahy k domu, ale toliko k vlastním účelům obyvatele daného bytu. Demontáží komínu nemůže být jakkoli dotčena věc hlavní, tedy dům. Podle žalobce je napadený rozsudek též nepřezkoumatelný z důvodu, že přestože soud I. stupně uzavřel, že na určení vlastnického práva není dán naléhavý právní zájem, částečně se meritorní rovině případu věnoval. Žalobce považoval za nesprávné, pokud soud I. stupně opřel svůj závěr o komínu jako společné části domu o prohlášení vlastníka ze dne [datum] a o § 2 písm. g) zákona č. 72/1994 Sb. [adresa] byl totiž postaven bez povolení až v roce 2014 a v grafické verzi prohlášení nejsou zaneseny „kouřovody“. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

12. Žalovaný se k odvolání žalobce vyjádřil tak, že s ním nesouhlasí. Označil za naprosto nepravdivé tvrzení žalobce, že komín vedoucí z bytu žalovaného byl postaven až po roce 2014. V řízení před soudem I. stupně bylo naopak bez jakých pochybností celou řadou důkazů prokázáno, že komín byl vybudován ještě před rokem 1989, kdy byl dům spravován OPBH. Žalovaný na uvedeném komínu po prohlášení vlastníka neprováděl ani žádné opravy, komín zde ke dni prohlášení vlastníka byl a není uveden jako součást bytové jednotky žalovaného. Žalovaný se tak ztotožnil se závěry soudu I. stupně a navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil a přiznal žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení.

13. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

14. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů (body 3. až 8. odůvodnění napadeného rozsudku), z nichž čerpal správná skutková zjištění, která odvolací soud shrnul pod body 4. a 5. odůvodnění tohoto rozsudku, s nimž se odvolací soud zcela ztotožňuje a pro stručnost odůvodnění svého rozhodnutí na ně odkazuje. Odvolací soud dále doplnil dokazování podle § 213 odst. 4 o. s. ř., za použití § 213a odst. 2 o. s. ř. o žalobcem navržený výpis z katastru nemovitostí, z něhož zjistil, že žalovaný je vlastníkem jednotky [číslo] vymezené podle zákona o vlastnictví bytů, způsob využití byt, v budově [číslo], a spoluvlastníkem o velikosti podílu 413/4873 na společných částech budovy [číslo] a pozemku parc. č. [hodnota] v kat. území [adresa].

15. Odvolací soud též sdílí právní závěr soud I. stupně o tom, že žalobce nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř. a již z tohoto důvodu nezbylo než žalobu zamítnout. Soud I. stupně správně dovodil, že předmětný komín (podle popisu žalobce se jedná o stavební prvek instalovaný po fasádě východní strany domu [číslo] který je zaústěn do bytu žalovaného č. [hodnota], do tepelných spotřebičů tohoto bytu) nelze považovat za samostatnou věc v právním slova smyslu, ale jako součást věci ve smyslu § 505 o. z. Vyšel správně z předpokladu, že součástí věci je to, co k ní podle její povahy náleží a co nemůže být od věci odděleno, aniž se tím věc znehodnotí.

16. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu náleží součást věci k věci hlavní pro její povahu (je její součástí), jestliže věci stejného druhu nebo obdobné věci v daném místě a čase nejsou využívány bez takové součásti, buď proto, že je to funkčně zcela nemožné, nebo proto, že uživatelé věci hlavní si navykli na určitý standard využití věci způsobený součástí věci natolik, že provoz věci hlavní je bez takové součásti věci nemyslitelný. Neoddělitelnost součásti věci od věci hlavní zároveň nelze chápat jako mechanickou nemožnost jejího oddělení, ale jako jakýkoli zásadní zásah do funkčních nebo právních vlastností věci hlavní, který věc podstatným způsobem znehodnocuje. Věc je oddělením některé ze svých součástí znehodnocena, jestliže věc hlavní jejím oddělením přestane mít funkční nebo jiné právem chráněné vlastnosti, které jsou pro její využití nezbytné, nebo pokud je oddělením věci objektivně přijímaný standard funkčního využívání nebo právního nakládání s věcí zásadně porušen, a to i vzhledem k původním vlastnostem věci (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] nebo ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] či ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] a další).

17. V nyní posuzované věci z provedeného dokazování vyplynulo, že předmětný dvousložkový neizolovaný komín je vyveden z bytové jednotky žalovaného, v němž je instalován a provozován plynový průtokový ohřívač vody (karma), který slouží k ohřevu vody v bytové jednotce žalovaného. Spaliny z tohoto ohřívače jsou odváděny tímto komínem (jedná se o tzv. komínový spotřebič). Odstraněním komínu by došlo k podstatnému znehodnocení bytové jednotky žalovaného, neboť plynový průtokový ohřívač vody by nemohl být (bez odvodu spalin) používán a v bytové jednotce by chyběla tekoucí teplá voda. Možnost užití tekoucí teplé vody v bytě je objektivně přijímaný standard funkčního využití bytu. Vzhledem k tomu, že předmětný komín odvádí spaliny z plynového spotřebiče sloužícího toliko žalovanému, tzn. že neslouží společnému užívání, a proto není společnou částí domu ve smyslu § 2 písm. g) zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, dospěl odvolací soud na rozdíl od soudu I. stupně k závěru, že předmětný komín je součástí bytové jednotky žalovaného, jakožto věci hlavní.

18. Zamítnutí žaloby soudem I. stupně pro nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení však bylo správné, když je především správný závěr soudu I. stupně o tom, že žalobní petit požadující vyjasnění vlastnictví určitého předmětu, který není věcí v právním slova smyslu, je nutné formulovat tak, že se žalobce domáhá určení vlastnického práva k předmětu, jakožto součásti věci hlavní. Žalobní petit však žalobce uvedeným způsobem neformuloval.

19. S ohledem na veškeré výše uvedené skutečnosti odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil jako věcně správný podle § 219 o. s. ř., a to včetně věcně správného výroku o nákladech řízení, jehož znění je v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř.

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšnému žalovanému přísluší náhrada nákladů řízení odpovídající nákladům právního zastoupení ve výši [částka], které sestávají z odměny advokáta za dva účelně vynaložené úkony právní služby po [částka] (písemně vyjádření k odvolání žalobce ze dne [datum] a účast na jednání před odvolacím soudem dne [datum]) podle § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu a z paušální náhrady hotových výdajů za dva úkony právní služby po [částka] podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu. Jejich zaplacení odvolací soud uložil neúspěšnému žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 211 a § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., k rukám advokáta žalovaného podle § 149 odst. 1 o. s. ř.