pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 10 C 383/2016-253,

1. Napadeným rozsudkem vyhověl soud I. stupně částečně žalobnímu návrhu a žalované uložil povinnost, aby žalobci zaplatila částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Současně žalobu zamítl co do částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok II.). Žalované dále uložil povinnost, aby žalobci na náhradě nákladů řízení zaplatila částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalobce (výrok III.).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce proti žalované domáhal zaplacení částky v souhrnné výši [částka] s příslušenstvím, a to na základě dohody o narovnání, která byla sjednána dne [datum] mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce [jméno] [příjmení]. Pohledávku za žalovanou pak [jméno] [příjmení] postoupil dne [datum] na žalobce. Ke dni postoupení pohledávky činil dluh žalované celkem [částka]. Do zahájení soudního řízení však žalovaná zaplatila právnímu předchůdci žalobce dalších [částka]. Předmětem žaloby tak byla původně částka [částka] s příslušenstvím.

3. Ve věci samé rozhodoval soud I. stupně podruhé poté, kdy byl jeho předchozí rozsudek ze dne [datum] zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum]. Důvodem pro tento postup odvolacího soudu byla skutečnost, že soud I. stupně v případě svého prvého rozhodnutí překročil předmět řízení a odůvodnění jeho rozhodnutí bylo částečně nesrozumitelné, když nesplňovalo náležitosti ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud soudu I. stupně rovněž vytkl, že se při rozhodování ve věci nezabýval námitkou promlčení práva, kterou vznesl žalobce ohledně částek započítaných žalovanou za období let [rok] [rok]. Ze všech těchto důvodů postupoval odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. b), odst. 2 o. s. ř., rozhodnutí soudu I. stupně ze dne [datum] zrušil a věc vrátil prvostupňovému soudu k dalšímu řízení.

4. V dalším řízení se soud I. stupně řídil pokyny odvolacího soudu a žalobce nejprve vyzval k odstranění vad námitky promlčení práva započítávat pohledávky, spočívající v nároku na výnosy z nájemného nemovitosti. Současně poučil žalovanou, že v řízení dosud neprokázala svá tvrzení ohledně výzvy k zaplacení podílu ze zisku na nemovitosti a rovněž tvrzení, že část pohledávky žalobce zanikla splněním v rámci exekuce. Dále se soud I. stupně zabýval tvrzením žalované o splnění dluhu složením do soudní úschovy.

5. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že se žalovaná a [jméno] [příjmení] (právní předchůdce žalobce) písemně dohodli dne [datum] (správně dne [datum] – poznámka odvolacího soudu) na tom, že odstraňují mezi sebou všechna sporná práva a povinnosti v pravomocně skončených věcech, vedených u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 55 Cm 288/2013 a u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 12 Cmo 234/2011, a to tak, že žalovaná je povinna nově bez ohledu na již exekučně vymoženou částku [částka] uhradit [jméno] [příjmení] částku [částka] na jeho účet, a to v měsíčních splátkách po [částka], počínaje měsícem únorem [rok], vždy ke každému 20. dni každého kalendářního měsíce, pod ztrátou výhody splátek v případě, že se žalovaná dostane do prodlení s úhradou kterékoliv splátky o více než 30 kalendářních dnů.

6. V této souvislosti soud I. stupně rovněž zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou bylo vedeno soudní řízení u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 55 Cm 288/2010. V tomto řízení se [jméno] [příjmení] domáhal proti žalované zaplacení částky [částka] na základě smlouvy o půjčce, která byla sjednána ústně v únoru [rok] Městský soud v Praze rozhodl směnečným platebním rozkazem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 55 Cm 288/2010-13, ve spojení s rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 55 Cm 288/2010-135 a rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 12 Cmo 234/2011-174, jímž bylo žalované pravomocně uloženo, aby [jméno] [příjmení] zaplatila dlužnou částku ve výši [částka] s příslušenstvím do tří dnů od právní moci rozhodnutí. Toto soudní rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. [jméno] [příjmení] se splnění této povinnosti domáhal v exekuci, která byla vedena u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. [spisová značka]. V průběhu posledně uvedeného řízení bylo ve prospěch věřitele [jméno] [příjmení] exekučně vymoženo [částka]. K vymožení výše uvedené částky došlo ještě před sjednáním dohody o narovnání, která byla mezi [jméno] [příjmení] a žalovanou uzavřena dne [datum].

7. Dále bylo v řízení před soudem I. stupně postaveno najisto, že žalovaná složila do soudní úschovy Obvodního soudu pro Prahu 4 ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] finanční částku v celkové výši [částka] (6 × [částka]), určenou na úhradu dluhu dle dohody o narovnání z ledna [rok].

8. Dále bylo v řízení před soudem I. stupně zjištěno, že [jméno] [příjmení] jako postupitel a žalobce jako postupník sjednali dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávky, na základě které byla pohledávka původního věřitele za žalovanou postoupena na žalobce [jméno] [příjmení]. Předmětem postoupené pohledávky byl nesplacený dluh žalované vůči [jméno] [příjmení] ve výší [částka].

9. Dále soud I. stupně zjistil, že se žalovaná stala na základě rozhodnutí dědického soudu ze dne [datum] vlastníkem podílu v rozsahu jedné ideální třetiny budovy [adresa] na adrese [adresa]. [příjmení] zbylého podílu v rozsahu ideálních dvou třetin nemovitosti je žalobce [jméno] [příjmení]. Podle zjištění soudu I. stupně požadovala žalovaná po nabytí spoluvlastnického práva k nemovitosti vyúčtování spojené se zprávou uvedené nemovitosti, a to výzvou ze dne [datum]. Dopis adresovaný žalobci obsahoval výzvu k poskytnutí vyúčtování v souvislosti se správou nemovitosti zejména za rok [rok] až prvé pololetí roku [rok]. Následně vyzvala žalovaná dne [datum] žalobce k zaplacení částky [částka] jakožto podílu žalované z veškerých příjmů z předmětných nemovitostí za období září [rok] až září [rok]. Podáním adresovaným soudu dne [datum] pak žalovaná uvedla, že svou pohledávku za žalobce na výnos z předmětných nemovitostí započítává na pohledávku žalobce za období od srpna [rok] do dubna 2016 v celkové výši [částka]. Následně zopakovala žalovaná zápočet své pohledávky dalším podáním ze dne [datum], ve kterém navíc uvedla, že si započítává též hodnotu svého podílu z nájmu ve výši [částka] měsíčně od března [rok] do prosince [rok]. Konečně žalovaná podáním došlým soudu dne [datum] uplatnila zápočet své pohledávky co do částky [částka] u tohoto soudního řízení, a to za období leden až únor [rok].

10. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně podle ustanovení § 1902, ve spojení s § 1982 a 1987 o. z., za použití § 553 o. z., a poté shledal, že návrh žalobce je důvodný pouze částečně.

11. Soud I. stupně především zdůraznil, že zaplacení dlužné částky je požadováno na základě dohody o narovnání, sjednané mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou. Tuto dohodu mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou hodnotil soud I. stupně jako platné právní jednání a dále se zabýval obranou žalované, která namítala, že její dluh již (částečně) zanikl v důsledku nedobrovolného plnění v rámci exekučního řízení a rovněž v důsledku složení částky [částka] do soudní úschovy.

12. V případě plnění dluhu ze strany žalované v rámci exekučního řízení soud I. stupně uzavřel, že se jednalo o plnění nedobrovolné, ke kterému došlo ještě před sjednáním dohody o narovnání. Bylo plněno ze smlouvy o půjčce mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou, tedy z titulu, který v důsledku sjednané dohody o narovnání mezi účastníky zanikl. V tomto rozsahu shledal soud obranu žalované za neopodstatněnou.

13. Za důvodnou naopak požadoval námitku, podle níž žalovaná splnila část dluhu tím, že v období od [datum] do [datum] skládala peněžité částky do úschovy Obvodního soudu pro Prahu 4. Jednalo se o celkem 6 úložek po [částka], v souhrnu [částka]. V tomto rozsahu byla námitka žalované opodstatněná a soud I. stupně návrh co do částky [částka] zamítl (výrok II. rozsudku).

14. Jako neopodstatněnou však hodnotil soud I. stupně námitku započtení. V této souvislosti odkázal na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozhodnutí publikovaná pod sp. zn. 32 Cdo 565/2019 a sp. zn. 31 Cdo 684/2020) a dovodil, že z takto pojatých úkonu započtení, které činila žalovaná, nelze dovodit určité ani srozumitelné určení, které pohledávky jsou započítávány a za které období se uplatňují. Navíc upozornil, že pohledávka žalované vykazuje vysokou míru nejistoty, která je dána jejich sporností oproti nesporné (pasivní) pohledávce žalobce, která je žalována na základě dohody o narovnání. S odkazem na ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. proto soud I. stupně uzavřel, že pohledávka žalované není v této věci způsobilá k započtení.

15. S tímto podstatným odůvodněním vyhověl žalobnímu návrhu ve zbylé části a žalované uložil povinnost, aby žalobci zaplatila částku [částka] s příslušenstvím (výrok I. rozsudku).

16. Výrok ad III. o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud I. stupně odkazem na ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že procesní úspěch žalobce činí 86,96 % a úspěch na straně žalované 13,04 %. Žalobci proto přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu 74 % vynaložených nákladů, jejichž výši vypočetl podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. na výsledných [částka].

17. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dne [datum] včasné odvolání, které ještě doplnila podáním ze dne [datum]. Odvolání žalované směřovalo pouze proti vyhovujícímu výroku ad I. a nákladovému výroku ad III. rozsudku. Prvostupňové rozhodnutí označila odvolatelka za zmatečné a nepřezkoumatelné a dále soudu I. stupně vytkla nesprávné právní posouzení věci.

18. Žalovaná zdůraznila, že žalobce během celého řízení odmítal doložit stav hospodaření budovy [adresa], která je nyní ve spoluvlastnictví účastníků. Žalobce nepředložil účetnictví o stavu hospodaření předmětné nemovitosti ani znalecký posudek, ze kterého by bylo možno dovodit závěr o nesprávnosti posudku předloženého žalovanou. Žalovaná naopak vyslovila přesvědčení, že jí provedené zápočty byly zcela jasné, určité a nesporné. Zpochybnila proto i závěr soudu I. stupně, podle kterého nešlo z úkonu započtení dovodit určité srozumitelné určení, které započítávané pohledávky, případně která jejich část se uplatňuje k započtení a započtením zaniká. Nesouhlasila ani s tím, že míra nejistoty ohledně pohledávky žalované je dána i její sporností, a je tak nepoměrně vyšší oproti pohledávce žalobce v důsledku čehož není pohledávka žalované k započtení způsobilá. Z provedeného dokazování naopak vyplynulo, že žalobce nemá proti aktivní pohledávce žalované relevantní věcné argumenty ani důkazy. Podle názoru žalované je tak z předložených důkazů již nyní zřejmé, že není zapotřebí provádění rozsáhlého či složitějšího dokazování.

19. S tímto podstatným odůvodněním žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výrocích I. a III. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

20. Žalobce se ve vyjádření k odvolání žalované ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně a navrhl, aby odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně v obou napadených výrocích a žalobci přiznal též náhradu nákladů odvolacího řízení.

21. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost rozsudku soudu I. stupně, včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích podaného odvolání (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). Poté, kdy podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval důkaz listinami - smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] (podepsána dne [datum]), dohodou o narovnání ze dne [datum] (akceptována žalovanou dne [datum]), rozhodnutím OS pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí] pod sp. zn. [spisová značka] a rozsudkem OS pro [část Prahy] dne 11. 9. 2017 pod sp. zn. 19 C 263/2014, dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

22. Žalovaná v odvolání uplatnila především odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., když namítla, že rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci a současně označila odůvodnění napadeného rozhodnutí znovu za zmatečné a nepřezkoumatelné, což by zakládalo odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř.

23. Odvolací soud předně uvádí, že přezkoumávané rozhodnutí soudu I. stupně je srozumitelné, odůvodnění napadeného rozsudku je logické a přesvědčivě a splňuje tak náležitosti ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř. Soud I. stupně přehledně vyložil, které skutečnosti ve věci má za prokázané a které nikoliv a vysvětlil, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při jejich hodnocení řídil. Současně soud I. stupně srozumitelným způsobem uvedl, jaký závěr činí o skutkovém stavu věci a jaký právní závěr ve věci učinil. Odvolací soud proto uzavřel, že odvolací důvod podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. není v této věci dán.

24. Založen nebyl ani odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., neboť právní závěry soudu I. stupně byly správné jak v otázkách předběžných, tak ve věci samé, kdy soud I. stupně shledal, že žalovanou nadále tíží smluvní povinnost z dohody o narovnání s [jméno] [příjmení]. Pokud jde o předběžné otázky, odvolací soud se ztotožňuje se závěrem, který soud I. stupně učinil ohledně tvrzeného částečného plnění dluhu (v rámci exekučního řízení). Žalovaná v řízení před soudem I. stupně tvrdila, že na dluh již bylo plněno v rámci exekuce vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. [spisová značka], v důsledku, které bylo exekučně vymoženo celkem [částka]. Soud I. stupně v této souvislosti správně uzavřel, že žalovaná v rámci výše specifikovaného exekučního řízení nedobrovolně plnila na původní závazek ze smlouvy o půjčce sjednané mezi [jméno] [příjmení] a žalovanou v únoru roku [rok]. Exekučním titulem v rámci exekučního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. [spisová značka] byl totiž rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum], ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne [datum]. Exekuce byla následně nařízena na návrh oprávněného usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum]. Je nesporné, že v rámci exekuce bylo po žalované vymoženo [částka]. Tato skutečnost je ostatně výslovně konstatována též v dohodě o narovnání ze dne [datum] (článek I., bod 1. 2). Dohodou o narovnání došlo k vypořádání sporných práv a povinností účastníků, které vyplývaly mimo jiné z exekučního řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka] (viz článek II. dohody o narovnání). Byl proto správný závěr soudu I. stupně, podle něhož není možno považovat plnění žalované v rámci exekučního řízení za plnění na dluh, který je předmětem tohoto řízení.

25. Předmětem sporného řízení je totiž dlužná částka, kterou se žalovaná zavázala žalobci (jeho právnímu předchůdci) zaplatit na základě dohody o narovnání, nikoliv na základě smlouvy o půjčce. Práva a povinnosti smluvních stran ze smlouvy o půjčce zanikly v důsledku nově sjednané dohody o narovnání. Plnění žalované v rámci exekučního řízení v rozsahu [částka] přitom bylo ke dni sjednání dohody o narovnání známo (v dohodě je výslovně konstatováno) a touto dohodou také vypořádáno. Nově se žalovaná v rámci dohody o narovnání zavázala uhradit věřiteli částku [částka], přičemž se jednalo o závazek, který nahradil původní závazek, tedy závazek ze smlouvy o půjčce. Soud I. stupně tedy postupoval správně, pokud plnění žalované z exekučního řízení nepovažoval za částečné plnění dluhu z dohody o narovnání.

26. Správný byl i závěr, který soud I. stupně přijal za další předběžné otázce ohledně plnění do soudní úschovy. V řízení bylo nepochybně zjištěno, že žalovaná v období od března do prosince roku [rok] složila do úschovy Obvodního soudu pro Prahu 4 v šesti splátkách po [částka] celkem [částka] Částky přijaté Obvodním soudem pro Prahu 4 do soudní úschovy byly výslovně určeny na úhradu dluhu dle dohody o narovnání ze dne [datum]. Byl proto správný závěr soudu I. stupně, že v tomto rozsahu (co do částky [částka]) dluh žalované již zanikl splněním.

27. Správný byl rovněž právní závěr soudu I. stupně o nezpůsobilosti pohledávky žalované k započtení. Soudní praxe se ustálila v závěru, že nejistou nebo neurčitou ve smyslu ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. je zpravidla pohledávka, která je co do základu a nebo výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníkovi formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení (viz rozsudek Velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], publikován pod sp. zn. 21 Cdo 684/2020).

28. Předmětem řízení v dané je pohledávka žalobce, která vznikla (jak vysvětleno výše) na základě písemné dohody o narovnání. Tato pasivní pohledávka žalobce je nepochybně určitá a co do základu nesporná. Naproti tomu stojí k započtení namítaná aktivní pohledávka žalované, která je dovozována z jí tvrzeného výnosu ze společné nemovitosti, přičemž uvedená pohledávka žalované byla u žalobce uplatňována až v průběhu soudního řízení, a to opakovaně nepřehledným způsobem a navíc byla postupně rozšiřována. Její výše není spolehlivě doložena, žalobce jako spoluvlastník jí v řízení sporuje. Rovněž podle přesvědčení odvolacího soudu se jedná o pohledávku s vysokou mírou nejistoty. Tato nejistota je daná její sporností a již jen z tohoto důvodu jde o pohledávku nejistou ve smyslu ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. Právní posouzení soudu I. stupně v této otázce proto bylo správně a přijaté v souladu s ustálenou soudní rozhodovací praxí. Odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) tak nebyl založen.

29. Na základě těchto skutečností postupoval odvolací soud podle ustanovení § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku ad I. potvrdil jako věcně správný, včetně věcně správného výroku ad III. o nákladech řízení, jehož znění bylo v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř.

30. Zamítavý výrok ad II. rozsudku nebyl napaden odvoláním žádného z účastníků. Zůstal proto stranou přezkumu odvolacího soudu a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

31. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce byl v odvolacím řízení zcela úspěšný. Předmětem odvolacího řízení zůstala částka [částka] s přísl. Náklady řízení na straně žalobce, který byl i v odvolacím řízení zastoupen advokátkou, jsou proto tvořeny odměnou advokáta za 2 úkony právní služby po [částka] podle § 7 bod 6., ve spojení s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradou hotových výdajů za 2 úkony právní služby po [částka] podle § 13 odst. 3 téhož předpisu a 21 % DPH ([částka]). Celkem [částka] DPH je součástí nákladů řízení podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. Náklady řízení jsou splatné k rukám advokátky žalobce podle § 149 odst. 1, za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.